Jiné události:

• Podnikání: 1913, Kolín, Czech Rep.; Továrna otce, firma K. WIESNER, s.r.o. v Kolíně
• Postavení / Position: před 1913, Osijek, Croatia; Správce cukrovaru

Poznámky:

Podnikání:
Podílník firmy:
1913 byla dosavadní kolínská firma «i»Karel Wiesner «/i»zrušena a byla z ní vytvořena s.r.o. (společnost s ručením omezeným) . Vedle otce do ní vstoupili synové Josef (tehdy správce cukrovaru v Osjieku), Otakar (úředník v Hamburku), Jaroslav (úředník), Ladislav (technik), Stanislav (úředník), Ing. Bedřich (technik), Karel ml. (úředník a strojmistr, všichni v Kolíně) a Karlova manželka Marie. Na počátku byli jejími jednateli Karel Wiesner se syny Karlem ml. a Ing. Bedřichem.

Josef — Marie BROŽOVÁ-WIESNEROVÁ. Marie se narodil(a) 1883; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

1. Karel WIESNER se narodil(a) 1903; zemřel(a) Ano, datum neznámé.
2. Vladimír WIESNER se narodil(a) 1908; zemřel(a) Ano, datum neznámé.

Poznámky:

Rozsáhlý popis vývoje Wiesnerových podnikú a cukrovarnického podnikání s fotografiemi je v souboru "Cukrovarnictví, cukrovary a cukrovarníci. Fenomén českého hospodářství v 19. a 20. století" (Národní zemědělské museum Praha) na této webové stránce (v r. 2016):
http://nzm.cz/multimedia/uploads/2016/09/pas_47.pdf
Obsahuje také stručné rodokmeny Wiesnerů (stránky 164-166).

«b»Karel Wiesner«/b» (1845\endash 1921) založil strojírenskou dílnu v Kolín asi roku 1868. V následujícím roce je uváděn jako „strojník zdejší" a např. v roce 1871 přijal pět zaměstnanců. Firma úspěšně rostla a vyráběla zemědělské stroje a cukrovarská zařízení. Na počátku osmdesátých let byl závod přemístěn z Kutnohorského předměstí na defnitivní stanovište poblíž dnešní železnicní stanice Kolín-zastávka na trati Kolín\endash Praha. Na Pražském předměstí koupil zahradnictví s domkem (čp. 56), který v letech 1881\endash 1883 přestavěl, rozšíril pro potřeby menší strojírenské továrny a postavil slévárnu jakož i nové obytné stavení čp.126.
S ubíhajícími lety musel Karel Wiesner řešit perspektivy své firmy, a to nejen výrobní program, ale také zapojení svých synů do jejího řízení. Zprvu doufal, že některý ze starších synů získá vzdělání a zkušenosti a zejména projeví odpovídající schopnosti firmu převzít. Současně si byl vědom, že podnik potřebuje další investice a jednou z možných cest získání finančních prostředků byl výhodný sňatek s movitou nevěstou. Nejstarší syn «b»Bedřich «/b»sice dosáhl titulu inženýra, ale s otcem míval časté spory. Druhorozený «b»Karel «/b»se stal schopným technikem a venoval se továrně po velkou cást svého života, než ho později začaly omezovat zdravotní problémy. Nebyl však obdařen výraznými manažerskými vlohami a navíc se otci ani nedařilo mu zajistit vážnou známost. Nakonec Karel st. vkládal velké naděje do třetího syna v pořadí '96 «b»Josefa«/b». Plánoval, že by se mohl stát adjunktem výnosného lichtenštejnského cukrovaru v Českém Brodě a pokud by se osvědčil třeba i jeho správcem. Navíc dosavadní ředitel cukrovaru Josef šl. Hyross měl sedmnáctiletou dceru Martu a naznačil, že by případného zetě z rodu Wiesnerů podpořil ve služebním postupu. Josef však nevyslyšel otcovo přání, ani nabádání bratra Bedřicha, aby se ucházel o místo i manželku v Českém Brodě. Zamiloval se do jiné dívky, se kterou nakonec vyženil pouze dluhy jejího otce. Zklamaný Wiesner st. mohl jen marně přemítat, komu má vlastně frmu odkázat. Abychom byli vůči synu Josefovi spravedliví, musíme poznamenat, že dosáhl pozice technického správce cukrovaru, ale v Osijeku a Neštemicích a udržoval si později s otcem dobrý vztah.
Karel Wiesner zemřel 11. února 1921 a zanedlouho se objevily vážné financní problémy firmy, které byly později řešeny ruznými pujčkami. Došlo k několika změnám jednatelů a chybějícího manažera se společníci firmy pokoušeli nahradit najatými odborníky, ale situace podniku se dále zhoršovala. Jeho težkosti byly příčinou častých sporů mezi bratry, které se projevovaly i v zápisech z valných hromad. Továrna jen prežívala, trpěla nedostatkem provozního kapitálu na nákup materiálu a zajištení chodu. Pochopitelně se také nedostávalo fnancí na výraznější modernizaci závodu.
Na počátku třicátých let potíže firmy vyvrcholily V roce 1926 byli přijati jako noví společníci ředitel Brněnských strojíren Ing. František Turek a jeho syn Ing. Jaroslav Turek, kteří získali důležitý podíl ve firmě a ujali se řízení, což prinášelo různé konfikty s tehdejším druhým jednatelem «b»Stanislavem «/b»Wiesnerem.
Turek firmu zadlužil a když selhaly poslední pokusy o její záchranu, byl na ni na konci roku 1934 z návrhu Okresní nemocenské pojištovny vypsán konkurz, k jehož zrušení došlo v lednu roku 1936. V důsledku konkurzu krajský soud v Kutné Hoře vymazal firmu z rejstříku firem spolecností 15. dubna téhož roku a její historie se tak zcela uzavřela. Výrobní objekty na Pražském předměstí Kolína jsou průmyslově využívány do současnosti.

Oba bratři Wiesnerové začínali s minimálními prostředky ale «b»Karel «/b»zahájil své podnikání o více než deset let později, ke konci šedesátých let 19. století, kdy již měl více konkurentů. Přesto mu «b»Kolín «/b»poskytoval dobrou příležitost, neboť předpoklady pro rozvoj strojírenské továrny vyrábějící zemědelské stroje a zařízení pro potravinářský průmysl ve zdejším regionu byly (resp. poměrně Suchého) v veliké. Pripomeňme např. firmu Jouzů v nedalekých Pečkách na dráze nebo Pernerovu strojírnu v Týnci nad Labem (Pernerové byli vzdálení příbuzní chrudimských Wiesnerů), kterým se podařilo prosadit. Karel Wiesner pres svůj nepopiratelný technický um ale nedosahoval podnikatelské úrovně staršího bratra «b»Františka«/b». Na rozdíl od továrny v «b»Chrudimi«/b», která se postupně stala nejdůležitejší frmou ve měste, zůstával kolínský závod jen jednou z menších místních frem. Naopak Wiesner v Chrudimi se v dalších desetiletích vypracoval do pozice významného českého strojírenského podniku střední velikosti. Asi nejzávažnejší příčina postupného úpadku kolínské továrny spočívala v neodpovídajících schopnostech a zájmu Karlových dědiců, kteří ji nedokázali konsolidovat a nezvládli složité podmínky na trhu.

Karel byl(a) sezdán(a) s Marie KONDRÁČKOVÁ-WIESNEROVÁ 1869. Marie (dcera od Jiří KONDRÁČEK a Marie ŠTORKOVÁ-KONDRÁČKOVÁ) se narodil(a) 1847; zemřel(a) 1929. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Children / Děti: 1833-1860, Mladá Vožice, Czech Rep.; Měli 12 dětí, první dítě - František (i)

Poznámky:

Children / Děti:
Ne všechny děti jsou uvedeny.

Josef — Anna HANUŠOVÁ-WIESNEROVÁ. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Children / Děti: 1833-1860, Mladá Vožice; Měli 12 dětí, první dítě - František (i)

Poznámky:

Children / Děti:
Ne všechny děti jsou uvedeny.

Jiří — Marie ŠTORKOVÁ-KONDRÁČKOVÁ. [Schéma rodiny]

Matyáš — Anna KAPOUNOVÁ-WIESNEROVÁ. [Schéma rodiny]

Josef — Rosalie WOTTVOVSKÁ-HANUŠOVÁ. [Schéma rodiny]