Poznámky


Strom:  

Záznamy 101 až 150 z 1,407

      «Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 ... 29» Další»

   Poznámky   Spojeno s 
101 «b»Kněžna z rodu Zátků: Němci u nás rabovali tři dny, zkázu dokončili komunisté
«/b»
«b»iDnes, 9. prosince 2017
«u»«/b»«/u» «b»
«/b»
«b»Kristina Sigurdssonová«/b» je pravnučkou slavného podnikatele Dobroslava Zátky, který v roce 1884 založil Zátkovy těstoviny. Žije střídavě v New Yorku, Sao Paulu, Bruselu a Českých Budějovicích. Jako žena polského šlechtice užívá titul kněžna.
Její životní cestu zcela změnil Island. Stejně jako její babičce a matce. Celý příběh přitom začal v Českých Budějovicích a v mlýně u Boršova nad Vltavou, kde stojí továrna Zátkovy těstoviny.
Kristina Sigurdssonová je ze slavného jihočeského rodu Zátků. Její prapradědeček Hynek Zátka byl významný politik a podnikatel. A neméně se proslavili i jeho synové. Dnes je nejznámější politik August Zátka, Ferdinand podnikal v potravinářství, stejně jako pradědeček Kristiny Dobroslav Zátka, který v roce 1884 spolu s bratrem Vlastimilem zahájil v mlýně u Boršova výrobu těstovin a založil monopol Bratři Zátkové.

«b»Dobroslav Zátka«/b» zažil zlatý věk a pád monarchie, první republiku i německou okupaci. Zemřel necelé dva roky před nástupem komunistů, kteří definitivně zničili vše, co Zátkové na jihu Čech vybudovali.
V jeho bytě ve Skuherského ulici dnes žije pravnučka Kristina Sigurdssonová. V obýváku visí velká fotografie Dobroslava a jeho ženy Růženy z třicátých let. I další místa zdobí snímky významných osobností rodu.
„Dobroslavovi bratři zemřeli velmi brzy a on na celé podnikání zbyl sám. August se věnoval jen politice. Byl úžasný, pořád rodinný podnik rozvíjel. V roce 1920 předal vedení všech závodů synu Miroslavovi. Když dokončili modernizaci mlýna v Březí u Boršova, tak jim všechen majetek zabavili Němci. Prababičce neváhali strhnout i prsteny z rukou a tři dny rabovali v domech. Potom přišli komunisti, kteří zkázu dokončili. Celá rodina Zátků se rozprchla po světě. Po roce 1989 už se nepodařilo na podnikatelskou slávu navázat," líčí 69letá Kristina Sigurdssonová.

«b»Islandské zážitky«/b»
Její babička Libuše, dcera Dobroslava a Růženy, byla jednou z prvních českých žen, která procestovala Island. Na exotický ostrov se vypravila v roce 1926 na svatební cestu se svým druhým manželem Zdeňkem Pichou, správcem schwarzenberského majetku. Popis jejich putování tvoří část knihy «i»Cesta vedla na Island«/i», kterou Kristina Sigurdssonová nyní podruhé vlastním nákladem vydala.
Syrovou krajinu projeli novomanželé z velké části na tamních malých koních.
„Drazí Boubeláčkové, píši vám každý den o tom, co na Islandu prožíváme. Sedím na voňavé louce uprostřed islandských květin, soleyar jim říkají. Můj koník je ocelově šedý, silný a má bujnou hřívu, říkám mu Chundeláček. Po obědě jsme klusali močálovitou krajinou," psala v dopise svým třem dětem - Naděždě, matce Kristiny, Vladimírovi a Petrovi. Tito dva bratři o jedenáct let později tragicky zemřeli v Alpách po pádu laviny.
Island ovlivnil Libušin život znovu po druhé světové válce. Její dcera Naděžda se totiž provdala za obchodního delegáta islandské vlády Magnúse Sigurdssona. Na ostrově prožila kus života, Libuše se tam později za dcerou přestěhovala a je pochovaná v Reykjavíku. Naděžda Sigurdssonová zemřela v bytě ve Skuherského ulici v říjnu 2015 ve věku 97 let.

„Hned po pádu komunismu se maminka vrátila do své milované vlasti. Moc ji mrzelo, že rodina byla roztroušena po republice a v cizině a že už žádný člen rodiny mimo ni nežije v Českých Budějovicích. Z toho důvodu byl po restituci prodán mlýn v Březí, budova Zelená ratolest, Zátkova vila na Husově třídě i Zátkův dům v Krajinské ulici. Kdyby byla maminka tehdy mladší, dopadlo by to jinak. Měla v sobě ten zátkovský podnikatelský živel a byla velmi pracovitá," líčí Kristina Sigurdssonová.
Ona sama se sice narodila v Čechách, ale dětství a mládí prožila s rodiči v Hamburku, na Islandu a v Bruselu. V roce 1971 se provdala za Michela Czetwertýnského, polského knížete a belgického diplomata, který pochází ze slavné šlechtické rodiny. Její kořeny sahají až k bájnému Rurikovi, vládci Novgorodu a zakladateli nejstarší ruské panovnické dynastie Rurikovců.

«b»Dalajláma učil děti o buddhismu
«/b»Kristina, která sňatkem získala titul kněžna, zamířila po boku manžela nejprve do Brazílie. Postupně je čekal pracovní pobyt v deseti zemích. Nejraději vzpomíná na Indii, kde žili i s dětmi v 80. letech.
Bydleli jsme v krásném velkém domě, kde jsme měli deset služebných. V Indii může každý vykonávat jen jednu činnost, bylo to rozdělené podle kast. Měli jsme muslimského kuchaře, sikhského krejčího i tibetského komorníka. Díky bohu za něj, on jako buddhista všechny národnosti a náboženství v domě dával dohromady," vypráví.
Toužila se stát investigativní žurnalistkou, ale jako žena diplomata nesměla pracovat. V té době byla Indie uzavřena veškerému dovozu. „Byly tam jenom dvě značky indických aut. Právě se vrátila k moci Indira Gándhíová, její předchůdce úplně zakázal alkohol. Kdo si ho chtěl pořídit, musel jít k lékaři, který mu vystavil potvrzení, že je alkoholik, aby si ho mohl koupit," líčí.
Z nespočtu zážitků vyčnívá například setkání s dalajlámou. „Mým synům, kterým bylo tři a pět let, dal první učení o buddhismu," vypráví. Následoval Bangladéš, Barma, Belgie, Nigérie, Bejrút a znovu Brazílie.

Po listopadu 1989 začala s matkou stále častěji jezdit do Čech. Po rozvodu s manželem Michelem tráví hodně času v Budějovicích. Jinak stále létá po celém světě. „Syn Alex, který je kurátorem a digitálním umělcem, žije v New Yorku. Pracuje pro velké firmy, jako Nike nebo Google. Druhý syn Tinko je fotograf v brazilském Sao Paulu. Publikoval ve Vanity Fair i Vogue. Jezdím za nimi, ale i do svého bytu v Bruselu a za částí rodiny na Island."
V posledních letech ji mrzí vývoj v Česku. „Jsou tu jisté struktury, které táhnou Českou republiku na Východ, i když jsme země ve středu Evropy a historicky spjatá spíš se Západem," přemýšlí.
Procestovala celý svět, ale stále hledá svůj domov. Přiznává, že je jí nejlépe právě v Budějovicích. „Nejvíce přátel mám na Islandu. Ale uvědomila jsem si, že duchovní klid zažívám při mši v katedrále svatého Mikuláše. To se pak cítím nejvíce doma a vracím se do svého dětství," říká Kristina Sigurdssonová.
(«b»Autor: «u»«/b»Petr Kubát «/u»«b»)
«/b»Zdroj: «u»«/u»

«b»Rod Zátků
«/b»Historie rodu spadá do 17. století. V roce 1813 se Matouš a Markéta Zátkovi přestěhovali z Velešína do Českých Budějovic. Jejich syn Hynek Zátka zde založil «b»obchod se solí, věnoval se i produktům z mouky«/b». U Boršova nad Vltavou postavil první strojní mlýn na jihu Čech. Jeho synové Vlastimil a Dobroslav zde «b»zahájili výrobu sodovek a limonád, v roce 1884 podnik rozšířili o první továrnu ve střední Evropě na těstoviny«/b», která funguje dodnes. Dnes je nejznámějším členem rodu politik August Zátka, «b»vůdce budějovických Čechů na přelomu 19. a 20. století«/b», po kterém je ve městě pojmenováno nespočet míst. Potomci Zátků žijí po celém světě.
Zdroj: «u»«/u»


Source:
https://www.linkedin.com/in/kristina-sigurdsson-36674b16?authType=NAME_SEARCH&authToken=frPe&locale=en_US&srchid=429320711475257164001&srchindex=1&srchtotal=2&trk=vsrp_people_res_photo&trkInfo=VSRPsearchId%3A429320711475257164001%2CVSRPtargetId%3A55591998%2CVSRPcmpt%3Aprimary%2CVSRPnm%3Atrue%2CauthType%3ANAME_SEARCH 
SIGURDSSON-CZETWERTYNSKI, Kristina (I1649)
 
102 «b»Ladislav SEEHÁK «/b»( * 5.6.1971), bydlí v Novém Boru, je truhlář, vzal si ženu Marušku (za svobodna Šimanková, * 8.1 1971) a mají syna, opět «b»Ladislava «/b»* 1.6.1993. SEEHÁK, Ladislav - dvojče s Boženou (I2961)
 
103 «b»Ladislav«/b» «b»SEEHÁK «/b»(29.4.1946)«b», «/b»druhý syn Karla Seeháka, žije v Dolním Prysku u České Lípy. Vzal si ženu Hanu, (za svobodna Faková), se kterou přiženil dvě děti (starší dceru Petru a mladšího Miroslava). V roce 1971 se jim narodila dvojčata «b»Božena «/b»a «b»Ladislav«/b». Většinu života pracoval Ladislav v papírnách v Kamenickém Šenově. SEEHÁK, Ladislav - dělník v papírnách (I2931)
 
104 «b»Lothar SUCHÝ«/b» - Narozen 6. května 1873 v Turnově. Za svých gymnaziálních studií v Příbrami se Lothar seznámil s Karlem Tomanem, H. Jelínkem a K. Sezimou. Spolu s nimi začal tvořit básně a orientovat se na literaturu. Od roku 1893 studoval na univerzitě ve Vídni románskou filologii a slavistiku, později práva na Karlově univerzitě v Praze. Stal se žurnalistou z povolání a působil jako divadelní a kulturní referent a zahraniční dopisovatel. V roce 1908 odešel do Paříže, odkud psal do Venkova a Národní politiky o francouzské kultuře. Vyjma let první světové války žil ve Francii až do r. 1938. Navíc překládal poezii z francouzštiny a němčiny. Kromě básní (Kniha veršů z roku 1904) psal také psychologické divadelní hry (např. hra «i»Nezabiješ «/i»z roku 1903, «i»David «/i»z roku 1911 či«i» Hrstka věrných«/i» z roku 1908) s tématem vnitřního rozkladu individualistického hrdiny, ztrácejícího vědomí mravní odpovědnosti k lidem. Během druhé světové války přestal s dramaty a věnoval se opět poezii. Zemřel v roce 1959.
(K. Homolová '96 M. Otruba '96 Z. Pešata a kol., «i»Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století«/i», slovníková příručka, Praha 1982, s. 250 - 252) 
SUCHÝ, Lothar - spisovatel (I1280)
 
105 «b»Lucie (Lucy) Wentworth ŠPIČKOVÁ-THORPE -
«/b» Her mother Victoria planed to deliver her in Britain in order to provide her with British n ationality, as she successfully did with Katherine. At that time there was no hope of change in the r epressive and dysfunctional Communist rule in the country. British citizenship was a ticket to freedom and an asset not to be wasted. However, Lucy decided otherwise. She came out early, in fact much too early, at only 28 weeks, and weighted a mere 1 kg at birth. Greatly helped by superb care of neonatologists in Praha, Lucy defied all the gloomy predictions. She was out of the
incubator and at home within three months, healthy and hungry. For a time she held a record ofhaving been the tiniest premature baby successfully cared for in Prague.
Lucy's childhood was a happy one. With her sister Katherine she grew up at the quiet upscale neighborhood U Mrázovky, in a house with a large garden, surrounded by her parents and grandparents Hilar [II] and Eva. While Lucy does not remember her grandmother Eva, who died when «b»Lucy «/b» was two, she keeps fond memories of her grandfather Hilar [II]. She remembers him reading her stories, in particular Brothers Grimms' stories, which she particularly loved.
The musical milieu of the family nourished her musical talent, and she started early with piano and clarinet lessons. At the age of mere 14 years parents sent her to London, England, where she successfully passed the admission exams for both instruments at a school with musical education. It all was made possible only thanks to the "Velvet revolution" of «i» 1989 «/i» and the end of the Communist rule in Czechoslovakia. Lucy recalls many long 20-hour-long bus trips between Prague and London, her loneliness in London, and her longing for home. However, it did not take long time and she started to like the school, where she found good friends. The school was very good both academically and musically and she keeps good memories of the four years spent there.
After graduation she decided to try something else and she enrolled at the Oxford University, Oriel College, in an undergraduate program of Germanic and Italian languages. After the Oxford she nonetheless decided to return to music and she enrolled at the Royal Academy of Music in London, where for five years she studied singing. Lucy is gifted with a beautiful voice, officially a mezzo-soprano, yet in the humble opinion of this writer, a voice with a range of a beautiful haunting alto.
At the Academy she met her future husband «b»Callum Thorpe«/b» , also a singer. Life imitated art, as «b»Lucy «/b» says, and after having been cast as a married couple in one of the performances, they got married on «i» February 13, 2010 «/i» in Praha. Callum, a bass baritone, has achieved an international reputation.
Lucy and Callum have two sons:
«b»a) Oskar«/b» , born on «i» July 18, 2010«/i» , and «b»b) Felix Henry Augustus Thorpe«/b» , born on
«i» September 27, 2013«/i» , both in London, England. «b»
«/b» The family lives in London.
 
ŠPIČKOVÁ-THORPE, Lucie Wentworth (I1565)
 
106 «b»Ludmila (Lida)«/b» born «b»TYDLITÁTOVÁ«/b» (*1913 Prague) married Zika ASCHER in 1939.
She came from a well-to-do Roman-catholic family as the youngest of 6 children (3 daughters), educated i n the secondary school of trade and economy.

«b»Radio Praha«/b» - 15. 2019
«u»«/u»
Látku od "šíleného hedvábníka" Ziky Aschera nosila i princezna Diana.
Ve světě způsobil módní revoluci, ale v Česku ho skoro nikdo nezná. Jeho klienty byly nejslavnější módní domy, například Dior, Balenciaga, Yves Saint Laurent nebo Fabiani. Řeč je o českém emigrantovi a obchodníkovi s hedvábím Ziku (Zikmundovi) Ascherovi. Příběh Ziky a jeho ženy Lídy teď vypráví Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Jmenuje se hodně netradičně - "Šílený hedvábník".
"Všichni Ascherové sportovali. Zika se stal vrcholovým sportovcem. Proto ten název šílený hedvábník. Tak ho totiž označovali sportovní novináři ve 30. letech. Já jsem v archivech policejního ředitelství objevila, že jezdil rychle nejenom na lyžích, ale také autem. Často havaroval, byl to opravdu adrenalin."
Jak dodala kurátorka výstavy Konstantina Hlaváčková, Zika Ascher potkal v roce 1937 Lídu Tydlitátovou, dceru ze zámožné katolické rodiny. Bylo krátce před okupací, a on byl z rodiny židovské. Brali se po Mnichovu, pár dní před patnáctým březnem odjeli za hranice a dostali se do Londýna.
"Zika se přihlásil do československé armády a Lída se Zikovou sestrou Jiřinou, které se taky podařilo dostat do Anglie, zůstaly v Londýně samy. Rodiná legenda Ascherových vypráví o tom, že Zika jednoho dne řekl Lídě: udělej nějaké návrhy, a odnes je Edwardu Molyneux. Dnes nám toto jméno nic neřekne, ale to byl jeden z největších návrhářů této doby. Lída nikdy nic nenavrhovala, ale pod tlakem Ziky cosi namalovala, a odnesla to Edwardu Molyneux. Ten s tím nejdřív nesouhlasil, pak řekl, ať přinese něco jiného, a od Lídy koupil návrhy na látky."
Tím Ascherovi začali svoji kariéru.
«b»Slavné šátky odstartovaly hvězdnou kariéru
«/b»V Londýně vybudovali úspěšnou firmu specializovanou na látky, která spolupracovala s proslulými módními domy a světovými umělci.
"Po válce odjel do Paříže, kde oslovil Matisse, Deraina, Picassa, Jeana Cocteau, a spoustu dalších umělců, a vytvořili kolekci asi 35 šátků, které potom byly vystaveny v Londýně v roce 1947. Byly vystavené jako obrazy, zarámované tak, jak je máme tady. Bylo to luxusní zboží, a kritika byla úplně nadšená. Říkali: tady je předmět, který si dáte doma zarámovaný, a máte svého Moorea nebo Matisse. Zrovna tak ho můžete nosit na hlavě, a máte krásný módní doplněk. A toto odstartovalo velkou kariéru Ascherových. Kolekce měla obrovský úspěch, okamžitě si ji vyžádali obchodníci a galerie. Výstava objela svět. V roce 1947 byla také v pražském Mánesu, a Ascherovi už startovali z jiné pozice," uvedla kurátorka Hlaváčková.
Na výstavu se přijel podívat i jediný syn Ascherových, «b»Peter Ascher«/b», který mezi látkami vyrůstal.
"Já jsem začal, když mi bylo asi 12 let. Zika mě vzal do továrny, a já jsem viděl, jak tiskli ručně, tak jsem se to rychle naučil."
«b»Látka zvaná Kanimúra
«/b»Když přišel Zika s velkými květinovými motivy, předpovídali mu neúspěch. Když ale z jeho látek udělal Christian Dior v roce 1953 celou kolekci, už nikdo nepochyboval. Pro oděvní průmysl objevil i skotské tweedy. Byly však těžké, barevně nezajímavé, a on proto vlnu smísil s nylonem.
"Ten dal látkám lehkost, ale neztratily vizuální charakter vlny. Udělal to poprvé v roce 1957. Byly prezentovány na pařížských podzimních výstavách, a byla z toho okamžitě bomba. Navíc měl Zika Ascher zajímavý smysl pro humor. On ty látky nazýval zvláštními jmény. Buď to byly názvy skotských měst, nebo měl rád názvy jako Kanimúra, Ajamúra, Magnamúra, takže to mělo další zábavnou dimenzi."
Jak dodala kurátorka výstavy Konstantina Hlaváčková, mnozí návrháři, kteří oblékali královskou rodinu, čerpali z Ascherových látek. Jako důkaz je tu fotografie princezny Diany a její blůza, kterou si objednala v roce 1983.
«b»Peter Ascher se prosadil s látkami v USA
«/b»Výstava se začala připravovat už v roce 2011 a podílel se na ní i Ascherův syn Peter a jeho manželka Robin, kteří v roce 1978 odešli do USA, kde také podnikají v textilu. Peter dodnes mluví češtinou, jakou se naučil od svých rodičů.
"Když jsem se narodil, byli rodiče starší, bylo jim 40 a 37 let a mluvili předválečnou češtinou. Anglicky jsem se naučil, když jsem šel do školy. Moje teta Jiřina, která zemřela v roce 2009, se mnou mluvila do telefonu česky, a to mě pomohlo si jazyk udržet. Nejdéle jsem byl v České republice deset dní."
Kdy jste poprvé přijel do České republiky ?
"V roce 1957. Když mi bylo kolem patnácti, tak jsem začal jezdit sám. Nikdy jsem neměl strach, protože jsem rozuměl česky."
Kdy se podíval domů tatínek?
"V roce 1966 na lyže, a v roce 1967 jsme jeli na venkov. To bylo krásné, byli jsme tam asi deset dní. Trošku jsem viděl, jaký měli život před válkou. Když bylo tatínkovi 80, tak jsme přijeli asi tři měsíce po revoluci. On byl v roce 1936 na olympiádě, a závodil s ním pan Hromádka a pan Čtvrtečka. Dohodli se na obědě, a jeden přijel 60 kilometrů na kole, druhý přišel pěšky 40 kilometrů. Na obědě pak seděli ti tři staří páni, a to bylo fantastické. Před tím se naposledy viděli v roce 1937."
Maminka plavala, tatínek lyžoval. Co vy a sport?
"Když mě byly dva roky, tak mě postavili na lyže. Pořád jezdím rychle. Mám tři syny, a taky jsou bezvadní lyžaři. Všichni se zajímají o rodinnou historii a jsou teď v Praze."
Pozoruhodný příběh i práci rodiny Ascherů můžete poznat na výstavě až do poloviny září 2019.


«b»Hedvábná sága. Jak český emigrant Zika Ascher pobláznil slavné umělce
«u»«/b»«/u»
Napsala Veronika Miškovská
«i»Článek z května 2018 připomínáme u příležitosti výstavy Šílený hedvábník, která se koná v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze od 15. února do 15. září.«/i»
.........
«u»«b»Lyžařská romance«/u»«/b»
Zika Ascher dostal cit pro látky do vínku. Narodil se v roce 1910 do česko-židovské rodiny úspěšných obchodníků s textilem. V době, kdy konfekce neexistovala v takové míře, jak jsme dnes zvyklí, a většina oblečení se šila na míru, se jednalo o kvetoucí byznys. S látkami obchodovali již Zikův dědeček i jeho strýc Jindřich, který vedl rodinný podnik s pobočkou na Václavském náměstí. Po smrti otce Gustava v roce 1933, který celý život pracoval jako manažer pro rodinnou firmu, čekali jeho dva synové Zika a Josef, že budou ve firmě pokračovat, ale spory o dědictví donutily bratry najít si svou vlastní cestu. Otevřeli si tak svůj vlastní obchod s látkami v ulici 28. října číslo 14. Zdobené výklady obchodu vypadají stále stejně. "Byl to celkem malý obchod, ale nacházel se na dobrém místě a dařilo se jim. Jejich specialitou se staly hedvábné a vlněné látky," vypráví Peter Ascher.
Josef a Zika sice byli bratři, ale každý z jiného těsta. Zatímco Josef platil za toho spolehlivého, Zika byl živel. Po Praze se proháněl autem závratnou rychlostí, několikrát boural a párkrát přizabil nejen sebe. Zhlédl se v lyžování. Sjezdovky zdolával nejraději v Kitzbühelu. V roce 1938 dokonce reprezentoval Československo na mistrovství světa. Pro jeho neohroženou jízdu i povolání o něm tehdejší tisk psal jako o "šíleném hedvábníkovi". Hustá tmavá kštice a uhrančivý pohled mu navíc v pražské smetánce zajišťovaly pozici "dobré partie".
Lyžování si zamilovala i «b»Lída Tydlitátová«/b». Dcera ze zámožné katolické rodiny se lyžovat naučila při studiích v Grenoblu a po svém návratu do Prahy se chtěla svému koníčku věnovat dál. A chtěla si taky nechat ušít nějaký slušivý ski úbor. Hledala místo, kde by jí dobře poradili, a známí jí doporučili právě obchod Ziky Aschera. Byla z toho láska jako trám. Vzali se i přes odpor Lídiny matky, zapřisáhlé katoličky, jež zřejmě i v předtuše budoucích tragických událostí nesouhlasila s tím, aby si její nejmladší dcera vzala Žida. V rodině se traduje, že vlastní dceru v den svatby shodila ze schodů, a nevěsta tak na obřad dorazila s modřinami. Mladý pár se vzal na konci února 1939 a odjel na líbánky do Norska, kde měli přátele z lyžařského klubu. Za tři týdny do země vpochodovala Hitlerova vojska.
Josef Ascher zůstal v Praze. Přestože bratři měli židovskou krev po otci, a nikoliv po matce, byli podle pokřivené logiky norimberských zákonů v ohrožení. Josefova matka tak přemluvila rodinného známého s čistým rasovým profilem, aby se nechal prohlásit za jeho biologického otce, a válku tak na rozdíl od mnoha dalších členů rodiny přežil bez úhony. Po znárodnění podniku pracoval pro Centrotex, který měl na starosti export textilních výrobků. Dlouho to ale nevydržel a na začátku 50. let také emigroval. Protože Velká Británie již uprchlíky z Evropy nepřijímala a podle Petera "Londýn nebyl pro dva Aschery dost veliký", zamířil do Kanady.
O tom, jestli Zika tehdy tušil, že se chystá okupace, a odchod ze země přímo naplánoval, nebo jestli měl jen štěstí, se dodnes mezi Ascherovými vedou spory. Jisté ale je, že měl něco naspořeno na účtech ve Velké Británii a cesta Ziky a Lídy vedla právě tam. Usadili se v Londýně, pronajali si levný byt na Marylebone Street a při bombardování města spali pod bytelným dubovým stolem. Zprvu Zika pracoval pro jiné obchodníky s látkami, ale již v roce 1941 založil vlastní firmu Ascher Ltd. Hledal nápad, s nímž by mohl na válkou zdecimovaném trhu uspět. Při procházkách Národní galerií, kterou během války zaplnily práce mladých umělců, zatímco ta nejvzácnější díla byla evakuovaná v bezpečí krytů ve Walesu, si Zika vytipoval několik tvůrců. S nimi chtěl začít pracovat na projektu, jenž se později zapsal do dějin designu, módy i umění. 
TYDLITÁTOVÁ-ASCHER, Ludmila (Lida) - textile designer (I3438)
 
107 «b»Magdaleny CHVOJOVÁ «/b»ze zápisu Indexu matriky narození (SOA Praha):
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/5668/11
Nutno ověřit hypothetickou rodinnou kombinaci vložených rodičů.. 
CHVOJOVÁ, Magdalena - nedožila (I3079)
 
108 «b»Marie Aloisie (roz. Šubertová)«/b» byla dcerou sedláře a měšťana ve východočeské Dobrušce, Antonína Šuberta a jeho maželky Anny, rodem Vobořilové z blízkého Opočna.
Marie Aloisie se provdala za Josefa WENIGA (1846-1888) v r. 1872.
Byla sestrou vynikajícího českého dramatika, spisovatele a ředitele Národního divadla Františka Adolfa ŠUBERTA. Měla ještě bratra Antonína Schuberta také v nedalekém Horšovském Týně a pražský slavný bratr za nimi často dojížděl. Rodopisec Wenigů Mgr Holý našel Františka Adolfa jako kmotra synovců vlastnoručně podepsaného ve staňkovské matrice. Z Národního divadla přicházely do Staňkova tehdy častěji I jiné vzácné návštěvy. Mezi nimi to byl asi nejčastěji slavný komik Jindřich Mošna, který se tu začal učit na dudy, což použil později ne jednou při svých nezapomenutelných vystoupeních "na prknech".

Po předčasné smrti otce Josefa (1888), «b»Matka «/b»Adolfa Weniga «b»Marie Wenigová«/b» (rozená «b»Schubertová«/b», 1846-??), která kromě něj měla ještě další tři děti, se odstěhovala ke svému bratrovi «u»Františku Adolfu Šubertovi «/u» do Prahy.
Od roku 1888 již byla s dětmi policejně hlášena sama.
Proto se Adolf Wenig musel vzdát svého snu - studií na univerzitě. Dostudoval nižší střední školu na Smíchově, následně Pražský učitelský ústav a šel učit - nejprve na «u»Žižkov «/u», poté na «u»Vinohrady «/u». 
SCHUBERTOVÁ-WENIGOVÁ, Marie Aloisie (I1500)
 
109 «b»Marie Aloisie Marie Matoušová«/b» - záznam narození: 1877-11-23
Matrika Katusice on-line svazek
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7163/125
Porodní) bába - Anna Sekáčová z Katusic, Vavř. Křapka, kaplan.
«u»«b»Otec«/u»:«/b»
Karel MATOUŠ rolník z Katusic č.p. 8, okres Mnichovo Hradiště, syn Štěpána MATOUŠE rolníka z Katusic č.p. 8
a matkz Kteřiny ŠTROSOVÉ ze Sudoměře č.p. 25, okresu téhož.
«u»«b»Matka«/u»:«/b»
Alžběta ŠNÝDROVÁ, dcera Václava ŠNÝDRA rolníka z Krásnovsi č.p. 24 a matky Alžběty rodem FIIRKOUSOVÁ? z Krásnovsi č.p.36 okresu Mn. Hradištského.
«b»Kmotra:«/b» (nečitelná) z Katusic.
«b»Svědek:«/b» (nečitelný), rolník z Katusic.
 
MATOUŠOVÁ-SPANIHELOVÁ, Aloisie (Luisa) Marie z Katusic č.8 (I224)
 
110 «b»Marie Aloysia Matoušová«/b» - záznam narození: 1873-11-26
Matrika Katusice on-line svazek
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7163/118
Porodní) bába - Anna Sekáčová z Katusic, Mat Wojík?, farář.
«u»«b»Otec«/u»:«/b»
Karel MATOUŠ rolník z Katusic č.p. 8, okres Mnichovo Hradiště, syn Štěpána MATOUŠE rolníka z Katusic č.p. 8
a matkz Kteřiny ŠTROSOVÉ ze Sudoměře č.p. 25, okresu téhož.
«u»«b»Matka«/u»:«/b»
Alžběta ŠNÝDROVÁ, dcera Václava ŠNÝDRA rolníka z Krásnovsi č.p. 24 a matky Alžběty rodem FINKOUSOVÉ z Krásnovsi č.p.36 okresu Mn. Hradištského.
«b»Kmotra:«/b» Marie VRANÁ, selka ze Skalska č.p.26.
«b»Svědek:«/b» Jan ŠNÝDR, rolník z Krásnovse č.p.24. 
MATOUŠOVÁ-GUTHOVÁ, Marie Aloysia (I311)
 
111 «b»Marie BRANDEJSKÁ«/b» - online matrika narození fol.128 :
Otec - Václav BRANDEJSKÝ, katolík, dělník a záložník c.k. 31. pěšího pluku, Tuněchod č.86, manželský syn Josefa Brandejsa, dělmistraz Brozan č.16, okres Parubice a matky Anny rodem Martina Horáka obyvatele z Ředic č. 174, okres. xxx
Matka - Františka, manželská dcera Františka PITHARTA, cestáře v Tuněchodech č.86 amanželky Kateřiny rodem Josefa ČÁPA, obzvatele v Tuněchodech č.13. 
BRANDEJSKÁ-PROROKOVÁ, Marie (I278)
 
112 «b»Marie HENNEROVÁ-ZÁTKOVÁ-PUJMANOVÁ«/b»
Česká spisovatelka a novinářka. Laureátka Státní ceny (1937, 1948, 1951, 1953, 1955). Byl jí udělen titul «u»národní umělkyně«/u» (1953).«u»«sup»
«/u»«/sup»Wikipedia:«tab»«u»«/u»
Její otec «u»Kamil Henner«/u» byl univerzitním «u»profesorem«/u» církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, «u»Kamil Henner«/u» mladší, se stal významným neurologem.
Pujmanová se později myšlenkově rozešla s třídou, ze které pocházela, a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila «u»Sovětský svaz «/u»a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení.
Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a vzala si syna zdejšího zámožného advokáta a politika Vlastislava Zátku. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem.
Podruhé se provdala za «u»Ferdinanda Pujmana«/u». V roce 1932 podporovala stávku horníků v Most.
V letech 1937-1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska.
Přispívala do «u»Rudého práva «/u»(kde se snažila působit na děti), Literárních novin, Lidových novin, «u»Tribuny«/u», Českého slova, Přítomnosti, a jiného extrémně levicového tisku.
V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek komunistických «u»politických procesů «/u». Např. žádala maximální tresty pro „zrádce". Zároveň udělala maximum pro to, aby z vězení dostala svého syna Petra «u»«/u», který chtěl se skupinou lidí utéci přes hranice. Později se stal rovněž novinářem a spisovatelem. Vnučka Alexandra (*1954) pokračuje v rodinné tradici právnické profese. 
HENNEROVÁ-ZÁTKOVÁ-PUJMANOVÁ, Marie (I894)
 
113 «b»Marie ŠPIČKOVÁ-PÁLKOVÁ«/b» suffered of bipolar disease, which runs in Špička family . The Palkas had two sons:
«b» A) Jiří «/b»«i» (August 6, 1934 - 1999) «/i»and nine years younger «b» B) Vojtěch«/b», born on «i» January 18, 1943«/i».
Vojtěch has two daughters, both of whom studied Philosophy. He lives in Switzerland.. 
ŠPIČKOVÁ-PÁLKOVÁ, Marie (Mářa) (I1624)
 
114 «b»MATOUŠ Stěpán«/b» Pawel - narozen v Katusicích č.19.
Záznam v online matrice narození Kováň-Katusice, kniha 06, folio 24, scan 42, dvě strany v matrice :
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7158/42#

«u»«b»Otec«/u»«/b»: Štěpán MATOUŠ, sedlák, poddaný k ...
«u»«b»Matka«/u»«/b»: Anna dcera Josefa Kačickýho?, sedláka z Katusic N.18 z panství ..., a matky Kateřiny rozený ŠNÝDROVÝ z ... z gruntu ... ... nyní poddané do ...
Kmotrové: Štěpán ŠNÝDR, sedlák z Katusic, Alžběta manželka Jana Hawla.sedláka z Katusic. 
MATOUŠ, Štěpán Pavel - rolník, Katusice č.8 (nové) (I182)
 
115 «b»Matti COHEN «/b»was born on December 27, 1924 in Ústí nad Labem into a Jewish family as Mathias (Matitjahu) Kohn. His father «b»Kamil Kohn«/b» was a chemist and he was one of important Zionist activists, and his mother «b»Zdeňka, née Ascherová«/b», worked as a paediatrician. Matti was a member of the Zionist groups Tchelet Lavan and Makabi since his young years. In autumn 1938 the Kohn family moved to Prague and his father managed to obtain emigration certificates there. In March 1939 the whole family went to Palestine. Matti studied at a technical school and after passing his final examinations he continued at Technion in Haifa. As a member of the army organization Haganah he took part in the war for independence of the State of Israel. He completed his studies in 1953 and he worked in technical jobs. In 1953 he married and with his wife they raised two children. Matti Cohen lives in Ramat Gan.

«b»Matti Cohen«/b» (*1924)
https://www.pametnaroda.cz/cs/cohen-matti-20170312-0
Interview natočen v Israeli, 12. března, 2017:
«b»«i»Odjeli jsme týden před Hitlerem «/b»«/i»
- narodil se 27. prosince 1924 v Ústí nad Labem jako Mathias (Matitjahu) Kohn
- židovská, sionisticky orientovaná rodina
- otec chemik, matka dětská lékařka
- člen Tchelet Lavan a Makabi
- podzim 1938 '96 stěhování z Ústí nad Labem do Prahy
- březen 1939 '96 odjezd do Palestiny
průmyslová škola, maturita, studium na Technionu v Haifě
- v letech 1948'961949 se účastnil války o nezávislost Izraele
- 1951 '96 ukončil studium, práce v technických profesích
- 1953 '96 svatba, dvě děti
- žije v Ramat Gan
Česky už příliš dobře nemluví, přesto je jeho vyprávění s bývalým Československem spojeno. Čtyřiadevadesátiletý Matti Cohen pochází ze severních Čech, poté žil s rodiči v Praze a v březnu 1939, krátce před okupací, se celé rodině podařilo vycestovat do Palestiny. Tam se pamětník o necelých deset let později účastnil války za nezávislost.
Narodil se v roce 1924 do židovské rodiny Kohnových jako mladší ze dvou bratří. „Starší bratr se jmenoval «b»Ruben «/b»a já, protože jsem se narodil o svátku Chanuka, který připomíná povstání zahájené knězem Matitjahu a jeho syny Makabejci, dostal jsem jméno po něm," vysvětluje pamětník, který si po příchodu do Izraele upravil jméno na Matti Cohen.
Tchelet Lavan i Makabi
Jeho otec Kamil Kohn byl profesí chemik, ale přesvědčením sionista. Patřil do okruhu přispěvatelů týdeníku Židovské zprávy, který vycházel v Praze v letech 1918'961938 a vyjadřoval názory česky píšících sionistů. V roce 1936 otec dokonce s delegací sionistů navštívil Palestinu. Maminka Zdeňka, rozená Ascherová, pocházela z Prahy a pracovala jako dětská lékařka. V rodině se mluvilo česky i německy, ale protože se rodiče usadili v Ústí nad Labem, kde němčina převládala, pamětník přiznává, že němčina mu byla bližší i proto, že chodil do německých škol. Jako mnohé československé židovské rodiny, ani Kohnovi nebyli příliš nábožensky založeni a do synagogy chodili jen o hlavních svátcích. Především pro Mattiho Cohena byly důležitější schůzky v sionistické mládežnické organizaci Tchelet Lavan, jejímž členem byl asi od jedenácti nebo dvanácti let. „Měli jsme každý týden schůzky v budově vedle synagogy v Ústí nad Labem. Navíc jsem chodil ještě cvičit do Makabi," vypravuje.
Po základní škole pokračoval ve studiu na průmyslové škole, ale na podzim 1938, ještě před záborem Sudet, se rodiče rozhodli pro odchod z Ústí. „Ve městě sílil antisemitismus, Němci volali ‚Heim ins Reich' a nic dobrého to nevěstilo. Rodiče byli předvídaví, a proto jsme se přestěhovali do Prahy a později odešli pryč," vysvětluje. Matti Cohen nastoupil na Reálné gymnázium v Dušní ulici, a i když měl ze začátku potíže s češtinou, brzy se jazyk doučil. Ani v Praze však rodina Kohnových dlouho nezůstala '96 otci se podařilo vyřídit povolení k vystěhování pro celou čtyřčlennou rodinu. „K získání certifikátu bylo potřeba dost peněz, sto liber, ale díky finanční pomoci matčina bratra, malíře Ernesta Aschera, jsme povolení nakonec dostali," vzpomíná.
Emigrace de luxe
Z Prahy odjížděla rodina 7. března 1939, týden před Hitlerem, jak s úsměvem dodává pamětník. „Jeli jsme přes Maďarsko a Jugoslávii do Terstu, kde jsme se nalodili na loď, která nás dovezla do Haify. Takže taková emigrace de luxe," shrnuje. Po příchodu do Palestiny žili nějakou dobu v Haifě a později se přestěhovali do Ramat Gan, kde chtěl otec s pomocí přátel založit továrnu na zubní vrtačky, ale kvůli komplikacím s dovozem oceli během války z projektu sešlo. „Otec dál pracoval jako chemik a i matka po dvou letech dostala povolení vykonávat lékařskou praxi jako dříve v Československu," uvádí pamětník. Matti Cohen pokračoval ve studiu na průmyslové škole, kde odmaturoval, a v roce 1946 začal studovat na Technionu v Haifě, izraelské technické univerzitě.
O tom, co se stalo s příbuznými, kteří žili v Československu, se rodina dozvěděla po válce. „V Praze zůstaly moje dvě babičky z matčiny i otcovy strany a také dvě otcovy sestry. Všechny zahynuly v koncentračních táborech. Ze začátku jsme si dopisovali přes Červený kříž, ale pak už to nešlo. Jejich osud jsme pak zjistili dodatečně v archivu Bejt Terezín," vzpomíná Matti Cohen.
V řadách Hagany
Zatímco studium na střední škole přerušila emigrace do Palestiny, poválečné studium na vysoké škole zkomplikovala situace v Palestině. „Vznik Státu Izrael byl odhlasován na podzim 1947 a jeho založení pak bylo vyhlášeno v květnu 1948. Technion byl zavřený a studenti byli mobilizováni do Hagany," vysvětluje Matti Cohen. Jedním z jeho úkolů v řadách izraelské vojenské organizace Hagana bylo hlídat prostor mezi židovskou a arabskou čtvrtí Haify. Později chránili cestující v autobusech mezi Haifou a Zichron le-Ja´akov. „Mezi nimi byly arabské vesnice a Arabové stříleli na autobusy. Tak jsme byli mobilizovaní a jezdili jsme v autobusech mezi Haifou a Zichron tam a zpátky. Dva studenti jeli s autobusem, jeden vepředu, jeden nahoře, a jeli jsme tam a zpět, abychom chránili cestující," popisuje své zkušenosti Matti Cohen.
Studium dokončil v roce 1951 diplomovou prací o parní turbíně a později pracoval v technických profesích '96 v továrně na výrobu samopalů Uzi, později projektoval dieselové motory pro kamiony. V roce 1953 se oženil '96 také jeho manželka pocházela z Československa a do Izraele přicestovala už před válkou. Společně vychovali dvě děti a dnes je Matti Cohen hrdým dědečkem šesti vnoučat. 
COHEN, Matti (I3466)
 
116 «b»Milada HOLEČKOVÁ-ŠPIČKOVÁ«/b» -
had three brothers and a sister. Two brothers were lawyers, one of them a judge, and the third one was a professional engineer of waterways supervising river navigation. 
HOLEČKOVÁ-ŠPIČKOVÁ, Milada (I1611)
 
117 «b»Miloslava Zátková-Wotavová-Terebová
«/b»«i»(January 28, 1855 in České Budějovice - April 3, 1922 in Praha, of cancer, probably a sarcoma)
«/i» Miloslava, was the only daughter of Hynek and Terezie Zátka. She was a cultured and gentle lady. She was married twice. On «i»August 5, 1876 «/i» she married «b»MUDr Josef Wotava«/b» , who tragically died in the line of duty at 36 on «i»May 19,1877. «/i» He succumbed to typhoid fever contracted while taking care of his patients.
Miloslava's second marriage in«i»1881 «/i» was to «b»Rudolf Tereba «/b»«i»(April 25, 1850 '96 November 11, 1904)«/i», who was a widower with two children. The marriage with Tereba was the fulfillment of a long postponed dream from their youth. Miloslava's father Hynek Zátka opposed the marriage with Tereba on the grounds that it would require her to move to Praha. Rudolf Tereba was a reputed Prague architect knighted by the Emperor for his professional achievements.
Miloslava brought up all six children from her two marriages as well as those of her second husband with the same impartial loving care.
However, recorded in Vlastislav Zátka's «i»Narrative «/i»are only «b»Milo, Radoslav «/b»and «b»Milada«/b».
There seems to be some mental affliction running in the family. Milo suffered of mental illness, which drove him to suicide, and Milada was unsociable and strange since childhood.

Grave and tumbstone (Praha-Vyšehrad ) photos are at :
https://www.myheritage.com/research/collection-10147/billiongraves?itemId=58126944&action=showRecord
https://billiongraves.com/grave/Rudolf-Tereba/2804573?referrer=myheritage#/ 
ZÁTKOVÁ-WOTAVOVÁ-TEREBOVÁ, Miloslava (I880)
 
118 «b»Mlýn Levín«/b» - Mlýn byl poháněn vodou z panského rybníka zvaného Dačický, jenž v zimě sloužil jako komorový k chovu ryb a v tomto období z něj proto mohlo jít na mlýn méně vody. V r. 1687 zbudoval mlynář Jiří Vaneš na rybníku splav a obdržel od lišovské obce 1 strych žita, vědro piva a 14 zlatých, příštím rokem 9 zlatých za to, že ve mlýně zhotovil hranice.
Roku 1732 je uváděn mlynář Blažej Votruba a v r. 1738 se za nájemce hlásí Vít Pichler a zároveň nabídl Žid Antonín Stein obci, že mlýn koupí a uvede stavení do pořádku, byl však zamítnut. V r. 1753 ho najímal Augustin Charvát. Dne 16. října 1779 žádal Josef Kozimák od lišovské rady, aby jím koupený Podlevínský mlýn byl mu připsán v městských knihách. Josef Kozimák prodal mlýn 21. října 1784 Petru Kočvarovi. V r. 1790 za něj platil roční nájem 30 zlatých Jan Šmíd, který ho r. 1802 s povolením lišovské obce přestavěl na dvě složení. Roku 1816 získal mlýn František Šmíd. Dalším majitelem byl r. 1855 Matěj Bican, jenž tehdy od obce koupil 1350 sáhů, sousedících s jeho pozemky, za 90 zlatých.
Svatební smlouvou převzali mlýn v r. 1864 František a Kateřina Panských, K jejichž dceři Kateřině se r. 1882 přiženil «b»Jan Doubek«/b» z Přeborova na Milevsku. Jan a Kateřina postoupili mlýn v r, 1914 svému synu «b»Františku«/b» a jeho manželce Marii. Roku 1934 zdědil jej syn «b»Karel Doubek«/b».
Po rodu Doubků, kteří mlýn zvelebili, ho získal Jan Steinocher, jenž tu v r. 1947 zřídil vodní turbínu od firmy B. Kučera z Prahy, avšak již rok na to byl mlýn znárodněn. Poblíže turbíny je na zdi vyryt letopočet 1900, pravděpodobně z doby rekonstrukce. 
DOUBEK, Karel - majitel mlýna Levín (I14)
 
119 «b»MUDr Alexandra SKLENKOVÁ«/b» - Lékařka oftalmolog v Kladně. Měla soukromou ordinaci. a prodala ji v r. 2015. Nyní (2017) je tam zaměstnanec na menší úvazek.
 
TONDEROVÁ-SKLENKOVÁ, MUDr Alexandra (I1453)
 
120 «b»MUDr Diana ŠPIČKOVÁ-PETŘÍKOVÁ
«/b»Diana recalls her happy childhood in the family house U Mrázovky 7 and the summer vacations at the summerhouse with a large garden in Pikovice, a small village and recreational community at the bank of the river Sázava south of Praha. Amongst her cherished childhood memories are those of her aunt (really grandaunt) Olga (roz. ZÁTKOVÁ), and her beloved grandmother Bohumila
("bábu"). This affectionate nickname meaning "grandmother" or "old woman" in Russian dates
back to the time when her grandchildren started to learn Russian in school. She gracefully
accepted it, and in fact probably liked it.
Diana' childhood was sheltered, protected from the shocks of political and social events.
The children looked forward to grandaunt Olga's regular visits. Childless Olga loved her grandnephews and her grandniece like her own children, who particularly enjoyed her readings of
fairytales. Their grandmother "bábu" was a kind, selfless and utterly modest person. Her
health was anything but robust and she would hide her ailments to avoid others to worry about
her, achieving just the opposite. Ultimately it was always her doctor son-in-law Hilar [II], who
pulled her back to health.
Diana learned to play piano, but did not persevere like her brother Daniel. She enjoyed
horse riding in the same riding school as Daniel and myself. She graduated from the secondary
school in «i» 1957«/i», at an incredibly young age of sixteen. Our school year was the first one to be hit
by the reforms of the notorious Dr Zdeněk Nejedlý the first communist minister of education.
Nejedlý introduced a unified system of education, which used as a guiding principle the lowest
common denominator. All curricula were rewritten and history was remade. Undoubtedly, the
worst hit by the reform was the secondary level. In the same year Diana was accepted at the
Faculty of Medicine at the Karlova University, School of Dentistry. The first two pre-clinical years
were common for both the Dentistry and the General Medicine programs. This is when and where
we met and started to date in the fall «i» 1959«/i».
From there on our live stories have intertwined. The Dentistry program was one year shorter than the General Medicine program. Diana obtained her diploma in «i» 1962, «/i»at a time when the graduates had virtually no say in job selection. She had to accept a job in a town of Chomutov near the border with Eastern Germany. By the ancient king's invitation the town and the whole region had been settled by German colonists, mostly during 14th and 15th centuries. Prior to that, the region had been sparsely populated. Archeological evidence shows succession and intermingling of both German and Slavic cultures.
At the founding of the independent Czechoslovak state in «i» 1918«/i», and for the duration of the "First republic", the region was ethnically overwhelmingly German, and had been known as "Sudeten" (Sudety). On weekends «b»D«/b»iana used to come to Praha, and in turn I went to Chomutov to visit her, though less frequently. Although the mountainous, wooded country of Krušné Hory surrounding the town is beautiful, it is a region of large superficial deposits of bituminous ("brown") coal with large content of sulphur. The deposits extend across the border into the Germany. To satisfy the hunger for energy the whole area had been turned into a moonscape of strip-mines. The process was ruthless, with no respect for, and no consideration of historical and existing social structures and cultural heritage. Environment and nature had not been even considered an issue. More than 80 villages (true historically documented figure) had been razed and people with century-old roots in the countryside were mercilessly and forcefully relocated. In order to increase the efficiency, the coal was burned on site in several power plants. It became probably the worst environmental nightmare in the Central Europe of «i» 1950s. «/i»Acid rain destroyed forests not only in the Czechoslovakia, but also in several neighboring countries. The incidence of respiratory illnesses competed with those in the worst polluted areas in the world. The public health warnings of not opening windows did not stop a layer of fine ash to get in the houses and cover everything. I remember one cross-country skiing trip with Diana in then still beautiful nearby mountains, when the snow felt gritty like sandpaper. In spite of the shortage of doctors and dentists in the whole region, the system did not bother to provide them with decent living accommodations. Diana worked in Chomutov until our wedding in «i»1966«/i», when she married myself, «b»MUDr Petr PETŘÍK «/b»on «i» February 11, 1966 «/i»in Praha.
Thanks to social networking rife in all Soviet client Communist countries, her mother «b»Eva «/b»secured her a position of a dentist in a small town of Suchdol at the outskirts of Praha. With no hope to find an apartment we moved in with my mother at Jungmannova street. This temporary solution thankfully lasted barely six months. On «i» September 30, 1966 «/i»I was permitted to leave the
country to start a scholarship at the University of Lausanne in Switzerland. Incredibly, my permit
allowed me to stay in Switzerland for 2 full years. Diana had to wait two months for the permission granting her a short visit. Finally, in «i» November 1966 «/i»she rejoined me in Lausanne. We
never went back.
Our two and half years in Lausanne had been one extended honeymoon. In spite of having very little, we were exalted by the beauty of the country, the neatness and order, abundance of everything, and a newly found freedom. We were in love and we could finally start our own life. At the beginning we lived very modestly, our only source of income having been my scholarship stipend. However, as soon as Diana passed a practical examination in Dentistry, she
was allowed to work in the Swiss Public Dental system. She got a job in the Lausanne School
Dental program. Our economical situation immediately and markedly improved. With Diana
working, we bought an ancient VW beetle and went for simple vacations to France and to Italy.
On weekends we went skiing and hiking in the nearby Jura Mountains and Alps. Of course, all
this was at a very low budget, but for us it was something beyond imagination until then. Diana
really enjoyed the work and the work environment, and met there a good friend. Also, her French
had dramatically improved. She would have been happy to stay in Switzerland.
As the end of my scholarship was approaching I was offered a permanent staff position at
the Department of Histology and Embryology at the University of Lausanne, with a good prospect
of advancement. Yet the situation in the department was such that I could not imagine staying
there. Another issue was that of a language. Although my French was excellent, virtually all the
scientific interactions in Switzerland were conducted in German, and my German was poor with
little hope for improvement in French-speaking Lausanne.
From the moment I left Czechoslovakia I harbored a desire to go to Canada. The rational part of this wish was to put an ocean between us and the Communist Czechoslovakia and the Soviet Union. Switzerland appeared to be just too close. Also, Switzerland had been known as a country where assimilation was very difficult. At that time even second and third generation
immigrants were considered foreigners. On the top of it, the process of recognition of my medical
diploma appeared at that time very complicated.
Yet, there was also an intangible, a dream from my youth of idealized Canadian wilderness, legacy of the Ernest Thompson Seton's Woodcraft ideal I grew up with, and the many books I read. I was also well aware of the high-caliber research in Canada and USA, and of the openness of the North American society compared to a very closed one of Switzerland. Following
the invasion of Czechoslovakia by the Warsaw Pact forces on «i» August 20, 1968«/i», our application for immigration to Canada was fast-tracked and on «i» December 30, 1968 «/i»we left Switzerland for
Quebec City, where I was offered and accepted a teaching position at Laval University.
This decision totally changed the lives of both of us. It brought disappointment and hardship for Diana. In spite of our attempts to find reliable information in Switzerland about Diana's prospects to work as a dentist in Canada, it was only after out arrival to Quebec to when we found out about all the obstacles on the way. For a foreign trained dentist to pass the examinations required for application for a license to practice Dentistry in Canada was virtually impossible. The reason was that the concepts and the practice of Dentistry in North America differed very significantly from those in Europe. Also, it was next to impossible to gain admission in a School of Dentistry, which had only several spots reserved for foreign graduates. And there was a very long waiting list. An opportunity we regretfully missed had arisen in «i» 1969«/i», when the Dean of the Faculty of Medicine of University of Toronto was a Czech with deep sympathy of the newly arrived Czech colleagues. He fled Czechoslovakia either in «i» 1938 «/i»(Nazi occupation) or in «i»1948 «/i»(Communist takeover); which I cannot recall. He succeeded in the creation of a program at the U of T solely for the Czech and Slovak dentists who arrived in Canada in «i» 1968. «/i»The program fast-tracked them through the training and prepared them for the examinations, which all participants successfully passed. The catch was that the graduates had to take a job in a remote community in the northern Ontario in need of a dentist. At that time, with my position at Laval University in Quebec City, this condition appeared insurmountable.
Both our sons were born in Quebec City during those years:
«b»A«/b») «b»David William Peter PETRIK «/b»«i» (born on August 17, 1970), «/i»and «b»
B) Christopher Hilary Andrew PETRIK «/b»«i» (born on January 27, 1972).
«/i»With no family support and help, caring alone for our first-born David, her isolation wasalmost complete. We both struggled with sometimes hard-to-understand Quebec French patois, so strikingly different from the French we got used to in Switzerland.
In «i» 1972 «/i»we moved to Calgary, Alberta, where I started residency in Pathology, and the
following year we moved again to Edmonton, where I finished my training and started to build up
my medical career. During those years our means were quite modest. With an unparalleled
ingenuity and dedication Diana was able to create a beautiful and wonderfully warm and
comfortable home for our children and myself.
In Edmonton, where we ultimately stayed for 28 years, she founded her own very successful program in Aerobic dance, and she run fitness classes for several decades. There she made faithful friends. We have always done all our activities together; now there were also David and Chris. For six summers in a row we kept returning to the Churchill River and adjacent lakes on wilderness on canoeing expeditions with the boys from their tender age. We cross-country skied in Edmonton area, and hiked and skied in the Rockies. In «i» 1989 «/i»we bought a condominium in Canmore. This added another dimension to our lives. We have used every opportunity to hike and ski in the mountains. In «i» 1999 «/i»we built our current house in Canmore, where we moved the following year, when I officially retired from my professional activities in Edmonton. Edmonton had been good to us; we lived there for almost 30 years, and we brought up there our family.
(«u»Source«/u»: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" «/i») 
ŠPIČKOVÁ-PETŘÍKOVÁ, MUDr Diana (I1562)
 
121 «b»MUDr Eva Kubertová
«/b»(«i»December 8, 1903 in Praha '96 April 16, 1979 in Praha)
«b»«/i»Eva «/b»and her younger brother «b»Julius [II]«/b» lost her father very early in their lives; she was four
years old, Julius [II] only seven months. Their loving mother Bohumila doted on the children.
Their grandfather August [I] Zátka, who was also their guardian, played an important role in their
lives. Eva had been involved in the Scout movement from her early youth. She put her heart and
soul in the Scouting and spent weekends and vacations of her adolescent years hiking, camping,
and sharing wonderful time with friends, many of whom remained friends for life.
«b»«i»A note on Czech Scouting
«/b»Dr A. B. Svojsík, professor at a secondary school, started his first experiments with
Scouting in Bohemia in 1911. The country was then still part of the Austro-Hungarian Monarchy.
He published Základy Junáctví (Foundations of Scouting), which differed in several important
aspects from the British model. Dr A. B. Svojsík put greater emphasis on the life in the nature and
life in harmony with the nature, thus directly building on the American Woodcraft. He did not
stress the military elements of the original Robert Baden Powell's model. Also, in contrast to a
number of other countries, the movement did not incorporate religious elements. Nonetheless,
since the Czech Scout movement took off immediately after the foundation of the independent
Czechoslovak state based on the principle of national identity (in 1918), unsurprisingly it included
ideals of patriotism.
Dr A. B. Svojsík's tomb with his bust happens to be located next to the Kubert's family
tomb in the illustrious cemetery at Vy in Praha.
Another direct link to Dr A. B. Svojsík is through my mother. She was a close friend of Dr
Svojsík's daughter, with whom she intensively participated in the Scouting activities as well.
«/i»Eva studied Medicine at the Karlova University in Praha, where she met her future
husband «b»MUDr Hilar [II] «/b». They got married on «i»July 4, 1931 «/i»in Praha«i». «/i»In Hilar [II] she
found an ideal companion for travels and many outdoor activities. The collection of family
photographs contains numerous pictures from skiing and mountaineering trips, canoeing trips
and motoring in the Alps. Well into her years Eva loved to swim in the river Sázava in Pikovice
until late autumn. Eva and Hilar [II] had three children, all born in Praha«b»:
a) Daniel«/b», born on «i»February 5, 1939«/i», «b»b) Diana«/b», born on «i»November 16, 1940 «/i»and «b»c) Hilar [III] ("Pli «/b»born on J«i»anuary 22,1943.
«b»«/i»Eva «/b»specialized in plastic surgery under Prof MUDr František Burian in Praha, and became his favored and promising assistant. Prof Burian was the founder of the Czech school of plastic surgery, and earned international recognition for his pioneering work on facial reconstructions. When Eva chose family over a promising academic career, Prof Burian was disappointed, as he foresaw a promising academic career for her. She opened a successful private practice in «i»1936. «/i»In the early «i»1950s«/i», like most of the physicians, she had to close it following fundamental reorganization of the Heath Care system by the Communist government.
She continued to work as a plastic surgeon in a Public Health Clinic at Klimentská ulice in Praha,
the same one in which her husband Hilar [II] and my father MUDr Karel Peyerl von Peyersfeld
worked as well. After her retirement she found great comfort and happiness in having around her
two grand-daughters. Eva visited us in Lausanne in«i»1967«/i». We fondly remember a memorable trip
with her across a glacier to the Monte Rosa Hut. In Canada she visited our family only once, in
mid-seventies, while we lived in Edmonton.
In the matters of her own health, her attitude of benign neglect was not unlike that of her
mother's. She suffered of hypertension, a condition with strong predisposition in the Zátka family,
and ultimately died of one of its complication, a stroke. Admittedly, efficient medical treatment of
hypertension had a lot to be desired then.
(«u»Source«/u»: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" «/i») 
KUBERTOVÁ-ŠPIČKOVÁ, MUDr. Eva - plastická chirurgie (I906)
 
122 «b»MUDr Hilar [I] ŠPIČKA«/b» -«i»
«/i» was born in Bohu ov and died in Plasy. He married «b»Milada Holečková «/b» who was born and died in Plasy. They had two children: older «b»1) Marie (Mářa)
«/b» and «b»2) Hilar [II]«/b» .
MUDr Hilar [I] pi ka held a position of a personal physician of the Prince Metternich in Plasy, and his official title was "Physician by Appointment of H. H. Prince von Metternich, Chief Physician of the Town of Plasy, and Chief Physician of the Railroads". However, this lofty title betrayed the sober reality that he and his family lived quite frugally in a small apartment in the Plasy castle.
«i» (According to the reminiscences of his son MUDr Hilar [II] pi ka passed on to in turn by his grandson Daniel pi ka)«/i» . Nonetheless, he could afford to buy in «i» 1913 «/i» a personal car manufactured by then quite renowned firm Laurin & Klement. Diana's cousin Vojt ch Palek shared with me an anecdote worth including in this account.
With his coachman Mr. Urbánek at the wheel, as usual, while returning to Plasy from Plze on a wintry nigh the car collided with a farmer's cart. Luckily, Hilar [I] wore two fur coats to keep himself warm in an open roof-less car. As he was thrown out of the car, he suffered serious concussion but no other injuries. After the accident he sold the car to the chauffeur of Prince Metternich for 5,000 K, who immediately resold
it to the Prince himself '96 for 25,000 K !
During the WWI MUDr Hilar [I] pi ka remained stationed in Plasy as a Chief P hysician of the military hospital created in the convent0 .
Hilar [I] had a brother «b»František«/b» , who was priest at Hustope near Brno, and held a
position of a professor at the local secondary school (Gymnasium). At Christmas he often joined his brother's family in Plasy. Marie (Má a) pi ková reminisces in her memoir, that during his visits at Plasy he often took his nephew and his niece for long walks.
A commemorative monument was constructed by his grateful parishioners and placed at the main road nearby.
«u»«b»PLASY«/u»«/b»:
Plasy is a small town with rich history located 25 km north of Plzeň (Pilsen) a beautiful countryside of forests, meadows and farmland. First historical record of Plasy with the foundation of a Cistercian monastery. In fact the history of Plasy is inseparable the history of the Cistercian monastery. Later, Plasy became domain of the powerful aristocratic family of Metternich '96 Czech prince Vladislav II (1140 '96 1171) the Cistercian order to establish a monastery in Plasy with a donation of Land holdings for Since the founding clerics came from Bavaria, the monastery had kept the German
character. In 15th century it was burnt down by the Hussites during the pre-reformation Hussite . The town quickly lost its significance and marauding armies of foreigners in 1620 found the deserted.
Rebuilding of the monastery and reconstruction of the town started only during the Counter-reformation backlash following the defeat of the Czech Protestant cause in 1921.
Between 1661 and 1785 famous architects J. B. Mathey, J. B. Santini and K. I. Dientzenhofer lavishly rebuilt the monastery in a baroque style. In 1825 the monastery was closed and sold in auction by Joseph II, an enlightened and very practical Hapsburg monarch . In 1826 the fief of Plasy came into the ownership of the Prince von Metternich, who established in it his residence and set a family tomb here. The castle remained in the ownership of the Metternich House until 1945.
(«u»Source«/u»: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" «/i») 
ŠPIČKA, Hilar (i) MUDr (I1610)
 
123 «b»MUDr Jiri PALEK -«/b»«i»
«/i» Studied Medicine at the Karlova University in Praha and specialized in Internal Medicine and further in Clinical Hematology. Around the year «i»1968 «/i»he won a research scholarship at the Harvard University, in Boston, Mass. He had an illustrious career not only in the Academia and research, but also as a teacher and clinician. Through his internationally recognized research in the field of red cells, his teaching, and his clinical acumen he had achieved a rare distinction of a full acceptance in the exclusive club of the New England medical establishment.
Jiří had two children with his second wife «b» Majka«/b»: «b» A) Michal «/b»and «b» B) Nicole«/b», both born in the USA. At 55 «b» «/b»Jiří was diagnosed with a renal cell carcinoma (Grawitz tumor). In spite of expected favorable outcome, the disease spread and he succumbed to it and died ten years later.
«b»Diana «/b»and I visited him and his family in «i»1971 «/i»in Boston«i», «/i»long time before he
became ill.
After his death his wife remarried. We lost contacts with her and her family. 
PÁLEK, MUDr Jiří (I1626)
 
124 «b»MUDr Zděnka«/b», rozená «b»ASCHEROVÁ«/b», pocházela z Prahy a pracovala jako dětská lékařka. V rodině, usídlené v Ústí nad Labem se mluvilo česky i německy. 7. března 1939 se rodina vzstěhovala do Israele. MUDr Zděnka tam po dvou letech dostala povolení vykonávat lékařskou praxi jako dříve v Československu,

Rozsáhlý rodokmen KOHNů a Ascherů (MUDr Zděnka) je na GENI:
https://www.pametnaroda.cz/cs/cohen-matti-20170312-0
Staré foto rodiny u dědečka Kohna:
https://www.pametnaroda.cz/cs/photos-search?text=matti%20cohen&page=2 
ASCHER-KOHN, MUDr Zděnka - lékařka (I3455)
 
125 «b»MUDr. Antonín Čtrnáctý«/b», v době sňatku byl městským lékařem v Panenském Týnci.
Stal se také prvním starostou sokolské jednoty v Kralupech nad Vltavou, která byla založena v roce 1884. MUDr. Čtrnáctý stál v jejím čele až do roku 1892. Za jeho působení ve funkci věnoval TJ Sokol svůj pochod "Lví silou, vzletem sokolím" učitel a hudebník František Josef Pelz. Tato píseň se rychle rozšířila do sokolských jednot po celé zemi, a protože ji často hrál kolínský kapelník František Kmoch, bylo autorství dlouho připisováno jemu. Antonín Čtrnáctý je pohřbený v Minicích (?) . «i»
(Městská knihovna Kralupy nad Vltavou - katalogizační lístek)
http://katalog.knihovnakralupy.cz/katalog/slo/l.dll?hal~1000061861

PODŘIPAN«/i» - Demokratický týdenník, orgán ceské národní strany svobodomyslné v Podřipsku
V Roudnici n. L. dne 16. prosince 1892
Domácí kronyka - Úmrtí:
V Kralupech zemřel a za velikého účastenství 11. t.m. pochován byl tamní lékař, p. MUDr. Ant. Čtrnáctý. Zesnulý vynikal nejen ve svém povolání, ale i v životě občanském. Byl zakladatelem a dlouholetým starostou kralupského "Sokola", býval starostou podřipské župy Sokolské , a byl dosud členem výboru obecního, místní rady školské, předsedou spořitelny a j.v. Úmrtím jeho utrpěly Kralupy velikou ztrátu, neboť málo jest mužů takových, aby při namáhavém povolání vlastním měli na zřeteli povinnosti vůči veřejnosti. Česť památce jeho ! 
ČTRNÁCTÝ, MUDr Antonín - Lékař z Hostouně č.17 (I28)
 
126 «b»Není mnoho známo o starém rodu Matoušů, který sidlil v Katusicích již v dobách předbělohorských z nichž se jen málo zachovalo v písemném podání.
V 17. století zde již byli Matoušové rozvětvení do několika linií. Osoby Pra-Otce a Pra-pra-Otce Matoušů jsou zatím jen hypothetické aby v náznaku poukázaly na ten samý rodový původ.

Stavení selská v Katusicích«/b» («u»«/u»):
I. - «i»Grunt Václava Matouše:«/i» roku 1670 ujal se ho «b»Václav Matouš«/b», roku 1700 vzal ho Matěj Šnýdr, r. 1750 dědil ho syn Matěj, r. 1788 koupil František Vidner. Nyní č. 20 (staré číslování).
II. - «i»Grunt «b»Jíry Matouše«/b»:«/i» roku 1643 ujal se ho Václav Matouš, po něm měl ho syn Jiří,
po něm r. 1714 vzal ho opět syn Václav Matouš, «b»1735 Václav Matouš«/b» pro nedbalostˇ z gruntu sesazen a dceři jeho prošacován.
Později z toho gruntu učinína hospoda vejsadní. Leč již r.1750 puštěna jako grunt z hospody učiněný «b»Františku Matoušovi«/b», r.1785 ujal ten grunt «b»Václav Matouš«/b».
Nyní č. 20 (staré číslování).

«i»Z web-stránky vesnice «b»SPIKALY«/b»: «/i»
«u»http://spikaly.webgarden.cz/rubriky/dejiny-obce/dejiny-jednotlivych-domu«/u» :
L.P. «b»1625«/b» ve čtvrtek po památce sv. Panny Doroty«b» JAN Matouš«/b» z Katusic koupil živnost s chalupou čp.3 s roli ornou, s loukou a všelijakým příslušenstvím od Václava Načury ve vsi Spikaly, «b»Matějovi «/b»synu svému, za sumu 700 kop. míš. Svrškové k té živnosti dole psaní zanecháni byli:
Klisna 1, slepice kohoutem 10, vůl spotřebami 1, řebřiny 1, plouh 1, prasat ročních 2, provaz 1, sekyra kládní 1, kopáč 1, stohy 2, svícen 1, mohyla 1, vidle 1, měděnec 1, brány s hřebíky 1, na zimu žitem a pšenicí dobře oseto bylo, ječmene se zanechalo 1 korec, ovsa 10 korců, pšenice 3 korce, jiného nic.
L.P. «b»1639 «/b»držel grunt ten «b»Matěj Načura«/b»
L.P. «b»1664 «/b»dne 13. Octobris ujal ten grunt«b» Matěj Matoušův«/b»
L.P. «b»1695 «/b»má jej Jiřík Načura,
«b»1721 Jiřík Matouš«/b», «b»1762 Šťastný Matouš«/b», «b»1809 Jiřík Matouš«/b»,
1826 Václav Strobách, zemřel 1908. Po něm ujmul statek roku 1878 Josef Strobách, hospodář velmi přičinlivý a dobrý, pozdější zapisovatel kroniky jejíž opis jest na prvních 35 stránkách. Dostal zápal plic a v roce 1911 v květnu zemřel.
A choť jeho Marie již počátkem července prodala tento grunt páru Václavu a Anežce Šágrovým z Katusic, s úrodou a inventářem za 126.000 kč. Se synem Miloslavem (*1886) se vystěhovala do Kovánce, kde Marie dcera provdána byla za Vladimíra Svatoně. Zde koupila si domek. Syn Miloslav se odstěhoval do Prahy.
1918 v listopadu vyhořela střecha domovního stavení.
1923 postaveny chlévy.
1932 koupili manž. Šágrovi domek čp.14 s 5 korci pole a s výměnkem od Jaroslava Bláhy.
Hned však domek prodali Barboře Holubové roz. Hlaváčové bez polí. Cena prý 15.000 Kč pouze za domek, kupní cena od Bláhů nezjistitelná.
Manželé Šágrovi - dítky: Václav vystudoval obchodní akademii, Vladislav a Libuše.
Dne 26. června 1938 provdala se Libuše za okr. Soudce (asi) E. Michula. Václav Šágr se oženil s Hlaváčovou z Nečeříte.
«i»(Z web-stránky vesnice SPIKALY: «/i»
http://spikaly.webgarden.cz/rubriky/dejiny-obce/dejiny-jednotlivych-domu)
 
MATOUŠ, Pra-pra-Otec - propojení potomstva (I2872)
 
127 «b»Není mnoho známo o starém rodu Matoušů, který sidlil v Katusicích již v dobách předbělohorských z nichž se jen málo zachovalo v písemném podání.
V 17. století zde již byli Matoušové rozvětvení do několika linií. Osoby Pra-Otce a Pra-pra-Otce Matoušů jsou zatím jen hypothetické aby v náznaku poukázaly na ten samý rodový původ.

Stavení selská v Katusicích«/b» («u»«/u»):
I. - «i»Grunt Václava Matouše:«/i» roku 1670 ujal se ho «b»Václav Matouš«/b», roku 1700 vzal ho Matěj Šnýdr, r. 1750 dědil ho syn Matěj, r. 1788 koupil František Vidner. Nyní č. 20 (staré číslování).
II. - «i»Grunt «b»Jíry Matouše«/b»:«/i» roku 1643 ujal se ho Václav Matouš, po něm měl ho syn Jiří,
po něm r. 1714 vzal ho opět syn Václav Matouš, «b»1735 Václav Matouš«/b» pro nedbalostˇ z gruntu sesazen a dceři jeho prošacován.
Později z toho gruntu učinína hospoda vejsadní. Leč již r.1750 puštěna jako grunt z hospody učiněný «b»Františku Matoušovi«/b», r.1785 ujal ten grunt «b»Václav Matouš«/b».
Nyní č. 20 (staré číslování).

«i»Z web-stránky vesnice «b»SPIKALY«/b»: «/i»
«u»http://spikaly.webgarden.cz/rubriky/dejiny-obce/dejiny-jednotlivych-domu«/u» :
L.P. «b»1625«/b» ve čtvrtek po památce sv. Panny Doroty«b» JAN Matouš«/b» z Katusic koupil živnost s chalupou čp.3 s roli ornou, s loukou a všelijakým příslušenstvím od Václava Načury ve vsi Spikaly, «b»Matějovi «/b»synu svému, za sumu 700 kop. míš. Svrškové k té živnosti dole psaní zanecháni byli:
Klisna 1, slepice kohoutem 10, vůl spotřebami 1, řebřiny 1, plouh 1, prasat ročních 2, provaz 1, sekyra kládní 1, kopáč 1, stohy 2, svícen 1, mohyla 1, vidle 1, měděnec 1, brány s hřebíky 1, na zimu žitem a pšenicí dobře oseto bylo, ječmene se zanechalo 1 korec, ovsa 10 korců, pšenice 3 korce, jiného nic.
L.P. «b»1639 «/b»držel grunt ten «b»Matěj Načura«/b»
L.P. «b»1664 «/b»dne 13. Octobris ujal ten grunt«b» Matěj Matoušův«/b»
L.P. «b»1695 «/b»má jej Jiřík Načura,
«b»1721 Jiřík Matouš«/b», «b»1762 Šťastný Matouš«/b», «b»1809 Jiřík Matouš«/b»,
1826 Václav Strobách, zemřel 1908. Po něm ujmul statek roku 1878 Josef Strobách, hospodář velmi přičinlivý a dobrý, pozdější zapisovatel kroniky jejíž opis jest na prvních 35 stránkách. Dostal zápal plic a v roce 1911 v květnu zemřel.
A choť jeho Marie již počátkem července prodala tento grunt páru Václavu a Anežce Šágrovým z Katusic, s úrodou a inventářem za 126.000 kč. Se synem Miloslavem (*1886) se vystěhovala do Kovánce, kde Marie dcera provdána byla za Vladimíra Svatoně. Zde koupila si domek. Syn Miloslav se odstěhoval do Prahy.
1918 v listopadu vyhořela střecha domovního stavení.
1923 postaveny chlévy.
1932 koupili manž. Šágrovi domek čp.14 s 5 korci pole a s výměnkem od Jaroslava Bláhy.
Hned však domek prodali Barboře Holubové roz. Hlaváčové bez polí. Cena prý 15.000 Kč pouze za domek, kupní cena od Bláhů nezjistitelná.
Manželé Šágrovi - dítky: Václav vystudoval obchodní akademii, Vladislav a Libuše.
Dne 26. června 1938 provdala se Libuše za okr. Soudce (asi) E. Michula. Václav Šágr se oženil s Hlaváčovou z Nečeříte.
«i»(Z web-stránky vesnice SPIKALY: «/i»
http://spikaly.webgarden.cz/rubriky/dejiny-obce/dejiny-jednotlivych-domu) 
MATOUŠ, Jíra - grunt Jíry Matouše, původ, čp.20(nové) (I2642)
 
128 «b»Obituary: Zika ASCHER
«/b»Jonathan Glancey, THE INDEPENDENT, Wednesday 9 December, 1992
«u»«/u»

Zikmund (Zika) George Ascher, fabric maker, born Prague 3 April 1910, married 1939 Lida Tydlitat (died 1983; one son), died London 5 December 1992.

ZIKA ASCHER was the man who first supplied the fashion world with the shaggy mohairs, cheesecloths and romantic lacy fabrics that so characterised the European catwalks of the late Fifties, mid-Sixties and early Seventies. He was also the man who, from 1945, persuaded European artists including Matisse, Moore, Cocteau, Topolski, Derain, Piper, Laurencin and Sutherland to design a stunning sequence of 3ft silk squares which have served as glamorous scarves, turbans, wraps and skirts ever since. These have also been used as wall-hangings and featured in many exhibitions from 'Britain Can Make It', at the Victoria & Albert Museum in 1946, to the major retrospective of Ascher's work held, again at the V & A, in 1987.
Ascher's artists' squares were described by Sacheverell Sitwell, 45 years ago, as 'a revolution in industrial design' and by Australian newspapers of the same time as 'weird distortions . . . fit only to be worshipped by art devotees'. The Aschers' own designs were taken up enthusiastically by the leading couturiers of the Forties, Fifties and Sixties, by Dior and Schiaparelli, Givenchy and Lanvin, Yves Saint Laurent and Mary Quant. While his wife, Lida, designed, Zika printed the fabrics, his eye as a colourist hardly dimmed even after a stroke which effectively blinded him in one eye in recent years.
Elizabeth Morris, of the Scotsman, neatly summed up the impression that Zika and Lida Ascher made on the catwalks of post-war Paris, Milan and London; 'There seems no limit,' she wrote in 1967, 'to the inventiveness of this withdrawn, sensitive man who does so much and says so little.' In one month alone, no fewer than eight covers of Vogue around the world featured Ascher fabrics.
Working until his death, Ascher was never happier than when active and discussing new ideas with the best new fashion designers, journalists and trusted old friends. A champion skier in his native Czechoslovakia, he had until his very last years been fit and energetic. He was a tall and handsome man, but remarkably shy; this shyness, however, barely concealed a mix of charm and fierce determination to get things done and get things right. In everything he did, Ascher was a perfectionist, a crusader against mediocrity in design as in life. With Lida, Zika Ascher began experimenting with fabric design and new types of couture fabrics when they set up Ascher (London) Ltd in 1942. The couple had settled in London after a honeymoon skiiing in Norway in 1939. Learning, while they were away, that Czechoslovakia had been annexed, they decided to head straight for England. While Zika served in the British army, Lida began designing fabrics.
In Paris in 1945, Zika telephoned the greatest artists of the day including Braque and Picasso from a telephone in the Cafe du Rond Pont des Champs- Elysees; all were intrigued by the idea of making designs for fabrics, although the most famous wanted lavish fees. Ascher, however, built up a remarkable relationship with many of the artists he commissioned. All were deeply impressed by his ability to match their designs on silk exactly.
Some of the designs - Ivon Hitchens' soft flowers, for example - demanded as many as 20 screens to print. 'Not a few of these Ascher scarves', Sitwell wrote in 1947, 'will be framed upon walls a hundred years from now, for they are among the best and most characteristic products of our day.' They still are and, thankfully, you can still buy them - if you make enough fuss - at Harrods.
The fashion houses looked to the Aschers for inspiration for at least three decades. Only occasionally did designers shy at their work as, for example, with the launch of neon-coloured shaggy mohairs for the autumn and winter season of 1957. There was initial disbelief - who would wear such a bizarre material, described by American Vogue as 'soft, thick, weightless as a moth's wing, spun together out of mohair, nylon and wool' - before Castillo designed an inspiring collection of coats that were instantly aped throughout the industry.
The Aschers continued to experiment during the Sixties and Seventies, with dress- and coat-weight chenilles, with plastic-coated printed cotton fabrics and cheesecloths. Lida died in 1983 and Zika, working from his romantic house on the edge of Hampstead Heath, concentrated on his silk squares and fabric designs to order.
The impressive V & A retrospective in 1987 brought his and Lida's names to a younger audience and over the past two years Ascher made many new young friends in the worlds of fashion and decoration. Despite illness - and some disability - he was tearing around Paris with glamorous young women a few weeks ago and his circle of friends as well as admirers grew rather than diminished.


«b»Příběh českého textilního génia Ziky Aschera ožívá na unikátní výstavě
«/b»19. února 2019
«i»Zdroj«/i»: «u»«/u»
Oblékal princeznu Dianu a z látek, které navrhoval, tvořily šaty nejluxusnější módní domy. Přesto je jeho jméno v Česku poměrně neznámé. Příběh Ziky Aschera a jeho ženy Lídy by však vydal na knihu. Jeho život a odkaz přináší výstava s názvem Šílený hedvábník v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Velké květiny, geometrické vzory, jemné linky i barevná zátiší připomínající obrazy. To všechno se objevuje na látkách, pod kterými je podepsán pražský rodák «u»Zika Ascher «/u» a jeho manželka Lída. Už na první pohled je jejich tvorba výjimečná. Preciznost, citlivost a zároveň přitažlivá kompozice tvarů i barev dává jejich textilním návrhům historický přesah.
„Příběh Ziky Ashera a jeho ženy Lídy je však především příběhem osobním. Pro mě je výstava jejich díla splněný kurátorský sen," svěřila se kurátorka výstavy Konstantina Hlaváčková, která patří k předním českým odbornicím na historii módy.
Její slova přesně vystihují osud talentovaného tvůrce a jeho rodiny. Zika, vlastním jménem Zikmund Ascher, se narodil v roce 1910 v Praze do rodiny obchodníků s textilem.
Společně s bratrem Josefem si v centru metropole otevřeli v roce 1933 prodejnu francouzských hedvábných a anglických vlněných látek a brzy se stali nejvyhledávanějším obchodem ve městě. Zika byl energický a divoký, miloval večírky, rychlou jízdu autem, adrenalin.
Byl také vynikajícím sjezdovým lyžařem, účastnil se úspěšně řady závodů, dokonce v roce 1938 reprezentoval Československo na mistrovství světa. Odtud pochází jeho přezdívka Šílený hedvábník, kterou mu dali sportovní novináři ve 30. letech minulého století.
«b»Šátky jako malířské plátno
«/b»V únoru 1939 se oženil s Lídou (Ludmilou) Tydlitátovou, dívkou ze zámožné katolické rodiny, se kterou odjeli na svatební cestu do Norska. Do Prahy se však kvůli Zikově židovskému původu nevrátili a usadili se v Londýně. Zde o tři roky později založili oděvní firmu Ascher, která se zaměřila na výrobu látek a šátků tištěných podle návrhů umělců. Hned od počátku slavili úspěchy.
Spolupracovali s nejvýznamnějšími umělci, například s Henrim Matissem, Henrym Moorem nebo Cecilem Beatonem. Ze spolupráce vznikly ikonické šátky Ascher Squares, které se staly světovým bestsellerem. V krátké době byly vystaveny téměř na všech kontinentech. Na sklonku roku 1947 hostil výstavu i pražský Mánes, kde Ascherovy šátky doplnil tištěný textil podle návrhů českých výtvarníků. Výstava se konala v předvečer zlomových únorových událostí.
Mezi klienty manželů Ascherových byly nejslavnější módní domy, například Christian Dior, Cristoóbal Balenciaga, Coco Chanel, Jeanne Lanvin, Yves Saint Laurent nebo Alberto Fabiani. Firma Ascher měla široké zaměření - jejich hedvábné a bavlněné tištěné látky i různé typy vlněných tkanin se staly světovým fenoménem. Z látek, které vytvořil Zika Ascher, šili návrháři, kteří oblékali britskou královskou rodinu, včetně princezny Diany.
Lída Ascher zemřela v Londýně roce 1983, Zika o devět let později. Řadí se k nejvýznamnějším Čechům, jejichž práce se stala světovým pojmem, doma však byli naprosto zapomenuti. Až do 15. září má veřejnost šanci se s těmito nevšedními postavami módního průmyslu seznámit na impozantní výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Shodou náhod se podařilo kurátorce muzea dostat se k rodině Ascherů, se kterými tři roky výstavu Šílený hedvábník připravovala. Převážná část exponátů pochází ze soukromých sbírek rodiny, především syna Petera a jeho ženy Robin. Další exponáty i z umělecká galerie v severoanglickém Manchesteru, londýnského Muzea královny Viktorie a prince Alberta a francouzského Matissova muzeum v Le Cateau-Cambrésis.
Zdroj: «u»

«/u»«b»«i»WIKIPEDIA«/b»«/i»:
«b»Zika ASCHER«/b» (3 April 1910 - 5 September 1992), born «b»Zikmund Ascher«/b», with nickname «i»The Mad Silkman«/i», was a «u»Czech «/u» «u»textile «/u» businessman, artist and designer who became pre-eminent in the related fields of «u»British «/u» «u»textiles «/u», art, and fashion. He created his own textile company, which made its name with experimental fabrics and scarves designed by famous contemporary artists.
«b»Background and family:
«/b»Ascher was born in «u»Prague «/u» in a family of rich Jewish textile businessmen. He excelled as young successful «u»skiing «/u» champion and he began his career of textile businessman. In February of 1939 he married his wife Lida, Ludmila born Tydlitátová (*1913 Prague), coming from a Roman-catholic family as the youngest of 6 children (3 daughters), educated on the secondary school of trade and economy. The same year they moved to «u»England «/u», because Czechoslovakia was annexed by Germany. In 1940 Zika entered the British army. In 1942, Zika and Lida Ascher set up their own textile company, Ascher (London) Ltd.«sup»«/sup»
Soon they collaborated with a cousin«b» Ernest «i»Enda«/i» Ascher«/b», who settled in Paris as an art businessman and helped them with trade contacts. Aschers had the only son «b»Peter«/b», who lives in the United States.
«b»Influence«/b»:
Zika Ascher's significant influence on the collections of major couturiers, such as Christian Dior , Cristóbal Balenciaga and Yves Saint Laurent , is cited in «i»The Vogue History of Twentieth-Century Fashion«/i» by Jane Mulvagh (London: Viking Penguin , 1988). Christian Dior referred to Ascher as "Mr Rose Pompom" after Ascher designed a beautiful rose-printed fabric in the 1950s, and used it extensively in the summer Haute Couture collection by Dior.
«u»«i»Apollo magazine «/u»«/i» London published a six-page monograph on Ascher in 1987. His work was displayed at the first major retrospective of Balenciaga's work at the Silk Museum in «u»Lyons «/u» 1986. One of the first «u»John Galliano «/u» collections, "Les Incroyables", featured many yards of Ascher's cream cheesecloth, drenched in water.
An obituary in «u»«i»The Independent «/u»«/i» in 1992 credits Ascher with not only being the first to supply shaggy mohairs but also with introducing cheesecloths and romantic lacy fabrics to the catwalks of the late 1950s and mid-'60s.«sup» «/sup»
«b»Legacy:«/b»
Ascher's legacy is governed by their only son «b»Peter«/b». A 264-page book about the work of "«i»Ascher and his wife Lida«/i»", by Valerie D. Mendes and Frances M. Hinchcliffe, in collaboration with Lida Ascher, was published by the «u»Victoria and Albert Museum (V &A)«/u» in London, to coincide with a 1987 retrospective exhibition of the Aschers' work. The title «i»Ascher: Fabric, Art, Fashion «/i», describes the breadth of their achievements in these three related fields.«sup»«/sup»
Three photographic portraits of Zika Ascher are held in the collection at the National Portrait Gallery in London; two by John Gay and a third by Francis Goodman. The Museum of Applied Arts in Prague organised a large research and exhibition under the title «i»Šílený hedvábník«/i» (in English «i»The Mad Silkman«/i») in March of 2019«sup» <«i»https://en.wikipedia.org/wiki/Zika_Ascher«/i»>«/sup».
Czech TV is preparing a film about Zika Ascher, that will be broadcast in September 2019.
 
ASCHER, Zikmund (Zika) George - textile printing enterprise (I3437)
 
129 «b»OBITUARY:«tab»Ivo Tonder (1919-1995)
«/b»by Karel Kyncl
«u»«/u»

The life-story of Ivo Tonder is typical of that of thousands of citizens in former Czechoslovakia who were in their twenties just before the outbreak of the Second World War; those who fled their country - betrayed in Munich in 1938 and occupied by the Nazis in 1939 - in order to fight abroad for its freedom. An RAF veteran and a Major- General (retired) of the Czech Air Force, he was born in Prague and died in London. He had been condemned to death by the Germans 50 years ago; he had been imprisoned after the war by his fellow countrymen, but had escaped. He lived the last 45 years of his life in Britain, and was 82 when he died.
Tonder volunteered first for the Czechoslovak army corps created in the West and in 1940 became a member of RAF 312 (Fighter) Squadron. On 3 June 1942, he was shot down during an operational flight over occupied France, captured and escorted to an "escape-proof" prisoner-of-war camp, Stalag Luft 3, in the heart of a pine forest at Sagan, in German Silesia.
Two months and one week before the invasion of Normandy, Tonder was among the 76 British prisoners of war who succeeded in a spectacular escape from the camp during one night, via a system of underground tunnels dug secretly over the previous year. This "Operation Escape 200" was in itself a significant military operation: it diverted from the Front an entire German SS Panzer Division, up to 700,000 troops and indirectly some 4 million Germans in the subsequent manhunt.
Tonder made his way to occupied Czechoslovakia but there he was recaptured by the Gestapo and, on 8 January 1945, sentenced to death. The sentence was not carried out only because of the chaos preceding the imminent Nazi defeat and because the prison he was held in was liberated.
Flt Lt Tonder rejoined the RAF, and in October 1945 he was able to return home and, at long last, to start to piece together his shattered life. It seemed to be the perfect happy end.
But it was not to be. In the eyes of the new Communist rulers in post- war Czechoslovakia, Ivo Tonder had fought the Nazis from the wrong geographic direction, i.e. from the capitalist West. This "mistake" was enough to degrade all the veteran members of the Western part of the Czechoslovak armed forces from the rank of freedom fighters to the rank of potential imperialist spies. They were thrown out of the army, unable to find decent jobs, interrogated and persecuted by the secret police, and a number of them imprisoned.
On 31 May 1948, Tonder attempted to leave the country again, but was arrested on the border and sentenced to eight years' imprisonment. In December 1949, however, he was able to stage a one-man version of the "Operation Escape 200" from Stalag Luft 3. He escaped from a Communist prison and in 1950 arrived in Britain. Odděleně, samostatně a později také jeho manželka Jiřina - bez dětí.
Jejich neuvěřitelným útrapám nebylo konce při několikaletém čekání na vydání jejich malých dětí, které byly drženy komunisty v Československu. Toto vydání trvalo několit let.
It took another 39 years and the collapse of the Communist regime in Czechoslovakia before Ivo, the "criminal", was officially rehabilitated and proclaimed a decent Czech citizen. It took the communist regime collaps (1989).
A long-time president of the Free Czechoslovakia Air Force Association based in London, Ivo Tonder was promoted to the rank of Air Force colonel in 1991 and - only three weeks ago - Major-General (retired).
He was due to receive his General's decree from the President of the Czech Republic, Vaclav Havel, yesterday, during a solemn ceremony at Prague Castle.
But in April Tonder became seriously ill and was hospitalised; it was out of the question for him to travel. It seemed improbable at first that the Czech authorities could be persuaded to change the rules and send the decree signed by the President to London "prematurely". However, the Military Attach at the Czech embassy in London fought a brave battle with Prague red tape and won: Ivo Tonder was presented with the document in his hospital room by the Czech ambassador on Saturday 29 April.
Five days later he was dead.


«u»«b»LAST FLIGHT«/u»«/b» - Ivo Tonder
«i»F/Lt Ivo Tonder recalls the day he was shot down and became a prisoner of war :«/i»
https://fcafa.wordpress.com/2014/06/08/ivo-tonder-last-flight/

"The 3rd of June 1942 was a beautiful sunny day. The Czech wing was flying from Warmwell to give top cover to several bombers on their way to bomb something in Cherbourg.
310 Sqn, led by W/Cmdr Vašátko, was leading the formation with 312 Sqn port and 313 Sqn starboard.
I was leading white section of 312 sq on the port of the leading section and F/Lt Dvořák the green section on starboard. The squadron was led by S/Ldr Cermák.
When the bombers crossed the French coast, the wing started the turn for the homerun. We were in a very loose formation as top cover always was. Therefore the squadrons on the wings had to change from port to starboard and vice versa. The same had to be done in each squadron, each section and each pair. You can imagine, that there was a lot of action in the air as 36 aircraft were regrouping. All pilots watching out to avoid collisions.
It was a perfect moment for the Fw-190's to attack there was no warning on R/T and they came from the sun which at that moment was at 50K. We were taken completely by surprise.
The first 190 I spotted passed me on the starboard coming down from the sun at considerable speed. I just had time to scream my warning "Break away port", turn on my back and went down. As I did that I saw another 190 which overtook me and started to climb. I followed and was on his tail, I fired a short burst without results. Then I got him perfectly in my sights but was losing speed. Never-the-less I gave him a very long burst. Unfortunately the recoil of my canons slowed me down so much that my Spit went into a spin.
I made a few turns and straightened out into the company of four 190s. They were completely unprepared for my recovery, which ended about 60 yards behind the tail of the leader of the second pair. My first burst sent him down in smoke. His No.2 followed him down. The remaining two started a dog fight which lasted about four to five minutes. By then I was out of ammunition but they must also have exhausted theirs as they turned for home. I was left alone trying to control my nerves, circling and looking for friend or foe. There was nothing around ! I could still see the coast of France and I turned for home, climbing slightly to recover some height. I was checking my plane for damage but could see none.
I continued on my way home wondering where everybody was. Suddenly, I heard two loud bangs, it sounded very much like my own canons. Thinking that I must have overlooked somebody, I turned to see behind my tail, but there was nothing - when I turned back, my cockpit was full of fire. I always dreaded fire; In a split second I undid my harness, opened the cockpit and the door and was out before I started to think.
Going down head first I could see my aircraft going straight, no smoke, no fire, the biggest shock in my life. I just could not believe it. Also, there was nobody around as far as I could see. This stayed engraved in my memory day and night for many months. I was trying to figure out what happened. Eventually I came to the conclusion that what happened must have been the explosion of the two wireless sets, which could be destroyed by pressing a button in case of a landing in enemy territory.
Unfortunately, my theory was shattered only last year by my best friend, the chief engineering officer of our squadron, he said that it was not possible and what must have happened was that I was hit by a high explosive shell directly in the cockpit. He did not explain why I was not touched or at least my uniform pierced by the hundreds of splinters that must have been flying around. So here I am back with the mystery.
But I had better go on with my journey down on my parachute.
I landed in the drink, blew up my dinghy without trouble, got out my compass and the paddles and started on my journey home. I was not very worried as I thought I must be close to half way between the Isle of Wight and Normandy and sooner or later some British aircraft will spot me and send rescue.
It happened almost as I expected, with only a minor variation - it was not a British but a German aircraft. First two FWs 190 and after some time a seaplane. It landed 60 to 80 yards from me, a door opened and down the steps out onto the float came an airman armed with a boathook.
I was not very keen to becoming a PoW and foolishly decided to capture his plane. I got my gun out of my boots; the canvas paddles strapped to my arms hid them completely and I was slowly approaching my unsuspecting victim. As he started to reach for the dinghy with his boathook another man stepped out of the door, aiming at me with a Tommy gun. I was all the time a little worried whether my gun would fire properly, having been submerged in water, so I decided not to take the risk.
I opened my hands and my guns went down to the bottom of the channel. So this is how I finished as «u»PoW «/u».
Dvořák was shot down sometime during the first attack. His tail was shot off and he had a hard time to get out of the uncontrollable aircraft. He eventually succeeded but on opening his parachute he got entangled in the cord and his arm was broken. He was transferred to a hospital and arrived at Sagan much later.
He did not get out after the communists took over in Czechoslovakia, was very badly treated and died in the seventies."
«i»Both Tonder and Dvořák participated in 'The Great Escape' from Sagan on the night of 23/24 March 1944 where 76 Allied RAF officers escaped from Stalag Luft III. Of the escapers, Three managed to successfully reach neutral countries; two to Sweden and one to Spain. Of the 73 who were recaptured 50 were murdered by the Gestapo; Tonder and Dvořák were one of the lucky 23. After their recapture, both airmen were sent to Pankrac prison, Prague where they were tried, along with other Czechoslovak RAF PoW's for being traitors to the Third Reich and received death sentences. The intervention of the International Red Cross resulted in the Germans agreeing that the sentences being suspended until after the war.«/i»

 
TONDER, Ivo - textil tisk (I576)
 
130 «b»Olga ZÁTKOVÁ-RYCHLÍKOVÁ-BALŠÁNKOVÁ
«/b»«i»(April 19, 1879 in eské Bud jovice - June7, 1960 of stroke in Praha)
«/i» The eldest Olga inherited her mother's disposition. She was an attractive, charming society lady, never lacking suitors and admirers. She was energetic, strong-willed, and held her opinions with uncompromising conviction regardless of their merits. Her happy childhood and youth bore no forewarning of the seemingly never-ending string of devastating events, haunting her adult life and her old age. On «i» April 30, 1898«/i» , at 19, she married a 15 years older «b»JUDr Jindřich Rychlík «/b»«i» (September 12, 1863 - October 9, 1909)«/i» , a handsome and elegant young lawyer with a sunny disposition. Jindřich was quickly accepted in the fold of the Zátka family and was liked by everyone. He loved company, sports - in many of which he excelled - and never spoiled fun. After the marriage the couple settled in Praha. The first blow came when their infant son «b»Vlastislav [II] «/b»«i» (July 1, 1899 «/i» - «i» August 30, 1899) «/i» died in infancy«i» . «/i»
In spite of countless medical consultations and courses of treatments in various sanatoria and spas Olga never conceived again. For her it was a real tragedy, as she saw the meaning of her life in motherhood. Then from about «i» 1906«/i» , Jindřich's personality started to change. He became argumentative, intolerant, and expansive. This gave way to relentless personality breakdown, and ultimately to frank psychosis in «i» May 1909. «/i» His condition required institutionalization in a Mental Hospital«i» , «/i» where he died on «i» October 9, 1909 «/i» at only 46.
Further comment on his disease jointly with that of «b»Julius [I] Kubert «/b»are in their respective files.«b»
«/b» After Jindřich's death Olga vowed never to remarry. She devoted her energies to, and
found some consolation and substitution for her unfulfilled maternal yearnings in the role of a
vice-president of an Orphanage. Also, she brought up her nephew from her husband's family,
and provided him with education culminating in a Law degree. She loved music and classical
Russian literature. Russian, which she fully mastered, was her favored foreign language. Her
compassionate nature and yearning for social justice, led to her sympathies for the intellectual
left. Nonetheless, these inclinations, which resulted in her disapproval of capitalism, were largely
emotional. She was unable to, or refused to realize, that her comfortable lifestyle, which she was
quite fond of, was made possible only because of successful capitalist ventures of her uncle Ferdinand.
Against her resolution not to remarry, she succumbed to sincere affection and advances of
«b»Antonín Balšánek «/b»«i» (April 6, 1865 - February 22, 1921). «/i» Antonín Balšánek was a gifted and
renowned architect, and professor of Architecture at the Czech Technical Institute in Praha. They
got married on «i» April 18, 1916«/i» . Sadly, the marriage lasted only 5 years. Antonín Balšánek, who
was already in his fifties, suffered of generalized arteriosclerosis already at the time of their
wedding. The disease, which also affected his brain, profoundly compromised his cognitive
faculties and changed his personality. Tragically, he ended his life on «i» February 22, 1921 «/i» in the
same Mental Institution as Olga's first husband Jindřich.
Architect Balšánek was an architect with vision. He was also an artist. Amongst many enduring monumental buildings and creations of lasting artistic value are notable Obecní Dům (Municipal House) in Praha, an Art Nouveau jewel counted amongst the best in Europe, theaters
in Plzeň and Pardubice, Bridge of the Legions over the river Vltava in Praha, and a bridge over
the river Neva in Petrograd (St Petersburg). He was generally believed to have amassed a large
fortune in realization of such large contracts. It then came as a big surprise and a shock to
everyone when his estate was found to be quite modest. Clearly, he was an artist and creator,
not a businessman.
At this point Vlastislav Zatka's «i»Narrative «/i»ends.Only little fragmentary information is available further about Olga's subsequent life and her old age from her grand niece, Diana Spickova-Petrik. The last blow to Olga came with the Communist rule. She lost her only income, which was from the family property. Her large apartment at Újezd in Praha was forcibly divided by the authorities, and she was left with a tiny nonfunctional remnant of the flat. Within it she had suffered the ignominy of a loss of privacy and even a modicum of comfort. Diana fondly remembers aunt Olga's regular weekly visits at Mrázovka. Aunt Olga read books and told stories to her grand-nephews and her grand-niece with endless patience, particularly during childhood illnesses. She regularly celebrated Christmas and other special days with the ka family, in which she finally found a substitute for her own family she always desired but was never granted. She died of stroke on «i» June 7, 1960 «/i» in Praha. 
ZÁTKOVÁ-RYCHLÍKOVÁ-BALŠÁNKOVÁ, Olga (I891)
 
131 «b»Otec Jan VACEK«/b», rolník v Dvakačovicích č.p. 8, byl evand.helv. vyznání a.vzal si katoličku Kateřinu ZEMANOVOU, dceru Matěje Zemana, rolníka ze Lhoty Uhřetické č.p. 15, okres Pardubice.
Zemřel ještě před SVATBOU svého syna «b»Vincence VACKA«/b».
Toto vše se dozvídáme v matričním zápisu narození dcer y Vincence VACKA, «b»Emilie VACKOV«/b» *1892. Pro proch se mus kniha stáhnout - viz SOA-Východočeský (Zámrsk, soubor PDF):
http://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/sbirka-matrik-vychodoceskeho-kraje-1587-1949/
Matrika narození 1864-1900 (stáhnout) okr.Pardubice, obec Tuněchody, kniha 3673, folio 141, scan 144.
Nutno ještě dohledat biodata obou VACKŮ, otce «b»Jana «/b»a jeho syna «b»Vincence«/b». Byli narozeni v Dvakačovicích ? 
VACEK, Vincenc (I2617)
 
132 «b»Peter ASCHER se prosadil s látkami v USA
«/b»Výstava o Ascherových v UMPUM Praha se začala připravovat už v roce 2011 a podílel se na ní i Ascherův syn Peter a jeho manželka Robin, kteří v roce 1978 odešli do USA, kde také podnikají v textilu. Peter dodnes mluví češtinou, jakou se naučil od svých rodičů.
"Když jsem se narodil, byli rodiče starší, bylo jim 40 a 37 let a mluvili předválečnou češtinou. Anglicky jsem se naučil, když jsem šel do školy. Moje teta Jiřina, která zemřela v roce 2009, se mnou mluvila do telefonu česky, a to mě pomohlo si jazyk udržet. Nejdéle jsem byl v České republice deset dní."
Kdy jste poprvé přijel do České republiky ?
"V roce 1957. Když mi bylo kolem patnácti, tak jsem začal jezdit sám. Nikdy jsem neměl strach, protože jsem rozuměl česky."
Kdy se podíval domů tatínek?
"V roce 1966 na lyže, a v roce 1967 jsme jeli na venkov. To bylo krásné, byli jsme tam asi deset dní. Trošku jsem viděl, jaký měli život před válkou. Když bylo tatínkovi 80, tak jsme přijeli asi tři měsíce po revoluci. On byl v roce 1936 na olympiádě, a závodil s ním pan Hromádka a pan Čtvrtečka. Dohodli se na obědě, a jeden přijel 60 kilometrů na kole, druhý přišel pěšky 40 kilometrů. Na obědě pak seděli ti tři staří páni, a to bylo fantastické. Před tím se naposledy viděli v roce 1937."
Maminka plavala, tatínek lyžoval. Co vy a sport?
"Když mě byly dva roky, tak mě postavili na lyže. Pořád jezdím rychle. Mám tři syny, a taky jsou bezvadní lyžaři. Všichni se zajímají o rodinnou historii a jsou teď v Praze."
Pozoruhodný příběh i práci rodiny Ascherů můžete poznat na výstavě až do poloviny září 2019.
 
ASCHER, Peter - USA, entrepreneur (I3439)
 
133 «b»Petronila NIGRIN«/b»:
(v07) = Matrika Votice 07 (1788-1813) - strangely organized Matrika !:
Folio#158:
«u»«/u» (+)«u»«/u»
This entry is barely legible squeezed at the very bottom of the page.
The birth date (May 9) does not agree.
Folio#«b»278 «/b»(more acceptable entry):
«u»«/u» (+)«u»«/u»
This page corresponds to the Birth Certificate duplicate issued in 1939. Birthday = May 30, 1809.
Check «b»Index«/b» "N" for Nigrins (many):«u»«/u»

 
NIGRINOVÁ-VOLESKÁ-VOSECKÁ, Petronila - Votice č.71 (I295)
 
134 «b»PhDr. Vladimír SEEHÁK«/b» († 2009) pracoval na Pražské konzervatoři a byl hráčem na harmonium. Byl z Chuchle a jeho žena je «b»Mgr. Bohdana Seeháková, «/b»taktéž z Chuchle, která byla učitelkou na ZŠ Weberova v Praze, ženatý syn Vladimír (*25.2.1976).
Málo známý fakt je, že měl nemanželskou dceru Terezii (Růžičková), o které rodina nevěděla, údajně kromě jeho sestry Drahomíry. 
SEEHÁK, PhDr. Vladimír (I3007)
 
135 «b»Rodokmen FUCHS:
https://www.geni.com/family-tree/canvas/6000000009745351722

«i»Biografický slovník (online)«/i»
FUCHS, Vítězslav«/b», * 8. 7. 1915 Moravská Ostrava (Ostrava), † 22. 9. 1993 Praha, politik, úcastník 2. odboje
Byl nejmladším ze čtyř dětí židovského maloobchodníka Arnolda F. a Růženy, roz. Grosové. Po maturitě na klasickém gymnáziu v rodišti 1934 vystudoval práva na UK (JUDr. 1939). V Ostrave se stýkal s levicovými intelektuály (herci R. Deyl ml., M. Nedbal, divadelní režisér J. Škoda). Po príchodu do Prahy se pohyboval v prostredí radikálne levicových studentu a 1936 byl prijat do KSC. Krátce pred vypuknutím války emigroval pres Polsko a Švédsko do Velké Británie, kde 1941 vstoupil jako dobrovolník do delostreleckého pluku Ceskoslovenské samostatné (pozdeji obrnené) brigády a sloužil jako radový voják až do konce války. 1945 zacal pracovat na expoziture zemského národního výboru v Ostrave jako tajemník predsedy V. Chamráda. O rok pozdeji prešel do stranického aparátu a nahradil V. Nového ve funkci vedoucího tajemníka krajského výboru KSC v Ostrave. Podporoval údernické hnutí a pri výberu osob do vedoucích míst v hospodárské sfére uprednostnoval odborná kritéria pred stranickou príslušností. Zároven však byl po únoru 1948 clenem tzv. krajské bezpecnostní petky, která disponovala znacnými pravomocemi v trestneprávní oblasti. IX. sjezd strany 1949 ho zvolil clenem ústredního výboru KSC.
V atmosfére hledání trídního neprítele uvnitr strany se F. pro svuj židovský puvod, válecný pobyt na Západe a cinnost ve funkci vedoucího tajemníka KV KSC stal predmetem zájmu StB. V souvislosti s vyšetrováním O. Šlinga a M. Švermové byl v únoru 1951 zatcen, vyloucen z ÚV KSC a následne také ze strany. V žalári se tehdy ocitla i jeho manželka Ema, kterou bez soudu propustili až po dvou letech. Perzekuce postihla rovnež jejich deti, šestiletý syn Milan byl poslán do detského domova, tríletá dcera Jarmila žila v rodine príslušníka StB. 1951'9654 vyšetrovala F. StB v Praze-Ruzyni. V rámci konstrukce tzv. protistátního spikleneckého centra v cele s R. Slánským byl (s H. Lomským, M. Landou a E. Polákem) zarazen do jedné z jeho vedlejších vetví ve stranickém aparátu, do skupiny krajských tajemníku vedených M. Švermovou. Vyšetrovatelé mu kladli za vinu, že na Ostravsku provádel záškodnickou kádrovou práci v hospodárské oblasti a brzdil výstavbu socialismu na vesnici. Byl obžalován z velezrady a v lednu 1954 odsouzen v neverejném procesu s M. Švermovou a spol. k patnácti letum odnetí svobody, propadnutí majetku a ztráte cestných obcanských práv. Na základe rozhodnutí politického byra ÚV KSC mu prezidium Nejvyššího soudu v cervnu 1955 trest snížilo na deset let, v ríjnu téhož roku byl Krajským soudem v Praze podmínecne propušten na zkušební dobu peti let. Poté pracoval jako delník v Teplicích, nebot mel zakázaný pobyt v Praze a Ostrave. 1963 byl obcansky a stranicky rehabilitován. Po návratu do verejného života se stal kvestorem na pražské Vysoké škole ekonomické, 1966 prešel jako úredník na ministerstvo težkého prumyslu. 1968 obdržel Rád práce. Pro nesouhlas s vojenskou intervencí peti zemí Varšavské smlouvy byl 1970 znovu vyloucen z KSC a donucen k odchodu do duchodu. Po listopadu 1989 spolupracoval s britským rozhlasem.

L: Slezsko 7, s. 32'9633; J. Neuls, Bitva o uhlí, 1949; Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v cele s Rudolfem Slánským, 1953; E. Löbl, Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprísahaneckého centra na cele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1968, s. 119, 192; J. Pelikán, Potlacená zpráva. Zpráva komise ÚV KSC o politických procesech a rehabilitacích v Ceskoslovensku 1949'961968, Wien 1970, passim; K. Kaplan, Zpráva o zavraždení generálního tajemníka, 1992, s. 55, 121, 133; týž, K politickým procesum v Ceskoslovensku 1948'961954. Dokumentace komise ÚV KSC pro rehabilitaci, 1994, s. 83'9684, 157, 167, 172'96173; K. Bartošek, Ceský vezen, 2001, s. 52, 68'9669; K. Kaplan, StB o sobe. Výpoved vyšetrovatele Bohumila Doubka, 2002, passim; J. Vorel '96 A. Šimánková a kol., Ceskoslovenská justice v letech 1948'961953 v dokumentech 1, 2003, s. 230, 251; J. Pernes, Komunistky s fanatismem v srdci, 2006, s. 98'9699; M. Švermová, Vzpomínky, 2008, s. 143, 271; F. Štverák, Schematismus k dejinám Komunistické strany Ceskoslovenska (1921'961992), 2010, s. 371; M. Lóži, Dynamika vnitrostranického teroru na lokální úrovni KSC v dobe pozdního stalinismu, 2014 (magisterská práce, FF UK, Praha), s. 47'9648, 71; Rudé právo 30. 1. 1954, s. 2; 22. 8. 1963, s. 2.
P: Archiv mesta Ostravy, fond Sbírka osobního materiálu, JUDr. V. F.; Archiv bezpecnostních složek, Praha, fond Ministerstvo národní bezpecnosti, sign. 6/1, 6/2, 6/3; fond vyšetrovací spisy, Z-1480, osobní spis vyšetrování c. j. B-4-V-2417; NA, Praha, fond KSC-ÚV, Komise pro prošetrování politických procesu v období 1949'961954 (Komise I.), sv. 18, a. j. 317'96329; Pillerova komise, karton 4'9621; fond Generální prokuratura Praha '96 neusporádáno, rehabilitacní rízení Nejvyššího soudu z r. 1963.
«i»Zdenek Doskocil v Biografickém slovníku:«/i»
http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/FUCHS_Vítezslav_8.7.1915-22.9.1993 
FUCHS, Vítězslav - JUDr politik (I629)
 
136 «b»Roman«/b» «b»SEEHÁK («/b»22.7.1946 - 1994)«b», «/b»třetí syn Karla Seeháka, žil převážně v Karviné, pracoval v zemědělství a svého času se svým vlastním bratrem Vladimírem v Ostravsko-karvinských dolech. Měl údajně dceru Žanetu, která jako dítě zemřela v témže roce jako on. SEEHÁK, Roman - zemědělec, horník v Karviné (I2933)
 
137 «b»Růžena KOLDOVSKÁ-CICVÁRKOVÁ-Čtrnáctá«/b» (1875-1943, photo by Langhans, Prague).
She was an opera singer of the National Theatre in Praha, Růžena sang as a Gretel and Karolína, Violetta Valery or Pamina, etc. However, in order to achieve a high level of coloratura singing she began to strain her voice too much, leading in the end to chronic failure of her vocal cords. And by that point, more or less, her promising singing career was ended.

Narozena v Praze, zemřela v Praze. Ve zpěvu žačka Pivodovy pěvecké školy, v mimice režiséra J.Šmahy a herce K.Želenského. Po řadě pohostinských vystoupení v lednu-březnu 1895 (mj.v úloze Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě) byla 15.3.1895 angažována do ND pro obor mladodramatického a krátce i koloraturního sopránu. V roce 1898 ji okouzlila švédská koloraturní sopranistka A.Fohstroemová. Ve snaze napodobit některé její technické efekty (mj.prudce zesilované a zeslabované trylky na vysokých tónech) začala přepínat hlas, což vedlo zprvu k přechodné a potom k chronické poruše hlasivek. Z ND byla propuštěna v září 1900. Rok po odchodu se její hlas zotavil natolik, že mohla ještě v ND mnohokráte vystoupit pohostinsky ve svých bývalých i nových rolích. Nakonec jí však činily obtíže i subretní operetní partie. Koncem roku 1906 a na začátku roku 1907 hostovala v činohře ND v rolích Salome (Wilde:Salome) a Magdy (Sudermann:Domov), ale poté již z divadla definitivně odešla a věnovala se literární činnosti.
Matka operetního režiséra Jiřího Koldovského-Cicvárka, manželka divadelního kritika a překladatele Miloše Čtrnáctého. 
KOLDOVSKÁ-CICVÁRKOVÁ-ČTRNÁCTÁ, Růžena - operní pěvkyně (I1273)
 
138 «b»Sam ASCHER«/b», fourth generation director of the veteran company, is a young man on a mission. "This was the official launch of our new scarf line in the US for buyers and press. We were communicating the history of our company and talking about the direction and the future that we see for ourselves in the fashion and home accessories business.
The Ascher name is closely linked to great mid-century fashion designers such as Christian Dior, Hubert de Givenchy, Jean Muir, Mary Quant and Pierre Cardin, for whom they made textiles.
In addition, the visionary Zika Ascher, Sam's grandfather, had close links to fine artists in France and England, and as Europe began to heal after the decimation of WWII, he realized these artists needed work, so he asked them to design scarves and print designs for him.
Thus began a series of commissions from artists whose names inspire awe: Matisse, Picasso, Jean Cocteau, Sonia Delaunay, Henry Moore, Paul Nash, Graham Sutherland, Feliks Topolski, and Alexander Calder are among them.
The Aschers are textile people, originally from Prague, with innate style and an uncompromising approach to quality. They're also artists. Having moved to London to escape the war, in the late '70's they moved again to New York where Peter Ascher and his designer wife Robin concentrated on new wave cottons and silks for fashion designers.
Now their son Sam is forging into the future with a new collection of scarves silk-screened onto silk twill, silk chiffon and a sumptuous cashmere/modal blend. The designs by Graham Sutherland, Feliks Topolski, Gerald Wilde and Alexander Calder, have been carefully selected from the Ascher archives, and re-issued in vibrant new colorways. The Wilde piece is taken from a fabric worn by Princess Elizabeth on her Royal Tour of Australia in 1947. Each scarf has Ascher London on the label, to denote that the design is different from the limited editions issued during the Zika Ascher's London period.
"I'm delighted to return to London where my grandparents founded the company and created so many of the historic designs in our archives. There is great interest in vintage mid-century design, both in fashion and interiors, so re-issuing scarves from our archive in fashionable sizes and fabrics is the most contemporary move I could make. I'm tremendously excited by these designs, and I hope London will be too." Says Ascher.
In addition, there are 4 new designs: starting with Flowers, an optimistic floral originally by Sam's grandmother Lida, which he has reconfigured in black or pink. The Ascher plaid is fun and quirky in grey, black and bright pink. Rose Pompom is based on an Ascher pattern that featured prominently in the Christian Dior collection of 1954, now an absolute smash in beige, grey/magenta or pink cashmere. Papier Dechiré is a geometric abstract in beige or blue, reminiscent of an early 1960s non-objective painting.
Sam has plans to develop a line of interiors accessories '96 using both vintage and new designs. "We are hoping to commission new artists for scarves and interiors accessories too. The future is wide open!" he says with a smile.
«b»«i»Artdailz.org «/b»
http://artdaily.com/news/40050/Famous-Ascher-Studio-Re-Launches-with-New-Collection-of-Scarves#.XLve7PZFzIU«/i» 
ASCHER, Sam - textile designer (I3444)
 
139 «b»Sňatek «/b»Ignáce VYKYSALA, zápis v online Matrice sňatků, Roudnice :
«u»http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-743b&scan=16#scan16 «/u»

4. February 1796
Copul: P. Mathias Kahsiczka expositus capellanus Klappensis, Lybochovitz
«b»Ignatz Wykisali«/b», towaryss truhlarzsky v mieste Raudnitce Nro 27, pozustali syn po + Petrowy Wykisalym, biwalim kantorem w Seltschanech knizetcyho Lobkowiczkyho panstwi Chlumeczkeho (myšlen Vysoký Chlumec, čili to mohou být klidně Sedlčany)
«b»Barbora«/b», wlastni dcera Vita Lachowskeho z mesta Budin knizetcyho diettrichsteinskyho panstwi Budinskeho, slouzicy kucharka u pana burggrabyho v Lybochowiczych Nro 88
Johann Wikisalý Rathkanzelist? in Raudnicz
Framtisska Blasskowa dcera Jana Blažka mystra hrnčiřskeho a messtana w Libochowyczych
(od Kateřiny Lochmanové, email 2017-01-26: rodokmen.lahovsky@gmail.com )

«b»Úmrtí «/b»Ignáce VYKYSALA, zápis v online Matrice úmrtí, Roudnice kniha 77/4 (1787-1865) folio 37:
http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:30bdd2c7:1201ea2ef5b:-7cd6&scan=19#scan19 
VYKYSALÝ, Ignacius (I2460)
 
140 «b»This Family ASCHER«/b» appears in GENI family tree online:
https://www.geni.com/people/Enrique-Ascher/6000000006764992011
There are certain doubts if the connection is correct. 
ASCHER, Leopold (I3442)
 
141 «b»Václav KORDA«/b» pocházel z jednoduché rodiny v Poděbradech. Tam chodil také do základní školy, kde se spřátelil s Jarčou BAYEROVOU, která byla o dva roky mladší. Rozhodl se létat a po výcviku v Prostějově se stal jedním z prvních profesionálních pilotů v Československu kde začal pracovat v Československých aeroliniích již v jejich začátcích. Příchod Němců a začátek 2. světové války ukončily slibnou kariéru a Korda uprchnul z Československa aby se zůčastnil zahraničního odboje. Pohnutou cestou přes Polsko a Francii se dostal až do Anglie kde se stal bombardovacím pilotem u československé 311. perutě Royal Airforce (RAF). V bojových akcích přežil celých 6 let války, o kterých napsal knihu "Nad zeměmi a moři" ("«u»«b»«i»Pilotem RAF«/u»«/b»«/i»", nakladatelství Mladá Fronta).
V r. 1945 se vrátil zpět do vlasti jako válečný hrdina. Stal se ředitelem letiště Ruzyně a technickým ředitelem Čs. aerolinií (ČSA). Jako západní letec byl však nephodlný komunistům, kteří se drali k moci. Těsně před komunistickým převratem v r. 1948 byl varován a musel znovu uprchnout - odletěl jen v krátkých rukávech s americkým Panam clipperem, který tehdy spojoval Prahu s USA. Následoval svou čecho-americkou manželku Libuši, která již byla v USA.
Tím se zachránil před zatčením a tím si i zachránil život, o který v následném období přišlo v Československu mnoho jeho válečných kamarádů-letců ze západu. Dlouhá léta vězení, utrpení i smrt byla komunistickou odměnou za jejich válečné hrdinství a obětování (film "«u»Tmavomodrý svět«/u»").
Po tvrdých několika letech nových začátků v USA se Korda vypracoval nejprve na Station Manager na Kennedyho letišti v NY, aby se později stal vice-presidentem letištní servisní společnosti Allied v NY. S manželkou Libuší, která záhy zemřela, byli usazeni na Long Island (Amityville), NY.
Jeho druhou manželkou se stala přítelkyně z Poděbradského mládí, Jarmila BAYEROVÁ-Jandurová-Voleská
V pozdějších letech svého života se Korda věnoval své zálibě v malířství, pro které měl neobyčejné nadání. Zanechal rozsáhlou sbírku krajinových olejomaleb ve stylu impresionistickém a modernistickém («u»http://www.kordagallery.com«/u»/): Pilot a Malíř.


«u»«b»KORDA, Vaclav«/u»«/b», F/O (62653, Czechoslovak Air Force) - No.311 Royal Air Force Squadron(Czechoslovak) - «b»«i»Distinguished Flying Cross«/b»«/i» - recommended 17 September 1941; approved 24 September 1942. Public Record Office Air 2/9591 has recommended text, drafted when he had flown 41 sorties (203 operational hours) and was at that time a Pilot Officer.
"Throughout his operational career, this officer has displayed exceptional skill as a pilot and captain of aircraft. He has always pressed home his attacks with the greatest determination, frequently carrying our three or four runs up to the target and dropping at least two sticks of bombs. On the 19th June 1941, Pilot Officer Korda was the captain of an aircraft which attacked «i»Cologne«/i». On the return journey, some 30 miles inland from the Belgian coast, the starboard engine failed but Pilot Officer Korda skilfully flew back to base. Owing to the presence of fog he was unable to make a landing, but was directed to another landing ground which he successfully reached at 800 feet. An endeavour to open up the starboard engine to assist the approach caused it to burst into flames but these were subdued by the fire extinguisher and Pilot Officer Korda brought the aircraft safely to ground without further damage. Throughout this arduous flight he showed great skill and coolness. On the night of 1st July 1941, Pilot Officer Korda captained a Wellington aircraft in an attack on the enemy cruiser «i»Prinz Eugen«/i». Despite intense anti-aircraft opposition, a determined attack was made and, on he fourth run, the dock in which the cruiser was berthed was straddled perfectly according to a pre-arranged plan; the heaviest bomb illuminated the whole jetty. Intelligence information indicated that severe damage was done to the cruiser on this night by two direct hits. It seems highly probable that one of these hits was obtained by Pilot Officer Korda and his crew. He has set a truly fine example."
(http://www.rafcommands.com/archive/20122.php)

(http://www.kordagallery.com/raf.htm):
«b»Vaclav KORDA«/b» was a professional pilot. And a good one to boot. While he was born with an exceptional talent as a painter, he trained hard and ambitiously to be a pilot. When his homeland was invaded by Nazis in 1939, he did not hesitate a minute to put his pilot skills to work to defeat the enemy. A deadly task indeed. Many of those like him never returned from their missions.
"«i»Never have so many owed so much to so few«/i»", said the British Prime Minister Winston Churchill when thanking the airmen for victoriously defending England during the «u»Battle of Brittain«/u» in 1940 «u»«/u».
Korda was one of those who survived the ordeal, he served in the Royal Air Force throughout the whole of World War 2. Five long years.
"«i»I left so that I could return«/i»", said he about leaving his loved ones behind for six cruel years of ww2.
When he returned, a decorated war hero, he wrote a book narrating his war experience. Published first in his native Czech language, it is currently being translated into English.
Perhaps we best let Korda speak in his own words on this web-page. Brief excerpts from the book will be used to bring to life the wrenching experience of this brave and highly principled man.
Art collectors - and all, you would also be pleased to know that the ww2 story of the Czech RAF airmen has been marvelously made into a Czech movie released in 2001 and nominated for the Oscar award: «i» «/i»"«u»«b»The Dark Blue World«/u».«/b» «i»«/i»
It practically is Korda's war-time story - in living colors of a wide-screen movie with English subtitles. The difference being - Korda was not a fighter pilot - and he did not stay in Czechoslovakia to be persecuted by the communist regime after it took over the country - and set out to punish the best men of the land.
Korda's service in the RAF's Bomber Command was the christening of the pilot by fire. After a number of bombing flight missions (41) he was transferred to the Ferry Command to fly new US-made bomber planes from Canada to the UK. He became the first Czechoslovak pilot to cross the Atlantic, the feat that he repeated a number of times. Many a pilot did not make it across - disappearing without a trace in the radio-silent vast spaces over the ocean. Losses of life perhaps higher than in the fiery battles over the Continent.
Assignment to the Coastal Command that followed saw Korda flying long hours over the Bay of Biscay looking for German ships and submarines. Every ship sunk by these pilots counted - and was payed for by lives lost to attacks by German fighter planes.
The end of the war, however, was already just beyond the horizon. Korda's service in the Transport Command was a preparation for returning to civil aviation.
Then - victory at last.
And return home ... " I left so I could return "

Spolek pro vojenská pietní místa - plk. Václav KORDA, životní data:
http://www.vets.estranky.cz/clanky/galerie-hrdinu/plukovnik-vaclav-korda.html

Hrbitov, cenotaf: http://www.vets.estranky.cz/fotoalbum/Vojenska-pietni-mista/Vojenska-pietni-mista-okres-Nymburk/06_1011_022_podebrady-h26_nb.jpg.-.html

«u»«b»KORDA Václav, plukovník«/u»
«u»«/b»«/u»

«b»«i»Válečná vyznamenání:«/b»«/i» 4x Čs. válečný kříž 1939, Čs. medaile za chrabrost před nepřítelem, Čs. medaile za zásluhy I. st., Čs. vojenská pamětní medaile se štítky F - VB, DFC, The 1939 - 1943 Star, Air Crew Europe Star, Defense Medal, War Medal
«b»«i»Životopisné body:«/b»«/i»«tab»Narozen 4. 3. 1907 v Poděbradech
1926 - absolvoval Školu pro odborný dorost letectva při VLU v Prostějově
15. 6. 1927 - přemístěn ke 32. stíhací letce let. pl. 1 v Praze
15. 9. 1929 - přemístěn k let. pl. 4 do H. Králové
15. 3. 1930 - příslušník VLÚS (Vojenský letecký ústav zkušební)
27. 3. 1931 - odchází do zálohy, dopravní pilot u Československých aerolinií
20. 6. 1939 - po příchodu Němců, přechází hranice do Polska s úmyslem bojovat v cizině
21. 8. 1939 - připlouvá s posledním transportem do Francie
21. 9. 1939 - přijat do Cizinecké legie a později odeslán do Pau v Pyrenejích, do bojů ve Francii nezasáhl
21. 6. 1940 - evakuován do V. Británie
24. 7. 1940 - přijat do RAF, zakládající příslušník 311. bombardovací peruti RAF v Honningtonu, UK
10. 9. 1940 - účastní se prvního nasazení čs. letecké bombardovací jednotky, útočí na Brusel
2. 7. 1941 - při bombardovacím náletu na Brest zasahuje pumami německý křižník Prinz Eugen (navzdory silné protiletecké palbě, při čtvrtém útoku) - vyznamenán DFC
VIII.. 1941 - ukončuje bojový turnus bombardovacího pilota 200 hodin
do 3. 11. 1941 - instruktor 7. BSq. na letounech Short Stirling, pak příslušník Ferry Command v Prestwicku
1942 - přelétává americké letouny z Kanady do V. Británie, první čs. pilot, který přeletěl Atlantivký oceán bez mezipřistání
21. 9. 1942 - návrat k 311. čs. bombardovací peruti RAF, velitel operačního výcviku
1. 6. 1943 - Squadron Leader - velitel operační „B" letky 311. peruti. RAF
3. 1. 1944 - přidělen k Inspektorátu čs. letectva
19. 1. 1944 - na stáži u Transport Command v Harrow, UK
14. 6. 1945 - návrat do vlasti
8. 12. 1945 - propuštěn do zálohy, nastoupil jako provozní ředitel u ČSA, později pilot - sledován komunistickými agenty
XI. 1947 - opět opouští Československo a následuje svou česko-americkou manželku do sledován komunistickouUSA - těžké začátky v nové emigraci
1950 - station managerem u společnosti SABENA v New Yorku
1955 - pracuje u Allied Aviation Service International Corporation - na letišti JFK, NY, až do funkce vicepresidenta společnosti
1977 - odchází do pense
1990 - povýšen do hodnosti plukovníka v.v. (ve výslužbě)
1960-1996 - nadaný malíř se věnuje umění a zanechává velkou sbírku olejomaleb obrazů (http://www.kordagallery.com)
28. 2. 1996 - umírá v Amityville, NY, USA, pohřben v Poděbradech
«i»(zdroj: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945)
«/i»Místo hrobu «u»«/u»
Souřadnice : 50°7'58.82"N, 015°6'11.59"E 
KORDA, Plk. Václav - pilot, manager (I4)
 
142 «b»Veronica «/b»je v matrice sňatků uvedena jako svědek na svatbě své sestry Anny (provdané Henrychové):
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/11602/103
Jejich otec JAN je uveden v té době jako zesnulý - "relicta filia post defunctum Joannem Volesky" - 
VOLESKÁ-FILÍPKOVÁ, Veronica (I964)
 
143 «b»Vincenc TROJAN«/b»
Vojín c. k. 14 práporu polních myslivců, http://www.primaplana.cz/news/polni-myslivci-a-valka-roku-1866/
Chalupník v Bojanově č. 15, manž. syn Josefa Trojana, chalupníka v Bojanově č. 15, a Františky, rodem Novákovy z Bojanova č. 33, okr. hejtm. Chrudim. Po trojím prohlášení 6., 13., 20. července t. r. oddal Jan Tesař, farář ženich povolení k sňatku od c. k. velitelstva 14 práp. pol. mysl. ze dne 4. června t. r. čísl 439 - Tarnov - obdržel nevěsta Slavíková Marie, manž. dcera Josefa Slavíka, rolníka z Bojanova č. 16, a Marie, rodem Josefa Sedláka z Bezděkova č. 10, okr. hejtm. Chrudim svolující otec nevěstin Josef Slavík «u» Bojanov č. 16 «/u»
29. Červenec 1873 
TROJAN, Vincenc - chalupník, Bojanov č.15 (I2403)
 
144 «b»Vladimír [I] Zátka
«/b»«i»(September 7, 1885 in České Budějovice - 1914 in Serbia)
«/i» He completed studies of Architecture at the Technical Institute in Praha. However, instead of pursuing a career of a professional engineer, he joined his father's firm. Then WW I broke out and fundamentally and dramatically changed the lives of the brothers Vladimír and Miroslav.
On «i»November 22, 1914«/i» , few months after the onset of the war, Lieut. Vladimír Zátka was killed in action while in command of an infantry detachment at the Serbian front. His premature death left his wife of only two years, «b»Anna V YŠATOVÁ-ZÁTKOVÁ «/b»«i»(March 29, 1890 '96 ?), «/i» whom he married on «i»February 10, 1912, «/i» alone with two children:
«b»a) Pavel «/b» and «b»b) Milena «/b»«i»(1912 - ?)«b»«/i».«/b» 
ZÁTKA, Ing.arch. Vladimír - stavitel, ředitel (I908)
 
145 «b»Vladimír ZÁTKA (* 31. 3. 1957, Praha)«/b» - «b»dětský herec«/b»; bratr filmové herečky «u»L. Zátkové «/u». Podobně jako jeho starší sestra začínal odmalička hrát ve filmu, kde vytvořil menší i hlavní postavy černovlasých chlapců od předškolního věku až po jinochy. Mezi dvěma neúspěšnými pokusy o přijetí ke studiu na střední odborné škole filmové v Čimelicích pracoval ve film. laboratoři FSB. Roku 1980 emigroval do USA, kde žije dodnes. Ve filmu se objevil poprvé v roli«i» «/i»Jarouška («i»Hrozné dítě«/i», 1962) a poté kluka s křídou («i»Vidím město veliké«/i», 1964), ale jednalo se o krátké filmy. V celovečerním snímku si zahrál poprvé Honzíka v koprodukčním dětském příběhu Lva Golubova «i»Puščik jede do Prahy«/i» (1965), poté synka ústřední manželské dvojice («u»S. Budínová «/u» a «u»V. Brodský «/u») v komedii «u»Z. Podskalského «/u» «i»Ženu ani květinou neuhodíš«/i» (1966), pistolníka Lojzu ve «u»Cvrčkově «/u» dětské komedii «i»Táňa a dva pistolníci«/i» (1967), spolužáka Filipa v Hanibalově «i»Červené kůlně«/i» (1968), malého Františka (jeho dospělým představitelem byl «u»P. Čepek «/u») v Mášově «i»Ohlédnutí«/i» (1968), otrhánka v povídkovém snímku «i»Pražské noci«/i» (1968; epizoda «u»E. Schorma «/u» «i»Chlebové střevíčky«/i»), dalšího malého Františka, syna profesora Franka Pecha («u»L. Lipský «/u») ve sci-fi komedii «u»O. Lipského «/u» «i»Zabil jsem Einsteina, pánové…«/i» (1969), kluka s pistolí v «i»Nevěstě«/i» (1970) «u»J. Suchého «/u», syna ústřední manželské dvojice («u»J. Bohdalová «/u» «b» «/b»a «u»R. Brzobohatý «/u») v trezorovém dramatu «u»K. Kachyni «/u» «i»Ucho«/i» (1970), Káju v Hanibalových «i»Karlovarských ponících «/i»(1971), člena party zvaného Fenek v Pinkavově psychologickém příběhu «i»Panter čeká v 17.30 «/i»(1971), náčelníka party ve středometrážním koprodukčním filmu «i»Dobrodružství na Labi«/i» (1971). Na obrazovce se objevil v tv. filmu «i»Rekviem za kouzelnou flétnu«/i» (1968).
«u»«/u»
"Český Film: Herci a herečky" (by Miloslav FIKEJZ)
 
ZÁTKA, VladimÍr Jan - žije v USA (2015) (I176)
 
146 «b»Vladimír«/b» «b»SEEHÁK «/b»(16.11.1947 - 19.7.1995)«b», «/b»čtvrtý syn Karla Seeháka, byl vyučen instalatérem, pracoval jako horník v Ostravsko-karvinských dolech, později na Dolní Rožínce v uranových dolech a po revoluci podnikal. Byl 2x ženatý, z prvního manželství s Boženou (rozenou Dudeškovou 8.5.1947) má syna Borka a dceru Vladimíru. Ve druhém manželství s Janou Seehákovou vyženil syna Přemka. SEEHÁK, Vladimír - instalatér, horník (I2934)
 
147 «b»Vlastimil Rostislav ZATKA«/b» -
Žil v Březí 10 (majitel mlýna) a také v Českých Budějovicích.
«b»1884«/b» - Založení firmy: Vlastimil a Dobroslav Zátkové zahájili u obilného mlýna v Boršově nad Vltavou provoz v tehdy největší těstárně Rakousko-Uherska.
V začátcích bylo nutné přesvědčit hospodyně, zvyklé připravovat si těstoviny po 'domácku', že těstoviny vyráběné průmyslově jsou nejméně stejně kvalitní.
Firma byla v počátcích vystavena kampani ze strany spolků a dalších organizací v alpských zemích, která měla za cíl odradit německé hospodyně od nákupu českých výrobků. Rodina Zátkova se navíc výrazně podílela na rozvoji české kultury a vzdělanosti i na zakládání českého průmyslu, když vedle Zátkovy těstárny a mlýna stála i u zrodu pivovaru Budvar, smaltovny Sfinx nebo závodu na tužky Grafo.
Od roku 1901 rodina přesídlila do Prahy, aby se zde Vlastimil ujal vedení bratrovy firmy, kterou rovněž modernizoval a v roce 1906 z ní udělal rodinnou společnost s ručením omezeným.
«b»1912«/b» - Změna správní formy: Z veřejné na společnost s ručením omezeným.
«b»1914-18«/b» - světová válka 1: Těstoviny nebyly zařazeny do tzv. vyživovacího plánu a tak byla těstárna po celou dobu války mimo provoz.
Po válce nebyla k dispozici surovina a hlavně byly zpřetrhané obchodní vazby s alpskými zeměmi, když mezi jižními Čechami a Rakouskem vznikla státní hranice. Do té doby vzkvétající podnik ztratil plné dvě třetiny svých původních odběratelů.
Za účelem vybudování nové odběratelské sítě v právě založené ČSR byla zorganizována mohutná reklamní kampaň zdůrazňující přetrvávající prvotřídní kvalitu. Zátkovy těstoviny se opět staly pojmem mezi hospodyněmi.
«b»1929-39«/b» - Modernizace firmy: Rozšíření výroby prostřednictvím prvních automatických strojů, do roku 1939 byly postupně nahrazovány staré výrobní haly novými.
Od konce 19.stol do roku 1939 jsou expedovány Zátkovy těstoviny prostřednictvím jisté velkoobchodní firmy v Londýně lodí do Singapuru, protože v konkurzu prokázaly největší odolnost proti snížení jakosti v tropickém malajsijském prostředí.
«b»1939-45«/b» - světová válka 2: Němci zkonfiskovali veškerý majetek rodiny Zátků, potravinářská výroba byla zastavena a nahrazena vojenskou.
Původní majitelé se do zdevastovaného mlýna a těstárny směli vrátit až po roce 1945. I tak jen na krátkou dobu.
«b»1948-1989«/b» - "socialistická výroba": V roce 1948 byl kombinát znovu zkonfiskován, znárodněn a rodina Zátkova musela odejít do emigrace.
Firma je pod názvem "Mlýny a těstárny, s.p., závod 2 Březí" začleněna do státního podniku a stává se střediskem jihočeského mlýnsko-těstárenského průmyslu.
Až do roku 1989 se přes omezený rozvoj technické základny dařilo udržet kvalitu výroby a těstárna dál patřila mezi nejlepší v republice.
«b»1991«/b» - Znovuzaložení firmy: Bývalý státní podnik je přidělen managementu Mlýnů a těstáren Březí a dědicům rodiny Zátků nejprve do ekonomického pronájmu.
Natrvalo jej pak získají formou přímého prodeje k 1. 1.1994.
Prvním předsedou valné hromady se stává dr. ing. Vladimír Zátka.
Do provozu byly uvedeny moderní italské vysokoteplotní linky na výrobu krátkých i dlouhých těstovin řízené počítačem se supervysokoteplotním sušením.
«b»2000«/b» - Změna právní formy firmy: Ze společnosti s ručením omezeným se stává společností akciovou.
«b»2003«/b» - Holding: Firma se stává zakládajícím členem holdingu výrobců těstovin, Europasta B.V. Do něj pak postupně přistupují další významné těstárny z ČR a SR.
«b»2010«/b» - Fúze: Završením změn v celkové struktuře společnosti byla v roce 2010 fúze všech společností skupiny do jedné firmy, současné společnosti «b»Europasta SE«/b».
Bezprostředně po fúzi firem došlo k realizaci vstupu strategických partnerů. Novými akcionáři s 50 % akcií se staly dvě významné evropské těstárenské společnosti «b»Cerealis Produtos Alimentares«/b» (Portugalsko) a «b»Gallo Productos Alimenticios«/b» (Španělsko).
(http://www.zatka.cz/spolecnost_2.htm)

«b»Vlastimil ZÁTKA«/b» zemřel na arteriosklerosu dne 4. června 1907 v Březí, ale pochován byl v Praze na Olšanech.

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Vlastimil Zátka -
«/b»«i»(August 11, 1851 in Č. Budějovice - June 6, 1907 in Březí)
«/i»According to his nephew Vlastislav, author of the «i»Narrative«/i», Vlastimil Zátka did not have
the industrious character of either of his older brothers Ferdinand and August. Apparently he was
rather selfish and favored a comfortable life over life challenges. He was tall and handsome,
endowed with physical grace and charisma, and in his youth he excelled in athletic prowess. His
charm, good-natured disposition and outgoing nature made it easy for him to be successful in the
society. This rather negative character sketch starkly contrasts with that of both Ferdinand and
August, and does not seem to forecast an illustrious future. However, in his later life Vlastimil
showed his mettle while successfully managing the Zátka Enterprises after Ferdinand's death.
Vlastimil thus proved the misgivings about his abilities and character gratuitous and wrong.
Nevertheless, his lack of higher education proved a liability when he was drafted in the Austrian Imperial Army. He had to serve as a mere private and not as an "Intelligenzprugung".
This rank was reserved for individuals with University education, and offered a considerably
lighter service, which lasted only one year. His older brother August had enjoyed this privilege.
After their father Hynek's death, Vlastimil together with his brother Dobroslav took over and
managed the family business in České Budějovice. In «i»1901«/i» , after Ferdinand's death, Vlastimil
moved to Praha and on behalf of all three brothers took over the management of the Zátka
Enterprises. He thus released Dobroslav from direct involvement in the business in Praha. It was
only after Vlastimil's death in «i»1907, «/i» that Dobroslav took over the management of the firm, and
remained its Chairman until Zátka Enterprises were transformed into a public share-holding
company.
Vlastimil married «b»Karla Havlíček «/b»«i»(March 15, 1860 - November 9, 1950)«/i» , a niece of a
great Czech patriot and hero, an intrepid journalist «b»Karel Havlíček Borovský«/b» , who was persecuted for his role in the «i»1848 «/i»revolution against the Austrian Monarchy. The patriotic Zátka family welcomed Karla in the family fold as a sort of a secular saint. Her skills as a pianist were not
insignificant; she played Bedřich Smetana's and Antonín Dvořák's piano compositions at public
gatherings in the presence of the composers. However, according to Vlastislav Zátka his mother
was feeling slighted by the superior attitude of her two sisters-in-law. Both Vlastimil's wife Karla
and Dobroslav's wife R ena came to the provincial town of České Budějovice from a big city
(Praha). Both were notable pianists. Nonetheless, elsewhere in the «i»Narrative «/i»Vlastislav Zátka
eulogizes the remarkable character of his aunt Karla.
Vlastimil's family of six children, four daughters and two sons, was the largest of the
Hynek Zátka's offspring. They were:
«b»1) Zdenka, 2) Miloslava (Sláva), 3) R«/b» , «b»4) Ludmila (Lidu«/b»«i», «b»«/i»5) Jaroslav «/b» and «b»6) Oldřich«/b».
Vlastimil's decision to bequeath shares of the company to his sons and only equivalents in
money to his widow Karla and to his daughters left the women greatly disadvantaged. Due to the
devaluation of the currency after the WW I, and to other fundamental changes in the economy
their inheritance was largely wiped out. Three of his children, Miloslava, Jaroslav and Oldřich«b», «/b» were imprisoned by Nazis during the WW II. A separate section is devoted to the description of the persecution of the members of the Zátka family in the hands of Nazis during the German occupation in the years «i»1939 '96 1945 «/i» at the end of this section.
«b»Vlastimil Zátka«/b» prematurely died at the age of 58 of "arteriosclerosis". A note of medical
interest: in the «i»Narrative «/i»it is stated that "he suffered considerably of the disease for a long time"
and that "the serious disease was quite apparent". However, no further details or explanations of
the symptoms of the disease are given, and there is no mention of specific organs affected. His
wife Karla died in her 90th year on «i»November 9, 1950 «/i» of stroke. After having survived two World
wars, she was not spared in her old age the ignominies and trauma inflicted on her by the
Communist regime in «i»1948. «/i» She witnessed the confiscation of the entire family property including
the watermill in Březí, where she had been living. In the end she was forcibly moved into an
apartment in Březí. Further mention of the watermill in Březí is in the section devoted to
Dobroslav. 
ZÁTKA, Vlastimil Rostislav (I565)
 
148 «b»Vojtěch Kristián Blahník«/b» («u»12. srpna «/u» «u»1888 «/u» «u»Dobrovice «/u» u Mladé Boleslavi - «u»11. června 1934 «/u» «u»Litoměřice«/u») byl český divadelní historik a kritik.
Narodil se v rodině úředníka cukrovaru (úředníka cukerní daně) v «u»Dobrovici «/u» Jana Blahníka a jeho manželky Aloisie, rozené Zejdové. Rodina se vzhledem k povolání otce často stěhovala a Vojtěch Kristián Blahník navštěvoval školy v různých městech. Reálku studoval v Jičíně, Mladé Boleslavi a Pardubicích. Po maturitě v roce 1906 se pokoušel studovat strojní inženýrství, ale převažovaly divadelní zájmy a musel se po roce vrátit do Pardubic. V letech 1907-1909 byl učitelským hospitantem a učitelem na Pardubicku.
V roce 1909 odešel do Prahy, kde se živil jako redaktor.
Dne 2. května 1912 se oženil s Růženou Wenigovou. Ta byla sestrou spisovatele «u»Adolfa Weniga «/u» a výtvarníka «u»Josefa Weniga «/u»; divadelník «u»František Adolf Šubert «/u» byl jejím strýcem (matčiným bratrem). Příbuzenství manželky posílilo vztah Vojtěcha Blahníka k divadlu.
I. světové války se zúčastnil na východní frontě a v Rumunsku. Po válce se stal přednostou ústřední knihovny Ministerstva národní obrany (podle jiných zdrojů přednostou politické kanceláře ministra národní obrany).
V roce 1928 vystoupil z římskokatolické církve.
Během návštěvy v «u»Litoměřicích «/u» spáchal ve věku 45 let «b»«i»sebevraždu «/b»«/i»zastřelením.
Jeho dcerou byla divadelní, filmová a televizní režisérka «u»Eva Marie Bergerová «/u» (1921-1986).
WIKIPEDIA: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Kristi%C3%A1n_Blahn%C3%ADk 
BLAHNÍK, Vojtěch Kristián - historik (I1512)
 
149 «b»Vojtěch PÁLEK«/b» -
As a son of an advocate he was denied access at the University and joined a production department of the renowned film studios at Praha Barrandov. Through my work at this chronicle, with help of «b»Daniel«/b», our families reconnected in the winter «i» 2013.
«/i»He has two daughters, lives in Switzerland. I am much indebted to Vojta for his generous and meticulous help with the «i» Chronicle. «/i»He kindly shared with me many data and stories, and in particular the photographic archive of his side of family in his safekeeping. All this allowed me to expand the scant information I had about the families of the ancestors of «b»Palek «/b»and «b» «/b»families.
 
PÁLEK, Vojtěch (I1627)
 
150 «b»Xyz ŠPIČKA«/b» -
was a farmer in Bohuňov. His first name and his wife's family name are not known at this point. He had two brothers, one in the service of the Church as a dean, the other one a merchant.
He married «b» Josefina «/b»?... «i» (November 11, 1841 - April 28, 1916)«/i». She rests in a tomb at the parish cemetery in Plasy along with her son «b» MUDr Hilar [I] ŠPIČKA«/b».
Hilar [I]'s father died early, leaving the little boy orphaned at young age.
Hilar [I] had a sister, who worked in a bank. 
ŠPIČKA (I1622)
 

      «Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 ... 29» Další»