Pavla byl(a) sezdán(a) s Adolf WENIG, - učitel, spisovatel 21 Únor 1903, Praha, Czech Rep.. Adolf (syn od Josef, sr. WENIG, - řídící učitel ze Staňkova (strýc Arnošta) a Marie Aloisie SCHUBERTOVÁ-WENIGOVÁ) se narodil(a) 13 Srpen 1874, Staňkov, Czech Rep.; zemřel(a) 19 Březen 1940, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Jan Wenig «/b»
Rozhlasový novinář, filmový publicista a scenárista . Filmový kritik. Autor rozhlasových pořadů - věnovaných českému hranému filmu. (1945-1948)
Jan Wennig v letech 1916-1924 vystudoval reálné gymnázium. V letech 1924-1930 studium na filozofické fakultě Univerzity Karlovy '96 obor dějiny divadla a srovnávací literatury). V letech 1930-1931 absolvoval státní knihovnický kurs. Jako publicista se začal prosazovat již v období svých studií na FF UK. Ve dvacátých letech spolupracoval s ilustrovaným týdeníkem Rozkvět a časopisem Rozpravy Aventina. Po absolvování studia na FF UK a státního knihovnického kurzu (1931) se v roce 1934 stává členem redakce programového časopisu Týden rozhlasu a přispívá i do dalšího časopisu, který vydává Československý rozhlas '96 Přehled rozhlasu/Svět mluví. Zde publikoval články v podobě humorných medailónků na chování tehdejších diskofilů '96resp. fanoušků populární hudby. Od února 1937 byl přijat do přednáškového oddělení rozhlasu a později pověřen úkolem vytvořit pravidelnou rubriku kulturní publicistiky. Jan Wening vytvořil tuto rubriku pod názvem Kulturní týden. Od října 1939 začíná spolupracovat s deníkem Národní listy, kam píše filmové recenze a kritiky věnované české filmové tvorbě. Jako novinář se účastní I. Filmových žní ve Zlíně a jejich zhodnocení uveřejňuje v Revue Brázda (1940). Zde působil jako člen soutěžní poroty. V roce 1940 podle jeho předlohy natočil režisér Václav Bínovec film «i»,,Madla zpívá Evropě"«/i» a v roce 1943 se společně s režisérem Františkem Čápem spolupodílel na scénáři Filmu «i»,,Tanečnice".«/i» Své poznatky z hlediska filmového kritika shrnul v publikaci «i»,,Poznámky k filmovému námětu"«/i», která vyšla jako cyklostylem vydaná nákladem edice časopisu Filmový kurýr v roce 1943. V letech 1939-1943 zastává funkci tiskového referenta v rozhlase a od roku 1943 se věnuje pořadu ,,Ze světa literatury". Po osvobození v roce 1945 se stává vedoucím rubriky '96 «i»Kulturní hlídka«/i». V rámci této rubriky vedl rozhovory s osobnostmi české divadelní scény, ale také s filmovými režiséry a herci působícími v zahraničí (Karel Lamač, R. Myzet). V letech 1946-1947 přispíval do časopisu Kino a do Filmové práce. Jako filmový scenárista spolupracoval s režisérem Miroslavem Cikánem na filmové komedii «i»,,Alena"«/i» (1947). Po únoru 1948 byl přeložen do dokumentačního oddělení (1952-1953). Zde koncipoval myšlenku založení zvukového archívu význačných kulturních osobností a tím přispěl k položení základů rozhlasové dokumentaristiky v českém rozhlase. V letech 1949-1950 působil také jako filmový kritik deníku Zemědělské noviny. Občasně spolupracoval s časopisem Film a doba (1955, 1958). V roce 1959 mu vyšla kniha - «i»,,Herci o sobě",«/i» kterou vydalo nakladatelství Orbis. Na přelomu padesátých a šedesátých let spolupracoval s deníkem Lidová demokracie a Svobodné slovo, přispíval do časopisů Kino a Výtvarná práce. Spolupracoval také s časopisem Svět v obrazech. Jako redaktor oddělení dokumentaristiky ČsRo působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1966.
I. Filmový kritik a publicista. Externě začal s deníkem Národní listy spolupracovat již od roku 1934. (Přispíval pod šifrou:W). Na podzim roku 1939 nahradil Václava Hanno Jarku ve funkci hlavního filmového referenta Národních listů. Jako filmový kritik se účastnil I. filmových žní ve Zlíně,kde byl členem soutěžní komise, která udělovala ceny. V letech 1940 a 1943 se prosadil jako filmový scenárista. Po válce působil jako vedoucí kulturní rubriky '96 Kulturní hlídka '96 1945-1948, kde zavedl pravidelné referování o událostech v českém i světovém filmu. K filmové kritice se jako publicista navrátil v roce 1955 rezenzí na film ,,Dalibor" v časopise Kino. S časopisy Kino a Film a doba (1955)
Jako filmový scenárista se začal prosazovat v roce 1940.
Dílo Jana Weniga, které po sobě zanechal, je velmi rozsáhlé. Zasahovalo do oblasti rozhlasové reportáže a také do oblasti rozhlasových interview o divadle a filmu. Součástí Kulturní hlídky byly i pravidelné informace o premiérách českých hraných filmů. Mimo to věnoval velkou pozornost historii Staré Prahy a tak prokázal i velkou znalost z oblasti místopisu. Velký zájem o operu ho přivedl ke spolupráci s hudebními skladateli, včetně spolupráce se scénou Vinohradského divadla.
(«i»https://sites.google.com/site/cestifilmovipubliciste/jan-wening-filmovy-kritik-a-publicista«/i»)

Jan — Libuše WENIGOVÁ. Libuše se narodil(a) 27 Srpen 1906, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 20 Září 1991, Praha, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Vinohrady, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Adolf Wenig«/b» («u»28. dubna «/u» «u»1912 «/u», «u»Praha «/u» - «u»11. května «/u» «u»1980 «/u», Praha) byl český akademický «u»malíř «/u», jevištní a kostýmní «u»výtvarník «/u». Je uváděn v literatuře jako «b»Adolf Wenig ml.«/b»
Byl synem «u»spisovatele «/u» «u»Adolfa Weniga «/u» («u»1874 «/u»-«u»1940 «/u») a mladším bratrem spisovatele Dr. Jana Weniga («u»1905 «/u»-«u»1979 «/u»). Jeho strýcem byl jevištní a kostýmní «u»výtvarník «/u» «u»Josef Wenig «/u». Adolf Wenig je otcem Marie Wenigové, kostýmní výtvarnice «u»Městských divadel pražských «/u».
Vystudoval «u»Akademii výtvarných umění v Praze «/u» («u»1929 «/u»-«u»1935 «/u»). Od roku «u»1937 «/u» externě spolupracoval s «u»Národním divadlem «/u» v Praze. V letech «u»1939 «/u» až «u»1948 «/u» byl šéfem výpravy v «u»Divadle na Vinohradech «/u».«u»[2]«/u» Kromě jevištní výpravy navrhoval i kostýmy. Od roku «u»1953 «/u» působil až do důchodu v roce «u»1978 «/u» v «u»Městských divadlech pražských «/u». Spolupracoval však i s dalšími divadly, ještě tři roky po jeho smrti uvedlo v roce «u»1983 «/u» «u»Smetanovo divadlo «/u» «u»Janáčkovy «/u» «i»Příhody lišky Bystroušky«/i» s jeho dříve navrženými kostýmy.
Za svůj život provedl více než 400 jevištních a kostýmních výprav.«u»[4]
1971«/u» - stříbrná medaile na pražském quadriennale.
Je pochován na «u»Vinohradském hřbitově «/u» v Praze.
WIKIPEDIA: https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Wenig_(v%C3%BDtvarn%C3%ADk)

Adolf — . Neznámé [Schéma rodiny]