Dorota — Josef KROUSKÝ. Josef se narodil(a) cca 1795; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Dorota — Ferdinand KLOMÍNEK. [Schéma rodiny]

Anna — Václav KOŘENSKÝ. Václav zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Marie — Vincenc BARÁK. Vincenc zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Štěpán — Anna KLOMÍNKOVÁ. Anna zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Anna — RADOJČIČ. zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Cesta / Travel: 1893-1894; Cesta kolem světa - Wikipedia: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Ko%C5%99ensk%C3%BD
• Cesta / Travel: 1900-1901; Cesta do Austrálie, Tasmánie, Nový Zéland, Tonga, Samoa, Fidži, Indonésie, Malajsie, Thajsko, Korea, Sibiř
• Pense / Pension: 1908, Praha-Smíchov; Ředitel dívčí obecné a měšťanské školy v Praze-Smíchov
• Studia: 1867, Budeč, Czech Rep.; Pražský učitelský ústav

Poznámky:

«b»Josef KOŘENSKÝ«/b» se narodil jako druhé z pěti dětí v «u»Sušně«/u» u «u»Nových Benátek «/u» na «u»Mladoboleslavsku«/u» do chudé zemědělské rodiny. Od malička měl vztah k hudbě a přírodopisu, což mu zůstalo na celý život. Během «u»učitelských studií«/u» v Praze se v domě «u»U Halánků«/u» seznámil s řadou cestovatelů, mimo jiné i se stejně starým «u»Emilem Holubem«/u», se kterým se doživotně přátelil. Jako nadšený přírodovědec působil též v «u»pražském muzeu«/u», kde asistoval «u»Antonínu Fričovi«/u».
Svou učitelskou kariéru začal v «u»Radnicích «/u»na «u»Rokycansku«/u» v roce 1867 jako podučitel, od roku 1871 pokračoval jako učitel v «u»Litomyšli«/u», od roku 1874 již působí v Praze na «u»Smíchově«/u». Praha poskytla Kořenskému kulturní a vzdělávací příležitosti, kterých maximálně využíval.
Svou první větší cestu uskutečnil již během pobytu v Litomyšli, v roce 1872 navštívil «u»Alpy«/u». Následovaly další cesty po Evropě, na které se vydával téměř pravidelně. Kromě učitelských prázdnin měl také výhodu v tom, že ho finančně podporovali jednotlivci jako «u»Vojta Náprstek «/u», «u»František Ringhoffer«/u», ale i spolky jako byl «u»Svatobor«/u», spolu se smíchovskou městskou radou, školskými úřady, vídeňským ministerstvem kultu a vyučování a dalšími institucemi. Jejich členové i jednotlivci si totiž byli jisti, že Kořenského cesta přinese hmotný i duchovní přínos v muzejních sbírkách a v poznatcích, které dokáže vitální Kořenský podat širokým zástupům obyvatelstva.
Na své cesty odjížděl dokonale připraven studiem odborné literatury a jazyků. Němčina, francouzština a angličtina byly samozřejmost, ale neměl problémy s dalšími jazyky, o čemž svědčí například jeho překlady z norštiny. Na cesty vyrážel vždy s jasně a přesně vytyčeným itinerářem: jeho cesty byly pouze jakýmsi ověřením a doplňkem faktů, které už dávno ze studia znal. Byl zastáncem názoru, že pedagog by měl co nejvíce cestovat a tak se dokonale obeznámit s poměry ve světě. Jedině díky osobní zkušenosti je možné zprostředkovat dětem nové poznatky. Na cestách si bedlivě všímal přírody a všech složek hospodářského, kulturního a náboženského života obyvatelstva, přičemž jako pedagog přirozeně věnoval pozornost školství různých národů, čímž mohl obohatit i svou vlastní učitelskou praxi.
Za svůj život uskutečnil dvě největší a časově náročné cesty, jednu kolem světa a druhou do Austrálie a na Nový Zéland a zpět přes Asii. Na cestu kolem světa se vydal v roce «u»1893«/u» s přítelem cestovatelem Karlem Řezníčkem (1845-1914), jinak sládkem pivovaru pod Hrubou Skálou. Z Brém se přeplavili přes Atlantik, aby navštívili «u»světovou výstavu1893«/u» v «u»Chicagu«/u». Při této cestě napříč «u»USA«/u» poznal i další velká americká města. Navštívil «u»Niagarské vodopády«/u», stavěl se v «u»Yellowstonském národním parku«/u» a pokračoval směrem k Pacifiku. Parníkem přeplavil do «u»Japonska«/u», které se tehdy v češtině označovalo jako Žaponsko, dále cestoval do «u»Číny«/u» a «u»Hongkongu«/u». Lodí pokračoval na «u»Malajský poloostrov«/u», na «u»Jávu«/u» a přes «u»Indický oceán«/u» na «u»Cejlon«/u». Tam jeho cesta lodí prozatím končila. Kořenský se vydal až do «u»Dárdžílingu«/u» a postupoval pod horským pásmem «u»Himálaje«/u». Z «u»Indie«/u» se z «u»Bombaje«/u» vydal opět lodí do «u»Rudého moře«/u» a pak do «u»Egypta«/u». Tam studoval starověké památky «u»faraonů«/u». V roce 1894 se vrátil opět do Prahy.
Svou druhou velkou výpravu uskutečnil v letech 1900-1901. Přes «u»Suezský průplav«/u» plul do «u»Adenu«/u» a «u»Colomba«/u», dále do západoaustralského «u»Perthu«/u», «u»Adelaide«/u» a železnicí přes «u»Ballarat«/u» do «u»Melbourne«/u». Dále na «u»Tasmánii«/u» a na «u»Nový Zéland«/u», kde poznal přístavy «u»Dunedin«/u» a «u»Christchurch«/u» na «u»Jižním ostrově«/u», ve «u»Wellingtonu«/u» se seznámil s českým malířem «u»Bohumírem Lindauerem«/u» (1839-1926), který maloval podobizny «u»maorských«/u» obyvatel. Z «u»Aucklandu«/u» plul na souostroví «u»Oceánie«/u» - «u»Tonga«/u», «u»Samoa«/u» a «u»Fidži«/u». Vrátil se zpět do «u»Austrálie«/u» do «u»Sydney«/u» a počátkem dubna jel železnicí do «u»Brisbane «/u». Dále pak pokračoval lodí. Zastavil se na ostrově «u»Celebes«/u», následovala «u»Jáva«/u», zde navštívil chrámový komplex «u»Borobudur«/u» a města «u»Bandung«/u» a «u»Batavia«/u». Přes «u»Singapur «/u» a thajský «u»Bangkok«/u» odjel do «u»Hongkongu«/u» (tehdy už britského). Odtud do svého tolik oblíbeného «u»Japonska«/u», kde navštívil «u»Kóbe«/u», «u»Tokio«/u» a masív «u»Haruna«/u» západně od Tokia. Z přístavu «u»Šimonoseki«/u» putoval do «u»Koreje«/u» (zastavil se v «u»Pusanu«/u» a «u»Wonsanu«/u»), poté do «u»Vladivostoku«/u» a na poštovním parníku cestou proti proudu «u»Amuru«/u», z «u»Chabarovska«/u» do «u»Stretčinska«/u» a «u»transsibiřskou magistrálou«/u» přes «u»Irkutsk«/u» do «u»Novosibirska«/u». A konečně přes «u»Ural«/u» do «u»Moskvy«/u» a do Čech.
Kořenský nikdy neobjevoval nové kouty světa, ale zato známý svět důkladně prozkoumával, zaznamenával a zprostředkovával. Byl velkým přírodovědcem a vášnivým sběratelem. O svých cestách často publikoval, jeho knihy byly určeny zejména pro mládež, čímž měl vliv na celou společnost. Byl příslušníkem mladší generace cestovatelů kolem «u»Vojty Náprstka«/u», v období «u»první republiky«/u» patřil spolu s «u»Vrázem«/u» a «u»Holubem«/u» k nejpopulárnějším českým cestovatelům vůbec. Jeho přínos spočívá v rozšiřování obzorů mladé české společnosti, která se v té době postupně integrovala do propojujícího se světa. Svědomitě udržoval také kontakt s «u»krajany«/u», kteří žili ve světě.
Byl členem správního výboru «u»Národního muzea «/u»a řady prestižních institucí, jako byl Orientální ústav či Československá společnost zeměpisná. Největší poctou jeho úsilí na poli vědy bylo udělení čestného doktorátu přírodních věd Univerzity Karlovy v roce 1927. Ve 20.letech byl spolu s Vrázem prvním českým cestovatelem, který o svých cestách vyprávěl na vlnách českého rozhlasu. Zemřel ve svém pražském bytě v roce 1938 ve věku 91 let.
Jeho pamětní desky najdeme v rodném «u»Sušně«/u» i v «u»Radnicích«/u». V Praze na «u»Smíchově«/u» je po něm pojmenována ulice a «u»základní škola«/u», kde působil jako ředitel a která dodnes vlastní jeho četné přírodopisné sbírky.
«b»«i»Kopie z online webstránky Wikipedie:«/b»«/i»
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Ko%C5%99ensk%C3%BD
«b»«i»Článek v českém rozhlase:«/b»«/i» http://www.rozhlas.cz/leonardo/svet/_zprava/201731

Cesta / Travel:
Seps v "Cesta K Protinožcům".

Anna — TURČEK. zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]