Poznámky:

(Research):Vošická, Šárka. 2014. Umělecký mecenát jako nástroj reprezentace českobudějovické rodiny Zátků. Diplomová práce, Jihočeská Universita v Českých Budějovicích, Filosofická fakulta, Ústav bohemistiky. Str.14.
https://theses.cz/id/jg8vzx/RKA_VOICK_-_DIPLOMOV_PRCE.pdf

Vzal si Markétu Hlachovou, dceru velešínského "souseda" Víta HLACHA, od kterého zakoupili vlastní usedlost č.p.85, kde společně hospodařili a vedli menší hostinec "Na Hvízdalce " (Matouš si rád hvízdal a hrál na citeru).
Zátka byl povoláním bednář ve velešínském pivovaře, jeho manželka vedla hostinec a prodávala formanům krmení pro koně. Velešínem se tou dobou vozila sůl z Rakouska a koloniální zboží z italského Terstu, tudíž bylo v městečku rušno.
«u»SOURCE«/u»:«i» Vošická, Šárka. 2014. Umělecký mecenát jako nástroj reprezentace českobudějovické rodiny Zátků. Diplomová práce, Jihočeská Universita v Českých Budějovicích, Filosofická fakulta, Ústav bohemistiky. Str.14.
«/i»https://theses.cz/id/jg8vzx/RKA_VOICK_-_DIPLOMOV_PRCE.pdf

«b»Matouš Zátka :
«/b»«i»(August 13, 1778 in Velešín - September 6, 1869 in České Budějovice)
«/i»Married «b»Markéta Hlachová-Zátková «/b»«i» (June 5, 1766 «/i»- «i»June 7, 1849 in České Budějovice) «/i» on «i» October 5, 1799 «/i» in Velešín. She died of stroke at 73, still full 20 years before her husband. Parents of Markéta Hlachová were «b»Vít Hlach «/b»from Velešín and «b»Uršula «/b»(?). Allegedly they
were still illiterate. Matouš was a modest man content with the livelihood of his trade of barrel
making for the local brewery, and his ownership of an inn, provided. In all likelihood he would not
have left his native town on his own accord. However, his wife had an ambition to provide education for their children. She became instrumental in the decision to move the family in «i»1813
«/i»to a bigger and a more important town such as České Budějovice. There Matouš Zátka exhibited
a remarkable, hitherto untapped, talent for enterprise. He became a successful merchant and
businessman, dealing first in salt and later with other goods. He made a small fortune, which
allowed him to successfully invest in the town real estate. In spite of widespread Germanization
of the townsfolk, the family proudly kept their Czech character, though with some effort. They had
five children, all born in Velešín :
«b»1) Jan«/b» ,
«b»2) Jakub«/b» ,
«b»3) Hynek,
4) František«/b» , and
«b»5) Marie (Marianna).«/b»


«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :
«/i»There is an interesting issue concerning nothing less than the very name of the «b»ZÁTKA «/b»family line«b». «/b»
According to the newly uncovered evidence it seems virtually certain that «b»ZÁTKA«/b» family bloodline is in fact a direct continuation of certain «b» Matěj VANĚČEK«/b» 's family«b». «/b» Here is how this happened :
The first documented bearer of «b» Zátka «/b»family name is «b»Matěj Zátka «/b»from Kamenný Újezd, a small town (likely a village at that time) about 10 km south of České Budějovice.
However, in the Land Registry of ČeskÝ Krumlov from «i»1603-1706 «/i» it is recorded that certain
«b»Matěj Vaněček«/b» in «i»1679 «/i» acquired properties #23 and #24 previously owned by certain «b»Zátka«/b», who
became indebted to «b»Vaněček«/b». With the acquisition of the land title this «b» Vaněček «/b»assumed the
name of the previous owner, i.e. «b»Zátka, «/b»which was tied to the title. Thus «b»Matěj Vaněček «/b» and
«b»Matěj Zátka «/b»was the «u»same person«/u». Apparently this was not an uncommon custom at that time.
However, the story is even more convoluted. «b»Matěj Vaněček «/b» was son (or grandson) of
«b»Václav "X"«/b» , whose original surname we do not know. «b» Václav "X" «/b» did exactly the same thing as
his son «b»Matěj «/b»did a generation later. By taking «b» Alžběta Vaněčková, «/b»a widow of certain «b»Štěpán
Vaněček «/b»for wife, «b» Václav «/b»"«b» X" «/b» married into the «b» Vaněček «/b» property and thus assumed in «i»1619 «/i» his wife's name «b»Vaněček «/b»tied to the title. As mentioned above, the family name of the patriarch
«b»Václav "X" «/b» is, and undoubtedly will remain, unknown.
Vlastimil Zátka, the author of the Narrative, concludes that the family name «b»ZÁTKA «/b»is thus the «b»«i»third «/i» name «/b»of the same family line. The «b»«i»first «/b»«/i» name, that of the patriarch «b» Václav "X" «/b» is «b» unknown«/b» , the «b»«i»second «/b»«/i»one is «b»VANĚČEK«/b» , while «b» ZÁTKA «/b» is only the «b»«i»third «/b»«/i» one. Notwithstanding these fascinating facts, will of course continue using the family name «b»Zátka «/b»will be used and followed here.
Another interesting issue is the freeman status of the «b» Vaněček-Zátka«/b» ancestors«i».«b» «/b»«/i» When
writing the main body of the Narrative,«b» Vlastislav Zátka, «/b»believed that «b» Zátkas «/b»were freemen,
allowed to move from one town to another at their will. They were unencumbered by serf duties,
for at least 150 years before the abolishment of servitude in the Austrian Empire in «i»1848«/i». In fact,
this period was shorter. The oldest Record of Serfs at the Český Krumlov fiefdom from «i»1576 to 1702«/i» , for the year «i»1702 «/i» includes the names of «b» Matěj Vaněček«/b», his wife «b»Mariana «/b»and their
children, daughter «b»Juliana «/b» 20 years old, daughter «b» Alžběta «/b»18 years old, son «b» Blažej «/b»16 years old (in fact 19 by dates), and a 14 year old son «b»Pavel«/b», who became a priest. «b» Blažej Vaněček«/b», his 29-year old wife and his son «b»Šimon «/b»are still listed as «u»serfs«/u» in 1712. However, when this «b»Šimon Vaněček«/b», a taylor, married a widow «b»Rosina Zwettler «/b»of Velešín he needed a dispensation to be released from serfdom by the owner of the domain Princess Schwarzenberg, in order to be allowed to move to Velešín. Upon the intercession of the burgomaster of the town of Velešín and his
brother «b»Pavel, «/b»who was a parish priest, the exemption was granted in «b»«i»May 1738. «/b»«/i» From that date
«b»Vaněček-Zátkas «/b» were indeed freemen.

Matouš byl(a) sezdán(a) s Margareta HLACHOVÁ-ZÁTKOVÁ, - Velešín, č.p.85 5 Říjen 1799, Velešín, okr. České Budějovice, Czech Rep.. Margareta (dcera od Vít HLACH, - Velešín č.85 a 57 a Ursula (Voršila) HLACHOVÁ) se narodil(a) 5 Červen 1776, Velešín, okr. České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 7 Červen 1849. [Schéma rodiny]

Jakub — Marie VEITHOVÁ-ZÁTKOVÁ. Marie se narodil(a) 1800; zemřel(a) 6 Srpen 1865. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Marriage / Sňatek: 2x provdaná = 1. Karel HAAS, 2. Josef HUBSTEIN

Poznámky:

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Marie — Josef HUBSTEIN, - bankéř, Praha-Karlín. Josef se narodil(a) 29 Leden 1811; zemřel(a) 11 Červen 1885; byl(a) pohřben(a) Praha-Olšany, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Marie — Karel HAAS, - husband-1. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Kořeny rodu spadají již do 17. století. Podle rodinné tradice pocházel rod Zátků z Písecka. V roce 1679 v Kamenném Újezdě získal jejich předek «b»Matěj Vaněček«/b» rodinné jméno podle gruntu, který zde koupil a v kterém se usídlil. Od první poloviny 18. století se rodina usadila ve Velešíně. Na podzim roku 1813 si «b»Matouš a Markéta Zátkovi«/b», rodiče Hynka Zátky, koupili dům č. p. 360 v Českých Budějovicích za 5900 zl. a zařídili si tu obchod s obilí.
Dr.«b» August Zátka«/b» napsal o příchodu své rodiny do Českých Budějovic a o jejich národnostním smýšlení:
„«i»V útlém věku dětském roku 1813 přišel Hynek Zátka z Velešína do Budějovic s rodinou, která vlivem svého syna theologa zachovala si vědomí české. I matčin otec, rodák «u»vltavotýnský«/u» byl Čech. Ale stav se již r. 1797 měšťanem českobudějovickým, propadl s většinou své rodiny poněmčení…"«/i»
Rodinný fond českobudějovických Zátků (Hynka, Augusta a Vlastislava) je uložen v Praze v Archivu Národního muzea.

«i»WIKIPEDIE: «/i»
«b»Hynek Zátka«/b», v matrice zapsán jako «b»Ignác Zátka«u»«/b»,«/u» byl «u»český«/u» podnikatel a politik z vlivného českobudějovického rodu Zátkových, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady (Rakousko). Ve věku pěti let se přestěhoval s rodiči z Velešína do Budějovic. Zde vystudoval gymnázium. Jeho spolužákem tu byl pozdější významný českoněmecký politik Franz Schuselka. Roku 1830 dokončil studium filozofie a 1. prosince toho roku nastoupil na praxi do inspekce potravní daně v Budějovicích. 3. března 1831 se stal manipulačním praktikantem a 1. května 1831 nastoupil k pohraniční strážní službě, kterou vykonával patrně v okolí Vimperku a setrval v ní do května 1832, kdy se vrátil do Budějovic. Byl přidělen ke kamerálnímu důchodnímu úřadu. Zde pracoval téměř dvacet let. Roku 1839 dosáhl hodnosti kancelisty.
Profesí byl hlavně obchodníkem a politikem. V roce 1840 začal podnikat poté, co mu byla zamítnuta žádost o studium práv. Nejprve si založil obchod se solí, zemědělskými plodinami a sádrou. Byl aktivní i ve veřejném životě. Během «u»revolučního roku 1848«/u» byl zvolen předsedou budějovické pobočky spolku «u»Slovanská lípa«/u». Protestoval proti jazykové praxi budějovického magistrátu, který byl německo-jazyčný. Po porážce revoluce odešel roku 1851 z kamerálního důchodního úřadu pro své politické názory, odmítl složit služební přísahu. Byl pak v policejních spisech evidován jako politicky nespolehlivý, pročeský, byť ne vyloženě protivládní.
Po odchodu z úřední funkce se soustředil výlučně na své podnikání. Rozšířil obchod se solí a sádrou a od roku 1855 byl již jediným majitelem podniku. Když nashromáždil větší jmění, investoval je. Roku 1869 zrekonstruoval podle amerického vzoru mlýn v «u»Březí«/u» u Budějovic. Později založil velkostatek v «u»Libníči«/u». Dominantním předmětem jeho podnikání byl obchod s moukou a moučnými výrobky.
Od roku 1861 zasedal za starosty «u»Františka Josefa Klavíka«/u» v obecním zastupitelstvu a městské radě v Českých Budějovicích. Na funkce v městské samosprávě ale rezignoval již roku 1862. Nadále byl veřejně aktivní. V listopadu 1864 získal měšťanské právo v Českých Budějovicích. V letech 1862-1872 zasedal v místním výboru «u»České besedy. «/u»Věnoval větší obnos na nadaci, která kupovala knihy pro dívky talentované v českém jazyce. Podílel se na vzniku české záložny a dalších veřejných institucí v Budějovicích. V roce 1863 a opět v období let 1875'961883 zasedal v budějovické obchodní komoře. V 70. letech opět zasedal v budějovickém obecním zastupitelstvu a byl považován za předáka české menšiny v zastupitelstvu.
Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Budějovice, Lišov, Trhové Sviny, Hluboká, Týn n. Vltavou) do Českého zemského sněmu. Zvolen byl jako nezávislý český kandidát. Opětovně byl zvolen do sněmu za týž obvod v zemských volbách v lednu 1867 i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867. Čeští politici tehdy kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním Rakouska-Uherska praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali zemský sněm. Pro absenci byli zbavováni mandátů a opět manifestačně voleni v doplňovacích volbách. Zátka takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[11] a zvolen znovu v září 1869.[12] Mandát zde obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870 a zemských volbách v roce 1872. Vzhledem k pokračujícímu bojkotu sněmu následovalo opět opakované zbavování mandátu a opětovné volení. Zátka takto uspěl v doplňovacích volbách v říjnu 1873, v červenci 1874 na jaře 1875, v únoru 1876 a dubnu 1877.
V téže době také zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů. Zánik mandátu pro absenci oznámen na schůzi 14. července 1863. Politicky patřil k Národní straně (staročeské).
Pocházel z rodiny Matouše Zátky a Terezie Marie Zátkové. Bratr «u»Jan Zátka«/u» (1802-1881) byl vlasteneckým knězem. Další bratr «u»Jakub Zátka «/u» (1803-1865) podnikal na Budějovicku a později se usadil na velkostatku v Horních Uhrách. Manželkou Hynka Zátky byla od roku 1843 dcera budějovického krupaře a měšťana Terezie Marie Hansová. Měl s ní devět dětí. V podnikání se angažovali hlavně tři z nich: «u»Ferdinand Zátka«/u», «u»Vlastimil Zátka«/u» a «u»Dobroslav Zátka«/u». První z nich podnikal v Praze, mimo jiné ve výrobě sodových vod, další dva synové zůstali v regionu jižních Čech a roku 1884 založili firmu «u»Bratří Zátkové«/u» zaměřující se na výrobu těstovin. Další syn «u»August Zátka«/u» byl aktivním politikem.«u»

«/u»«b»Hynek Zátka :
«/b»«i»(July 9, 1808 «/i» in Velešín - «i»March 26, 1886 of stroke in České Budějovice).«/i»
He was the grandfather of JUDr Vlastislav Zátka, the author of the «b»«i»Narrative«/b»«/i». He was five when his family moved to České Budějovice, where he received education. The only Secondary School (Gymnasium) was German. Thus he never learned written Czech, and kept all his bookkeeping in German. He entered the State Administration and became a bureaucrat with the Department of Finances.
It is likely that already then he was active in his father's business. He left the State service at 43 (in
«i»1851«/i» ). His grandson discerned two motives behind this important life decision: recognition of the
advantages of a free profession, and a personal moral issue: he refused to take an oath on the
new constitution of the Austro-Hungarian Monarchy, a requirement for a state bureaucrat.
(Source: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" )«/i»

Hynek byl(a) sezdán(a) s Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147 17 Říjen 1843. Theresie (dcera od Antonín Petrus (de Alkantare) HANSA, - měšťan a krupař a Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37) se narodil(a) 28 Září 1819, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 26 Březen 1878, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Marie — major Bernhard von CALLENBERG, - husband 1. Bernhard zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Marie — hejtman Leopold BITTINGER, - husband-2. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Nemoc: 1895, Praha, Czech Rep.; mozková mrtvice - první
• Nemoc: Prosinec 1900, Nervi, Italy; mozková mrtvice - druhá

Poznámky:

Zátka Ferdinand (1845 - 1901), zakladatel pekáren ve Vysočanech,
V, 8, 55 - «b»Olšanské hřbitovy«/b», Vinohradská 153/1835, Praha 3 - Žižkov.
27.2. 1901 zemřel v italské Nizze (dnešní Nice, Francie) JUDr. Ferdinand Zátka , průmyslník, zakladatel velkých potravinářských závodů v Praze-Karlíně, majitel vily Gabriely v Libniči, která byla místem pobytu i setkání mnoha umělců (narodil se 15.1. 1845 v Českých Budějovicích = 105. výročí).
http://www.cbvk.cz/aktu/02.php

«u»«b»«i»WIKIPEDIA«/u»«/b»«/i»:
«b»Zátka Ferdinand«/b» (1845 - 1901), zakladatel pekáren ve Vysočanech,
V, 8, 55 - Olšanské hřbitovy, Vinohradská 153/1835, Praha 3 - Žižkov.
27.2. 1901 zemřel v italské Nizze (dnešní Nice, Francie) JUDr. Ferdinand Zátka, průmyslník, zakladatel velkých potravinářských závodů v Praze-Karlíně, majitel vily «i»Gabriely «/i»v Libniči, která byla místem pobytu i setkání mnoha umělců (narodil se 15.1. 1845 v Českých Budějovicích = 105. výročí).
http://www.cbvk.cz/aktu/02.php

«u»«b»«i»WIKIPEDIA:«/u»«/b»«/i»
Nejstarší syn «b»Hynka Zátky«/b» «b»Ferdinand Zátka«/b» (nar. 15. 1. 1845, † Nice 28. 2. 1901) založil roku 1872 v Českých Budějovicích cukrovar, později i pekařství. Po tetě zdědil rozsáhlý dům v pražském Karlíně na Královské třídě, kde roku 1877 otevřel pekárnu, roku 1879 založil v Karlíně jednu z prvních sodovkáren ve střední Evropě, Zátka se stal největším výrobcem sodovek v rakousko-uherské monarchii; později rozšířil sortiment i o šumivé víno, francouzskou hořčici a kávové náhražky.[1]
Dva mladší Ferdinandovi bratři,
«b»Vlastimil«/b» (11. 8. 1851 - 4. 6. 1907) a
«b»Dobroslav«/b» (19. 8. 1859 - 14. 12. 1946), podnikali v jižních Čechách.
«b»Vlastimil Zátka«/b» převzal otcův mlýn v Březí .
Spolu s bratrem Dobroslavem za podpory otce Hynka zahájili roku 1884 výrobu těstovin (nudlí a makaronů) a tento podnik se stal největším svého druhu v Rakousko-Uhersku. Bratři zahájili rovněž výrobu sodových vod, ale nebyli tak úspěšní jako jejich pražský bratr. Svou sodovkárnu přesunuli do Českých Budějovic, aby měli blíž pramen v Dobré Vodě. [1]
Roku 1901 Ferdinand Zátka zemřel a řízení karlínského podniku převzal «b»Vlastimil«/b». Roku 1906 byla firma transformována na rodinnou společnost s ručením omezeným, roku 1907 se řízení ujal Dobroslav, který tou dobou vedl i těstárnu v «i»Březí«/i».
Roku 1927 se vedení rozhodlo postavit novou sodovkárnu v Praze-Holešovicích , roku 1929 byla výroba v nové, moderní továrně zahájena. Stará sodovkárna v Karlíně byla přebudována na výrobku oplatků, sušenek a jemného pečiva.
«b»Ferdinand Zátka«/b» dosáhl doktorátu práv, ale jako právník nikdy nepůsobil, věnoval se podnikání. Ve svých 45 letech se oženil s bývalou svou zaměstnankyní Gabrielou ČTRNÁCTOU, manželství bylo šťastné, ale bezdětné.
«b»Vlastimil«/b» se od mládí věnoval otcovu podniku, v roce 1884 se oženil s Karlou HAVLÍČKOVOU, neteří Karla Havlíčka Borovského .
«b»Dobroslav «/b»absolvoval pražskou i vídeňskou techniku a poté dva roky působil jako praktikant v továrně ve Zlaté Koruně, poté se roku 1883 připojil k rodinným podnikům a ujal se nejprve vedení budějovické pekárny, po smrti Vlastimila se stal ředitelem pražské sodovkárny i těstárny v Březí.
Za druhé světové války byly všechny rodinné podniky zkonfiskovány Němci, kteří v Březí potravinářskou výrobu nahradili vojenskou. Roku 1945 byl majetek rodině vrácen, ale roku 1948 znovu zabrán a poté znárodněn.[1]
Těstárna bratří Zátků byla začleněna do státního podniku «i»Mlýny a těstárny«/i», firma Dr. F. Zátka do «i»Pražských cukráren a sodovkáren«/i».
Po roce 1989 byl státní podnik Mlýny a těstárny Březí předán dědicům rodiny Zátků nejprve do pronájmu a poté odprodán. Firma «i»Bratři Zátkové, a. s.«/i», je významným českým výrobcem těstovin a mouky.
Pražské cukrárny a sodovkárny se přejmenovaly nejprve na «i»Zátka-Pražské sodovkárny«/i» a později na «i»Dr. Zátka, s. r. o.«/i», roku 1998 byla restrukturalizována a roku 1999 převedla výrobu do obce Káraný kvůli blízkosti zdroje kvalitní vody. Roku 2000 skončila sodovkárna v konkurzu, jejím nástupcem byla společnost «i»Bestwater Enterprise«/i».

Vila «b»«i»Gabriela «/b»«/i»Ferdinanda Zátky
Historie vily Gabriely se začala psát v roce 1895, kdy JUDr. Ferdinand Zátka zakoupil od zdejšího majitele Matěje Kantora pozemek čp. 9 nad levým břehem potoka v jelemské stráni zvané Na Dobré Vodě. [99] Když v roce 1878 vyhořela místní kovárna s čp. 12 u návesního rybníčka, dostala toto číslo vila Gabriela. 440 Za 86 tisíc zlatých si Ferdinand nechal vystavět krásnou vilu jako své letní sídlo, jelikož bydlel v Praze, kde vedl své továrny. Jak už bylo zmíněno, její podoba je inspirovaná českou lidovou chalupou z Turnovska, umístěnou v expozitáři pražské jubilejní výstavy roku 1891.441 [100] Autorem stavby je pak architekt a dvorní stavitel c.k. stavební rada Rudolf Tereba.442 Komplex vily Ferdinanda Zátky na obdélném půdorysu se nachází na severním svahu údolí Dobrovodského potoka, severovýchodním směrem od vily Augusta Zátky. Jádrem souboru je obytná, zčásti podsklepená přízemní sedmiosá stavba obdélníkového půdorysu, na jejíž střední ose je představeno dvojramenné schodiště a dřevěná veranda s trojosou arkádou ve formách inspirovaných lidovou architekturou. [101] Střed objektu dále akcentuje drobná zvonička ve hřebeni sedlové střechy, která je kromě dvou menších postranních vížek jedinou vertikální dominantou vily. Jednotlivé plochy žluté fasády jsou orámovány bílými pruhy s bosáží na rozích. Orámovány edikulou jsou i okenní výklenky v renesančním duchu. V jednotlivých štítech sedlových střech je pokaždé menší obdélníkové okénko a původně měly všechny štíty dřevěné výplně, opět charakteristické pro lidové stavby, tak jak lze vidět na západní straně.
Duch lidové architektury tzv. české chalupy z jubilejní výstavy se projevil i v interiéru, když namísto klasicky zděných rovných stropů je dřevěný, s odhalenými trámy. K východní části vily je připojena lodžie, otevřená do zahrady na vyvýšené terase, kterou po celé délce lemuje dřevěný plot s kamennými sloupky. [103] Součástí zahrady byl původně skleník či altán a nejspíše kulečníková herna. Ze severní zdi dvora vily vystupují tři hospodářské objekty na čtvercovém půdoryse, jejichž fasády jsou pojednány shodně s obytnou budovou. Stavba je ve velmi poškozeném stavu, včetně fasád, na kterých se dochovaly fragmenty její původní výzdoby. Vila byla obklopena rozsáhlým a půvabným anglickým parkem, o který se staral místní zaměstnanec, domovník a zahradník Karel Fíla se svou rodinou.
Ferdinand Zátka se ze svého nového sídla moc dlouho netěšil. O pět let později zemřel 27. února 1901 raněn mrtvicí v hotelu Terminus v jihofrancouzské Nice.

Nemoc:
Když se uzdravil z první mozkové mrtvice (1895) Ferdinand trávil se svou ženou Gabrielou více času a cestovali: Cařihrad, Irkutsko, Egypt, Španělsko - a nejčastěji jezdili do italského města Nervi (u Janova) a na francouzskou rivieru do Nice. V prosinci 1900 jej v Nervi zasáhl druhý záchvat mrtvice a byl převezen do Nice kde se ubytoval v hotelu Terminus a 2 měsíce se léčil. Bohužel se k jeho stavu přidal zápal plic a to už oslabené tělo nevydrželo.
Ve středu 27. února 1901 Ferdinand Yátka v Nice zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy a je pohřben na hřbitově v Praze-Olšanech.

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Úmrtí:
Když se uzdravil z první mozkové mrtvice (1895) Ferdinand trávil se svou ženou Gabrielou více času a cestovali: Cařihrad, Irkutsko, Egypt, Španělsko - a nejčastěji jezdili do italského města Nervi (u Janova) a na francouzskou rivieru do Nice. V prosinci 1900 jej v Nervi zasáhl druhý záchvat mrtvice a byl převezen do Nice kde se ubytoval v hotelu Terminus a 2 měsíce se léčil. Bohužel se k jeho stavu přidal zápal plic a to už oslabené tělo nevydrželo.
Ve středu 27. února 1901 Ferdinand Yátka v Nice zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy a je pohřben na hřbitově v Praze-Olšanech.

Ferdinand byl(a) sezdán(a) s Gabriela ČTRNÁCTÁ-ZÁTKOVÁ-SUCHÁ 5 Říjen 1891, Praha, Czech Rep.. Gabriela (dcera od Jan ČTRNÁCTÝ, - sládek ve Zvoleněvsi a Barbora ŠOLTACHOVÁ-ČTRNÁCTÁ, z Hostic) se narodil(a) 4 Srpen 1867, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 9 Duben 1944, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

JUDr August ZÁTKA - první předseda - Národní Jednota Pošumavská (České Budějovice) založena 31.8.1884 a zrušena 1948.
«b»August Zátka«/b», plným jménem «b»August Pantaleon Zátka«/b» («u»27. července «/u» «u»1847 «/u» «u»České Budějovice [1]«/u» '96 «u»31. ledna «/u» «u»1935 «/u» «u»České Budějovice [2][3]«/u»), byl «u»rakouský «/u» a «u»český «/u» advokát a politik z vlivného českobudějovického «u»rodu Zátkových «/u», na přelomu 19. a 20. století poslanec «u»Českého zemského sněmu «/u», předák českojazyčné komunity v Budějovicích, po vzniku Československa krátce «u»předseda správní komise Českých Budějovic «/u».
WIKIPEDIE:
Chodil na piaristickou obecnou školu, pak od roku 1857 na gymnázium v Jindřichově Hradci, kde bydlel u strýce Jana. Zůstal zde až do roku 1861, i po strýcově odchodu, teprve toho roku přešel na německé piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, ovšem v oktávě opět studoval v Jindřichově Hradci, kde i maturoval. Následně vystudoval práva a v červenci 1869 promoval. Roku 1870 získal titul doktora práv. Absolvoval vojenskou službu a soudní praxi v Štýrském Hradci. Ve věku 23 let se vrátil do Budějovic jako začínající advokát. Zároveň se po boku svého otce, podnikatele a politika «u»Hynka Zátky «/u» zapojil do veřejného života. Od března 1876 měl vlastní advokátní kancelář v Budějovicích.«u»[4][5]«/u»
V 70. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky, v níž vystřídal otce Hynka Zátku. V «u»zemských volbách v Čechách v roce 1878 «/u» byl zvolen v «u»kurii «/u» venkovských obcí (volební obvod Budějovice '96 Lišov '96 Trhové Sviny '96 Hluboká '96 Týn n. Vltavou) do «u»Českého zemského sněmu «/u».«u»[6]«/u» Zvolen byl jako člen «u»Národní strany «/u» (staročeské).«u»[7]«/u» Mandát obhájil ve «u»volbách v roce 1883 «/u»,«u»[8]«/u» «u»volbách v roce 1889 «/u» i «u»volbách v roce 1895 «/u»,«u»[5]«/u» přičemž v roce 1889 i 1895 nadále kandidoval za staročechy.«u»[9][5]«/u» Ve «u»volbách v roce 1901 «/u» byl na sněm zvolen za kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Budějovice).«u»[10]«/u» Mandát obhájil ve «u»volbách roku 1908 «/u», nyní za kurii městskou, obvod České Budějovice,«u»[11]«/u» přičemž byl společným kandidátem českých politických stran.«u»[12]«/u» Zemským poslancem byl nepřetržitě 35 let.«u»[4]«/u»
Kromě toho zasedal od roku 1872 do roku 1910 v okresním zastupitelstvu. Do obecního zastupitelstva v Budějovicích poprvé nastoupil roku 1876. Od roku 1885 působil jako starosta místní Občanské záložny. Podílel se na rozvoji českého hospodářského a společenského života a budování českého školství. V roce 1872 založil pobočku «u»Ústřední matice školské «/u» v Budějovicích. Roku 1883 patřil k první garnituře Čechů, která získala většinu v dosud převážně německé obchodní komoře v Českých Budějovicích.«u»[4][5][3]«/u» V roce 1906 vedl českou volební kampaň v komunálních volbách, jejímž výsledkem byla česká většina v třetím voličském sboru v obecním zastupitelstvu, čímž se český živel výrazně posunul k ovládnutí dosud převážně německé městské samosprávy.«u»[13]«/u»
27. října 1918 promluvil na manifestaci občanů Budějovic a ohlašoval brzkou národní samostatnost.«u»[13]«/u» Krátce se stal i nejvyšším představitelem města, protože v listopadu 1918 byl jmenován «u»předsedou správní komise Českých Budějovic «/u». Na postu setrval jen do následujícího roku, kdy byla ustavena řádná obecní samospráva a kdy Zátka neuspěl ve volbách. V roce 1922 nicméně získal jako první osoba po roce 1918 titul čestného občana Budějovic. Pro udělení titulu hlasovali i němečtí členové zastupitelstva, kteří ho ocenili jako čestného protivníka. Čestné občanství mu udělily i mnohé další obce v regionu.«u»[4]«/u»
Roku 1878 se oženil s «u»Janou Zátkovou «/u», rozenou Klavíkovou, vnučkou bývalého budějovického starosty «u»Františka Josefa Klavíka «/u». Jana Zátková byla rovněž aktivní ve veřejném životě, podílela se na organizování ženských spolků. August Zátka zemřel ve svém domě v roce 1935 na sešlost věkem. Pohřben byl na hřbitově u sv. Otýlie.«u»[4]«/u»

August byl(a) sezdán(a) s Jana KLAVÍKOVÁ-ZÁTKOVÁ 27 Červenec 1878, České Budějovice, Czech Rep.. Jana (dcera od Jindřich KLAVÍK a Johanna SCHUSSER-KLAVÍKOVÁ) se narodil(a) 30 Duben 1859, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 20 Září 1933, Libníč, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Hřbitov sv. Otylie, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Vlastimil Rostislav ZATKA«/b» -
Žil v Březí 10 (majitel mlýna) a také v Českých Budějovicích.
«b»1884«/b» - Založení firmy: Vlastimil a Dobroslav Zátkové zahájili u obilného mlýna v Boršově nad Vltavou provoz v tehdy největší těstárně Rakousko-Uherska.
V začátcích bylo nutné přesvědčit hospodyně, zvyklé připravovat si těstoviny po 'domácku', že těstoviny vyráběné průmyslově jsou nejméně stejně kvalitní.
Firma byla v počátcích vystavena kampani ze strany spolků a dalších organizací v alpských zemích, která měla za cíl odradit německé hospodyně od nákupu českých výrobků. Rodina Zátkova se navíc výrazně podílela na rozvoji české kultury a vzdělanosti i na zakládání českého průmyslu, když vedle Zátkovy těstárny a mlýna stála i u zrodu pivovaru Budvar, smaltovny Sfinx nebo závodu na tužky Grafo.
Od roku 1901 rodina přesídlila do Prahy, aby se zde Vlastimil ujal vedení bratrovy firmy, kterou rovněž modernizoval a v roce 1906 z ní udělal rodinnou společnost s ručením omezeným.
«b»1912«/b» - Změna správní formy: Z veřejné na společnost s ručením omezeným.
«b»1914-18«/b» - světová válka 1: Těstoviny nebyly zařazeny do tzv. vyživovacího plánu a tak byla těstárna po celou dobu války mimo provoz.
Po válce nebyla k dispozici surovina a hlavně byly zpřetrhané obchodní vazby s alpskými zeměmi, když mezi jižními Čechami a Rakouskem vznikla státní hranice. Do té doby vzkvétající podnik ztratil plné dvě třetiny svých původních odběratelů.
Za účelem vybudování nové odběratelské sítě v právě založené ČSR byla zorganizována mohutná reklamní kampaň zdůrazňující přetrvávající prvotřídní kvalitu. Zátkovy těstoviny se opět staly pojmem mezi hospodyněmi.
«b»1929-39«/b» - Modernizace firmy: Rozšíření výroby prostřednictvím prvních automatických strojů, do roku 1939 byly postupně nahrazovány staré výrobní haly novými.
Od konce 19.stol do roku 1939 jsou expedovány Zátkovy těstoviny prostřednictvím jisté velkoobchodní firmy v Londýně lodí do Singapuru, protože v konkurzu prokázaly největší odolnost proti snížení jakosti v tropickém malajsijském prostředí.
«b»1939-45«/b» - světová válka 2: Němci zkonfiskovali veškerý majetek rodiny Zátků, potravinářská výroba byla zastavena a nahrazena vojenskou.
Původní majitelé se do zdevastovaného mlýna a těstárny směli vrátit až po roce 1945. I tak jen na krátkou dobu.
«b»1948-1989«/b» - "socialistická výroba": V roce 1948 byl kombinát znovu zkonfiskován, znárodněn a rodina Zátkova musela odejít do emigrace.
Firma je pod názvem "Mlýny a těstárny, s.p., závod 2 Březí" začleněna do státního podniku a stává se střediskem jihočeského mlýnsko-těstárenského průmyslu.
Až do roku 1989 se přes omezený rozvoj technické základny dařilo udržet kvalitu výroby a těstárna dál patřila mezi nejlepší v republice.
«b»1991«/b» - Znovuzaložení firmy: Bývalý státní podnik je přidělen managementu Mlýnů a těstáren Březí a dědicům rodiny Zátků nejprve do ekonomického pronájmu.
Natrvalo jej pak získají formou přímého prodeje k 1. 1.1994.
Prvním předsedou valné hromady se stává dr. ing. Vladimír Zátka.
Do provozu byly uvedeny moderní italské vysokoteplotní linky na výrobu krátkých i dlouhých těstovin řízené počítačem se supervysokoteplotním sušením.
«b»2000«/b» - Změna právní formy firmy: Ze společnosti s ručením omezeným se stává společností akciovou.
«b»2003«/b» - Holding: Firma se stává zakládajícím členem holdingu výrobců těstovin, Europasta B.V. Do něj pak postupně přistupují další významné těstárny z ČR a SR.
«b»2010«/b» - Fúze: Završením změn v celkové struktuře společnosti byla v roce 2010 fúze všech společností skupiny do jedné firmy, současné společnosti «b»Europasta SE«/b».
Bezprostředně po fúzi firem došlo k realizaci vstupu strategických partnerů. Novými akcionáři s 50 % akcií se staly dvě významné evropské těstárenské společnosti «b»Cerealis Produtos Alimentares«/b» (Portugalsko) a «b»Gallo Productos Alimenticios«/b» (Španělsko).
(http://www.zatka.cz/spolecnost_2.htm)

«b»Vlastimil ZÁTKA«/b» zemřel na arteriosklerosu dne 4. června 1907 v Březí, ale pochován byl v Praze na Olšanech.

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Vlastimil Zátka -
«/b»«i»(August 11, 1851 in Č. Budějovice - June 6, 1907 in Březí)
«/i»According to his nephew Vlastislav, author of the «i»Narrative«/i», Vlastimil Zátka did not have
the industrious character of either of his older brothers Ferdinand and August. Apparently he was
rather selfish and favored a comfortable life over life challenges. He was tall and handsome,
endowed with physical grace and charisma, and in his youth he excelled in athletic prowess. His
charm, good-natured disposition and outgoing nature made it easy for him to be successful in the
society. This rather negative character sketch starkly contrasts with that of both Ferdinand and
August, and does not seem to forecast an illustrious future. However, in his later life Vlastimil
showed his mettle while successfully managing the Zátka Enterprises after Ferdinand's death.
Vlastimil thus proved the misgivings about his abilities and character gratuitous and wrong.
Nevertheless, his lack of higher education proved a liability when he was drafted in the Austrian Imperial Army. He had to serve as a mere private and not as an "Intelligenzprugung".
This rank was reserved for individuals with University education, and offered a considerably
lighter service, which lasted only one year. His older brother August had enjoyed this privilege.
After their father Hynek's death, Vlastimil together with his brother Dobroslav took over and
managed the family business in České Budějovice. In «i»1901«/i» , after Ferdinand's death, Vlastimil
moved to Praha and on behalf of all three brothers took over the management of the Zátka
Enterprises. He thus released Dobroslav from direct involvement in the business in Praha. It was
only after Vlastimil's death in «i»1907, «/i» that Dobroslav took over the management of the firm, and
remained its Chairman until Zátka Enterprises were transformed into a public share-holding
company.
Vlastimil married «b»Karla Havlíček «/b»«i»(March 15, 1860 - November 9, 1950)«/i» , a niece of a
great Czech patriot and hero, an intrepid journalist «b»Karel Havlíček Borovský«/b» , who was persecuted for his role in the «i»1848 «/i»revolution against the Austrian Monarchy. The patriotic Zátka family welcomed Karla in the family fold as a sort of a secular saint. Her skills as a pianist were not
insignificant; she played Bedřich Smetana's and Antonín Dvořák's piano compositions at public
gatherings in the presence of the composers. However, according to Vlastislav Zátka his mother
was feeling slighted by the superior attitude of her two sisters-in-law. Both Vlastimil's wife Karla
and Dobroslav's wife R ena came to the provincial town of České Budějovice from a big city
(Praha). Both were notable pianists. Nonetheless, elsewhere in the «i»Narrative «/i»Vlastislav Zátka
eulogizes the remarkable character of his aunt Karla.
Vlastimil's family of six children, four daughters and two sons, was the largest of the
Hynek Zátka's offspring. They were:
«b»1) Zdenka, 2) Miloslava (Sláva), 3) R«/b» , «b»4) Ludmila (Lidu«/b»«i», «b»«/i»5) Jaroslav «/b» and «b»6) Oldřich«/b».
Vlastimil's decision to bequeath shares of the company to his sons and only equivalents in
money to his widow Karla and to his daughters left the women greatly disadvantaged. Due to the
devaluation of the currency after the WW I, and to other fundamental changes in the economy
their inheritance was largely wiped out. Three of his children, Miloslava, Jaroslav and Oldřich«b», «/b» were imprisoned by Nazis during the WW II. A separate section is devoted to the description of the persecution of the members of the Zátka family in the hands of Nazis during the German occupation in the years «i»1939 '96 1945 «/i» at the end of this section.
«b»Vlastimil Zátka«/b» prematurely died at the age of 58 of "arteriosclerosis". A note of medical
interest: in the «i»Narrative «/i»it is stated that "he suffered considerably of the disease for a long time"
and that "the serious disease was quite apparent". However, no further details or explanations of
the symptoms of the disease are given, and there is no mention of specific organs affected. His
wife Karla died in her 90th year on «i»November 9, 1950 «/i» of stroke. After having survived two World
wars, she was not spared in her old age the ignominies and trauma inflicted on her by the
Communist regime in «i»1948. «/i» She witnessed the confiscation of the entire family property including
the watermill in Březí, where she had been living. In the end she was forcibly moved into an
apartment in Březí. Further mention of the watermill in Březí is in the section devoted to
Dobroslav.

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Vlastimil byl(a) sezdán(a) s Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka 5 Listopad 1884, Praha-Karlín, Czech Rep.. Karla (dcera od František Karel HAVLÍČEK a Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3) se narodil(a) 15 Březen 1860, Praha č. 205-II, Czech Republic; zemřel(a) 8 Listopad 1950, Boršov, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Kamenný Újezd, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Miloslava Zátková-Wotavová-Terebová
«/b»«i»(January 28, 1855 in České Budějovice - April 3, 1922 in Praha, of cancer, probably a sarcoma)
«/i» Miloslava, was the only daughter of Hynek and Terezie Zátka. She was a cultured and gentle lady. She was married twice. On «i»August 5, 1876 «/i» she married «b»MUDr Josef Wotava«/b» , who tragically died in the line of duty at 36 on «i»May 19,1877. «/i» He succumbed to typhoid fever contracted while taking care of his patients.
Miloslava's second marriage in«i»1881 «/i» was to «b»Rudolf Tereba «/b»«i»(April 25, 1850 '96 November 11, 1904)«/i», who was a widower with two children. The marriage with Tereba was the fulfillment of a long postponed dream from their youth. Miloslava's father Hynek Zátka opposed the marriage with Tereba on the grounds that it would require her to move to Praha. Rudolf Tereba was a reputed Prague architect knighted by the Emperor for his professional achievements.
Miloslava brought up all six children from her two marriages as well as those of her second husband with the same impartial loving care.
However, recorded in Vlastislav Zátka's «i»Narrative «/i»are only «b»Milo, Radoslav «/b»and «b»Milada«/b».
There seems to be some mental affliction running in the family. Milo suffered of mental illness, which drove him to suicide, and Milada was unsociable and strange since childhood.

Grave and tumbstone (Praha-Vyšehrad ) photos are at :
https://www.myheritage.com/research/collection-10147/billiongraves?itemId=58126944&action=showRecord
https://billiongraves.com/grave/Rudolf-Tereba/2804573?referrer=myheritage#/

Pohřeb:
http://www.myheritage.com/research/collection-10147/billiongraves?action=showRecord&itemId=4613406-&groupId&indId=externalindividual-29dab92e3c9962f03b6bbc28927d8022&mrid=aa3caf2a9bb1bd8f1d5560fc97e19832

Miloslava byl(a) sezdán(a) s Rudolf TEREBA, - architekt-stavitel 1881. Rudolf se narodil(a) 25 Duben 1850; zemřel(a) 13 Prosinec 1904; byl(a) pohřben(a) Praha-Vyšehrad, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Miloslava byl(a) sezdán(a) s MUDr Josef WOTAVA 5 Srpen 1876. Josef se narodil(a) 1841; zemřel(a) 19 Květen 1877. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Dobroslav absolvoval pražskou i vídeňskou techniku a poté dva roky působil jako praktikant v továrně ve Zlaté Koruně, poté se roku 1883 připojil k rodinným podnikům a ujal se nejprve vedení budějovické pekárny, po smrti Vlastimila se stal ředitelem pražské sodovkárny i těstárny v Březí.«u»

«/u»Při razii německého Gestapa v Č. Budějovicích, ve stejný den jako jeho synovec Vlastislav, 6. února 1942, byl zatčen i 82-letý Dobroslav Zátka. Mohl sice se svojí ženou zůstat v jejich bytě, kde je ale často navštěvovali gestapáci a odnášeli si různé cennosti. Dokonce oběma manželům sebrali s prstů i jejich prsteny. Dobroslav Zátka se smutného poválečného osudu svých firem již nedožil - zemřel 14. prosince 1946.

Dobroslav byl(a) sezdán(a) s Růžena KAČEROVSKÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka 5 Listopad 1884. Růžena (dcera od Ing. Eduard KAČEROVSKÝ) se narodil(a) 1861; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Olga ZÁTKOVÁ-RYCHLÍKOVÁ-BALŠÁNKOVÁ
«/b»«i»(April 19, 1879 in eské Bud jovice - June7, 1960 of stroke in Praha)
«/i» The eldest Olga inherited her mother's disposition. She was an attractive, charming society lady, never lacking suitors and admirers. She was energetic, strong-willed, and held her opinions with uncompromising conviction regardless of their merits. Her happy childhood and youth bore no forewarning of the seemingly never-ending string of devastating events, haunting her adult life and her old age. On «i» April 30, 1898«/i» , at 19, she married a 15 years older «b»JUDr Jindřich Rychlík «/b»«i» (September 12, 1863 - October 9, 1909)«/i» , a handsome and elegant young lawyer with a sunny disposition. Jindřich was quickly accepted in the fold of the Zátka family and was liked by everyone. He loved company, sports - in many of which he excelled - and never spoiled fun. After the marriage the couple settled in Praha. The first blow came when their infant son «b»Vlastislav [II] «/b»«i» (July 1, 1899 «/i» - «i» August 30, 1899) «/i» died in infancy«i» . «/i»
In spite of countless medical consultations and courses of treatments in various sanatoria and spas Olga never conceived again. For her it was a real tragedy, as she saw the meaning of her life in motherhood. Then from about «i» 1906«/i» , Jindřich's personality started to change. He became argumentative, intolerant, and expansive. This gave way to relentless personality breakdown, and ultimately to frank psychosis in «i» May 1909. «/i» His condition required institutionalization in a Mental Hospital«i» , «/i» where he died on «i» October 9, 1909 «/i» at only 46.
Further comment on his disease jointly with that of «b»Julius [I] Kubert «/b»are in their respective files.«b»
«/b» After Jindřich's death Olga vowed never to remarry. She devoted her energies to, and
found some consolation and substitution for her unfulfilled maternal yearnings in the role of a
vice-president of an Orphanage. Also, she brought up her nephew from her husband's family,
and provided him with education culminating in a Law degree. She loved music and classical
Russian literature. Russian, which she fully mastered, was her favored foreign language. Her
compassionate nature and yearning for social justice, led to her sympathies for the intellectual
left. Nonetheless, these inclinations, which resulted in her disapproval of capitalism, were largely
emotional. She was unable to, or refused to realize, that her comfortable lifestyle, which she was
quite fond of, was made possible only because of successful capitalist ventures of her uncle Ferdinand.
Against her resolution not to remarry, she succumbed to sincere affection and advances of
«b»Antonín Balšánek «/b»«i» (April 6, 1865 - February 22, 1921). «/i» Antonín Balšánek was a gifted and
renowned architect, and professor of Architecture at the Czech Technical Institute in Praha. They
got married on «i» April 18, 1916«/i» . Sadly, the marriage lasted only 5 years. Antonín Balšánek, who
was already in his fifties, suffered of generalized arteriosclerosis already at the time of their
wedding. The disease, which also affected his brain, profoundly compromised his cognitive
faculties and changed his personality. Tragically, he ended his life on «i» February 22, 1921 «/i» in the
same Mental Institution as Olga's first husband Jindřich.
Architect Balšánek was an architect with vision. He was also an artist. Amongst many enduring monumental buildings and creations of lasting artistic value are notable Obecní Dům (Municipal House) in Praha, an Art Nouveau jewel counted amongst the best in Europe, theaters
in Plzeň and Pardubice, Bridge of the Legions over the river Vltava in Praha, and a bridge over
the river Neva in Petrograd (St Petersburg). He was generally believed to have amassed a large
fortune in realization of such large contracts. It then came as a big surprise and a shock to
everyone when his estate was found to be quite modest. Clearly, he was an artist and creator,
not a businessman.
At this point Vlastislav Zatka's «i»Narrative «/i»ends.Only little fragmentary information is available further about Olga's subsequent life and her old age from her grand niece, Diana Spickova-Petrik. The last blow to Olga came with the Communist rule. She lost her only income, which was from the family property. Her large apartment at Újezd in Praha was forcibly divided by the authorities, and she was left with a tiny nonfunctional remnant of the flat. Within it she had suffered the ignominy of a loss of privacy and even a modicum of comfort. Diana fondly remembers aunt Olga's regular weekly visits at Mrázovka. Aunt Olga read books and told stories to her grand-nephews and her grand-niece with endless patience, particularly during childhood illnesses. She regularly celebrated Christmas and other special days with the ka family, in which she finally found a substitute for her own family she always desired but was never granted. She died of stroke on «i» June 7, 1960 «/i» in Praha.

Olga byl(a) sezdán(a) s JUDr Jindřich RYCHLÍK 30 Duben 1898. Jindřich se narodil(a) 12 Září 1863; zemřel(a) 9 Říjen 1909. [Schéma rodiny]

Olga byl(a) sezdán(a) s Prof. arch. Antonín BALŠÁNEK 18 Duben 1916. Antonín se narodil(a) 6 Duben 1865; zemřel(a) 22 Únor 1921. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Bohumila, «/b»"babuška" «b»Milka, «/b»never remarried after the premature death ofher husband«b» Julius (i) KUBERT«/b».
She devoted her life to her orphaned children. Her father August [I], who shared with her the guardianship of the children, was ever important in her life. Besides caring for her children, her greatest joy was continuous learning, which she never gave up. Her English and her French became so good that she won a contract for translation of Galsworthy's Forsyth Saga. She accomplished this literary success with a minimal commercial reward. Nonetheless, the income earned from her translation work helped her to buy a small house in Libnič which gave her independence and privacy she yearned for. For the sake of sparing others she kept her sorrows, pains and disappointments to herself. Thinking first of others and sparing them of worries appears to be a pattern throughout her life. This included her health problems. Neglect of her own health was a luxury she could hardly afford, as her health had never been robust. Typically, she kept mum about her troubles till advanced, causing in the end considerable worries for her daughter Eva and her husband MUDr Hilar [II] Špička, who literally saved her life on a number of occasions.
At this point the «i»Narrative «/i»ends. Because Bohumila ("bábuška") spent the rest of her life with her daughter's Eva family, she is well remembered by her grandchildren, who all keep fondest memories of her.
(«u»Source«/u»: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»":«/i»)

Bohumila byl(a) sezdán(a) s Julius KUBERT, - pražský setník 26 Červenec 1902, Praha, Czech Rep.. Julius (syn od KUBERT) se narodil(a) 4 Červen 1864; zemřel(a) 6 Prosinec 1907, Praha, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Vyšehrad, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»«i»Vlastislav Zátka«/i» «/b»(1887'971964), politický a společensko-kulturní činitel, syn Augusta Zátky.
V r. 1905 ukončil Jirsíkovo gymnasium v Č. Budějovicích.
V letech 1905-1909 studoval právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity kde obdržel titul doktora práv 11. července 1910.
Po návratu do Českých Budějovic si otevřel advokátní kancelář.
Roku 1936 byl zvolen za «i»Národní sjednocení «/i»do obecního zastupitelstva.
Byl předsedou správní rady «i»Městského muzea«/i» a Besedy českobudějovické, od 1939 starostou «u»Záložny českobudějovické «/u».
Proslul též jako mecenáš umělecko-kulturních podniků, sám vlastnil rozsáhlou sbírku uměleckých předmětů a obrazů. Jeho první manželkou byla spisovatelka «b»«i»Marie Pujmanová«/b» «/i»(1893'971958).

1. září 1939, v den kdy vypukla 2. světová válka, byl v Českých Budějovicích zatčen a odvezen na Gestapo do Lince, odkud měl být deportován rovnou do koncentračního tábora. Nakonec byl propuštěn, zřejmě na zásah německých předáků z mlýna v Březí, kteřího znali jako slušného a velmi tolerantního člověka. Gestapo ho však nepřestalo sledovat a 6. února 1942, v den kdy zemřel jeho tchán Frantiřek Mareš, mu při domovní prohlídce zabavili jmění ve prospěch říše a byl vyhoštěn z města.
Tento scénář se opakoval i po únoru 1948, tentokrát proto, že neprojevil kladný poměr k lidově demokratickému režimu. Jako třídní nepřítel neměl nárok ani na t.zv. sociální důchod a zemřel ve velmi bídných poměrech 2. června 1964.


Křest:
Christened Vlastislav Hynek Ferdinand Maria bz Adolf Rodler.
Godfather - his uncle Ferdinand Zátka.

Vlastislav byl(a) sezdán(a) s Marie HENNEROVÁ-ZÁTKOVÁ-PUJMANOVÁ 8 Červen 1912, Praha, Czech Rep.. Marie (dcera od JUDr Kamil HENNER, sr., Profesor) se narodil(a) 8 Červen 1893, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 19 Květen 1958, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Vlastislav byl(a) sezdán(a) s Ludmila MAREŠOVÁ-ZÁTKOVÁ 2 Prosinec 1926, Praha, Czech Rep.. Ludmila (dcera od František MAREŠ) se narodil(a) 8 Září 1900, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 20 Listopad 1989. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Zdenka ZÁTKOVÁ-HAVLÍČKOVÁ
«/b»«i»(November 18, 1982 in Praha - April 11, 1922 in Kladno)
«/i» According to Vlastislav Zátka's «i»Narrative«/i», character-wise she was the most aloof of Vlastimil ZÁTKA's 6 children.

Zdenka — Ing. Vladimír HAVLÍČEK. Vladimír se narodil(a) 1879; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»«i»Miloslava (Slávka) ZÁTKOVÁ-Tonderová«/b»«/i» , malířka, se narodila v Českých Budějovicích do rodiny spoluvlastníka firmy na výrobu těstovin a pečiva Vlastimila Zátky. Rok poté se narodila její sestra Růžena, která svůj profesní život zasvětila rovněž umění.
Miloslava byla uměleckou žačkou akademických malířů Václava Radimského a Antonína Slavíčka v Praze. Uplatnila se jako krajinářka a portrétistka. Podnikla řadu cest do zahraničí, jako na př. k Adrii a do jižní Francie. Měla dvě prestižní samostatné výstavy, roku 1920 v Topičově salonu v Praze a také roku 1926 v Mánesu. Se spolkem Mánes také vystavovala po celé Evropě. její díla jsou k uvidění v pražské Národní galerii.
Krátce navštěvovala rovněž kurzy v Académie de la Grande Chaumiere. První autorskou výstavu měla v roce 1919 a během meziválečných let následovala další veřejná vystoupení. V roce 1921 vystavovala své práce v Topičově salonu v Praze; Josef Čapek v recenzi v «i»Lidových novinách«/i» její malířskou techniku označil jako „«i»širokou, volnou, jadrnou, přímo mužskou«/i»" a právem poukázal na příbuznost jejího krajinářského díla s Otokarem Nejedlým a Vincencem Benešem. O šest let později následovala zřejmě nejvyrovnanější výstava v pražském Mánesu, jehož byla Tonderová-Zátková členkou. Josef Čapek, který autorčinu práci sledoval po celá dvacátá léta, vyzdvihl její „«i»zralé práce, k nimž dospěla postupným houževnatým vývojem«/i»" («i»Lidové noviny«/i»). Tonderové obrazy se vyznačovaly temperamentem a bezprostředností; od počátečního impresionistického rozvolnění, které hraničilo až s fauvismem, však postupně směřovala k věcnějšímu a také plastičtějšímu a robustnějšímu pojetí tvaru a barvy. Konstruktivní obrazová stavba a skladba a také snaha o syntetickou zkratku akcentované téměř vitalistickou oslavou přírody a země se kolem poloviny dvacátých let staly v malířčině díle klíčové. Své motivy hledala nejen v české krajině, ale také při početných cestách po Evropě. Očaroval ji zvláště jih Evropy '96 jižní Francie, Dalmácie, Korsika, Mallorca, italská Perugie a San Gimignano či Ibiza a Baleáry. Pevné, těžké tvary jejích krajin v sobě skrývají románský temperament a výrazně se tak vymykají středoevropské náladovosti a expresi, kterou lze vysledovat u jejích souputníků z řady „mánesovských" krajinářů.
Stejně jako její bratři Jaroslav Ferdinand a Oldřich Zátkovi, byla i ona zatčena gestapem a vězněna 13 měsíců na Pankráci až do skončení války.
Důvodem jejího věznění byl tajný odchod jejího syna «b»Iva«/b», který v roce 1939 opustil Československo a vstoupil do boje proti fašismu v anglickém letectvu (RAF).

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Miloslava (Sláva) Zátková-Tonderová
«/b»«i»(*February 2, 1884 in B - «/i»†«i»April 2, 1969 in Praha)«b»«/i»
«/b»The second-born Miloslava married a well known Prague attorney «b»JUDr Ferdinad
Tonder. «/b» Dr Tonder happened to be a personal attorney of the Archduke Franz Ferdinand,
successor to the Austrian Imperial throne, who was murdered with his wife in Sarajevo on «i»June«/i»
«i»28,1914«/i» .
A rather amusing story about the strikingly asymmetrical relationship between him and
his master is recorded in the Narrative. The Archduke made his mark in the history as a man of
"uninspired energy, dark in appearance and emotion, who radiated an aura of strangeness and
casted a shadow of violence and recklessness" (a quote from a historical document). From my
own reading I gathered an even less charitable portrait of the man. He had a violent temper,
which he was unable or unwilling to control, was cruel, pitiless, selfish and domineering, and on
the top of it he was very ambitious. The following story illustrates well some of these traits:
Ferdinad Tonder, already a middle aged gentleman, declined to sit down on the floor in the
Archduke's children's playing room, which lacked chairs, to discuss some business matters with
the Archduke. The Archduke flew in rage and chased the unfortunate Dr Tonder with a whip
through the castle Konopiště .
Miloslava studied painting with a famous Czech painter Antonín Slavíček. She had two sons with Ferdinad Tonder: «b»Ivo «/b» and «b»Hanno«/b», both with reputation with a lot to be desired. Yet «b»Ivo«/b» refuted this quick judgment by his heroism during the WW II. His remarkable story is recorded in a section devoted to the persecution of the family during the Nazi occupation. At the end of her life Miloslava lived with both her sons and supported herself by her art.

Miloslava — JUDr. Ferdinand TONDER. Ferdinand (syn od JUDr. Ferdinand TONDER, - advokát) se narodil(a) 26 Říjen 1882, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Říjen 1940, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Marriage / Sňatek-1: 1910, Rome, Italy
• Marriage / Sňatek-2: 1920, Switzerland; Arturo Cappa

Poznámky:

«b»«i»Růžena ZÁTKOVÁ«/b»«/i» byla po matce Karle nadaná klavíristka. Po smrti jejího otce Vlastimila
se jejího opatrovnictví ujímá strýc August Zátka, který na Růženu výrazně apeloval, když si chtěla jako třiadvacetiletá vzít v Mnichově roku 1908 pruského reservního důstojníka, barona Christiana von Loesche, kvůli kterému přestoupila dokonce k evangelíkům augsburského vyznání. Kvůli národnosti jejího snoubence však byla nucena yasnoubení téhož roku zrušit, jelikož se začaly rozšiřovat nenávistné články ohledně jejího českého původu a záležitost nabyla takových rozměrů, že kvůli chystanému sňatku bojkotovali čeští zaměstnanci rodinnou továrnu v Praze a strýc August jí žádal by se vzdala svého podílu v továrně.
Stejně jako její sestra Miloslava i ona sudovala u Antonína Slavíčka a své malířské a sochařské umění si doplnila studiemi v Mnichově, Příži a několika pobyty ve Švýcarsku a Italii, kde se naplno rozvinula její umělecká dráha malířky. Od 6. dubna do 6. května měla dokonce samostatnou výstavu v galerii Giosi v Římě, kde na sebe upozornila svými 91 vystavenými díly.
V listopadu roku 1922 pak ve futuristické galerii Casa d ' Arte Bragaglia v Římě bzlo vystaveno 50 jejích děl. Zároveň připravovala retrospektivu i pro Prahu a Berlín.
Umělecky se hlásila pod vlivem Tomassa Marinettiho a dalších umělců k futurismu, ale pohybovala se i v okruhu abstrakce ruských avantgardistů, a to díky prvnímu manželovi, který jejich díla sbíral. Její tvorbu proto nelze přesně zařadit k určité umělecké skupině, jelikož se rozprostírá do více uměleckých směrů. Navíc podle jejích vlastních slov nechtěla být "současná umělkyně".
Její tvůrří práce zahrnuje jak koláže, asambláže, tak i futuristické plastiky, malby a v neposlední řadě knižní ilustrace.
Dne 5. února se v Praze vdala za «b»«i»Vasila Chvoščinského«/b»«/i» (18á0-1953), atache carského ruského velvyslanectví v Římě, kde se za první světové válkz stýkala i s T.G. Masarykem.
Dříve nežli se rozvedli s Chvoščinským (1919), měli dceru Marii. Na přelomu 1920-21 si TBC-nemocná Růžena vzala Marinettiho "rudého" švagra, pro-bolševického novináře a člena socialistické strany «b»«i»Artura Cappu«/b»«/i» (1892-1973).
Růžena zemřela poměrně mladá na tiberkulosu 29. října 1923 v Leysinu ve Švýcarsku.
Pohřbena je na Olšanech v Praze.

http://padis.uniroma1.it/bitstream/10805/1631/1/Tesi%20Zatkova%20Giorgini.pdf

From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»"
«b»Růžena ZÁTKOVÁ-CHVOŠČINSKÁ-CAPPA «/b»«i» (March 1, 1885 '96 1923) -
«/i»was by all accounts unusually pretty and attractive young woman. While still a minor she fell in love with, and got engaged to Christian Losch, a scion of a wealthy Prussian family, who was a reserve Lieutenant in the German Imperial Army. The whole family was shocked. Her uncle JUDr August Zátka, who held a joint guardianship of Vlastimil's children together with their widowed mother, faced a major dilemma. August was a noble and an open-minded man and although he disagreed with the union, he did not want to stand in the way of a true love. He decided instead to give up the guardianship of Růžena. The planned union ultimately did not take place.
While visiting Venice, Růžena instead fell in love with a Russian nobleman Count «b»Vasil CHVOŠČINSKÝ«/b», a Russian attaché in Rome. The Count was an educated and sophisticated man, coming from a fabulously wealthy family. Růžena converted to Russian Orthodox faith, and a wedding in this rite took place in Praha. She lived with Chvoščinský mostly abroad, surrounded by utmost luxury, rubbing shoulders with European aristocracy and even Royalty. She was a talented artist and pursued painting with success.
Unfortunately, she suffered of tuberculosis, and was taking many cures in the mountains and at the seaside. She succumbed to the desease in Leysin, Switzerland.

Marriage / Sňatek-1:
Ruský diplomat Vasilij CHVOŠČINSKY

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Růžena byl(a) sezdán(a) s Vasilij Bogdanovich CHVOSHCHINSKY, - diplomat 5 Únor 1910. Vasilij se narodil(a) 1880, Ukraine; zemřel(a) 1953. [Schéma rodiny]

Růžena — Arturo CAPPA, - žurnalista. Arturo se narodil(a) 1895, Pisa, Italy; zemřel(a) 1971, Rome, Italy; byl(a) pohřben(a) 1971, Lanuvio, Rome, Italy. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Death / Úmrtí: 14 Březen 1919; Died prematurely just before marriage.

Poznámky:

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 8 Červen 1926, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice; VÉRA Libuše, Rodný List - duplikát: 1930-5-1, Kamenný Újezd
• Death / Úmrtí: 10 Únor 1982, Dallas, Texas, USA
• Sňatek / Marriage: 21 Duben 1923, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice; Libuše Voleská, Oddací List - duplikát: 1935-6-4
• Syn / Son: 1 Listopad 1924, Stavná, okr. Užhorod, Zakarpatská Rus; JAROSLAV (II), Rodný List - ORIG: 1924-11-19, Stavná, okr. Užhorod

Poznámky:

«b»«i»Narrated in 2014 by Bohumil (iii) VOLESKÝ:
«/b»«/i»The ZÁTKA relatives
As it turned out, the Zátkas (the children Jaroslav II and Věra) were our closest relatives (the only first cousins to me). During the war, their parents were both arrested by the Germans in the sweep following the Heydrich's assassination 1941. Grand-pa Bohumil (II) Volesky worked hard on having them released and eventually succeeded in liberating only father Jaroslav (I) ZÁTKA. Sadly, mother LIBUŠE VOLESKÁ-Zátková never returned and perished in Osvětim (Auschwitz) concentration camp. They were not jewish at all - but the ZÁTKAs were targeted as an influential and patriotic south-Bohemian (České Budějovice) family.
While I encountered Jára and Věra on occasions in Praha, I did not quite know their father Jaroslav as he lived 'far away' in České Budějovice, persecuted further and hard by the communist regime that also confiscated all his large flour mill facility in Březí by České Budějovice.
My uncle Jaroslav ZÁTKA came from a well-to-do large and influential south-Bohemian family, owned and operated a large flour mill facility in B?ezi by České Budějovice. He was quite a dashing but quiet character - an avid outdoorsman and hunter, owner of a hunting lodge in the area of Užhorod (Transcarpathian Russia, east of Slovakia). When young, he was visiting Praha once, by chance encountered and totally charmed Libuše who was engaged to be married shortly. They eloped, went hiding for a while, emerging to get married soon in České Budějovice.

«b»Jaroslav Ferdinand ZÁTKA«/b» - narozený 11. srpna 1887 v Českých Budějovicích. Ve svém mládí byl znám jako motocyklový a automobilový závodník a nadaný lovec. Dne 23. dubna 1923 se v Kamenném Újezdě oženil s Libuší, rozenou Voleskou. Společně měli dvě děti \endash Jaroslava a Věru. Manželé byli rovněž zatčeni gestapem. Jaroslav 20. ledna 1942 za držení vojenské munice a z poslechu zahraničního rozhlasu, načež byl odsouzen na 3 roky, které si odseděl v Griebu, Bayreuthu a Creussenu. Jeho žena takové štěstí neměla. V půlce února 1942 byla zatčena gestapem a odvezena do Terezína a následně do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 9. prosince 1942 zahynula. Jejich majetek byl samozřejmě zkonfiskován Němci.
(J. Muk, s. 22 - V. Zátka, Vzestup a pád, ANM, f. Zátkovi, inv. č. 2510, k. 19, s. 17, 19 ).



Sňatek / Marriage:
Náboženství: řím. katol.
Ženich - Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, továrník v Březí c.10, narozen v Českých Budějovicích, Lannova třída.č.7, manželský syn Vlastimila ZÁTKY, továrníka ve Březí č.10 a KAROLINY z rodu HAVLÍČEK z Prahy.
Nevěsta - Libuše Anna VOLESKÁ, narozená v Praze c.1059-II, manž. dcera Bohumila VOLESKÉHO, továrníka v Praze VIII, a Růženy, z rodu ČTRNÁCTÝ z Týnce Panenského č.13.
Svědkové oddavek -
MUDr PÍCHA, oční lékař v Českých Budějovicích, Besední ul.č.26.
O. ZÁTKA, továrník v Březí č.10.

Matrika: Kniha XIV, list 66, num.15

Death / Úmrtí:
Since 1965 in the USA. Lived the rest of his life with his daughter Vera Doubek and died in Dallas, TX (1982-2-10). Death registered in Dallas (public) archives:

https://familysearch.org/search/collection/1375599
https://familysearch.org/pal:/MM9.1.1/JVX1-HMH

Jaroslav byl(a) sezdán(a) s Libuše Anna VOLESKÁ-ZÁTKOVÁ, - holocaust 21 Duben 1923, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice. Libuše (dcera od Bohumil Felix VOLESKÝ, - komerční rada, továrník a Růžena Marie ČTRNÁCTÁ-VOLESKÁ, - Panenský Týnec c.13) se narodil(a) 4 Listopad 1896, Praha, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 19 Listopad 1896, Praha Nové Město, u sv. Petra Na Poříčí; zemřel(a) 9 Prosinec 1942, Osvětim (Auschwitz), Poland; byl(a) pohřben(a) 1942, Osvětim (Auschwitz), Poland. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Emigrace / Emigration: cca 1913, USA
• Marriage / Sňatek: 14 Leden 1915, Los Angeles, California, USA; Verde LICHTY

Oldřich byl(a) sezdán(a) s Verde LICHTY-ZÁTKOVÁ 14 Leden 1915, Los Angeles, California, USA. Verde se narodil(a) 11 Listopad 1893, USA; zemřel(a) 12 Únor 1980, Kašperské Hory, Plzeň Region, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Růžena byl(a) sezdán(a) s JUDr. Karel LÍBAL 4 Červen 1910. Karel se narodil(a) 21 Listopad 1881; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Vladimír [I] Zátka
«/b»«i»(September 7, 1885 in České Budějovice - 1914 in Serbia)
«/i» He completed studies of Architecture at the Technical Institute in Praha. However, instead of pursuing a career of a professional engineer, he joined his father's firm. Then WW I broke out and fundamentally and dramatically changed the lives of the brothers Vladimír and Miroslav.
On «i»November 22, 1914«/i» , few months after the onset of the war, Lieut. Vladimír Zátka was killed in action while in command of an infantry detachment at the Serbian front. His premature death left his wife of only two years, «b»Anna V YŠATOVÁ-ZÁTKOVÁ «/b»«i»(March 29, 1890 '96 ?), «/i» whom he married on «i»February 10, 1912, «/i» alone with two children:
«b»a) Pavel «/b» and «b»b) Milena «/b»«i»(1912 - ?)«b»«/i».«/b»

Vladimír byl(a) sezdán(a) s Anna VYŠATOVÁ-ZÁTKOVÁ 10 Únor 1912, Praha. Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Emigrace / Emigration: 1958, Reykjavik, Iceland; z Hamburku natrvalo na Island za dcerou Sigurdssonovou
• Marriage / Sňatek-1: 26 Leden 1914, České Budějovice, Czech Rep.; - to MUDr Bohumil RŮŽIČKA, chirurg, majitel sanatoria
• Marriage / Sňatek-2: 27 Únor 1927, Hluboká nad Vltavou, Czech Rep.; to Dr. Ing. Zdeněk PÍCHA, Schwarzemberkský ředitel a přítel z dětství
• Rozvod / Divorce: 1921, České Budějovice, Czech Rep.; (první manželství)

Poznámky:

Most of her life Libuše had lived in České Budějovice.
Her first marriage on «i»January 26, 1914 «/i»to «b» Dr Bohumil Růžička, «/b»a high-flying and popular surgeon with entrepreneurial ambitions, was unhappy and ended in divorce after nine years. They had three children .
Libuše's second marriage was a happy one. On «i»February 12, 1927 «/i»Libuše married «b»Dr Ing
Zdeněk Pich«/b» (or Pícha), a general manager of Count Schwarzenberg's holdings. He was a
mature and cultured man of noble character. However, a tragedy struck, when Dr Pich (Pícha)
took the three stepchildren for a ski vacation in the Austrian Alps, in Bundschuh. They were
staying in a Count Schwarzenberg's hunting lodge. On «i»March 20, 1937 «/i»a huge avalanche swept
the mountain and killed 23-year-old Vladimír, 21-year-old Petr and their guide.
It closely missed Naděžda, who lagged behind them.
«b»Libuše «/b»never recovered from the tragedy and became a recluse.

Libuše byl(a) sezdán(a) s Ing. Dr. Zdeněk PICHA 12 Únor 1927, Hluboká nad Vltavou, Czech Rep.. Zdeněk se narodil(a) 12 Březen 1875, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 21 Září 1966, Reykjavik, Iceland. [Schéma rodiny]

Libuše byl(a) sezdán(a) s MUDr. Bohumil RŮŽIČKA, - chirurg 26 Leden 1914, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Heavily persecuted by both Germans during the war and communists after the war.
Pronásledován jak Němci za války tak komunisty po válce.
Jako člen řady spolků, byl třeba místopředsedou Obchodní a živnostenské komory, členem spolku československých inženýrů a dalších kulturních a společenských institucí, byl všech těchto funkcí veřejně zbaven, vyhoštěn z Českých Budějovic a jeho majetek konfiskován.


«b»Dr Ing Miroslav ZÁTKA
«/b»«i»(August 15, 1890 «/i» in Březí «i»- March 30, 1980)
«/i»Started to study Chemistry at the Technical Institute in Praha. However, the declaration of the war in «i»1914 «/i» interrupted his studies. Both brothers Miroslav and Vladimír were drafted in the Austrian Army right at the onset of the war. However, unlike Vladimír who was tragically killed in action in first few months of the conflict, Miroslav survived the war and distinguished himself as an artillery officer.
In addition to Austrian decorations for gallantry, he was awarded a German Iron Cross after having served under German command at the Russian front. He survived not o nly the fighting but also a serious bout of dysentery, which accounted for a great many lives of combatants. After the WWI he successfully completed his University studies and obtained a Doctorate in Technical Sciences (PhD). His professional excellence, diligence, personal integrity, knowledge of languages and social and management skills assured him an illustrious career in the industry.
He became a leading figure in the entrepreneurial ranks in Southern Bohemia. In spite of his commitment to his many exacting professional duties, somehow he always found time to pursue his beloved outdoor activities such as skiing, canoeing, fishing and motoring. His nephew «b»Vlastislav«/b», the author of the «i»Narrative«/i», does not hide his admiration, love and reverence for him. Uncle Miroslav introduced him to outdoor activities such as kayaking - in a famous folding kayak Klepper - on Vltava in «i»1920's«/i» .
«b»Miroslav «/b»married on «i»June 17, 1922 «b»«/i»Ludmila «/b»«i»(November 11, 1897 '96 November 21, 1966).
«/i» They had two children: «b»Vladimír «/b» and «b»Ludmila.«/b»

Miroslav byl(a) sezdán(a) s Ludmila JANATKOVÁ-ZÁTKOVÁ 17 Červen 1922. Ludmila se narodil(a) 11 Listopad 1897, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 21 Listopad 1966. [Schéma rodiny]