Poznámky:

«b»František K. Havlíček«/b» (5.10. 1823 - 4. 11. 1912),
bratr Karla Havlíčka Borovského, byl do března roku 1848 zaměstnán v obchodu ve Vídeňském Novém Městě. Později převzal po své matce na přímluvu Julie Sýkorové, ženy Karla Havlíčka, obchod v Brodě.

František — Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3. Vilhelmína (dcera od Jan TRAUBA, - kočí u barona z Landentalu a Marie PEKÁRKOVÁ-TRAUBOVÁ) se narodil(a) 21 Listopad 1829, Zboží, Habry soud. okres, Čáslav polit. okres, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 22 Listopad 1829; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Vlastimil ZÁTKA se od mládí věnoval otcovu podniku, v roce 1884 se oženil s Karlou Havlíčkovou, neteří «u»Karla Havlíčka Borovského«/u».

Karla byl(a) sezdán(a) s Vlastimil Rostislav ZÁTKA 5 Listopad 1884, Praha-Karlín, Czech Rep.. Vlastimil (syn od Hynek Ignatz ZÁTKA, - kamerální úředník, Č. Budějovice a Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147) se narodil(a) 11 Srpen 1851, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 4 Červen 1907, České Budějovice, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha - Olšany. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Zdenka ZÁTKOVÁ-HAVLÍČKOVÁ
«/b»«i»(November 18, 1982 in Praha - April 11, 1922 in Kladno)
«/i» According to Vlastislav Zátka's «i»Narrative«/i», character-wise she was the most aloof of Vlastimil ZÁTKA's 6 children.

Zdenka — Ing. Vladimír HAVLÍČEK. Vladimír se narodil(a) 1879; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»«i»Miloslava (Slávka) ZÁTKOVÁ-Tonderová«/b»«/i» , malířka, se narodila v Českých Budějovicích do rodiny spoluvlastníka firmy na výrobu těstovin a pečiva Vlastimila Zátky. Rok poté se narodila její sestra Růžena, která svůj profesní život zasvětila rovněž umění.
Miloslava byla uměleckou žačkou akademických malířů Václava Radimského a Antonína Slavíčka v Praze. Uplatnila se jako krajinářka a portrétistka. Podnikla řadu cest do zahraničí, jako na př. k Adrii a do jižní Francie. Měla dvě prestižní samostatné výstavy, roku 1920 v Topičově salonu v Praze a také roku 1926 v Mánesu. Se spolkem Mánes také vystavovala po celé Evropě. její díla jsou k uvidění v pražské Národní galerii.
Krátce navštěvovala rovněž kurzy v Académie de la Grande Chaumiere. První autorskou výstavu měla v roce 1919 a během meziválečných let následovala další veřejná vystoupení. V roce 1921 vystavovala své práce v Topičově salonu v Praze; Josef Čapek v recenzi v «i»Lidových novinách«/i» její malířskou techniku označil jako „«i»širokou, volnou, jadrnou, přímo mužskou«/i»" a právem poukázal na příbuznost jejího krajinářského díla s Otokarem Nejedlým a Vincencem Benešem. O šest let později následovala zřejmě nejvyrovnanější výstava v pražském Mánesu, jehož byla Tonderová-Zátková členkou. Josef Čapek, který autorčinu práci sledoval po celá dvacátá léta, vyzdvihl její „«i»zralé práce, k nimž dospěla postupným houževnatým vývojem«/i»" («i»Lidové noviny«/i»). Tonderové obrazy se vyznačovaly temperamentem a bezprostředností; od počátečního impresionistického rozvolnění, které hraničilo až s fauvismem, však postupně směřovala k věcnějšímu a také plastičtějšímu a robustnějšímu pojetí tvaru a barvy. Konstruktivní obrazová stavba a skladba a také snaha o syntetickou zkratku akcentované téměř vitalistickou oslavou přírody a země se kolem poloviny dvacátých let staly v malířčině díle klíčové. Své motivy hledala nejen v české krajině, ale také při početných cestách po Evropě. Očaroval ji zvláště jih Evropy '96 jižní Francie, Dalmácie, Korsika, Mallorca, italská Perugie a San Gimignano či Ibiza a Baleáry. Pevné, těžké tvary jejích krajin v sobě skrývají románský temperament a výrazně se tak vymykají středoevropské náladovosti a expresi, kterou lze vysledovat u jejích souputníků z řady „mánesovských" krajinářů.
Stejně jako její bratři Jaroslav Ferdinand a Oldřich Zátkovi, byla i ona zatčena gestapem a vězněna 13 měsíců na Pankráci až do skončení války.
Důvodem jejího věznění byl tajný odchod jejího syna «b»Iva«/b», který v roce 1939 opustil Československo a vstoupil do boje proti fašismu v anglickém letectvu (RAF).

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Miloslava (Sláva) Zátková-Tonderová
«/b»«i»(*February 2, 1884 in B - «/i»†«i»April 2, 1969 in Praha)«b»«/i»
«/b»The second-born Miloslava married a well known Prague attorney «b»JUDr Ferdinad
Tonder. «/b» Dr Tonder happened to be a personal attorney of the Archduke Franz Ferdinand,
successor to the Austrian Imperial throne, who was murdered with his wife in Sarajevo on «i»June«/i»
«i»28,1914«/i» .
A rather amusing story about the strikingly asymmetrical relationship between him and
his master is recorded in the Narrative. The Archduke made his mark in the history as a man of
"uninspired energy, dark in appearance and emotion, who radiated an aura of strangeness and
casted a shadow of violence and recklessness" (a quote from a historical document). From my
own reading I gathered an even less charitable portrait of the man. He had a violent temper,
which he was unable or unwilling to control, was cruel, pitiless, selfish and domineering, and on
the top of it he was very ambitious. The following story illustrates well some of these traits:
Ferdinad Tonder, already a middle aged gentleman, declined to sit down on the floor in the
Archduke's children's playing room, which lacked chairs, to discuss some business matters with
the Archduke. The Archduke flew in rage and chased the unfortunate Dr Tonder with a whip
through the castle Konopiště .
Miloslava studied painting with a famous Czech painter Antonín Slavíček. She had two sons with Ferdinad Tonder: «b»Ivo «/b» and «b»Hanno«/b», both with reputation with a lot to be desired. Yet «b»Ivo«/b» refuted this quick judgment by his heroism during the WW II. His remarkable story is recorded in a section devoted to the persecution of the family during the Nazi occupation. At the end of her life Miloslava lived with both her sons and supported herself by her art.

Miloslava — JUDr. Ferdinand TONDER. Ferdinand (syn od JUDr. Ferdinand TONDER, - advokát) se narodil(a) 26 Říjen 1882, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Říjen 1940, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Marriage / Sňatek-1: 1910, Rome, Italy
• Marriage / Sňatek-2: 1920, Switzerland; Arturo Cappa

Poznámky:

«b»«i»Růžena ZÁTKOVÁ«/b»«/i» byla po matce Karle nadaná klavíristka. Po smrti jejího otce Vlastimila
se jejího opatrovnictví ujímá strýc August Zátka, který na Růženu výrazně apeloval, když si chtěla jako třiadvacetiletá vzít v Mnichově roku 1908 pruského reservního důstojníka, barona Christiana von Loesche, kvůli kterému přestoupila dokonce k evangelíkům augsburského vyznání. Kvůli národnosti jejího snoubence však byla nucena yasnoubení téhož roku zrušit, jelikož se začaly rozšiřovat nenávistné články ohledně jejího českého původu a záležitost nabyla takových rozměrů, že kvůli chystanému sňatku bojkotovali čeští zaměstnanci rodinnou továrnu v Praze a strýc August jí žádal by se vzdala svého podílu v továrně.
Stejně jako její sestra Miloslava i ona sudovala u Antonína Slavíčka a své malířské a sochařské umění si doplnila studiemi v Mnichově, Příži a několika pobyty ve Švýcarsku a Italii, kde se naplno rozvinula její umělecká dráha malířky. Od 6. dubna do 6. května měla dokonce samostatnou výstavu v galerii Giosi v Římě, kde na sebe upozornila svými 91 vystavenými díly.
V listopadu roku 1922 pak ve futuristické galerii Casa d ' Arte Bragaglia v Římě bzlo vystaveno 50 jejích děl. Zároveň připravovala retrospektivu i pro Prahu a Berlín.
Umělecky se hlásila pod vlivem Tomassa Marinettiho a dalších umělců k futurismu, ale pohybovala se i v okruhu abstrakce ruských avantgardistů, a to díky prvnímu manželovi, který jejich díla sbíral. Její tvorbu proto nelze přesně zařadit k určité umělecké skupině, jelikož se rozprostírá do více uměleckých směrů. Navíc podle jejích vlastních slov nechtěla být "současná umělkyně".
Její tvůrří práce zahrnuje jak koláže, asambláže, tak i futuristické plastiky, malby a v neposlední řadě knižní ilustrace.
Dne 5. února se v Praze vdala za «b»«i»Vasila Chvoščinského«/b»«/i» (18á0-1953), atache carského ruského velvyslanectví v Římě, kde se za první světové válkz stýkala i s T.G. Masarykem.
Dříve nežli se rozvedli s Chvoščinským (1919), měli dceru Marii. Na přelomu 1920-21 si TBC-nemocná Růžena vzala Marinettiho "rudého" švagra, pro-bolševického novináře a člena socialistické strany «b»«i»Artura Cappu«/b»«/i» (1892-1973).
Růžena zemřela poměrně mladá na tiberkulosu 29. října 1923 v Leysinu ve Švýcarsku.
Pohřbena je na Olšanech v Praze.

http://padis.uniroma1.it/bitstream/10805/1631/1/Tesi%20Zatkova%20Giorgini.pdf

From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»"
«b»Růžena ZÁTKOVÁ-CHVOŠČINSKÁ-CAPPA «/b»«i» (March 1, 1885 '96 1923) -
«/i»was by all accounts unusually pretty and attractive young woman. While still a minor she fell in love with, and got engaged to Christian Losch, a scion of a wealthy Prussian family, who was a reserve Lieutenant in the German Imperial Army. The whole family was shocked. Her uncle JUDr August Zátka, who held a joint guardianship of Vlastimil's children together with their widowed mother, faced a major dilemma. August was a noble and an open-minded man and although he disagreed with the union, he did not want to stand in the way of a true love. He decided instead to give up the guardianship of Růžena. The planned union ultimately did not take place.
While visiting Venice, Růžena instead fell in love with a Russian nobleman Count «b»Vasil CHVOŠČINSKÝ«/b», a Russian attaché in Rome. The Count was an educated and sophisticated man, coming from a fabulously wealthy family. Růžena converted to Russian Orthodox faith, and a wedding in this rite took place in Praha. She lived with Chvoščinský mostly abroad, surrounded by utmost luxury, rubbing shoulders with European aristocracy and even Royalty. She was a talented artist and pursued painting with success.
Unfortunately, she suffered of tuberculosis, and was taking many cures in the mountains and at the seaside. She succumbed to the desease in Leysin, Switzerland.

Marriage / Sňatek-1:
Ruský diplomat Vasilij CHVOŠČINSKY

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Růžena byl(a) sezdán(a) s Vasilij Bogdanovich CHVOSHCHINSKY, - diplomat 5 Únor 1910. Vasilij se narodil(a) 1880, Ukraine; zemřel(a) 1953. [Schéma rodiny]

Růžena — Arturo CAPPA, - žurnalista. Arturo se narodil(a) 1895, Pisa, Italy; zemřel(a) 1971, Rome, Italy; byl(a) pohřben(a) 1971, Lanuvio, Rome, Italy. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Death / Úmrtí: 14 Březen 1919; Died prematurely just before marriage.

Poznámky:

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 8 Červen 1926, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice; VÉRA Libuše, Rodný List - duplikát: 1930-5-1, Kamenný Újezd
• Death / Úmrtí: 10 Únor 1982, Dallas, Texas, USA
• Sňatek / Marriage: 21 Duben 1923, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice; Libuše Voleská, Oddací List - duplikát: 1935-6-4
• Syn / Son: 1 Listopad 1924, Stavná, okr. Užhorod, Zakarpatská Rus; JAROSLAV (II), Rodný List - ORIG: 1924-11-19, Stavná, okr. Užhorod

Poznámky:

«b»«i»Narrated in 2014 by Bohumil (iii) VOLESKÝ:
«/b»«/i»The ZÁTKA relatives
As it turned out, the Zátkas (the children Jaroslav II and Věra) were our closest relatives (the only first cousins to me). During the war, their parents were both arrested by the Germans in the sweep following the Heydrich's assassination 1941. Grand-pa Bohumil (II) Volesky worked hard on having them released and eventually succeeded in liberating only father Jaroslav (I) ZÁTKA. Sadly, mother LIBUŠE VOLESKÁ-Zátková never returned and perished in Osvětim (Auschwitz) concentration camp. They were not jewish at all - but the ZÁTKAs were targeted as an influential and patriotic south-Bohemian (České Budějovice) family.
While I encountered Jára and Věra on occasions in Praha, I did not quite know their father Jaroslav as he lived 'far away' in České Budějovice, persecuted further and hard by the communist regime that also confiscated all his large flour mill facility in Březí by České Budějovice.
My uncle Jaroslav ZÁTKA came from a well-to-do large and influential south-Bohemian family, owned and operated a large flour mill facility in B?ezi by České Budějovice. He was quite a dashing but quiet character - an avid outdoorsman and hunter, owner of a hunting lodge in the area of Užhorod (Transcarpathian Russia, east of Slovakia). When young, he was visiting Praha once, by chance encountered and totally charmed Libuše who was engaged to be married shortly. They eloped, went hiding for a while, emerging to get married soon in České Budějovice.

«b»Jaroslav Ferdinand ZÁTKA«/b» - narozený 11. srpna 1887 v Českých Budějovicích. Ve svém mládí byl znám jako motocyklový a automobilový závodník a nadaný lovec. Dne 23. dubna 1923 se v Kamenném Újezdě oženil s Libuší, rozenou Voleskou. Společně měli dvě děti \endash Jaroslava a Věru. Manželé byli rovněž zatčeni gestapem. Jaroslav 20. ledna 1942 za držení vojenské munice a z poslechu zahraničního rozhlasu, načež byl odsouzen na 3 roky, které si odseděl v Griebu, Bayreuthu a Creussenu. Jeho žena takové štěstí neměla. V půlce února 1942 byla zatčena gestapem a odvezena do Terezína a následně do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 9. prosince 1942 zahynula. Jejich majetek byl samozřejmě zkonfiskován Němci.
(J. Muk, s. 22 - V. Zátka, Vzestup a pád, ANM, f. Zátkovi, inv. č. 2510, k. 19, s. 17, 19 ).



Sňatek / Marriage:
Náboženství: řím. katol.
Ženich - Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, továrník v Březí c.10, narozen v Českých Budějovicích, Lannova třída.č.7, manželský syn Vlastimila ZÁTKY, továrníka ve Březí č.10 a KAROLINY z rodu HAVLÍČEK z Prahy.
Nevěsta - Libuše Anna VOLESKÁ, narozená v Praze c.1059-II, manž. dcera Bohumila VOLESKÉHO, továrníka v Praze VIII, a Růženy, z rodu ČTRNÁCTÝ z Týnce Panenského č.13.
Svědkové oddavek -
MUDr PÍCHA, oční lékař v Českých Budějovicích, Besední ul.č.26.
O. ZÁTKA, továrník v Březí č.10.

Matrika: Kniha XIV, list 66, num.15

Death / Úmrtí:
Since 1965 in the USA. Lived the rest of his life with his daughter Vera Doubek and died in Dallas, TX (1982-2-10). Death registered in Dallas (public) archives:

https://familysearch.org/search/collection/1375599
https://familysearch.org/pal:/MM9.1.1/JVX1-HMH

Jaroslav byl(a) sezdán(a) s Libuše Anna VOLESKÁ-ZÁTKOVÁ, - holocaust 21 Duben 1923, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice. Libuše (dcera od Bohumil Felix VOLESKÝ, - komerční rada, továrník a Růžena Marie ČTRNÁCTÁ-VOLESKÁ, - Panenský Týnec c.13) se narodil(a) 4 Listopad 1896, Praha, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 19 Listopad 1896, Praha Nové Město, u sv. Petra Na Poříčí; zemřel(a) 9 Prosinec 1942, Osvětim (Auschwitz), Poland; byl(a) pohřben(a) 1942, Osvětim (Auschwitz), Poland. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Emigrace / Emigration: cca 1913, USA
• Marriage / Sňatek: 14 Leden 1915, Los Angeles, California, USA; Verde LICHTY

Oldřich byl(a) sezdán(a) s Verde LICHTY-ZÁTKOVÁ 14 Leden 1915, Los Angeles, California, USA. Verde se narodil(a) 11 Listopad 1893, USA; zemřel(a) 12 Únor 1980, Kašperské Hory, Plzeň Region, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Navigátor Vladimír V. Havlíček sloužil u kanadského královského letectva RCAF, osobní číslo J3112. Padl při operačním letu u 240. perutě pobřežního letectva RAF, při návratu z operačního letu, Catalina, W8418 (BN-U).
Zdroje: «u»«/u» «u»«/u»

His father,«b» Ing Vladimír Havlíček «/b»«i»(October 23, 1909 '96 December 23,1941)«/i», came from a wealthy family«i». «/i» With Zdenka, they had a son «b»Vladimír«/b» , born on «i»October 23, 1909«/i», whom Vlastislav Zátka did not know at all. In his «i»Narration«/i», Vlastislav mentions that he did not hear anything good about him.
Shortly before the outbreak of the WW II Vladimírl Havlíček escaped to Britain and joined
the RAF. He died a hero's death in action as a pilot (or a crewmember) of a bomber, shot down
over Pembroke Docks , South Wales. He was returning from an operational flight in Catalina BN-U W8418 bomber.


Úmrtí:
Died during World War 2 as a navigator in the Canadian army.

Jiné události:

• Military service - World War 2: 1940, Duxford, UK; Joined RAF - Fighter pilot, RAF squadron 312

Poznámky:

«b»OBITUARY:«tab»Ivo Tonder (1919-1995)
«/b»by Karel Kyncl
«u»«/u»

The life-story of Ivo Tonder is typical of that of thousands of citizens in former Czechoslovakia who were in their twenties just before the outbreak of the Second World War; those who fled their country - betrayed in Munich in 1938 and occupied by the Nazis in 1939 - in order to fight abroad for its freedom. An RAF veteran and a Major- General (retired) of the Czech Air Force, he was born in Prague and died in London. He had been condemned to death by the Germans 50 years ago; he had been imprisoned after the war by his fellow countrymen, but had escaped. He lived the last 45 years of his life in Britain, and was 82 when he died.
Tonder volunteered first for the Czechoslovak army corps created in the West and in 1940 became a member of RAF 312 (Fighter) Squadron. On 3 June 1942, he was shot down during an operational flight over occupied France, captured and escorted to an "escape-proof" prisoner-of-war camp, Stalag Luft 3, in the heart of a pine forest at Sagan, in German Silesia.
Two months and one week before the invasion of Normandy, Tonder was among the 76 British prisoners of war who succeeded in a spectacular escape from the camp during one night, via a system of underground tunnels dug secretly over the previous year. This "Operation Escape 200" was in itself a significant military operation: it diverted from the Front an entire German SS Panzer Division, up to 700,000 troops and indirectly some 4 million Germans in the subsequent manhunt.
Tonder made his way to occupied Czechoslovakia but there he was recaptured by the Gestapo and, on 8 January 1945, sentenced to death. The sentence was not carried out only because of the chaos preceding the imminent Nazi defeat and because the prison he was held in was liberated.
Flt Lt Tonder rejoined the RAF, and in October 1945 he was able to return home and, at long last, to start to piece together his shattered life. It seemed to be the perfect happy end.
But it was not to be. In the eyes of the new Communist rulers in post- war Czechoslovakia, Ivo Tonder had fought the Nazis from the wrong geographic direction, i.e. from the capitalist West. This "mistake" was enough to degrade all the veteran members of the Western part of the Czechoslovak armed forces from the rank of freedom fighters to the rank of potential imperialist spies. They were thrown out of the army, unable to find decent jobs, interrogated and persecuted by the secret police, and a number of them imprisoned.
On 31 May 1948, Tonder attempted to leave the country again, but was arrested on the border and sentenced to eight years' imprisonment. In December 1949, however, he was able to stage a one-man version of the "Operation Escape 200" from Stalag Luft 3. He escaped from a Communist prison and in 1950 arrived in Britain. Odděleně, samostatně a později také jeho manželka Jiřina - bez dětí.
Jejich neuvěřitelným útrapám nebylo konce při několikaletém čekání na vydání jejich malých dětí, které byly drženy komunisty v Československu. Toto vydání trvalo několit let.
It took another 39 years and the collapse of the Communist regime in Czechoslovakia before Ivo, the "criminal", was officially rehabilitated and proclaimed a decent Czech citizen. It took the communist regime collaps (1989).
A long-time president of the Free Czechoslovakia Air Force Association based in London, Ivo Tonder was promoted to the rank of Air Force colonel in 1991 and - only three weeks ago - Major-General (retired).
He was due to receive his General's decree from the President of the Czech Republic, Vaclav Havel, yesterday, during a solemn ceremony at Prague Castle.
But in April Tonder became seriously ill and was hospitalised; it was out of the question for him to travel. It seemed improbable at first that the Czech authorities could be persuaded to change the rules and send the decree signed by the President to London "prematurely". However, the Military Attach at the Czech embassy in London fought a brave battle with Prague red tape and won: Ivo Tonder was presented with the document in his hospital room by the Czech ambassador on Saturday 29 April.
Five days later he was dead.


«u»«b»LAST FLIGHT«/u»«/b» - Ivo Tonder
«i»F/Lt Ivo Tonder recalls the day he was shot down and became a prisoner of war :«/i»
https://fcafa.wordpress.com/2014/06/08/ivo-tonder-last-flight/

"The 3rd of June 1942 was a beautiful sunny day. The Czech wing was flying from Warmwell to give top cover to several bombers on their way to bomb something in Cherbourg.
310 Sqn, led by W/Cmdr Vašátko, was leading the formation with 312 Sqn port and 313 Sqn starboard.
I was leading white section of 312 sq on the port of the leading section and F/Lt Dvořák the green section on starboard. The squadron was led by S/Ldr Cermák.
When the bombers crossed the French coast, the wing started the turn for the homerun. We were in a very loose formation as top cover always was. Therefore the squadrons on the wings had to change from port to starboard and vice versa. The same had to be done in each squadron, each section and each pair. You can imagine, that there was a lot of action in the air as 36 aircraft were regrouping. All pilots watching out to avoid collisions.
It was a perfect moment for the Fw-190's to attack there was no warning on R/T and they came from the sun which at that moment was at 50K. We were taken completely by surprise.
The first 190 I spotted passed me on the starboard coming down from the sun at considerable speed. I just had time to scream my warning "Break away port", turn on my back and went down. As I did that I saw another 190 which overtook me and started to climb. I followed and was on his tail, I fired a short burst without results. Then I got him perfectly in my sights but was losing speed. Never-the-less I gave him a very long burst. Unfortunately the recoil of my canons slowed me down so much that my Spit went into a spin.
I made a few turns and straightened out into the company of four 190s. They were completely unprepared for my recovery, which ended about 60 yards behind the tail of the leader of the second pair. My first burst sent him down in smoke. His No.2 followed him down. The remaining two started a dog fight which lasted about four to five minutes. By then I was out of ammunition but they must also have exhausted theirs as they turned for home. I was left alone trying to control my nerves, circling and looking for friend or foe. There was nothing around ! I could still see the coast of France and I turned for home, climbing slightly to recover some height. I was checking my plane for damage but could see none.
I continued on my way home wondering where everybody was. Suddenly, I heard two loud bangs, it sounded very much like my own canons. Thinking that I must have overlooked somebody, I turned to see behind my tail, but there was nothing - when I turned back, my cockpit was full of fire. I always dreaded fire; In a split second I undid my harness, opened the cockpit and the door and was out before I started to think.
Going down head first I could see my aircraft going straight, no smoke, no fire, the biggest shock in my life. I just could not believe it. Also, there was nobody around as far as I could see. This stayed engraved in my memory day and night for many months. I was trying to figure out what happened. Eventually I came to the conclusion that what happened must have been the explosion of the two wireless sets, which could be destroyed by pressing a button in case of a landing in enemy territory.
Unfortunately, my theory was shattered only last year by my best friend, the chief engineering officer of our squadron, he said that it was not possible and what must have happened was that I was hit by a high explosive shell directly in the cockpit. He did not explain why I was not touched or at least my uniform pierced by the hundreds of splinters that must have been flying around. So here I am back with the mystery.
But I had better go on with my journey down on my parachute.
I landed in the drink, blew up my dinghy without trouble, got out my compass and the paddles and started on my journey home. I was not very worried as I thought I must be close to half way between the Isle of Wight and Normandy and sooner or later some British aircraft will spot me and send rescue.
It happened almost as I expected, with only a minor variation - it was not a British but a German aircraft. First two FWs 190 and after some time a seaplane. It landed 60 to 80 yards from me, a door opened and down the steps out onto the float came an airman armed with a boathook.
I was not very keen to becoming a PoW and foolishly decided to capture his plane. I got my gun out of my boots; the canvas paddles strapped to my arms hid them completely and I was slowly approaching my unsuspecting victim. As he started to reach for the dinghy with his boathook another man stepped out of the door, aiming at me with a Tommy gun. I was all the time a little worried whether my gun would fire properly, having been submerged in water, so I decided not to take the risk.
I opened my hands and my guns went down to the bottom of the channel. So this is how I finished as «u»PoW «/u».
Dvořák was shot down sometime during the first attack. His tail was shot off and he had a hard time to get out of the uncontrollable aircraft. He eventually succeeded but on opening his parachute he got entangled in the cord and his arm was broken. He was transferred to a hospital and arrived at Sagan much later.
He did not get out after the communists took over in Czechoslovakia, was very badly treated and died in the seventies."
«i»Both Tonder and Dvořák participated in 'The Great Escape' from Sagan on the night of 23/24 March 1944 where 76 Allied RAF officers escaped from Stalag Luft III. Of the escapers, Three managed to successfully reach neutral countries; two to Sweden and one to Spain. Of the 73 who were recaptured 50 were murdered by the Gestapo; Tonder and Dvořák were one of the lucky 23. After their recapture, both airmen were sent to Pankrac prison, Prague where they were tried, along with other Czechoslovak RAF PoW's for being traitors to the Third Reich and received death sentences. The intervention of the International Red Cross resulted in the Germans agreeing that the sentences being suspended until after the war.«/i»



Military service - World War 2:
"These men went to Britain to fight because they couldn't stomach allowing their country to go to the dogs," said movie director Sverak. He sees his movie creation, "The Dark-Blue World ", as a chance to "celebrate the country's last heroes".
These include people like «u»«b»Ivo Tonder«/u»«/b». When Germany annexed Czechoslovakia in 1939, Tonder made his way via Hungary and Turkey to Beirut, where he joined the French Foreign Legion. Later, via France and Spain, he arrived in England, joining the second Czech squadron, number 312, based at Duxford, which was equipped with Hurricanes and later Spitfires. He took part in the last days of the Battle of Britain before being shot down in a dogfight over the channel. His capture by a German float plane led to his imprisonment in Silesia. There he became the main tunneller in what was later immortalised as the " Great Escape ". He was soon caught and sent to Colditz, which was liberated before the death sentence against him could be carried out.

Ivo — Jiřina ASCHEROVÁ-TONDER. Jiřina (dcera od Gustav ASCHER a Anna ASCHER) se narodil(a) 1919; zemřel(a) 2009, Henley, Oxfordshire, UK. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«u»«b»TONDER Hanno
«/b»«/u»
«u»«/u» «tab»(This section was taken from it) :
«b»Hanno Tonder«/b» byl vskutku výjimečným zjevem mezi českými golfisty. V období předválečného rozkvětu českého golfu vyhrál mezinárodní titul mistra republiky v letech 1933 a 1938, vždy proti kvalitní domácí i zahraniční konkurenci. V roce 1936 zazářil v postolympijské Velké soutěži národů v Baden Badenu mezi nejlepšími amatérskými hráči Evropy.
Odtržení Sudet v roce 1938 a pozdější válka násilně přerušily nadějný předválečný rozvoj československého golfu. Odtržena byla tři západočeská golfová hřiště, oddělilo se slovenské hřiště v Piešťanech a během války zanikla hřiště u Třemšína a po smrti barona Ringhoffera v roce 1940 i ve Volešovicích. Protektorátnímu českému golfu zůstala pouze hřiště v Klánovicích a na Líšnici. V tomto období opět mezi českými golfisty kraloval líšnický «b»Hanno Tonder«/b». Vyhrál protektorátní mistrovství Čech a Moravy v letech 1939, 1941, 1942 a 1943. Pak se již válečná mistrovství nehrála. V roce 1941 získala mistrovský titul mezi ženami členka GKL Anna Strobachová. Po smrti předsedy Českomoravského golfového svazu barona Ringhoffera vedl během války tento svaz člen GKL Zdeněk Klan.
Tvrdou ránu zasadila golfistům tzv. heydrichiáda. V první vlně jejích represivních poprav skončil svůj život prezident GKL, JUDr. Ludvík Vaněk, který prezidentskou funkci vykonával od roku 1930. Tuto ztrátu prožívalo semknuté kamarádské prostředí GKL velmi bolestně. Ke konci války byly uzavřeny Klánovice a český golf přežíval několik měsíců již jen na Líšnici.
Poválečná doba přivedla do klubu řadu nových mladých členů a s nimi i nový elán. Společenské prostředí klubu a sportovní aktivity významně ožily. V čele klubu nahradil popraveného Ludvíka Vaňka další zakládající člen JUDr. Prokop Sedlák. Tomu byl přiznán titul primátor, protože titul prezident byl i posmrtně ponechán Ludvíku Vaňkovi. Přišel však únor roku 1948 se svým komunistickým pučem a GKL opět o své mladé hráče přišel. Většina z nich totiž odešla do zahraničí.
Ve čtyřletém období 1947 až 1950 vyhrál líšnický Hanno Tonder třikrát mistrovský titul, pouze v roce 1949 skončil druhý za vycházející golfovou hvězdou Miroslavem Vostárkem. V roce 1950 však porážku Vostárkovi oplatil a ve finále hraném na 36 jamek jej porazil na 31 jamce 6/5. Krátce nato byl «b»Hanno Tonder«/b» uvězněn v souvislosti s útěkem za hranice jeho bratra Ivy, válečného pilota, a jeho ženy Jiřiny, majorky československého letectva ve Velké Britanii. Odsouzen byl na 3,5 roku do vězení a svůj trest vykonával v lágru Vojna v uranových dolech na Příbramsku.Jeho majetek propadl státu, výkon právnického povolání mu byl zakázán a pracoval jako závozník.
V roce 1955 ukončil svůj pohnutý život sebevraždou. Zemřel 21.2.1955 v Praze, podle rodinných udajů nikoli tak z důvodů politické persekuce, ale pro ztrátu lásky své manželky.

Úmrtí:
suicide - sebevražda

Hanno — Olga (Saša) HOCHMANOVÁ-TONDEROVÁ-NEUMANNOVÁ, - soudní tlumočnice. Olga se narodil(a) 23 Říjen 1923; zemřel(a) 8 Červen 1985. [Schéma rodiny]

Poznámky:

After the WW I Maraša was brought up by her grandmother Karla HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ.
In «i» 1936 «/i»Maraša married Bruno LUCCHITTA, an Italian, who fought in the Italian Ethiopian campaign as a pilot.

Marie — Bruno LUCCHITTA, - Italian war pilot. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«u»«b»Jaroslav ZÁTKA (1924-2002) - vzpomínání dcery Libuše (2015)
«/u»«/b»
Táta Jára ZÁTKA byl romantik - a mnohostranně nadaný člověk, který spoustu svých talentů plně neuplatnil. Jako teenager u tety v Rájci vyřezal totem indiánské hlavy v nadživotní velikosti, který jsme jako děti obdivovali. A mě k narození vyřezal 15 krásných loutek-marionet. Hrál na kytaru a hezky zpíval (na to zlákal mámu), dobře vařil, uměl upéct dort, velmi krásně maloval, uměl vyrobit pálenku, o likérech ani nemluvím. Když potřeboval na hory bundu, sedl si k šicímu stroji a za odpoledne si ji ušil-z kůže. Hory a závodní lyžování byly vášní jeho mladších let. Napsal dokonce i sci-fi novelu zasazenou do roku 2050, já jsem mu ten rukopis tenkrát ťukala na stroji, protože na to neměl čas.
Příběh jeho novely pojednával mimo jiné o tom, jak jsou děti odebrány z rodin do kolektivů, aby se rodiče mohli dále rozvíjet. Oni byli s mámou oba velmi mladí na tolik dětí - na to nebyli svým dosavadním způsobem života připraveni. A to byl jeho problém: musel pracovat ač byl zvyklý hrát v létě tenis a v zimě jezdit lyžovat. Měl rád ženskou společnost a neuměl a nechtěl se starat o děti. Moc jsme ho jako malí neznali. Protože dětí přibývalo, musel jít pracovat do dolů, aby bylo na chleba. Žili jsme až do narození Vládi v malém bytě s babičkou v Praze-Košířích a táta odešel pracovat do uranových dolů do Jáchymova. Domů jezdil jen na víkend. S babičkou Pospíšilovou, sebevědomou dámou, zvyklou žít v jiných poměrech se příliš nesnášel a tehdy myslím dostalo jejich manželství první trhliny.
Pak se nějak podařilo ten malý byt vyměnit za větší a táta začal pracovat v železnorudných dolech u Prahy, kam denně dojížděl. A opět se probudila jeho tvořivost a vymyslel plno zlepšovacích návrhů na stroje a přistroje, s kterými pracoval. Jenomže když s nimi přišel na patentový úřad a představil se ("Zátka"), neměl v tehdejším systému šanci. Někdo mu doporučil jednoho komunistického soudruha, který by s ním ty patenty mohl podat. Ten pan Weber si však ty patenty podal sám. Ale táta se jen smál a mávl rukou.
Táta byl urostlý a pohledný chlap a ženské mu nedaly pokoj - a muži jsou tak slabá stvoření. Takže samozřejmě nebyl mámě věrný a trhlin v manželství přibývalo. Tennisové rakety a lyže dosloužily a táta začal rybařit. A protože on vždycky když něco dělal, tak s plným nasazením, vyhrával rybářské soutěže a opět byl obdivován.
Ale potom i máma potkala člověka, který ji obdivoval a nevyhnutelně přišel rozvod. Jejich rozvod byl velmi klidný a noblesní a oni zůstali přáteli. Táta už si nedělal násilí a dámy střídal po libosti až jedna z jeho přítelkyň otěhotněla. Ženit se sice nechtěl, ale jako slušně vychovaný člověk si ji vzal a měl s ní celkem tři děti. Jeho druhá žena byla prosté děvče bez vzdělání a první léta spolu žili v jedné místnosti na pavlači v Radlicích. Aby uživil šest, sedm, osm dětí, vrátil se do uranových dolů v Příbrami kde pak pracoval až do penze. Díky jeho "prestižnímu" dělnickému zaměstnání získal i služební byt v Praze.
V pokročilém věku prodělal celkem sedm mozkových mrtvic a rakovinu. Po restitucích (leta devadesátá) se odstěhovali do Hospozína, kde si koupili domek.
Po mnoha letech jsem měla tuto možnost na tátu komplexně a pokud možno objektivně zavzpomínat. S odstupem tolika let to bylo dokonce příjemné si uvědomit, že jsem ho obdivovala a měla ráda.

«u»«b»Narrated in 2014 by BV (iii):
«/u»«/b»Jaroslav ZÁTKA (II) (*1924, my true cousin Jára) was born in their 'wilderness' hunting lodge far east close to Užhorod. The prominent South-Czecho Zatka family was terribly punished during the 2«sup»nd«/sup» World War when the children (Jara aand Vera) lost their mother Libuse who perished in the Auschwitz nazi concentration camp and father Jaroslav (Ferdinand) only narrowly escaped the same fate. As if this was not enough, the family was further persecuted by the communist regime after the war. While Jára apparently was not a studying type, he was a handsome and tall young man who under the communist regime eventually ended up voluntarily as a (uranium!) miner, making good wages - and erasing the communist label of a 'capitalist youth'. He married twice, had many children and, unsurprisingly, his passion was fishing. He had 2 sons named Jaroslav from the 2 different marriages.

Jaroslav byl(a) sezdán(a) s Jaroslava POSPÍŠILOVÁ-ZÁTKOVÁ 1948, Praha, Czech Rep.; rozvod 1963. Jaroslava se narodil(a) 27 Prosinec 1925, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 14 Únor 2005, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jaroslav — Božena ŠEDIVÁ-ZÁTKOVÁ. Božena se narodil(a) 24 Květen 1947. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 25 Leden 1955, Omaha, Nebraska, USA; ILKA Doubek
• Emigrace / Emigration: Únor 1948, Omaha, Nebraska, USA; to USA via German refugee camp
• Marriage / Sňatek: Leden 1948, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Františka u Křižovníků; kostel sv. Františka u Křižovníků
• Přestěhování / Moved: 1980, Dallas, Texas, USA
• Son / Syn: 6 Říjen 1949, Columbia, Nebraska, USA; CHARLES Doubek, Jr.
• Son / Syn: 10 Květen 1952, Omaha, Nebraska, USA; PHILLIP Doubek

Poznámky:

(Medical):She was diagnosed with breast cancer a few years ago and after having it removed followed by radiation and hormone treatment, we thought she had beat it.
However, in January this year (2015), it was discovered that the cancer had metastasized into her bones and brain. There was nothing that could be done.

Narrated in 2014 by VOLESKY Bohumil (iii):
Good-looking cousin Věra had an illustrious life. At 21 years, in January 1948, she married Karel DOUBEK, a former mill owner in Černošice u Prahy (I was at their wedding in Prague). Immediately after, they escaped across the communist Czech border to West Germany. They were detained for a year in a German refugee camp, and went on to the USA where they settled in Omaha, Nebraska. While we did not keep in contact much, I visited with them there once, driving from London, Ontario in snowy 1968. They had 3 children, 2 boys (Charlie and Phillip) and the youngest ILKA, an international balet dancer, with whom we met later several times.
Věra managed to get her father Jaroslav (I) join them from Czechoslovakia in 1965(?) and he lived with them, quite oblivious to the US circumstances, until the age of 95 (†1982).

Marriage / Sňatek:
Bohumil (III) Voleský was at the wedding as a 9-year old boy.

Úmrtí:
OBITUARY - The Dallas Morning News (July, 2015):

Věra Libuše «b»Doubek«/b» (1926 - 2015)
DOUBEK, Věra Libuše (89) of Plano, TX passed away Thursday, July 2, 2015 peacefully at her home surrounded by her loving family. Vera was born June 8, 1926 in Budweis, Czechoslovakia to Jaroslav and Libuse Zatka. Vera was married to Karel Doubek in 1948 until his passing in 1984. Shortly after their wedding in Prague, Czechoslovakia, Karel was warned that he would soon be arrested for his anti-Communist activities. That same evening, in the cover of darkness, Vera and her husband escaped on foot over a heavily guarded border into West Germany where they were given amnesty. Residing in a refugee camp for nearly a year, they requested and were eventually granted political asylum in the USA. Known for her cooking and baking talent, Vera and Karel owned and operated the Old Vienna Cafe in Omaha, NB and later Bohemia Restaurant in Dallas, TX. Her Czech Svickova was a family favorite. She instilled a strong work ethic in her children and possessed a positive attitude living by the motto "Family is Everything." Vera and her supportive, nurturing compassion will be missed very much. She is survived by her 3 children, Charles Doubek, Phillip Doubek with his wife Bonnie and Ilka Doubek Fox with her husband Tom Fox. In addition, she has 5 grandchildren, Joshua, Kathrine and Charles (Matthew) Doubek, Phillip Doubek Jr., and Lida Fox. If desired in lieu of flowers, memorial donations may be made to the Breast Cancer Research Foundation, 60 East 56 St, 8th floor, New York City, NY 10022. The family wishes to extend their gratitude to Compassus Hospice for their support in her final days.

http://www.legacy.com/obituaries/dallasmorningnews/obituary.aspx?n=vera-libue-doubek&pid=175221135&fhid=5721

Věra byl(a) sezdán(a) s Karel DOUBEK, - majitel mlýna Levín Leden 1948, Praha, Czech Rep.. Karel (syn od František DOUBEK, - mlynář z Levína a Anna DOUBKOVÁ) se narodil(a) 9 Květen 1916, Levín, Czech Rep.; zemřel(a) 25 Srpen 1984, Dallas, Texas, USA. [Schéma rodiny]

Karla — Dr. Vojtěch HOUSKA, - manžel 2. [Schéma rodiny]

Karla — Oldrich REZABEK, - manžel 1. [Schéma rodiny]

Ellena — HAAS. [Schéma rodiny]