Poznámky


Strom:  

Záznamy 151 až 200 z 1,341

      «Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 ... 27» Další»

   Poznámky   Spojeno s 
151 «u»«b»Karel«/u» MATOUŠ«/b», «u»sedlák«/u» a «u»rychtář«/u» (také Kateřina KROUSKÁ [roz. Pazderová ] ) je zmíněn jako kmotr při křtu Kateřiny HAVLOVÉ (provd. VRANÁ v 18 letech) nar. 1804-03-06. Záznam v Matrice NAROZENÍ Kováň-Katusice kniha 02, folio162:
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7154/130#«b»

«u»Karel«/u» («u»Pavel«/u»??) («u»Václav«/u») MATOUŠ«/b» je poněkud klíčovou a zároveň nejistou postavou:
Veronika Kovářová, která studuje hlavně Matouše, emailem ze dne 2017-04-18 sdílí, že :
Našla jsem jeho úmrtí «u»«/u» - je tam uveden věk «b»82 let«/b», tj. narození by vycházelo kolem roku «b»1740«/b». (Takové narození Matouše kolem r. 1740 ale není v matrice Kováň-Katusice k nalezení). Udání stáří při úmrtí je možno brát s rezervou, rok sem, rok tam. Další věc, co se mi s rokem narození «b»1751 «/b»nezdá, je, že by mu v době narození prvního dítěte bylo skoro na den přesně 16 let. I to je možné, samozřejmě, jen neobvyklé.
Ten Matouš bez uvedení jména v indexu nemá uvedeno jméno ani v matrice na té str. 72 («u»«/u») - je tam napsáno pokřtěno bylo dítě otce Václava Matouše matky Alžběty, jméno dítěte bylo zřejmě chybou faráře vynecháno.
Možnost, že by bylo mrtvě narozené a nepojmenované myslím nepřichází v úvahu, když jsou uvedeni kmotři (a že bylo pokřtěno :D ).
Jsem si na 99% jistá, že dítě 6. 4. 1751«b» nebyl Karel«/b», ale «b»holka«/b» - v matričních zápisech kolem jsou holky uvedeny jako "baptisat«b»a«/b» est proles..." a kluci povětšinou "baptisat«b»us«/b» est infans".
Křest Karla jsem jinde nenašla, ač jsem hodně hledala. Bohužel ani jeho svatbu, nevím, odkud byla jeho žena Dorota, v Katusicích se nebrali, prohledala jsem všechny možné Vrutice, nikde nic. Kolem r. 1740 se narodil «b»Jan Antonín«/b», Jiřímu a Kateřině Matoušovým, který by se mohl hodit, změnu jména by šlo svést na biřmování, i to se výjimečně stávalo, nezdají se mi ale kmotři (nejsou to ti obvyklí Krouští, Šnýdrové, atd.).
Na «b»Jiřího a Kateřinu«/b» jako rodiče Karla by tedy ukazovalo i to, že Kateřina, vdova po Jiřím Matoušovi, zemřela «b»1769 «/b»na čp.«b» 13«/b» (tedy po přečíslování č.«b» 8«/b»), kde později zemřel i Karel.
Navíc jsem jako zdroj našla toto «u»«/u»«i» «/i»
«i»"«u»«/i»Grunt Štěpánův«/u»: 1629 ujal ho Jakub Matoušův, 1684 Matěj Matouš, 1735 Jiřík Matouš, 1787 «u»«b»Pavel«/u» «/b»Matouš, Nyní č. 13."
což ale zase nesedí úplně, protože je tam napsán ten Pavel, toho si ale vysvětluju tak, že někdo špatně v nějaké kronice přečetl «b»Karla «/b»jako «u»«b»Pavla«/u» «/b»(což se snadno může stát, když se na toho kurentového Karla podíváme zběžně).
Ale proč by statek přebíral až «b»1787«/b», když by Jiří zemřel už před r. «b»1769 «/b»? 
MATOUŠ, (Karel?Pavel?Václav) - http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7153/74 (I334)
 
152 «u»«b»PROROKOVÉ z Tuněchod«/u»«/b»
Vzpomínání napsala r. 2016 Zdenka STARÁ-ŠTUMPOVÁ z Pardubic (*1949, rodokmenové #2269)
«u»«b»«i»ANNA Proroková-Čermáková«/u»«/b»«/i» byla provdaná v Jezbořicích. Její muž byl kapelníkem, kapelu pak po něm převzal syn. Můj tatínek říkal, že se vždy hlásil k lidem z Tuněchod a nechával pozdravovat. Já ho ale moc nepamatuji.
 
PROROKOVÁ-ČERMÁKOVÁ, Anna - Tuněchody č.51, provdaná do Jezbořic (I268)
 
153 «u»«b»PROROKOVÉ z Tuněchod«/u»«/b»
Vzpomínání napsala r. 2016 Zdenka STARÁ-ŠTUMPOVÁ z Pardubic (*1949, rodokmenové #2269)
«u»«b»«i»FRANTIŠKA Proroková-Stará«/u»«/b»«/i» - moje babička.
Provdala se za Václava Starého, narozeného v Rabštejnské Lhotě a od dětství žijícího v Tuněchodech, domek č.112 (směr cihelna), který si postavili, tak jako mnoho jiných v Tuněchodech za pana Slavíka, který vlastnil cihelnu umožnil zaměstnancům půjčky a levnější materiál za odpracované roky. Dědečka si pamatuji jen matně, byly mi 3 roky když zemřel, ale pohřební kočár tažený černými koňmi s chocholy mi v paměti uvízl zřetelně.
Babička měla 3 děti: mého tatínka VÁCLAVA, JARMILU a JAROSLAVA.
Žila s rodinou tety Jarmily, byly na sobě hodně závislé, obzvláště v době kdy od nich odešel strýc JOSEF do Slatiňan . Jarmila s rodinou po válce žila nějaký čas v Chomutově. Strýc ale na tamějších jatkách propadl alkoholu a zanedlouho se vrátil s rodinou domů.
Strýc byl výborný řemeslník a člověk, ale jeho velké pití ničilo všechny. Zajímavé je, že po tetině úmrtí se už nenapil a dům udržoval v pedantském pořádku. PEPÍK (VÍŠEK) byl na vojně. Posléze domek zdědil. Bohužel, ve 44 letech měl v cihelně nehodu, spadl do "hliňáku" se strojem a nepřežil. Nyní v domku bydlí jeho žena ILONKA s dcerou KATEŘINOU a její rodinou.
Po babičce jsem zdědila male skleněné ozdůbky, které ji dal děda z Chrudimské pouti (pejska, 2 lvi a muchomůrku jehelníček). Babička byla ráda mezi lidmi a hezky zpívala - což jsem po ní bohužel nezdědila (to zpívání). 
PROROKOVÁ-STARÁ, Františka - zemědělstvi, Tuněchody (I272)
 
154 «u»«b»PROROKOVÉ z Tuněchod«/u»«/b»
Vzpomínání napsala r. 2016 Zdenka STARÁ-ŠTUMPOVÁ z Pardubic (*1949, rodokmenové #2269)
«u»«b»«i»Strýc BÓŽA«/u»«/b»«/i» tedy zůstal hospodařit na rodném gruntu č. 51 a jeho polích. Všichni sourozenci bydlící v Tuněchodech dost drželi pohromadě. Nejvíce si ale pomáhali rodiny Božínka a Františky. Například při sázení a vybírání brambor. Bóža měl koně k orbě a ostatní zase ruce k práci. Zažila jsem stavění snopů do panáků, povřísla ze slámy, provázky s červenými kolíčky, samovazy, mlácení obilí na mlátičce ve stodole, kdy se foukaly plevy za stodolu na hromadu. Po sběru brambor jsme pekli brambory na ohníčku, ale take jsme lezli přes plot na hrušky k Píchom do zahrady. Vždy celý houf dětí když jsme měli stejné ovoce u strejdy na zahradě. Tento strýc měl dva syny, JIŘÍKA v Žitovlicích a JANA, který dělal traktoristu v tuněchodském JZD. Zajímavé je, že v části domu č. 51 určitý čas bydlela i moje matka KVĚTA s rodiči. 
PROROK, Bohuslav (Božínek) (I2110)
 
155 «u»«b»PROROKOVÉ z Tuněchod«/u»«/b»
Vzpomínání napsala r. 2016 Zdenka STARÁ-ŠTUMPOVÁ z Pardubic (*1949, rodokmenové #2269)
«u»«b»«i»Strýc JOSEF«/u»«/b»«/i» Prorok - kapelník. Kapelník mu říkali proto, že na vojně troubil na trumpetu. S tímto strýcem jsem se setkávala každou sobotu v předsíni domu č.43 pod kostelem, kde jsme s rodiči bydleli. Chodil se totiž dávat od mojeho tatínka, vyučeného holiče, holit a stříhat. Tato procedura stála tenkrát 2 kč, alespoň u mého tatínka. Jedno za 1 kč. Tento strýc se totiž bavil při čekání na zkrášlení tím, že mě strašil. Obšírně a šťavnatě vyprávěl, jak nachytal neposlušné děti, naložil je do sudu do náhonu aby změkly na posvícení nebo pouť (asi k jídlu, to už neupřesňoval). Já byla z toho vyprávění pořádně vystrašená a ani jsem nedutala a koukala zmizet. Myslím, že v malých obměnách vykládal stále totéž, ale vždy si tím zjednal respekt.
Tento strýc byl drobné a suché postavy a jeho žena také. Jejich děti byli:
FANČA - provdaná ŘÍHOVÁ v Ostřešanech.
TONDA - byl velký fešák, ženatý v Klatovech odkud přijížděl jen někdy, tak na funusy. Proroky nezapřel vyzáží.
VÁCLAV ve Slatiňanech - dělal vedoucího zemědělského odboru v Chrudimi. Mnohokrát všem příbuzným pomohl. Takový anděl strážný celé rodině.
JOSEF - bydlel v Tuněchodech č. 77, proti nám. Jeho manželka byla Anna DUTÁ z Kalousova.
On byl myslivec a pytlák v jedné osobě, měl rád kytičky a les. Měl dceru Annu provdanou KROULÍKOVOU v Litomyšli a syna Jiřího. 
PROROK, Josef Pavel - kapelník, Tuněchody č.16, počat nemanželský (I271)
 
156 «u»«b»PROROKOVÉ z Tuněchod«/u»«/b»
Vzpomínání napsala r. 2016 Zdenka STARÁ-ŠTUMPOVÁ z Pardubic (*1949, rodokmenové #2269)
Další z klubka Proroků byla «u»«b»«i»ALŽBĚTA, provdaná Kabeláčová«/u»«/b»«/i» v Chrudimi. Vdávala se prý později. Strýc byl soukromý obchodník. Krouhal a prodával zelí. Spolu měli dvě dcery, MILUŠKU, která zemřela v 2.5 letech na otravu krve a JAROSLAVU, která je nyní v Austrálii (Procházková).
Kabeláčovi jezdili do Tuněchod vlakem na poutě a posvícení. Tetě říkala babička "Butko" - jako dítěti mi nepřišlo na mysl, že je to zkomolenina Alžběty. Přišla jsem na to až když to bylo napsané na náhrobku. Teta zemřela v r. 1974 a strýc žil ve Svítkově s paní Součkovou.
Návštěvy obnovila až teta Jaroslava, když přijela v r. 1990 se strejdou Jaroslavem Procházkou po revoluci do Čech z Austrálie. Nyní se vídáme s jejich synem Michalem, když přijede do Prahy s rodinou jedenkrát za rok. Má italskou manželku a dceru Emilku. Druhý syn Hynek, který nedávno zemřel, měl japonku Naoko a dceru Alžbětu. 
PROROKOVÁ-KABELÁČOVÁ, Alžběta (Butka) - dvojče s Václavem (I2300)
 
157 «u»«b»PROROKOVÉ z Tuněchod«/u»«/b»
Vzpomínání napsala r. 2016 Zdenka STARÁ-ŠTUMPOVÁ z Pardubic (*1949, rodokmenové #2269)
Protože čas neúprosně letí a mnohé věci a události, které jsem prožila postupně ustupují jiným událostem, rozhodla jsem se uchovat pro budoucí z rodu Proroků, Starých, Chalupů, Myšků, atd.atd., alespoň zlomky vzpomínek na události, které se kolem mě udály a vzpomenout na lidi, kteří kolem mne prošli za mého dětství a mládí.
Mnohé věci si pamatuji z vyprávění babiččiných sourozenců a jejich rodinných příslušníků, kteří se scházeli s velkou pravidelností u mé babičky FRANTIŠKY Staré, rozené Prorokové, na konci Tuněchod směr cihelna. Bylo nepsaným zvykem v neděli po obědě posedět u kafe a ochutnat buchty, které pekla vynikající - hlavně makové. Mák třený trdlem v trdlici. Babička pekla také zvláštní ořechové obloučky ale z bílého máku, spodní část tvořila tenká oplatka.
Při těchto návštěvách se probraly nejen nepříjemné věci z každé rodiny ale i nemoci hospodářských zvířat, která slepice zanáší, kolik je kuřat, housat, kůzlat a podobně, ale též co se kam bude letos sít a sázet, později jak to jde v družstvu. Také zlobení dětí, co provedly, kdo s kým chodí, má parohy a pod. Nejsmutněji bylo mezi všemi když družstvo nařídilo odprodej tažných koní do Belgie (bylo to celostátní). Strýc Bóža se loučil s "Fuksou", koněm, který byl členem rodiny. Dokázal se vrátit sám domů s valníčkem, nechal po sobě lézt houf dětí, byl trpělivý. Další smutná neděle byla, když se s námi všemi loučila babička před pondělním nástupem do chrudimské. nemocnice. Loučila se s lidmi a se vším co běhalo po dvoře. Tušila, že se už nevrátí. Po jejím odchodu se už nedělní sezení nekonala, jejich účastníci postupně odcházeli na věčnost.
Častokrát jsem vyslechla historku o tom jak se JIŘÍK vrátil od Pijavy z vojny domů a posléze odcházel z Tuněchod do chrudimského špitálu s písničkou na rtech "zdali já se ještě podívám k Tuněchodským zahradám". Všichni brečeli - Jiřík je pochován v Tuněchodech, bylo mu 23 let. Je ve stejném hrobě s Františkou, jejím mužem VÁCLAVEM, dcerou JARMILOU, s Josefem VÍŠKEM a jejich 44-letým synem Pepíkem.
Další vzpomínání patří babiččiným rodičům. O její mamince říkali, že to byla náramná krasavice (trochu její podobu prý měla ta naše babička FRANTIŠKA. Tato moje prababička, přestože zemřela ve 42 letech, stačilaporodit 16 dětí. Měla několik dvojčat (přežil však jen jeden pár).. Je zajímavé, že v dalších pokoleních se dvojčata zatím nevyskytla.
Její manžel JAN byl silný a urostlý muž, v zimě prý nosily děti do školy ověšené kolem svých ramen, protože neměly boty. "Jedny dřeváky jsme měli, kdo dřív vstal ten je měl, ostatní nesl tatínek".
Tento silák neunesl smrt své ženy, pil a odešel ve 48 letech krátce po ní. Některé děti zemřely maličké. Mluvilo se o LOJZÍČKOVI a o VINCÍČKOVI, který skončil pod koly pivovarského vozu. Jména dětí se i opakovala. Sirotci byli odkázáni sami na sebe. Někteří odešli do služby. BÓŽÍNEK v 9 letech oral s koněm před hřbitovem a to ani neudržel rádlo.
 
STARÁ-ŠTUMPOVÁ, Zdenka - mechanička (Tesla, Pardubice) (I2269)
 
158 «u»«b»Stavení selská v Katusicích
«/b»«/u»
- Grunt Štěpánův: 1629 ujal ho «b»Jakub Matoušův«/b», 1684 «b»Matěj«/b» Matouš, «u»1735«/u» «u»«b»Jiřík«/u»«/b» Matouš, 1787 «b»Pavel«/b» Matouš, Nyní «b»č. 13«/b». (staré číslování).«u»«b»

Jiří Matouš se také vyskytuje ve SPIKALECH «/u»«/b»:
L.P. «b»1625«/b» ve čtvrtek po památce sv. Panny Doroty«b» JAN Matouš«/b» z Katusic koupil živnost s chalupou«b» čp.3«/b» s rolí ornou, s loukou a všelijakým příslušenstvím od Václava Načury ve vsi Spikaly, «b»Matějovi «/b»synu svému, za sumu 700 kop. míš. Svrškové k té živnosti dole psaní zanecháni byli:
Klisna 1, slepice kohoutem 10, vůl spotřebami 1, řebřiny 1, plouh 1, prasat ročních 2, provaz 1, sekyra kládní 1, kopáč 1, stohy 2, svícen 1, mohyla 1, vidle 1, měděnec 1, brány s hřebíky 1, na zimu žitem a pšenicí dobře oseto bylo, ječmene se zanechalo 1 korec, ovsa 10 korců, pšenice 3 korce, jiného nic.
L.P. «b»1639 «/b»držel grunt ten «b»Matěj Načura«/b»
L.P. «b»1664 «/b»dne 13. Octobris ujal ten grunt«b» Matěj Matoušův«/b»
L.P. «b»1695 «/b»má jej Jiřík Načura,
«b»1721 «u»Jiřík«/u» Matouš«/b», «b»1762 Šťastný Matouš«/b», «b»1809 Jiřík Matouš«/b»,
«i»Pravděpodobně, to byl tento Jiří, který se mohl ujmout gruntu ve Spikalech v r. 1721.
«/i»1826 Václav Strobách, zemřel 1908. Po něm ujmul statek roku 1878 Josef Strobách, hospodář velmi přičinlivý a dobrý, pozdější zapisovatel kroniky jejíž opis jest na prvních 35 stránkách. Dostal zápal plic a v roce 1911 v květnu zemřel.
A choť jeho Marie již počátkem července prodala tento grunt páru Václavu a Anežce Šágrovým z Katusic, s úrodou a inventářem za 126.000 kč. Se synem Miloslavem (*1886) se vystěhovala do Kovánce, kde Marie dcera provdána byla za Vladimíra Svatoně. Zde koupila si domek. Syn Miloslav se odstěhoval do Prahy.
1918 v listopadu vyhořela střecha domovního stavení.
1923 postaveny chlévy.
1932 koupili manž. Šágrovi domek čp.14 s 5 korci pole a s výměnkem od Jaroslava Bláhy.
Hned však domek prodali Barboře Holubové roz. Hlaváčové bez polí. Cena prý 15.000 Kč pouze za domek, kupní cena od Bláhů nezjistitelná.
Manželé Šágrovi - dítky: Václav vystudoval obchodní akademii, Vladislav a Libuše.
Dne 26. června 1938 provdala se Libuše za okr. Soudce (asi) E. Michula. Václav Šágr se oženil s Hlaváčovou z Nečeříte.
«i»Z web-stránky vesnice SPIKALY: «/i»
http://spikaly.webgarden.cz/rubriky/dejiny-obce/dejiny-jednotlivych-domu 
MATOUŠ, Jiří - Katusice č.13?, (+) http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7153/247 (I1893)
 
159 «u»«b»TONDER Hanno
«/b»«/u»
«u»«/u» «tab»(This section was taken from it) :
«b»Hanno Tonder«/b» byl vskutku výjimečným zjevem mezi českými golfisty. V období předválečného rozkvětu českého golfu vyhrál mezinárodní titul mistra republiky v letech 1933 a 1938, vždy proti kvalitní domácí i zahraniční konkurenci. V roce 1936 zazářil v postolympijské Velké soutěži národů v Baden Badenu mezi nejlepšími amatérskými hráči Evropy.
Odtržení Sudet v roce 1938 a pozdější válka násilně přerušily nadějný předválečný rozvoj československého golfu. Odtržena byla tři západočeská golfová hřiště, oddělilo se slovenské hřiště v Piešťanech a během války zanikla hřiště u Třemšína a po smrti barona Ringhoffera v roce 1940 i ve Volešovicích. Protektorátnímu českému golfu zůstala pouze hřiště v Klánovicích a na Líšnici. V tomto období opět mezi českými golfisty kraloval líšnický «b»Hanno Tonder«/b». Vyhrál protektorátní mistrovství Čech a Moravy v letech 1939, 1941, 1942 a 1943. Pak se již válečná mistrovství nehrála. V roce 1941 získala mistrovský titul mezi ženami členka GKL Anna Strobachová. Po smrti předsedy Českomoravského golfového svazu barona Ringhoffera vedl během války tento svaz člen GKL Zdeněk Klan.
Tvrdou ránu zasadila golfistům tzv. heydrichiáda. V první vlně jejích represivních poprav skončil svůj život prezident GKL, JUDr. Ludvík Vaněk, který prezidentskou funkci vykonával od roku 1930. Tuto ztrátu prožívalo semknuté kamarádské prostředí GKL velmi bolestně. Ke konci války byly uzavřeny Klánovice a český golf přežíval několik měsíců již jen na Líšnici.
Poválečná doba přivedla do klubu řadu nových mladých členů a s nimi i nový elán. Společenské prostředí klubu a sportovní aktivity významně ožily. V čele klubu nahradil popraveného Ludvíka Vaňka další zakládající člen JUDr. Prokop Sedlák. Tomu byl přiznán titul primátor, protože titul prezident byl i posmrtně ponechán Ludvíku Vaňkovi. Přišel však únor roku 1948 se svým komunistickým pučem a GKL opět o své mladé hráče přišel. Většina z nich totiž odešla do zahraničí.
Ve čtyřletém období 1947 až 1950 vyhrál líšnický Hanno Tonder třikrát mistrovský titul, pouze v roce 1949 skončil druhý za vycházející golfovou hvězdou Miroslavem Vostárkem. V roce 1950 však porážku Vostárkovi oplatil a ve finále hraném na 36 jamek jej porazil na 31 jamce 6/5. Krátce nato byl «b»Hanno Tonder«/b» uvězněn v souvislosti s útěkem za hranice jeho bratra Ivy, válečného pilota, a jeho ženy Jiřiny, majorky československého letectva ve Velké Britanii. Odsouzen byl na 3,5 roku do vězení a svůj trest vykonával v lágru Vojna v uranových dolech na Příbramsku.Jeho majetek propadl státu, výkon právnického povolání mu byl zakázán a pracoval jako závozník.
V roce 1955 ukončil svůj pohnutý život sebevraždou. Zemřel 21.2.1955 v Praze, podle rodinných udajů nikoli tak z důvodů politické persekuce, ale pro ztrátu lásky své manželky. 
TONDER, JUDr Hanno (I872)
 
160 «u»«b»Vít mladší«/u»«/b» se asi nedožil věku, protože dědictví otcova mlýna (po smrti Víta-otce ho spravovala manželka 2, vdova Magdalena) přechází (1673-9-28) na druhého syna JANA PAVLÍKA (*1655), kter se stal nositelem rodu. PAVLÍK, Vít - asi nedožil (I2782)
 
161 «u»«i»http://www.pocinovice.cz/e_download.php?file=data/editor/135cs_1.pdf&original=O+Pocinovic%C3%ADch.pdf«b»
Stříbrný mlýn«/u»«/b»«/i», Pocinovice u Klatov:
Název Stříbrný mlýn vznikl doslovným překladem německého Silbermühle. Mlýn původně patřil běhařovské vrchnosti, později byl prodán do dědičného nájmu. V roce 1770 mu bylo přiděleno běhařovské č.p.36 a byly pro něj vedeny samostatné matriky. V průběhu osmnáctého století se na mlýně vystřídalo několik mlynářů. Byli to například Jiří Kunert, narozený v roce 1753 a jeho zeť Martin Weber, Adam Holub a Valentin Kučera.
Mlynáři Václavu Kronforstovi z Pocinovic č.p.121 a jeho ženě Dorotě se zde v roce 1773 narodila dcera Anna a v roce 1776 dcera Alžběta. V roce 1833 zemřel ve Stříbrném mlýně mlynář Ondřej Mlezina, pocházející z Mrákova, který společně s bratrem Josefem od roku 1812 do roku 1829 vlastnil úborský poplužní dvůr.
KAREL PAVLÍK, syn dolnolukavického mlynáře Karla Pavlíka a jeho manželky Ludmily, rozené Fingerové, koupil v roce 1834 Stříbrný mlýn za dědický podíl z otcova mlýna od Lamberta Kacerovského. Oženil se se svojí vlastní sestřenicí Barborou, rozenou Rakovou z Prahy, a měl s ní osm dětí.
Syn JOSEF, narozený v roce 1842, se stal otcovým nástupcem ve Stříbrném mlýně.
V březnu roku 1849 jela tehdy třiatřicetiletá mlynářka Barbora Pavlíková bryčkou do Pocinovic. V místech, kde se dnes říká U pískovny, se jí splašili koně a těhotná žena utrpěla tak těžká zranění, že jim na místě podlehla.
Bude asi náhodou, že takřka na stejném místě zemřel v roce 1934 při nehodě na motocyklu její pravnuk ANTONÍN PAVLÍK. Zanechal po sobě čtyři děti: Oldřicha, Josefa, Romana a Zdeňku. Po tragické smrti manžela Antonína vdova MARIE Pavlíková pokračovala za finanční podpory svého švagra MUDr. Josefa Pavlíka v přestavbě Stříbrného mlýna do jeho současné podoby. Na svoji dobu moderní mlýn poháněla elektrická energie, vyráběná vodní turbínou. Do provozu byl uveden v roce 1936. V padesátých letech minulého století byl znárodněn a zakonzervován.
Mlynář Oldřich Pavlík pracoval ve svém bývalém mlýně jako hlídač národního podniku Západočeské mlýny a pekárny. Oženil se s Marií Stojecovou z Úborska č.p.8, která vystudovala lékárnickou fakultu. Jejich potomci jsou i současnými majiteli.
( http://www.pocinovice.cz/e_download.php?file=data/editor/135cs_1.pdf&original=O+Pocinovic%C3%ADch.pdf ) - str. 15.

Jižně od Pocinovic poblíž Hadravy se nacházejí Nové Pocinovice, našimi předky nazývané „Jednoty". Často používaný název Padrtiny je odvozen od lesa, na jehož okraji jednotlivé usedlosti leží. Pojmenování lesa „na Patertinach". je uvedeno v katastrální mapě z roku 1837. Nové Pocinovice sestávají ze samot a č.p. 70 byli PAVLÍKOVI.
Stříbrný mlýn, který měl v té době (1870) ještě běhařovské č.p.36.

«u»«i»Poznámky «/u»( viz PDF online, str.7 ):
«/i»Pravděpodný pra-potomek Karel Pavlík*1877 z č.p.102 zemřel v Pocinovicích na následky válečných útrap doma ( viz PDF online, str.7 ).
Náčelníkem spolku Orel (1920), cvičitelem a divadelním režizérem se stal Josef Sazama z č.p.154 U Varhaníků, také pozdější starosta obce. Josef Sazama se narodil v roce 1902 svobodné matce Marii Sazamové. Po svém nevlastním otci, který byl vysoké postavy, převzal přezdívku Hanibal. Oženil se s MARIÍ PAVLÍKOVOU z č.p.179, se kterou měl dvě děti, Marii a Františka. Bohumil Faul z č.p.142, člen diecesní pastorační rady, ho v roce 1970 popsal jako „člověka bystrého, s vrozenou dávkou inteligence, který se sám naučil hře na varhany a v této se stále zdokonaloval, člověka statečného a obětavého, který celá léta stál v čele katolického hnutí v obci." (str.7)
V r. 1908, dostal pokutu 4 korun za karban František Pavlík z č.p.179, zvaného "U Matoušů".
Matouš Pavlík se narodil v roce 1839 v č.p.50.
Přezdívkou vlastníka je například pojmenování č.p.33 "U Krejhlů" (Jakub Pavlík vulgo Krejhl, narozený roku 1729). (Str. 17). 
PAVLÍK, Karel - mlynář, Stříbrný mlýn, Pocinovice (I2746)
 
162 «u»«/u» FILÍPKOVÁ, Anna (I1101)
 
163 «u»«/u»
«b»Jiří Koldovský«/b» se narodil jako Jiří Cicvárek do rodiny operní pěvkyně Růženy Koldovské - Cicvárkové (1875 - 1943) a Dr. Václava Cicvárka 9. března 1899 v Praze. Po smrti otce se jeho matka provdala za novináře Miloše Čtrnáctého (1882 - 1970). Malého Jiřího Miloš Čtrnáctý adoptoval a dal mu své jméno. Herecké práci se začal cíleně věnovat již od roku 1916. Nejdříve prošel venkovskými společnostmi (například u společnosti Josefa Faltyse).
Poté nastoupil do kamenných divadel, kde kromě hraní také režíroval: Tylovo divadlo v Nuslích, Švandovo divadlo, Velká opereta (1933 - 1939), Nové divadlo Oldřicha Nového a další. Pražská angažmá střídal často s venkovskými - svou přítomností poctil například oblastní divadla v Bratislavě, Kladně, Brně, Plzni a Olomouci. V letech 1928, 1929, 1931 i 1932 hostoval v Národním divadle v Praze.
Za války režíroval (a také vedl) v Moderním divadle v pražském Akropolisu. Po válce vystřídal štace v pražské Uranii, ostravském Zemském divadle a táborském Městském divadle. Svoji uměleckou dráhu završil jedenácti lety ve známém Městském divadle v Kolíně (1948 - 1959), ze kterého odešel rovnou na zasloužený odpočinek. Hrál ve hrách „Kateřina Veliká", „Náš pan farář", „Maryša" či „Fidlovačka".
Koldovský ztvárňoval nejdříve různé milovníky a hrdiny, z nichž se přehrál na zkušené starší muže, otce a významné pány z lepší společnosti. Své role dokázal převyprávět jak v kladném duchu, tak také v tom záporném, které zvýrazňoval svou postavou, mimikou, hlasem, gesty, pohyby a výrazem. Jeho horší talent však neměl větší příležitost se více vyvinout.
Ve filmu se moc neuplatnil. Na plátně vytvořil pouze epizodní role v osmi filmech. Hrál malé role pánů z lepších kruhů: muže v němém Kašparově ZÁHADNÉM PŘÍPADĚ (1924), ředitele oceláren v Kubáskově sociálním dramatu SVÍTÁNÍ (1933) podle scénáře Otakara Vávry a hosta na večírku v melodramatu SRDCE ZA PÍSNIČKU (1933) Karla Hašlera, kde divákovi utkvěly dodnes oblíbené „hašlerovky".
Po čtyřech letech mu byl nabídnut cholerický filmový režisér v Bromově komedii KARIÉRA MATKY LÍZALKY (1937) s Antonií Nedošinskou, Theodorem Pištěkem, Evou Gerovou a Ladislavem Peškem a Karel v sociálním filmu HARMONIKA (1937), jenž opět režíroval Ladislav Brom, který se čerstvě vrátil ze studijního pobytu v SSSR.
Následný rok se ukázal jako hrabě v Lamačově LUCERNĚ (1938) podle slavného dramatu Aloise Jiráska o hájení práv prostého lidu, jenž režisér Lamač natočil již předtím v němé verzi z roku 1925. Výrobní firma šetřila na výpravě v domnění, že venkovským divákům půjde hlavně o divadelní předlohu, o příběh a o „národní duch" hry. A jako zpravodajský plukovník ve snímku HRDINOVÉ HRANIC (1938) režiséra Jaroslava Blažka, jenž reagoval na dramatické události z roku 1938 a kvůli nastalé politické situaci a blížící se německé okupaci nemohl býti nikdy dokončen.
Své poslední role se dožil o celé dva roky později (stejně jako jeho manželka Jožka Koldovská), když s přísností zahrál inspektora Holana ve Slavínského filmu POZNEJ SVÉHO MUŽE (1940). Slavínský do tohoto příběhu vymyslel Helenku (Marta Fričová, potomek slavné herečky němých filmů Suzanne Marwille a nevlastní dcera režiséra Martina Friče), která se provdá za sňatkového podvodníka Gustava (Raoul Schránil) a nastěhuje se do vily jeho zaměstnavatele, inženýra Petra Kovala (Jan Pivec), za kterého se Gustav vydával. Ze zahraničí však přijíždí pravý Koval… Jak to celé nakonec dopadne?
Odchod mimo Prahu Koldovskému znemožnil uplatnění ve znárodněné kinematografii, protože v Praze se nacházely jediné filmové ateliery na Barrandově a v Hostivaři. Externě a výjimečně spolupracoval také s rozhlasem. Byl třikrát ženatý a jeho první manželkou byla herečka Jožka Smolová - Koldovská (1905 - 1962), oba herci se objevili společně ve filmech SVÍTÁNÍ a SRDCE ZA PÍSNIČKU. Nakonec Jiří Koldovský zemřel 8. ledna 1963 na plicní embolii v Kolíně ve věku nedožitých šedesáti čtyř let. 
KOLDOVSKÝ, Jiří - herec (I1274)
 
164 «u»http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-743b&scan=16#scan16 «/u»
4. February 1796
Copul: P. Mathias Kahsiczka expositus capellanus Klappensis, Lybochovitz
Ignatz Wykisali, towaryss truhlarzsky v mieste Raudnitce Nro 27, pozustali syn po + Petrowy Wykisalym, biwalim kantorem w Seltschanech knizetcyho Lobkowiczkyho panstwi Chlumeczkeho (myšlen Vysoký Chlumec, čili to mohou být klidně Sedlčany)
Barbora, wlastni dcera Vita Lachowskeho z mesta Budin knizetcyho diettrichsteinskyho panstwi Budinskeho, slouzicy kucharka u pana burggrabyho v Lybochowiczych Nro 88
Johann Wikisalý Rathkanzelist? in Raudnicz
Framtisska Blasskowa dcera Jana Blažka mystra hrnčiřskeho a messtana w Libochowyczych.
(od Kateřiny Lochmnové, email 2017-01-26)
 
VYKYSALÝ, Ignacius (I2460)
 
165 «u»http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-7cd5&scan=86#scan86 «/u»

+ «u»http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-7ca0&scan=55#scan55 «/u»

 
VYKYSALÁ, Kateřina (I2462)
 
166 «u»Index «/u»matriky «u»narození«/u»/úmrtí Kováň-Katusice kniha 11, scan 206:
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7163/206#«b»

Karel Ján Matouš«/b» - záznam narození: 1871-3-1
Matrika Katusice on-line svazek
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7163/111
Porodní) bába - Anna Kalvachová ze Skalska, Mat Wojík, farář.
«u»«b»Otec«/u»:«/b»
Karel MATOUŠ rolník z Katusic č.p. 8, okres Mnichovo Hradiště, syn Štěpána MATOUŠE rolníka z Katusic č.p. 8
a matky Kateřiny ŠTROSOVÉ ze Sudoměře č.p. 25, okresu téhož.
«u»«b»Matka«/u»:«/b»
Alžběta ŠNÝDROVÁ, dcera Václava ŠNÝDRA rolníka z Krásnovsi č.p. 24 a matky Alžběty rodem FINKOUSOVÉ z Krásnovsi č.p.36 okresu Mn. Hradištského.
«b»Kmotr:«/b» Kryštof KROUZSKÝ, syn Jana KROUZSKÉHO z Katusic č.p.12.
«b»Svědek:«/b» Jan ŠNÝDR, rolník z Krásnovsi (č.p.24).
Marie VRANÁ, selka ye Skalska č. 26 
MATOUŠ, Karel (ii) Jan , Jr - starosta a statkář (I213)
 
167 «u»Index «/u»matriky narození/úmrtí Kováň-Katusice kniha 11, scan 206:
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7163/206# 
MATOUŠ, JUDr. Jiří - návladní (I420)
 
168 «u»Index «/u»matriky narození/úmrtí Kováň-Katusice kniha 11, scan 206:
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7163/206# 
MATOUŠ, Karel (i - Veliký) - velkostatkář (Bohnice) (I33)
 
169 «u»ŽENICH «/u»- Adam NIKRIN, soused Kosohorský č.62, poddaný k Voticům. VDOVEC (věku 33 let), náboženství římsko-katolické.
«u»NEVĚSTA «/u»- Anna HELMOVÁ, dcera Antonína HELMY z Votic č.27 a matky Roziny ČERMÁKOVÉ z Votic. SVOBODNÁ (věku 30 let), náboženství římsko-katolické.
SVĚDKOVÉ - Mathias Březovský, obyvatel z Votic,
Josef Rimond, soused Votický
 
NIGRIN, Adam - kožešník, Votice č.27 (I491)
 
170 (2015)
«b»Tom Bergin«/b» is a Reuters journalist, based in London, who writes about corporate and economic affairs. He is also the author of "Spills & Spin: The Inside Story of BP", a critically-acclaimed history of the British oil major. In March 2013, he was named "Business Journalist of the Year" at the British Press Awards and won a Society of American Business Editors and Writers award for explanatory reporting, and won the Orwell Prize for his reporting on Starbucks' tax avoidance system.
«u» «/u»
 
BERGIN, Thomas (I1394)
 
171 (Dvojče s Anna Marií) záznam v online Matrice narození (Státní Oblastní Archiv, Praha) kniha Kováň-01, Katusice, folio 34, scan 36 :
«u»http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7153/36«/u»
 
MATOUŠOVÁ, Lidmila - dvojče, http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7153/36 (I1888)
 
172 (Dvojče s Lidmilou) záznam v online Matrice narození (Státní Oblastní Archiv, Praha) kniha Kováň-01, Katusice, folio 34, scan 36 :
«u»http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7153/36«/u»
 
MATOUŠOVÁ-FILIPOVÁ, Anna Marie - dvojče, http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7153/36 (I1889)
 
173 (Medical):«b»«i»Medical Comment
«/b»«/i»The tragic and astonishingly similar fates of «b»Julius [I] Kubert «/b»and his brother in law, «b»JUDr
Jindřich Rychlík«/b», first husband of Olga Zátková, prompts me to digress once more in the
medical field«b». «/b»Both Julius [I] Kubert and Jindřich Rychlík died of tertiary syphilis, with the form
affecting the central nervous system, colloquially known as general paralysis or general paresis
(or palsy) of the insane. In this day and age it is easy to forget how devastating disease syphilis
used to be when no effective treatment existed, in particular in its tertiary forms. The disease
affected all strata of society. It was only with the discovery of penicillin in early 1940's, that
effective treatment became available. The insidious early stages causing no hardship for the
infected person may mask the disease until it explodes in the terminal devastating stages, which
affect various vital organs, including the central nervous system. The involvement of the brain
and spinal cord by the disease results in disintegration of the personality and to motor
dysfunction. The disease was not unlike AIDS in our day, before the discovery of modern antiretroviral drugs.
Typically, the disease carried away young men and women in the flower of their lives, leaving behind despair, shame and financial ruin of families. Perhaps the most painful for the families was the personality change of the unfortunate victims, which was quite common. This is what happened to these two luckless young men.
«b»Julius [I] Kubert «/b»was«b» 41«/b», when the illness declared itself by his intellectual decline. He realized he could no longer cope with preparations of the examinations for staff officers. Motor dysfunction and personality change followed, the latter apparently for the better. According to Vlastislav, the illness transformed him into a meek, kind, patient and modest person. This only added to the pain of his close ones. He was discharged from the Army for the second time, this time for legitimate health reasons. He died at «b»43 «/b»after an accidental injury suffered under influence of the disease. Thus, he was mercifully spared of the disgrace of institutionalization.
«b»JUDr Jind Rychlík«/b», Olga's husband, became manifestly ill at 43 and died at 46. The similarity of the fates of the husbands of the two sisters gives an eerie sensation of the implacability of the hand of destiny. One must not, however forget that the disease was quite common in the upper middle class, and that the hypocritical prudish society is at least partly to be blamed for the spread of the disease amongst young gentlemen.
«b»Bohumila «/b»never remarried. She devoted her life to her orphaned children. Her father August [I], who shared with her the guardianship of the children, was ever important in her life. Besides caring for her children, her greatest joy was continuous learning, which she never gave up. Her English and her French became so good that she won a contract for translation of Galsworthy's Forsyth Saga. She accomplished this literary success with a minimal commercial reward. Nonetheless, the income earned from her translation work helped her to buy a small house in Libni which gave her independence and privacy she yearned for. For the sake of sparing others she kept her sorrows, pains and disappointments to herself. Thinking first of others and sparing them of worries appears to be a pattern throughout her life. This included her health problems. Neglect of her own health was a luxury she could hardly afford, as her health had never been robust. Typically, she kept mum about her troubles till advanced, causing in the end considerable worries for her daughter Eva and her husband MUDr Hilar [II] pi ka, who literally saved her life on a number of occasions.
At this point the «i»Narrative «/i»ends. Because Bohumila ("bábuška") spent the rest of her life with her daughter's Eva family, she is well remembered by her grandchildren, who all keep fondest memories of her. I was fortunate that I met her and knew her, before and after our marriage with Diana.
(Source: «i»From Petr PETRIK, MUDr : "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" «/i»)
«b» «/b» 
KUBERT, Julius - pražský setník (I905)
 
174 (Medical):«b»JUDr Jindřich Rychlík«/b», Olga's husband, became manifestly ill at 43 and died at 46. The similarity of the fates of the husbands of the two sisters gives an eerie sensation of the implacability of the hand of destiny. One must not, however forget that the disease was quite common in the upper middle class, and that the hypocritical prudish society is at least partly to be blamed for the spread of the disease amongst young gentlemen.
(«u»Source«/u»: «i»From Petr PETRIK, MUDr : "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" «/i») 
RYCHLÍK, JUDr Jindřich (I1601)
 
175 (Medical):2014 narration from memory by Bohumil (iii) VOLESK , the grandson:
Grandpa VOLESKY was a gregarious, engaging and energetic person.
Sometime during his life he had an accident (not known to me) and one of his legs was a few cm shorter. As a result, he wore an orthopaedic shoe and he was LIMPING.
His head was completely bald (don't know if he shaved some residual hair).
BOHUMIL and RŮŽENA lived in Praha-Karlín, Prvního pluku 18), on the corner of the main throughfare (Sokolovska), right by the elevated railway (viaduct) where we visited them after the WW-2. They also had a summer retreat house in Klánovice u Prahy.
As very small children (BV = 3-6 years) we used to go there sometimes. I remember (BV-III) the garden with sandy paths which we raked in the pattern of 'parkettes' (zig-zag) with grandpa.
This is how I remember him -
In 1949 he fell and broke his hip - in his early 80s of age.
Staying in a hospital (Praha, sv. Ducha), he was immobilized in bed with a traction apparatus to fix the hip position. His leg was up in the air with a weight hanging on it - I was almost 10 years old, visited him there and remember -
In this situation he contracted pneumonia and died, rather quickly - a very common misfortune in those days of hardly any antibiotics and bed immobilization..
Also, losing his enterprise in 1945 must have been quite devastating for him. 
VOLESKÝ, Bohumil Felix - komerční rada, továrník (I5)
 
176 (Medical):Bohumil (II-ing) - he was sporty but always had a problem with his lower leg that he injured as a young man (late 20s). This injury from a dam at Zatka's factory-mill near České Budějovice never healed and resulted in forever open skin wound around his ankle ("bércový vřed"). This affliction progressed in his advanced age, eventually even weakening his shin bone which buckled quite a bit causing a slight limp (his late 60s and 70s).
In his middle age, he developed a duodenum ulcer that was operated on in early 1950s (Dr Polák, Praha-Vinohrady hospital). That way he lost half of his stomach and was left with a pronounced 20-cm long surgical scar on his upper abdomen.
Later in life, he developed the Parkinson's disease (his 70s of age).
After visiting with his son's family in Canada (Bohumil & Zuzana, London, Ontario) in 1973, he sort of gave up on life and his health generally deteriorated. He was hospitalized in early 1974 and he died in the hospital. There was no definitive cure for the advancing Parkinson's. 
VOLESKÝ, Ing. Bohumil (ii) - inženýr, továrník (I1)
 
177 (Medical):Died in Podebrady (?) of "old age" at 84 years old. She was always complaining of some health problems - excessively. She wore thick glasses. She was rather fat and slow moving - but lasted relatively long. MATOUŠOVÁ-BAYEROVÁ, Jarmila (i) (I8)
 
178 (Medical):It is not talked about - but Rudolph took his life by hanging himself in the forest at his home outside Georgetown, Ontario - Canada.
He was haunted by his forced military service during World War 2 - and late in his life developed a paranoia of being followed or rather hunted. 
REINDL, MUDr. Rudolf (i) - physician (I586)
 
179 (Medical):Jarmila was quite chipper to her last year. She lived on her own in Prague (Liben, Ocelarska 9), was slim and elegant, walked well and her mind was in perfect shape.
For several decades she complained of not too good digestion, because of her gall bladder (but she had it taken out many years before !) - and so she maintained herself on a "light diet".
In summer 2005, she felt some digestive tract pains and a medical check identified pancreatic cancer. Unfortunately, unoperable.
She was eventually committed into a hospice for terminally ill (in Praha-Bohnice).
Given anti-pain morphine, she slept a lot, did not eat and in 2 months lost weight and, eventually, quietly expired in her sleep on January 17, 2006.
She was cremated in a crematorium in Praha-Strasnice, the ceremony was well attended by relatives and friends. Son Bohumil's family (both grand-children Monika and Martin) arrived from Montreal, Canada. 
BAYEROVÁ-JANDUROVÁ-VOLESKÁ-KORDOVÁ, Jarmila (ii) (I2)
 
180 (Medical):MONIKA - she was born with a low functioning one of the kidneys due to a reflux into it. At the tender age of ~2 she was operated on (several times) at the Children's Hospital in Montreal in an attempt to fix the ureter tube closing. While not completely, it was successful. Monika grew up very sporty - a gifted swimmer, later she was doing competitive volleyball (McGill university team) and ice hockey (!).
When Lukas was born (2008), she almost died on delivery when the placenta did not detach properly. She lost a lot of blood.and her uterus had to be taken out - that much for more children !
Lukas was born fine - but he cannot have another true brother or sister. 
VOLESKY, MUDr Monika Anna Eva - physician, orthopedic surgeon (I22)
 
181 (Medical):Narrated from memory by Bohumil(iii) VOLESKY, her grandson, in 2014:
RŮŽENA VOLESKÁ was a wiry woman, quite energetic and fit for most of her life.
Late in her life, she left Praha and moved in with her widowed daughter VĚRA Voleská-DOLANSKÁ who lived in Brno, Czech Rep.
As an old lady (her 80s ?) she developed a colo-rectal cancer and was operated on. She recovered well, however, from then on she was feable and had to live with a fecal bag.
Her son (Bohumil, II) died in Praha before her in June 1974 which was kept secret from her. She followed him shortly thereafter (1974-10-14) - died in a Brno hospital.
Unfortunately, I do not know the details as I was then already living in Canada (BV-III). 
ČTRNÁCTÁ-VOLESKÁ, Růžena Marie - Panenský Týnec c.13 (I6)
 
182 (Medical):Rakovina plic (dle úmrtního listu bronchogenní karcinom v obl. lev. plc. hilu)
 
MATOUŠ, Jiří - úředník ekonom (I2165)
 
183 (Medical):Recollections of grandson Bohumil (iii) VOLESKY's in 2014:
Grandpa (dědek) Vilém was a lanky, tall man walking with a cane. He wore strong glasses and suffered from cataract ("sedy zakal"). He had a mustache, chain-smoked and voraciously studied Czech history (Palacky).
He was of reasonable health and succumbed to a massive brain stroke sitting in a post office with his wife Jarmila, he just 'keeled over' - dead. 
BAYER, JUDr. Vilém - vládní rada (I7)
 
184 (Medical):Sebevražda zastřelením BLAHNÍK, Vojtěch Kristián - historik (I1512)
 
185 (Medical):She was diagnosed with breast cancer a few years ago and after having it removed followed by radiation and hormone treatment, we thought she had beat it.
However, in January this year (2015), it was discovered that the cancer had metastasized into her bones and brain. There was nothing that could be done. 
ZÁTKOVÁ-DOUBEK, Věra Libuše - restaurant owner (USA) (I13)
 
186 (Medical):While he was only an occassional drinker during his life time, a liver failure eventually caught up with him at - a very advanced age. He died quietly of a surprising liver failure upon a short stay in a hospital in Babylon (Long Island), NY, USA. KORDA, Plk. Václav - pilot, manager (I4)
 
187 (only 1 marriage record found !?) DOUBEK, Charles Paul - geologist (I15)
 
188 (podědil statek po smrti otce Štěpána) MATOUŠ, Karel (i - Veliký) - velkostatkář (Bohnice) (I33)
 
189 (Research):(Research): Moved from SEDLČANY to VOTICE (not confirmed only deduced). VOLESKÝ, František (de Paula) - mistr řeznický, Sedlčany č.79, Votice č.71 (I212)
 
190 (Research):1st WEDDING (1. sňatek) - Sedlčanz Matrika (Registry)
BV notes (photo of the entry):
«b» s01«/b»#208L-«b»1669«/b»-0903 -«tab»«b»Jakub FILYPEK«/b» syn Jana FYLIPKA«tab»
Married«b»«tab»«/b» s «b»Annou«/b» dcerou neboztika Simona Hole ka ? - - svedek Matej «u»G«/u»LAUZ
«tab»«tab»«u»«/u»

2nd WEDDING (2. sňatek) - Sedlčany Matrika (Registry)
BV notes:
«b»s01«/b»#224R-«b»1685«/b»-0708«tab»-«tab»pan «b»Jakub FILIPEK«/b»?? s Alzbetou po nebožtiku Adamowy - -
 
FILÍPEK, Jakub - literát (I1033)
 
191 (Research):Bohumil (iii) VOLESKÝ, Dr.Ing, v r.2014: "Pamatuji se na "tetu Betu", bydlela na Karlově náměsti v Praze (průchod na západ poblíže-naproti Faustovu domu) a chodili jsme k ní s mámou (Jarmila KORDOVÁ) na návstěvu. Měla vadu řeči a jakoby huhlala. Její manžel byl Karel VINKLÁŘ." GUTHOVÁ-VINKLÁŘOVÁ, Barbora (Beta) Marie Alžběta (I414)
 
192 (Research):Matrika Sedlčany svazek 09 on-line - «b»S «/b»:
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/11601/130
1772-Augustus-9, numero domu 3

"«b»SPACZEK «/b»Casparus rusticus viduus ex Woticz cum honesta vidua «b»Catharina «/b»post (nebožtíkovi) «b»DOUBRAVA «/b»Joanne ex Sedlczan ambo ad Bonu Rubro Hradek -" 
DOUBRAVA, Joannes - (vdovec) (I1134)
 
193 (Research):Museum Cenných Papírů", evid. číslo : AA00335
Bohumil VOLESKÝ, strojírna a slévárna - Pracovní list montéra 1911-9-9 (Frant. Hovorka) :
 
VOLESKÝ, Bohumil Felix - komerční rada, továrník (I5)
 
194 (Research):Narodil se 23.ledna 1861 v Hermanove Mestci. V roce 1868 žila rodina v Kostelci nad Orlicí ( u matciných rodicu).

1870-1878 navštevoval gymnázium v Rychnove nad Knežnou. Pak pokracoval ve studiích na ceské cásti Karlo - Ferdinandovy univerzity v Praze obor filozofie, matematika a fyzika.

Byl velmi nadaný hudebník.

Do roku 1887 pusobil jako vychovatel princu ze Schaumburg - Lippe v Náchode.

1887-1893 ucil na Akademickém gymnázium v Praze. 1893-1896 na gymnázium v Klatovech a od roku 1896-1918 pusobil opet v Praze.

1919-1923 generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru.

1900-1929 byl predsedou Ceského a po vzniku republiky Ceskoslovenského olympijského výboru, spoluzakladatel a první predseda Ceské amatérské atletické unie, predseda a redaktor Klubu turistu.

Tesne pred první svetovou válkou vydal první knihy o spolecenském chování. To melo možná i za dusledek to, že byl povolán do kanceláre prezidenta Masaryka kde pusobil jako ceremoniár s titulem ministerského rady (1919). Dnes pod názvem vedoucí diplomatického protokolu. Navrhl statut rádu Bílého lva, který dodnes propujcuje nebo udeluje prezident republiky.

V roce 1920 byl lektorem spolecenské výchovy na Univerzite Karlove .

Do podvedomí dnešní populace se dostal díky systému pravidel slušného chování. Vydal nekolik knih o etikete - Spolecenský katechismus, Na verejnosti, Rodinné události, Mladému republikánu, Stolnicení, Základy spolecenské výchovy, pravidla slušnosti pro mládež, Slušnost a demokracie.

Na svou dobu byl mimorádne zcestovalý a o svých cestách po Evrope, Africe a americe napsal rad knih- Causerie z cest po Španelsku, Na mori a za morem, Na zeleném Erinu, K slovanskému jihu, Na pokraji Sahary, Za horama Pyrenejskýma.

Zemrel 8.ledna 1943 v Náchode, pohrben je v Praze.

Toto jméno je dnes symbolem slušného chování a symbolem umení chovat se kulturne. 
GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav - ceremoniář presidenta (I418)
 
195 (Research):Sedlčany Matrika/Registry - 01
BIRTH - BV notes :
«b»s01«/b»#114-«b»1675«/b»-1119-«b»Mikolas«/b» - Rodičové Jakub «b»FILYPEK«/b» a Anna (Sedlczany)

DEATH - BV notes:
«b»s01«/b»#237L-«b»1676«/b»-0523: Pochováno pacholátko pana «b»Jakuba«/b» FILYPKA jménem
«tab»«tab»«tab»«b»Mikuláš«/b» majic věku svého 26 neděl (weeks). 
FILÍPEK, Mikuláš (I1116)
 
196 (Research):Source: Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914:

http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=195dbfd5d17e6bae9a700167a214cdd4539df67eaa288f2e6d8487f968cda803&action=image&record=1 
CÍFKA, Josef (I695)
 
197 (Research):Source: Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914:
http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=195dbfd5d17e6bae9a700167a214cdd4539df67eaa288f2e6d8487f968cda803&action=image&record=1

Source: Digitalizované pbytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914:
http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=195dbfd5d17e6bae9a700167a214cdd4539df67eaa288f2e6d8487f968cda803&action=image&record=1 
ČTRNÁCTÁ-CÍFKOVÁ, Blažena (I691)
 
198 (Research):Source: Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914:
http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=195dbfd5d17e6bae9a700167a214cdd4539df67eaa288f2e6d8487f968cda803&action=image&record=1 
CÍFKOVÁ, Růžena (I696)
 
199 (Research):Source: Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914:
http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=195dbfd5d17e6bae9a700167a214cdd4539df67eaa288f2e6d8487f968cda803&action=image&record=38
 
MÍCHOVSKÁ-ČTRNÁCTÁ, Růžena - Kralupy č. 447 (I690)
 
200 (Research):Source: Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914:
http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=195dbfd5d17e6bae9a700167a214cdd4539df67eaa288f2e6d8487f968cda803&action=image&record=38 
ČTRNÁCTÝ, Josef - ředitel cukrovaru (I593)
 

      «Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 ... 27» Další»