Tereza — Martin HAVLÍČEK. Martin se narodil(a) po 1728; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Kupec «b»Matěj Havlíček«/b» byl syn rolníka z Velké Losenice u Borové, který se v šestadvaceti letech oženil s Josefou Dvořákovou z Horní Cerekve na Pelhřimovsku, kam se její otec, sládek, přestěhoval z Archlebovic. Havlíček koupil pozemek v Borové, postavil si tam dům a otevřel obchod se smíšeným zbožím. Ze sedmi dětí Havlíčkových dorostly čtyři, Karel, František, Josef a Johanna.

Matěj byl(a) sezdán(a) s Josefina DVOŘÁKOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - dcera sládka z Horní Cerekve 14 Srpen 1818, Horní Cerekev, Czech Rep.. Josefina (dcera od Jan DVOŘÁK, - sládek v Horní Cerekvi a Rosalie ZWICKEROVÁ-DVOŘÁKOVÁ) se narodil(a) 14 Srpen 1791, Horní Cerekev, Czech Rep.; zemřel(a) 1 Červenec 1884, Havlíčkův Brod (Německý Brod), Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Antonín — Rosalie HOLCMANOVÁ-HAVLÍČKOVÁ. Rosalie se narodil(a) po 1790; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Přestěhování / Moved: 1830, Havlíčkův Brod (Něměcký Brod), Czech rep.; Rodina se přestěhovala z Borové
• Studia: 1833-1838, Havlíčkův Brod (Německý Brod), Czech Rep.; Gymnasium
• vězněn: 1851-1855, Brixen, Tyroly, Austro-Hungarian Empire; vlastenec persekuovaný císařskou vládou

Poznámky:

«u»«b»Karel HAVLÍČEK-Borovský
«/u»«/b»Ve svém rodišti prožil Havlíček prvních devět let dětství, potom byl rok v Jihlavě, pak sedm let v Německém Brodě, o prázdninách pobýval v Batelově. «b»
«/b»(Wikipedia: https://en.wikipedia.org/wiki/Karel_Havl%C3%AD%C4%8Dek_Borovsk%C3%BD )
Born in «u»Borová «/u», today «i»Havlíčkova Borová;«/i» 31 October 1821 - 29 July 1856) was a «u»Czech «/u» writer, poet, critic, politician, journalist, and publisher.
He lived and studied at the «u»Gymnasium «/u» in «u»Německý Brod «/u» (today Havlíčkův Brod), and his house on the main square is today the Havlíček Museum.
In 1838 he moved to Prague to study «u»philosophy «/u» at «u»Charles University «/u» and, influenced by the revolutionary atmosphere before the «u»Revolutions of 1848 «/u», decided on the objective of becoming a patriotic writer. He devoted himself to studying Czech and literature. After graduating he began studying «u»theology «/u» because he thought the best way to serve the nation would be as a priest. He was expelled, however, after one year for "showing too little indication for spiritual ministry".
After failing to find a teacher's job in «u»Bohemia «/u», he left for «u»Moscow «/u» becoming a tutor in a Russian teacher's family: he was recommended by «u»Pavel Josef Šafařík «/u». He became a «u»Russophile «/u» and a «u»Pan-Slav «/u», but after recognizing the true reality of the Russian society he took the pessimistic view that "Pan-Slavism is a great, attractive but feckless idea". His memories on the Russian stay were published first in magazines and then as a book «i»Obrazy z Rus«/i» («i»Pictures from Russia«/i»).
After he returned to Bohemia in 1844, he used his writing skill to criticize the public habit of embracing everything written in the recently reborn «u»Czech language «/u». His attack was aimed specifically at a novel by «u»Josef Kajetán Tyl «/u». «u»František Palacký «/u» helped Havlíček get a job as Editor of the «i»Pražské noviny«/i» newspaper in 1846.
In April 1848 he changed the name of the newspaper to «i»Národní noviny«/i» («i»National News«/i»). This paper became one of the first newspapers of the Revolutionary-era Czech «u»liberals «/u». He was concerned with the preparations of the «u»Congress of the Slavs «/u» in Prague. In July he was elected a member of «u»Austrian Empire «/u» «u»Constituent Assembly «/u» in «u»Vienna «/u» and later in «u»Kroměříž «/u». He finally gave up the seat to focus on his journalism. «i»Národní noviny«/i» became popular especially for his sharp-tongued «u»epigrams «/u» and his wit.
Havlíček was, politically, a "liberal nationalist." However, he refused to allow a "party line" to inform his opinions. Often, he would criticize those that agreed with him as much as those that disagreed. He exoriated revolutionaries for their radicalism, but also advocated ideas like universal «u»suffrage «/u»-a concept altogether too radical for most of his fellow liberals. He was a pragmatist, and had little patience for those that spent their time romanticizing the Czech nationality without helping it achieve political or cultural independence. He used much of the space in his newspapers to educate the people on important issues-stressing areas like economics, which were sorely neglected by other nationalist writers.
«u»
«/u»House in «u»Brixen «/u» where Havlíček was interned (1851-1855)
The Revolution in the Austro-Bohemian portion of the «u»Habsburg monarchy «/u» was defeated in March 1849 with dissolution of the «u»Kroměříž assembly «/u», but Havlíček continued to criticize the new regime. He was brought to court for his criticism (there was no freedom of the press in the Habsburg's territory) but he was found not guilty by a sympathetic jury. «i»Národní noviny«/i» had to cease publication in January 1850, but Havlíček did not end his activities. In May 1850 he began publishing the magazine «i»Slovan«/i» in «u»Kutná Hora «/u». The magazine was a target of «u»censorship «/u» from its start. It had to stop publication in August 1851, and Havlíček stood again at the court to answer on charges of dissent. Again, he was found not guilty by a sympathetic jury of Czech commoners.
Havlíček translated and introduced some satirical and critical authors into the Czech language culture including «u»Nikolai Gogol «/u» (1842) and «u»Voltaire «/u» (1851).«u»[1]«/u»
Against the law he was arrested by the police on the night of December 16, 1851, and forced into exile in «u»Brixen «/u», Austria (present-day «u»Italy «/u»). He was depressed from the exile, but continued writing. While in exile, he wrote some of his best work: «b»«i»Tyrolské elegie«/b»«/i» (Tirol Laments), «b»«i»Křest svatého Vladimíra«/b»«/i» (Baptism of St.Vladimir) and «b»«i»Král Lávra«/b»«/i» (King Lavra). When he returned from Brixen in 1855, he learned that his wife had died a few days earlier. Most of his former friends, afraid of the «u»Bach system «/u», stood aloof from him. Only a few publicly declared support for him.
He died from tuberculosis, aged 35. «u»Božena Němcová «/u» put a «u»crown of thorns «/u» on his head in the coffin. His funeral was attended by a procession of about 5,000 Czechs.

«u»«b»«i»Karel Havlíček Borovský«/u»«/b»«/i» se narodil v městečku Borová u Přibyslavi dne 31. října 1821 v kupecké rodině. Později se přestěhovali do Německého Brodu. Seznámil se s farářem Brůžkem, který ho vychovával a učil. Borovský chtěl být jako on, proto studoval teologii a filozofii na Karlově univerzitě v Praze.
Byl velice temperamentní, nesouhlasil s některými institucemi, kritizoval absolutismus. To vedlo až ke sporu s vedením školy a byl vyloučen. Poté nezískal ani místo středoškolského «u»učitele «/u», proto odešel do Ruska. Zde psal své první epigramy a přeložil «i»Mrtvé duše«/i» od Gogola. Po návratu upozorňoval, že ruský absolutismus je stejný jako «u»ten «/u» rakouský. V «u»díle «/u» «b»Obrazy z Rus«/b», vydané v roce 1845, kritizuje právě ten ruský absolutismus.
Od roku 1845 se živí jako literární kritik. Obzvláště kritizoval Tylovo dílo «i»Poslední Čech«/i». Stanovil 4 body v moderní literární kritice: svoboda umělce, vědecký přístup k dílu, kromě záporů musí být vyzvednuty i klady, kritik nemusí být umělcem. To se ovšem nelíbilo «u»ostatním «/u» kritikům.
Začal se stýkat s Palackým a stal se novinářem v Pražských novinách. V letech 1846-1848 byl dokonce jejich šéfredaktorem. Poté založil vlastní Národní noviny. Udělal z nich výbor, který pojmenoval «b»Duch Národních novin«/b». Po revoluci v roce 1848 byl jediným opozičním novinářem, proto musel zastavit jejich vydávání. Odešel do Kutné Hory. Zde vydával časopis Slovan, k němuž vycházely Epištoly kutnohorské.
Roku 1851 byl uprostřed noci zatčen a odvezen do tyrolského Brixenu. Byl zde odříznut od vlasti, přátel, čímž velice strádal psychicky. Jelikož byl ale nemocný, horský vzduch mu dělal velice dobře.
V roce 1855 mu onemocněla žena a on se mohl vrátit do Čech. Než dorazil, jeho manželka zemřela. O rok později skonal i tento bojovník za svobodu myšlenek, který celou dobu prosazoval ideu: "Nejdříve Čech a potom Slovan."
Zemřel 29. července 1856 v Praze.
Jeho pohřeb se stal velkým manifestem.

Tento text byl zkopírován ze serveru: «u»http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/karel-havlicek-borovsky.html#ixzz3sQxZa6VV
«/u»«b»
«/b»Jana Sobotková: "Karel Havlíček Borovský a ženská otázka", Diplomová práce (prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Brno 2006. http://is.muni.cz/th/64421/ff_m/

Karel byl(a) sezdán(a) s Julie SÝKOROVÁ-HAVLÍČKOVÁ 4 Březen 1848, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Havla. Julie se narodil(a) 16 Duben 1826, Svojšice, Pardubice, Czech Rep.; zemřel(a) 16 Duben 1855, Praha, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Olšany, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»František K. Havlíček«/b» (5.10. 1823 - 4. 11. 1912),
bratr Karla Havlíčka Borovského, byl do března roku 1848 zaměstnán v obchodu ve Vídeňském Novém Městě. Později převzal po své matce na přímluvu Julie Sýkorové, ženy Karla Havlíčka, obchod v Brodě.

František — Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3. Vilhelmína (dcera od Jan TRAUBA, - kočí u barona z Landentalu a Marie PEKÁRKOVÁ-TRAUBOVÁ) se narodil(a) 21 Listopad 1829, Zboží, Habry soud. okres, Čáslav polit. okres, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 22 Listopad 1829; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Josef Havlíček«/b» (12. 3. 1810 - 20. 11. 1889),
druhý bratr Karla Havlíčka Borovského (1821 - 1856), se narodil v Borové 12. března 1830. Studoval brodské gymnázium (1840-46), absolvoval dvouletý filozofický kurz (1847-49) v Praze a stal se hospodářským praktikantem v Lipnici a Boroticích
V letech 1850-54 vystudoval hospodářskou akademii v Uherském Altenburgu a po absolutoriu byl v roce 1855 přijat za sekretáře hraběte Hompesche v Jaroslavicích na Moravě, v jehož službách setrval jako hospodářský ředitel velkostatku Radlów u Tarnova až do roku 1869, kdy byl tento velkostatek prodán. Tehdy byl Havlíček prijat do státní služby jako geometr a referent odhadní komise pri regulaci pozemkové daně a přidělen do Kutné Hory, později do Štýrského Hradce a konečně do Pulje. Po ukončení prací byl penzionován jako vrchní revident při katastru v Kutné Hoře. V červenci 1861 se tento Josef Havlíček (st.) oženil s Karolinou Wenkeovou (*8. 5. 1839 Mor. Krumlov, +12. 12. 1905 Kutná Hora). Karolina byla dcerou Aloise Wenke (hospodářského ředitele knížete Liechtensteina v Moravském Krumlově) a jeho manželky Anny roz. Steindlové, dcery MUDr. Františka Steindla, lékaře v Dolních Kounicích na Moravě.

Josef byl(a) sezdán(a) s Karolina WENK 1861. Karolina (dcera od Alois WENK, - lesní správce a hosp. ředitel kníž. Lichtenštejna a Anna STEINDLOVÁ-WENK) se narodil(a) 8 Květen 1839, Moravský Krumlov, Czech Rep.; zemřel(a) 12 Prosinec 1905, Litoradlice, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Kutná Hora, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Johanna Nepomucena Havlíčková«/b» (7. 5. 1832 - 3. 6. 1913) - „Muky - Mucena - Žany",
sestra Karla Havlíčka Borovského, provdala se za humpoleckého kupce Jana Pujmana, který převzal kupectví v Brodě po Františku Havlíčkovi.

Johanna — Jan PUJMAN, - kupec z Humpolce. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Pobyt / Residence: 1852-1854, Brixen, Tyroly, Austro-Hungarian Empire; Matka Julie s dcerou Zdenkou žiji v Brixenu s Havlíčkem

Poznámky:

Byla jediným potomkem Karla Havlíčka a jeho ženy Julie. Narodila se den před Vánoci roku 1848 a dětství prožila především v péči matky a babičky Josefíny v Kutné Hoře a Německém Brodě. Otce jí v necelých třech letech života odvezli do Brixenu a během let 1855-1856 přišla kvůli tuberkulóze jak o něj, tak o svou matku. Jako sirotka se jí chopil strýc František Jaroš s rodinou. Ta ji upřímně milovala a zajistila Zdence vzdělání.
Otec Karel Havlíček byl vězněn a ona byla u Karlova švagra v Praze.
Poručníkem byl ponechán František Jaroš. Havlíčkův švagr se ovšem postupem času zadlužoval a mnozí se obávali, že ke splacení použije Zdenčiny peníze. Novým poručníkem byl proto určen známý český politik František Brauner a Zdence určil pobývat v rodině univerzitního knihovníka Jana Hanuše.
Zde ovšem Zdenka nebyla šťastná a tak si ji František Brauner po třech letech vzal k sobě. Nutno říct, že jejich vzájemný vztah také nebyl zcela ideální. Brauner byl společensky respektovaná osobnost s autoritativním chováním a Zdenka sice dospívající, ale zajisté po otci tvrdohlavá žena. Jistou oporu nepředstavovala ani Braunerova žena Augusta a tak si Zdenka našla upřímnou útěchu v několika společnicích. Brauner sám považoval za povinnost osmnáctileté Zdence nalézt adekvátního manžela. Jenže Zdenčino srdce si mezitím získal Kvido Battaglia. Ovšem vztah Dcery národa s rakouským vojákem a ještě ke všemu polského původu české společenské mínění nesneslo. Po Praze se začaly o Zdence šířit nepravdivé křivdy, klepy a tento vztah byl násilně ukončen. Poté Zdenka odolávala námluvám Václava hraběte z Kounic, až jí byl přiřčen statkář Antonín Svoboda. Ke sňatku již nedošlo. Začala se projevovat choroba jejích rodičů, až nakonec 20. září roku 1872 Zdenka Havlíčková zemřela ve věku necelých 24 let u své babičky v Německém Brodě.
Josefína Havlíčková tak byla nucena po svém manželu, synovi a snaše pochovat i vnučku.

INFO also:
http://www.novinky.cz/zena/styl/352163-trpky-udel-dcery-naroda-zdenky-havlickove.html

Poznámky:

Vlastimil ZÁTKA se od mládí věnoval otcovu podniku, v roce 1884 se oženil s Karlou Havlíčkovou, neteří «u»Karla Havlíčka Borovského«/u».

Karla byl(a) sezdán(a) s Vlastimil Rostislav ZÁTKA 5 Listopad 1884, Praha-Karlín, Czech Rep.. Vlastimil (syn od Hynek Ignatz ZÁTKA, - kamerální úředník, Č. Budějovice a Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147) se narodil(a) 11 Srpen 1851, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 4 Červen 1907, České Budějovice, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha - Olšany. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Povolání: Německý (Havlíčkův) Brod, Czech Rep.; Vrchní lesní správce knížete ze Schwartzenbergu

Poznámky:

«b»Josef HAVLÍČEK «/b»«i»mladší«/i» se narodil dne 9. října 1873 v Kutné Hoře, kde tehdy jeho rodiče bydleli. Poněvadž jeho matka pocházela z lesnické rodiny a Josef jezdil k prarodičům do Moravského Krumlova již jako dítě, líbilo se mu tam. Zároveň kromě matky ovlivněn i prarodiči, mladý Josef si vybral za životní povolání lesnictví. Absolvoval čtyri třídy c. k. státního reálného gymnasia v Kutné Hoře. Než byl přijat na lesnickou školu, musel absolvovat povinnou lesnickou praxi. Byla mu povolena knížetem Schwarzenbergem jako neplacenému lesnímu praktikantovi. Tak byl pridělen do revíru Kamenný Újezd na panství Krumlov.
V roce 1892 dostal povolení k další roční praxi a byl pridělen do revíru Stožec (Hutschenbach), panství Krumlov. Po ukončení praxe nastoupil v roce 1893 na Vyšší lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem, kterou ukončil maturitou dle vysvědčení ze dne 31. srpna l895.
Knížecím reskriptem byl Josef dne l. března 1896 prijat do služeb jako provizorní lesní adjunkt a zároveň byl také přijat do schwarzenberského penzijního fondu. Byl zařazen do platové třídy B V c, mimo to dostával mesíčně 100 korun jako příplatek na výstroj a také mu byl pridělen služební byt. Službu měl ustanovenu v revíru Netolice, panství Protivín.
Příštích téměř dvacet let vystřídal řadu služeb. Do stejné funkce byl 1. 4. 1898 přeložen na revír Poněšice, panství Hluboká, ale již 1. 10. 1898 byl přeložen na lesní úrad Hluboká s platem zlepšeným o jednu třídu s následným nástupem (od 1. 1. 1902) jako definitivní lesní adjunkt. Protože se osvedcil, dockal se dalšího zvýšení platu a povýšení (1. 11. 1904) na lesního s vedením revíru Litoradlice na stejném panství. Poměrně brzy, již 1. září 1906, byl Havlícek opět povýšen, a to do funkce lesního správce se jmenováním vedoucího revíru Bohouškovice na panství Krumlov. Od 1. ledna 1909 působil na panství Dlouhá Ves jako vedoucí revíru Schätzuv les (Schätzenwald). Ve stejné funkci byl pak ješte přeložen vícekrát; 1. 6. 1910 na revír Chreštovice (panství Protivín), 1. 10. 1916 na revír Radvanovice (panství Vimperk) a 1. 5. 1919 na revír Lipka (panství Vimperk), kde konečně působil nepřetržitě 12 let. 1. ledna 1925 se stal vrchním lesním správcem knížete ze Schwarzenbergu se zařazením do platové třídy A 7, zůstal však svobodný a bezdětný. Havlíček Josef byl na tehdejší dobu vynikající fotograf a jak dokazuje jeho služební postup, samozrejmě i po stránce lesnické a organizační byl výborným pracovníkem. Mimo jiné důsledně dbal na udržování plotu kolem Státní rezervace, kde se tehdy ještě vyskytoval vzácný všivec žezlovitý («i»Pedicularis sceptrum carolinum«/i»). Zajímala ho ornitologie a také na toto téma napsal několik krátkých článků do odborných časopisů. Porosty revíru Lipka v roce 1929 silně poškodil polom, což Havlíček nesl velmi težce a zůstaly po něm četné fotografie těchto škod.
V roce 1930 bylo rozhodnuto prozkoumat pozůstatky Karla Havlíčka Borovského, uložené v hrobce na pražských Olšanských hřbitovech. Proto úřady jako nejbližšího mužského příbuzného požádaly Josefa Havlíčka, aby jménem rodiny dal souhlas k exhumaci a odbornému lékařskému prozkoumání pozůstatků. Ani ostatní příslušníci rodiny neměli námitek. K vyzvednutí rakve a opětnému pietnímu uložení do olšanské hrobky byl Josef Havlíček pozván, obou aktu se zúcastnil a pořizoval i fotografie.
Podle tzv. „Dohody mezi Státním pozemkovým úřadem a JUDr. Adolfem Schwarzenbergem", mělo být celé panství Vimperk vyvlastněno v rámci pozemkové reformy. Havlíček do státní služby nechtěl a předpokládal, že revír Lipka také bude vyvlastněn. Požádal tedy o preložení jinam, aby mohl zustat ve schwarzenberských službách. Bylo mu vyhověno, takže jeho preložení dnem l. cervence 1931 ho přivedlo do revíru Kamenný Újezd na panství Český Krumlov. Tak se Havlíček opět dostal tam, kde jako zcela mladý praktikant začínal svou lesnickou dráhu. Prestože revír Kamenný Újezd byl rozlohou velmi malý, kníže mu ponechal stejný plat, jako měl v Lipce. V Kamenném Újezdě dlouho nesloužil, neboť mu to nedovolil jeho zdravotní stav a proto jednašedesátiletý Havlíček požádal o penzionování. Nebyl důvod mu nevyhovět, a tak mu byl ke dni 1. 1. 1934 přiznán trvalý důchod. V myslivně v Kamenném Újezdě mu byl ponechán byt, aby se nemusel stěhovat.
Později Havlíček vážně onemocněl a byl léčen v českobudějovické nemocnici, kde skonal dne 10. kvetna 1942. Byl pochován 12. května 1942 v Kamenném Újezdě.

Pavla — Arnošt CHLEBORÁD, - ředitel školy v Bechyni. [Schéma rodiny]