Poznámky |
- «u»«b»«i»Česky«/u»«/b»«/i» z paměti vnuka, Bohumila (iii) Voleského r. 2014:«u»«b»«i»
«/u»«/b»«/i»Dědeček Voleský byl veselá kopa a energická osobička. Nepamatuji se, že by měl v češtině přízvuk ač vlastně vyrostl v Rusku - samozřejmě v carském Rusku, kde žil v Petrohradu od svých několika měsíců až do 18 let. Jeho rodina tam emigrovala když byl ještě nemluvně. Jeho otec, původně řezncký tovaryš ve Voticích (~40 km jižně od Prahy), se propracoval do vyšší pozice (zřejmě, není doloženo) v Petrohradeckých jatkách. Rodina se rozhodla pro návrat z emigrace když bylo Bohumilovi 18 let, zřejmě v souvislosti s jeho rakouskouherským občanstvím a vojenskou povinností. Navrátili se z Ruska jako bohatší rodina a investovali v Praze do koupě činžovního domu na Vinohradech (č.p.130, nyní v ulici Belgické).
Jejich postavení umožnilo také Bohumilovi vystudovat obchodní školu a v roce 1890 založit strojně výrobní firmu se sídlem v Praze-Libni, která nesla jeho jméno. Tento velmi úspěšný a rostoucí podnik byl později hned po druhé světové válce zkonfiskován na základě Benešových (president) dekretů o klíčovém průmyslu protože tam jej zařadila jeho železo-slévárenská činnost pro rámy vyráběných dřevoobráběcích strojů (pily, frézy, soustruhy).
To byl konec vynikajícího podniku jehož zanedbané budovy byly navráceny rodině až po pádu komunismu v r. 1989. JIŘÍ BODENLOS, syn MARIE Voleské-BODENLOSOVÉ (žijí v Praze) použil reality jako kolaterální hodnoty pro podnikatelskou bankovní půjčku na zakoupení zařízení strojní pily, která byla přestěhována k produkci dřeva do Běloruska - kde bylo vše promptně znárodněno = ztraceno. Kolaterální majetek náležel bance a po několikaletých právních tahanicích ho převzaly převládnuvší finanční kruhy - -
My teď ani nevíme kdo je vlastníkem. S jistotou to není nikdo z Voleských.
«b»Prarodiče VOLESKÝCH
«/b»Oblíbený dědeček Bohumil (i) toho za svého života dokázal hodně. Já ho pamatuji už jen jako veselého pensistu - ač pokulhával (první zlomenina kyčle ?), byl vždy s úsměvem a jeho zcela holá hlava jen zářila. Prarodiče kdysi (1896) žili v Praze II. (Nové Město) na adrese Těšnov 1. Stojí tam dům č.p. 1059, tehdy byl přímo proti nádraží a dnes je tam jen spousta kanceláří. Později žili v Praze-Karlíně (ulice 1. pluku 18) kde jsme je navštěvovali.
Dědeček, jehož jméno mám i já, vyrostl v ruském Petrohradu a po návratu jeho rodiny do Prahy (1886?) založil výrobní firmu (1890, viz komerční oznámení). Myslím, že její lokace v Ocelářské ul. č. 9 nebyla ale ta prvo-původní a jak se podnik úspěšně rozrůstal stal se dědeček aktivním a váženým podnikatelem (viz foto s Presidentem T.G. Masarykem z r. 1928).
Firma měla sídlo na Starém Městě v domě č.p. 392-I. (ulice Na Příkopě 392/9) kde byla jen kancelář pro zákazníky a výrobní haly továrny byly u Českomoravské strojírny ve Vysočanech (Ocelářská ul. 9, poblíž současné sportovní haly Sazka).
Konfiskace celoživotního a úspěšného díla firmy musela být pro dědečka Bohumila životním zklamáním. Před námi dětmi se mnoho nemluvilo o podnikatelské minulosti, to bylo v komunistickém systému nebezpečné. Nesmyslnému řádění komunistů však děda "uniknul" když si opět zlomil kyčelní kloub a podlehl zápalu plic z proležení v nemocnici u sv. Ducha. Pamatuji se, že jsem ho tam navštívil když ležel s nohou vysoko ve vzduchu na specielním aparátu - -
Babička «b»«i»Růžena Voleská«/b»«/i» dědečka o mnoho let přežila. Dožila se požehnanáho věku a zemřela u své dcery Věry v Brně v 96 letech na rakovinu tlustého střeva. Prarodiče museli zažít těžké období během 2. světové války kdy ztratili dceru Líbu a málem i jejího manžela Jaroslava Zátku v něměckých koncentračních táborech. V letech 1950-60 jsem trávil několik školních prázdnin u tety Věry na jejím letním sídle v Rájci nad Svitavou kde byla také babička Voleská. Pamatuji ji jako přísnou dámu a jenom později mi docházelo jak velikým dílem ona vlastně musela přispět k znovu-počeštění toho "ruského" dědečka když byli ještě mladí a krásní (viz foto).
«u»«b»«i»English«/u» «/i»2014 narration from memory by Bohumil-III, the grandson:«/b»
Grandpa VOLESKÝ was a gregarious, engaging and energetic person.
I do not remember him having an accent in his Czech language although he grew up in Russia where he lived untill his 18 years of age. His Volesky family emigrated to St Petersburg, Russia, when Bohumil-I was only about 6 months old (?).
His father was a butcher in Votice (~40 km south of Praha) and, apparently growing through the ranks in Russia, he became highly positioned in the St. Petersburg slaughter house (no records).
The family decided to return from the Russian immigration - something to do with Bohumil's 18-th birthday (before that ?) - because of his Austro-Hungarian citizenship and/or army duty or so -
They returned quite wealthy and invested their savings buying apartment building(s) in Praha-Vinohrady.
They also funded BohumiI's start up of a company specializing in design and production of woodworking machinery (saws, lathes, etc.) eventually located in Praha-Liben. I think that the Ocelářská 9 location was not the very first one. He grew the company (Bohumil Voleský, Ltd.) into a good size (100? employees) and became a very active and respected entrepreneur (see photo with President T.G. Masaryk from 1928).
This very successful company was nationalized in 1945 through (President) "Beneš' decrees" right after the end of the WW-2. This happened because it was apparently classified as "key heavy industry" since one of its parts was a (small) foundry - making the machine frames.
The Company, confiscated and under 'national management' from 1945, was formally nationalized in 1948. The record for the Company in the Company Register of the County Business Court in Praha was indexed as «b»«i»Jd. XI 218«/b»«/i». This record was filed before 1906, as indicated by its index number that seized to be used in that year. The business registration duty was determined by the market earnings and Bohumil Voleský Ltd. was already registered in 1896.
That take-over was the end of the enterprise, remnants of which (real estate only) were eventually returned to the family in 1989 (?) when the communist regime fell in Czechoslovakia.
JIŘÍI BODENLOS, the son of MARIE Voleská-BODENLOSOVÁ (they lived in Praha) took over the property. He used it as a collateral for a bank loan for his own newly founded enterprise consisting of purchasing a saw-mill in Sweden, moving it to Belarussia - where it got nationalized = lost !
This loan collateral property belonged to the bank. Following some years of a complex financial "legal limbo", the original factory real estate was unloaded in a complicated transaction and appropriated by a take-over financiers - -
We actually do not know who owns it now. Certainly not anyone of the Voleskys.
«b»The VOLESKÝ grandparents«/b»
Grand-pa BOHUMIL (I) was a 'jolly good fellow', and quite accomplished in his life. I remember him in his retirement age - always joking, totally bald and limping (earlier hip fracture ?). In 1896 the grandparents used to live in Praha II (Nové Město) at the adress Těšnov 1. The building with the original number 1059, was then directly opposite to the now-demolished railway station and nowadays holds mainly offices. Bohumil Volesky, Ltd. had an office close-by in the Old Town in a building #392-I (Na Příkopě 392/9), while the production halls were in Praha-Vysočany (Ocelářská ul. 9, poblíž současné sportovní haly Sazka), opposite to the halls of "Českomoravské strojírny".
Retired grand-parents lived in Praha-Karlín (Prvního pluku 18, by the viaduct) and we visited with them occasionally. While grand-pa actually grew up in St. Petersburg, Russia, I never noticed that he would be speaking the Czech language with an accent. In 1890, he started a machine manufacturing enterprise (see advertizing flyer) which eventually focused on producing woodworking machinery in Praha-Libeň..
The company was later run by my father Bohumil (II) who was not even allowed to come close to the enterprise. A new life under the communist regime started -
However, Grand-pa 'escaped' it by breaking his hip (again) and dying of pneumonia in the St. Spirit (sv. Ducha) hospital in Praha (1949). I remember visiting with him as his leg was propped up sticking high in the air on the bed apparatus -
Grand-ma «b»«i»Růžena Voleská«/b»«/i» outlived grand-pa by many years as she lived with her daughter Vera in Brno. At the blessed age of 96 she yielded to colon cancer. The grand-parents must have lived through terrible times during the 2«sup»nd«/sup» World War when they lost their first daughter Líba and almost her husband Jaroslav Zátka in German concentration camps. Several times during the 1950-60s I spent marvelous summer vacations at aunt Věra's summer cottage in Rajec-upon-Svitava where was also grand-ma Růžena. I remember her as a sharp and stern lady. Only later did I realize how big a heart she must have had turning my "Russian" grand-pa back into a so successful Czech - when they were both young and beautiful (see photos).
- (Research):Museum Cenných Papírů", evid. číslo : AA00335
Bohumil VOLESKÝ, strojírna a slévárna - Pracovní list montéra 1911-9-9 (Frant. Hovorka) :
<http://www.das-mcp.cz/muzeum/cz/archivalie/detail/id/171252>
- (Medical):2014 narration from memory by Bohumil (iii) VOLESK , the grandson:
Grandpa VOLESKY was a gregarious, engaging and energetic person.
Sometime during his life he had an accident (not known to me) and one of his legs was a few cm shorter. As a result, he wore an orthopaedic shoe and he was LIMPING.
His head was completely bald (don't know if he shaved some residual hair).
BOHUMIL and RŮŽENA lived in Praha-Karlín, Prvního pluku 18), on the corner of the main throughfare (Sokolovska), right by the elevated railway (viaduct) where we visited them after the WW-2. They also had a summer retreat house in Klánovice u Prahy.
As very small children (BV = 3-6 years) we used to go there sometimes. I remember (BV-III) the garden with sandy paths which we raked in the pattern of 'parkettes' (zig-zag) with grandpa.
This is how I remember him -
In 1949 he fell and broke his hip - in his early 80s of age.
Staying in a hospital (Praha, sv. Ducha), he was immobilized in bed with a traction apparatus to fix the hip position. His leg was up in the air with a weight hanging on it - I was almost 10 years old, visited him there and remember -
In this situation he contracted pneumonia and died, rather quickly - a very common misfortune in those days of hardly any antibiotics and bed immobilization..
Also, losing his enterprise in 1945 must have been quite devastating for him.
|