Jiné události:

• Pense / Pension: Září 1948, Praha, Czech Rep. - Charles' University
• Profesor: 1920, Praha, Czech Rep.; Klasická filologie na filosofické fakultě Karlovy university

Poznámky:

Karel WENIG (1878 Olomouc - 1964 Praha) ???
«b»«i»(Je to on ?«/b»«/i» Ověřit-Check!«b»)«/b» - Citace z Akademického Bulletinu Akademie věd ČR:
http://abicko.avcr.cz/2014/02/09/

Karel Wenig se narodil 5. června 1878 v «b»Olomouci«/b» v rodině filologa a zemského školního inspektora «b»Františka Weniga«/b». V letech 1884-1889 navštěvoval obecné školy ve Slaném a na Smíchově a poté studoval na pražských gymnáziích: I. a III. ročník na Smíchově, IV.-VIII. ročník v Křemencově ulici, kde roku 1897 úspěšně složil maturitní zkoušku.
Po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na níž si, zjevně ovlivněn otcem, zvolil obor klasická filologie. Vysokoškolské studium absolvoval v letech 1897-1900. Ve svém životopise uvádí, že navštěvoval „čtení o filologii klasické, o sanskrtu, češtině i němčině". Mezi jeho učitele patřili mj. významní jazykovědci Josef Král a Jan Kvíčala. V prosinci 1901 K. Wenig vykonal zkoušku z češtiny pro nižší gymnázia, v červnu 1902 složil státní zkoušku z klasické filologie, čímž získal aprobaci z latiny a řečtiny pro střední školy. V prosinci 1902 si mohl na základě rigorózních zkoušek připojit ke svému jménu titul «b»doktora filozofie«/b».
Po vysokoškolských studiích zahájil dráhu středo-školského profesora. Nejprve krátce působil jako suplent na Akademickém gymnáziu v Praze (1902-1903), ale už roku 1903 byl jmenován skutečným učitelem na gymnáziu ve Slaném.
V letech 1904-1905 studoval jako státní stipendista na Filozofické fakultě berlínské univerzity. Po návratu z Německa natrvalo zakotvil v Praze. V roce 1905 byl znovu přidělen na Akademické gymnázium a od roku 1906 byl skutečným učitelem při reálném a vyšším gymnáziu v Křemencově ulici. Zde získal téhož roku titul profesora a byla mu pravidelně udělována vědecká dovolená pro další vzdělávání a bádání.
V lednu 1908 se habilitoval na Filozofické fakultě české univerzity v Praze v oboru klasické filologie na základě habilitační práce «i»Metrické studie «/i»(1906), jejímž podkladem byla studie «i»O pramenech Augustinova spisu De musica«/i» («i»Listy filologické«/i» 33, 1906, s.1-17, 81-95, 161-182). Od roku 1908, kdy se stal soukromým docentem, se tak již mohl plně věnovat badatelské práci. Roku 1910 byl navíc pověřen správou řeckého oddělení prosemináře pro klasickou filologii.
V srpnu 1920 byl jmenován mimořádným a o rok později řádným profesorem Univerzity Karlovy. Po jmenování vedl čtyřletý přednáškový kurz, který zahrnoval dějiny řecké literatury a římské odborné prózy. Přednášel také o řeckých a římských starožitnostech (tj. archeologii), vyučoval úvod do studia klasické filologie a kritiku a hermeneutiku v klasické filologii.
Od prosince 1914 byl dopisujícím členem III. třídy ČAVU, svého členství se však v březnu 1918 vzdal a nepřijal ani zvolení mimořádným členem ČAVU v roce 1916. Od ledna 1915 byl mimořádným členem KČSN. U příležitosti osmdesátých narozenin mu bylo roku 1958 uděleno čestné členství v Jednotě klasických filologů při ČSAV.
První Wenigovy vědecké práce byly uveřejněny v letech 1900 a 1901 («i»Kdy byl napsán Minuciův dialog „Octavius"?«/i», «i»Listy filologické «/i»27, 1900, s. 161'96165; V jaké podobě se nám zachovala «i»Aischylova tragoedie«/i»…, «i»Listy filologické«/i» 28, 1901, s. 161'96173, 321'96342). V popředí jeho vědeckého zájmu byla nejprve antická metrika, jak dokládá i jeho habilitační spis.
Později se zaměřil na literární dějiny; zabýval se především vývojem antického řečnictví. Tato problematika se také stala tématem Wenigova nejvýznamnějšího díla, třísvazkových «i»Dějin řečnictví řeckého«/i» (Praha 1916, 1923 a 1936). V Listech filologických publikoval mnohé obsáhlé studie věnované římskému písemnictví, mj.«i» O Vergiliových Bukolikách a současném směru literatury římské«/i» (1908), «i»Romantická literatura římská doby Augustovy«/i» (1912), «i»Rhetorismus v literatuře římské prvního stol. po Kr. «/i»(1913), «i»Quintilian a římský klasicismus«/i» (1934). Wenig se při badatelské i pedagogické práci zaobíral také metodologickými problémy a kritikou při řešení otázek pravosti a hodnověrnosti starověkých literárních památek.
Do trvalé penze Karel Wenig odešel v září 1948. I nadále se však v soukromí věnoval studiu starověkých literárních textů. Dožil se 86 let, zemřel 12. března 1964 a je pohřben na Olšanských hřbitovech.