Poznámky:

«b»František WENIG«/b», sr. (1805-73) byl po otci řídícím učitelem ve Staňkově, ale učil take v Kolovči, Lštění a mezi léty 1824-28 i na domažlitské dívčí škole. Jeho bratr «b»Jan«/b» (1808-73), se také stal řídícím učitelem na jazykové smíšené škole při hornickém kostele sv. Barbory nedaleko Všekar. Oba byli známi jako výborní učitelé, muzikanti a nadčení kulturní pracovníci. Za manželky si vzali sestry TRNKOVY - z vážené staňkovské měšťanské rodiny, dcery tkalce Adama Trnky a Johanny Berkové z Kolovče.
A sice «b»František«/b» měl «b»Salomenu«/b» (21.3. 1812 - 2.11. 1886) a «b»Jan«/b» si vzal «b»Kateřinu«/b» (2.8. 1816 - 21.1. 1891) , takže byli spolu sešvagřeni. Obě neohrožené kantorské ženy a matky vypomáhaly svým manželům na jejich působištích nejen pečlivou školnickou dřinou, ale take při vyučování dívek v domácích i ručních pracích, jako to činila už jejich tchýně Eva.
Oba synové Filipa Weniga založili početné rody učitelů, profesorů, malířů, hudbníků i vědců, kteří ovládli všechny činnosti lidské tvořivosti. Pokračovatelem Františovým na staňkovské "školičce" i kostelním kůru byl syn «b»Josef«/b», sice předčasně zemřelý, ale nadmíru zasloužilý o veřejný a kulturní život celého Staňkovska.

František byl(a) sezdán(a) s Salomena TRNKA-WENIG 4 Červen 1833, Staňkov, Czech Rep.. Salomena (dcera od Adam TRNKA, - soukeník, Staňkov a Joanna BERKA-TRNKA, z Kolovče) se narodil(a) 21 Březen 1812, Staňkov, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Listopad 1886. [Schéma rodiny]

František byl(a) sezdán(a) s Marie ZIGLEROVÁ, - z Městyse Staňkova Červenec 1829, Staňkov, Czech Rep.. Marie zemřel(a) cca 1832, Staňkov, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Alois WENIG«/b» (21.3.1842 - 13.8.16) po vystudování učitelského ústavu učil na národních školách Příbramska, yvláště v Bubovicích a Březnici. Pak zakotvil v Příbrami jako zatímní řídící učitel. Byl to muž velmi vzdělaný, milovník literatury, hudby I výtvarného umění. Sám tvořil půvabné lyrické verše a maloval. Po sňatku s «b»Josefínou KAVALIEROVOU«/b», pocházející ze známé sklářské rodiny v Sázavě nad Sázavou, však zanechal neral a s bolestí svého učitelství a stal se účetním ve sklárně svého švagra. U Wenigů a Kavalírů se scházela pravidelně pestrá umělecká společnost a hrálo se české divadlo. Podle tradice napsal «b»Alois WENIG«/b» několik divadelních "kusů", které venkovské herecké společnosti rády a s úspěchem hrály.

Alois — Josefina KAVALÍROVÁ, - ze sklářské rodiny. Josefina se narodil(a) Sázava nad Sázavou, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Julius«/b» «b»WENIG«/b» (7.7.1844 - - 1924). Po studiích v Českých Budějovicích začal působit na národních školách v rodném kraji. Učil v německých obcích ač byl upřímý a činný vlastenec. Pobyl v Holíšově, Blížejově a nejdéle v Meclově.

Julius — . Neznámé [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Zaměstnání / Position: 1873-1891, Staňkov, Czech Rep.; řídící učitel

Poznámky:

«b»Josef WENIG«/b» byl v inspekčních zprávách velmi kladně hodnocen, „jako jeden z nejhorlivějších u okresu". Po něm v letech 1891-1905 vedl školu Václav Zahořík.
Další dva roky byla škola v rukou „zatímního správce" a v roce «b»1907«/b» získal místo řídícího učitele «b»Ferdinand WENIG«/b», výrazná osobnost nejen ve školství, ale také zasloužilý organizátor veřejného života. Výrazně se také angažoval v prosazení novostavby školní budovy.
(Zdroj: Literární sborník k 100. výročí vzbudování školy 2014) :
http://www.google.ca/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=33&ved=0ahUKEwiWmOeO5LfNAhUp64MKHbTJAq04HhAWCCowAg&url=http%3A%2F%2Fwww.zsstankov.cz%2Fcs%2F470%2F1002%2Fdownload%2F699.pdf&usg=AFQjCNF0mAb4ZWb-NrHGnfMC_4jes3mNKg&sig2=z6xzV-aXOyFeNyDyN-K75g

«b»«i»Mgr. Jan P. HOLÝ :
«/b»«/i»Řídící učitel «b»Josef WENIG«/b», který byl zároveň ředitelem kůru v chrámu sv. Jakuba, žil mezi 19.11. 1846 a 20.5. 1888. Byl osmý z 10 dětí Františka Weniga a Salomeny Trnkové, z nichž vzešlo 5 učitelů.
Josef WENIG učil už v nové škole (1866), prožil významné změny ve státní i zemské školské soustavě a dočkal se dokonce uznáné ve svém rodišti a okolí. Oženil se v roce 1872 s Marií Aloisií, dcerou sedláře a měšťana ve východočeské Dobrušce, Antonína Šuberta a jeho maželky Anny, rodem Vobořilové z blízkého Opočna.
Manželka Josefa, «b»Marie Aloisie (roz. Šubertová)«/b», byla sestrou vynikajícího českého dramatika, spisovatele a ředitele Národního divadla Frantička Adolfa ŠUBERTA. Měla bratra Antonína Schuberta take v nedalekém Horšovském Týně a pražský slavný bratr za nimi často dojížděl. Našel jsem jej jako kmotra synovců vlastnoručně podepsaného ve staňkovské matrice. Z Národního divadla přicházely do Staňkova tehdy častěji I jiné vzácné návštěvy. Mezi nimi to byl asi nejčastěji slavný komik Jindřich Mošna, který se tu začal učit na dudy, což použil později ne jednou při svých nezapomenutelných vystoupeních "na prknech".


Zaměstnání / Position:
«b»Josef WENIG«/b» byl v inspekčních zprávách velmi kladně hodnocen, „jako jeden z nejhorlivějších u okresu". Po něm v letech 1891-1905 vedl školu Václav Zahořík.
Další dva roky byla škola v rukou „zatímního správce" a v roce «b»1907«/b» získal místo řídícího učitele «b»Ferdinand WENIG«/b», výrazná osobnost nejen ve školství, ale také zasloužilý organizátor veřejného života. Výrazně se také angažoval v prosazení novostavby školní budovy.

Josef, byl(a) sezdán(a) s Marie Aloisie SCHUBERTOVÁ-WENIGOVÁ 1872, Staňkov, Czech Rep.. Marie (dcera od SCHUBERT a SCHUBERTOVÁ) se narodil(a) cca 1846, Dobruška, Czech Rep.; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Jmenování / Appointment: 1891, Praha, Czech Rep.; Yemský školní inspektor
• Narození / Birth: 9 Září 1849, Staňkov, Czech Rep.; Matrika: http://www.portafontium.eu/iipimage/30068512/stankov-10_1020-n?x=11&y=46&w=387&h=200
• Profesor: 1878, Praha. Czech Rep.; Karlova Universita, obor čeština, latina řečtina

Poznámky:

«i»Karel WENIG«/i» (1878 Olomouc - 1964 Praha) ???
Citace z : Akad. Bulletin CAV: http://abicko.avcr.cz/2014/02/09/
"Karel Wenig se narodil 5. června 1878 v Olomouci v rodině filologa a zemského školního inspektora «b»Františka Weniga«/b»."
Etc.etc. -

«b»František WENIG : «/b»
(http://ipac.svkkl.cz/arl-kl/m-cs/detail-kl_us_auth-0277718-Wenig-Frantisek-18491922/) :
Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a Klatovech, klasickou filologii na pražské univerzitě. Od r. 1873 učil na reálce v Příbrami, o čtyři roky později v Olomouci. V l. 1879-1883 učil v Litomyšli, kde se přátelil s A. Jiráskem. Poté jmenován okresním školním inspektorem ve Slaném, od r. 1887 referentem pro obecné školství při zemské školní radě v Praze. Významně přispíval k reformě školství - prosadil sestavení modernějších čítanek s umělecky cennějšími texty a články o českých dějinách, vymohl ilustrování slabikáře M. Alšem ap.
V r. 1908 jmenován dvorním radou. V důchodu žil v Drachkově u Soběslavi.
- Autor knihy vzpomínek na život vesnické školy, drobných vzpomínek na A. Jiráska a M. Alše.
«u»«b»Působiště«/u»«/b»:
(http://ipac.svkkl.cz/arl-kl/m-cs/detail-kl_us_auth-0277718-Wenig-Frantisek-18491922/) :
České Budějovice, Drachkov (Strakonice), Klatovy, Litomyšl, Olomouc (1878 syn Karel), Praha, Příbram (1885 syn Arnošt),Slaný.

1907 - Zem. škol. «b»inspektor Fr. WENIG«/b» navštívil školu v Trojovicích ("nedostatečná - postavit novou !")
http://www.lsokol.cz/cs/genealogie/kroniky/pameti-trojovic-cast-ii/

Jina zmínka: http://www.veseli.cz/soubory/18068/vesel11-06.pdf
Listina z báně kostela sv. Václava v Drachově (u Veselí nad Lužnicí, z r. 1913):
"Též zde bydlel slovutný a velectěný pan c.k. zemský školní inspektor dvorní rada «b»František WENIG«/b», který pro letní pobyt ve zdejší obci vystavěl si villu - "

Narození / Birth:
Matrika narození:
http://www.portafontium.eu/iipimage/30068512/stankov-10_1020-n?x=11&y=46&w=387&h=200
Kmotr Jan WENIG, podučitel v Staňkov Město (bratr otce Františka = strýc Franti ka ml.)
Kmotra Kateřina WENIG, jeho manželka

František — WENIGOVÁ. [Schéma rodiny]

Marie — PhMr Vilém ŽEGKLITZ, - lékárník. [Schéma rodiny]

Růžena — PhDr, JUDr Bedřich MAREK, - učitel a odborný spisovatel. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Dr. Jaromír WENIG«/b», universitní professor, se narodil v Sázavě 4.12.1877 a zemřel v Olomouci 1.9.1933. Byl to významný český zoolog a znalec české fauny. Napsal a vzdal řadu obsáhlou řadu původních prací. Slyšel jsem o něm pochvalně vyprávět svého otce, který byl na univerzitě jeho žákem. Vydal I fysiologický atlas a významnou práci o štítné žláze.

Jaromír — . Neznámé [Schéma rodiny]

Jan — . Neznámé [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Adolf Wenig«/b» («u»13. srpna «/u» «u»1874 «/u», «u»Staňkov «/u» u «u»Horšovského Týna «/u» - «u»19. března «/u» «u»1940 «/u», «u»Praha«/u») byl český «u»spisovatel «/u», «u»pedagog «/u», «u»libretista «/u» a «u»překladatel «/u» z francouzštiny. Byl bratrem výtvarníka «u»Josefa Weniga «/u», otcem spisovatele Dr. «u»Jana Weniga «/u» a dále otcem výtvarníka «u»Adolfa Weniga «/u». Sestra «b»Růžena «/b»se provdala za divadelního historika «u»Vojtěcha Kristiána Blahníka «/u».
Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho otec a předtím i děd působili jako «u»řídící učitelé «/u». Když vychodil obecnou školu, poslal ho otec na studia do «u»Domažlic «/u», kde byl ubytován u krejčího Votruby (bylo tehdy zvykem, že menší řemeslníci a úředníci ubytovávali přespolní «u»studenty «/u»). Toto období bylo poměrně obtížné, Votrubova manželka na něm velice šetřila (podle slov jeho matky bylo skrze krajíce Votrubovou ukrojené vidět až ke kostelu) a krátce nato zemřel i jeho otec.
Matka Adolfa Weniga Marie Wenigová (rozená Schubertová, 1846-??), která kromě něj měla ještě další tři děti, se odstěhovala ke svému bratrovi «u»Františku Adolfu Šubertovi «/u» do Prahy.«sup»[«u»zdroj? «/u»]«u»«/sup»[p 1]«/u» Od roku 1888 již byla s dětmi policejně hlášena sama. Proto se Adolf Wenig musel vzdát svého snu - studií na univerzitě. Dostudoval nižší střední školu na Smíchově, následně Pražský učitelský ústav a šel učit - nejprve na «u»Žižkov «/u», poté na «u»Vinohrady «/u».
Dne 21. února 1903 se oženil s «b»Pavlou «/b»(Paulinou) «b»Korbovou «/b»(«u»30. červenec «/u» «u»1880 «/u» - «u»26. březen «/u» «u»1963 «/u»), dcerou pražského obchodníka.
Od roku «u»1904 «/u» bydleli manželé Wenigovi v «u»Praze «/u» na «u»Vinohradech «/u» na Korunní třídě číslo 71, 13. července 1905 se jim narodil syn Jan, pozdější spisovatel dr. «u»Jan Wenig«/u». Adolf Wenig tehdy pracoval jako učitel na škole v Čelakovského ulici.
Ve volném čase se věnoval spisovatelské činnosti, především knihám «u»pověstí «/u», na nichž spolupracoval i se svým bratrem «u»Josefem «/u», který k nim často vytvářel «u»ilustrace «/u». Většina «u»rukopisů «/u» byla psána ručním tiskacím krasopisem, «u»psací stroj «/u» začal používat teprve na sklonku života.
Literární dílo Adolfa Weniga je rozsáhlé (databáze NK ČR eviduje 189 vydaných titulů) a proto je níže uveden pouze výběr a první vydání vybraných titulů v češtině. Napsal řadu knih pro děti (byl vůbec jedním z prvních spisovatelů, kteří tvořili kvalitní dětskou literaturu), posbíral a sepsal řadu českých «u»pověstí «/u»; na jeho libreto «u»«i»Čert a Káča «/u»«/i» složil «u»Antonín Dvořák «/u» známou operu.
(Zdroj: http://www.wikiwand.com/cs/Adolf_Wenig)

ENGLISH brief:
«b»Adolf Wenig«/b» (1874 - 1940) was born in Stankov u Horšovského Týna in a teaching family. Because his father soon died, the son could end only the lower secondary school and then completed his education at the Prague Teachers Institute.
All his life he devoted himself to teaching mission and a collection of legends and myths. Among the best known are rumors of Old Prague, heroic rumors of Blanik Moravian-Silesian reputation. Also translated and wrote songs and libretti, among other things, worked with Antonín Leopold Dvořák on the opera The Devil and Kate. He was a close friend of the famous singer Ema Destin
Source: http://www.tfsimon.com/Ex-Libris-Tavik-Frantisek-Simon-(1877-1942).html

Narození:
Matrika narození Staňkov, pag.130:
http://www.portafontium.eu/iipimage/30068523/stankov-21_1320-n?language=cs

Adolf byl(a) sezdán(a) s Pavla KORBOVÁ-WENIGOVÁ, - dcera obchodníka z Prahy 21 Únor 1903, Praha, Czech Rep.. Pavla se narodil(a) 30 Červenec 1880, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 26 Březen 1963, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

WIKIPEDIA: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Wenig
«b»Josef Wenig«/b» («u»12. února «/u» «u»1885 «/u», «u»Staňkov«/u» u «u»Horšovského Týna «/u» - «u»8. září «/u» «u»1939 «/u», «u»Praha «/u») byl český «u»malíř «/u», «u»ilustrátor «/u», jevištní a kostýmní «u»výtvarník «/u».
Byl synovcem divadelního ředitele a dramatika «u»Františka Adolfa Šuberta «/u» a strýcem výtvarníka «u»Adolfa Weniga «/u». Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Emanuela Lišky a na Akademii výtvarných umění, kterou ukončil v roce «u»1905 «/u».
V roce «u»1907 «/u» jej přivedl F. A. Šubert do nově založeného «u»Divadla na Král.Vinohradech «/u» jako jevištního výtvarníka. Zde působil s dvojím přerušením (mimo Vinohrady byl od 24. 9. «u»1908«/u» do roku «u»1912 «/u» a od roku «u»1917 «/u» do roku «u»1920 «/u») až do své smrti. V letech «u»1922 «/u» až «u»1939 «/u» byl i šéfem výpravy. Jen za prvních deset měsíců působení v Divadle na Král. Vinohradech vypravil pětačtyřicet her. Spolupracoval však i s dalšími pražskými a mimopražskými divadly a kabarety a rovněž s «u»Národním divadlem «/u». Za třicet let své činnosti jako jevištní výtvarník vypravil přes 620 inscenací«u»[5]«/u».
Výtvarný projev Josefa Weniga směřoval k náladové jevištní stylizaci a vyhovoval proto inscenačnímu způsobu «u»Jaroslava Kvapila «/u». Jejich první společnou prací byla inscenace «u»Tylova «/u» «i»Strakonického dudáka«/i». Společně pracovali i na mnoha inscenacích her «u»Williama Shakespeara «/u» a zdokonalili tzv. «u»shakespearovské «/u» jeviště, které s využitím hloubky členěného prostoru dovolovalo bez složitých přestaveb inscenovat hru s mnoha obrazy tak, že pro důležité scény bylo využíváno vyvýšeného jeviště s dekorovaným pozadím, a prostor před oponou, oddělený portálem, sloužil epizodním výstupům.
Kromě scény navrhoval i divadelní kostýmy a podílel se na návrzích divadelních plakátů. Rovněž navrhoval scény a kostýmy pro film a zajišťoval výtvarný doprovod pro různé publikace a knihy.

«b»Souhrn života Josef WENIG«/b» (JW) :
(http://www.sberatel-ksk.cz/clanek-o-jednom-betlemu-a-vyroci-josef-jaroslav-wenig-2016020001) :
- narozen 12. 2. 1985 Staňkov u Horšovského Týna jako syn řídícího učitele,
- v květnu 1988 mu umírá otec,
- matka zůstává se 4 sirotky sama. Po 3 letech zápasu přichází její bratr František Adolf Šubrt (dramatik a I. ředitel ND), aby si vzal sestru s dětmi k sobě do Prahy
- 1891 začal J. W. chodit do cvičné školy při Ústavu učitelském v Panské ulici a zde dokončil obecnou školu,
- 1896 až 1900 Malostranská reálka,
- 1900 až 1904 studium na Uměleckoprůmyslové škole u prof E. K. Lišky, prof. Maška a prof. J. Schikanedra,
- 1905 studium na Akademii výtvarných umění,
- 1907 při otevření vinohradského divadla byl přiveden F. A. Šubrtem na Vinohrady a mladý talentovaný výtvarník tam setrval do stávky souboru divadla, kdy ze solidarity se strýcem divadlo opustil,
- 1911 výzdoba Obecního domu, Fr. restaurace v přízemí, 3 monumentální panó Vinařství, Chmelařství a Praha vítající své hosty,
- 1912 spol. s Jaroslavem Kvapilem na přípravě sletové scény,
- 1914 vznik Divadla umění, kde výtvarníci pod vlivem Apii a Craiga ovlivnili budoucnost světového divadla, s tím, že J. W. výtvarné dílo se řadí do okruhu českého divadelního symbolismu,
- 1914 až 1916 II. období J. W. na Královských Vinohradech jako jevištní výtvarník, pro sál Městského divadla v Náchodě monumentální dekorativní olejomalby,
- 1916 v červnu se žení s Johanou Antonií Škorpilovou (1891-1957),
- 1917 působí v divadle Rokoko jako výtvarník,
- 1. 1. 1917 jmenování malířem scénické výpravy Národního divadla,
- 4. 5. 1919 se narodil syn Jiří (1919-1995),
- 1922 až 1939 III. Období v Divadle na Vinohradech \endash šéf výpravy,
- 8. 9. 1939 umírá ve věku 54 let, v Praze.

Růžena byl(a) sezdán(a) s Vojtěch Kristián BLAHNÍK, - historik 2 Květen 1912, Praha, Czech Rep. - Farní kostel na Smíchově. Vojtěch se narodil(a) 12 Srpen 1888, Dobrovice u Mladé Boleslavi, Czech Rep.; zemřel(a) 11 Červen 1934, Litoměřice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Pense / Pension: Září 1948, Praha, Czech Rep. - Charles' University
• Profesor: 1920, Praha, Czech Rep.; Klasická filologie na filosofické fakultě Karlovy university

Poznámky:

Karel WENIG (1878 Olomouc - 1964 Praha) ???
«b»«i»(Je to on ?«/b»«/i» Ověřit-Check!«b»)«/b» - Citace z Akademického Bulletinu Akademie věd ČR:
http://abicko.avcr.cz/2014/02/09/

Karel Wenig se narodil 5. června 1878 v «b»Olomouci«/b» v rodině filologa a zemského školního inspektora «b»Františka Weniga«/b». V letech 1884-1889 navštěvoval obecné školy ve Slaném a na Smíchově a poté studoval na pražských gymnáziích: I. a III. ročník na Smíchově, IV.-VIII. ročník v Křemencově ulici, kde roku 1897 úspěšně složil maturitní zkoušku.
Po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na níž si, zjevně ovlivněn otcem, zvolil obor klasická filologie. Vysokoškolské studium absolvoval v letech 1897-1900. Ve svém životopise uvádí, že navštěvoval „čtení o filologii klasické, o sanskrtu, češtině i němčině". Mezi jeho učitele patřili mj. významní jazykovědci Josef Král a Jan Kvíčala. V prosinci 1901 K. Wenig vykonal zkoušku z češtiny pro nižší gymnázia, v červnu 1902 složil státní zkoušku z klasické filologie, čímž získal aprobaci z latiny a řečtiny pro střední školy. V prosinci 1902 si mohl na základě rigorózních zkoušek připojit ke svému jménu titul «b»doktora filozofie«/b».
Po vysokoškolských studiích zahájil dráhu středo-školského profesora. Nejprve krátce působil jako suplent na Akademickém gymnáziu v Praze (1902-1903), ale už roku 1903 byl jmenován skutečným učitelem na gymnáziu ve Slaném.
V letech 1904-1905 studoval jako státní stipendista na Filozofické fakultě berlínské univerzity. Po návratu z Německa natrvalo zakotvil v Praze. V roce 1905 byl znovu přidělen na Akademické gymnázium a od roku 1906 byl skutečným učitelem při reálném a vyšším gymnáziu v Křemencově ulici. Zde získal téhož roku titul profesora a byla mu pravidelně udělována vědecká dovolená pro další vzdělávání a bádání.
V lednu 1908 se habilitoval na Filozofické fakultě české univerzity v Praze v oboru klasické filologie na základě habilitační práce «i»Metrické studie «/i»(1906), jejímž podkladem byla studie «i»O pramenech Augustinova spisu De musica«/i» («i»Listy filologické«/i» 33, 1906, s.1-17, 81-95, 161-182). Od roku 1908, kdy se stal soukromým docentem, se tak již mohl plně věnovat badatelské práci. Roku 1910 byl navíc pověřen správou řeckého oddělení prosemináře pro klasickou filologii.
V srpnu 1920 byl jmenován mimořádným a o rok později řádným profesorem Univerzity Karlovy. Po jmenování vedl čtyřletý přednáškový kurz, který zahrnoval dějiny řecké literatury a římské odborné prózy. Přednášel také o řeckých a římských starožitnostech (tj. archeologii), vyučoval úvod do studia klasické filologie a kritiku a hermeneutiku v klasické filologii.
Od prosince 1914 byl dopisujícím členem III. třídy ČAVU, svého členství se však v březnu 1918 vzdal a nepřijal ani zvolení mimořádným členem ČAVU v roce 1916. Od ledna 1915 byl mimořádným členem KČSN. U příležitosti osmdesátých narozenin mu bylo roku 1958 uděleno čestné členství v Jednotě klasických filologů při ČSAV.
První Wenigovy vědecké práce byly uveřejněny v letech 1900 a 1901 («i»Kdy byl napsán Minuciův dialog „Octavius"?«/i», «i»Listy filologické «/i»27, 1900, s. 161'96165; V jaké podobě se nám zachovala «i»Aischylova tragoedie«/i»…, «i»Listy filologické«/i» 28, 1901, s. 161'96173, 321'96342). V popředí jeho vědeckého zájmu byla nejprve antická metrika, jak dokládá i jeho habilitační spis.
Později se zaměřil na literární dějiny; zabýval se především vývojem antického řečnictví. Tato problematika se také stala tématem Wenigova nejvýznamnějšího díla, třísvazkových «i»Dějin řečnictví řeckého«/i» (Praha 1916, 1923 a 1936). V Listech filologických publikoval mnohé obsáhlé studie věnované římskému písemnictví, mj.«i» O Vergiliových Bukolikách a současném směru literatury římské«/i» (1908), «i»Romantická literatura římská doby Augustovy«/i» (1912), «i»Rhetorismus v literatuře římské prvního stol. po Kr. «/i»(1913), «i»Quintilian a římský klasicismus«/i» (1934). Wenig se při badatelské i pedagogické práci zaobíral také metodologickými problémy a kritikou při řešení otázek pravosti a hodnověrnosti starověkých literárních památek.
Do trvalé penze Karel Wenig odešel v září 1948. I nadále se však v soukromí věnoval studiu starověkých literárních textů. Dožil se 86 let, zemřel 12. března 1964 a je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Jiné události:

• Děkan: 1931-1932, Praha, Czech Rep.; Právnická fakulta, Karlova universita
• Doktorát: 1907, Praha, Czech Rep.; JUDr, Karlova universita, Právnická fakulta
• Profesor: 1924, Praha, Czech Rep.; Právnická fakulta, Karlova universita
• Studia: 1906, Praha, Czech Rep.; Karlova universita, Právnická fakulta
• Uvězněn: 1942-1945; Zatčen německým gestapem za odbojovou činnost

Poznámky:

«b»«i»Wikipedie:«/b»«/i» https://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_Wenig-Malovsk%C3%BD
«b»Arnošt Wenig-Malovský«/b», původně jen «b»Arnošt Wenig«/b» («u»10. září «/u» «u»1883 «/u» «u»Příbram «/u» - «u»21. října «/u» «u»1964 «/u» «u»Jičín «/u»), byl český právník, profesor «u»obchodního «/u» a «u»směnečného «/u» práva a děkan «u»Právnické fakulty Univerzity Karlovy «/u».
Pocházel z tradiční učitelské rodiny, např. jeho starší bratr «u»Karel «/u» byl profesorem klasické filologie na «u»filosofické fakultě «/u». Bratranec «u»Josef Wenig «/u» byl zase akademický malíř a ilustrátor. Sám Arnošt v roce 1906 vystudoval «u»právnickou fakultu «/u», kde o rok později získal «u»doktorát práv «/u», a zpočátku získával praxi u «u»pražského zemského soudu «/u». Na delší dobu se ale poté stal «u»magistrátním «/u» úředníkem.
Během této doby nicméně absolvoval studijní cesty do «u»Mnichova «/u» a «u»Berlína «/u» a na základě výzvy profesora «u»Hermanna-Otavského «/u» se se spisem "«i»O patentní licenci podle rakouského práva soukromého "«/i» roku 1911 «u»habilitoval «/u» v oboru obchodního a směnečného práva. Roku 1919 byl jmenován mimořádným a v roce 1924 řádným «u»profesorem «/u».
Arnošt Wenig vydal řadu prací, např. «i»O náhradnictví v právu směnečném«/i», především ale široce použitelnou a opakovaně vydávanou učebnici «i»Příručka práva obchodního, platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku«/i».
Stal se členem «u»České akademie věd a umění «/u» a kromě toho se díky sňatku se Zdeňkou Dolanskou, dcerou ministra spravedlnosti «u»Josefa Dolanského «/u», seznámil s mnoha významnými osobnostmi tehdejšího československého průmyslu a získal členství v řadě správních rad. Zastával též dvakrát funkci «u»děkana «/u» právnické fakulty, ačkoli druhé funkční období bylo přerušeno 17. listopadu 1939 uzavřením všech českých vysokých škol «u»okupačními orgány «/u». Vrátil se proto do služeb pražského magistrátu a zároveň se zapojil do odbojové činnosti ve skupině primátora «u»Klapky «/u». Skupinu ale brzy rozbilo «u»gestapo «/u», profesor Wenig byl odsouzen na doživotí a zbytek války strávil v různých německých věznicích. Po válce začal používat své krycí jméno z doby okupace „Malovský" jako součást příjmení. Vrátil se na fakultu, ale vzhledem k tehdejším poměrům, které obchodnímu právu příliš nepřály, začal vyučovat «u»občanské «/u» a «u»rodinné právo «/u» a podílel se na přípravě učebnice v těchto právních oborech. Nakonec přešel na «u»Vysokou školu ekonomickou «/u», kde začal zavádět tzv. «u»podnikové «/u» právo.

Arnošt byl(a) sezdán(a) s Zdenka Marie DOLANSKÁ-WENIGOVÁ 29 Září 1917, Brno, Czech Rep.. Zdenka (dcera od JUDr Josef DOLANSKÝ, - advokát, ministr a Zdenka VAVŘÍNKOVÁ-DOLANSKÁ) se narodil(a) 1 Duben 1895, Uherské Hradiště, Czech Rep.; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

RNDr «b»Karel WENIG«/b» (7.6:1906, Praha - 9.12.1970 Praha), univerzitní professor, přednášel fysiologii obratlovců a člověka. Napsal řadu odborných prací, z nichž nejvýznamnější jsou pravděpodobně "Fysilogie člověka a živočichů" a "Praktikum živočišné fysiologie". Všichni členové rodu Aloise WENIGA projevovali po celý život lásku a příchylnost ke Staňkovu, kolébce svého rodu.

Poznámky:

«b»Jan WENIG, «/b»významný český výtvarník a pedagog , se narodil v Mrákově dne 15.8:1910 a zemřel v Plzni 2.5.1972. Byl po léta vedoucím katedry výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě v Plzni, uplatnil se skoro ve všech malířských a grafických oborech a napsl take řadu odborných prací. (Rovněž monografii Mistra Jaroslava Špillara, vycházející však z pramenů a průzkumů, které nashromáždil zasloužilý plzeňský literát Frantšek X. Bucha).

«i»http://www.artotekaplzen.cz/index.php?list=detail_autor&id=1589289651459b7ebe453a3 :
«/i»Jan Wenig studoval nejprve na fakultě architektury a pozemního inženýrství ČVUT v Praze (1928 '96 1930), odtud přešel na AVU (1930 '96 1936, ateliéry J. Loukoty aj. Obrovského), od r. 1939 pedagogicky působí jako profesor výtvarné výchovy na gymnáziích a učitelském ústavu v Plzni. Spolu s Františkem Kolihou vytvořili na plzeňské reálce prostředí, které bylo „v Plzni k soudobým výtvarným proudům nejvstřícnější ze všech středoškolských působišť. Významně napomáhalo prosazení moderního pohledu na umění i poučení o kubistických přístupech" (B. Losenický). Od r. 1948 byl předsedou Sdružení západočeských výtvarných umělců. V téže a později i jiných funkcích pracoval v nově vzniklém krajském středisku SČVU v Plzni. Od r. 1963 působil jako docent výtvarné výchovy na PF v Plzni, kromě pedagogické práce se věnoval i teoretické činnosti, psal texty do katalogů, spolupracoval s deníky a rozhlasem. V letech 1962 '96 1969 byl členem tvůrčí skupiny Kontakt.
Wenigova tvorba je od počátku založena konstruktivně, v závěru studií se projevuje vliv Cézannova díla, k němuž jej přitahoval důraz na výtvarný řád. V duchu doznívajícího civilismu je mu blízké téma periferie či specifická atmosféra divadelního a cirkusového prostředí ztvárněná (pro české umění charakteristickými) výrazovými prostředky civilistní poetiky a primitivismu, s nimiž souvisí i Wenigovi vnitřně blízká pročištěnost plochy a formy. Od 40. let se prosazuje snaha zpřehlednit obrazový prostor zřetelnější konstruktivní organizací. Wenig se přiklání k tehdy již aktuálně odeznělé, výtvarně a esteticky však dosud přitažlivé a v regionálním prostředí svým způsobem dosud avantgardní morfologii a skladebnosti kubismu. Jan Wenig pracuje s kubistickým tvaroslovím v neoklasicistní formulaci, jeho konstruktivní charakter je mu prostředkem pročištěné, harmonické definice prostoru a tvaru. Nesleduje prostorotvorné principy kubismu, nýbrž spojuje konstruktivní kubistickou morfologii s infinitivním prázdným prostorem a dematerializující, jemně tónovanou monochromní barevností, jež má hluboce harmonický účin. Zůstává přitom věrný osvojené tematice, současně se inspiruje literárním postavami (Rimbaudovi poutníci, 1964), a étosem biblických postav a témat (Biblický jezdec I a II, 1969, Máří Magdaléna, 1969). Obraz Akrobat z Artotéky města Plzně je syntetickým výrazem Wenigova tvůrčího vývoje
Vystavoval samostatně v r. 1960 v Praze, řadu samostatných výstav měl v Plzni a na Plzeňsku, účastnil se kolektivních, zejm. členských výstav SZVU a SČVU, se skupinou Kontakt vystavoval v r. 1963 '96 1969 v Plzni a v r. 1969 v NSR. Jan Wenig byl významným autorem výstavy Ohlasy kubismu v Plzni (GmP, 2001, katalog).

Poznámky:

«b»Jan Wenig «/b»
Rozhlasový novinář, filmový publicista a scenárista . Filmový kritik. Autor rozhlasových pořadů - věnovaných českému hranému filmu. (1945-1948)
Jan Wennig v letech 1916-1924 vystudoval reálné gymnázium. V letech 1924-1930 studium na filozofické fakultě Univerzity Karlovy '96 obor dějiny divadla a srovnávací literatury). V letech 1930-1931 absolvoval státní knihovnický kurs. Jako publicista se začal prosazovat již v období svých studií na FF UK. Ve dvacátých letech spolupracoval s ilustrovaným týdeníkem Rozkvět a časopisem Rozpravy Aventina. Po absolvování studia na FF UK a státního knihovnického kurzu (1931) se v roce 1934 stává členem redakce programového časopisu Týden rozhlasu a přispívá i do dalšího časopisu, který vydává Československý rozhlas '96 Přehled rozhlasu/Svět mluví. Zde publikoval články v podobě humorných medailónků na chování tehdejších diskofilů '96resp. fanoušků populární hudby. Od února 1937 byl přijat do přednáškového oddělení rozhlasu a později pověřen úkolem vytvořit pravidelnou rubriku kulturní publicistiky. Jan Wening vytvořil tuto rubriku pod názvem Kulturní týden. Od října 1939 začíná spolupracovat s deníkem Národní listy, kam píše filmové recenze a kritiky věnované české filmové tvorbě. Jako novinář se účastní I. Filmových žní ve Zlíně a jejich zhodnocení uveřejňuje v Revue Brázda (1940). Zde působil jako člen soutěžní poroty. V roce 1940 podle jeho předlohy natočil režisér Václav Bínovec film «i»,,Madla zpívá Evropě"«/i» a v roce 1943 se společně s režisérem Františkem Čápem spolupodílel na scénáři Filmu «i»,,Tanečnice".«/i» Své poznatky z hlediska filmového kritika shrnul v publikaci «i»,,Poznámky k filmovému námětu"«/i», která vyšla jako cyklostylem vydaná nákladem edice časopisu Filmový kurýr v roce 1943. V letech 1939-1943 zastává funkci tiskového referenta v rozhlase a od roku 1943 se věnuje pořadu ,,Ze světa literatury". Po osvobození v roce 1945 se stává vedoucím rubriky '96 «i»Kulturní hlídka«/i». V rámci této rubriky vedl rozhovory s osobnostmi české divadelní scény, ale také s filmovými režiséry a herci působícími v zahraničí (Karel Lamač, R. Myzet). V letech 1946-1947 přispíval do časopisu Kino a do Filmové práce. Jako filmový scenárista spolupracoval s režisérem Miroslavem Cikánem na filmové komedii «i»,,Alena"«/i» (1947). Po únoru 1948 byl přeložen do dokumentačního oddělení (1952-1953). Zde koncipoval myšlenku založení zvukového archívu význačných kulturních osobností a tím přispěl k položení základů rozhlasové dokumentaristiky v českém rozhlase. V letech 1949-1950 působil také jako filmový kritik deníku Zemědělské noviny. Občasně spolupracoval s časopisem Film a doba (1955, 1958). V roce 1959 mu vyšla kniha - «i»,,Herci o sobě",«/i» kterou vydalo nakladatelství Orbis. Na přelomu padesátých a šedesátých let spolupracoval s deníkem Lidová demokracie a Svobodné slovo, přispíval do časopisů Kino a Výtvarná práce. Spolupracoval také s časopisem Svět v obrazech. Jako redaktor oddělení dokumentaristiky ČsRo působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1966.
I. Filmový kritik a publicista. Externě začal s deníkem Národní listy spolupracovat již od roku 1934. (Přispíval pod šifrou:W). Na podzim roku 1939 nahradil Václava Hanno Jarku ve funkci hlavního filmového referenta Národních listů. Jako filmový kritik se účastnil I. filmových žní ve Zlíně,kde byl členem soutěžní komise, která udělovala ceny. V letech 1940 a 1943 se prosadil jako filmový scenárista. Po válce působil jako vedoucí kulturní rubriky '96 Kulturní hlídka '96 1945-1948, kde zavedl pravidelné referování o událostech v českém i světovém filmu. K filmové kritice se jako publicista navrátil v roce 1955 rezenzí na film ,,Dalibor" v časopise Kino. S časopisy Kino a Film a doba (1955)
Jako filmový scenárista se začal prosazovat v roce 1940.
Dílo Jana Weniga, které po sobě zanechal, je velmi rozsáhlé. Zasahovalo do oblasti rozhlasové reportáže a také do oblasti rozhlasových interview o divadle a filmu. Součástí Kulturní hlídky byly i pravidelné informace o premiérách českých hraných filmů. Mimo to věnoval velkou pozornost historii Staré Prahy a tak prokázal i velkou znalost z oblasti místopisu. Velký zájem o operu ho přivedl ke spolupráci s hudebními skladateli, včetně spolupráce se scénou Vinohradského divadla.
(«i»https://sites.google.com/site/cestifilmovipubliciste/jan-wening-filmovy-kritik-a-publicista«/i»)

Jan — Libuše WENIGOVÁ. Libuše se narodil(a) 27 Srpen 1906, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 20 Září 1991, Praha, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Vinohrady, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Adolf Wenig«/b» («u»28. dubna «/u» «u»1912 «/u», «u»Praha «/u» - «u»11. května «/u» «u»1980 «/u», Praha) byl český akademický «u»malíř «/u», jevištní a kostýmní «u»výtvarník «/u». Je uváděn v literatuře jako «b»Adolf Wenig ml.«/b»
Byl synem «u»spisovatele «/u» «u»Adolfa Weniga «/u» («u»1874 «/u»-«u»1940 «/u») a mladším bratrem spisovatele Dr. Jana Weniga («u»1905 «/u»-«u»1979 «/u»). Jeho strýcem byl jevištní a kostýmní «u»výtvarník «/u» «u»Josef Wenig «/u». Adolf Wenig je otcem Marie Wenigové, kostýmní výtvarnice «u»Městských divadel pražských «/u».
Vystudoval «u»Akademii výtvarných umění v Praze «/u» («u»1929 «/u»-«u»1935 «/u»). Od roku «u»1937 «/u» externě spolupracoval s «u»Národním divadlem «/u» v Praze. V letech «u»1939 «/u» až «u»1948 «/u» byl šéfem výpravy v «u»Divadle na Vinohradech «/u».«u»[2]«/u» Kromě jevištní výpravy navrhoval i kostýmy. Od roku «u»1953 «/u» působil až do důchodu v roce «u»1978 «/u» v «u»Městských divadlech pražských «/u». Spolupracoval však i s dalšími divadly, ještě tři roky po jeho smrti uvedlo v roce «u»1983 «/u» «u»Smetanovo divadlo «/u» «u»Janáčkovy «/u» «i»Příhody lišky Bystroušky«/i» s jeho dříve navrženými kostýmy.
Za svůj život provedl více než 400 jevištních a kostýmních výprav.«u»[4]
1971«/u» - stříbrná medaile na pražském quadriennale.
Je pochován na «u»Vinohradském hřbitově «/u» v Praze.
WIKIPEDIA: https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Wenig_(v%C3%BDtvarn%C3%ADk)

Adolf — . Neznámé [Schéma rodiny]

Poznámky:

Česká «u»divadelní «/u» a televizní «u»režisérka «/u», žačka «u»E. F. Buriana «/u».
Od roku 1958 působila v «u»Československé televizi «/u».
Od 1971 se věnovala režii inscenací hudebních děl a koncipovaným hudebním pořadům, které byly oceňovány v celém světě, např. cyklus «i»Hudba«/i» «i»na«/i» «i»českých«/i» «i»hradech«/i» «i»a«/i» «i»zámcích«/i», «i»Láska, vzdor a smrt«/i», «i»Kouzelné«/i» «i»zrcadlo«/i» «i»Cyrila«/i» «i»Boudy«/i».
(FILM-DATABASE: http://www.fdb.cz/lidi/56763-eva-marie-bergerova.html)