Jiné události:

• Koncentrační tábor: 1941-1945, Mauthausen, Germany - koncentrační tábor; Přežil

Julius byl(a) sezdán(a) s Theodora HOLOUBKOVÁ-KUBERTOVÁ 30 Červen 1950. Theodora se narodil(a) 5 Listopad 1921, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 27 Srpen 1998, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

1. Jan KUBERT, PhDr se narodil(a) 17 Červen 1953, Praha, Czech Rep..

Poznámky:

«b»Julius [I] KUBERT
«/b»«i»(July 6, 1864 in Rokycany '96 December 6, 1907 in Praha)
«/i»Julius came from a well-heeled Czech family from Rokycany, where his father was a Pharmacy owner. Apparently, he did not show inclination for learning and finally found his place in the military. After graduation from a military academy he received a commission of a Captain (Hauptmann) in the Infantry, which brought him ultimately to České Budějovice, where he met his future wife. Vlastislav paints a rather unflattering picture of his brother-in-law. Undoubtedly, this conveys his parents' opinion as well. According to the «i»Narrative «/i»Julius [I] had been accustomed to luxury, which he could easily afford. Even in the Army he kept two personal riding horses, enjoyed service of two
batmen, travelled only first class etc. He travelled a lot and even ventured to Chicago in «i»1893 «/i» to
visit the World Fair. He readily displayed arrogance and haughtiness.
Before meeting Bohumila he sought out German speaking company in České Budějovice and communicated with his brother in German. The latter was very likely a major issue for Bohumila's father. August [I] Zátka love for, and expression of Czech culture and language by Czech nationals was a litmus test for a character of a person. Nevertheless, in the «i»Narrative «/i»Vlastislav quotes from a letter by then widowed Bohumila«b», «/b» in which she fervently disputes this harsh characterization of her husband Julius [I]. Unfortunately the date of the letter is obviously incorrect; therefore we do not know when Bohumila wrote it. In the letter the loyal widow bravely counters all the "accusations", and paints a picture of a kind, sensitive gentleman and loving father of his little daughter Eva, and of a Czech with deep nationalistic and patriotic feelings and mastery of the Czech language. Since
Czech was his mother tongue, he allegedly struggled with German during his studies.
I cannot avoid suspicion that both the Vlastislav's character sketch and the apology by his widow were written from extreme positions.
I dare to offer the following reflection: an officer of Czech or any other Slavic nationality in the Austrian Imperial Army must have felt under pressure to demonstrate his loyalty to the Monarchy even more strongly than an ethnic German-Austrian. It is not difficult to imagine Julius' [I] anxiety and eagerness to become accepted into the German-speaking officer corps. It is easy again to imagine how such ambition might have led him to overstate his loyalty by an excessive display of German sympathies, by an association with German fellow officers and by favoring the German element in his social interactions.
Nonetheless, Julius [I] complied with his future father-in-law's precondition before the latter granted him consent to marry his daughter. Julius [I] resigned his commission in the Army under the false pretext of ill health. Regrettably, he did not have any profession or aptitude for another occupation besides his military training. After having toyed with an idea of becoming a land-owner-manager, he resigned himself to a life of leisure. After a while this boring life prompted him to apply for the reclamation of his commission in the Army, which he was fortunately granted.
Julius [I] Kubert and Bohumila (Milka) settled in Praha, where both their children «b»Eva «/b»and «b»Julius [II] «/b» were born. Tragically, Julius [I] died only seven weeks after his son's birth, leaving the young widow with two little children.
(«u»Source«/u»: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" «/i»)

(Medical):«b»«i»Medical Comment
«/b»«/i»The tragic and astonishingly similar fates of «b»Julius [I] Kubert «/b»and his brother in law, «b»JUDr
Jindřich Rychlík«/b», first husband of Olga Zátková, prompts me to digress once more in the
medical field«b». «/b»Both Julius [I] Kubert and Jindřich Rychlík died of tertiary syphilis, with the form
affecting the central nervous system, colloquially known as general paralysis or general paresis
(or palsy) of the insane. In this day and age it is easy to forget how devastating disease syphilis
used to be when no effective treatment existed, in particular in its tertiary forms. The disease
affected all strata of society. It was only with the discovery of penicillin in early 1940's, that
effective treatment became available. The insidious early stages causing no hardship for the
infected person may mask the disease until it explodes in the terminal devastating stages, which
affect various vital organs, including the central nervous system. The involvement of the brain
and spinal cord by the disease results in disintegration of the personality and to motor
dysfunction. The disease was not unlike AIDS in our day, before the discovery of modern antiretroviral drugs.
Typically, the disease carried away young men and women in the flower of their lives, leaving behind despair, shame and financial ruin of families. Perhaps the most painful for the families was the personality change of the unfortunate victims, which was quite common. This is what happened to these two luckless young men.
«b»Julius [I] Kubert «/b»was«b» 41«/b», when the illness declared itself by his intellectual decline. He realized he could no longer cope with preparations of the examinations for staff officers. Motor dysfunction and personality change followed, the latter apparently for the better. According to Vlastislav, the illness transformed him into a meek, kind, patient and modest person. This only added to the pain of his close ones. He was discharged from the Army for the second time, this time for legitimate health reasons. He died at «b»43 «/b»after an accidental injury suffered under influence of the disease. Thus, he was mercifully spared of the disgrace of institutionalization.
«b»JUDr Jind Rychlík«/b», Olga's husband, became manifestly ill at 43 and died at 46. The similarity of the fates of the husbands of the two sisters gives an eerie sensation of the implacability of the hand of destiny. One must not, however forget that the disease was quite common in the upper middle class, and that the hypocritical prudish society is at least partly to be blamed for the spread of the disease amongst young gentlemen.
«b»Bohumila «/b»never remarried. She devoted her life to her orphaned children. Her father August [I], who shared with her the guardianship of the children, was ever important in her life. Besides caring for her children, her greatest joy was continuous learning, which she never gave up. Her English and her French became so good that she won a contract for translation of Galsworthy's Forsyth Saga. She accomplished this literary success with a minimal commercial reward. Nonetheless, the income earned from her translation work helped her to buy a small house in Libni which gave her independence and privacy she yearned for. For the sake of sparing others she kept her sorrows, pains and disappointments to herself. Thinking first of others and sparing them of worries appears to be a pattern throughout her life. This included her health problems. Neglect of her own health was a luxury she could hardly afford, as her health had never been robust. Typically, she kept mum about her troubles till advanced, causing in the end considerable worries for her daughter Eva and her husband MUDr Hilar [II] pi ka, who literally saved her life on a number of occasions.
At this point the «i»Narrative «/i»ends. Because Bohumila ("bábuška") spent the rest of her life with her daughter's Eva family, she is well remembered by her grandchildren, who all keep fondest memories of her. I was fortunate that I met her and knew her, before and after our marriage with Diana.
(Source: «i»From Petr PETRIK, MUDr : "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" «/i»)
«b» «/b»

Pohřeb:
H bitov Praha-Vy :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm
CZ00002, PRG000-01605.JPG, 2 fotos

Julius byl(a) sezdán(a) s Bohumila (Milka) ZÁTKOVÁ-KUBERTOVÁ, - překladatelka angl. literatury 26 Červenec 1902, Praha, Czech Rep.. Bohumila (dcera od JUDr. August ZÁTKA, - advokát, politik a Jana KLAVÍKOVÁ-ZÁTKOVÁ) se narodil(a) 13 Prosinec 1883, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 27 Květen 1971, Praha, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Vyšehrad, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Bohumila, «/b»"babuška" «b»Milka, «/b»never remarried after the premature death ofher husband«b» Julius (i) KUBERT«/b».
She devoted her life to her orphaned children. Her father August [I], who shared with her the guardianship of the children, was ever important in her life. Besides caring for her children, her greatest joy was continuous learning, which she never gave up. Her English and her French became so good that she won a contract for translation of Galsworthy's Forsyth Saga. She accomplished this literary success with a minimal commercial reward. Nonetheless, the income earned from her translation work helped her to buy a small house in Libnič which gave her independence and privacy she yearned for. For the sake of sparing others she kept her sorrows, pains and disappointments to herself. Thinking first of others and sparing them of worries appears to be a pattern throughout her life. This included her health problems. Neglect of her own health was a luxury she could hardly afford, as her health had never been robust. Typically, she kept mum about her troubles till advanced, causing in the end considerable worries for her daughter Eva and her husband MUDr Hilar [II] Špička, who literally saved her life on a number of occasions.
At this point the «i»Narrative «/i»ends. Because Bohumila ("bábuška") spent the rest of her life with her daughter's Eva family, she is well remembered by her grandchildren, who all keep fondest memories of her.
(«u»Source«/u»: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»":«/i»)

Poznámky:

JUDr August ZÁTKA - první předseda - Národní Jednota Pošumavská (České Budějovice) založena 31.8.1884 a zrušena 1948.
«b»August Zátka«/b», plným jménem «b»August Pantaleon Zátka«/b» («u»27. července «/u» «u»1847 «/u» «u»České Budějovice [1]«/u» '96 «u»31. ledna «/u» «u»1935 «/u» «u»České Budějovice [2][3]«/u»), byl «u»rakouský «/u» a «u»český «/u» advokát a politik z vlivného českobudějovického «u»rodu Zátkových «/u», na přelomu 19. a 20. století poslanec «u»Českého zemského sněmu «/u», předák českojazyčné komunity v Budějovicích, po vzniku Československa krátce «u»předseda správní komise Českých Budějovic «/u».
WIKIPEDIE:
Chodil na piaristickou obecnou školu, pak od roku 1857 na gymnázium v Jindřichově Hradci, kde bydlel u strýce Jana. Zůstal zde až do roku 1861, i po strýcově odchodu, teprve toho roku přešel na německé piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, ovšem v oktávě opět studoval v Jindřichově Hradci, kde i maturoval. Následně vystudoval práva a v červenci 1869 promoval. Roku 1870 získal titul doktora práv. Absolvoval vojenskou službu a soudní praxi v Štýrském Hradci. Ve věku 23 let se vrátil do Budějovic jako začínající advokát. Zároveň se po boku svého otce, podnikatele a politika «u»Hynka Zátky «/u» zapojil do veřejného života. Od března 1876 měl vlastní advokátní kancelář v Budějovicích.«u»[4][5]«/u»
V 70. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky, v níž vystřídal otce Hynka Zátku. V «u»zemských volbách v Čechách v roce 1878 «/u» byl zvolen v «u»kurii «/u» venkovských obcí (volební obvod Budějovice '96 Lišov '96 Trhové Sviny '96 Hluboká '96 Týn n. Vltavou) do «u»Českého zemského sněmu «/u».«u»[6]«/u» Zvolen byl jako člen «u»Národní strany «/u» (staročeské).«u»[7]«/u» Mandát obhájil ve «u»volbách v roce 1883 «/u»,«u»[8]«/u» «u»volbách v roce 1889 «/u» i «u»volbách v roce 1895 «/u»,«u»[5]«/u» přičemž v roce 1889 i 1895 nadále kandidoval za staročechy.«u»[9][5]«/u» Ve «u»volbách v roce 1901 «/u» byl na sněm zvolen za kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Budějovice).«u»[10]«/u» Mandát obhájil ve «u»volbách roku 1908 «/u», nyní za kurii městskou, obvod České Budějovice,«u»[11]«/u» přičemž byl společným kandidátem českých politických stran.«u»[12]«/u» Zemským poslancem byl nepřetržitě 35 let.«u»[4]«/u»
Kromě toho zasedal od roku 1872 do roku 1910 v okresním zastupitelstvu. Do obecního zastupitelstva v Budějovicích poprvé nastoupil roku 1876. Od roku 1885 působil jako starosta místní Občanské záložny. Podílel se na rozvoji českého hospodářského a společenského života a budování českého školství. V roce 1872 založil pobočku «u»Ústřední matice školské «/u» v Budějovicích. Roku 1883 patřil k první garnituře Čechů, která získala většinu v dosud převážně německé obchodní komoře v Českých Budějovicích.«u»[4][5][3]«/u» V roce 1906 vedl českou volební kampaň v komunálních volbách, jejímž výsledkem byla česká většina v třetím voličském sboru v obecním zastupitelstvu, čímž se český živel výrazně posunul k ovládnutí dosud převážně německé městské samosprávy.«u»[13]«/u»
27. října 1918 promluvil na manifestaci občanů Budějovic a ohlašoval brzkou národní samostatnost.«u»[13]«/u» Krátce se stal i nejvyšším představitelem města, protože v listopadu 1918 byl jmenován «u»předsedou správní komise Českých Budějovic «/u». Na postu setrval jen do následujícího roku, kdy byla ustavena řádná obecní samospráva a kdy Zátka neuspěl ve volbách. V roce 1922 nicméně získal jako první osoba po roce 1918 titul čestného občana Budějovic. Pro udělení titulu hlasovali i němečtí členové zastupitelstva, kteří ho ocenili jako čestného protivníka. Čestné občanství mu udělily i mnohé další obce v regionu.«u»[4]«/u»
Roku 1878 se oženil s «u»Janou Zátkovou «/u», rozenou Klavíkovou, vnučkou bývalého budějovického starosty «u»Františka Josefa Klavíka «/u». Jana Zátková byla rovněž aktivní ve veřejném životě, podílela se na organizování ženských spolků. August Zátka zemřel ve svém domě v roce 1935 na sešlost věkem. Pohřben byl na hřbitově u sv. Otýlie.«u»[4]«/u»

August byl(a) sezdán(a) s Jana KLAVÍKOVÁ-ZÁTKOVÁ 27 Červenec 1878, České Budějovice, Czech Rep.. Jana (dcera od Jindřich KLAVÍK a Johanna SCHUSSER-KLAVÍKOVÁ) se narodil(a) 30 Duben 1859, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 20 Září 1933, Libníč, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Hřbitov sv. Otylie, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

WIKIPEDIE:
http://cs.wikipedia.org/wiki/August_Z%C3%A1tka
August ZÁTKA se roku 1878 oženil s «u»Janou KLAVÍKOVOU-Zátkovou «/u», rozenou Klavíkovou, vnučkou bývalého budějovického starosty «u»Františka Josefa Klavíka «/u». Jana Zátková byla rovněž aktivní ve veřejném životě, podílela se na organizování ženských spolků.

Encyklopedie Českých Budějovic :
http://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/zatkova-jana
Pravnučka a vnučka dvou českobudějovických starostů «i»Vincence Strandla«/i» (1760'971842) a F. J. «u»«b»Klavíka «/u»«/b», manželka českého politika a předního představitele «i»českobudějovických Čechů«/i» A.«u» Zátky «/u» - rozená Klavíková
Studovala mimo jiné na české klášterní škole pro dívky «i»U svatého Josefa«/i». V devatenácti letech se provdala za A. Zátku, s nímž měla tři děti '96 «i»Olgu«/i», «i»Bohumilu«/i» a «i»Vlastislava«/i». Ačkoliv byla vychována v česko-německém duchu, po boku svého manžela se stala aktivní podporovatelkou české věci, což se promítlo i do podoby jejího jména, neboť se nejpozději od roku 1918 podepisovala jako «i»Jana«/i», nikoliv «i»Johanna«/i», jak měla uvedeno v rodném listě. Od roku 1885 do své smrti v roce 1933 byla předsedkyní českého dámského spolku «u»Ludmila «/u» (1885'971950), který se zasloužil o české vyšší dívčí školství ve městě a vyvíjel také charitativní činnost spojenou i s řadou společenských akcí.

Poznámky:

Kořeny rodu spadají již do 17. století. Podle rodinné tradice pocházel rod Zátků z Písecka. V roce 1679 v Kamenném Újezdě získal jejich předek «b»Matěj Vaněček«/b» rodinné jméno podle gruntu, který zde koupil a v kterém se usídlil. Od první poloviny 18. století se rodina usadila ve Velešíně. Na podzim roku 1813 si «b»Matouš a Markéta Zátkovi«/b», rodiče Hynka Zátky, koupili dům č. p. 360 v Českých Budějovicích za 5900 zl. a zařídili si tu obchod s obilí.
Dr.«b» August Zátka«/b» napsal o příchodu své rodiny do Českých Budějovic a o jejich národnostním smýšlení:
„«i»V útlém věku dětském roku 1813 přišel Hynek Zátka z Velešína do Budějovic s rodinou, která vlivem svého syna theologa zachovala si vědomí české. I matčin otec, rodák «u»vltavotýnský«/u» byl Čech. Ale stav se již r. 1797 měšťanem českobudějovickým, propadl s většinou své rodiny poněmčení…"«/i»
Rodinný fond českobudějovických Zátků (Hynka, Augusta a Vlastislava) je uložen v Praze v Archivu Národního muzea.

«i»WIKIPEDIE: «/i»
«b»Hynek Zátka«/b», v matrice zapsán jako «b»Ignác Zátka«u»«/b»,«/u» byl «u»český«/u» podnikatel a politik z vlivného českobudějovického rodu Zátkových, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady (Rakousko). Ve věku pěti let se přestěhoval s rodiči z Velešína do Budějovic. Zde vystudoval gymnázium. Jeho spolužákem tu byl pozdější významný českoněmecký politik Franz Schuselka. Roku 1830 dokončil studium filozofie a 1. prosince toho roku nastoupil na praxi do inspekce potravní daně v Budějovicích. 3. března 1831 se stal manipulačním praktikantem a 1. května 1831 nastoupil k pohraniční strážní službě, kterou vykonával patrně v okolí Vimperku a setrval v ní do května 1832, kdy se vrátil do Budějovic. Byl přidělen ke kamerálnímu důchodnímu úřadu. Zde pracoval téměř dvacet let. Roku 1839 dosáhl hodnosti kancelisty.
Profesí byl hlavně obchodníkem a politikem. V roce 1840 začal podnikat poté, co mu byla zamítnuta žádost o studium práv. Nejprve si založil obchod se solí, zemědělskými plodinami a sádrou. Byl aktivní i ve veřejném životě. Během «u»revolučního roku 1848«/u» byl zvolen předsedou budějovické pobočky spolku «u»Slovanská lípa«/u». Protestoval proti jazykové praxi budějovického magistrátu, který byl německo-jazyčný. Po porážce revoluce odešel roku 1851 z kamerálního důchodního úřadu pro své politické názory, odmítl složit služební přísahu. Byl pak v policejních spisech evidován jako politicky nespolehlivý, pročeský, byť ne vyloženě protivládní.
Po odchodu z úřední funkce se soustředil výlučně na své podnikání. Rozšířil obchod se solí a sádrou a od roku 1855 byl již jediným majitelem podniku. Když nashromáždil větší jmění, investoval je. Roku 1869 zrekonstruoval podle amerického vzoru mlýn v «u»Březí«/u» u Budějovic. Později založil velkostatek v «u»Libníči«/u». Dominantním předmětem jeho podnikání byl obchod s moukou a moučnými výrobky.
Od roku 1861 zasedal za starosty «u»Františka Josefa Klavíka«/u» v obecním zastupitelstvu a městské radě v Českých Budějovicích. Na funkce v městské samosprávě ale rezignoval již roku 1862. Nadále byl veřejně aktivní. V listopadu 1864 získal měšťanské právo v Českých Budějovicích. V letech 1862-1872 zasedal v místním výboru «u»České besedy. «/u»Věnoval větší obnos na nadaci, která kupovala knihy pro dívky talentované v českém jazyce. Podílel se na vzniku české záložny a dalších veřejných institucí v Budějovicích. V roce 1863 a opět v období let 1875'961883 zasedal v budějovické obchodní komoře. V 70. letech opět zasedal v budějovickém obecním zastupitelstvu a byl považován za předáka české menšiny v zastupitelstvu.
Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Budějovice, Lišov, Trhové Sviny, Hluboká, Týn n. Vltavou) do Českého zemského sněmu. Zvolen byl jako nezávislý český kandidát. Opětovně byl zvolen do sněmu za týž obvod v zemských volbách v lednu 1867 i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867. Čeští politici tehdy kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním Rakouska-Uherska praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali zemský sněm. Pro absenci byli zbavováni mandátů a opět manifestačně voleni v doplňovacích volbách. Zátka takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[11] a zvolen znovu v září 1869.[12] Mandát zde obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870 a zemských volbách v roce 1872. Vzhledem k pokračujícímu bojkotu sněmu následovalo opět opakované zbavování mandátu a opětovné volení. Zátka takto uspěl v doplňovacích volbách v říjnu 1873, v červenci 1874 na jaře 1875, v únoru 1876 a dubnu 1877.
V téže době také zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů. Zánik mandátu pro absenci oznámen na schůzi 14. července 1863. Politicky patřil k Národní straně (staročeské).
Pocházel z rodiny Matouše Zátky a Terezie Marie Zátkové. Bratr «u»Jan Zátka«/u» (1802-1881) byl vlasteneckým knězem. Další bratr «u»Jakub Zátka «/u» (1803-1865) podnikal na Budějovicku a později se usadil na velkostatku v Horních Uhrách. Manželkou Hynka Zátky byla od roku 1843 dcera budějovického krupaře a měšťana Terezie Marie Hansová. Měl s ní devět dětí. V podnikání se angažovali hlavně tři z nich: «u»Ferdinand Zátka«/u», «u»Vlastimil Zátka«/u» a «u»Dobroslav Zátka«/u». První z nich podnikal v Praze, mimo jiné ve výrobě sodových vod, další dva synové zůstali v regionu jižních Čech a roku 1884 založili firmu «u»Bratří Zátkové«/u» zaměřující se na výrobu těstovin. Další syn «u»August Zátka«/u» byl aktivním politikem.«u»

«/u»«b»Hynek Zátka :
«/b»«i»(July 9, 1808 «/i» in Velešín - «i»March 26, 1886 of stroke in České Budějovice).«/i»
He was the grandfather of JUDr Vlastislav Zátka, the author of the «b»«i»Narrative«/b»«/i». He was five when his family moved to České Budějovice, where he received education. The only Secondary School (Gymnasium) was German. Thus he never learned written Czech, and kept all his bookkeeping in German. He entered the State Administration and became a bureaucrat with the Department of Finances.
It is likely that already then he was active in his father's business. He left the State service at 43 (in
«i»1851«/i» ). His grandson discerned two motives behind this important life decision: recognition of the
advantages of a free profession, and a personal moral issue: he refused to take an oath on the
new constitution of the Austro-Hungarian Monarchy, a requirement for a state bureaucrat.
(Source: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" )«/i»

Hynek byl(a) sezdán(a) s Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147 17 Říjen 1843. Theresie (dcera od Antonín Petrus (de Alkantare) HANSA, - měšťan a krupař a Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37) se narodil(a) 28 Září 1819, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 26 Březen 1878, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jindřich — Johanna SCHUSSER-KLAVÍKOVÁ. [Schéma rodiny]