Poznámky
Záznamy 451 až 500 z 1,411
| Poznámky | Spojeno s | |
| 451 | Jan PROROK zemřel "sešlostí věkem" v 78 letech - podle sdělení ing. Pavla Pospíšila, který v Nov. 2018 četl na mástě matriku úmrtí (strana 88) v Tuněchodech. | PROROK, Jan (i) - výminkář, Tuněchody č.51 (I549)
|
| 452 | Jan SEEHAK, jr. died in a car accident. His passing was published in Le Nouvelliste (Avis Motuires, pg. 27) in Sion on July 20, 1999, with listed family members: http://doc.rero.ch/record/201753/files/1999-07-20.pdf | SEEHAK, Jan (jr.) (I2915)
|
| 453 | Jarmila (ii-Jarča) se narodila v Praze jako jediné dítě Jarmily a JUDr Viléma Bayerových. JUDr Vilém byl vládní rada ve státní službě a rodina se pohybovala v souvislosti s jeho zaměstnáním (krajský hejtman). Jarmila vyrůstala v Poděbradech kde také chodila do základní školy. Do kvarty chodila na reálném gymnasiu v Kolíně, potom na Vyšší dívčí (Vodičkova ulice) v Praze kde bydlela v pensionátě zatímco rodiče již byli v Roudnici nad Labem. Tam se v r. 1932 seznámila s MUDr Kamilem Jandurou, kterého si vzala. Po narození Jarmily (iii, zvaná Ajka) se však rozvedli, údajně pro Jandurovu blataní nevěru. Jarča byla sportovní (tennis) a pohledná dáma s vrozenou elegancí. V Poděbradech se seznámila se svým druhým manželem, továrníkem Ing. Bohumilem VOLESKÝM z Prahy, se kterým prožila větší část života. Měli 2 děti, Bohumila (iii, nar. 1939) a Marii (provd. BODENLOSOVOU, nar. 1942). Hned po 2. světové válce v r. 1945, rodinná firma ("Bohumil Voleský", dřevo-obráběcí stroje), továrna i byt v Praze-Libeň byly zestátněny (Benešovy dekrety) a rodina ztratila všechno. Přestěhovali se do nájemního bytu v Myslíkově ulici č. 4 a otec Bohumil začal pracovat jako zaměstnanec-inženýr. Aby pomohla s výživou rodiny za komunistické diktatury, matka Jarča se vyučila kino-operátorkou (promítat filmy) a vypracovala se na vedení několika biografů. Mezitím syn Bohumil (iii) vystudoval (strojní) inženýrství a přes těžkosti doby dokázal odejet do Kanady (1967). Po smrti otce Bohumila (ii) a v jejím pensijním věku, Jarmile komunistické úřady povolily návštěvy syna v Montrealu. Během těchto návštěv se Jarmila spojila také se svým starým spolužákem z Poděbrad, Václavem KORDOU, který po útěku z komunistického Československa žil na Long Islandu v New Yorku. V Jarmiliiných 75 letech se ten stal jejím třetím manželem. Tak prožila Jarmila dalších 13 let v Amityville, NY. Pilot a plukovník letectva ve výslužbě Korda zemřel v r.1996. Jarmila se eventuílně rozhodla vrátit do Prahy kde se podílela na komplikované post-komunistické restituci rodinného majetku. Zařídila si hezký byt v areálu bývalé rodinné továrny v Praze-Libni. I přes svůj vysoký věk byla vždy elegantní a společenskou dámou dobrého humoru. Po krátké nemoci a 2 posledních měsících v Hospici Strasburk s výhledem na věžní hodiny bývalého rodinného velkostatku v Bohnicích (předci Matoušovi) zemřela tam tiše na pankreatickou rakovinu v 97 letech. | BAYEROVÁ-JANDUROVÁ-VOLESKÁ-KORDOVÁ, Jarmila (ii) (I2)
|
| 454 | Je zajímavé, že pracovní kontakty Wiesnerů pokračovaly i v další generaci. V močovickém cukrovaru, když byl ve vlastnictví potomků Františka Wiesnera, pracoval Pavlův syn «u»«b»Adolf Pavel«/u»«/b» jako strojmistr a po prodání cukrovaru roku 1930 přešel ve stejné funkci do jejich dalšího cukrovaru v Libici nad Cidlinou. | WIESNER, Adolf Pavel (I818)
|
| 455 | Je záznam v matrice sňatků Kováň-Katusice online, kniha 03, folio 128, scan 47. Uveden je katusický statek č.8 a mladý věk obou svatebčanů (19 let, souhlasí s datem narození Františka z matriky narození kniha 02, foli.24). | MATOUŠ, František - http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7153/25 (I1861)
|
| 456 | Její matka byla Teresia FILÍPKOVÁ, 2. manželka varhaníka Wenceslawa FILÍPKA. | FILÍPKOVÁ, Rosalia Maria Magdalena (I1217)
|
| 457 | Její otec, ředitel cukrovaru, dal základ k archeologickým vykopávkám na Budči . Zdenka milovala vykopávky a antické umění. Hodně cestovala do Italie. Zemřela v 36 letech bezdětná. Je pochovaná na Budči a její hrobka je ozdobena ionskými sloupy dle jejího návrhu. Hřbitov na vrchu Budči nad obcí Zákolany, okolo rotundy sv. Petra a Pavla. Původně se na Budči pohřbívalo okolo rotundy a okolo zrušeného kostela Panny Marie, na konci 18. stol. byl opodál zřízen nový hřbitov, chráněný hřbitovní zdí, s barokní branou. Ze starého hřbitova přenesen náhrobek manželky pana Adama Šlajchrta z Vízntalu, z r. 1625 a umístěn na venkovní zeď sakristie rotundy. Nad náhrobkem břidlicové náhrobní desky kovárských děkanů, vedle hroby dalších děkanů a jejich rodinných příslušníků. Z druhé strany rotundy je na hřbitově hrob MUDr. Karla Slavoje Amerlinga a jeho manželky Svatavy. Vedle na vyvýšeném místě hrobka rodiny ředitele zákolanského cukrovaru a příznivce archeologie, «b»ing. Jana Felcmana«/b», zdobený kopiemi antických sloupů s architrávem. Dále na hřbitově hrob znalce dějin Budče, PhDr. Václava Davídka, zdobený půdorysem zbořeného kostela Panny Marie a černý kamenný sarkofág s nápisem "Svým rodičům" od sochaře Františka Hnátka z Trněného Újezda, který je zde také pohřben. ( http://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-k0201109-Hrbitov-Budec-Zakolany-cesko/ ) | FELCMANOVÁ-MATOUŠOVÁ, Zdenka (I666)
|
| 458 | Její postavení v rodině ČTRNÁCTÝCH (z Hostouně a Kralup) zatím není známo. | ČTRNÁCTÁ-ZÁTKOVÁ-SUCHÁ, Gabriela (I870)
|
| 459 | Jiri BODENLOS is NOT a biological father of GABRIELA. Iveta had Gabriela with somebody else without marriage. Jiri BODENLOS then married IVETA and adopted GABRIELA | BODENLOS, Ing Jiří - politik (I66)
|
| 460 | Jiří POSPÍŠIL zemřel ve věku 77 let 4m 15 dní, na sešlost věkem dle listu lékaře a záznamu v Matrice úmrtí pro Tuněchody str.123. Přečteno osobně na Matričním úřadu v Pardubicích ing. Pavlem Pospíšilem, Nov. 2018 | POSPÍŠIL, Jiří - výminkář, Tuněchody 8 (I3350)
|
| 461 | Jiří umřel ve věku 68 let a z toho lze vyvodit rok jeho narození jako 1690. Záznam v matrice úmrtí online (Státní Oblastní Archiv, Praha), kniha Kováň-01, scan 247 : http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7153/247 | MATOUŠ, Jiří - Katusice č.13?, (+) http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7153/247 (I1893)
|
| 462 | Josef MATOUŠ (84 let), výminkář z Katusic čp.14. zemřel na "sešlost věkem". Záznam v online Matrice úmrí (Státní Oblastní Archiv, Praha) kniha Kováň-«b»11«/b», folio 20, scan 190 : «u»http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7154/190«/u» | MATOUŠ, chalupník Josef - Katusice 20=14, http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7154/108 (I1958)
|
| 463 | Josef POSPÍŠIL zemřel náhle na ochrnutí srdce ve věku 57 let, 7m a 22 dní, jako ženatý rolník v Tuněchodech č.p.27. Nezveřejněná Matrika zemřelých byla přečtena na Magistrátu města Pardubic (ing. Pavel Pospíšil, Nov.2018), strana 162. | POSPÍŠIL, Josef - z Tuněchod 8 a 27 (I3295)
|
| 464 | Josef VRANÝ- - 28.12.1842 se narodil v «u»Sušně - 1848-1853 obecná škola v Sušně a Chorušicích - německá reálka v České Lípě a ve Vídni - studium chemie na technice ve Vídni - vysoká zemědělská škola v Halle/Saale - statkář v Chorušicích - 1870 pronajal statky v «u»Sušně «u»- Sušno č.p. 18 - starosta Sušna - 1884 koupil Haslerův dvůr č.p. 12 v Mladé Boleslavi od Dr. Wurzla za 28000 zl. - starosta okresu Nové Benátky okresní starosta v Nových Benátkách (Benátky nad Jizerou) - starosta okresu Mladá Boleslav - 1894-1896 starosta královského města města Mladá Boleslav - statkář ze Sušna u Kropáčovy Vrutice - náměstek okresního starosty v Mladé Boleslavi - 1886-1888 poslanec na Říšské radě - 1883-1889 poslanec Sněmu Království Českého za volební obvod venkovských obcí č. 15 Nymburk-Nové Benátky (národní strana) - dal podnět k postavení nemocnice, plynárny a vodárny v Chobotech - 1901 zemřel v Mladé Boleslavi «u»pohřben v Mladé Boleslavi «/u»(Převzato z PAYNE rodokmenu - http://www.payne.cz/3xS43787/VranyJosef.htm ) Viz také Wikipedia-stranka: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Vran%C3%BD_%28poslanec_%C5%98%C3%AD%C5%A1sk%C3%A9_rady%29 Online Matrika narození Chotětov 06 : http://ebadatelna.soapraha.cz/d/5959/141# | VRANÝ, Josef - starosta Mladá Boleslav (I1296)
|
| 465 | JUDr August ZÁTKA - první předseda - Národní Jednota Pošumavská (České Budějovice) založena 31.8.1884 a zrušena 1948. «b»August Zátka«/b», plným jménem «b»August Pantaleon Zátka«/b» («u»27. července «/u» «u»1847 «/u» «u»České Budějovice [1]«/u» '96 «u»31. ledna «/u» «u»1935 «/u» «u»České Budějovice [2][3]«/u»), byl «u»rakouský «/u» a «u»český «/u» advokát a politik z vlivného českobudějovického «u»rodu Zátkových «/u», na přelomu 19. a 20. století poslanec «u»Českého zemského sněmu «/u», předák českojazyčné komunity v Budějovicích, po vzniku Československa krátce «u»předseda správní komise Českých Budějovic «/u». WIKIPEDIE: Chodil na piaristickou obecnou školu, pak od roku 1857 na gymnázium v Jindřichově Hradci, kde bydlel u strýce Jana. Zůstal zde až do roku 1861, i po strýcově odchodu, teprve toho roku přešel na německé piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, ovšem v oktávě opět studoval v Jindřichově Hradci, kde i maturoval. Následně vystudoval práva a v červenci 1869 promoval. Roku 1870 získal titul doktora práv. Absolvoval vojenskou službu a soudní praxi v Štýrském Hradci. Ve věku 23 let se vrátil do Budějovic jako začínající advokát. Zároveň se po boku svého otce, podnikatele a politika «u»Hynka Zátky «/u» zapojil do veřejného života. Od března 1876 měl vlastní advokátní kancelář v Budějovicích.«u»[4][5]«/u» V 70. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky, v níž vystřídal otce Hynka Zátku. V «u»zemských volbách v Čechách v roce 1878 «/u» byl zvolen v «u»kurii «/u» venkovských obcí (volební obvod Budějovice '96 Lišov '96 Trhové Sviny '96 Hluboká '96 Týn n. Vltavou) do «u»Českého zemského sněmu «/u».«u»[6]«/u» Zvolen byl jako člen «u»Národní strany «/u» (staročeské).«u»[7]«/u» Mandát obhájil ve «u»volbách v roce 1883 «/u»,«u»[8]«/u» «u»volbách v roce 1889 «/u» i «u»volbách v roce 1895 «/u»,«u»[5]«/u» přičemž v roce 1889 i 1895 nadále kandidoval za staročechy.«u»[9][5]«/u» Ve «u»volbách v roce 1901 «/u» byl na sněm zvolen za kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Budějovice).«u»[10]«/u» Mandát obhájil ve «u»volbách roku 1908 «/u», nyní za kurii městskou, obvod České Budějovice,«u»[11]«/u» přičemž byl společným kandidátem českých politických stran.«u»[12]«/u» Zemským poslancem byl nepřetržitě 35 let.«u»[4]«/u» Kromě toho zasedal od roku 1872 do roku 1910 v okresním zastupitelstvu. Do obecního zastupitelstva v Budějovicích poprvé nastoupil roku 1876. Od roku 1885 působil jako starosta místní Občanské záložny. Podílel se na rozvoji českého hospodářského a společenského života a budování českého školství. V roce 1872 založil pobočku «u»Ústřední matice školské «/u» v Budějovicích. Roku 1883 patřil k první garnituře Čechů, která získala většinu v dosud převážně německé obchodní komoře v Českých Budějovicích.«u»[4][5][3]«/u» V roce 1906 vedl českou volební kampaň v komunálních volbách, jejímž výsledkem byla česká většina v třetím voličském sboru v obecním zastupitelstvu, čímž se český živel výrazně posunul k ovládnutí dosud převážně německé městské samosprávy.«u»[13]«/u» 27. října 1918 promluvil na manifestaci občanů Budějovic a ohlašoval brzkou národní samostatnost.«u»[13]«/u» Krátce se stal i nejvyšším představitelem města, protože v listopadu 1918 byl jmenován «u»předsedou správní komise Českých Budějovic «/u». Na postu setrval jen do následujícího roku, kdy byla ustavena řádná obecní samospráva a kdy Zátka neuspěl ve volbách. V roce 1922 nicméně získal jako první osoba po roce 1918 titul čestného občana Budějovic. Pro udělení titulu hlasovali i němečtí členové zastupitelstva, kteří ho ocenili jako čestného protivníka. Čestné občanství mu udělily i mnohé další obce v regionu.«u»[4]«/u» Roku 1878 se oženil s «u»Janou Zátkovou «/u», rozenou Klavíkovou, vnučkou bývalého budějovického starosty «u»Františka Josefa Klavíka «/u». Jana Zátková byla rovněž aktivní ve veřejném životě, podílela se na organizování ženských spolků. August Zátka zemřel ve svém domě v roce 1935 na sešlost věkem. Pohřben byl na hřbitově u sv. Otýlie.«u»[4]«/u» | ZÁTKA, JUDr. August - advokát, politik (I572)
|
| 466 | JUDr Bohuslav VRANÝ - - 22.4.1873 narodil se v Nymburku - absolvoval právnickou fakultu - 1898-1913 české místodržitelství v Praze - 1906 okresní komisař - 1913 vrchní okresní komisař - 1913-1918 vedoucí expozitury okresního hejtmanství v Nymburku - místodržitelský koncipista v Žamberku? - ministerský rada prodal oba statky v «u»Sušně č.p. 18 - 1902 svatba - 1925 svatba - Praha Pštrosova 32 - «u»pohřben v Mladé Boleslavi «/u»(Převzato z PAYNE online rodokmenu - http://www.payne.cz/3xS43787/VranyBohuslav.htm ) | VRANÝ, JUDr Bohuslav (Sláva) (I1302)
|
| 467 | Julie Sýkorová se narodila 16. dubna 1826 ve Svojšicích u Choltic (blízko Pardubic) v myslivně. Když dospěla, poslali ji rodiče do Prahy na další vzdělání. Jako žačka navštěvovala též modní závod paní Kašparové, kde pracovaly nejen šičky, ale chodila se sem přiučovat šití i děvčata z pražských a venkovských rodin. Karel, syn paní Kašparové, byl toho času jedním z přátel Havlíčkových. Počátkem roku 1847 počal Havlíček s několika přáteli navštěvovat dům paní Kašparové. Tam se seznámil s Julií. Havlíček se nato vídával s Julií častěji a v neděli chodili na procházky. Korespondovali spolu německy. Jejich svatba se konala 4. března 1848 v kostele u sv. Havla v Praze. Oddal je Havlíčkův přítel P. Řezáč a za svědky byli Václav Vladivoj Tomek a Vilém Gabler. | Rodina F508
|
| 468 | Julius was born and grew up in Russia. He committed suicide (how?) several years after the family returned to Praha. He is burried in the family tomb in Praha-Vinohrady cemetery. | VYKYSALOVÁ-VOLESKÁ, Anna - Plískov č.12 (I27)
|
| 469 | Karel WENIG (1878 Olomouc - 1964 Praha) ??? «b»«i»(Je to on ?«/b»«/i» Ověřit-Check!«b»)«/b» - Citace z Akademického Bulletinu Akademie věd ČR: http://abicko.avcr.cz/2014/02/09/ Karel Wenig se narodil 5. června 1878 v «b»Olomouci«/b» v rodině filologa a zemského školního inspektora «b»Františka Weniga«/b». V letech 1884-1889 navštěvoval obecné školy ve Slaném a na Smíchově a poté studoval na pražských gymnáziích: I. a III. ročník na Smíchově, IV.-VIII. ročník v Křemencově ulici, kde roku 1897 úspěšně složil maturitní zkoušku. Po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na níž si, zjevně ovlivněn otcem, zvolil obor klasická filologie. Vysokoškolské studium absolvoval v letech 1897-1900. Ve svém životopise uvádí, že navštěvoval „čtení o filologii klasické, o sanskrtu, češtině i němčině". Mezi jeho učitele patřili mj. významní jazykovědci Josef Král a Jan Kvíčala. V prosinci 1901 K. Wenig vykonal zkoušku z češtiny pro nižší gymnázia, v červnu 1902 složil státní zkoušku z klasické filologie, čímž získal aprobaci z latiny a řečtiny pro střední školy. V prosinci 1902 si mohl na základě rigorózních zkoušek připojit ke svému jménu titul «b»doktora filozofie«/b». Po vysokoškolských studiích zahájil dráhu středo-školského profesora. Nejprve krátce působil jako suplent na Akademickém gymnáziu v Praze (1902-1903), ale už roku 1903 byl jmenován skutečným učitelem na gymnáziu ve Slaném. V letech 1904-1905 studoval jako státní stipendista na Filozofické fakultě berlínské univerzity. Po návratu z Německa natrvalo zakotvil v Praze. V roce 1905 byl znovu přidělen na Akademické gymnázium a od roku 1906 byl skutečným učitelem při reálném a vyšším gymnáziu v Křemencově ulici. Zde získal téhož roku titul profesora a byla mu pravidelně udělována vědecká dovolená pro další vzdělávání a bádání. V lednu 1908 se habilitoval na Filozofické fakultě české univerzity v Praze v oboru klasické filologie na základě habilitační práce «i»Metrické studie «/i»(1906), jejímž podkladem byla studie «i»O pramenech Augustinova spisu De musica«/i» («i»Listy filologické«/i» 33, 1906, s.1-17, 81-95, 161-182). Od roku 1908, kdy se stal soukromým docentem, se tak již mohl plně věnovat badatelské práci. Roku 1910 byl navíc pověřen správou řeckého oddělení prosemináře pro klasickou filologii. V srpnu 1920 byl jmenován mimořádným a o rok později řádným profesorem Univerzity Karlovy. Po jmenování vedl čtyřletý přednáškový kurz, který zahrnoval dějiny řecké literatury a římské odborné prózy. Přednášel také o řeckých a římských starožitnostech (tj. archeologii), vyučoval úvod do studia klasické filologie a kritiku a hermeneutiku v klasické filologii. Od prosince 1914 byl dopisujícím členem III. třídy ČAVU, svého členství se však v březnu 1918 vzdal a nepřijal ani zvolení mimořádným členem ČAVU v roce 1916. Od ledna 1915 byl mimořádným členem KČSN. U příležitosti osmdesátých narozenin mu bylo roku 1958 uděleno čestné členství v Jednotě klasických filologů při ČSAV. První Wenigovy vědecké práce byly uveřejněny v letech 1900 a 1901 («i»Kdy byl napsán Minuciův dialog „Octavius"?«/i», «i»Listy filologické «/i»27, 1900, s. 161'96165; V jaké podobě se nám zachovala «i»Aischylova tragoedie«/i»…, «i»Listy filologické«/i» 28, 1901, s. 161'96173, 321'96342). V popředí jeho vědeckého zájmu byla nejprve antická metrika, jak dokládá i jeho habilitační spis. Později se zaměřil na literární dějiny; zabýval se především vývojem antického řečnictví. Tato problematika se také stala tématem Wenigova nejvýznamnějšího díla, třísvazkových «i»Dějin řečnictví řeckého«/i» (Praha 1916, 1923 a 1936). V Listech filologických publikoval mnohé obsáhlé studie věnované římskému písemnictví, mj.«i» O Vergiliových Bukolikách a současném směru literatury římské«/i» (1908), «i»Romantická literatura římská doby Augustovy«/i» (1912), «i»Rhetorismus v literatuře římské prvního stol. po Kr. «/i»(1913), «i»Quintilian a římský klasicismus«/i» (1934). Wenig se při badatelské i pedagogické práci zaobíral také metodologickými problémy a kritikou při řešení otázek pravosti a hodnověrnosti starověkých literárních památek. Do trvalé penze Karel Wenig odešel v září 1948. I nadále se však v soukromí věnoval studiu starověkých literárních textů. Dožil se 86 let, zemřel 12. března 1964 a je pohřben na Olšanských hřbitovech. | WENIG, Karel - Profesor filosofie (I1494)
|
| 470 | Karel, nájemce Katusic č.8, prestoupil na evangelickou víru aby si mohl vzít za ženu Marii, která byla evangelička. | MATOUŠ, Karel (iii) - statkář, Katusice (I316)
|
| 471 | Karlova druhá žena, také Božena, zemřela velmi záhy v roce 1948. | ŠERÁ-SEEHÁKOVÁ, Božena - manželka-2 (I2932)
|
| 472 | Karlova universita, Právnická fakulta Legal representation of the Moravian nobility ... Právnická jednota moravská, Člen správních rad několika průmyslových a zemědělských podniků, Člen správní rady společnosti Moravský kras | DOLANSKÝ, JUDr Vladimír - advokát, honorární konsul Království Švédského (I24)
|
| 473 | Katusické grunty : http://archive.is/HD173#selection-243.0-245.379 Grunt «b»Jíry Matouše«/b»: roku 1643 ujal se ho «b»Václav Matouš«/b», po něm měl ho syn «b»Jiří«/b», po něm r. 1714 vzal ho opět «b»syn Václav«/b» Matouš, 1735 «b»Václav Matouš«/b» pro nedbalostˇ z gruntu sesazen a «b»dceři«/b» jeho prošacován. Později z toho gruntu učinína «b»hospoda«/b» vejsadní. Leč již r.1750 puštěna jako grunt z hospody učiněný «b»Františku Matoušovi«/b», r.1785 ujal ten grunt «b»Václav Matouš.«/b» Nyní «b»č. 20«/b» (staré). | MATOUŠ, František - Katusice č.19, hostinský (cauponis) (I1808)
|
| 474 | Katusické grunty : http://archive.is/HD173#selection-243.0-245.379 Grunt «b»Jíry Matouše«/b»: roku 1643 ujal se ho «b»Václav Matouš«/b», po něm měl ho syn «b»Jiří«/b», po něm r. 1714 vzal ho opět «b»syn Václav«/b» Matouš, 1735 «b»Václav Matouš«/b» pro nedbalostˇ z gruntu sesazen a «b»dceři«/b» jeho prošacován. Později z toho gruntu učinína «b»hospoda«/b» vejsadní. Leč již r.1750 puštěna jako grunt z hospody učiněný «b»Františku Matoušovi«/b», r.1785 ujal ten grunt «b»Václav Matouš.«/b» Nyní «b»č. 20«/b» (staré). | MATOUŠ, Waczlaw - sesazen z gruntu 1735 (I1795)
|
| 475 | Když někdo nežije zrovna podle pravidel tak by se to asi také nemělo promlčet. Jaroslav zlobil od dětství a stále víc, chytil se špatných kamarádů až skončil ve vězení. Po českém převratu 1989 nějaky čas podnikal a měl docela úspěch, oženil se a všechno vypadalo dobře. Bohužel začal pít, hodně utrácet a zanedbával svou firmu, o kterou nakonec přišel. Žena se s ním rozvedla, děti neměli. Pil stále víc. Když pracoval, tak námezdně, měl nemocné srdce a operaci odmítl. V r. 2015 strávil dlouhý čas v nemocnici a jeho stav se bezútěšně zhoršoval. Zemřel 17. listopadu, 2015. | ZÁTKA, Jaroslav (I174)
|
| 476 | Když se uzdravil z první mozkové mrtvice (1895) Ferdinand trávil se svou ženou Gabrielou více času a cestovali: Cařihrad, Irkutsko, Egypt, Španělsko - a nejčastěji jezdili do italského města Nervi (u Janova) a na francouzskou rivieru do Nice. V prosinci 1900 jej v Nervi zasáhl druhý záchvat mrtvice a byl převezen do Nice kde se ubytoval v hotelu Terminus a 2 měsíce se léčil. Bohužel se k jeho stavu přidal zápal plic a to už oslabené tělo nevydrželo. Ve středu 27. února 1901 Ferdinand Yátka v Nice zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy a je pohřben na hřbitově v Praze-Olšanech. | ZÁTKA, JUDr Ferdinand (I573)
|
| 477 | Když se uzdravil z první mozkové mrtvice (1895) Ferdinand trávil se svou ženou Gabrielou více času a cestovali: Cařihrad, Irkutsko, Egypt, Španělsko - a nejčastěji jezdili do italského města Nervi (u Janova) a na francouzskou rivieru do Nice. V prosinci 1900 jej v Nervi zasáhl druhý záchvat mrtvice a byl převezen do Nice kde se ubytoval v hotelu Terminus a 2 měsíce se léčil. Bohužel se k jeho stavu přidal zápal plic a to už oslabené tělo nevydrželo. Ve středu 27. února 1901 Ferdinand Yátka v Nice zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy a je pohřben na hřbitově v Praze-Olšanech. | ZÁTKA, JUDr Ferdinand (I573)
|
| 478 | Když se vdávala, její otec MARTIN Filípek byl již nebožtík | FILÍPKOVÁ, Dorota (I1035)
|
| 479 | Kmotr Welebni pan Antonin - - Dekan sedlcansky, p. Waclaw Hendrich, p. Anna Zaludova, - - -?? | FILÍPEK, Antonín Wáczlaw (i) (I1163)
|
| 480 | Kmotr Wentzl? Xxx? Na misto mil.p. Dekana Wentzl Pokorny, pani Anna Zaludowa, - | FILÍPEK, Antonín Wáczlaw (ii) (I1164)
|
| 481 | Kmotr (Lev.) Jan FILIPEK; svědkové Antonin Baubgarter warhanik, Katerzina Henrichowa | FILÍPEK, František (I1167)
|
| 482 | Kmotr (Lev) Waczlaw Henrich; svědekové Carolus Paczowsky Capellanus, Eva Bouczkova? | FILÍPEK, Jan Martin (I1160)
|
| 483 | Kmotr (Levans) Frantz WOLESKÝ, svědkové Ferdinand BOUCZEK, Alybieta SPROZOWÁ. Bapt. P. Carolus. | FILÍPEK, Antonín Jozef (I1152)
|
| 484 | Kmotr Eva Rezková, svědkové Alžběta Nerojová?, Wentzl Henrich | FILÍPKOVÁ, Katerzina (I1166)
|
| 485 | Kmotr František BOZEK z Prahi?, svěd. Ewa BOZKOWÁ | FILÍPEK, Matěj (I1157)
|
| 486 | Kmotr Frantz WOLESKÝ | FILÍPEK, František (I1146)
|
| 487 | Kmotr Frantz WOLESKY, svědekové Ferdinand Bouczek, pani Ewa Bozkova | FILÍPEK, Jozef (I1147)
|
| 488 | Kmotr Frantz WOLESKÝ, svědkové Ferdinand BOUCZEK, Ewa JOZKOWÁ | FILÍPEK, Frantz Wentzl (I1150)
|
| 489 | Kmotr p. Wacylaw SPORZ, svědkové Ferdinand BOUCZEK, Anna WOLESKÁ. | FILÍPEK, Antonín Jakub (I1153)
|
| 490 | Kmotr Wel. pan Antonin Ferd.Grith? dekan sedlcansky, na rukou drzel p. Jirzi Zalud, sv d. pani Kristyna Bouczkova | FILÍPEK, Frantz Antonín (I1156)
|
| 491 | Kmotra - Marie Šimáčková z Trněného Oujezda | CHVOJ, Jan - sedlák, Kněževes 26+17 (I462)
|
| 492 | Kmotra - Marie ŠIMÁČKOVÁ z Trněného Oujezda | ŠIMÁČKOVÁ-CHVOJOVÁ, Marie - Tuchoměřice 50 (I461)
|
| 493 | Kmotra (Levans) Krystyna Bouczkowa, svědekové Katerzina Hendrychowa, Waczlaw Rzezniczek«b»;«/b» Bapt. P. Carolus. | FILÍPKOVÁ, Marzi Magdalena (I1162)
|
| 494 | Kmotra Anna WOLESKÁ, svědkové p. Alzbieta HIERZOVÁ?, Ferdinand BOUCZEK. | FILÍPKOVÁ, Joanna Katerzina (I1151)
|
| 495 | Kmotra p. Anna WOLESKÁ | FILÍPKOVÁ, Katerzina Terezia (I1145)
|
| 496 | Kmotra p. Anna WOLESKÁ | FILÍPKOVÁ, Anna Johanna (I1144)
|
| 497 | Kmotra p. Ewa BOZKOVÁ, svědkové Anna WOLESKÁ, Ferdinand BOUCZEK | FILÍPKOVÁ, Dorota Veromka (I1149)
|
| 498 | Kmotra pani Ewa Bozkova, (svědek) Kristina Bouczkova, Jan Svatos, kantor | FILÍPKOVÁ, Eva Dorota (I1158)
|
| 499 | Kmotra pani Ewa Bozkova, svědeové Kristina Bouczkova, Jozef Zalud | FILÍPKOVÁ, Katerzina (I1159)
|
| 500 | Kmotra Rozalia Mikánkowá, svědkové pani Anna Žaludová, děkan sedlčansky Antonín Ferd.Grith? | FILÍPKOVÁ, Dorota (I1165)
|