Jiné události:

• Sňatek / Marriage: Praha, Czech Rep.; 3x married

Poznámky:

http://www.csfd.cz/tvurce/2956-karel-kachyna/
Karel Kachyňa se narodil 1. května 1924 na Moravě. Absolvoval FAMU v Praze roku 1951, kde se zařadil mezi první posluchače. Dokumentární snímky začal natáčet již během studií často i jako kameraman. Začínal ve dvojici se svým spolužákem Vojtěchem Jasným (1950 NIC NENÍ ZAMRAČENO, 1952 NEOBYČEJNÁ LÉTA, 1953 LIDÉ JEDNOHO SRDCE). Později společně debutovali i na poli hraného filmu (1955 DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ), kde však vstoupili do služeb režimní propagandy. Následuje ukončení spolupráce Kachyňi s Jasným a každý směřuje svou cestou. Zatímco co Jasného následující tvorba je zproštěna prorežimní ideologie, Kachyňa nadále setrvává. Roku 1959 natáčí film KRÁL ŠUMAVY, zachycující hrdinné pohraničníky a jejich boj s narušiteli hranic. Film je, ač vypravěčsky dokonalý, svým sdělením rozporuplný. Vojenská a válečná tématika se drží i dalších Kachyňových děl (1955 ZTRACENÁ STOPA, 1958 TENKRÁT O VÁNOCÍCH, 1960 PRÁČE).
Silný umělecký vzestup Karla Kachyňi byl zaznamenán jeho setkáním se scénáristou Janem Procházkou. Spolu tvořili po celá šedesátá léta. Z jejich spolupráce vznikly snímky jako např.: TRÁPENÍ (1962), jež byl oceněn Velkou cenou mezinárodní poroty na filmovém festivalu v Cannes v oboru zábavných filmů, cenou poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Mar del Plata a Stříbrnou gondolu a stříbrnou Minervou na Mezinárodním festivalu filmů pro mládež v Benátkách, VYSOKÁ ZEĎ (1954) oceněná Stříbrnou plachtou na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu a AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965) rovněž oceněná na Mar del Plata v kategorii „Nejlepší film . Mezi nejdůležitější patří společenská traumata natočené ve druhé půli šedesátých let: KOČÁR DO VÍDNĚ (1966), NOC NEVĚSTY (1967), SMĚŠNÝ PÁN (1969), kterými se Kachyňa zařazuje po bok mladých režisérů nové vlny. V koprodukci se Západním Německem vzniká snímek UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE (1970), vypravující příběh chlapce postiženého ochrnutím, jež se postaví svému handicapu čelem. O výtvarnou složku filmu se postarala proslulá výtvarnice Ester Krumbachová (známá např. ze spolupráce s Věrou Chytilovou na filmu Ovoce stromů rajských my jíme). Film získává na filmovém festivalu v San Sebastian „Zlatou lasturu . Vášnivé výpovědi vzniklé ve spolupráci Kachyňi s Procházkou jsou zakončeny dramatem UCHO (1970). Klaustrofobický snímek, ve kterém je vyobrazen strach, s nímž se během vlády totalitního režimu potýkali i největší mocenské špičky, se však v době normalizace vůbec nedočkal distribuce. O 30 let později se film dočkal nominace na Zlatou palmu v Cannes. Tím také končí Kachyňova spolupráce s Procházkou.
V 70. tých dochází k menšímu odmlčení, až na přelomu 70. \endash 80. let filmem LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979), s bravurním hereckým výkonem Vladimíra Menšíka v roli postupně krachujícího žižkovského živnostníka, navazuje na svou předchozí tvorbu. Následují filmy s doktorskou tématikou: POZOR VIZITA (1981) a SESTŘIČKY (1983), kde v hlavní roli vynikla Kachyňova budoucí žena Alena Mihulová, či tragikomedie FANDY, Ó FANDY (1982). Zároveň také od sklonku 70.tých let pracuje pro televizi, vzniká např. televizní interpretace povídky Oty Pavla ZLATÍ ÚHOŘI (1979). Od stejného autora později uvádí do filmové podoby i povídku SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986), do televizní tvorby se dále řadí: POČÍTÁNÍ OVEČEK (1981), DUHOVÁ KULIČKA (1986) nebo jeden z nejpozoruhodnějších českých seriálů VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1985).
Poslední filmové úspěchy Karla Kachyňi jsou rovněž spjaté s televizní obrazovkou KOŽENÉ SLUNCE (2002), OTEC NEZNÁMÝ (2001). Některé jeho původně televizní projekty skončily i na plátnech kin \endash MĚSTEM CHODÍ MIKLUÁŠ (1992), KRÁVA (1994), kterou redaktor New York Post Larry Worth charakterizoval, jako kdyby Ingmar Bergman natočil Forresta Gumpa, FANNY (1995), HANELE (1999). Nedlouho před smrtí dokončuje svůj poslední televizní film vyprávějící příběh dvou pasažérů parního válce CESTA BYLA SUCHÁ MÍSTY MOKRÁ (2003). Usiloval ještě o práva na natočení filmu podle knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále, o se ve stejné době ucházel Jiří Menzel, jenž film v roce 2006 natočil.

Karel byl(a) sezdán(a) s Alena MIHULOVÁ-KACHYŇOVÁ, - Actress 1992. Alena se narodil(a) 4 Květen 1965, Brno, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 1994, Praha, Czech Rep.; KAROLINA Kachyňová
• Marriage / Sňatek: 1992, (Praha); Karel KACHYŇA

Poznámky:

Aleně Mihulové bylo přesně sedmnáct let, zrovna studovala ekonomickou školu a spolupracovala s pražským amatérským Aneb divadlem, když jí kamarádka informovala o konkursu na film SESTŘIČKY (1983) režiséra Karla Kachyňi. Navlékli ji do spodního prádla z padesátých let a do ruky dostala scénář. Roli začínající sestřičky Marie po boku Jiřiny Jiráskové dostala z desítek mnohem zkušenějších uchazeček, k čemuž prohlásila: "Když dnes vzpomínám na Sestřičky, musím říct, že to byla jedna z nejhezčích a nejšťastnějších věcí, které mě kdy potkaly. Nikdy nezapomenu, jak skvěle mě, takové trdlo, všichni přijali a snažili se mi pomáhat. A hlavně - potkala jsem při natáčení muže svého života." Tehdy ještě nevěděla, kdo režisér snímku Karel Kachyňa, kterého ve štábu přezdívali „železný dědek“, je a jakým způsobem ovlivní její další život.
Během natáčení sestřiček se do o čtyřicet let staršího muže zamilovala a vyšel z toho osobitý vztah, jenž změnil jak její osobní život, tak i hereckou kariéru. Své nejlepší role ztvárnila právě „pod taktovkou“ Karla Kachyňi. Vztah po desetiletém utajování zpečetili svatbou a k sedmdesátinám Alena nadělila svému režisérovi dar v podobě dcery Karolínky. V té době natočili jeden z nejlepších společných snímků drama KRÁVA (1994). V průběhu natáčení filmu byl málokdo informován o jejich vztahu. Film Kráva je skutečně respektovaným českým snímkem, jenž slavil mezinárodní úspěch a o kterém se redaktor New York Post Larry Worth nezdráhal napsat, že působí, jako kdyby Ingmar Bergman natočil Forresta Gumpa.
Rozhodně však neměla u svého partnera protekci v obsazování do rolí, důkazem čehož je fakt, že se objevila celkem ve čtyřech jeho snímcích: SESTŘIČKY (1983), SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986), MĚSTEM CHODÍ MIKULÁŠ (1993) a KRÁVA (1994), i přes to že sám Kachyňa od jejich seznámení natočil patnáct celovečerních filmů a tři seriály. Režisér jejich profesní spolupráci popsal následovně: "U mě žádná taková protekce neplatí. Znám Alenku dobře, její osobní náturu i naturel herecký. Takže vím, že může hrát jen určitý typ rolí. A abych ji obsazoval do jiných, to bych si řezal větev sám pod sebou."
Mimo Kachyňových filmů ztvárnila ještě hlavní roli v DŽUSOVÉM ROMÁNU (1984) Fera Feniče, objevila se v televizním filmu Morrise Issy DEN DOBRÝCH SKUTKŮ (2000), také v počinu F.A. Brabce KYTICE (2000) a TV filmu Václava Křístka PÁTEK ČTRNÁCTÉHO (2002).
Její bezpochybný herecký talent je narušen tragickým během událostí v podobě smrti režiséra Kachyňi, který podlehl po dlouhodobé nemoci, v jejímž průběhu se Alena stahuje do ústraní a snaží se mu nemoc co nejvíce ulehčit. K nehorší fázi svého života říká: "Vím, že jsem to musela očekávat, když jsem si brala muže o dvě generace staršího, ale realita té hrůzy mě zaskočila. Snažila jsem se za každou cenu splnit slib, který jsem mu dala, že se o něho doma postarám sama. Můj život se rozpadal na kousky," Po manželově smrti se její psychika natolik zhoršila, že byla nucena vyhledat odbornou lékařskou pomoc. "Lituji, že jsem byla hrdá na to, vyhledat dříve pomoc u lékařů. Cítila jsem se najednou strašně sama. Na výchovu dítěte, na odpovědnost za obě. A k tomu všechny ty formality kolem. Nakonec jsem stejně skončila v nemocnici a díky doktorům a antidepresivům se dnes už cítím v pohodě. Nechci to zakřiknout, ale dokonce se začínám těšit na práci, nějaká se rýsuje. Slíbil mi práci Honza Hrušínský u něj v divadle, nejvděčnější bych byla za nějakou komedii. A taky Jiřina Jirásková mi slíbila účast na projektu, který rozjíždí... , Karolína je to nejcennější, co mi z celé herecké kariéry zůstalo."
Od své malé role ve filmu Kožené slunce, filmová kariera Aleny Mihulové stagnuje. Čas ukáže, jestli bude postupem času ochotná opět se postavit za kameru.