Barbora — Josef ASCHER. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»This Family ASCHER«/b» appears in GENI family tree online:
https://www.geni.com/people/Enrique-Ascher/6000000006764992011
There are certain doubts if the connection is correct.

Leopold — Caroline ASCHER ROZ. KLAUBER, - holocaust. Caroline se narodil(a) 6 Listopad 1865, Mirošov, Czech Rep; zemřel(a) 14 Říjen 1942, Treblinka, Mazowieckie, Poland. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Jindřich ASCHER«/b» - Address/place of registration in the Protectorate: Prague II, Myslíkova 32
Transport AAl, no. 908 (02. 07. 1942, Prague -> Terezín)
Murdered 19. 08. 1942 in Terezín Ghetto.

Jindřich byl(a) sezdán(a) s Paula ASCHER 6 Srpen 1899. Paula se narodil(a) cca 1870; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Gustav — Anna ASCHER. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»MUDr Zděnka«/b», rozená «b»ASCHEROVÁ«/b», pocházela z Prahy a pracovala jako dětská lékařka. V rodině, usídlené v Ústí nad Labem se mluvilo česky i německy. 7. března 1939 se rodina vzstěhovala do Israele. MUDr Zděnka tam po dvou letech dostala povolení vykonávat lékařskou praxi jako dříve v Československu,

Rozsáhlý rodokmen KOHNů a Ascherů (MUDr Zděnka) je na GENI:
https://www.pametnaroda.cz/cs/cohen-matti-20170312-0
Staré foto rodiny u dědečka Kohna:
https://www.pametnaroda.cz/cs/photos-search?text=matti%20cohen&page=2

Zděnka — Kamil KOHN, - chemik, sionista. Kamil se narodil(a) cca 1885; zemřel(a) 1960, Rmat Gan, Israel. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Ernst ASCHER was an art dealer who dealt most notably in African art. He was also apparently a friend (and canvas!) of Picasso, as seen here and here.

Ernest byl(a) sezdán(a) s Susan ASCHER 4 Prosinec 1941, Mexico City, Mexico. Susan zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Obituary: Zika ASCHER
«/b»Jonathan Glancey, THE INDEPENDENT, Wednesday 9 December, 1992
«u»«/u»

Zikmund (Zika) George Ascher, fabric maker, born Prague 3 April 1910, married 1939 Lida Tydlitat (died 1983; one son), died London 5 December 1992.

ZIKA ASCHER was the man who first supplied the fashion world with the shaggy mohairs, cheesecloths and romantic lacy fabrics that so characterised the European catwalks of the late Fifties, mid-Sixties and early Seventies. He was also the man who, from 1945, persuaded European artists including Matisse, Moore, Cocteau, Topolski, Derain, Piper, Laurencin and Sutherland to design a stunning sequence of 3ft silk squares which have served as glamorous scarves, turbans, wraps and skirts ever since. These have also been used as wall-hangings and featured in many exhibitions from 'Britain Can Make It', at the Victoria & Albert Museum in 1946, to the major retrospective of Ascher's work held, again at the V & A, in 1987.
Ascher's artists' squares were described by Sacheverell Sitwell, 45 years ago, as 'a revolution in industrial design' and by Australian newspapers of the same time as 'weird distortions . . . fit only to be worshipped by art devotees'. The Aschers' own designs were taken up enthusiastically by the leading couturiers of the Forties, Fifties and Sixties, by Dior and Schiaparelli, Givenchy and Lanvin, Yves Saint Laurent and Mary Quant. While his wife, Lida, designed, Zika printed the fabrics, his eye as a colourist hardly dimmed even after a stroke which effectively blinded him in one eye in recent years.
Elizabeth Morris, of the Scotsman, neatly summed up the impression that Zika and Lida Ascher made on the catwalks of post-war Paris, Milan and London; 'There seems no limit,' she wrote in 1967, 'to the inventiveness of this withdrawn, sensitive man who does so much and says so little.' In one month alone, no fewer than eight covers of Vogue around the world featured Ascher fabrics.
Working until his death, Ascher was never happier than when active and discussing new ideas with the best new fashion designers, journalists and trusted old friends. A champion skier in his native Czechoslovakia, he had until his very last years been fit and energetic. He was a tall and handsome man, but remarkably shy; this shyness, however, barely concealed a mix of charm and fierce determination to get things done and get things right. In everything he did, Ascher was a perfectionist, a crusader against mediocrity in design as in life. With Lida, Zika Ascher began experimenting with fabric design and new types of couture fabrics when they set up Ascher (London) Ltd in 1942. The couple had settled in London after a honeymoon skiiing in Norway in 1939. Learning, while they were away, that Czechoslovakia had been annexed, they decided to head straight for England. While Zika served in the British army, Lida began designing fabrics.
In Paris in 1945, Zika telephoned the greatest artists of the day including Braque and Picasso from a telephone in the Cafe du Rond Pont des Champs- Elysees; all were intrigued by the idea of making designs for fabrics, although the most famous wanted lavish fees. Ascher, however, built up a remarkable relationship with many of the artists he commissioned. All were deeply impressed by his ability to match their designs on silk exactly.
Some of the designs - Ivon Hitchens' soft flowers, for example - demanded as many as 20 screens to print. 'Not a few of these Ascher scarves', Sitwell wrote in 1947, 'will be framed upon walls a hundred years from now, for they are among the best and most characteristic products of our day.' They still are and, thankfully, you can still buy them - if you make enough fuss - at Harrods.
The fashion houses looked to the Aschers for inspiration for at least three decades. Only occasionally did designers shy at their work as, for example, with the launch of neon-coloured shaggy mohairs for the autumn and winter season of 1957. There was initial disbelief - who would wear such a bizarre material, described by American Vogue as 'soft, thick, weightless as a moth's wing, spun together out of mohair, nylon and wool' - before Castillo designed an inspiring collection of coats that were instantly aped throughout the industry.
The Aschers continued to experiment during the Sixties and Seventies, with dress- and coat-weight chenilles, with plastic-coated printed cotton fabrics and cheesecloths. Lida died in 1983 and Zika, working from his romantic house on the edge of Hampstead Heath, concentrated on his silk squares and fabric designs to order.
The impressive V & A retrospective in 1987 brought his and Lida's names to a younger audience and over the past two years Ascher made many new young friends in the worlds of fashion and decoration. Despite illness - and some disability - he was tearing around Paris with glamorous young women a few weeks ago and his circle of friends as well as admirers grew rather than diminished.


«b»Příběh českého textilního génia Ziky Aschera ožívá na unikátní výstavě
«/b»19. února 2019
«i»Zdroj«/i»: «u»«/u»
Oblékal princeznu Dianu a z látek, které navrhoval, tvořily šaty nejluxusnější módní domy. Přesto je jeho jméno v Česku poměrně neznámé. Příběh Ziky Aschera a jeho ženy Lídy by však vydal na knihu. Jeho život a odkaz přináší výstava s názvem Šílený hedvábník v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Velké květiny, geometrické vzory, jemné linky i barevná zátiší připomínající obrazy. To všechno se objevuje na látkách, pod kterými je podepsán pražský rodák «u»Zika Ascher «/u» a jeho manželka Lída. Už na první pohled je jejich tvorba výjimečná. Preciznost, citlivost a zároveň přitažlivá kompozice tvarů i barev dává jejich textilním návrhům historický přesah.
„Příběh Ziky Ashera a jeho ženy Lídy je však především příběhem osobním. Pro mě je výstava jejich díla splněný kurátorský sen," svěřila se kurátorka výstavy Konstantina Hlaváčková, která patří k předním českým odbornicím na historii módy.
Její slova přesně vystihují osud talentovaného tvůrce a jeho rodiny. Zika, vlastním jménem Zikmund Ascher, se narodil v roce 1910 v Praze do rodiny obchodníků s textilem.
Společně s bratrem Josefem si v centru metropole otevřeli v roce 1933 prodejnu francouzských hedvábných a anglických vlněných látek a brzy se stali nejvyhledávanějším obchodem ve městě. Zika byl energický a divoký, miloval večírky, rychlou jízdu autem, adrenalin.
Byl také vynikajícím sjezdovým lyžařem, účastnil se úspěšně řady závodů, dokonce v roce 1938 reprezentoval Československo na mistrovství světa. Odtud pochází jeho přezdívka Šílený hedvábník, kterou mu dali sportovní novináři ve 30. letech minulého století.
«b»Šátky jako malířské plátno
«/b»V únoru 1939 se oženil s Lídou (Ludmilou) Tydlitátovou, dívkou ze zámožné katolické rodiny, se kterou odjeli na svatební cestu do Norska. Do Prahy se však kvůli Zikově židovskému původu nevrátili a usadili se v Londýně. Zde o tři roky později založili oděvní firmu Ascher, která se zaměřila na výrobu látek a šátků tištěných podle návrhů umělců. Hned od počátku slavili úspěchy.
Spolupracovali s nejvýznamnějšími umělci, například s Henrim Matissem, Henrym Moorem nebo Cecilem Beatonem. Ze spolupráce vznikly ikonické šátky Ascher Squares, které se staly světovým bestsellerem. V krátké době byly vystaveny téměř na všech kontinentech. Na sklonku roku 1947 hostil výstavu i pražský Mánes, kde Ascherovy šátky doplnil tištěný textil podle návrhů českých výtvarníků. Výstava se konala v předvečer zlomových únorových událostí.
Mezi klienty manželů Ascherových byly nejslavnější módní domy, například Christian Dior, Cristoóbal Balenciaga, Coco Chanel, Jeanne Lanvin, Yves Saint Laurent nebo Alberto Fabiani. Firma Ascher měla široké zaměření - jejich hedvábné a bavlněné tištěné látky i různé typy vlněných tkanin se staly světovým fenoménem. Z látek, které vytvořil Zika Ascher, šili návrháři, kteří oblékali britskou královskou rodinu, včetně princezny Diany.
Lída Ascher zemřela v Londýně roce 1983, Zika o devět let později. Řadí se k nejvýznamnějším Čechům, jejichž práce se stala světovým pojmem, doma však byli naprosto zapomenuti. Až do 15. září má veřejnost šanci se s těmito nevšedními postavami módního průmyslu seznámit na impozantní výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Shodou náhod se podařilo kurátorce muzea dostat se k rodině Ascherů, se kterými tři roky výstavu Šílený hedvábník připravovala. Převážná část exponátů pochází ze soukromých sbírek rodiny, především syna Petera a jeho ženy Robin. Další exponáty i z umělecká galerie v severoanglickém Manchesteru, londýnského Muzea královny Viktorie a prince Alberta a francouzského Matissova muzeum v Le Cateau-Cambrésis.
Zdroj: «u»

«/u»«b»«i»WIKIPEDIA«/b»«/i»:
«b»Zika ASCHER«/b» (3 April 1910 - 5 September 1992), born «b»Zikmund Ascher«/b», with nickname «i»The Mad Silkman«/i», was a «u»Czech «/u» «u»textile «/u» businessman, artist and designer who became pre-eminent in the related fields of «u»British «/u» «u»textiles «/u», art, and fashion. He created his own textile company, which made its name with experimental fabrics and scarves designed by famous contemporary artists.
«b»Background and family:
«/b»Ascher was born in «u»Prague «/u» in a family of rich Jewish textile businessmen. He excelled as young successful «u»skiing «/u» champion and he began his career of textile businessman. In February of 1939 he married his wife Lida, Ludmila born Tydlitátová (*1913 Prague), coming from a Roman-catholic family as the youngest of 6 children (3 daughters), educated on the secondary school of trade and economy. The same year they moved to «u»England «/u», because Czechoslovakia was annexed by Germany. In 1940 Zika entered the British army. In 1942, Zika and Lida Ascher set up their own textile company, Ascher (London) Ltd.«sup»«/sup»
Soon they collaborated with a cousin«b» Ernest «i»Enda«/i» Ascher«/b», who settled in Paris as an art businessman and helped them with trade contacts. Aschers had the only son «b»Peter«/b», who lives in the United States.
«b»Influence«/b»:
Zika Ascher's significant influence on the collections of major couturiers, such as Christian Dior , Cristóbal Balenciaga and Yves Saint Laurent , is cited in «i»The Vogue History of Twentieth-Century Fashion«/i» by Jane Mulvagh (London: Viking Penguin , 1988). Christian Dior referred to Ascher as "Mr Rose Pompom" after Ascher designed a beautiful rose-printed fabric in the 1950s, and used it extensively in the summer Haute Couture collection by Dior.
«u»«i»Apollo magazine «/u»«/i» London published a six-page monograph on Ascher in 1987. His work was displayed at the first major retrospective of Balenciaga's work at the Silk Museum in «u»Lyons «/u» 1986. One of the first «u»John Galliano «/u» collections, "Les Incroyables", featured many yards of Ascher's cream cheesecloth, drenched in water.
An obituary in «u»«i»The Independent «/u»«/i» in 1992 credits Ascher with not only being the first to supply shaggy mohairs but also with introducing cheesecloths and romantic lacy fabrics to the catwalks of the late 1950s and mid-'60s.«sup» «/sup»
«b»Legacy:«/b»
Ascher's legacy is governed by their only son «b»Peter«/b». A 264-page book about the work of "«i»Ascher and his wife Lida«/i»", by Valerie D. Mendes and Frances M. Hinchcliffe, in collaboration with Lida Ascher, was published by the «u»Victoria and Albert Museum (V &A)«/u» in London, to coincide with a 1987 retrospective exhibition of the Aschers' work. The title «i»Ascher: Fabric, Art, Fashion «/i», describes the breadth of their achievements in these three related fields.«sup»«/sup»
Three photographic portraits of Zika Ascher are held in the collection at the National Portrait Gallery in London; two by John Gay and a third by Francis Goodman. The Museum of Applied Arts in Prague organised a large research and exhibition under the title «i»Šílený hedvábník«/i» (in English «i»The Mad Silkman«/i») in March of 2019«sup» <«i»https://en.wikipedia.org/wiki/Zika_Ascher«/i»>«/sup».
Czech TV is preparing a film about Zika Ascher, that will be broadcast in September 2019.

Zikmund byl(a) sezdán(a) s Ludmila (Lida) TYDLITÁTOVÁ-ASCHER, - textile designer Únor 1939, Praha, Czech Rep.. Ludmila se narodil(a) 19 Říjen 1913, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 28 Květen 1983; byl(a) pohřben(a) Long Ave., Brookwood, UK. [Schéma rodiny]

Poznámky:

OBITUARY (2009 June 22)
Love conquered all for war bride
http://www.henleystandard.co.uk/news/news.php?id=614500

JIRINA TONDER has died, aged 90.
When Hitler invaded Czechoslovakia in March 1938, Jirina (née Ascher) was 18 and skiing for the Czechs in Switzerland.
Since her father was Jewish, she contacted her brother, who was visiting Oslo, and he advised that she abandon her homeland and go straight to England.
In London, she worked on the Czech newspaper. Then, in 1943, someone handed her the obituary of a gallant Czech Air Force officer, who had flown for the RAF in the Battle of Britain and whom she had met a couple of times. They had fallen in love. She left the newspaper and went to work for the Women's Royal Air Force before finding out that the officer wasn't dead at all but had apparently bailed out over the Channel.
His name was Ivo and after being picked up by the Germans, he was eventually taken to the Stalag Luft III prisoner of war camp where he joined the tunnellers on the famous Great Escape of 1944.
Most of those who got out were caught, taken to the woods and shot dead.
His escape partner was one of those who died but Ivo was lucky \emdash since Germany had annexed Czechoslovakia, it refused to treat him as a regular British officer, so he was tried for treason, sentenced to death and sent to Colditz. The sentence was never carried out and on his birthday, April 16 1945, Colditz was liberated.
Arriving in England weighing only eight stone, Ivo immediately sought out Jirina. He assumed she had married a childhood friend but she hadn't.
They found one another again and were married on May 4, less than three weeks after Ivo's release and just in time to celebrate VE Day four days later. After the war, the couple returned to Czechoslovakia but the country had changed and the seeds of Soviet hegemony were hard to ignore.
In the Czech Air Force anyone who served on the Eastern front had preferment, so Ivo suggested they return to England but with a baby on the way, Jirina preferred to stay.
When things got worse, and the Communists started taking control, a second baby was imminent, so they stayed through the Communist putsch of February 1948 rather than give birth in the camps in Germany.
As soon as the baby arrived in April, they made their escape but by now the border was very hard to cross and they were caught.
Ivo was sent to prison and Jirina attempted another escape but was caught again. The children were taken away and she was told she would never see them again.
Ivo sent her a message telling her to escape and that he would get out too. She managed it but remained in hiding for nine months.
He did reach London ansd, hearing no news of his wife, waited. Jirina, meanwhile, made it to Austria, accompanied by a somewhat unstable man carrying a sub-machine gun in a backpack.
They boarded a bus and when it stopped to pick up half the Red Army, the whole experience became so terrifying that she wouldn't talk of it for years.
By 1950, the couple were both in London and they tried to get the children out. A year later, a phone call came through from the RAF telling them their children were safe and coming home.
Finally, Jirina could settle down to a happy marriage, which lasted 50 years.
She moved to Hurley in 1972 before eventually settling in Baronsmead, Henley, 20 years ago, surrounded by her grandchildren.
Her daughter lived with her for the last nine years. Her son died of cancer in 2001 and her husband in 1995. She is survived by her daughter, five grandchildren and one great grandson.
The funeral will take place on Tuesday at the Reading Crematorium.

Jiřina — Ivo TONDER, - textil tisk. Ivo (syn od JUDr. Ferdinand TONDER a Miloslava ZÁTKOVÁ-TONDEROVÁ, - painter) se narodil(a) 16 Duben 1913, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 4 Květen 1995, Henley, UK. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Josef ASCHER «/b»zůstal v Praze. Přestože bratři Josef a Zikmund měli židovskou krev po otci, a nikoliv po matce, byli podle pokřivené logiky norimberských zákonů v ohrožení. Josefova matka tak přemluvila rodinného známého s čistým rasovým profilem, aby se nechal prohlásit za jeho biologického otce, a válku tak na rozdíl od mnoha dalších členů rodiny přežil bez úhony. Po znárodnění rodinn o podniku pracoval pro Centrotex, který měl na starosti export textilních výrobků. Dlouho to ale nevydržel a na začátku 50. let také emigroval. Protože Velká Británie již uprchlíky z Evropy nepřijímala a podle Petera "Londýn nebyl pro dva Aschery dost veliký", zamířil do Kanady.

Poznámky:

«b»Matti COHEN «/b»was born on December 27, 1924 in Ústí nad Labem into a Jewish family as Mathias (Matitjahu) Kohn. His father «b»Kamil Kohn«/b» was a chemist and he was one of important Zionist activists, and his mother «b»Zdeňka, née Ascherová«/b», worked as a paediatrician. Matti was a member of the Zionist groups Tchelet Lavan and Makabi since his young years. In autumn 1938 the Kohn family moved to Prague and his father managed to obtain emigration certificates there. In March 1939 the whole family went to Palestine. Matti studied at a technical school and after passing his final examinations he continued at Technion in Haifa. As a member of the army organization Haganah he took part in the war for independence of the State of Israel. He completed his studies in 1953 and he worked in technical jobs. In 1953 he married and with his wife they raised two children. Matti Cohen lives in Ramat Gan.

«b»Matti Cohen«/b» (*1924)
https://www.pametnaroda.cz/cs/cohen-matti-20170312-0
Interview natočen v Israeli, 12. března, 2017:
«b»«i»Odjeli jsme týden před Hitlerem «/b»«/i»
- narodil se 27. prosince 1924 v Ústí nad Labem jako Mathias (Matitjahu) Kohn
- židovská, sionisticky orientovaná rodina
- otec chemik, matka dětská lékařka
- člen Tchelet Lavan a Makabi
- podzim 1938 '96 stěhování z Ústí nad Labem do Prahy
- březen 1939 '96 odjezd do Palestiny
průmyslová škola, maturita, studium na Technionu v Haifě
- v letech 1948'961949 se účastnil války o nezávislost Izraele
- 1951 '96 ukončil studium, práce v technických profesích
- 1953 '96 svatba, dvě děti
- žije v Ramat Gan
Česky už příliš dobře nemluví, přesto je jeho vyprávění s bývalým Československem spojeno. Čtyřiadevadesátiletý Matti Cohen pochází ze severních Čech, poté žil s rodiči v Praze a v březnu 1939, krátce před okupací, se celé rodině podařilo vycestovat do Palestiny. Tam se pamětník o necelých deset let později účastnil války za nezávislost.
Narodil se v roce 1924 do židovské rodiny Kohnových jako mladší ze dvou bratří. „Starší bratr se jmenoval «b»Ruben «/b»a já, protože jsem se narodil o svátku Chanuka, který připomíná povstání zahájené knězem Matitjahu a jeho syny Makabejci, dostal jsem jméno po něm," vysvětluje pamětník, který si po příchodu do Izraele upravil jméno na Matti Cohen.
Tchelet Lavan i Makabi
Jeho otec Kamil Kohn byl profesí chemik, ale přesvědčením sionista. Patřil do okruhu přispěvatelů týdeníku Židovské zprávy, který vycházel v Praze v letech 1918'961938 a vyjadřoval názory česky píšících sionistů. V roce 1936 otec dokonce s delegací sionistů navštívil Palestinu. Maminka Zdeňka, rozená Ascherová, pocházela z Prahy a pracovala jako dětská lékařka. V rodině se mluvilo česky i německy, ale protože se rodiče usadili v Ústí nad Labem, kde němčina převládala, pamětník přiznává, že němčina mu byla bližší i proto, že chodil do německých škol. Jako mnohé československé židovské rodiny, ani Kohnovi nebyli příliš nábožensky založeni a do synagogy chodili jen o hlavních svátcích. Především pro Mattiho Cohena byly důležitější schůzky v sionistické mládežnické organizaci Tchelet Lavan, jejímž členem byl asi od jedenácti nebo dvanácti let. „Měli jsme každý týden schůzky v budově vedle synagogy v Ústí nad Labem. Navíc jsem chodil ještě cvičit do Makabi," vypravuje.
Po základní škole pokračoval ve studiu na průmyslové škole, ale na podzim 1938, ještě před záborem Sudet, se rodiče rozhodli pro odchod z Ústí. „Ve městě sílil antisemitismus, Němci volali ‚Heim ins Reich' a nic dobrého to nevěstilo. Rodiče byli předvídaví, a proto jsme se přestěhovali do Prahy a později odešli pryč," vysvětluje. Matti Cohen nastoupil na Reálné gymnázium v Dušní ulici, a i když měl ze začátku potíže s češtinou, brzy se jazyk doučil. Ani v Praze však rodina Kohnových dlouho nezůstala '96 otci se podařilo vyřídit povolení k vystěhování pro celou čtyřčlennou rodinu. „K získání certifikátu bylo potřeba dost peněz, sto liber, ale díky finanční pomoci matčina bratra, malíře Ernesta Aschera, jsme povolení nakonec dostali," vzpomíná.
Emigrace de luxe
Z Prahy odjížděla rodina 7. března 1939, týden před Hitlerem, jak s úsměvem dodává pamětník. „Jeli jsme přes Maďarsko a Jugoslávii do Terstu, kde jsme se nalodili na loď, která nás dovezla do Haify. Takže taková emigrace de luxe," shrnuje. Po příchodu do Palestiny žili nějakou dobu v Haifě a později se přestěhovali do Ramat Gan, kde chtěl otec s pomocí přátel založit továrnu na zubní vrtačky, ale kvůli komplikacím s dovozem oceli během války z projektu sešlo. „Otec dál pracoval jako chemik a i matka po dvou letech dostala povolení vykonávat lékařskou praxi jako dříve v Československu," uvádí pamětník. Matti Cohen pokračoval ve studiu na průmyslové škole, kde odmaturoval, a v roce 1946 začal studovat na Technionu v Haifě, izraelské technické univerzitě.
O tom, co se stalo s příbuznými, kteří žili v Československu, se rodina dozvěděla po válce. „V Praze zůstaly moje dvě babičky z matčiny i otcovy strany a také dvě otcovy sestry. Všechny zahynuly v koncentračních táborech. Ze začátku jsme si dopisovali přes Červený kříž, ale pak už to nešlo. Jejich osud jsme pak zjistili dodatečně v archivu Bejt Terezín," vzpomíná Matti Cohen.
V řadách Hagany
Zatímco studium na střední škole přerušila emigrace do Palestiny, poválečné studium na vysoké škole zkomplikovala situace v Palestině. „Vznik Státu Izrael byl odhlasován na podzim 1947 a jeho založení pak bylo vyhlášeno v květnu 1948. Technion byl zavřený a studenti byli mobilizováni do Hagany," vysvětluje Matti Cohen. Jedním z jeho úkolů v řadách izraelské vojenské organizace Hagana bylo hlídat prostor mezi židovskou a arabskou čtvrtí Haify. Později chránili cestující v autobusech mezi Haifou a Zichron le-Ja´akov. „Mezi nimi byly arabské vesnice a Arabové stříleli na autobusy. Tak jsme byli mobilizovaní a jezdili jsme v autobusech mezi Haifou a Zichron tam a zpátky. Dva studenti jeli s autobusem, jeden vepředu, jeden nahoře, a jeli jsme tam a zpět, abychom chránili cestující," popisuje své zkušenosti Matti Cohen.
Studium dokončil v roce 1951 diplomovou prací o parní turbíně a později pracoval v technických profesích '96 v továrně na výrobu samopalů Uzi, později projektoval dieselové motory pro kamiony. V roce 1953 se oženil '96 také jeho manželka pocházela z Československa a do Izraele přicestovala už před válkou. Společně vychovali dvě děti a dnes je Matti Cohen hrdým dědečkem šesti vnoučat.

Matti — Ruth COHEN ROZ. BRADA. Ruth se narodil(a) 19 Srpen 1929; zemřel(a) 19 Prosinec 1996, Ramat Gan, Israel; byl(a) pohřben(a) Hod Hasharom, Israel. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Odchod do USA: 1978, London, England; Z českých rodičů, naarozený v Anglii. Po mládí v Anglii, odešel do USA

Poznámky:

«b»Peter ASCHER se prosadil s látkami v USA
«/b»Výstava o Ascherových v UMPUM Praha se začala připravovat už v roce 2011 a podílel se na ní i Ascherův syn Peter a jeho manželka Robin, kteří v roce 1978 odešli do USA, kde také podnikají v textilu. Peter dodnes mluví češtinou, jakou se naučil od svých rodičů.
"Když jsem se narodil, byli rodiče starší, bylo jim 40 a 37 let a mluvili předválečnou češtinou. Anglicky jsem se naučil, když jsem šel do školy. Moje teta Jiřina, která zemřela v roce 2009, se mnou mluvila do telefonu česky, a to mě pomohlo si jazyk udržet. Nejdéle jsem byl v České republice deset dní."
Kdy jste poprvé přijel do České republiky ?
"V roce 1957. Když mi bylo kolem patnácti, tak jsem začal jezdit sám. Nikdy jsem neměl strach, protože jsem rozuměl česky."
Kdy se podíval domů tatínek?
"V roce 1966 na lyže, a v roce 1967 jsme jeli na venkov. To bylo krásné, byli jsme tam asi deset dní. Trošku jsem viděl, jaký měli život před válkou. Když bylo tatínkovi 80, tak jsme přijeli asi tři měsíce po revoluci. On byl v roce 1936 na olympiádě, a závodil s ním pan Hromádka a pan Čtvrtečka. Dohodli se na obědě, a jeden přijel 60 kilometrů na kole, druhý přišel pěšky 40 kilometrů. Na obědě pak seděli ti tři staří páni, a to bylo fantastické. Před tím se naposledy viděli v roce 1937."
Maminka plavala, tatínek lyžoval. Co vy a sport?
"Když mě byly dva roky, tak mě postavili na lyže. Pořád jezdím rychle. Mám tři syny, a taky jsou bezvadní lyžaři. Všichni se zajímají o rodinnou historii a jsou teď v Praze."
Pozoruhodný příběh i práci rodiny Ascherů můžete poznat na výstavě až do poloviny září 2019.

Peter — Robin Sadek ASCHER, - textile designer. Robin se narodil(a) cca 1955. [Schéma rodiny]

Ivan byl(a) sezdán(a) s Caroline N. TONDER 25 Leden 1969. Caroline se narodil(a) 18 Listopad 1946. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Rozvod: 28 Březen 1990, Chicago, Illinois, USA
• Note: 2009, Henley, UK; Mother Jiřina obituary

Poznámky:

Note:
The obituary in 2009 for mother Ji ina:
http://www.henleystandard.co.uk/news/news.php?id=614500

Petra byl(a) sezdán(a) s Mark RONAN 11 Srpen 1978, Henley-on-Thames, UK; rozvod 28 Březen 1990. Mark se narodil(a) 3 Duben 1947, London, England. [Schéma rodiny]