Poznámky


Strom:  

Záznamy 101 až 150 z 1,154

      «Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 ... 24» Další»

   Poznámky   Spojeno s 
101 Josef WENIG byl v inspekčních zprávách velmi kladně hodnocen, „jako jeden z nejhorlivějších u okresu". Po něm v letech 1891-1905  vedl školu Václav Zahořík.
Další dva roky byla škola v rukou „zatímního správce" a v roce 1907 získal místo  řídícího učitele Ferdinand WENIG, výrazná osobnost nejen ve školství, ale také zasloužilý organizátor veřejného života. Výrazně se také angažoval v prosazení novostavby školní budovy. 
WENIG, Josef, sr. - řídící učitel ze Staňkova (strýc Arnošta) (I1497)
 
102 Josef  HAVLÍČEK mladší  se narodil dne 9. října 1873 v Kutné Hoře, kde tehdy jeho rodiče bydleli. Poněvadž  jeho matka pocházela z lesnické rodiny a Josef jezdil k prarodičům do Moravského Krumlova již jako dítě, líbilo se mu tam. Zároveň kromě matky ovlivněn i prarodiči, mladý Josef si vybral za životní povolání lesnictví. Absolvoval čtyri třídy c. k. státního reálného gymnasia v Kutné Hoře. Než byl přijat na lesnickou školu, musel absolvovat povinnou lesnickou praxi. Byla mu povolena knížetem Schwarzenbergem jako neplacenému lesnímu praktikantovi. Tak byl pridělen do revíru Kamenný Újezd na panství Krumlov.
V roce 1892  dostal povolení k další roční praxi a byl pridělen do revíru Stožec (Hutschenbach), panství Krumlov. Po ukončení praxe nastoupil v roce 1893 na Vyšší lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem, kterou ukončil maturitou dle vysvědčení ze dne 31. srpna l895.
Knížecím reskriptem byl Josef dne l. března 1896 prijat do služeb jako provizorní lesní adjunkt a zároveň byl také přijat do schwarzenberského penzijního fondu. Byl zařazen do platové třídy  B V c, mimo to dostával mesíčně 100 korun jako příplatek na výstroj a také mu byl pridělen služební byt.  Službu měl ustanovenu v revíru Netolice, panství Protivín.
Příštích téměř dvacet let vystřídal řadu služeb. Do stejné funkce byl 1. 4. 1898 přeložen na revír Poněšice, panství Hluboká, ale již 1. 10. 1898 byl přeložen na lesní úrad Hluboká s platem zlepšeným o jednu třídu s následným nástupem (od 1. 1. 1902) jako definitivní lesní adjunkt. Protože se osvedcil, dockal se dalšího zvýšení platu a povýšení (1. 11. 1904) na lesního s vedením revíru Litoradlice na stejném panství. Poměrně brzy, již 1. září 1906, byl Havlícek opět povýšen, a to do funkce lesního správce se jmenováním vedoucího revíru Bohouškovice na panství Krumlov. Od 1. ledna 1909 působil na panství Dlouhá Ves jako vedoucí revíru Schätzuv les (Schätzenwald). Ve stejné funkci byl pak ješte přeložen vícekrát; 1. 6. 1910 na revír Chreštovice (panství Protivín), 1. 10. 1916 na revír Radvanovice (panství Vimperk) a 1. 5. 1919 na revír Lipka (panství Vimperk), kde konečně působil nepřetržitě 12 let.  1. ledna 1925 se stal vrchním lesním správcem knížete ze Schwarzenbergu se zařazením do platové třídy  A 7, zůstal však svobodný a bezdětný. Havlíček Josef byl na tehdejší dobu vynikající fotograf a jak dokazuje jeho služební postup, samozrejmě i  po stránce lesnické a organizační byl výborným pracovníkem. Mimo jiné důsledně dbal na udržování plotu kolem Státní rezervace, kde se tehdy ještě vyskytoval vzácný všivec žezlovitý (Pedicularis sceptrum carolinum). Zajímala ho ornitologie a také na toto téma napsal několik krátkých článků do odborných časopisů. Porosty revíru Lipka v roce 1929 silně poškodil polom, což Havlíček nesl velmi težce a zůstaly po něm četné fotografie těchto škod.
V roce 1930 bylo rozhodnuto prozkoumat pozůstatky Karla Havlíčka Borovského, uložené v hrobce na pražských Olšanských hřbitovech. Proto úřady jako nejbližšího mužského příbuzného požádaly Josefa Havlíčka, aby jménem rodiny dal souhlas k exhumaci a odbornému lékařskému prozkoumání pozůstatků. Ani ostatní příslušníci rodiny neměli námitek. K vyzvednutí rakve a opětnému pietnímu uložení do olšanské hrobky byl Josef Havlíček pozván, obou aktu se zúcastnil a pořizoval i fotografie.
Podle tzv. „Dohody mezi Státním pozemkovým úřadem a JUDr. Adolfem Schwarzenbergem", mělo být celé panství Vimperk vyvlastněno v rámci pozemkové reformy. Havlíček do státní služby nechtěl a předpokládal, že revír Lipka také bude vyvlastněn. Požádal tedy o preložení jinam, aby mohl zustat ve schwarzenberských službách. Bylo mu vyhověno, takže jeho preložení dnem l. cervence 1931 ho přivedlo do revíru Kamenný Újezd na panství Český Krumlov. Tak se Havlíček opět dostal tam, kde jako zcela mladý praktikant začínal svou lesnickou dráhu. Prestože revír Kamenný Újezd byl rozlohou velmi malý, kníže mu ponechal stejný plat, jako měl v Lipce. V Kamenném Újezdě dlouho nesloužil, neboť mu to nedovolil jeho zdravotní stav a proto jednašedesátiletý Havlíček požádal o penzionování. Nebyl důvod mu nevyhovět, a tak mu byl ke dni 1. 1. 1934 přiznán trvalý důchod. V myslivně v Kamenném Újezdě mu byl ponechán byt, aby se nemusel stěhovat.
Později Havlíček vážně onemocněl a  byl léčen v českobudějovické nemocnici, kde skonal dne 10. kvetna 1942. Byl pochován 12. května 1942 v  Kamenném Újezdě. 
HAVLÍČEK, Josef - nadlesní knížete Schwartzenberga, Něm.Brod (I902)
 
103 Josefa Havlíčková -
zemřela v roce 1884. Měla 7 dětí, jenom 4 odrostly. Pohřbila během života čtyři děti, muže, snachu Julii a vnučku Zdeňku. Nešťastný úraz hlavy jí v posledních čtyřech letech ulehčil tragický úděl matky, která přežila své děti - zapomněla na Karlovu smrt a vrátila se v paměti do minulosti, kdy Karel žil na Rusi. Až do své smrti očekávala jeho návrat. 
DVOŘÁKOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, Josefina - dcera sládka z Horní Cerekve (I614)
 
104 Josefina ŠPIČKOVÁ
rests in a tomb at the parish  cemetery in Plasy along with her son MUDr Hilar [I] .
Hilar [I]'s father died early, leaving  the little boy orphaned at young age. Hilar [I] had a sister, who worked in a bank. 
ŠPIČKOVÁ, Josefina (I1623)
 
105 Jožka (Joža) Koldovská se narodila 13. září 1905 v Praze jako Josefa Smolová. Své jméno získala sňatkem s hercem a divadelním režisérem Jiřím Koldovským (1899 - 1963). Na začátku třicátých let vystupovala v Kladenském divadle a v letech 1941 - 1954 v Národním divadle v Brně. Producenty, filmové a později i divadelní diváky upoutala svým krásně tajemným zjevem, úzkými rty, malým nosíkem a hustými černými vlasy. Svým postavám dokázala vdechnout cosi tajemného a také nadpřirozeného. K zvýraznění svých postav používala gesta, mimiku, práci s tělem, svůj zvláštní hlas a křehce dívčí mladistvý půvab. Díky tomu získala titulní roli švadlenky Anežky Kučerové v sociálním dramatu Václava Kubáska SVÍTÁNÍ (1933). Film podle scénáře Otakara Vávry byl prvním pokusem o sociální téma na začátku zvukové éry. Z dnešního hlediska má, i přes některé nedokonalosti, zejména nezkušené režii diletantského Kubáska, snímek nezastupitelné místo v historii naší kinematografie. Ještě tentýž rok vytvořila epizodní roličku hosta na večírku v melodramatu SRDCE ZA PÍSNIČKU (1933) režiséra a herce Karla Hašlera, které je dnes vzácné svými „hašlerkami" a hlavní roli ženy v Engelově krátkometrážním příběhu SEJDE Z OČÍ, SEJDE S MYSLI… (1933), jež pojednává o muži, kterýžto opouští svoji lásku a odjíždí do ciziny, ale nakonec se ke své lásce vrátí a spočine ji v náručí… O rok později se uvedla v roli matky v krátkometrážní reklamě na gumové hračky firmy Baťa SLON ZACHRÁNCEM (1934). Vedle Koldovské se ve snímku uvedl Jaroslav Bráška a Dagmar Kmínková, dcera režiséra Oldřicha Kmínka. Výtvarníkem u této reklamy byl průkopník českého kresleného filmu Karel Dodal. Baťa natáčel různé reklamy na své rozličné výrobky (například TŘI MUŽI NA SILNICI /SLEČNU NEPOČÍTAJE/, KONEC PRÁZDNIN, VLAŠTOVKY V HOTELU apod.). Příští rok stvořila další dvě hlavní role manekýnky Jany v Binovcově nedochované komedii POLIBEK VE SNĚHU (1935), natáčející se ještě v německé verzi KUSS IM SCHNEE německým režisérem Rudolfem Katscherem a pochybné tanečnice, zpěvačky a prostitutky Mimi v melodramatu OSUDNÁ CHVÍLE (1935) Václava Kubáska a Josefa Kokeisla o muži (Jaroslav Hurt), který se snažil skrýt svoji zákeřnou pohlavní chorobu. O čtyři roky později ji čekala jen epizodní role v nedochovaném snímku Vladimíra Slavínského ŽABEC (1939), jenž nepřekračoval Slavínského dobový průměr a vyprávěl již nastokrát opakovaný příběh dívky a chlapce, kteří se nechtějí vzít, ale nakonec se do sebe zcela zamilují a ožení se spolu. Herecký soubor tvořili Slavínského klasičtí herci: Věra Ferbasová, Theodor Pištěk, Zita Kabátová, Raoul Schránil, Fanča Foltová či Zdeňka Baldová. O rok později se v československé kinematografii objevila naposledy, ztvárnila zdravotní sestru Ingrid ve Vávrově melodramatu PACIENTKA DR. HEGLA (1940) a zákaznici v klenotnictví Svobodovou v bláznivé, dobrodružné, napínavé a zapeklité kriminální komedii PELIKÁN MÁ ALIBI (1940) rutinérského režiséra Miroslava Cikána. Její odchod do Brna v roce 1941 ji nadále znemožnil vystupování ve filmu. Protože filmové ateliéry na Barrandově, Hostivaři a v Radlicích se nacházely pouze v Praze a herec, hrající v jiném městě měl omezenou šanci se do nich dostat. Kromě jiných také Koldovská spolupracovala s rozhlasem. V padesátých letech se stáhla do soukromí a nakonec se na ní zapomnělo. Jožka Koldovská zemřela v roce 1962 v Brně ve věku padesáti sedmi let. Bohužel neznáme ani její přesné datum úmrtí… SMOLOVÁ-KOLDOVSKÁ, Josefa - herečka (I1276)
 
106 JUDr Ferdinand TONDER - známý pražský advokát. TONDER, JUDr. Ferdinand (I575)
 
107 Julie SÝKOROVÁ-HAVLÍČKOVÁ
Julie, dcera hraběcího lesního Sýkory ze Svojšic na Pardubicku, s kterou se Havliček seznámil na jednom z vlasteneckých dýchánků u dr. Kučery v Praze, u jehož manželky byla Julie zaměstnána. Vysoká, štíhlá brunetka jemných rysů, bledé tváře a zádumčivých očí se 4. března 1848 stala Havlíčkovou ženou.

Karel Havlíček-Borovský was engaged for several years to a girl from a respected merchant family in Nemecky Brod, but suddenly changed his mind and married Julie Sykorova, a daughter of a man who took care of the forests and property of Count Wallenstein. They met at a Prague tailors and dressmakers and married soon after, in 1848.
Julie had thus become the wife of a renowned man who was in the centre of Czech political life. They had a daughter named Zdenicka. Julie Havlickova suffered from tuberculosis and most probably infected her husband with this - then lethal - disease. Havlicek loved Julie so much that because of her he made the biggest compromise of his life: he signed a promise that he was giving up all his journalist activities in order to be allowed to come home from Brixen, to meet his ill wife. By the time he had signed the document, he was already a widower. Julie passed away at the age of 29. Havlicek died a year later, when he was not yet 35 years old. 
SÝKOROVÁ-HAVLÍČKOVÁ, Julie (I1339)
 
108 Julius [I] KUBERT
(July 6, 1864 in Rokycany '96 December 6, 1907 in Praha)
Julius came from a well-heeled Czech family from Rokycany, where his father was a Pharmacy owner. Apparently, he did not show inclination for learning and finally found his place in the military. After graduation from a military academy he received a commission of a Captain (Hauptmann) in the Infantry, which brought him ultimately to České Budějovice, where he met his future wife. Vlastislav paints a rather unflattering picture of his brother-in-law. Undoubtedly, this conveys his parents' opinion as well. According to the Narrative Julius [I] had been accustomed to luxury, which he could easily afford. Even in the Army he kept two personal riding horses, enjoyed service of two
batmen, travelled only first class etc. He travelled a lot and even ventured to Chicago in 1893 to
visit the World Fair. He readily displayed arrogance and haughtiness.
Before meeting Bohumila he sought out German speaking company in České Budějovice and communicated with his brother in German. The latter was very likely a major issue for Bohumila's father. August [I] Zátka love for, and expression of Czech culture and language by Czech nationals was a litmus test for a character of a person. Nevertheless, in the Narrative Vlastislav quotes from a letter by then widowed Bohumila, in which she fervently disputes this harsh characterization of her husband Julius [I]. Unfortunately the date of the letter is obviously incorrect; therefore we do not know when Bohumila wrote it. In the letter the loyal widow bravely counters all the "accusations", and paints a picture of a kind, sensitive gentleman and loving father of his little daughter Eva, and of a Czech with deep nationalistic and patriotic feelings and mastery of the Czech language. Since
Czech was his mother tongue, he allegedly struggled with German during his studies.
I cannot avoid suspicion that both the Vlastislav's character sketch and the apology by his widow were written from extreme positions.
I dare to offer the following reflection: an officer of Czech or any other Slavic nationality in the Austrian Imperial Army must have felt under pressure to demonstrate his loyalty to the Monarchy even more strongly than an ethnic German-Austrian. It is not difficult to imagine Julius' [I] anxiety and eagerness to become accepted into the German-speaking officer corps. It is easy again to imagine how such ambition might have led him to overstate his loyalty by an excessive display of German sympathies, by an association with German fellow officers and by favoring the German element in his social interactions.
Nonetheless, Julius [I] complied with his future father-in-law's precondition before the latter granted him consent to marry his daughter. Julius [I] resigned his commission in the Army under the false pretext of ill health. Regrettably, he did not have any profession or aptitude for another occupation besides his military training. After having toyed with an idea of becoming a land-owner-manager, he resigned himself to a life of leisure. After a while this boring life prompted him to apply for the reclamation of his commission in the Army, which he was fortunately granted.
Julius [I] Kubert and Bohumila (Milka) settled in Praha, where both their children Eva and Julius [II] were born. Tragically, Julius [I] died only seven weeks after his son's birth, leaving the young widow with two little children.
(SourceFrom Petr PETRIK: "FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková"
KUBERT, Julius - pražský setník (I905)
 
109 Julius WENIG (7.7.1844 - - 1924).  Po studiích v Českých Budějovicích začal působit na národních školách v rodném kraji.  Učil v německých obcích ač byl upřímý a činný vlastenec.  Pobyl v Holíšově, Blížejově a nejdéle v Meclově. WENIG, Julius (I1537)
 
110 Karel Demel -
is an internationally renowned artist in the field of engraving and a professionally trained musician. Before opting for the Graphical Arts, he studied trombone at the Prague Conservatory of Music. 
DEMEL, Karel - graphic artist (I1633)
 
111 Karel HLOUCHA byl úředník, spisovatel, jeden z průkopníků české sci-fi literatury.
Narodil se do rodiny místního sládka Josefa Hlouchy a jeho ženy Anny Hlouchové, rozené Matouškové. Měl čtyři sourozence, starší sestru Annu, mladšího bratra Josefa (aka Joe), Jiřího a nejmladší sestru Jiřinu. Později byl ovlivňován ve své tvorbě strýcem, cestovatelem Josefem Kořenským , i bratrem Joe Hlouchou , který byl též známým cestovatelem. V Libochovicích , kam se jejich rodina odstěhovala v roce 1885, vychodil obecnou školu, pak v Mladé Boleslavi absolvoval středoškolská studia na gymnáziu a po maturitě se stal v letech 1898-1901 studentem na pražské právnické fakultě. Po ukončení studií nastoupil na místo soudního a finančního úředníka
Věnoval se převážně psaní povídek a fantastických románů, ale napsal i tři romány ryze dobrodružné. Většinu prací mu vydalo nakladatelství Vilímek . V jeho práci jsou prvky horroru, detektivek. Byl autorem filmového scénáře k fantastickému filmu Příchozí z temnot (1920).
Z Wikipedie online:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hloucha 
HLOUCHA, Karel - úředník, spisovatel (I2197)
 
112 Karel MATOUS (starší) byl dvakrát ženatý.
Hospodařil v Katusicích na 2 statkách. Na rodném statku v Katusicích c.8, druhý vyženil s první manželkou - Luisa ŠNÝDROVÁ z Krásné Vsi.
Pozdeji ješte pronajal statek Nové Dvory u Kutné Hory.
Ještě později, když našetřil peníze, tak koupil velko-statek v Bohnicích u Prahy.
Zemřel předčasně (49) v na svém statku v Bohnicích, převezen a pohřbn v rodinné hrobce v Katusicích.
Velko-statek vedla jeho vdova (2. žena?) a syn Karel MATOUŠ mladší (1871-1922).
Zkratka zápisu z Kroniky obce Katusice  (str.104, foto existuje, originál má obec):
Karel (Veliký) MATOUŠ - "byl muž podnikavý a agilní, vynikající vytříbenými výrazy a velkou zkušeností životní. Byl to velmi pracovitý člověk a velmi vážený. Dělal hodně pro obec Katusice. Pracoval v radě pivovaru v Podkováni, v radě cukrovaru v Dolním Cetně, v radě záložny. Byl volen na přední místa v obci a v okrese. Byl také starostou obce. Výborný řečník s vynikající logikou myšlení, muž činu a povahy ocelové. Byl jedním z potomků prastaré rodiny Matoušovské, od nepamětných dob v Katusicích usedlé a vždy zámožné a snad byla to jedna z rodin, která zdejší obec pomáhala zakládati. Kdo to může věděti ? Aspoň pokud staré zápisy svědčí, jméno Matouš vždy se zde vyskytovalo."
Od r. 1883 měl po 12 let od hraběte Chotka pronajatý velkostatek Nové Dvory u Kutné Hory. Svou prozíravostí a znalostí v poměrně krátké době 12 let dobrého hospodaření si našetřil peníze a mohl si zakoupit v r. 1895 velkostatek Bohnice (u Prahy) v ceně 370 tisíc rakouských korun ve výměře 1050 korců.
Kromě toho měl nahospodařeno 120 tisíc na hotovosti a držel dva statky v Katusicích.
Jeden kmenový čp.8 ve výměře 145 korců zděděný po otci, a čp.4 ve výměře108 korců, který koupil od Barbory PELANTOVÉ v r.1892 za 29 tisíc.
Jak říká kronikář:  "Bohužel, si dlouho neužil ovoce své práce".
Brzy po zakoupení Bohnic byl stižen těžkou chorobou ledvin a té podlehl 21.3.1898, bylo mu teprve 49 let.
Vdova Marie MATOUŠOVÁ (rozená PAVLÍČKOVÁ, druhá manželka Karla Matouše) chtěla aby všechny děti (to je celkem 5, 3 z prvního manželství a její 2 dcery z Karlova druhého manželství s ní) se staly spolumajitelé statků. Hospodaření na statcích se ujal nejstarší syn Karla (i)-Velikého, Karel (ii) Jan MATOUŠ (syn z prvního manželství).
Karel Jan MATOUŠ musel sourozencům vyplácet t.zv. deputát. To mělo za následek zhoršení finanční situace velkostatku. Nějakou dobu byl jeste velkostatek pronajat manželům VRANÝM, kteří ale Matoušovu rodinu šidili. Došlo k dalšímu zadlužení a proto vdova Marie velkostatek prodala v r. 1903 za 730 tisíc rakouských korun.
V roce 1906 začala na pozemcích bývalého velkostatku rozsáhlá výstavba areálu "Královského zemského ústavu pro choromyslné v Bohnicích". Celý komplex navrhl arch. Roštlapil a první etapa byla dokončena v r. 1912.
Po prodeji bohnického velkostatku se vdova Marie Pavlíčková-MATOUŠOVÁ přestěhovala do Prahy. Pronajala si byt (3+1) na Palackého náměstí, kde bydlela se svýma 2 dcerami Jarmilou a Zdenkou až do jejich provdání. Potom se přestěhovala nazpět do Katusic, kde žila až do své smrti, to jest do r. 1930, na statku č.p.1, který patřil jejímu zeti, JUDr Rudolfu VAŇKOVI, manželovi dcery Zdenky. 
MATOUŠ, Karel (i - Veliký) - velkostatkář (Bohnice) (I33)
 
113 Katherine ŠPIČKOVÁ-DEMEL-ZÁRUBOVÁ -
grew up in Prague with her parents and grandparents, where she attended school. She went on to study cello at the Prague Conservatory of Music, and subsequently
Humanities at the Karlova University in Prague. Although she was a gifted and accomplished cello player, she decided against a stressful and itinerant career of a professional musician. Capitalizing on her perfect English, she became a professional tour guide for a British Travel company.
On August 30, 2003 she married Dalibor Demel in Praha. Dalibor's parents are Karel  Demel from Praha and Zdena  ejková from Bludov in Moravia. Karel Demel is an internationally renowned artist in the field of engraving and a professionally trained musician. Before opting for the Graphical Arts, he studied trombone at the Prague Conservatory of Music. Following in his steps Dalibor studied bassoon at the Prague Conservatory of Music, and after graduation he
earned Mgr (MA) in Music Management. Subsequently he defended a doctorate (PhD) in Theory of Music at the Academy of Musical Arts in Praha. Kate ina and Dalibor have two sons, both born in Praha:
a) Max Wentworth Demel, born on April 1, 2006, and
b) Filip Wentworth Demel, born on February 3, 2013 . 
ŠPIČKOVÁ-DEMELOVÁ-ZÁRUBOVÁ, Kateřina Wentworth (I1564)
 
114 Lothar SUCHÝ - Narozen 6. května 1873 v Turnově. Za svých gymnaziálních studií v Příbrami se Lothar seznámil s Karlem Tomanem, H. Jelínkem a K. Sezimou. Spolu s nimi začal tvořit básně a orientovat se na literaturu. Od roku 1893 studoval na univerzitě ve Vídni románskou filologii a slavistiku, později práva na Karlově univerzitě v Praze. Stal se žurnalistou z povolání a působil jako divadelní a kulturní referent a zahraniční dopisovatel. V roce 1908 odešel do Paříže, odkud psal do Venkova a Národní politiky o francouzské kultuře. Vyjma let první světové války žil ve Francii až do r. 1938. Navíc překládal poezii z francouzštiny a němčiny. Kromě básní (Kniha veršů z roku 1904) psal také psychologické divadelní hry (např. hra Nezabiješ z roku 1903, David z roku 1911 či Hrstka věrných z roku 1908) s tématem vnitřního rozkladu individualistického hrdiny, ztrácejícího vědomí mravní odpovědnosti k lidem. Během druhé světové války přestal s dramaty a věnoval se opět poezii. Zemřel v roce 1959.
(K. Homolová '96 M. Otruba '96 Z. Pešata a kol., Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, slovníková příručka, Praha 1982, s. 250 - 252) 
SUCHÝ, Lothar - spisovatel (I1280)
 
115 Lucie (Lucy) Wentworth ŠPIČKOVÁ-THORPE -
Her mother Victoria planed to deliver her in Britain in order to provide her with British  n ationality,  as  she successfully did with Katherine. At that time there was no hope of change  in  the  r epressive and dysfunctional Communist rule in the country. British citizenship was a ticket to   freedom and an asset not to be wasted. However, Lucy decided otherwise. She came out early,   in fact much too early, at only 28 weeks, and weighted a mere 1 kg at birth. Greatly helped by   superb care of neonatologists in Praha, Lucy defied all the gloomy predictions. She was out of the
incubator and at home within three months, healthy and hungry. For a time she held a record ofhaving been the tiniest premature baby successfully cared for in Prague.
Lucy's childhood was a happy one. With her sister Katherine she grew up at the quiet   upscale neighborhood U Mrázovky, in a house with a large garden,   surrounded by her parents   and grandparents Hilar [II] and Eva. While Lucy does not remember her grandmother Eva, who   died when Lucy was two, she keeps fond memories of her grandfather Hilar [II]. She remembers   him reading her stories, in particular Brothers Grimms' stories, which she particularly loved.
The   musical milieu of the family nourished her musical talent, and she started early with piano and   clarinet lessons. At the age of mere 14 years parents sent her to London, England, where she   successfully passed the admission exams for both instruments at a school with musical   education. It all was made possible only thanks to the "Velvet revolution" of 1989 and the end of   the Communist rule in Czechoslovakia. Lucy recalls many long 20-hour-long bus trips between   Prague and London, her loneliness in London, and her longing for home. However, it did not take   long time and she started to like the school, where she found good friends. The school was very   good both academically and musically and she keeps good   memories of the four years spent   there.
After graduation she decided to try something else and she enrolled at the Oxford   University, Oriel College, in an undergraduate program of Germanic and Italian languages. After   the Oxford she nonetheless decided to return to music and she enrolled at the Royal Academy of   Music in London, where for five years she studied singing. Lucy is gifted with a beautiful voice,   officially a mezzo-soprano, yet in the humble opinion of this writer, a voice with a range of a   beautiful haunting alto.
At the Academy she met her future husband Callum Thorpe , also a   singer. Life imitated art, as Lucy says, and after having been cast as a married couple in one of   the performances, they got married on February 13, 2010 in Praha. Callum, a bass baritone, has   achieved an international reputation.
Lucy and Callum have two sons:
a) Oskar , born on July 18, 2010 , and b) Felix Henry Augustus Thorpe , born on
September 27, 2013 , both in London, England.
The   family lives in London. 
ŠPIČKOVÁ-THORPE, Lucie Wentworth (I1565)
 
116 Marie Aloisie (roz. Šubertová) byla dcerou sedláře a měšťana ve východočeské Dobrušce, Antonína Šuberta a jeho maželky Anny, rodem Vobořilové z blízkého Opočna.
Marie Aloisie se provdala za Josefa WENIGA (1846-1888) v r. 1872. 
Byla sestrou vynikajícího českého dramatika, spisovatele a ředitele Národního divadla Františka Adolfa ŠUBERTA.  Měla ještě bratra Antonína Schuberta také v nedalekém Horšovském Týně a pražský slavný bratr za nimi často dojížděl.  Rodopisec Wenigů Mgr Holý našel  Františka Adolfa  jako kmotra synovců vlastnoručně podepsaného ve staňkovské matrice.  Z Národního divadla přicházely do Staňkova tehdy častěji I jiné vzácné návštěvy.  Mezi nimi to byl asi nejčastěji slavný komik Jindřich Mošna, který se tu začal učit na dudy, což použil později ne jednou při svých nezapomenutelných vystoupeních "na prknech".

Po předčasné smrti otce Josefa (1888), Matka Adolfa Weniga Marie Wenigová (rozená Schubertová, 1846-??), která kromě něj měla ještě další tři děti, se odstěhovala ke svému bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy.
Od roku 1888 již byla s dětmi policejně hlášena sama.
Proto se Adolf Wenig musel vzdát svého snu - studií na univerzitě. Dostudoval nižší střední školu na Smíchově, následně Pražský učitelský ústav a šel učit - nejprve na Žižkov , poté na Vinohrady
SCHUBERTOVÁ-WENIGOVÁ, Marie Aloisie (I1500)
 
117 Marie Aloisie Marie Matoušová - záznam narození: 1877-11-23
Matrika Katusice on-line svazek
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7163/125
Porodní) bába - Anna Sekáčová z Katusic, Vavř. Křapka, kaplan.
Otec:
Karel MATOUŠ rolník z Katusic č.p. 8, okres Mnichovo Hradiště, syn Štěpána MATOUŠE  rolníka z Katusic č.p. 8
a matkz Kteřiny ŠTROSOVÉ ze Sudoměře č.p. 25, okresu téhož.
Matka:
Alžběta ŠNÝDROVÁ, dcera Václava ŠNÝDRA rolníka z Krásnovsi č.p. 24 a matky Alžběty rodem FIIRKOUSOVÁ? z Krásnovsi č.p.36 okresu Mn. Hradištského.
Kmotra: (nečitelná) z Katusic.
Svědek: (nečitelný), rolník z Katusic. 
MATOUŠOVÁ-SPANIHELOVÁ, Aloisie (Luisa) Marie z Katusic č.8 (I224)
 
118 Marie Aloysia Matoušová - záznam narození: 1873-11-26
Matrika Katusice on-line svazek
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7163/118
Porodní) bába - Anna Sekáčová z Katusic, Mat Wojík?, farář.
Otec:
Karel MATOUŠ rolník z Katusic č.p. 8, okres Mnichovo Hradiště, syn Štěpána MATOUŠE  rolníka z Katusic č.p. 8
a matkz Kteřiny ŠTROSOVÉ ze Sudoměře č.p. 25, okresu téhož.
Matka:
Alžběta ŠNÝDROVÁ, dcera Václava ŠNÝDRA rolníka z Krásnovsi č.p. 24 a matky Alžběty rodem FINKOUSOVÉ z Krásnovsi č.p.36 okresu Mn. Hradištského.
Kmotra: Marie VRANÁ, selka ze Skalska č.p.26.
Svědek: Jan ŠNÝDR, rolník z Krásnovse č.p.24. 
MATOUŠOVÁ-GUTHOVÁ, Marie Aloysia (I311)
 
119 Marie BRANDEJSKÁ - online matrika narození fol.128 :
Otec - Václav BRANDEJSKÝ, katolík, dělník a záložník c.k. 31. pěšího pluku, Tuněchod č.86, manželský syn Josefa Brandejsa, dělmistraz Brozan č.16, okres Parubice a matky Anny rodem Martina Horáka obyvatele z Ředic č. 174, okres. xxx
Matka - Františka, manželská dcera Františka PITHARTA, cestáře v Tuněchodech č.86 amanželky Kateřiny rodem Josefa ČÁPA, obzvatele v Tuněchodech č.13. 
BRANDEJSKÁ-PROROKOVÁ, Marie (I278)
 
120 Marie HENNEROVÁ-ZÁTKOVÁ-PUJMANOVÁ
Česká spisovatelka a novinářka. Laureátka Státní ceny (1937, 1948, 1951, 1953, 1955). Byl jí udělen titul národní umělkyně (1953).
Wikipedia:     
Její otec Kamil Henner byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, Kamil Henner mladší, se stal významným neurologem.
Pujmanová se později myšlenkově rozešla s třídou, ze které pocházela, a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení.
Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a vzala si syna zdejšího zámožného advokáta a politika Vlastislava Zátku. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem.
Podruhé se provdala za Ferdinanda Pujmana. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Most.
V letech 1937-1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska.
Přispívala do Rudého práva (kde se snažila působit na děti), Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti, a jiného extrémně levicového tisku.
V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek komunistických politických procesů . Např. žádala maximální tresty pro „zrádce". Zároveň udělala maximum pro to, aby z vězení dostala svého syna Petra , který chtěl se skupinou lidí utéci přes hranice. Později se stal rovněž novinářem a spisovatelem. Vnučka Alexandra (*1954) pokračuje v rodinné tradici právnické profese. 
HENNEROVÁ-ZÁTKOVÁ-PUJMANOVÁ, Marie (I894)
 
121 Marie ŠPIČKOVÁ-PÁLKOVÁ suffered of bipolar  disease, which runs in Špička family . The Palkas had two sons:
A) Jiří (August 6, 1934 - 1999) and nine years younger B) Vojtěch, born on January 18, 1943.
Vojtěch has two daughters, both of whom  studied Philosophy. He lives in Switzerland.. 
ŠPIČKOVÁ-PÁLKOVÁ, Marie (Mářa) (I1624)
 
122 MATOUŠ Stěpán Pawel - narozen v Katusicích č.19.
Záznam v online matrice narození Kováň-Katusice, kniha 06, folio 24, scan 42, dvě strany v matrice :
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7158/42#

Otec: Štěpán MATOUŠ, sedlák, poddaný k ...
Matka: Anna dcera Josefa Kačickýho?, sedláka z Katusic N.18 z panství ..., a matky Kateřiny rozený ŠNÝDROVÝ z ... z gruntu ... ... nyní poddané do ...
Kmotrové:  Štěpán ŠNÝDR, sedlák z Katusic, Alžběta manželka Jana Hawla.sedláka z Katusic. 
MATOUŠ, Štěpán Pavel - rolník, Katusice č.8 (nové) (I182)
 
123 Milada HOLEČKOVÁ-ŠPIČKOVÁ -
had three brothers and a sister. Two brothers were lawyers, one of them a judge, and the third one was a professional engineer of waterways supervising river navigation. 
HOLEČKOVÁ-ŠPIČKOVÁ, Milada (I1611)
 
124 Miloslava Zátková-Wotavová-Terebová
(January 28, 1855 in České Budějovice - April 3, 1922 in Praha, of cancer, probably a sarcoma)
Miloslava, was the only daughter of Hynek and Terezie Zátka. She was a cultured and   gentle lady. She was married twice. On August 5, 1876 she married MUDr Josef Wotava , who tragically died in the line of duty at 36 on May 19,1877. He succumbed to typhoid fever contracted while taking care of his patients.
Miloslava's second marriage in1881 was to Rudolf  Tereba (April 25, 1850 '96 November 11, 1904), who was a widower with two children. The   marriage with Tereba was the fulfillment of a long postponed dream from their youth. Miloslava's father Hynek Zátka opposed the marriage with Tereba on the grounds that it would require her to move to Praha. Rudolf Tereba was a reputed Prague architect knighted by the Emperor for his professional achievements.
Miloslava brought up all six children from her two marriages as well as those of her second husband with the same impartial loving care.
However, recorded in   Vlastislav Zátka's Narrative are only Milo, Radoslav and Milada.
There seems to be some mental affliction running in the family. Milo suffered of mental illness, which drove him to suicide, and Milada was unsociable and strange since childhood.

Grave and tumbstone (Praha-Vyšehrad ) photos are at :
https://www.myheritage.com/research/collection-10147/billiongraves?itemId=58126944&action=showRecord
https://billiongraves.com/grave/Rudolf-Tereba/2804573?referrer=myheritage#/ 
ZÁTKOVÁ-WOTAVOVÁ-TEREBOVÁ, Miloslava (I880)
 
125 Mlýn Levín - Mlýn byl poháněn vodou z panského rybníka zvaného Dačický, jenž v zimě sloužil jako komorový k chovu ryb a v tomto období z něj proto mohlo jít na mlýn méně vody. V r. 1687 zbudoval mlynář Jiří Vaneš na rybníku splav a obdržel od lišovské obce 1 strych žita, vědro piva a 14 zlatých, příštím rokem 9 zlatých za to, že ve mlýně zhotovil hranice.
Roku 1732 je uváděn mlynář Blažej Votruba a v r. 1738 se za nájemce hlásí Vít Pichler a zároveň nabídl Žid Antonín Stein obci, že mlýn koupí a uvede stavení do pořádku, byl však zamítnut. V r. 1753 ho najímal Augustin Charvát. Dne 16. října 1779 žádal Josef Kozimák od lišovské rady, aby jím koupený Podlevínský mlýn byl mu připsán v městských knihách. Josef Kozimák prodal mlýn 21. října 1784 Petru Kočvarovi. V r. 1790 za něj platil roční nájem 30 zlatých Jan Šmíd, který ho r. 1802 s povolením lišovské obce přestavěl na dvě složení. Roku 1816 získal mlýn František Šmíd. Dalším majitelem byl r. 1855 Matěj Bican, jenž tehdy od obce koupil 1350 sáhů, sousedících s jeho pozemky, za 90 zlatých.
Svatební smlouvou převzali mlýn v r. 1864 František a Kateřina Panských, K jejichž dceři Kateřině se r. 1882 přiženil Jan Doubek z Přeborova na Milevsku. Jan a Kateřina postoupili mlýn v r, 1914 svému synu Františku a jeho manželce Marii. Roku 1934 zdědil jej syn Karel Doubek.
Po rodu Doubků, kteří mlýn zvelebili, ho získal Jan Steinocher, jenž tu v r. 1947 zřídil vodní turbínu od firmy B. Kučera z Prahy, avšak již rok na to byl mlýn znárodněn. Poblíže turbíny je na zdi vyryt letopočet 1900, pravděpodobně z doby rekonstrukce. 
DOUBEK, Karel - majitel mlýna Levín (I14)
 
126 MUDr Alexandra SKLENKOVÁ - Lékařka oftalmolog v Kladně. Měla soukromou ordinaci. a prodala ji v r. 2015. Nyní (2017) je tam zaměstnanec na menší úvazek. TONDEROVÁ-SKLENKOVÁ, MUDr Alexandra (I1453)
 
127 MUDr Diana ŠPIČKOVÁ-PETŘÍKOVÁ
Diana recalls her happy childhood in the family house U Mrázovky 7 and the summer  vacations at the summerhouse with a large garden in Pikovice, a small village and recreational  community at the bank of the river Sázava south of Praha. Amongst her cherished childhood memories are those of her aunt (really grandaunt) Olga (roz. ZÁTKOVÁ), and her beloved grandmother Bohumila
("bábu"). This affectionate nickname meaning "grandmother" or "old woman" in Russian dates
back to the time when her grandchildren started to learn Russian in school. She gracefully
accepted it, and in fact probably liked it.
Diana' childhood was sheltered, protected from the shocks of political and social events.
The children looked forward to grandaunt Olga's regular visits. Childless Olga loved her grandnephews and her grandniece like her own children, who particularly enjoyed her readings of
fairytales. Their grandmother "bábu" was a kind, selfless and utterly modest person. Her
health was anything but robust and she would hide her ailments to avoid others to worry about
her, achieving just the opposite. Ultimately it was always her doctor son-in-law Hilar [II], who
pulled her back to health.
Diana learned to play piano, but did not persevere like her brother Daniel. She enjoyed
horse riding in the same riding school as Daniel and myself. She graduated from the secondary
school in 1957, at an incredibly young age of sixteen. Our school year was the first one to be hit
by the reforms of the notorious Dr Zdeněk Nejedlý the first communist minister of education.
Nejedlý introduced a unified system of education, which used as a guiding principle the lowest
common denominator. All curricula were rewritten and history was remade. Undoubtedly, the
worst hit by the reform was the secondary level. In the same year Diana was accepted at the
Faculty of Medicine at the Karlova University, School of Dentistry. The first two pre-clinical years
were common for both the Dentistry and the General Medicine programs. This is when and where
we met and started to date in the fall 1959.
From there on our live stories have intertwined. The Dentistry program was one year shorter than the General Medicine program. Diana obtained her diploma in 1962, at a time when the graduates had virtually no say in job selection. She had to accept a job in a town of Chomutov near the border with Eastern Germany. By the ancient king's invitation the town and the whole region had been settled by German colonists, mostly during 14th and 15th centuries. Prior to that, the region had been sparsely populated. Archeological evidence shows succession and intermingling of both German and Slavic cultures.
At the founding of the independent Czechoslovak state in 1918, and for the duration of the "First republic", the region was ethnically overwhelmingly German, and had been known as "Sudeten" (Sudety). On weekends Diana used to come to Praha, and in turn I went to Chomutov to visit her, though less frequently. Although the mountainous, wooded country of Krušné Hory surrounding the town is beautiful, it is a region of large superficial deposits of bituminous ("brown") coal with large content of sulphur. The deposits extend across the border into the Germany. To satisfy the hunger for energy the whole area had been turned into a moonscape of strip-mines. The process was ruthless, with no respect for, and no consideration of historical and existing social structures and cultural heritage. Environment and nature had not been even considered an issue. More than 80 villages (true historically documented figure) had been razed and people with century-old roots in the countryside were mercilessly and forcefully relocated. In order to increase the efficiency, the coal was burned on site in several power plants. It became probably the worst environmental nightmare in the Central Europe of 1950s. Acid rain destroyed forests not only in the Czechoslovakia, but also in several neighboring countries. The incidence of respiratory illnesses competed with those in the worst polluted areas in the world. The public health warnings of not opening windows did not stop a layer of fine ash to get in the houses and cover everything. I remember one cross-country skiing trip with Diana in then still beautiful nearby mountains, when the snow felt gritty like sandpaper. In spite of the shortage of doctors and dentists in the whole region, the system did not bother to provide them with decent living accommodations. Diana worked in Chomutov until our wedding in 1966, when she married myself, MUDr Petr PETŘÍK on February 11, 1966 in Praha.
Thanks to social networking rife in all Soviet client Communist countries, her mother Eva secured her a position of a dentist in a small town of Suchdol at the outskirts of Praha. With no hope to find an apartment we moved in with my mother at Jungmannova street. This temporary solution thankfully lasted barely six months. On September 30, 1966 I was permitted to leave the
country to start a scholarship at the University of Lausanne in Switzerland. Incredibly, my permit
allowed me to stay in Switzerland for 2 full years. Diana had to wait two months for the permission granting her a short visit. Finally, in November 1966 she rejoined me in Lausanne. We
never went back.
Our two and half years in Lausanne had been one extended honeymoon. In spite of having very little, we were exalted by the beauty of the country, the neatness and order, abundance of everything, and a newly found freedom. We were in love and we could finally start our own life. At the beginning we lived very modestly, our only source of income having been my scholarship stipend. However, as soon as Diana passed a practical examination in Dentistry, she
was allowed to work in the Swiss Public Dental system. She got a job in the Lausanne School
Dental program. Our economical situation immediately and markedly improved. With Diana
working, we bought an ancient VW beetle and went for simple vacations to France and to Italy.
On weekends we went skiing and hiking in the nearby Jura Mountains and Alps. Of course, all
this was at a very low budget, but for us it was something beyond imagination until then. Diana
really enjoyed the work and the work environment, and met there a good friend. Also, her French
had dramatically improved. She would have been happy to stay in Switzerland.
As the end of my scholarship was approaching I was offered a permanent staff position at
the Department of Histology and Embryology at the University of Lausanne, with a good prospect
of advancement. Yet the situation in the department was such that I could not imagine staying
there. Another issue was that of a language. Although my French was excellent, virtually all the
scientific interactions in Switzerland were conducted in German, and my German was poor with
little hope for improvement in French-speaking Lausanne.
From the moment I left Czechoslovakia I harbored a desire to go to Canada. The rational part of this wish was to put an ocean between us and the Communist Czechoslovakia and the Soviet Union. Switzerland appeared to be just too close. Also, Switzerland had been known as a country where assimilation was very difficult. At that time even second and third generation
immigrants were considered foreigners. On the top of it, the process of recognition of my medical
diploma appeared at that time very complicated.
Yet, there was also an intangible, a dream from my youth of idealized Canadian wilderness, legacy of the Ernest Thompson Seton's Woodcraft ideal I grew up with, and the many books I read. I was also well aware of the high-caliber research in Canada and USA, and of the openness of the North American society compared to a very closed one of Switzerland. Following
the invasion of Czechoslovakia by the Warsaw Pact forces on August 20, 1968, our application for immigration to Canada was fast-tracked and on December 30, 1968 we left Switzerland for
Quebec City, where I was offered and accepted a teaching position at Laval University.
This decision totally changed the lives of both of us. It brought disappointment and hardship for Diana. In spite of our attempts to find reliable information in Switzerland about Diana's prospects to work as a dentist in Canada, it was only after out arrival to Quebec to when we found out about all the obstacles on the way. For a foreign trained dentist to pass the examinations required for application for a license to practice Dentistry in Canada was virtually impossible. The reason was that the concepts and the practice of Dentistry in North America differed very significantly from those in Europe. Also, it was next to impossible to gain admission in a School of Dentistry, which had only several spots reserved for foreign graduates. And there was a very long waiting list. An opportunity we regretfully missed had arisen in 1969, when the Dean of the Faculty of Medicine of University of Toronto was a Czech with deep sympathy of the newly arrived Czech colleagues. He fled Czechoslovakia either in 1938 (Nazi occupation) or in 1948 (Communist takeover); which I cannot recall. He succeeded in the creation of a program at the U of T solely for the Czech and Slovak dentists who arrived in Canada in 1968. The program fast-tracked them through the training and prepared them for the examinations, which all participants successfully passed. The catch was that the graduates had to take a job in a remote community in the northern Ontario in need of a dentist. At that time, with my position at Laval University in Quebec City, this condition appeared insurmountable.
Both our sons were born in Quebec City during those years:
A) David William Peter PETRIK (born on August 17, 1970), and
B) Christopher Hilary Andrew PETRIK
(born on January 27, 1972).
With no family support and help, caring alone for our first-born David, her isolation wasalmost complete. We both struggled with sometimes hard-to-understand Quebec French patois, so strikingly different from the French we got used to in Switzerland.
In 1972 we moved to Calgary, Alberta, where I started residency in Pathology, and the
following year we moved again to Edmonton, where I finished my training and started to build up
my medical career. During those years our means were quite modest. With an unparalleled
ingenuity and dedication Diana was able to create a beautiful and wonderfully warm and
comfortable home for our children and myself.
In Edmonton, where we ultimately stayed for 28 years, she founded her own very successful program in Aerobic dance, and she run fitness classes for several decades. There she made faithful friends. We have always done all our activities together; now there were also David and Chris. For six summers in a row we kept returning to the Churchill River and adjacent lakes on wilderness on canoeing expeditions with the boys from their tender age. We cross-country skied in Edmonton area, and hiked and skied in the Rockies. In 1989 we bought a condominium in Canmore. This added another dimension to our lives. We have used every opportunity to hike and ski in the mountains. In 1999 we built our current house in Canmore, where we moved the following year, when I officially retired from my professional activities in Edmonton. Edmonton had been good to us; we lived there for almost 30 years, and we brought up there our family.
(SourceFrom Petr PETRIK: "FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková"
ŠPIČKOVÁ-PETŘÍKOVÁ, MUDr Diana (I1562)
 
128 MUDr Eva Kubertová
(December 8, 1903 in Praha '96 April 16, 1979 in Praha)
Eva and her younger brother Julius [II] lost her father very early in their lives; she was four
years old, Julius [II] only seven months. Their loving mother Bohumila doted on the children.
Their grandfather August [I] Zátka, who was also their guardian, played an important role in their
lives. Eva had been involved in the Scout movement from her early youth. She put her heart and
soul in the Scouting and spent weekends and vacations of her adolescent years hiking, camping,
and sharing wonderful time with friends, many of whom remained friends for life.
A note on Czech Scouting
Dr A. B. Svojsík, professor at a secondary school, started his first experiments with
Scouting in Bohemia in 1911. The country was then still part of the Austro-Hungarian Monarchy.
He published Základy Junáctví (Foundations of Scouting), which differed in several important
aspects from the British model. Dr A. B. Svojsík put greater emphasis on the life in the nature and
life in harmony with the nature, thus directly building on the American Woodcraft. He did not
stress the military elements of the original Robert Baden Powell's model. Also, in contrast to a
number of other countries, the movement did not incorporate religious elements. Nonetheless,
since the Czech Scout movement took off immediately after the foundation of the independent
Czechoslovak state based on the principle of national identity (in 1918), unsurprisingly it included
ideals of patriotism.
Dr A. B. Svojsík's tomb with his bust happens to be located next to the Kubert's family
tomb in the illustrious cemetery at Vy in Praha.
Another direct link to Dr A. B. Svojsík is through my mother. She was a close friend of Dr
Svojsík's daughter, with whom she intensively participated in the Scouting activities as well.
Eva studied Medicine at the Karlova University in Praha, where she met her future
husband MUDr Hilar [II] . They got married on July 4, 1931 in Praha. In Hilar [II] she
found an ideal companion for travels and many outdoor activities. The collection of family
photographs contains numerous pictures from skiing and mountaineering trips, canoeing trips
and motoring in the Alps. Well into her years Eva loved to swim in the river Sázava in Pikovice
until late autumn. Eva and Hilar [II] had three children, all born in Praha:
a) Daniel
, born on February 5, 1939, b) Diana, born on November 16, 1940 and c) Hilar [III] ("Pli born on January 22,1943.
Eva specialized in plastic surgery under Prof MUDr František Burian in Praha, and became his favored and promising assistant. Prof Burian was the founder of the Czech school of plastic surgery, and earned international recognition for his pioneering work on facial reconstructions. When Eva chose family over a promising academic career, Prof Burian was disappointed, as he foresaw a promising academic career for her. She opened a successful private practice in 1936. In the early 1950s, like most of the physicians, she had to close it following fundamental reorganization of the Heath Care system by the Communist government.
She continued to work as a plastic surgeon in a Public Health Clinic at Klimentská ulice in Praha,
the same one in which her husband Hilar [II] and my father MUDr Karel Peyerl von Peyersfeld
worked as well. After her retirement she found great comfort and happiness in having around her
two grand-daughters. Eva visited us in Lausanne in1967. We fondly remember a memorable trip
with her across a glacier to the Monte Rosa Hut. In Canada she visited our family only once, in
mid-seventies, while we lived in Edmonton.
In the matters of her own health, her attitude of benign neglect was not unlike that of her
mother's. She suffered of hypertension, a condition with strong predisposition in the Zátka family,
and ultimately died of one of its complication, a stroke. Admittedly, efficient medical treatment of
hypertension had a lot to be desired then.
(SourceFrom Petr PETRIK: "FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková"
KUBERTOVÁ-ŠPIČKOVÁ, MUDr. Eva - plastická chirurgie (I906)
 
129 MUDr Hilar [I] ŠPIČKA -
was born in Bohu ov and died in Plasy. He married Milada Holečková who was born and died in Plasy. They had two children: older 1) Marie (Mářa)
and 2) Hilar [II] .
MUDr Hilar [I]  pi ka held a position of a personal physician of the Prince Metternich in   Plasy, and his official title was "Physician by Appointment of H. H. Prince von Metternich, Chief   Physician of the Town of Plasy, and Chief Physician of the Railroads". However, this lofty title   betrayed the sober reality that he and his family lived quite frugally in a small apartment in the   Plasy castle.
(According to the reminiscences of his son MUDr Hilar [II]  pi ka passed on to in   turn by his grandson Daniel  pi ka) . Nonetheless, he could afford to buy in 1913 a personal car   manufactured by then quite renowned firm Laurin & Klement. Diana's cousin Vojt ch Palek   shared with me an anecdote worth including in this account.
With his coachman Mr. Urbánek at   the wheel, as usual, while returning to Plasy from Plze  on a wintry nigh the car collided with a   farmer's cart. Luckily, Hilar [I] wore two fur coats to keep himself warm in an open roof-less car.   As he was thrown out of the car, he suffered serious concussion but no other injuries. After the   accident he sold the car to the chauffeur of Prince Metternich for 5,000 K, who immediately resold
it to the Prince himself '96 for 25,000 K   !
During the WWI MUDr Hilar [I]  pi ka remained stationed in Plasy as a Chief  P hysician of   the military hospital created in the convent0 .
Hilar [I] had a brother František , who was priest at Hustope  near Brno, and held a
position of a professor at the local secondary school (Gymnasium). At Christmas he often joined   his brother's family in Plasy. Marie (Má a)  pi ková reminisces in her memoir, that during his   visits at Plasy he often took his nephew and his niece for long walks.
A commemorative   monument was constructed by his grateful parishioners and   placed at the main road nearby.
PLASY:
Plasy is a small town with rich history located 25 km north of Plzeň (Pilsen)  a beautiful countryside of forests, meadows and farmland. First historical record of Plasy  with the foundation of a Cistercian monastery. In fact the history of Plasy is inseparable  the history of the Cistercian monastery. Later, Plasy became domain of the powerful  aristocratic family of Metternich '96 Czech prince Vladislav II (1140 '96 1171)  the Cistercian order to establish a monastery in Plasy with a donation of Land holdings for  Since the founding clerics came from Bavaria, the monastery had kept the German
character. In  15th century it was burnt down by the Hussites  during the pre-reformation Hussite  .  The town quickly lost its significance and marauding armies of foreigners in 1620 found the  deserted.
Rebuilding of the monastery and reconstruction of the town started only during the Counter-reformation backlash following the defeat of the Czech Protestant cause in 1921.
Between 1661 and 1785 famous architects J. B. Mathey, J. B. Santini and K. I. Dientzenhofer lavishly rebuilt the monastery in a baroque style. In 1825 the monastery was closed and sold in auction by Joseph II,  an enlightened and very practical Hapsburg monarch . In 1826 the fief of Plasy came into the  ownership of the  Prince von Metternich, who established in it his residence and set a family tomb here. The castle remained in the ownership of the Metternich House until 1945.
(SourceFrom Petr PETRIK: "FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková"
ŠPIČKA, Hilar (i) MUDr (I1610)
 
130 MUDr Jiri PALEK -
  Studied Medicine at the Karlova University in Praha and specialized in Internal  Medicine and further in Clinical Hematology. Around the year 1968 he won a research scholarship at the Harvard University, in Boston, Mass. He had an illustrious career not only in the Academia and  research, but also as a teacher and clinician. Through his internationally recognized research in  the field of red cells, his teaching, and his clinical acumen he had achieved a rare distinction of a  full acceptance in the exclusive club of the New England medical establishment.
Jiří had two  children with his second wife Majka: A) Michal and B) Nicole, both born in the  USA. At 55 Jiří was diagnosed with a renal cell carcinoma (Grawitz tumor). In spite of expected  favorable outcome, the disease spread and he  succumbed to it and died ten years later.
Diana and I visited him and his family in 1971 in Boston, long time before he
became ill.
After his death his wife remarried. We lost contacts with her and her family. 
PÁLEK, MUDr Jiří (I1626)
 
131 Není mnoho známo o starém rodu Matoušů, který sidlil v Katusicích již v dobách předbělohorských z nichž se jen málo zachovalo v písemném podání.
V 17. století zde již byli Matoušové rozvětvení do několika linií. Osoby Pra-Otce a Pra-pra-Otce Matoušů jsou zatím jen hypothetické aby v náznaku poukázaly na ten samý rodový původ.

Stavení selská v Katusicích
  (): 
I. - Grunt Václava Matouše:  roku 1670 ujal se ho Václav Matouš, roku 1700 vzal ho Matěj Šnýdr, r. 1750 dědil ho syn Matěj, r. 1788 koupil František Vidner. Nyní č. 20 (staré číslování).
II. - Grunt Jíry Matouše:  roku 1643 ujal se ho Václav Matouš, po něm měl ho syn Jiří,
po něm r. 1714 vzal ho opět syn Václav Matouš, 1735 Václav Matouš pro nedbalostˇ z gruntu sesazen a dceři jeho prošacován.
Později z toho gruntu učinína hospoda vejsadní. Leč již r.1750 puštěna jako grunt z hospody učiněný Františku Matoušovi, r.1785 ujal ten grunt Václav Matouš.
Nyní č. 20 (staré číslování).

Z web-stránky vesnice SPIKALY:
http://spikaly.webgarden.cz/rubriky/dejiny-obce/dejiny-jednotlivych-domu :
L.P. 1625 ve čtvrtek po památce sv. Panny Doroty JAN Matouš z Katusic koupil živnost s chalupou čp.3 s roli ornou, s loukou a všelijakým příslušenstvím od Václava Načury ve vsi Spikaly, Matějovi synu svému, za sumu 700 kop. míš. Svrškové k té živnosti dole psaní zanecháni byli:
Klisna 1, slepice kohoutem 10, vůl spotřebami 1, řebřiny 1, plouh 1, prasat ročních 2, provaz 1, sekyra kládní 1, kopáč 1, stohy 2, svícen 1, mohyla 1, vidle 1, měděnec 1, brány s hřebíky 1, na zimu žitem a pšenicí dobře oseto bylo, ječmene se zanechalo 1 korec, ovsa 10 korců, pšenice 3 korce, jiného nic.
L.P. 1639 držel grunt ten Matěj Načura
L.P. 1664 dne 13. Octobris ujal ten grunt Matěj Matoušův
L.P. 1695 má jej Jiřík Načura,
1721 Jiřík Matouš, 1762 Šťastný Matouš, 1809 Jiřík Matouš,
1826 Václav Strobách, zemřel 1908. Po něm ujmul statek roku 1878 Josef Strobách, hospodář velmi přičinlivý a dobrý, pozdější zapisovatel kroniky jejíž opis jest na prvních 35 stránkách. Dostal zápal plic a v roce 1911 v květnu zemřel.
A choť jeho Marie již počátkem července prodala tento grunt páru Václavu a Anežce Šágrovým z Katusic, s úrodou a inventářem za 126.000 kč. Se synem Miloslavem (*1886) se vystěhovala do Kovánce, kde Marie dcera provdána byla za Vladimíra Svatoně. Zde koupila si domek. Syn Miloslav se odstěhoval do Prahy.
1918 v listopadu vyhořela střecha domovního stavení.
1923 postaveny chlévy.
1932 koupili manž. Šágrovi domek čp.14 s 5 korci pole a s výměnkem od Jaroslava Bláhy.
Hned však domek prodali Barboře Holubové roz. Hlaváčové bez polí. Cena prý 15.000 Kč pouze za domek, kupní cena od Bláhů nezjistitelná.
Manželé Šágrovi - dítky: Václav vystudoval obchodní akademii, Vladislav a Libuše.
Dne 26. června 1938 provdala se Libuše za okr. Soudce (asi) E. Michula. Václav Šágr se oženil s Hlaváčovou z Nečeříte.
(Z web-stránky vesnice SPIKALY:
http://spikaly.webgarden.cz/rubriky/dejiny-obce/dejiny-jednotlivych-domu) 
MATOUŠ, Jíra - grunt Jíry Matouše, původ, čp.20(nové) (I2642)
 
132 Není mnoho známo o starém rodu Matoušů, který sidlil v Katusicích již v dobách předbělohorských z nichž se jen málo zachovalo v písemném podání.
V 17. století zde již byli Matoušové rozvětvení do několika linií. Osoby Pra-Otce a Pra-pra-Otce Matoušů jsou zatím jen hypothetické aby v náznaku poukázaly na ten samý rodový původ.

Stavení selská v Katusicích
  (): 
I. - Grunt Václava Matouše:  roku 1670 ujal se ho Václav Matouš, roku 1700 vzal ho Matěj Šnýdr, r. 1750 dědil ho syn Matěj, r. 1788 koupil František Vidner. Nyní č. 20 (staré číslování).
II. - Grunt Jíry Matouše:  roku 1643 ujal se ho Václav Matouš, po něm měl ho syn Jiří,
po něm r. 1714 vzal ho opět syn Václav Matouš, 1735 Václav Matouš pro nedbalostˇ z gruntu sesazen a dceři jeho prošacován.
Později z toho gruntu učinína hospoda vejsadní. Leč již r.1750 puštěna jako grunt z hospody učiněný Františku Matoušovi, r.1785 ujal ten grunt Václav Matouš.
Nyní č. 20 (staré číslování).

Z web-stránky vesnice SPIKALY:
http://spikaly.webgarden.cz/rubriky/dejiny-obce/dejiny-jednotlivych-domu :
L.P. 1625 ve čtvrtek po památce sv. Panny Doroty JAN Matouš z Katusic koupil živnost s chalupou čp.3 s roli ornou, s loukou a všelijakým příslušenstvím od Václava Načury ve vsi Spikaly, Matějovi synu svému, za sumu 700 kop. míš. Svrškové k té živnosti dole psaní zanecháni byli:
Klisna 1, slepice kohoutem 10, vůl spotřebami 1, řebřiny 1, plouh 1, prasat ročních 2, provaz 1, sekyra kládní 1, kopáč 1, stohy 2, svícen 1, mohyla 1, vidle 1, měděnec 1, brány s hřebíky 1, na zimu žitem a pšenicí dobře oseto bylo, ječmene se zanechalo 1 korec, ovsa 10 korců, pšenice 3 korce, jiného nic.
L.P. 1639 držel grunt ten Matěj Načura
L.P. 1664 dne 13. Octobris ujal ten grunt Matěj Matoušův
L.P. 1695 má jej Jiřík Načura,
1721 Jiřík Matouš, 1762 Šťastný Matouš, 1809 Jiřík Matouš,
1826 Václav Strobách, zemřel 1908. Po něm ujmul statek roku 1878 Josef Strobách, hospodář velmi přičinlivý a dobrý, pozdější zapisovatel kroniky jejíž opis jest na prvních 35 stránkách. Dostal zápal plic a v roce 1911 v květnu zemřel.
A choť jeho Marie již počátkem července prodala tento grunt páru Václavu a Anežce Šágrovým z Katusic, s úrodou a inventářem za 126.000 kč. Se synem Miloslavem (*1886) se vystěhovala do Kovánce, kde Marie dcera provdána byla za Vladimíra Svatoně. Zde koupila si domek. Syn Miloslav se odstěhoval do Prahy.
1918 v listopadu vyhořela střecha domovního stavení.
1923 postaveny chlévy.
1932 koupili manž. Šágrovi domek čp.14 s 5 korci pole a s výměnkem od Jaroslava Bláhy.
Hned však domek prodali Barboře Holubové roz. Hlaváčové bez polí. Cena prý 15.000 Kč pouze za domek, kupní cena od Bláhů nezjistitelná.
Manželé Šágrovi - dítky: Václav vystudoval obchodní akademii, Vladislav a Libuše.
Dne 26. června 1938 provdala se Libuše za okr. Soudce (asi) E. Michula. Václav Šágr se oženil s Hlaváčovou z Nečeříte.
(Z web-stránky vesnice SPIKALY:
http://spikaly.webgarden.cz/rubriky/dejiny-obce/dejiny-jednotlivych-domu) 
MATOUŠ, Pra-pra-Otec - propojení potomstva (I2872)
 
133 OBITUARY:      Ivo Tonder (1919-1995)
by  Karel Kyncl


The life-story of Ivo Tonder is typical of that of thousands of citizens in former Czechoslovakia who were in their twenties just before the outbreak of the Second World War; those who fled their country - betrayed in Munich in 1938 and occupied by the Nazis in 1939 - in order to fight abroad for its freedom. An RAF veteran and a Major- General (retired) of the Czech Air Force, he was born in Prague and died in London. He had been condemned to death by the Germans 50 years ago; he had been imprisoned after the war by his fellow countrymen, but had escaped. He lived the last 45 years of his life in Britain, and was 82 when he died.
Tonder volunteered first for the Czechoslovak army corps created in the West and in 1940 became a member of RAF 312 (Fighter) Squadron. On 3 June 1942, he was shot down during an operational flight over occupied France, captured and escorted to an "escape-proof" prisoner-of-war camp, Stalag Luft 3, in the heart of a pine forest at Sagan, in German Silesia.
Two months and one week before the invasion of Normandy, Tonder was among the 76 British prisoners of war who succeeded in a spectacular escape from the camp during one night, via a system of underground tunnels dug secretly over the previous year. This "Operation Escape 200" was in itself a significant military operation: it diverted from the Front an entire German SS Panzer Division, up to 700,000 troops and indirectly some 4 million Germans in the subsequent manhunt.
Tonder made his way to occupied Czechoslovakia but there he was recaptured by the Gestapo and, on 8 January 1945, sentenced to death. The sentence was not carried out only because of the chaos preceding the imminent Nazi defeat and because the prison he was held in was liberated.
Flt Lt Tonder rejoined the RAF, and in October 1945 he was able to return home and, at long last, to start to piece together his shattered life. It seemed to be the perfect happy end.
But it was not to be. In the eyes of the new Communist rulers in post- war Czechoslovakia, Ivo Tonder had fought the Nazis from the wrong geographic direction, i.e. from the capitalist West. This "mistake" was enough to degrade all the veteran members of the Western part of the Czechoslovak armed forces from the rank of freedom fighters to the rank of potential imperialist spies. They were thrown out of the army, unable to find decent jobs, interrogated and persecuted by the secret police, and a number of them imprisoned.
On 31 May 1948, Tonder attempted to leave the country again, but was arrested on the border and sentenced to eight years' imprisonment. In December 1949, however, he was able to stage a one-man version of the "Operation Escape 200" from Stalag Luft 3. He escaped from a Communist prison and in 1950 arrived in Britain. Odděleně, samostatně a později také jeho manželka Jiřina - bez dětí.
Jejich neuvěřitelným útrapám nebylo konce při několikaletém čekání na vydání jejich malých dětí, které byly drženy komunisty v Československu. Toto vydání trvalo několit let.
It took another 39 years and the collapse of the Communist regime in Czechoslovakia before Ivo, the "criminal", was officially rehabilitated and proclaimed a decent Czech citizen. It took the communist regime collaps (1989).
A long-time president of the Free Czechoslovakia Air Force Association based in London, Ivo Tonder was promoted to the rank of Air Force colonel in 1991 and - only three weeks ago - Major-General (retired).
He was due to receive his General's decree from the President of the Czech Republic, Vaclav Havel, yesterday, during a solemn ceremony at Prague Castle.
But in April Tonder became seriously ill and was hospitalised; it was out of the question for him to travel. It seemed improbable at first that the Czech authorities could be persuaded to change the rules and send the decree signed by the President to London "prematurely". However, the Military Attach at the Czech embassy in London fought a brave battle with Prague red tape and won: Ivo Tonder was presented with the document in his hospital room by the Czech ambassador on Saturday 29 April.
Five days later he was dead.


LAST FLIGHT - Ivo Tonder
F/Lt Ivo Tonder recalls the day he was shot down and became a prisoner of war :
https://fcafa.wordpress.com/2014/06/08/ivo-tonder-last-flight/

"The 3rd of June 1942 was a beautiful sunny day. The Czech wing was flying from Warmwell to give top cover to several bombers on their way to bomb something in Cherbourg.
310 Sqn, led by W/Cmdr Vašátko, was leading the formation with 312 Sqn port and 313 Sqn starboard.
I was leading white section of 312 sq on the port of the leading section and F/Lt Dvořák the green section on starboard. The squadron was led by S/Ldr Cermák.
When the bombers crossed the French coast, the wing started the turn for the homerun. We were in a very loose formation as top cover always was. Therefore the squadrons on the wings had to change from port to starboard and vice versa. The same had to be done in each squadron, each section and each pair. You can imagine, that there was a lot of action in the air as 36 aircraft were regrouping. All pilots watching out to avoid collisions.
It was a perfect moment for the Fw-190's to attack there was no warning on R/T and they came from the sun which at that moment was at 50K. We were taken completely by surprise.
The first 190 I spotted passed me on the starboard coming down from the sun at considerable speed. I just had time to scream my warning "Break away port", turn on my back and went down. As I did that I saw another 190 which overtook me and started to climb. I followed and was on his tail, I fired a short burst without results. Then I got him perfectly in my sights but was losing speed. Never-the-less I gave him a very long burst. Unfortunately the recoil of my canons slowed me down so much that my Spit went into a spin.
I made a few turns and straightened out into the company of four 190s. They were completely unprepared for my recovery, which ended about 60 yards behind the tail of the leader of the second pair. My first burst sent him down in smoke. His No.2 followed him down. The remaining two started a dog fight which lasted about four to five minutes. By then I was out of ammunition but they must also have exhausted theirs as they turned for home. I was left alone trying to control my nerves, circling and looking for friend or foe. There was nothing around ! I could still see the coast of France and I turned for home, climbing slightly to recover some height. I was checking my plane for damage but could see none.
I continued on my way home wondering where everybody was. Suddenly, I heard two loud bangs, it sounded very much like my own canons. Thinking that I must have overlooked somebody, I turned to see behind my tail, but there was nothing - when I turned back, my cockpit was full of fire. I always dreaded fire; In a split second I undid my harness, opened the cockpit and the door and was out before I started to think.
Going down head first I could see my aircraft going straight, no smoke, no fire, the biggest shock in my life. I just could not believe it. Also, there was nobody around as far as I could see. This stayed engraved in my memory day and night for many months. I was trying to figure out what happened. Eventually I came to the conclusion that what happened must have been the explosion of the two wireless sets, which could be destroyed by pressing a button in case of a landing in enemy territory.
Unfortunately, my theory was shattered only last year by my best friend, the chief engineering officer of our squadron, he said that it was not possible and what must have happened was that I was hit by a high explosive shell directly in the cockpit. He did not explain why I was not touched or at least my uniform pierced by the hundreds of splinters that must have been flying around. So here I am back with the mystery.
But I had better go on with my journey down on my parachute.
I landed in the drink, blew up my dinghy without trouble, got out my compass and the paddles and started on my journey home. I was not very worried as I thought I must be close to half way between the Isle of Wight and Normandy and sooner or later some British aircraft will spot me and send rescue.
It happened almost as I expected, with only a minor variation - it was not a British but a German aircraft. First two FWs 190 and after some time a seaplane. It landed 60 to 80 yards from me, a door opened and down the steps out onto the float came an airman armed with a boathook.
I was not very keen to becoming a PoW and foolishly decided to capture his plane. I got my gun out of my boots; the canvas paddles strapped to my arms hid them completely and I was slowly approaching my unsuspecting victim. As he started to reach for the dinghy with his boathook another man stepped out of the door, aiming at me with a Tommy gun. I was all the time a little worried whether my gun would fire properly, having been submerged in water, so I decided not to take the risk.
I opened my hands and my guns went down to the bottom of the channel. So this is how I finished as PoW .
Dvořák was shot down sometime during the first attack. His tail was shot off and he had a hard time to get out of the uncontrollable aircraft. He eventually succeeded but on opening his parachute he got entangled in the cord and his arm was broken. He was transferred to a hospital and arrived at Sagan much later.
He did not get out after the communists took over in Czechoslovakia, was very badly treated and died in the seventies."
Both Tonder and Dvořák participated in 'The Great Escape' from Sagan on the night of 23/24 March 1944 where 76 Allied RAF officers escaped from Stalag Luft III. Of the escapers, Three managed to successfully reach neutral countries; two to Sweden and one to Spain. Of the 73 who were recaptured 50 were murdered by the Gestapo; Tonder and Dvořák were one of the lucky 23. After their recapture, both airmen were sent to Pankrac prison, Prague where they were tried, along with other Czechoslovak RAF PoW's for being traitors to the Third Reich and received death sentences. The intervention of the International Red Cross resulted in the Germans agreeing that the sentences being suspended until after the war. 
TONDER, Ivo (I576)
 
134 Olga ZÁTKOVÁ-RYCHLÍKOVÁ-BALŠÁNKOVÁ
(April 19, 1879 in  eské Bud jovice - June7, 1960 of stroke in Praha)
The eldest Olga inherited her mother's disposition. She was an attractive, charming society lady, never lacking suitors and admirers. She was energetic, strong-willed, and held her opinions with uncompromising conviction regardless of their merits. Her happy childhood and youth bore no forewarning of the seemingly never-ending string of devastating events, haunting her adult life and her old age. On April 30, 1898 , at 19, she married a 15 years older JUDr Jindřich Rychlík (September 12, 1863 - October 9, 1909) , a handsome and elegant young lawyer with a sunny disposition. Jindřich was quickly accepted in the fold of the Zátka family and was liked by everyone. He loved company, sports - in many of which he excelled - and never spoiled fun. After the marriage the couple settled in Praha. The first blow came when their infant son Vlastislav [II] (July 1, 1899 - August 30, 1899) died in infancy .
In spite of countless medical consultations and courses of treatments in various sanatoria and spas Olga never conceived again. For her it was a real tragedy, as she saw the meaning of her life in motherhood. Then from about 1906 , Jindřich's personality started to change. He became argumentative, intolerant, and expansive. This gave way to relentless personality breakdown, and ultimately to frank psychosis in May 1909. His condition required institutionalization in a Mental Hospital , where he died on October 9, 1909 at only 46.
Further comment on his disease jointly with that of Julius [I] Kubert are in their respective files.
  After Jindřich's death Olga vowed never to remarry. She devoted her energies to, and
found some consolation and substitution for her unfulfilled maternal yearnings in the role of a
vice-president of an Orphanage. Also, she brought up her nephew from her husband's family,
and provided him with education culminating in a Law degree. She loved music and classical
Russian literature. Russian, which she fully mastered, was her favored foreign language. Her
compassionate nature and yearning for social justice, led to her sympathies for the intellectual
left. Nonetheless, these inclinations, which resulted in her disapproval of capitalism, were largely
emotional. She was unable to, or refused to realize, that her comfortable lifestyle, which she was
quite fond of, was made possible only because of successful capitalist ventures of her uncle Ferdinand.
Against her resolution not to remarry, she succumbed to sincere affection and advances of
Antonín Balšánek (April 6, 1865 - February 22, 1921). Antonín Balšánek was a gifted and
renowned architect, and professor of Architecture at the Czech Technical Institute in Praha. They
got married on April 18, 1916 . Sadly, the marriage lasted only 5 years. Antonín Balšánek, who
was already in his fifties, suffered of generalized arteriosclerosis already at the time of their
wedding. The disease, which also affected his brain, profoundly compromised his cognitive
faculties and changed his personality. Tragically, he ended his life on February 22, 1921 in the
same Mental Institution as Olga's first husband Jindřich.
Architect Balšánek was an architect with vision. He was also an artist. Amongst many enduring monumental buildings and creations of lasting artistic value are notable Obecní Dům (Municipal House) in Praha, an Art Nouveau jewel counted amongst the best in Europe, theaters
in Plzeň  and Pardubice, Bridge of the Legions over the river Vltava in Praha, and a bridge over
the river Neva in Petrograd (St Petersburg). He was generally believed to have amassed a large
fortune in realization of such large contracts. It then came as a big surprise and a shock to
everyone when his estate was found to be quite modest. Clearly, he was an artist and creator,
not a businessman.
At this point Vlastislav Zatka's Narrative ends.Only little fragmentary information is available further about Olga's subsequent life and her old age from her grand niece, Diana Spickova-Petrik. The last blow to Olga came with the Communist rule. She lost her only income, which was from the family property. Her large apartment at Újezd in Praha was forcibly divided by the authorities, and she was left with a tiny nonfunctional remnant of the flat. Within it she had suffered the ignominy of a loss of privacy and even a modicum of comfort. Diana fondly remembers aunt Olga's regular weekly visits at Mrázovka. Aunt Olga read books and told stories to her grand-nephews and her grand-niece with endless patience, particularly during childhood illnesses. She regularly celebrated Christmas and other special days with the  ka family, in which she finally found a substitute for her own family she always desired but was never granted. She died of stroke on June 7, 1960 in Praha. 
ZÁTKOVÁ-RYCHLÍKOVÁ-BALŠÁNKOVÁ, Olga (I891)
 
135 Otec Jan VACEK,  rolník v Dvakačovicích č.p. 8,  byl evand.helv. vyznání a.vzal si katoličku Kateřinu ZEMANOVOU, dceru Matěje Zemana, rolníka ze Lhoty Uhřetické č.p. 15, okres Pardubice.
Zemřel ještě před SVATBOU svého syna Vincence VACKA.
Toto vše se dozvídáme v matričním zápisu narození  dcer y  Vincence VACKA, Emilie VACKOV  *1892. Pro proch  se mus kniha stáhnout - viz  SOA-Východočeský (Zámrsk, soubor PDF):
http://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/sbirka-matrik-vychodoceskeho-kraje-1587-1949/
Matrika narození 1864-1900 (stáhnout) okr.Pardubice, obec Tuněchody, kniha 3673, folio 141, scan 144.
Nutno ještě dohledat biodata obou VACKŮ, otce Jana a jeho syna Vincence. Byli narozeni v Dvakačovicích ? 
VACEK, Vincenc (I2617)
 
136 Petronila NIGRIN:
(v07) = Matrika Votice 07 (1788-1813) - strangely organized Matrika !:
Folio#158:
  (+)
This entry is barely legible squeezed at the very bottom of the page.
The birth date (May 9) does not agree.
Folio#278 (more acceptable entry):
(+)
This page corresponds to the Birth Certificate duplicate issued in 1939.  Birthday = May 30, 1809.
Check Index "N" for Nigrins (many): 
NIGRINOVÁ-VOLESKÁ-VOSECKÁ, Petronila - Votice č.71 (I295)
 
137 Růžena KOLDOVSKÁ-CICVÁRKOVÁ-Čtrnáctá (1875-1943, photo by Langhans, Prague).
She was an opera singer of the National Theatre in Praha, Růžena  sang as a Gretel and Karolína, Violetta Valery or Pamina, etc.  However, in order to achieve a high level of coloratura singing she began to strain her voice too much, leading in the end to chronic failure of her vocal cords. And by that point, more or less, her promising singing career was ended.

Narozena v Praze, zemřela v Praze. Ve zpěvu žačka Pivodovy pěvecké školy, v mimice režiséra J.Šmahy a herce K.Želenského. Po řadě pohostinských vystoupení v lednu-březnu 1895 (mj.v úloze Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě) byla 15.3.1895 angažována do ND pro obor mladodramatického a krátce i koloraturního sopránu. V roce 1898 ji okouzlila švédská koloraturní sopranistka A.Fohstroemová. Ve snaze napodobit některé její technické efekty (mj.prudce zesilované a zeslabované trylky na vysokých tónech) začala přepínat hlas, což vedlo zprvu k přechodné a potom k chronické poruše hlasivek. Z ND byla propuštěna v září 1900. Rok po odchodu se její hlas zotavil natolik, že mohla ještě v ND mnohokráte vystoupit pohostinsky ve svých bývalých i nových rolích. Nakonec jí však činily obtíže i subretní operetní partie. Koncem roku 1906 a na začátku roku 1907 hostovala v činohře ND v rolích Salome (Wilde:Salome) a Magdy (Sudermann:Domov), ale poté již z divadla definitivně odešla a věnovala se literární činnosti.
Matka operetního režiséra Jiřího Koldovského-Cicvárka, manželka divadelního kritika a překladatele Miloše Čtrnáctého. 
KOLDOVSKÁ-CICVÁRKOVÁ-ČTRNÁCTÁ, Růžena - operní pěvkyně (I1273)
 
138 Sňatek Ignáce VYKYSALA, zápis v online Matrice sňatků, Roudnice :
http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-743b&scan=16#scan16

4. February 1796
Copul: P. Mathias Kahsiczka expositus capellanus Klappensis, Lybochovitz
Ignatz Wykisali, towaryss truhlarzsky v mieste Raudnitce Nro 27, pozustali syn po + Petrowy Wykisalym, biwalim kantorem w Seltschanech knizetcyho Lobkowiczkyho panstwi Chlumeczkeho (myšlen Vysoký Chlumec, čili to mohou být klidně Sedlčany)
Barbora, wlastni dcera Vita Lachowskeho z mesta Budin knizetcyho diettrichsteinskyho panstwi Budinskeho, slouzicy kucharka u pana burggrabyho v Lybochowiczych Nro 88
Johann Wikisalý Rathkanzelist? in Raudnicz
Framtisska Blasskowa dcera Jana Blažka mystra hrnčiřskeho a messtana w Libochowyczych
(od Kateřiny Lochmanové, email  2017-01-26:  rodokmen.lahovsky@gmail.com )

Úmrtí Ignáce VYKYSALA, zápis v online Matrice úmrtí, Roudnice kniha 77/4 (1787-1865) folio 37:
http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:30bdd2c7:1201ea2ef5b:-7cd6&scan=19#scan19 
VYKYSALÝ, Ignacius (I2460)
 
139 Václav KORDA pocházel z jednoduché rodiny v Poděbradech. Tam chodil také do základní školy, kde se spřátelil s Jarčou BAYEROVOU, která byla o dva roky mladší. Rozhodl se létat a po výcviku v Prostějově se stal jedním z prvních profesionálních pilotů v Československu kde začal pracovat v Československých aeroliniích již v jejich začátcích. Příchod Němců a začátek 2. světové války ukončily slibnou kariéru a Korda uprchnul z Československa aby se zůčastnil zahraničního odboje. Pohnutou cestou přes Polsko a Francii se dostal až do Anglie kde se stal bombardovacím pilotem u československé 311. perutě Royal Airforce (RAF). V bojových akcích přežil celých 6 let války, o kterých napsal knihu "Nad zeměmi a moři" ("Pilotem RAF", nakladatelství Mladá Fronta).
V r. 1945 se vrátil zpět do vlasti jako válečný hrdina. Stal se ředitelem letiště Ruzyně a technickým ředitelem Čs. aerolinií (ČSA). Jako západní letec byl však nephodlný komunistům, kteří se drali k moci. Těsně před komunistickým převratem v r. 1948 byl varován a musel znovu uprchnout - odletěl jen v krátkých rukávech s americkým Panam clipperem, který tehdy spojoval Prahu s USA. Následoval svou čecho-americkou manželku Libuši, která již byla v USA.
Tím se zachránil před zatčením a tím si i zachránil život, o který v následném období přišlo v Československu mnoho jeho válečných kamarádů-letců ze západu. Dlouhá léta vězení, utrpení i smrt byla komunistickou odměnou za jejich válečné hrdinství a obětování (film "Tmavomodrý svět").
Po tvrdých několika letech nových začátků v USA se Korda vypracoval nejprve na Station Manager na Kennedyho letišti v NY, aby se později stal vice-presidentem letištní servisní společnosti Allied v NY. S manželkou Libuší, která záhy zemřela, byli usazeni na Long Island (Amityville), NY.
Jeho druhou manželkou se stala přítelkyně z Poděbradského mládí, Jarmila BAYEROVÁ-Jandurová-Voleská
V pozdějších letech svého života se Korda věnoval své zálibě v malířství, pro které měl neobyčejné nadání. Zanechal rozsáhlou sbírku krajinových olejomaleb ve stylu impresionistickém a modernistickém (http://www.kordagallery.com/): Pilot a Malíř.


KORDA, Vaclav, F/O (62653, Czechoslovak Air Force) - No.311 Royal Air Force Squadron(Czechoslovak)  - Distinguished Flying Cross - recommended 17 September 1941; approved 24 September 1942. Public Record Office Air 2/9591 has recommended text, drafted when he had flown 41 sorties (203 operational hours) and was at that time a Pilot Officer.
"Throughout his operational career, this officer has displayed exceptional skill as a pilot and captain of aircraft. He has always pressed home his attacks with the greatest determination, frequently carrying our three or four runs up to the target and dropping at least two sticks of bombs. On the 19th June 1941, Pilot Officer Korda was the captain of an aircraft which attacked Cologne. On the return journey, some 30 miles inland from the Belgian coast, the starboard engine failed but Pilot Officer Korda skilfully flew back to base. Owing to the presence of fog he was unable to make a landing, but was directed to another landing ground which he successfully reached at 800 feet. An endeavour to open up the starboard engine to assist the approach caused it to burst into flames but these were subdued by the fire extinguisher and Pilot Officer Korda brought the aircraft safely to ground without further damage. Throughout this arduous flight he showed great skill and coolness. On the night of 1st July 1941, Pilot Officer Korda captained a Wellington aircraft in an attack on the enemy cruiser Prinz Eugen. Despite intense anti-aircraft opposition, a determined attack was made and, on he fourth run, the dock in which the cruiser was berthed was straddled perfectly according to a pre-arranged plan; the heaviest bomb illuminated the whole jetty. Intelligence information indicated that severe damage was done to the cruiser on this night by two direct hits. It seems highly probable that one of these hits was obtained by Pilot Officer Korda and his crew. He has set a truly fine example."
(http://www.rafcommands.com/archive/20122.php)

(http://www.kordagallery.com/raf.htm):
Vaclav KORDA was a professional pilot. And a good one to boot. While he was born with an exceptional talent as a painter, he trained hard and ambitiously to be a pilot. When his homeland was invaded by Nazis in 1939, he did not hesitate a minute to put his pilot skills to work to defeat the enemy. A deadly task indeed. Many of those like him never returned from their missions.
"Never have so many owed so much to so few", said the British Prime Minister Winston Churchill when thanking the airmen for victoriously defending England during the Battle of Brittain in 1940 .
Korda was one of those who survived the ordeal, he served in the Royal Air Force throughout the whole of World War 2. Five long years.
"I left so that I could return", said he about leaving his loved ones behind for six cruel years of ww2.
When he returned, a decorated war hero, he wrote a book narrating his war experience. Published first in his native Czech language, it is currently being translated into English.
Perhaps we best let Korda speak in  his own words  on this web-page. Brief excerpts from the book will be used to bring to life the wrenching experience of this brave and highly principled man.
Art collectors - and all, you would also be pleased to know that the ww2 story of the Czech RAF airmen has been marvelously made into a Czech movie released in 2001 and nominated for the Oscar award: "The Dark  Blue World. 
It practically is Korda's war-time story - in living colors of a wide-screen movie with English subtitles. The difference being - Korda was not a fighter pilot - and he did not stay in Czechoslovakia to be persecuted by the communist regime after it took over the country - and set out to punish the best men of the land.
Korda's service in the RAF's  Bomber Command  was the christening of the pilot by fire. After a number of bombing flight missions (41) he was transferred to the  Ferry Command  to fly new US-made bomber planes from Canada to the UK. He became the first Czechoslovak pilot to cross the Atlantic, the feat that he repeated a number of times. Many a pilot did not make it across - disappearing without a trace in the radio-silent vast spaces over the ocean. Losses of life perhaps higher than in the fiery battles over the Continent.
Assignment to the  Coastal Command  that followed saw Korda flying long hours over the Bay of Biscay looking for German ships and submarines. Every ship sunk by these pilots counted - and was payed for by lives lost to attacks by German fighter planes.
The end of the war, however, was already just beyond the horizon. Korda's service in the  Transport Command  was a preparation for returning to civil aviation.
Then - victory at last.
And return home ... " I left so I could return "

Spolek pro vojenská pietní místa - plk. Václav KORDA, životní data:
http://www.vets.estranky.cz/clanky/galerie-hrdinu/plukovnik-vaclav-korda.html

Hrbitov, cenotaf:  http://www.vets.estranky.cz/fotoalbum/Vojenska-pietni-mista/Vojenska-pietni-mista-okres-Nymburk/06_1011_022_podebrady-h26_nb.jpg.-.html

KORDA Václav, plukovník


Válečná vyznamenání:  4x Čs. válečný kříž 1939, Čs. medaile za chrabrost před nepřítelem, Čs. medaile za zásluhy I. st., Čs. vojenská pamětní medaile se štítky F - VB, DFC, The 1939 - 1943 Star, Air Crew Europe Star, Defense Medal, War Medal
Životopisné body:      Narozen 4. 3. 1907 v Poděbradech
1926 - absolvoval Školu pro odborný dorost letectva při VLU v Prostějově
15. 6. 1927 - přemístěn ke 32. stíhací letce let. pl. 1 v Praze
15. 9. 1929 - přemístěn k let. pl. 4 do H. Králové
15. 3. 1930 - příslušník VLÚS (Vojenský letecký ústav zkušební)
27. 3. 1931 - odchází do zálohy, dopravní pilot u Československých aerolinií
20. 6. 1939 - po příchodu Němců, přechází hranice do Polska s úmyslem bojovat v cizině
21. 8. 1939 - připlouvá s posledním transportem do Francie
21. 9. 1939 - přijat do Cizinecké legie a později odeslán do Pau v Pyrenejích, do bojů ve Francii nezasáhl
21. 6. 1940 - evakuován do V. Británie
24. 7. 1940 - přijat do RAF, zakládající příslušník 311. bombardovací peruti RAF v Honningtonu, UK
10. 9. 1940 - účastní se prvního nasazení čs. letecké bombardovací jednotky, útočí na Brusel
2. 7. 1941 - při bombardovacím náletu na Brest zasahuje pumami německý křižník Prinz Eugen (navzdory silné protiletecké palbě, při čtvrtém útoku) - vyznamenán DFC
VIII.. 1941 - ukončuje bojový turnus bombardovacího pilota 200 hodin
do 3. 11. 1941 - instruktor 7. BSq. na letounech Short Stirling, pak příslušník Ferry Command v Prestwicku
1942 - přelétává americké letouny z Kanady do V. Británie, první čs. pilot, který přeletěl Atlantivký oceán bez mezipřistání
21. 9. 1942 - návrat k 311. čs. bombardovací peruti RAF, velitel operačního výcviku
1. 6. 1943 - Squadron Leader - velitel operační „B" letky 311. peruti. RAF
3. 1. 1944 - přidělen k Inspektorátu čs. letectva
19. 1. 1944 - na stáži u Transport Command v Harrow, UK
14. 6. 1945 - návrat do vlasti
8. 12. 1945 - propuštěn do zálohy, nastoupil jako provozní ředitel u ČSA, později pilot - sledován komunistickými agenty
XI. 1947 - opět opouští Československo a následuje svou česko-americkou manželku do sledován komunistickouUSA - těžké začátky v nové emigraci
1950 - station managerem u společnosti SABENA v New Yorku
1955 - pracuje u Allied Aviation Service International Corporation - na letišti JFK, NY, až do funkce vicepresidenta společnosti
1977 - odchází do pense
1990 - povýšen do hodnosti plukovníka v.v. (ve výslužbě)
1960-1996 - nadaný malíř se věnuje umění a zanechává velkou sbírku olejomaleb obrazů (http://www.kordagallery.com)
28. 2. 1996 - umírá v Amityville, NY, USA, pohřben v Poděbradech
(zdroj: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945)
Místo hrobu
Souřadnice : 50°7'58.82"N, 015°6'11.59"E 
KORDA, Plk. Václav - pilot, manager (I4)
 
140 Vincenc TROJAN
Vojín c. k. 14 práporu polních myslivců, http://www.primaplana.cz/news/polni-myslivci-a-valka-roku-1866/
Chalupník v Bojanově č. 15, manž. syn Josefa Trojana, chalupníka v Bojanově č. 15, a Františky, rodem Novákovy z Bojanova č. 33, okr. hejtm. Chrudim. Po trojím prohlášení 6., 13., 20. července t. r. oddal Jan Tesař, farář ženich povolení k sňatku od c. k. velitelstva 14 práp. pol. mysl. ze dne 4. června t. r. čísl 439 - Tarnov - obdržel nevěsta Slavíková Marie, manž. dcera Josefa Slavíka, rolníka z Bojanova č. 16, a Marie, rodem Josefa Sedláka z Bezděkova č. 10, okr. hejtm. Chrudim svolující otec nevěstin Josef Slavík   Bojanov č. 16
29. Červenec 1873 
TROJAN, Vincenc - chalupník, Bojanov č.15 (I2403)
 
141 Vladimír [I] Zátka
(September 7, 1885 in České Budějovice - 1914 in Serbia)
He completed studies of Architecture at the Technical Institute in Praha. However, instead of pursuing a career of a professional engineer, he joined his father's firm. Then WW I broke out and fundamentally and dramatically changed the lives of the brothers Vladimír and Miroslav.
On November 22, 1914 , few months after the onset of the war, Lieut. Vladimír Zátka was killed in action while in command of an infantry detachment at the Serbian front. His premature death left his wife of only two years, Anna V YŠATOVÁ-ZÁTKOVÁ  (March 29, 1890 '96 ?), whom he married on February 10, 1912, alone with two children:
a) Pavel and b) Milena (1912 - ?). 
ZÁTKA, Ing.arch. Vladimír - stavitel, ředitel (I908)
 
142 Vladimír ZÁTKA (* 31. 3. 1957, Praha) - dětský herec; bratr filmové herečky L. Zátkové . Podobně jako jeho starší sestra začínal odmalička hrát ve filmu, kde vytvořil menší i hlavní postavy černovlasých chlapců od předškolního věku až po jinochy. Mezi dvěma neúspěšnými pokusy o přijetí ke studiu na střední odborné škole filmové v Čimelicích pracoval ve film. laboratoři FSB. Roku 1980 emigroval do USA, kde žije dodnes. Ve filmu se objevil poprvé v roli Jarouška (Hrozné dítě, 1962) a poté kluka s křídou (Vidím město veliké, 1964), ale jednalo se o krátké filmy. V celovečerním snímku si zahrál poprvé Honzíka v koprodukčním dětském příběhu Lva Golubova Puščik jede do Prahy (1965), poté synka ústřední manželské dvojice (S. Budínová a V. Brodský ) v komedii Z. Podskalského Ženu ani květinou neuhodíš (1966), pistolníka Lojzu ve Cvrčkově dětské komedii Táňa a dva pistolníci (1967), spolužáka Filipa v Hanibalově Červené kůlně (1968), malého Františka (jeho dospělým představitelem byl P. Čepek ) v Mášově Ohlédnutí (1968), otrhánka v povídkovém snímku Pražské noci (1968; epizoda E. Schorma Chlebové střevíčky), dalšího malého Františka, syna profesora Franka Pecha (L. Lipský ) ve sci-fi komedii O. Lipského Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), kluka s pistolí v Nevěstě (1970) J. Suchého , syna ústřední manželské dvojice (J. Bohdalová a R. Brzobohatý ) v trezorovém dramatu K. Kachyni Ucho (1970), Káju v Hanibalových Karlovarských ponících (1971), člena party zvaného Fenek v Pinkavově psychologickém příběhu Panter čeká v 17.30 (1971), náčelníka party ve středometrážním koprodukčním filmu Dobrodružství na Labi (1971). Na obrazovce se objevil v tv. filmu Rekviem za kouzelnou flétnu (1968).

"Český Film: Herci a herečky" (by Miloslav FIKEJZ) 
ZÁTKA, VladimÍr Jan - žije v USA (2015) (I176)
 
143 Vlastimil Rostislav ZATKA -
Žil v Březí 10 (majitel mlýna) a také v Českých Budějovicích.
1884 - Založení firmy: Vlastimil a Dobroslav Zátkové zahájili u obilného mlýna v Boršově nad Vltavou provoz v tehdy největší těstárně Rakousko-Uherska.
V začátcích bylo nutné přesvědčit hospodyně, zvyklé připravovat si těstoviny po 'domácku', že těstoviny vyráběné průmyslově jsou nejméně stejně kvalitní.
Firma byla v počátcích vystavena kampani ze strany spolků a dalších organizací v alpských zemích, která měla za cíl odradit německé hospodyně od nákupu českých výrobků. Rodina Zátkova se navíc výrazně podílela na rozvoji české kultury a vzdělanosti i na zakládání českého průmyslu, když vedle Zátkovy těstárny a mlýna stála i u zrodu pivovaru Budvar, smaltovny Sfinx nebo závodu na tužky Grafo.
Od roku 1901 rodina přesídlila do Prahy, aby se zde Vlastimil ujal vedení bratrovy firmy, kterou rovněž modernizoval a v roce 1906 z ní udělal rodinnou společnost s ručením omezeným.
1912 - Změna správní formy: Z veřejné na společnost s ručením omezeným.
1914-18 - světová válka 1: Těstoviny nebyly zařazeny do tzv. vyživovacího plánu a tak byla těstárna po celou dobu války mimo provoz.
Po válce nebyla k dispozici surovina a hlavně byly zpřetrhané obchodní vazby s alpskými zeměmi, když mezi jižními Čechami a Rakouskem vznikla státní hranice. Do té doby vzkvétající podnik ztratil plné dvě třetiny svých původních odběratelů.
Za účelem vybudování nové odběratelské sítě v právě založené ČSR byla zorganizována mohutná reklamní kampaň zdůrazňující přetrvávající prvotřídní kvalitu. Zátkovy těstoviny se opět staly pojmem mezi hospodyněmi.
1929-39 - Modernizace firmy: Rozšíření výroby prostřednictvím prvních automatických strojů, do roku 1939 byly postupně nahrazovány staré výrobní haly novými.
Od konce 19.stol do roku 1939 jsou expedovány Zátkovy těstoviny prostřednictvím jisté velkoobchodní firmy v Londýně lodí do Singapuru, protože v konkurzu prokázaly největší odolnost proti snížení jakosti v tropickém malajsijském prostředí.
1939-45 - světová válka 2:  Němci zkonfiskovali veškerý majetek rodiny Zátků, potravinářská výroba byla zastavena a nahrazena vojenskou.
Původní majitelé se do zdevastovaného mlýna a těstárny směli vrátit až po roce 1945. I tak jen na krátkou dobu.
1948-1989 - "socialistická výroba": V roce 1948 byl kombinát znovu zkonfiskován, znárodněn a rodina Zátkova musela odejít do emigrace.
Firma je pod názvem "Mlýny a těstárny, s.p., závod 2 Březí" začleněna do státního podniku a stává se střediskem jihočeského mlýnsko-těstárenského průmyslu.
Až do roku 1989 se přes omezený rozvoj technické základny dařilo udržet kvalitu výroby a těstárna dál patřila mezi nejlepší v republice.
1991 - Znovuzaložení firmy: Bývalý státní podnik je přidělen managementu Mlýnů a těstáren Březí a dědicům rodiny Zátků nejprve do ekonomického pronájmu.
Natrvalo jej pak získají formou přímého prodeje k 1. 1.1994.
Prvním předsedou valné hromady se stává dr. ing. Vladimír Zátka.
Do provozu byly uvedeny moderní italské vysokoteplotní linky na výrobu krátkých i dlouhých těstovin řízené počítačem se supervysokoteplotním sušením.
2000 - Změna právní formy firmy: Ze společnosti s ručením omezeným se stává společností akciovou.
2003 - Holding: Firma se stává zakládajícím členem holdingu výrobců těstovin, Europasta B.V. Do něj pak postupně přistupují další významné těstárny z ČR a SR.
2010 - Fúze: Završením změn v celkové struktuře společnosti byla v roce 2010 fúze všech společností skupiny do jedné firmy, současné společnosti Europasta SE.
Bezprostředně po fúzi firem došlo k realizaci vstupu strategických partnerů. Novými akcionáři s 50 % akcií se staly dvě významné evropské těstárenské společnosti Cerealis Produtos Alimentares (Portugalsko) a Gallo Productos Alimenticios (Španělsko).
(http://www.zatka.cz/spolecnost_2.htm)

Vlastimil ZÁTKA zemřel na arteriosklerosu dne 4. června 1907 v Březí, ale pochován byl v Praze na Olšanech.

From Petr PETRIK: "FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková" :
Vlastimil Zátka -
(August 11, 1851 in Č. Budějovice - June 6, 1907 in Březí)
According to his nephew Vlastislav, author of the Narrative, Vlastimil Zátka did not have
the industrious character of either of his older brothers Ferdinand and August. Apparently he was
rather selfish and favored a comfortable life over life challenges. He was tall and handsome,
endowed with physical grace and charisma, and in his youth he excelled in athletic prowess. His
charm, good-natured disposition and outgoing nature made it easy for him to be successful in the
society. This rather negative character sketch starkly contrasts with that of both Ferdinand and
August, and does not seem to forecast an illustrious future. However, in his later life Vlastimil
showed his mettle while successfully managing the Zátka Enterprises after Ferdinand's death.
Vlastimil thus proved the misgivings about his abilities and character gratuitous and wrong.
Nevertheless, his lack of higher education proved a liability when he was drafted in the Austrian Imperial Army. He had to serve as a mere private and not as an "Intelligenzprugung".
This rank was reserved for individuals with University education, and offered a considerably
lighter service, which lasted only one year. His older brother August had enjoyed this privilege.
After their father Hynek's death, Vlastimil together with his brother Dobroslav took over and
managed the family business in České Budějovice. In 1901 , after Ferdinand's death, Vlastimil
moved to Praha and on behalf of all three brothers took over the management of the Zátka
Enterprises. He thus released Dobroslav from direct involvement in the business in Praha. It was
only after Vlastimil's death in 1907, that Dobroslav took over the management of the firm, and
remained its Chairman until Zátka Enterprises were transformed into a public share-holding
company.
Vlastimil married Karla Havlíček (March 15, 1860 - November 9, 1950) , a niece of a
great Czech patriot and hero, an intrepid journalist Karel Havlíček Borovský , who was persecuted for his role in the 1848 revolution against the Austrian Monarchy. The patriotic Zátka family welcomed Karla in the family fold as a sort of a secular saint. Her skills as a pianist were not
insignificant; she played Bedřich Smetana's and Antonín Dvořák's piano compositions at public
gatherings in the presence of the composers. However, according to Vlastislav Zátka his mother
was feeling slighted by the superior attitude of her two sisters-in-law. Both Vlastimil's wife Karla
and Dobroslav's wife R ena came to the provincial town of  České Budějovice from a big city
(Praha). Both were notable pianists. Nonetheless, elsewhere in the Narrative Vlastislav Zátka
eulogizes the remarkable character of his aunt Karla.
Vlastimil's family of six children, four daughters and two sons, was the largest of the
Hynek Zátka's offspring. They were:
1) Zdenka, 2) Miloslava (Sláva), 3) R , 4) Ludmila (Lidu, 5) Jaroslav and 6) Oldřich.
Vlastimil's decision to bequeath shares of the company to his sons and only equivalents in
money to his widow Karla and to his daughters left the women greatly disadvantaged. Due to the
devaluation of the currency after the WW I, and to other fundamental changes in the economy
their inheritance was largely wiped out. Three of his children, Miloslava, Jaroslav and Oldřich, were imprisoned by Nazis during the WW II. A separate section is devoted to the description of the persecution of the members of the Zátka family in the hands of Nazis during the German occupation in the years 1939 '96 1945 at the end of this section.
Vlastimil Zátka prematurely died at the age of 58 of "arteriosclerosis". A note of medical
interest: in the Narrative it is stated that "he suffered considerably of the disease for a long time"
and that "the serious disease was quite apparent". However, no further details or explanations of
the symptoms of the disease are given, and there is no mention of specific organs affected. His
wife Karla died in her 90th year on November 9, 1950 of stroke. After having survived two World
wars, she was not spared in her old age the ignominies and trauma inflicted on her by the
Communist regime in 1948. She witnessed the confiscation of the entire family property including
the watermill in Březí, where she had been living. In the end she was forcibly moved into an
apartment in Březí. Further mention of the watermill in Březí is in the section devoted to
Dobroslav. 
ZÁTKA, Vlastimil Rostislav (I565)
 
144 Vojtěch Kristián Blahník (12. srpna 1888 Dobrovice u Mladé Boleslavi - 11. června 1934 Litoměřice) byl český divadelní historik a kritik.
Narodil se v rodině úředníka cukrovaru (úředníka cukerní daně) v Dobrovici Jana Blahníka a jeho manželky Aloisie, rozené Zejdové. Rodina se vzhledem k povolání otce často stěhovala a Vojtěch Kristián Blahník navštěvoval školy v různých městech. Reálku studoval v Jičíně, Mladé Boleslavi a Pardubicích. Po maturitě v roce 1906 se pokoušel studovat strojní inženýrství, ale převažovaly divadelní zájmy a musel se po roce vrátit do Pardubic. V letech 1907-1909 byl učitelským hospitantem a učitelem na Pardubicku.
V roce 1909 odešel do Prahy, kde se živil jako redaktor.
Dne 2. května 1912 se oženil s Růženou Wenigovou. Ta byla sestrou spisovatele Adolfa Weniga a výtvarníka Josefa Weniga ; divadelník František Adolf Šubert byl jejím strýcem (matčiným bratrem). Příbuzenství manželky posílilo vztah Vojtěcha Blahníka k divadlu.
I. světové války se zúčastnil na východní frontě a v Rumunsku. Po válce se stal přednostou ústřední knihovny Ministerstva národní obrany (podle jiných zdrojů přednostou politické kanceláře ministra národní obrany).
V roce 1928 vystoupil z římskokatolické církve.
Během návštěvy v Litoměřicích spáchal ve věku 45 let sebevraždu zastřelením.
Jeho dcerou byla divadelní, filmová a televizní režisérka Eva Marie Bergerová (1921-1986).
WIKIPEDIA:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Kristi%C3%A1n_Blahn%C3%ADk 
BLAHNÍK, Vojtěch Kristián - historik (I1512)
 
145 Vojtěch PÁLEK -
As a son of an advocate he was denied access at the University and joined a production department of the renowned film studios at Praha Barrandov. Through my work at this chronicle, with help of Daniel, our families reconnected in the winter 2013.
He has two daughters, lives in Switzerland. I am much indebted to Vojta for his generous and meticulous help with the Chronicle. He kindly shared with me many data and stories, and in particular the photographic archive of his side of family in his safekeeping. All this allowed me to expand the scant information I had about the families of the ancestors of Palek and families. 
PÁLEK, Vojtěch (I1627)
 
146 Xyz ŠPIČKA -
  was a farmer in Bohuňov. His first name and his wife's family name are not known at this point. He had two brothers, one in the service of the Church as a dean, the other one a merchant.
He married Josefina ?... (November 11, 1841 - April 28, 1916). She rests in a tomb at the parish cemetery in Plasy along with her son MUDr Hilar [I] ŠPIČKA.
Hilar [I]'s father died early, leaving the little boy orphaned at young age.
Hilar [I] had a sister, who worked in a bank. 
ŠPIČKA (I1622)
 
147 ZÁTKOVÁ, Libuše
Libuše ZÁTKOVÁ provdaná Bartošová (* 19. 3. 1949 České Budějovice)
'96 filmová herečka; sestra dětského herce V. Zátky . Od školních let vyrůstala v Praze a účastnila se četných konkursů, díky nimž získala epizodní dětské role, v nichž pokračovala i v dívčím věku, a to nejen ve filmech, ale i v dabingu. Navštěvovala SVVŠ a vzdělání si pak doplnila studiem nástavby na střední pedagogické škole. Hrála v Městských divadlech pražských (Anežka ve Škole pro ženy). Na film. plátno vstoupila epizodkou dívky (Objev na Střapaté hůrce, 1962), po které následovaly obdobné epizodky: studentka-brigádnice (Starci na chmelu, 1964), sousedova milenka (Flám, 1966), dívka v bikinách (Táňa a dva pistolníci, 1967), dívka (Nevěsta, 1970), myčka v kuchyni (Karlovarští poníci, 1971), ošetřovatelka (Akce Bororo, 1972), recepční Hanička (Homolka a tobolka, 1972), průvodčí (Návraty, 1972), telefonistka (Pan Tau v cirkusu, 1972) a sekretářka (Osud jménem Kamila, 1974). Naposledy se mihla ve dvou Schulhoffových bláznivých komediích jako slečna Jitka („Já to tedy beru šéfe…!" (1977) a členka fiktivního spolku Novákových Co je doma to se počítá, pánové… (1980). Na obrazovce se objevila v inscenacích a tv. filmech (Řeč o Puškinovi, 1968; Rekviem za kouzelnou flétnu, 1968; Psíčci lorda Carltona, 1970; Dlouhá cesta, 1974), pohádce Princezna Lada (1970) a seriálu Pan Tau (1969).

"Český Film: Herci a herečky" (by Miloslav FIKEJZ) 
ZÁTKOVÁ-BARTOŠOVÁ, Libuše (I172)
 
148 Zdenka ZÁTKOVÁ-HAVLÍČKOVÁ
(November 18, 1982 in Praha - April 11, 1922 in Kladno)
According to Vlastislav Zátka's Narrative, character-wise she was the most aloof of Vlastimil ZÁTKA's 6 children. 
ZÁTKOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, Zdenka (I566)
 
149 Inkonsistence :
Tento Václav MATOUŠ má datum narození rok 1752 - podle nálezeného zápisu v matrice sňatků (Kováň-Katusice), Václav a Anna byli oddáni r. 1784 on ve věku 26 let a ona v 23 letech. To by odpovídalo roku narození 1758 (!) pro Václava.
Nemusí to ovšem být ten samý pár - to je nutno dále přešetřit.
Výšezmíněný matriční zápis sňatku je strohý a neudává ani rodiče a prarodiče jako obyčejně.
Rovněž s podivem je také číslo domu (Katusice č.29), které se jinak u rodu nevyskytuje.

Grunt Jíry Matouše: roku 1643 ujal se ho Václav Matouš, po něm měl ho syn Jiří, po něm r. 1714 vzal ho opět syn Václav Matouš, 1735 Václav Matouš pro nedbalostˇ z gruntu sesazen a dceři jeho prošacován. Později z toho gruntu učinína hospoda vejsadní. Leč již r.1750 puštěna jako grunt z hospody učiněný Františku Matoušovi, r.1785 ujal ten grunt Václav Matouš (tento ? - potvrdit).   Nyní statek č. 20 (staré). 
MATOUŠ, chalupník Václav - 1785 grunt Katusice č-nov.20 (I1814)
 
150 Karel WENIG (1878 Olomouc - 1964 Praha) ???
Citace z :  Akad. Bulletin CAV:  http://abicko.avcr.cz/2014/02/09/
"Karel Wenig se narodil 5. června 1878 v Olomouci v rodině filologa a zemského školního inspektora Františka Weniga."
Etc.etc. -

František WENIG :
(http://ipac.svkkl.cz/arl-kl/m-cs/detail-kl_us_auth-0277718-Wenig-Frantisek-18491922/) :
Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a Klatovech, klasickou filologii na pražské univerzitě. Od r. 1873 učil na reálce v Příbrami, o čtyři roky později v Olomouci. V l. 1879-1883 učil v Litomyšli, kde se přátelil s A. Jiráskem. Poté jmenován okresním školním inspektorem ve Slaném, od r. 1887 referentem pro obecné školství při zemské školní radě v Praze. Významně přispíval k reformě školství - prosadil sestavení modernějších čítanek s umělecky cennějšími texty a články o českých dějinách, vymohl ilustrování slabikáře M. Alšem ap.
V r. 1908 jmenován dvorním radou. V důchodu žil v Drachkově u Soběslavi.
- Autor knihy vzpomínek na život vesnické školy, drobných vzpomínek na A. Jiráska a M. Alše.
Působiště
(http://ipac.svkkl.cz/arl-kl/m-cs/detail-kl_us_auth-0277718-Wenig-Frantisek-18491922/) :
České Budějovice, Drachkov (Strakonice), Klatovy, Litomyšl, Olomouc (1878 syn Karel), Praha, Příbram (1885 syn Arnošt),Slaný.

1907 - Zem. škol. inspektor Fr. WENIG navštívil školu v Trojovicích ("nedostatečná - postavit novou !")
http://www.lsokol.cz/cs/genealogie/kroniky/pameti-trojovic-cast-ii/

Jina zmínka:  http://www.veseli.cz/soubory/18068/vesel11-06.pdf
Listina z báně kostela sv. Václava v Drachově (u Veselí nad Lužnicí, z r. 1913):
"Též zde bydlel slovutný a velectěný pan c.k. zemský školní inspektor dvorní rada František WENIG, který pro letní pobyt ve zdejší obci vystavěl si villu - " 
WENIG, František (Seraf), jr. - učitel, zemský inspektor škol (otec Arnošta) (I1493)
 

      «Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 ... 24» Další»