Poznámky:

«u»«b»TONDER Hanno
«/b»«/u»
«u»«/u» «tab»(This section was taken from it) :
«b»Hanno Tonder«/b» byl vskutku výjimečným zjevem mezi českými golfisty. V období předválečného rozkvětu českého golfu vyhrál mezinárodní titul mistra republiky v letech 1933 a 1938, vždy proti kvalitní domácí i zahraniční konkurenci. V roce 1936 zazářil v postolympijské Velké soutěži národů v Baden Badenu mezi nejlepšími amatérskými hráči Evropy.
Odtržení Sudet v roce 1938 a pozdější válka násilně přerušily nadějný předválečný rozvoj československého golfu. Odtržena byla tři západočeská golfová hřiště, oddělilo se slovenské hřiště v Piešťanech a během války zanikla hřiště u Třemšína a po smrti barona Ringhoffera v roce 1940 i ve Volešovicích. Protektorátnímu českému golfu zůstala pouze hřiště v Klánovicích a na Líšnici. V tomto období opět mezi českými golfisty kraloval líšnický «b»Hanno Tonder«/b». Vyhrál protektorátní mistrovství Čech a Moravy v letech 1939, 1941, 1942 a 1943. Pak se již válečná mistrovství nehrála. V roce 1941 získala mistrovský titul mezi ženami členka GKL Anna Strobachová. Po smrti předsedy Českomoravského golfového svazu barona Ringhoffera vedl během války tento svaz člen GKL Zdeněk Klan.
Tvrdou ránu zasadila golfistům tzv. heydrichiáda. V první vlně jejích represivních poprav skončil svůj život prezident GKL, JUDr. Ludvík Vaněk, který prezidentskou funkci vykonával od roku 1930. Tuto ztrátu prožívalo semknuté kamarádské prostředí GKL velmi bolestně. Ke konci války byly uzavřeny Klánovice a český golf přežíval několik měsíců již jen na Líšnici.
Poválečná doba přivedla do klubu řadu nových mladých členů a s nimi i nový elán. Společenské prostředí klubu a sportovní aktivity významně ožily. V čele klubu nahradil popraveného Ludvíka Vaňka další zakládající člen JUDr. Prokop Sedlák. Tomu byl přiznán titul primátor, protože titul prezident byl i posmrtně ponechán Ludvíku Vaňkovi. Přišel však únor roku 1948 se svým komunistickým pučem a GKL opět o své mladé hráče přišel. Většina z nich totiž odešla do zahraničí.
Ve čtyřletém období 1947 až 1950 vyhrál líšnický Hanno Tonder třikrát mistrovský titul, pouze v roce 1949 skončil druhý za vycházející golfovou hvězdou Miroslavem Vostárkem. V roce 1950 však porážku Vostárkovi oplatil a ve finále hraném na 36 jamek jej porazil na 31 jamce 6/5. Krátce nato byl «b»Hanno Tonder«/b» uvězněn v souvislosti s útěkem za hranice jeho bratra Ivy, válečného pilota, a jeho ženy Jiřiny, majorky československého letectva ve Velké Britanii. Odsouzen byl na 3,5 roku do vězení a svůj trest vykonával v lágru Vojna v uranových dolech na Příbramsku.Jeho majetek propadl státu, výkon právnického povolání mu byl zakázán a pracoval jako závozník.
V roce 1955 ukončil svůj pohnutý život sebevraždou. Zemřel 21.2.1955 v Praze, podle rodinných udajů nikoli tak z důvodů politické persekuce, ale pro ztrátu lásky své manželky.

Úmrtí:
suicide - sebevražda

Hanno — Olga (Saša) HOCHMANOVÁ-TONDEROVÁ-NEUMANNOVÁ, - soudní tlumočnice. Olga se narodil(a) 23 Říjen 1923; zemřel(a) 8 Červen 1985. [Schéma rodiny]

1. Michaela TONDEROVÁ-BLAŽKOVÁ se narodil(a) 6 Prosinec 1946, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 16 Prosinec 2011, Praha, Czech Rep..
2. MUDr Alexandra TONDEROVÁ-SKLENKOVÁ se narodil(a) 15 Červen 1948, Praha, Czech Rep..

Poznámky:

«b»JUDr Ferdinand TONDER«/b» - známý pražský advokát.

Ferdinand — Miloslava ZÁTKOVÁ-TONDEROVÁ, - painter. Miloslava (dcera od Vlastimil Rostislav ZÁTKA a Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka) se narodil(a) 1 Únor 1884, Březí, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Duben 1969, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»«i»Miloslava (Slávka) ZÁTKOVÁ-Tonderová«/b»«/i» , malířka, se narodila v Českých Budějovicích do rodiny spoluvlastníka firmy na výrobu těstovin a pečiva Vlastimila Zátky. Rok poté se narodila její sestra Růžena, která svůj profesní život zasvětila rovněž umění.
Miloslava byla uměleckou žačkou akademických malířů Václava Radimského a Antonína Slavíčka v Praze. Uplatnila se jako krajinářka a portrétistka. Podnikla řadu cest do zahraničí, jako na př. k Adrii a do jižní Francie. Měla dvě prestižní samostatné výstavy, roku 1920 v Topičově salonu v Praze a také roku 1926 v Mánesu. Se spolkem Mánes také vystavovala po celé Evropě. její díla jsou k uvidění v pražské Národní galerii.
Krátce navštěvovala rovněž kurzy v Académie de la Grande Chaumiere. První autorskou výstavu měla v roce 1919 a během meziválečných let následovala další veřejná vystoupení. V roce 1921 vystavovala své práce v Topičově salonu v Praze; Josef Čapek v recenzi v «i»Lidových novinách«/i» její malířskou techniku označil jako „«i»širokou, volnou, jadrnou, přímo mužskou«/i»" a právem poukázal na příbuznost jejího krajinářského díla s Otokarem Nejedlým a Vincencem Benešem. O šest let později následovala zřejmě nejvyrovnanější výstava v pražském Mánesu, jehož byla Tonderová-Zátková členkou. Josef Čapek, který autorčinu práci sledoval po celá dvacátá léta, vyzdvihl její „«i»zralé práce, k nimž dospěla postupným houževnatým vývojem«/i»" («i»Lidové noviny«/i»). Tonderové obrazy se vyznačovaly temperamentem a bezprostředností; od počátečního impresionistického rozvolnění, které hraničilo až s fauvismem, však postupně směřovala k věcnějšímu a také plastičtějšímu a robustnějšímu pojetí tvaru a barvy. Konstruktivní obrazová stavba a skladba a také snaha o syntetickou zkratku akcentované téměř vitalistickou oslavou přírody a země se kolem poloviny dvacátých let staly v malířčině díle klíčové. Své motivy hledala nejen v české krajině, ale také při početných cestách po Evropě. Očaroval ji zvláště jih Evropy '96 jižní Francie, Dalmácie, Korsika, Mallorca, italská Perugie a San Gimignano či Ibiza a Baleáry. Pevné, těžké tvary jejích krajin v sobě skrývají románský temperament a výrazně se tak vymykají středoevropské náladovosti a expresi, kterou lze vysledovat u jejích souputníků z řady „mánesovských" krajinářů.
Stejně jako její bratři Jaroslav Ferdinand a Oldřich Zátkovi, byla i ona zatčena gestapem a vězněna 13 měsíců na Pankráci až do skončení války.
Důvodem jejího věznění byl tajný odchod jejího syna «b»Iva«/b», který v roce 1939 opustil Československo a vstoupil do boje proti fašismu v anglickém letectvu (RAF).

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Miloslava (Sláva) Zátková-Tonderová
«/b»«i»(*February 2, 1884 in B - «/i»†«i»April 2, 1969 in Praha)«b»«/i»
«/b»The second-born Miloslava married a well known Prague attorney «b»JUDr Ferdinad
Tonder. «/b» Dr Tonder happened to be a personal attorney of the Archduke Franz Ferdinand,
successor to the Austrian Imperial throne, who was murdered with his wife in Sarajevo on «i»June«/i»
«i»28,1914«/i» .
A rather amusing story about the strikingly asymmetrical relationship between him and
his master is recorded in the Narrative. The Archduke made his mark in the history as a man of
"uninspired energy, dark in appearance and emotion, who radiated an aura of strangeness and
casted a shadow of violence and recklessness" (a quote from a historical document). From my
own reading I gathered an even less charitable portrait of the man. He had a violent temper,
which he was unable or unwilling to control, was cruel, pitiless, selfish and domineering, and on
the top of it he was very ambitious. The following story illustrates well some of these traits:
Ferdinad Tonder, already a middle aged gentleman, declined to sit down on the floor in the
Archduke's children's playing room, which lacked chairs, to discuss some business matters with
the Archduke. The Archduke flew in rage and chased the unfortunate Dr Tonder with a whip
through the castle Konopiště .
Miloslava studied painting with a famous Czech painter Antonín Slavíček. She had two sons with Ferdinad Tonder: «b»Ivo «/b» and «b»Hanno«/b», both with reputation with a lot to be desired. Yet «b»Ivo«/b» refuted this quick judgment by his heroism during the WW II. His remarkable story is recorded in a section devoted to the persecution of the family during the Nazi occupation. At the end of her life Miloslava lived with both her sons and supported herself by her art.

Poznámky:

«b»J«i»UDr. Ferdinand Tonder«/b»«/i» (1852-1916) byl významnou politickou a kulturní osobností. Byl advokátem a zemským zástupcem následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este.

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Miloslava (Sláva) Zátková-Tonderová «/b»«i»(*February 2, 1884 in B - «/i»†«i»April 2, 1969 in Praha)«b»«/i»
«/b»The second-born Miloslava married a well known Prague attorney «b»JUDr Ferdinad Tonder, jun. «/b»
Archduke Franz Ferdinand, successor to the Austrian Imperial throne, was murdered with his wife in Sarajevo on «i»June«/i» «i»28,1914«/i» .
A rather amusing story about the strikingly asymmetrical relationship between him and
his master is recorded in the «i»Narrative«/i». The Archduke made his mark in the history as a man of
"uninspired energy, dark in appearance and emotion, who radiated an aura of strangeness and
casted a shadow of violence and recklessness" (a quote from a historical document). From my
own reading I gathered an even less charitable portrait of the man. He had a violent temper,
which he was unable or unwilling to control, was cruel, pitiless, selfish and domineering, and on
the top of it he was very ambitious. The following story illustrates well some of these traits:
Ferdinad Tonder, already a middle aged gentleman, declined to sit down on the floor in the
Archduke's children's playing room, which lacked chairs, to discuss some business matters with
the Archduke. The Archduke flew in rage and chased the unfortunate Dr Tonder with a whip
through the castle Konopiště .

«b»«i»JUDr. Ferdinand Tonder«/b»«/i» byl i milovníkem a mecenášem umění a proto rozpoznal a ocenil talent mladého architekta Jana Kotěry, kter zadal stavbu své vily v půvabném rakouském městečku St. Gilgenu na břehu jezera Wolfgangsee v regionu Salzkammergut.
«b»Tonderova vila
«/b»http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/jan-kotera-sankt-gilgen-a-mezinarodni-skola/
Co JUDr. Tondera vedlo k volbě místa, kde chtěl trávit letní měsíce ve vlastní vile, nevíme, ale volba městečka na jezeře a umístění vily na samém břehu jezera bylo určitě šťastné. Vila je i dnes v soukromém vlastnictví a proto jsme interiér navštívit nemohli, ale i z vnějšího pohledu je zřejmé, že koncepce domu s mohutnou mansardovou střechou byla inspirována anglickým domem.
Literatura [2], [3] uvádí, že dům musel být založen na pilotech v podmáčeném podloží a je téměř čtvercového půdorysu. Sestává z centrální patrové schodišťové haly, kolem níž je v přízemí umístěna jídelna, hudební salon a kuchyně a v patře pokoje jednotlivých členů rodiny, malá jídelna a lodžie. V podkroví byly pokoje pro hosty a personál. Vila je umístěna v ulici Lienbachweg č. 2, čp. 146 a v St. Gilgenu ji označují jako „Thondavila".
Bmst. Ing. Christoph Laimer ze Stavebního úřadu v St. Gilgen potvrdil porovnáním původní fotografie vily («i»obrázek«/i») se současnou fotografií, že se skutečně jedná o dům projektovaný Janem Kotěrou.

«i»Poznámka od Alexandry TONDEROVÉ-SKLENKOVÉ (pra-vnučka):
«/i»Nechal postavit vilu v St.Gilgenu architektem Kotěrou, zřejmě proto, že se společensky stýkali, snad i přátelili s rakouským následnickým párem, který byl také ve vile na návštěvě. Oni jezdívali na Konopiště a dědeček TONDER sepisoval svatební smlouvu pro hraběnku Chotkovou. Byly 4 originály, jeden vlastním. Arch Kotěra Tonderům již dříve zařizoval v Praze salon, kde se scházeli umělci. Ferdinand TONDER byl totiž velkým mecenášem kultury - např.České filharmonie, kde byl několik let předsedou spolku. Vyšel o něm též článek v časopise "Právní rádce" (2015 /10 ):

9. 10. 2015 | poslední aktualizace: 6. 10. 2015 15:17
«u»«b»Kdo byl Ferdinand Tonder?
«/b»«/u»«b»
«/b»Mohou dějiny právnických profesí úzce souviset s genealogií a psaním medailonků? Mohou být bádáním téměř detektivním ? Otázky pro Balíkovu mozaiku, která se věnuje životu a dílu advokáta Ferdinanda Tondra, který žil mezi lety 1852 a 1916.
[ http://pravniradce.ihned.cz/c1-64710980-kdo-byl-ferdinand-tonder ]

Poznámky:

«b»Vlastimil Rostislav ZATKA«/b» -
Žil v Březí 10 (majitel mlýna) a také v Českých Budějovicích.
«b»1884«/b» - Založení firmy: Vlastimil a Dobroslav Zátkové zahájili u obilného mlýna v Boršově nad Vltavou provoz v tehdy největší těstárně Rakousko-Uherska.
V začátcích bylo nutné přesvědčit hospodyně, zvyklé připravovat si těstoviny po 'domácku', že těstoviny vyráběné průmyslově jsou nejméně stejně kvalitní.
Firma byla v počátcích vystavena kampani ze strany spolků a dalších organizací v alpských zemích, která měla za cíl odradit německé hospodyně od nákupu českých výrobků. Rodina Zátkova se navíc výrazně podílela na rozvoji české kultury a vzdělanosti i na zakládání českého průmyslu, když vedle Zátkovy těstárny a mlýna stála i u zrodu pivovaru Budvar, smaltovny Sfinx nebo závodu na tužky Grafo.
Od roku 1901 rodina přesídlila do Prahy, aby se zde Vlastimil ujal vedení bratrovy firmy, kterou rovněž modernizoval a v roce 1906 z ní udělal rodinnou společnost s ručením omezeným.
«b»1912«/b» - Změna správní formy: Z veřejné na společnost s ručením omezeným.
«b»1914-18«/b» - světová válka 1: Těstoviny nebyly zařazeny do tzv. vyživovacího plánu a tak byla těstárna po celou dobu války mimo provoz.
Po válce nebyla k dispozici surovina a hlavně byly zpřetrhané obchodní vazby s alpskými zeměmi, když mezi jižními Čechami a Rakouskem vznikla státní hranice. Do té doby vzkvétající podnik ztratil plné dvě třetiny svých původních odběratelů.
Za účelem vybudování nové odběratelské sítě v právě založené ČSR byla zorganizována mohutná reklamní kampaň zdůrazňující přetrvávající prvotřídní kvalitu. Zátkovy těstoviny se opět staly pojmem mezi hospodyněmi.
«b»1929-39«/b» - Modernizace firmy: Rozšíření výroby prostřednictvím prvních automatických strojů, do roku 1939 byly postupně nahrazovány staré výrobní haly novými.
Od konce 19.stol do roku 1939 jsou expedovány Zátkovy těstoviny prostřednictvím jisté velkoobchodní firmy v Londýně lodí do Singapuru, protože v konkurzu prokázaly největší odolnost proti snížení jakosti v tropickém malajsijském prostředí.
«b»1939-45«/b» - světová válka 2: Němci zkonfiskovali veškerý majetek rodiny Zátků, potravinářská výroba byla zastavena a nahrazena vojenskou.
Původní majitelé se do zdevastovaného mlýna a těstárny směli vrátit až po roce 1945. I tak jen na krátkou dobu.
«b»1948-1989«/b» - "socialistická výroba": V roce 1948 byl kombinát znovu zkonfiskován, znárodněn a rodina Zátkova musela odejít do emigrace.
Firma je pod názvem "Mlýny a těstárny, s.p., závod 2 Březí" začleněna do státního podniku a stává se střediskem jihočeského mlýnsko-těstárenského průmyslu.
Až do roku 1989 se přes omezený rozvoj technické základny dařilo udržet kvalitu výroby a těstárna dál patřila mezi nejlepší v republice.
«b»1991«/b» - Znovuzaložení firmy: Bývalý státní podnik je přidělen managementu Mlýnů a těstáren Březí a dědicům rodiny Zátků nejprve do ekonomického pronájmu.
Natrvalo jej pak získají formou přímého prodeje k 1. 1.1994.
Prvním předsedou valné hromady se stává dr. ing. Vladimír Zátka.
Do provozu byly uvedeny moderní italské vysokoteplotní linky na výrobu krátkých i dlouhých těstovin řízené počítačem se supervysokoteplotním sušením.
«b»2000«/b» - Změna právní formy firmy: Ze společnosti s ručením omezeným se stává společností akciovou.
«b»2003«/b» - Holding: Firma se stává zakládajícím členem holdingu výrobců těstovin, Europasta B.V. Do něj pak postupně přistupují další významné těstárny z ČR a SR.
«b»2010«/b» - Fúze: Završením změn v celkové struktuře společnosti byla v roce 2010 fúze všech společností skupiny do jedné firmy, současné společnosti «b»Europasta SE«/b».
Bezprostředně po fúzi firem došlo k realizaci vstupu strategických partnerů. Novými akcionáři s 50 % akcií se staly dvě významné evropské těstárenské společnosti «b»Cerealis Produtos Alimentares«/b» (Portugalsko) a «b»Gallo Productos Alimenticios«/b» (Španělsko).
(http://www.zatka.cz/spolecnost_2.htm)

«b»Vlastimil ZÁTKA«/b» zemřel na arteriosklerosu dne 4. června 1907 v Březí, ale pochován byl v Praze na Olšanech.

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Vlastimil Zátka -
«/b»«i»(August 11, 1851 in Č. Budějovice - June 6, 1907 in Březí)
«/i»According to his nephew Vlastislav, author of the «i»Narrative«/i», Vlastimil Zátka did not have
the industrious character of either of his older brothers Ferdinand and August. Apparently he was
rather selfish and favored a comfortable life over life challenges. He was tall and handsome,
endowed with physical grace and charisma, and in his youth he excelled in athletic prowess. His
charm, good-natured disposition and outgoing nature made it easy for him to be successful in the
society. This rather negative character sketch starkly contrasts with that of both Ferdinand and
August, and does not seem to forecast an illustrious future. However, in his later life Vlastimil
showed his mettle while successfully managing the Zátka Enterprises after Ferdinand's death.
Vlastimil thus proved the misgivings about his abilities and character gratuitous and wrong.
Nevertheless, his lack of higher education proved a liability when he was drafted in the Austrian Imperial Army. He had to serve as a mere private and not as an "Intelligenzprugung".
This rank was reserved for individuals with University education, and offered a considerably
lighter service, which lasted only one year. His older brother August had enjoyed this privilege.
After their father Hynek's death, Vlastimil together with his brother Dobroslav took over and
managed the family business in České Budějovice. In «i»1901«/i» , after Ferdinand's death, Vlastimil
moved to Praha and on behalf of all three brothers took over the management of the Zátka
Enterprises. He thus released Dobroslav from direct involvement in the business in Praha. It was
only after Vlastimil's death in «i»1907, «/i» that Dobroslav took over the management of the firm, and
remained its Chairman until Zátka Enterprises were transformed into a public share-holding
company.
Vlastimil married «b»Karla Havlíček «/b»«i»(March 15, 1860 - November 9, 1950)«/i» , a niece of a
great Czech patriot and hero, an intrepid journalist «b»Karel Havlíček Borovský«/b» , who was persecuted for his role in the «i»1848 «/i»revolution against the Austrian Monarchy. The patriotic Zátka family welcomed Karla in the family fold as a sort of a secular saint. Her skills as a pianist were not
insignificant; she played Bedřich Smetana's and Antonín Dvořák's piano compositions at public
gatherings in the presence of the composers. However, according to Vlastislav Zátka his mother
was feeling slighted by the superior attitude of her two sisters-in-law. Both Vlastimil's wife Karla
and Dobroslav's wife R ena came to the provincial town of České Budějovice from a big city
(Praha). Both were notable pianists. Nonetheless, elsewhere in the «i»Narrative «/i»Vlastislav Zátka
eulogizes the remarkable character of his aunt Karla.
Vlastimil's family of six children, four daughters and two sons, was the largest of the
Hynek Zátka's offspring. They were:
«b»1) Zdenka, 2) Miloslava (Sláva), 3) R«/b» , «b»4) Ludmila (Lidu«/b»«i», «b»«/i»5) Jaroslav «/b» and «b»6) Oldřich«/b».
Vlastimil's decision to bequeath shares of the company to his sons and only equivalents in
money to his widow Karla and to his daughters left the women greatly disadvantaged. Due to the
devaluation of the currency after the WW I, and to other fundamental changes in the economy
their inheritance was largely wiped out. Three of his children, Miloslava, Jaroslav and Oldřich«b», «/b» were imprisoned by Nazis during the WW II. A separate section is devoted to the description of the persecution of the members of the Zátka family in the hands of Nazis during the German occupation in the years «i»1939 '96 1945 «/i» at the end of this section.
«b»Vlastimil Zátka«/b» prematurely died at the age of 58 of "arteriosclerosis". A note of medical
interest: in the «i»Narrative «/i»it is stated that "he suffered considerably of the disease for a long time"
and that "the serious disease was quite apparent". However, no further details or explanations of
the symptoms of the disease are given, and there is no mention of specific organs affected. His
wife Karla died in her 90th year on «i»November 9, 1950 «/i» of stroke. After having survived two World
wars, she was not spared in her old age the ignominies and trauma inflicted on her by the
Communist regime in «i»1948. «/i» She witnessed the confiscation of the entire family property including
the watermill in Březí, where she had been living. In the end she was forcibly moved into an
apartment in Březí. Further mention of the watermill in Březí is in the section devoted to
Dobroslav.

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Vlastimil byl(a) sezdán(a) s Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka 5 Listopad 1884, Praha-Karlín, Czech Rep.. Karla (dcera od František Karel HAVLÍČEK a Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3) se narodil(a) 15 Březen 1860, Praha č. 205-II, Czech Republic; zemřel(a) 8 Listopad 1950, Boršov, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Kamenný Újezd, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Vlastimil ZÁTKA se od mládí věnoval otcovu podniku, v roce 1884 se oženil s Karlou Havlíčkovou, neteří «u»Karla Havlíčka Borovského«/u».

Poznámky:

Kořeny rodu spadají již do 17. století. Podle rodinné tradice pocházel rod Zátků z Písecka. V roce 1679 v Kamenném Újezdě získal jejich předek «b»Matěj Vaněček«/b» rodinné jméno podle gruntu, který zde koupil a v kterém se usídlil. Od první poloviny 18. století se rodina usadila ve Velešíně. Na podzim roku 1813 si «b»Matouš a Markéta Zátkovi«/b», rodiče Hynka Zátky, koupili dům č. p. 360 v Českých Budějovicích za 5900 zl. a zařídili si tu obchod s obilí.
Dr.«b» August Zátka«/b» napsal o příchodu své rodiny do Českých Budějovic a o jejich národnostním smýšlení:
„«i»V útlém věku dětském roku 1813 přišel Hynek Zátka z Velešína do Budějovic s rodinou, která vlivem svého syna theologa zachovala si vědomí české. I matčin otec, rodák «u»vltavotýnský«/u» byl Čech. Ale stav se již r. 1797 měšťanem českobudějovickým, propadl s většinou své rodiny poněmčení…"«/i»
Rodinný fond českobudějovických Zátků (Hynka, Augusta a Vlastislava) je uložen v Praze v Archivu Národního muzea.

«i»WIKIPEDIE: «/i»
«b»Hynek Zátka«/b», v matrice zapsán jako «b»Ignác Zátka«u»«/b»,«/u» byl «u»český«/u» podnikatel a politik z vlivného českobudějovického rodu Zátkových, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady (Rakousko). Ve věku pěti let se přestěhoval s rodiči z Velešína do Budějovic. Zde vystudoval gymnázium. Jeho spolužákem tu byl pozdější významný českoněmecký politik Franz Schuselka. Roku 1830 dokončil studium filozofie a 1. prosince toho roku nastoupil na praxi do inspekce potravní daně v Budějovicích. 3. března 1831 se stal manipulačním praktikantem a 1. května 1831 nastoupil k pohraniční strážní službě, kterou vykonával patrně v okolí Vimperku a setrval v ní do května 1832, kdy se vrátil do Budějovic. Byl přidělen ke kamerálnímu důchodnímu úřadu. Zde pracoval téměř dvacet let. Roku 1839 dosáhl hodnosti kancelisty.
Profesí byl hlavně obchodníkem a politikem. V roce 1840 začal podnikat poté, co mu byla zamítnuta žádost o studium práv. Nejprve si založil obchod se solí, zemědělskými plodinami a sádrou. Byl aktivní i ve veřejném životě. Během «u»revolučního roku 1848«/u» byl zvolen předsedou budějovické pobočky spolku «u»Slovanská lípa«/u». Protestoval proti jazykové praxi budějovického magistrátu, který byl německo-jazyčný. Po porážce revoluce odešel roku 1851 z kamerálního důchodního úřadu pro své politické názory, odmítl složit služební přísahu. Byl pak v policejních spisech evidován jako politicky nespolehlivý, pročeský, byť ne vyloženě protivládní.
Po odchodu z úřední funkce se soustředil výlučně na své podnikání. Rozšířil obchod se solí a sádrou a od roku 1855 byl již jediným majitelem podniku. Když nashromáždil větší jmění, investoval je. Roku 1869 zrekonstruoval podle amerického vzoru mlýn v «u»Březí«/u» u Budějovic. Později založil velkostatek v «u»Libníči«/u». Dominantním předmětem jeho podnikání byl obchod s moukou a moučnými výrobky.
Od roku 1861 zasedal za starosty «u»Františka Josefa Klavíka«/u» v obecním zastupitelstvu a městské radě v Českých Budějovicích. Na funkce v městské samosprávě ale rezignoval již roku 1862. Nadále byl veřejně aktivní. V listopadu 1864 získal měšťanské právo v Českých Budějovicích. V letech 1862-1872 zasedal v místním výboru «u»České besedy. «/u»Věnoval větší obnos na nadaci, která kupovala knihy pro dívky talentované v českém jazyce. Podílel se na vzniku české záložny a dalších veřejných institucí v Budějovicích. V roce 1863 a opět v období let 1875'961883 zasedal v budějovické obchodní komoře. V 70. letech opět zasedal v budějovickém obecním zastupitelstvu a byl považován za předáka české menšiny v zastupitelstvu.
Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Budějovice, Lišov, Trhové Sviny, Hluboká, Týn n. Vltavou) do Českého zemského sněmu. Zvolen byl jako nezávislý český kandidát. Opětovně byl zvolen do sněmu za týž obvod v zemských volbách v lednu 1867 i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867. Čeští politici tehdy kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním Rakouska-Uherska praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali zemský sněm. Pro absenci byli zbavováni mandátů a opět manifestačně voleni v doplňovacích volbách. Zátka takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[11] a zvolen znovu v září 1869.[12] Mandát zde obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870 a zemských volbách v roce 1872. Vzhledem k pokračujícímu bojkotu sněmu následovalo opět opakované zbavování mandátu a opětovné volení. Zátka takto uspěl v doplňovacích volbách v říjnu 1873, v červenci 1874 na jaře 1875, v únoru 1876 a dubnu 1877.
V téže době také zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů. Zánik mandátu pro absenci oznámen na schůzi 14. července 1863. Politicky patřil k Národní straně (staročeské).
Pocházel z rodiny Matouše Zátky a Terezie Marie Zátkové. Bratr «u»Jan Zátka«/u» (1802-1881) byl vlasteneckým knězem. Další bratr «u»Jakub Zátka «/u» (1803-1865) podnikal na Budějovicku a později se usadil na velkostatku v Horních Uhrách. Manželkou Hynka Zátky byla od roku 1843 dcera budějovického krupaře a měšťana Terezie Marie Hansová. Měl s ní devět dětí. V podnikání se angažovali hlavně tři z nich: «u»Ferdinand Zátka«/u», «u»Vlastimil Zátka«/u» a «u»Dobroslav Zátka«/u». První z nich podnikal v Praze, mimo jiné ve výrobě sodových vod, další dva synové zůstali v regionu jižních Čech a roku 1884 založili firmu «u»Bratří Zátkové«/u» zaměřující se na výrobu těstovin. Další syn «u»August Zátka«/u» byl aktivním politikem.«u»

«/u»«b»Hynek Zátka :
«/b»«i»(July 9, 1808 «/i» in Velešín - «i»March 26, 1886 of stroke in České Budějovice).«/i»
He was the grandfather of JUDr Vlastislav Zátka, the author of the «b»«i»Narrative«/b»«/i». He was five when his family moved to České Budějovice, where he received education. The only Secondary School (Gymnasium) was German. Thus he never learned written Czech, and kept all his bookkeeping in German. He entered the State Administration and became a bureaucrat with the Department of Finances.
It is likely that already then he was active in his father's business. He left the State service at 43 (in
«i»1851«/i» ). His grandson discerned two motives behind this important life decision: recognition of the
advantages of a free profession, and a personal moral issue: he refused to take an oath on the
new constitution of the Austro-Hungarian Monarchy, a requirement for a state bureaucrat.
(Source: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" )«/i»

Hynek byl(a) sezdán(a) s Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147 17 Říjen 1843. Theresie (dcera od Antonín Petrus (de Alkantare) HANSA, - měšťan a krupař a Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37) se narodil(a) 28 Září 1819, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 26 Březen 1878, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»František K. Havlíček«/b» (5.10. 1823 - 4. 11. 1912),
bratr Karla Havlíčka Borovského, byl do března roku 1848 zaměstnán v obchodu ve Vídeňském Novém Městě. Později převzal po své matce na přímluvu Julie Sýkorové, ženy Karla Havlíčka, obchod v Brodě.

František — Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3. Vilhelmína (dcera od Jan TRAUBA, - kočí u barona z Landentalu a Marie PEKÁRKOVÁ-TRAUBOVÁ) se narodil(a) 21 Listopad 1829, Zboží, Habry soud. okres, Čáslav polit. okres, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 22 Listopad 1829; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]