Jiné události:

• Emigrace / Emigration: 1868, St. Petersburg, Russia; Young family went searching their fortune abroad
• Marriage / Sňatek: 1867 ?, Votice, Czech Rep.
• Purchase / Koupě: cca 1887, Praha-Vinohrady (č.p.130 - Komenského > Belgická); Bought an apartment building, Praha-Vinohrady (č.p.130 - Komenského > Belgická)
• Return from Emmigration: cca 1886, Praha, Czech Rep.; Returned wealthy from St. Petersburg, Russia, to Praha.
• Syn/Son-1: 17 Únor 1868, Praha, Czech Rep.; BOHUMIL (I)
• Syn/Son-2: 13 Červen 1870, St. Petersburg, Russia; JULIUS

Poznámky:

«u»«b»Emmigration«/u» «/b»- and life in Petersburg, Russia - until return in (1886 ?)
Zjistit něco kolem vystěhování Voleských do Petrohradu - časově to odpovídá celkem masivní soudobé kampani (vedené koncem 60. let 19. století např. i v novinách) za vystěhování Čechů do Ruska místo do Ameriky (slovanská země, blízko a pod.). Půda tam byla přidělována zdarma či za nízké ceny a k tomu ještě další úlevy na daních aj. To se ovšem časem změnilo.
Většina Čechů se usadila na Volyni. Někteří, zejmena řemeslníci, odtud pokračovali dál, do větších měst. S bádánim v Rusku je málo zkušeností (pozor - azbuka), a lze se obávat, že to není asi moc schůdná cesta.
Zkusit se také informovat ve «u»«i»Slovanské knihovně«/u»«/i», vyšla např. kniha "«b»«i»Cechi v Sankt-Peterburge : 1703-2003«/b»«/i»".
Dalo by se snad něco nalézt spíše v českých archivech - třeba seznamy vystěhovalců, pasy, pokud odešli legálně.
Návrat rodiny do Čech může opravdu souviset s vojenskou službou - výzkum ukazuje případ, kdy byli povoláni k odvodu i muži rakouského občanství usazení v syrském Aleppu.
Současně se v Rusku situace vůči pristěhovalcům přitvrzovala, úlevy byly odpírány, tlak k přestupu na pravoslavi, atd. ... Tolik lze vyčíst z dobového zpravodajství.

Marriage / Sňatek:
František VOLESKÝ married a "fatherless" (nemanželskou) and 2 years older him
Anna VYKYSALOVÁ (*1834),
daughter of a single mother also named
Anna VYKYSALOVÁ (*1810)

Emigrace / Emigration:
Probably influenced by a Russian recruitment immigration campaign that was then conducted in Praha.

Return from Emmigration:
The VOLESKYs family (parents and 2 sons) returned from St. Petersburg, Russia. Family legend has it that father VOLESKÝ who was a butcher (in Votice) became some kind of a manager in a St. Petersburg slaughter house (which one ??).
They made good there and returned to Praha relatively rich. They bought some appartment building(s) in Praha-Vinohrady and became an important family there. Father Volesky gave son BOHUMIL (I) money to start a company to manufacture woodworking machinery. It was very successful, but was confiscated (nationalized) by the state in 1945 (see its later fate with BOHUMIL I and II).
The younger son JULIUS died in 1894 when 24 by a SUICIDE (shooting), 8 years after the family reurned from Russia. We don't know why - -

Purchase / Koupě:
Returning with some wealth from St. Petersburg, Russia, the family bought some appartment building(s)(?) in Praha-Vinohrady.
A little later their money enabled son Bohumil (II) to start a machine manufacturing enterprise (founded 1892).

František byl(a) sezdán(a) s Anna VYKYSALOVÁ-VOLESKÁ, - Plískov č.12 1 Září 1867, Praha, Czech Rep. - u sv. Ducha. Anna (dcera od NEZNÁMÝ a Anna VYKYSALOVÁ-HAŠKOVÁ, - UNWED, Cekov č.10) se narodil(a) 8 Červenec 1834, Plískov, Czech Rep.; zemřel(a) 27 Prosinec 1907, Praha, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Vinohrady, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• _TAG2:
• Emigrace / Emigration: Červenec 1868 ?, St. Petersburg, Russia; with parents as a child
• Returned / Návrat: 1886 ?, St. Petersburg, Russia - to Praha, Czech Rep.; from Russia to Praha / z Ruska do Prahy
• Sňatek / Marriage-1: 8 Únor 1896, Oddací List: U Prašné brány 2, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Vojtěcha; Růžena Čtrnáctá-Voleská

Poznámky:

«u»«b»«i»Česky«/u»«/b»«/i» z paměti vnuka, Bohumila (iii) Voleského r. 2014:«u»«b»«i»
«/u»«/b»«/i»Dědeček Voleský byl veselá kopa a energická osobička. Nepamatuji se, že by měl v češtině přízvuk ač vlastně vyrostl v Rusku - samozřejmě v carském Rusku, kde žil v Petrohradu od svých několika měsíců až do 18 let. Jeho rodina tam emigrovala když byl ještě nemluvně. Jeho otec, původně řezncký tovaryš ve Voticích (~40 km jižně od Prahy), se propracoval do vyšší pozice (zřejmě, není doloženo) v Petrohradeckých jatkách. Rodina se rozhodla pro návrat z emigrace když bylo Bohumilovi 18 let, zřejmě v souvislosti s jeho rakouskouherským občanstvím a vojenskou povinností. Navrátili se z Ruska jako bohatší rodina a investovali v Praze do koupě činžovního domu na Vinohradech (č.p.130, nyní v ulici Belgické).
Jejich postavení umožnilo také Bohumilovi vystudovat obchodní školu a v roce 1890 založit strojně výrobní firmu se sídlem v Praze-Libni, která nesla jeho jméno. Tento velmi úspěšný a rostoucí podnik byl později hned po druhé světové válce zkonfiskován na základě Benešových (president) dekretů o klíčovém průmyslu protože tam jej zařadila jeho železo-slévárenská činnost pro rámy vyráběných dřevoobráběcích strojů (pily, frézy, soustruhy).
To byl konec vynikajícího podniku jehož zanedbané budovy byly navráceny rodině až po pádu komunismu v r. 1989. JIŘÍ BODENLOS, syn MARIE Voleské-BODENLOSOVÉ (žijí v Praze) použil reality jako kolaterální hodnoty pro podnikatelskou bankovní půjčku na zakoupení zařízení strojní pily, která byla přestěhována k produkci dřeva do Běloruska - kde bylo vše promptně znárodněno = ztraceno. Kolaterální majetek náležel bance a po několikaletých právních tahanicích ho převzaly převládnuvší finanční kruhy - -
My teď ani nevíme kdo je vlastníkem. S jistotou to není nikdo z Voleských.

«b»Prarodiče VOLESKÝCH
«/b»Oblíbený dědeček Bohumil (i) toho za svého života dokázal hodně. Já ho pamatuji už jen jako veselého pensistu - ač pokulhával (první zlomenina kyčle ?), byl vždy s úsměvem a jeho zcela holá hlava jen zářila. Prarodiče kdysi (1896) žili v Praze II. (Nové Město) na adrese Těšnov 1. Stojí tam dům č.p. 1059, tehdy byl přímo proti nádraží a dnes je tam jen spousta kanceláří. Později žili v Praze-Karlíně (ulice 1. pluku 18) kde jsme je navštěvovali.
Dědeček, jehož jméno mám i já, vyrostl v ruském Petrohradu a po návratu jeho rodiny do Prahy (1886?) založil výrobní firmu (1890, viz komerční oznámení). Myslím, že její lokace v Ocelářské ul. č. 9 nebyla ale ta prvo-původní a jak se podnik úspěšně rozrůstal stal se dědeček aktivním a váženým podnikatelem (viz foto s Presidentem T.G. Masarykem z r. 1928).
Firma měla sídlo na Starém Městě v domě č.p. 392-I. (ulice Na Příkopě 392/9) kde byla jen kancelář pro zákazníky a výrobní haly továrny byly u Českomoravské strojírny ve Vysočanech (Ocelářská ul. 9, poblíž současné sportovní haly Sazka).
Konfiskace celoživotního a úspěšného díla firmy musela být pro dědečka Bohumila životním zklamáním. Před námi dětmi se mnoho nemluvilo o podnikatelské minulosti, to bylo v komunistickém systému nebezpečné. Nesmyslnému řádění komunistů však děda "uniknul" když si opět zlomil kyčelní kloub a podlehl zápalu plic z proležení v nemocnici u sv. Ducha. Pamatuji se, že jsem ho tam navštívil když ležel s nohou vysoko ve vzduchu na specielním aparátu - -
Babička «b»«i»Růžena Voleská«/b»«/i» dědečka o mnoho let přežila. Dožila se požehnanáho věku a zemřela u své dcery Věry v Brně v 96 letech na rakovinu tlustého střeva. Prarodiče museli zažít těžké období během 2. světové války kdy ztratili dceru Líbu a málem i jejího manžela Jaroslava Zátku v něměckých koncentračních táborech. V letech 1950-60 jsem trávil několik školních prázdnin u tety Věry na jejím letním sídle v Rájci nad Svitavou kde byla také babička Voleská. Pamatuji ji jako přísnou dámu a jenom později mi docházelo jak velikým dílem ona vlastně musela přispět k znovu-počeštění toho "ruského" dědečka když byli ještě mladí a krásní (viz foto).


«u»«b»«i»English«/u» «/i»2014 narration from memory by Bohumil-III, the grandson:«/b»
Grandpa VOLESKÝ was a gregarious, engaging and energetic person.
I do not remember him having an accent in his Czech language although he grew up in Russia where he lived untill his 18 years of age. His Volesky family emigrated to St Petersburg, Russia, when Bohumil-I was only about 6 months old (?).
His father was a butcher in Votice (~40 km south of Praha) and, apparently growing through the ranks in Russia, he became highly positioned in the St. Petersburg slaughter house (no records).
The family decided to return from the Russian immigration - something to do with Bohumil's 18-th birthday (before that ?) - because of his Austro-Hungarian citizenship and/or army duty or so -
They returned quite wealthy and invested their savings buying apartment building(s) in Praha-Vinohrady.
They also funded BohumiI's start up of a company specializing in design and production of woodworking machinery (saws, lathes, etc.) eventually located in Praha-Liben. I think that the Ocelářská 9 location was not the very first one. He grew the company (Bohumil Voleský, Ltd.) into a good size (100? employees) and became a very active and respected entrepreneur (see photo with President T.G. Masaryk from 1928).
This very successful company was nationalized in 1945 through (President) "Beneš' decrees" right after the end of the WW-2. This happened because it was apparently classified as "key heavy industry" since one of its parts was a (small) foundry - making the machine frames.
The Company, confiscated and under 'national management' from 1945, was formally nationalized in 1948. The record for the Company in the Company Register of the County Business Court in Praha was indexed as «b»«i»Jd. XI 218«/b»«/i». This record was filed before 1906, as indicated by its index number that seized to be used in that year. The business registration duty was determined by the market earnings and Bohumil Voleský Ltd. was already registered in 1896.
That take-over was the end of the enterprise, remnants of which (real estate only) were eventually returned to the family in 1989 (?) when the communist regime fell in Czechoslovakia.
JIŘÍI BODENLOS, the son of MARIE Voleská-BODENLOSOVÁ (they lived in Praha) took over the property. He used it as a collateral for a bank loan for his own newly founded enterprise consisting of purchasing a saw-mill in Sweden, moving it to Belarussia - where it got nationalized = lost !
This loan collateral property belonged to the bank. Following some years of a complex financial "legal limbo", the original factory real estate was unloaded in a complicated transaction and appropriated by a take-over financiers - -
We actually do not know who owns it now. Certainly not anyone of the Voleskys.

«b»The VOLESKÝ grandparents«/b»
Grand-pa BOHUMIL (I) was a 'jolly good fellow', and quite accomplished in his life. I remember him in his retirement age - always joking, totally bald and limping (earlier hip fracture ?). In 1896 the grandparents used to live in Praha II (Nové Město) at the adress Těšnov 1. The building with the original number 1059, was then directly opposite to the now-demolished railway station and nowadays holds mainly offices. Bohumil Volesky, Ltd. had an office close-by in the Old Town in a building #392-I (Na Příkopě 392/9), while the production halls were in Praha-Vysočany (Ocelářská ul. 9, poblíž současné sportovní haly Sazka), opposite to the halls of "Českomoravské strojírny".
Retired grand-parents lived in Praha-Karlín (Prvního pluku 18, by the viaduct) and we visited with them occasionally. While grand-pa actually grew up in St. Petersburg, Russia, I never noticed that he would be speaking the Czech language with an accent. In 1890, he started a machine manufacturing enterprise (see advertizing flyer) which eventually focused on producing woodworking machinery in Praha-Libeň..
The company was later run by my father Bohumil (II) who was not even allowed to come close to the enterprise. A new life under the communist regime started -
However, Grand-pa 'escaped' it by breaking his hip (again) and dying of pneumonia in the St. Spirit (sv. Ducha) hospital in Praha (1949). I remember visiting with him as his leg was propped up sticking high in the air on the bed apparatus -
Grand-ma «b»«i»Růžena Voleská«/b»«/i» outlived grand-pa by many years as she lived with her daughter Vera in Brno. At the blessed age of 96 she yielded to colon cancer. The grand-parents must have lived through terrible times during the 2«sup»nd«/sup» World War when they lost their first daughter Líba and almost her husband Jaroslav Zátka in German concentration camps. Several times during the 1950-60s I spent marvelous summer vacations at aunt Věra's summer cottage in Rajec-upon-Svitava where was also grand-ma Růžena. I remember her as a sharp and stern lady. Only later did I realize how big a heart she must have had turning my "Russian" grand-pa back into a so successful Czech - when they were both young and beautiful (see photos).

(Research):Museum Cenných Papírů", evid. číslo : AA00335
Bohumil VOLESKÝ, strojírna a slévárna - Pracovní list montéra 1911-9-9 (Frant. Hovorka) :


(Medical):2014 narration from memory by Bohumil (iii) VOLESK , the grandson:
Grandpa VOLESKY was a gregarious, engaging and energetic person.
Sometime during his life he had an accident (not known to me) and one of his legs was a few cm shorter. As a result, he wore an orthopaedic shoe and he was LIMPING.
His head was completely bald (don't know if he shaved some residual hair).
BOHUMIL and RŮŽENA lived in Praha-Karlín, Prvního pluku 18), on the corner of the main throughfare (Sokolovska), right by the elevated railway (viaduct) where we visited them after the WW-2. They also had a summer retreat house in Klánovice u Prahy.
As very small children (BV = 3-6 years) we used to go there sometimes. I remember (BV-III) the garden with sandy paths which we raked in the pattern of 'parkettes' (zig-zag) with grandpa.
This is how I remember him -
In 1949 he fell and broke his hip - in his early 80s of age.
Staying in a hospital (Praha, sv. Ducha), he was immobilized in bed with a traction apparatus to fix the hip position. His leg was up in the air with a weight hanging on it - I was almost 10 years old, visited him there and remember -
In this situation he contracted pneumonia and died, rather quickly - a very common misfortune in those days of hardly any antibiotics and bed immobilization..
Also, losing his enterprise in 1945 must have been quite devastating for him.

Sňatek / Marriage-1:
ORIGINÁL :
Království České - Oddacá List - vydaný 8. února 1896 u sv Vojtěcha v Praze:
pan Voleský Bohumil, továrník na kovové stroje v Libni, rodem z Prahy, příslušný do Votic, okresu téhož, mžl. syn + pana Františka Voleskýho, soukromníka na Vinohradech č.p.130, a pí Anny roz. Vykysal z Plískova u Zbírova.
paní Voleský Růžena Marie roz. Čtrnáctý, rodem z Týnce Panenského č.13 okres Louny, mžl. dcera + pana MUDra Čtrnáctýho Antonína obecného lékaře tamtéž a paní Alžběty rodem Jan Chvoj, rolník z Kněževsi.
SVĚDKOVÉ: Čtrnáctý Karel, obchodník, Praha č.2.
Josef Čtrnáctý, ředitel cukrovaru v Kralupech.
DÁNO od duchovního úřadu u sv. Vojtěcha,
v Praze dne 8. února 1896.
Kostel sv. Vojtěcha byl v roce 1902 zbourán a na místě jeho a Králodvorských kasáren vyrostly nové stavby, zejména Obecní dům:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/praha-tam-co-stoji-reprezentak-dz1-/p_kultura.aspx?c=A100629_224634_p_kultura_wag

Bohumil byl(a) sezdán(a) s Růžena Marie ČTRNÁCTÁ-VOLESKÁ, - Panenský Týnec c.13 22 Leden 1896, U Prašné brány 2, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Vojtěcha. Růžena (dcera od MUDr Antonín ČTRNÁCTÝ, - Lékař z Hostouně č.17 a Alžběta CHVOJOVÁ-ČTRNÁCTÁ, - Kněževes č.26) se narodil(a) 14 Květen 1876, Panenský Týnec, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 15 Květen 1876, Panenský Týnec, Czech Rep.; zemřel(a) 14 Říjen 1974, Brno, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Vinohrady, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

suicide

Úmrtí:
Sebevražda zastřelením - nalezen zastřelený ve Stromovce (Praha).
Záznam v matrice zemřelých, folio 161 on-line :
http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=02D58711540744258892A01ECF553297&scan=166

«b»VOLESKÝ Julius«/b», bytem Vinohrady č.p.130 Komenského, narozen v Petrohradu v Rusku, (jako) syn př. do Votic. Sebevražda zastřelením, právní prohledání č.75. Místo pohřební Bubeneč (ale pochován v rodinné hrobce na hřbitově Praha-Vinohrady).
Datum 28. prosince, pochován 30.12, 1894.
Josef Sobotka, kooperátor.

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 8 Červen 1926, České Budějovice, ulice U tří (3) lvů, num. 550; VERA Libuše, Rodný List - DUPLIKÁT: 1930-5-1, Kamenný Újezd
• Eloped: 1922, Praha, Czech Rep.; with Jaroslav Zátka, just before another planned wedding
• Marriage / Sňatek: 23 Duben 1923, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice; ODDACÍ LIST
• Perished in Auschwitz concentration camp: 1942, Osvětim (Auschwitz), Poland
• Syn / Son: 1 Listopad 1924, Stavná, okr. Užhorod, Zakarpatská Rus; JAROSLAV (II), Rodný List - ORIG: 1924-11-19, Stavná, okr. Užhorod

Poznámky:

«b»«i»Narrated in 2014 by Bohumil (iii) VOLESKÝ:
«/b»«/i»The ZÁTKA relatives
As it turned out, the Zátkas (the children Jaroslav II and Věra) were our closest relatives (the only first cousins to me). During the war, their parents were both arrested by the Germans in the sweep following the Heydrich's assassination 1941. Grand-pa Bohumil (II) Volesky worked hard on having them released and eventually succeeded in liberating only father Jaroslav (I) ZÁTKA. Sadly, mother LIBUŠE VOLESKÁ-Zátková never returned and perished in Osvětim (Auschwitz) concentration camp. They were not jewish at all - but the ZÁTKAs were targeted as an influential and patriotic south-Bohemian (České Budějovice) family.
While I encountered Jára and Věra on occasions in Praha, I did not quite know their father Jaroslav as he lived 'far away' in České Budějovice, persecuted further and hard by the communist regime that also confiscated all his large flour mill facility in Březí by České Budějovice.
My uncle Jaroslav ZÁTKA came from a well-to-do large and influential south-Bohemian family, owned and operated a large flour mill facility in B?ezi by České Budějovice. He was quite a dashing but quiet character - an avid outdoorsman and hunter, owner of a hunting lodge in the area of Užhorod (Transcarpathian Russia, east of Slovakia). When young, he was visiting Praha once, by chance encountered and totally charmed Libuše who was engaged to be married shortly. They eloped, went hiding for a while, emerging to get married soon in České Budějovice.

«b»Libuše VOLESKÁ-ZÁTKOVÁ«/b» - v půlce února 1942 byla zatčena gestapem a odvezena do Terezína a následně do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 9. prosince 1942 zahynula. Zátkú majetek byl samozřejmě zkonfiskován Němci.



Marriage / Sňatek:
Quick marriage after eloping.
Náboženství: řím. katol.
Ženich - Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, továrník v Březí c.10, narozen v Ceských Bud?jovicích, Lannova tř. č.7, manželský syn Vlastimila ZÁTKY, továrníka ve Březí c.10 a KAROLINY y rodu HAVLÍCEK z Prahy.
Nevěsta - Libuše Anna VOLESKÁ, narozená v Praze c.1059-II, manž. dcera Bohumila VOLESKÉHO, továrníka v Praze VIII, a Růženy, z rodu ČTRNÁCTÝ z Týnce Panenského č.13.
Svědkové oddavek -
MUDr PÍCHA, oční lékař v Českých Budějovicích, Besední ul. č.26.
O. ZÁTKA, továrník v Březí c.10.

Matrika: Kniha XIV, list 66, num.15


Syn / Son:
3-jazyčný dokument, ohlašující - Jaroslav ZÁTKA (otec)

Daughter / Dcera:
Lože manželské, náboženství římsko-katolické.
OTEC - Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, továrník v Březí č.10, manželský syn Vlastimila ZÁTKY, továrníka v Březí č.10 a Karoliny, roz. HAVLÍČEK-ové z Prahy. Narozen v Č. Budějovicích, Lannova tř. č.7.
MATKA - Libuše Anna, manželská dcera Bohumila VOLESKÉHO, továrníka na kovové stroje v Praze VIII a Růženy, roz. ČTRNÁCTÝ z Týnce Panenského č.7. Narozena v Praze 1059-II.
Kmotrové -
Růžena VOLESKÁ, choť Bohumila, továrníka v Praze VIII.

Matrika: Kniha XV, list 56.


Perished in Auschwitz concentration camp:
As a member of a leading and patriotic South-Bohemia Zatka family member she was arrested early in 1942 in the reprisal sweep (after Heydrich assassination in Praha) by German gestapo. However, she was released - only to get arrested shortly again in Budejovice by German Gestapo.
Following the second arrest she was sent toTerezin and later to Osvecim (Auschwitz) where she was killed by Germans.

Libuše byl(a) sezdán(a) s Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, - továrník 21 Duben 1923, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice. Jaroslav (syn od Vlastimil Rostislav ZÁTKA a Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka) se narodil(a) 11 Srpen 1887, České Budějovice, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 28 Srpen 1887, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 10 Únor 1982, Dallas, Texas 75218, USA; byl(a) pohřben(a) Dallas, Texas, USA. [Schéma rodiny]

Věra byl(a) sezdán(a) s JUDr Vladimír DOLANSKÝ, - advokát, honorární konsul Království Švédského 28 Srpen 1923, Praha 1, kostel sv. Františka. Vladimír (syn od JUDr Josef DOLANSKÝ, - advokát, ministr a Zdenka VAVŘINKOVÁ-DOLANSKÁ) se narodil(a) 28 Únor 1896, Brno, Czech Rep.; zemřel(a) 10 Březen 1945, Flossenburg. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 23 Září 1942, Praha, Czech Rep.; Marie Voleská-BODENLOSOVÁ
• Marriage / Sňatek: 1939, Praha, Czech Rep.; Jarmila BAYEROVÁ-Voleská
• Syn / Son: 29 Říjen 1939, Praha, Czech Rep.; BOHUMIL (III) Voleský
• Visit: Červen 1973, London, Ontario, Canada; Canada

Poznámky:

(Medical):Bohumil (II-ing) - he was sporty but always had a problem with his lower leg that he injured as a young man (late 20s). This injury from a dam at Zatka's factory-mill near České Budějovice never healed and resulted in forever open skin wound around his ankle ("bércový vřed"). This affliction progressed in his advanced age, eventually even weakening his shin bone which buckled quite a bit causing a slight limp (his late 60s and 70s).
In his middle age, he developed a duodenum ulcer that was operated on in early 1950s (Dr Polák, Praha-Vinohrady hospital). That way he lost half of his stomach and was left with a pronounced 20-cm long surgical scar on his upper abdomen.
Later in life, he developed the Parkinson's disease (his 70s of age).
After visiting with his son's family in Canada (Bohumil & Zuzana, London, Ontario) in 1973, he sort of gave up on life and his health generally deteriorated. He was hospitalized in early 1974 and he died in the hospital. There was no definitive cure for the advancing Parkinson's.

Visit:
The only 1 visit to son Bohumil (III) overseas in Canada. Foreign travel was practically impossible during the communist years in Czechoslovakia (1948-1989).

Bohumil byl(a) sezdán(a) s Leden 1939, Praha, Czech Rep.. Neznámé [Schéma rodiny]

Poznámky:

«u»«b»Jaroslav ZÁTKA (1924-2002) - vzpomínání dcery Libuše (2015)
«/u»«/b»
Táta Jára ZÁTKA byl romantik - a mnohostranně nadaný člověk, který spoustu svých talentů plně neuplatnil. Jako teenager u tety v Rájci vyřezal totem indiánské hlavy v nadživotní velikosti, který jsme jako děti obdivovali. A mě k narození vyřezal 15 krásných loutek-marionet. Hrál na kytaru a hezky zpíval (na to zlákal mámu), dobře vařil, uměl upéct dort, velmi krásně maloval, uměl vyrobit pálenku, o likérech ani nemluvím. Když potřeboval na hory bundu, sedl si k šicímu stroji a za odpoledne si ji ušil-z kůže. Hory a závodní lyžování byly vášní jeho mladších let. Napsal dokonce i sci-fi novelu zasazenou do roku 2050, já jsem mu ten rukopis tenkrát ťukala na stroji, protože na to neměl čas.
Příběh jeho novely pojednával mimo jiné o tom, jak jsou děti odebrány z rodin do kolektivů, aby se rodiče mohli dále rozvíjet. Oni byli s mámou oba velmi mladí na tolik dětí - na to nebyli svým dosavadním způsobem života připraveni. A to byl jeho problém: musel pracovat ač byl zvyklý hrát v létě tenis a v zimě jezdit lyžovat. Měl rád ženskou společnost a neuměl a nechtěl se starat o děti. Moc jsme ho jako malí neznali. Protože dětí přibývalo, musel jít pracovat do dolů, aby bylo na chleba. Žili jsme až do narození Vládi v malém bytě s babičkou v Praze-Košířích a táta odešel pracovat do uranových dolů do Jáchymova. Domů jezdil jen na víkend. S babičkou Pospíšilovou, sebevědomou dámou, zvyklou žít v jiných poměrech se příliš nesnášel a tehdy myslím dostalo jejich manželství první trhliny.
Pak se nějak podařilo ten malý byt vyměnit za větší a táta začal pracovat v železnorudných dolech u Prahy, kam denně dojížděl. A opět se probudila jeho tvořivost a vymyslel plno zlepšovacích návrhů na stroje a přistroje, s kterými pracoval. Jenomže když s nimi přišel na patentový úřad a představil se ("Zátka"), neměl v tehdejším systému šanci. Někdo mu doporučil jednoho komunistického soudruha, který by s ním ty patenty mohl podat. Ten pan Weber si však ty patenty podal sám. Ale táta se jen smál a mávl rukou.
Táta byl urostlý a pohledný chlap a ženské mu nedaly pokoj - a muži jsou tak slabá stvoření. Takže samozřejmě nebyl mámě věrný a trhlin v manželství přibývalo. Tennisové rakety a lyže dosloužily a táta začal rybařit. A protože on vždycky když něco dělal, tak s plným nasazením, vyhrával rybářské soutěže a opět byl obdivován.
Ale potom i máma potkala člověka, který ji obdivoval a nevyhnutelně přišel rozvod. Jejich rozvod byl velmi klidný a noblesní a oni zůstali přáteli. Táta už si nedělal násilí a dámy střídal po libosti až jedna z jeho přítelkyň otěhotněla. Ženit se sice nechtěl, ale jako slušně vychovaný člověk si ji vzal a měl s ní celkem tři děti. Jeho druhá žena byla prosté děvče bez vzdělání a první léta spolu žili v jedné místnosti na pavlači v Radlicích. Aby uživil šest, sedm, osm dětí, vrátil se do uranových dolů v Příbrami kde pak pracoval až do penze. Díky jeho "prestižnímu" dělnickému zaměstnání získal i služební byt v Praze.
V pokročilém věku prodělal celkem sedm mozkových mrtvic a rakovinu. Po restitucích (leta devadesátá) se odstěhovali do Hospozína, kde si koupili domek.
Po mnoha letech jsem měla tuto možnost na tátu komplexně a pokud možno objektivně zavzpomínat. S odstupem tolika let to bylo dokonce příjemné si uvědomit, že jsem ho obdivovala a měla ráda.

«u»«b»Narrated in 2014 by BV (iii):
«/u»«/b»Jaroslav ZÁTKA (II) (*1924, my true cousin Jára) was born in their 'wilderness' hunting lodge far east close to Užhorod. The prominent South-Czecho Zatka family was terribly punished during the 2«sup»nd«/sup» World War when the children (Jara aand Vera) lost their mother Libuse who perished in the Auschwitz nazi concentration camp and father Jaroslav (Ferdinand) only narrowly escaped the same fate. As if this was not enough, the family was further persecuted by the communist regime after the war. While Jára apparently was not a studying type, he was a handsome and tall young man who under the communist regime eventually ended up voluntarily as a (uranium!) miner, making good wages - and erasing the communist label of a 'capitalist youth'. He married twice, had many children and, unsurprisingly, his passion was fishing. He had 2 sons named Jaroslav from the 2 different marriages.

Jaroslav byl(a) sezdán(a) s Jaroslava POSPÍŠILOVÁ-ZÁTKOVÁ 1948, Praha, Czech Rep.; rozvod 1963. Jaroslava se narodil(a) 27 Prosinec 1925, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 14 Únor 2005, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jaroslav — Božena ŠEDIVÁ-ZÁTKOVÁ. Božena se narodil(a) 24 Květen 1947. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 25 Leden 1955, Omaha, Nebraska, USA; ILKA Doubek
• Emigrace / Emigration: Únor 1948, Omaha, Nebraska, USA; to USA via German refugee camp
• Marriage / Sňatek: Leden 1948, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Františka u Křižovníků; kostel sv. Františka u Křižovníků
• Přestěhování / Moved: 1980, Dallas, Texas, USA
• Son / Syn: 6 Říjen 1949, Columbia, Nebraska, USA; CHARLES Doubek, Jr.
• Son / Syn: 10 Květen 1952, Omaha, Nebraska, USA; PHILLIP Doubek

Poznámky:

Narrated in 2014 by VOLESKY Bohumil (iii):
Good-looking cousin Věra had an illustrious life. At 21 years, in January 1948, she married Karel DOUBEK, a former mill owner in Černošice u Prahy (I was at their wedding in Prague). Immediately after, they escaped across the communist Czech border to West Germany. They were detained for a year in a German refugee camp, and went on to the USA where they settled in Omaha, Nebraska. While we did not keep in contact much, I visited with them there once, driving from London, Ontario in snowy 1968. They had 3 children, 2 boys (Charlie and Phillip) and the youngest ILKA, an international balet dancer, with whom we met later several times.
Věra managed to get her father Jaroslav (I) join them from Czechoslovakia in 1965(?) and he lived with them, quite oblivious to the US circumstances, until the age of 95 (†1982).

(Medical):She was diagnosed with breast cancer a few years ago and after having it removed followed by radiation and hormone treatment, we thought she had beat it.
However, in January this year (2015), it was discovered that the cancer had metastasized into her bones and brain. There was nothing that could be done.

Marriage / Sňatek:
Bohumil (III) Voleský was at the wedding as a 9-year old boy.

Úmrtí:
OBITUARY - The Dallas Morning News (July, 2015):

Věra Libuše «b»Doubek«/b» (1926 - 2015)
DOUBEK, Věra Libuše (89) of Plano, TX passed away Thursday, July 2, 2015 peacefully at her home surrounded by her loving family. Vera was born June 8, 1926 in Budweis, Czechoslovakia to Jaroslav and Libuse Zatka. Vera was married to Karel Doubek in 1948 until his passing in 1984. Shortly after their wedding in Prague, Czechoslovakia, Karel was warned that he would soon be arrested for his anti-Communist activities. That same evening, in the cover of darkness, Vera and her husband escaped on foot over a heavily guarded border into West Germany where they were given amnesty. Residing in a refugee camp for nearly a year, they requested and were eventually granted political asylum in the USA. Known for her cooking and baking talent, Vera and Karel owned and operated the Old Vienna Cafe in Omaha, NB and later Bohemia Restaurant in Dallas, TX. Her Czech Svickova was a family favorite. She instilled a strong work ethic in her children and possessed a positive attitude living by the motto "Family is Everything." Vera and her supportive, nurturing compassion will be missed very much. She is survived by her 3 children, Charles Doubek, Phillip Doubek with his wife Bonnie and Ilka Doubek Fox with her husband Tom Fox. In addition, she has 5 grandchildren, Joshua, Kathrine and Charles (Matthew) Doubek, Phillip Doubek Jr., and Lida Fox. If desired in lieu of flowers, memorial donations may be made to the Breast Cancer Research Foundation, 60 East 56 St, 8th floor, New York City, NY 10022. The family wishes to extend their gratitude to Compassus Hospice for their support in her final days.

http://www.legacy.com/obituaries/dallasmorningnews/obituary.aspx?n=vera-libue-doubek&pid=175221135&fhid=5721

Věra byl(a) sezdán(a) s Karel DOUBEK, - majitel mlýna Levín Leden 1948, Praha, Czech Rep.. Karel (syn od František DOUBEK, - mlynář z Levína a Anna DOUBKOVÁ) se narodil(a) 9 Květen 1916, Levín, Czech Rep.; zemřel(a) 25 Srpen 1984, Dallas, Texas, USA. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• _CSTAT: Adopted
• Adopted: Leden 1939, Praha, Czech Rep.; Adopted by Ing. B.(ii) Volesky
• Marriage / Sňatek: cca 1964, Praha, Czech Rep.; Karel KACHYŇA, movie director / filmový režisér
• Povolání / Profession: cca 1963-1976, Praha, Czech Rep.; Airline stewardess, CSA - Czechoslovak Airlines

Poznámky:

Narrated in 2014 by BV(iii):
(Half-) Sister JARMILA (III) - Ajka (*1933-1984)
Ajka was 6 years older than me and always had a life, and friends, of her own. She was a cute, pretty blond, probably a little spoiled too. And quite of an unruleable spirit. School for her was a social affair, never mind exams - while intelligent, she barely squeeked through. Her partying and lose schedule was always a point of friction with parents. A 'free spirit' herself, she was going out with all kinds of 'free' artistic types. However, some of her boyfriends ended up as respected architects (Vejdovský), movie directors (Rychman) and such. When she came of age (18), eventually, she moved out and lived on her own. While always accompanied by prominent men, she married rather late to Karel KACHYŇA, a well-known movie director.
While Karel had a daughter from his previous marriage, they did not have any children together - only a series of revered dogs (dachshunds). Ajka was obviously a late bloomer - she very much came to her senses and eventually successfully completed a very selective and demanding training as an airline stewardess. With the Czech Airlines she flew all over the world at a time when hardly anyone was allowed to travel. They lived a good and busy life with Karel who was with her when she prematurely died of a lung cancer at 50 years of her age (1984). She was a heavy smoker -

Adopted:
Dcera MUDr Kamila Jandurz a Jarmily Bayerove. Adoptována druhým manželem Jarmily.

Jarmila — Karel KACHYŇA, - movie director / režisér. Karel se narodil(a) 1 Květen 1924, Vyškov, Czech Rep.; zemřel(a) 13 Březen 2004, Říčany, Czech. Rep. - hospital. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• _TAG2:
• Emigrace / Emigration: 4 Září 1967, London, Ontario, Canada; Emigrated to Canada, London, Ontario. Later from 1973 in Montreal
• Povolání / Profession: 1973-2005, MONTREAL, Canada; Professor of Chemical Engineering - McGill University
• Přestěhování / Moved: Srpen 1973, MONTREAL, Canada; Started at McGill University as Assistant Professor
• Studia: 15 Prosinec 1962, Praha, Czech Rep.; Graduated (Ing.): ČVUT - České Vysoké Učení Technické (Inst. of Technology)
• Studia: Červen 1971, London, Ontario, Canada; Graduated (PhD): University of Western (Ontario), London Ontario.

Poznámky:

PROFESSIONAL BRIEF:
Bohumil VOLESKY, Professor Emeritus of Chemical Engineering at McGill University in Montreal, Canada, has been engaged in world-wide consulting activities, lectures and workshops. His areas of expertise are in Biochemical Engineering and Industrial Water Pollution Control. He obtained his basic training at the Czech Technical University in Prague, Czech Republic, receiving the Dipl. Ing. degree in 1962. Following more than four years of industrial research and experience, he earned his Ph.D. in Biochemical Engineering at the University of Western Ontario in London, Ontario, in 1971. He is the founder and a President of BV SORBEX, Inc., a new-technology venture commercializing the biosorption process for removal and recovery of heavy metals from industrial solutions which he has been pioneering in his research.
He held appointments as a Visiting Professor at the Swiss Federal Institute of Technology in Lausanne, Switzerland, at the University of Puerto Rico, and his major collaborative research activities included also China, Brazil, Korea and the Czech Republic.
His research interests and expertise are reflected in a monograph book on "Sorption and Biosorption" (2003), an edited volume "Biosorption of Heavy Metals", and in another monograph on "Modeling and Optimization of Fermentation Processes".


«b»LIFE - Bohumil (iii) VOLESKY
«/b»While I was a war-child, I had a good childhood as there was virtually no war-fighting in German-subdued Czechoslovakia. It was immediately after the end of the 2«sup»nd«/sup» World War that our family lost everything in the 1945 nationalization (expropriation) of industrial enterprises including my father's. All what 2 generations had built through hard work and perseverance - gone. Blessing in disguise - it perhaps made it easier for the family to squeeze through the brutalities that followed the 1948 totalitarian commie takeover.
I never thought that I could 'cohabitate' with the communists - they were just much too wrong to my feeling for justice. So, get away from them - don't be another generation sacrificed, my father just uttered. For 2 decades, the West was the dream for me - that eventually became doable as the commie totalitarian regime was wearing out.
I fondly look back at my time of studies, middle school and the Technical University ( ), that were reasonably easy for me. I managed to squeeze in a lot of sport and outdoor activity with a wonderful secret boy-scout group. Competitively sailing and white-water canoe paddling, with some skiing in wintertime too.
More than 2 decades went by and, in my mid-twenties (1967), I managed to organize a post-graduate study in Canada. That was the only way to fool the hard and suffocating Czechoslovakian communist regime of that time. I am still shaking my head over that Czech officialdom's permission that actually came through for those fully Canadian-sponsored studies - a sign of the tough regime starting to fall apart shortly before the "Prague spring of freedom" ?
Some battle with the Czech officialdom came later, however - as the Russian armies invaded Czechoslovakia and things got tough there. My wife Zuzana was left behind in Praha trying to finish her medical degree. Fortunately, bureaucracies have a way of defeating themselves and this is how she eventually obtained an unusual and silly 14-day permission to "go to Canada and get her husband back". Eventually, both of us together in Canada then, we could thumb our noses at the cruel commie system - to never return back to that "commie paradise".
And Canada is where we have been happily living ever after -
Completion of hard post-graduate engineering studies (1971, London, Ontario) was rewarded by a prestigious professorial job with McGill University in Montreal. That's where we settled down and daughter Monika was born in 1974, followed by son Martin in 1976. As years flew by - they both became successful grown-ups - and we are all still living in Montreal. The now-retired parents follow the sun every year to Florida, escaping infamous Montreal winters.
Life is good in the sunshine of the free world -

«b»«i»ČESKY«/b»«/i» :
Přesto, že jsem " válečné dítě" měl jsem dobré dětství neb v Němci porobeném Československu nebylo velkých válečných bojů. Hned po válce v r. 1945 však naše rodina přišla o všechno při znárodnění podniků "klíčového průmyslu". Vše co pracně vybudovaly 2 generace mého otce a dědečka - vše pryč. V jiném pohledu je však možno i říci, že to mohlo ale být i jakési "skryté požehnání" protože to pomohlo rodině chuději ale bez větších úhon přežít brutalitu po komunistickém puči v r. 1948.
Nikdy jsem se ale nemohl smířit s komunisty - pro můj smysl pro spravedlnost byli prostě úplně "mimo". Pryč od toho - "nebuď další obětovanou generací", utrousil jednou můj otec. Po 2 desetiletí byl demokratický západ ale jenom snem - který však začal být uskutečnitelný jak se totalitární komunistický režim pomalu rozkládal.
V podstatě s dobrým pocitem se dívám na svá studijní leta, střední školu a vysokou školu (Technika - ČVUT) - studium mi šlo dobře a lehce. Věnoval jsem se hodně také sportu a aktivitám báječné (tajné) skupiny vodních skautů. Závodně jsem plachtil a pádloval slalom na divokých vodách (double kanoe) s lyžováním v zimě.
A tak uplynula 2 desetiletí, až se mi kolem mých 27 let podařilo vykorespondovat a zorganizovat kanadské postgradualní (doktorské) stipendium (1967). To byla snad jediná normálnější cesta jak prorazit ten dusivý komunistický sytém. Pořád ještě kroutím hlavou nad tím povolením od českých autorit pro studium v Kanadě - snad to bylo známkou už se rozpadávajícího sytému před pražským jarem 1968 ?
Potom mě však ještě čekala bitva s českými úřady po vpádu sovětských vojsk do republiky kdy opět režim přituhnul. Moje manželka Zuzana byla ještě v Praze, kde se snažila o dokončení svého studia mediciny. Naštěstí, jak se zdá, byrokracie si často najde cestu sebe sama porazit - a tak se stalo, že Zuzana dostala poněkud nesmyslné leč vítané povolení odjet na 14 dní do Kanady a "přivézt manžela zpátky". Takže když jsme byli opět oba pohromadě a v Kanadě, mohli jsme na ten nesmyslný režim už udělat jen dlouhý nos - a vůbec ani nepomyslet na nějaký návrat do toho "komunistického ráje".
A tak v Kanadě spokojeně žijeme až dodnes -
Po úspěšném ukončení obtížného inženýrského doktorátu (1971, London, Ontario) jsem dostal prestižní profesorské místo na Universitě McGill v Montrealu. Tam jsme se usadili a narodila se dcera Monika (1974), následovaná synem Martinem v olympijském roce 1976. A jak čas plyne, tak už z nich teď jsou úspěšní dospěláci - a všichni jsme v Montrealu. My rodiče v penzi teď vycestováváme z montrealského mrazáku za sluníčkem a trávíme většinu zim na Floridě.
Prosluněný život ve svobodném světě je báječný -


«u»«b»«i»Stručný životopis«/u»«/b»«/i»:
1939- narozen: PRAHA-Vinohrady (sanatorium v Londýnské ul.)
1953-1957: PRAHA - studium na střední průmyslové škole strojní (Smíchov)
1957-1962: PRAHA - studium na ČVUT, Fakuta strojní
1963-1966: PRAHA - pracoval jako inženýr v Potravinářském výzkumném ústavu (Strašnice)
1966-1967: PRAHA - začal kandidaturu (CSc=PhD) na ČVUT, Fakulta strojní
1967: KANADA - oženil se a odjel z Prahy pokračovat postgraduální studia v Kanadě
1967-1971: KANADA, London, Ontario - studoval PhD (bio-inženýrství)
1971-1973: London, Ontario - vyučoval na University of Western Ontario
1974- dcera MONIKA (nyní doktorka v Montrealu >> 2008 vnuk LUKÁŠ)
1976- syn MARTIN (nyní software poradce, D-J a majitel tanečního studia v Montrealu)
1981- sabatický rok na Universitě v Puerto Rico (Karibik)
1990- sabatický rok na Universitě v Lausanne IFPL (Švýcarsko)
2003- sabatický rok na universitách v Australii a v Lausanne
1973-2005: MONTREAL - profesoroval na McGill University (bio-Chemické inž.)
2005-dále: MONTREAL, Kanada - do pense,
Mezinárodní konsultant v čistotě vod a prostředí:
www.EvergladesHUB.com
http://biosorption.mcgill.ca/bv/bv.htm

Studia:
Mechanical Engineer

Studia:
Chemical & Biochemical Engineering

Povolání / Profession:
Full Professor of Chemical Engineering in 1992

Bohumil byl(a) sezdán(a) s MUDr. Zuzana HYŠKOVÁ-VOLESKÝ 14 Červenec 1967, Paris, France (Czechoslovak Consulate, registered in Brno)). Zuzana (dcera od František Josef HYŠKA, - účetní a Marta PROROKOVÁ-HYŠKOVÁ) se narodil(a) 12 Březen 1944, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Employment: 1960-1999, Praha, Hellichova Str.; child nurse - Nursery Manager
• Rozvod / Divorce: po 1962, Praha, Czech Rep.; Never re-married. Důvod rozvodu brzo po svatbě je neznámý.
• Sňatek / Marriage-1: 22 Říjen 1960, Praha, Czech Rep.; Married (18 years old)

Poznámky:

Narrated in 2014 by BV(iii):
Sister MARIE (*1942)
I only have a flash memory of my younger sister Marie being born in Prague (1942) where we originally lived in Libe?. She was born in the 'sanatorium' in Praha-Podolí and had a problem inflammation of her navel for some time right after birth. Sister Marie was 2-3 years old when we resided in Konarovice. She was born cross-eyed and always had a problem with her vision, wearing thick glasses. When back in Praha, I went to the primary school in Vladislavova street (that moved into a closeby building in Charvatova street - which got demolished much later) and Marie attended a closeby school in Vojtesska street.
Marie fell in love with Vav inec BODENLOS (Lenci) and she was just waiting to turn 18 and married. Living in the shared family Ostrovní 12 apartment, they soon had a son JIŘÍ BODENLOS (*1962). For some reason that nobody in the family knows or understands, Marie insisted on a divorce immediately as Lenci returned from his 1-year military service - and never remarried again. Marie's son Jiří grew up with a single parent into a big stout man. However, throughout decades, Marie had a steady but married boyfriend in Ing. Luděk Zoch.

Sňatek / Marriage-1:
divorced in 2 years ~ 1962

Pohřeb:
Poh eb ní obřed konán v Mal síní strašnického krematoria ale byla převezena a pohřbena je v rodinné hrobce Bayerů v Kolíně-Zálabí (Kolín, Czech rep.).

Marie byl(a) sezdán(a) s Ing. Vavřinec BODENLOS 22 Říjen 1960, Praha - Staroměstská radnice, kostel u Křižovníků; rozvod Ano, datum neznámé. Vavřinec (syn od Georgius (Gyorgy, Jiří) BODENLOS, - actuarius, Nižný Medzev a Editha Carolina BOLGÁR-BODENLOSOVÁ, - Nižný Medzev 166) se narodil(a) 19 Srpen 1939, Medzev, Košice, Slovakia. [Schéma rodiny]