Jiné události:

• Nemoc: 1895, Praha, Czech Rep.; mozková mrtvice - první
• Nemoc: Prosinec 1900, Nervi, Italy; mozková mrtvice - druhá

Poznámky:

Zátka Ferdinand (1845 - 1901), zakladatel pekáren ve Vysočanech,
V, 8, 55 - «b»Olšanské hřbitovy«/b», Vinohradská 153/1835, Praha 3 - Žižkov.
27.2. 1901 zemřel v italské Nizze (dnešní Nice, Francie) JUDr. Ferdinand Zátka , průmyslník, zakladatel velkých potravinářských závodů v Praze-Karlíně, majitel vily Gabriely v Libniči, která byla místem pobytu i setkání mnoha umělců (narodil se 15.1. 1845 v Českých Budějovicích = 105. výročí).
http://www.cbvk.cz/aktu/02.php

«u»«b»«i»WIKIPEDIA«/u»«/b»«/i»:
«b»Zátka Ferdinand«/b» (1845 - 1901), zakladatel pekáren ve Vysočanech,
V, 8, 55 - Olšanské hřbitovy, Vinohradská 153/1835, Praha 3 - Žižkov.
27.2. 1901 zemřel v italské Nizze (dnešní Nice, Francie) JUDr. Ferdinand Zátka, průmyslník, zakladatel velkých potravinářských závodů v Praze-Karlíně, majitel vily «i»Gabriely «/i»v Libniči, která byla místem pobytu i setkání mnoha umělců (narodil se 15.1. 1845 v Českých Budějovicích = 105. výročí).
http://www.cbvk.cz/aktu/02.php

«u»«b»«i»WIKIPEDIA:«/u»«/b»«/i»
Nejstarší syn «b»Hynka Zátky«/b» «b»Ferdinand Zátka«/b» (nar. 15. 1. 1845, † Nice 28. 2. 1901) založil roku 1872 v Českých Budějovicích cukrovar, později i pekařství. Po tetě zdědil rozsáhlý dům v pražském Karlíně na Královské třídě, kde roku 1877 otevřel pekárnu, roku 1879 založil v Karlíně jednu z prvních sodovkáren ve střední Evropě, Zátka se stal největším výrobcem sodovek v rakousko-uherské monarchii; později rozšířil sortiment i o šumivé víno, francouzskou hořčici a kávové náhražky.[1]
Dva mladší Ferdinandovi bratři,
«b»Vlastimil«/b» (11. 8. 1851 - 4. 6. 1907) a
«b»Dobroslav«/b» (19. 8. 1859 - 14. 12. 1946), podnikali v jižních Čechách.
«b»Vlastimil Zátka«/b» převzal otcův mlýn v Březí .
Spolu s bratrem Dobroslavem za podpory otce Hynka zahájili roku 1884 výrobu těstovin (nudlí a makaronů) a tento podnik se stal největším svého druhu v Rakousko-Uhersku. Bratři zahájili rovněž výrobu sodových vod, ale nebyli tak úspěšní jako jejich pražský bratr. Svou sodovkárnu přesunuli do Českých Budějovic, aby měli blíž pramen v Dobré Vodě. [1]
Roku 1901 Ferdinand Zátka zemřel a řízení karlínského podniku převzal «b»Vlastimil«/b». Roku 1906 byla firma transformována na rodinnou společnost s ručením omezeným, roku 1907 se řízení ujal Dobroslav, který tou dobou vedl i těstárnu v «i»Březí«/i».
Roku 1927 se vedení rozhodlo postavit novou sodovkárnu v Praze-Holešovicích , roku 1929 byla výroba v nové, moderní továrně zahájena. Stará sodovkárna v Karlíně byla přebudována na výrobku oplatků, sušenek a jemného pečiva.
«b»Ferdinand Zátka«/b» dosáhl doktorátu práv, ale jako právník nikdy nepůsobil, věnoval se podnikání. Ve svých 45 letech se oženil s bývalou svou zaměstnankyní Gabrielou ČTRNÁCTOU, manželství bylo šťastné, ale bezdětné.
«b»Vlastimil«/b» se od mládí věnoval otcovu podniku, v roce 1884 se oženil s Karlou HAVLÍČKOVOU, neteří Karla Havlíčka Borovského .
«b»Dobroslav «/b»absolvoval pražskou i vídeňskou techniku a poté dva roky působil jako praktikant v továrně ve Zlaté Koruně, poté se roku 1883 připojil k rodinným podnikům a ujal se nejprve vedení budějovické pekárny, po smrti Vlastimila se stal ředitelem pražské sodovkárny i těstárny v Březí.
Za druhé světové války byly všechny rodinné podniky zkonfiskovány Němci, kteří v Březí potravinářskou výrobu nahradili vojenskou. Roku 1945 byl majetek rodině vrácen, ale roku 1948 znovu zabrán a poté znárodněn.[1]
Těstárna bratří Zátků byla začleněna do státního podniku «i»Mlýny a těstárny«/i», firma Dr. F. Zátka do «i»Pražských cukráren a sodovkáren«/i».
Po roce 1989 byl státní podnik Mlýny a těstárny Březí předán dědicům rodiny Zátků nejprve do pronájmu a poté odprodán. Firma «i»Bratři Zátkové, a. s.«/i», je významným českým výrobcem těstovin a mouky.
Pražské cukrárny a sodovkárny se přejmenovaly nejprve na «i»Zátka-Pražské sodovkárny«/i» a později na «i»Dr. Zátka, s. r. o.«/i», roku 1998 byla restrukturalizována a roku 1999 převedla výrobu do obce Káraný kvůli blízkosti zdroje kvalitní vody. Roku 2000 skončila sodovkárna v konkurzu, jejím nástupcem byla společnost «i»Bestwater Enterprise«/i».

Vila «b»«i»Gabriela «/b»«/i»Ferdinanda Zátky
Historie vily Gabriely se začala psát v roce 1895, kdy JUDr. Ferdinand Zátka zakoupil od zdejšího majitele Matěje Kantora pozemek čp. 9 nad levým břehem potoka v jelemské stráni zvané Na Dobré Vodě. [99] Když v roce 1878 vyhořela místní kovárna s čp. 12 u návesního rybníčka, dostala toto číslo vila Gabriela. 440 Za 86 tisíc zlatých si Ferdinand nechal vystavět krásnou vilu jako své letní sídlo, jelikož bydlel v Praze, kde vedl své továrny. Jak už bylo zmíněno, její podoba je inspirovaná českou lidovou chalupou z Turnovska, umístěnou v expozitáři pražské jubilejní výstavy roku 1891.441 [100] Autorem stavby je pak architekt a dvorní stavitel c.k. stavební rada Rudolf Tereba.442 Komplex vily Ferdinanda Zátky na obdélném půdorysu se nachází na severním svahu údolí Dobrovodského potoka, severovýchodním směrem od vily Augusta Zátky. Jádrem souboru je obytná, zčásti podsklepená přízemní sedmiosá stavba obdélníkového půdorysu, na jejíž střední ose je představeno dvojramenné schodiště a dřevěná veranda s trojosou arkádou ve formách inspirovaných lidovou architekturou. [101] Střed objektu dále akcentuje drobná zvonička ve hřebeni sedlové střechy, která je kromě dvou menších postranních vížek jedinou vertikální dominantou vily. Jednotlivé plochy žluté fasády jsou orámovány bílými pruhy s bosáží na rozích. Orámovány edikulou jsou i okenní výklenky v renesančním duchu. V jednotlivých štítech sedlových střech je pokaždé menší obdélníkové okénko a původně měly všechny štíty dřevěné výplně, opět charakteristické pro lidové stavby, tak jak lze vidět na západní straně.
Duch lidové architektury tzv. české chalupy z jubilejní výstavy se projevil i v interiéru, když namísto klasicky zděných rovných stropů je dřevěný, s odhalenými trámy. K východní části vily je připojena lodžie, otevřená do zahrady na vyvýšené terase, kterou po celé délce lemuje dřevěný plot s kamennými sloupky. [103] Součástí zahrady byl původně skleník či altán a nejspíše kulečníková herna. Ze severní zdi dvora vily vystupují tři hospodářské objekty na čtvercovém půdoryse, jejichž fasády jsou pojednány shodně s obytnou budovou. Stavba je ve velmi poškozeném stavu, včetně fasád, na kterých se dochovaly fragmenty její původní výzdoby. Vila byla obklopena rozsáhlým a půvabným anglickým parkem, o který se staral místní zaměstnanec, domovník a zahradník Karel Fíla se svou rodinou.
Ferdinand Zátka se ze svého nového sídla moc dlouho netěšil. O pět let později zemřel 27. února 1901 raněn mrtvicí v hotelu Terminus v jihofrancouzské Nice.

Nemoc:
Když se uzdravil z první mozkové mrtvice (1895) Ferdinand trávil se svou ženou Gabrielou více času a cestovali: Cařihrad, Irkutsko, Egypt, Španělsko - a nejčastěji jezdili do italského města Nervi (u Janova) a na francouzskou rivieru do Nice. V prosinci 1900 jej v Nervi zasáhl druhý záchvat mrtvice a byl převezen do Nice kde se ubytoval v hotelu Terminus a 2 měsíce se léčil. Bohužel se k jeho stavu přidal zápal plic a to už oslabené tělo nevydrželo.
Ve středu 27. února 1901 Ferdinand Yátka v Nice zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy a je pohřben na hřbitově v Praze-Olšanech.

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Úmrtí:
Když se uzdravil z první mozkové mrtvice (1895) Ferdinand trávil se svou ženou Gabrielou více času a cestovali: Cařihrad, Irkutsko, Egypt, Španělsko - a nejčastěji jezdili do italského města Nervi (u Janova) a na francouzskou rivieru do Nice. V prosinci 1900 jej v Nervi zasáhl druhý záchvat mrtvice a byl převezen do Nice kde se ubytoval v hotelu Terminus a 2 měsíce se léčil. Bohužel se k jeho stavu přidal zápal plic a to už oslabené tělo nevydrželo.
Ve středu 27. února 1901 Ferdinand Yátka v Nice zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy a je pohřben na hřbitově v Praze-Olšanech.

Ferdinand byl(a) sezdán(a) s Gabriela ČTRNÁCTÁ-ZÁTKOVÁ-SUCHÁ 5 Říjen 1891, Praha, Czech Rep.. Gabriela (dcera od Jan ČTRNÁCTÝ, - sládek ve Zvoleněvsi a Barbora ŠOLTACHOVÁ-ČTRNÁCTÁ, z Hostic) se narodil(a) 4 Srpen 1867, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 9 Duben 1944, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Kořeny rodu spadají již do 17. století. Podle rodinné tradice pocházel rod Zátků z Písecka. V roce 1679 v Kamenném Újezdě získal jejich předek «b»Matěj Vaněček«/b» rodinné jméno podle gruntu, který zde koupil a v kterém se usídlil. Od první poloviny 18. století se rodina usadila ve Velešíně. Na podzim roku 1813 si «b»Matouš a Markéta Zátkovi«/b», rodiče Hynka Zátky, koupili dům č. p. 360 v Českých Budějovicích za 5900 zl. a zařídili si tu obchod s obilí.
Dr.«b» August Zátka«/b» napsal o příchodu své rodiny do Českých Budějovic a o jejich národnostním smýšlení:
„«i»V útlém věku dětském roku 1813 přišel Hynek Zátka z Velešína do Budějovic s rodinou, která vlivem svého syna theologa zachovala si vědomí české. I matčin otec, rodák «u»vltavotýnský«/u» byl Čech. Ale stav se již r. 1797 měšťanem českobudějovickým, propadl s většinou své rodiny poněmčení…"«/i»
Rodinný fond českobudějovických Zátků (Hynka, Augusta a Vlastislava) je uložen v Praze v Archivu Národního muzea.

«i»WIKIPEDIE: «/i»
«b»Hynek Zátka«/b», v matrice zapsán jako «b»Ignác Zátka«u»«/b»,«/u» byl «u»český«/u» podnikatel a politik z vlivného českobudějovického rodu Zátkových, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady (Rakousko). Ve věku pěti let se přestěhoval s rodiči z Velešína do Budějovic. Zde vystudoval gymnázium. Jeho spolužákem tu byl pozdější významný českoněmecký politik Franz Schuselka. Roku 1830 dokončil studium filozofie a 1. prosince toho roku nastoupil na praxi do inspekce potravní daně v Budějovicích. 3. března 1831 se stal manipulačním praktikantem a 1. května 1831 nastoupil k pohraniční strážní službě, kterou vykonával patrně v okolí Vimperku a setrval v ní do května 1832, kdy se vrátil do Budějovic. Byl přidělen ke kamerálnímu důchodnímu úřadu. Zde pracoval téměř dvacet let. Roku 1839 dosáhl hodnosti kancelisty.
Profesí byl hlavně obchodníkem a politikem. V roce 1840 začal podnikat poté, co mu byla zamítnuta žádost o studium práv. Nejprve si založil obchod se solí, zemědělskými plodinami a sádrou. Byl aktivní i ve veřejném životě. Během «u»revolučního roku 1848«/u» byl zvolen předsedou budějovické pobočky spolku «u»Slovanská lípa«/u». Protestoval proti jazykové praxi budějovického magistrátu, který byl německo-jazyčný. Po porážce revoluce odešel roku 1851 z kamerálního důchodního úřadu pro své politické názory, odmítl složit služební přísahu. Byl pak v policejních spisech evidován jako politicky nespolehlivý, pročeský, byť ne vyloženě protivládní.
Po odchodu z úřední funkce se soustředil výlučně na své podnikání. Rozšířil obchod se solí a sádrou a od roku 1855 byl již jediným majitelem podniku. Když nashromáždil větší jmění, investoval je. Roku 1869 zrekonstruoval podle amerického vzoru mlýn v «u»Březí«/u» u Budějovic. Později založil velkostatek v «u»Libníči«/u». Dominantním předmětem jeho podnikání byl obchod s moukou a moučnými výrobky.
Od roku 1861 zasedal za starosty «u»Františka Josefa Klavíka«/u» v obecním zastupitelstvu a městské radě v Českých Budějovicích. Na funkce v městské samosprávě ale rezignoval již roku 1862. Nadále byl veřejně aktivní. V listopadu 1864 získal měšťanské právo v Českých Budějovicích. V letech 1862-1872 zasedal v místním výboru «u»České besedy. «/u»Věnoval větší obnos na nadaci, která kupovala knihy pro dívky talentované v českém jazyce. Podílel se na vzniku české záložny a dalších veřejných institucí v Budějovicích. V roce 1863 a opět v období let 1875'961883 zasedal v budějovické obchodní komoře. V 70. letech opět zasedal v budějovickém obecním zastupitelstvu a byl považován za předáka české menšiny v zastupitelstvu.
Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Budějovice, Lišov, Trhové Sviny, Hluboká, Týn n. Vltavou) do Českého zemského sněmu. Zvolen byl jako nezávislý český kandidát. Opětovně byl zvolen do sněmu za týž obvod v zemských volbách v lednu 1867 i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867. Čeští politici tehdy kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním Rakouska-Uherska praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali zemský sněm. Pro absenci byli zbavováni mandátů a opět manifestačně voleni v doplňovacích volbách. Zátka takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[11] a zvolen znovu v září 1869.[12] Mandát zde obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870 a zemských volbách v roce 1872. Vzhledem k pokračujícímu bojkotu sněmu následovalo opět opakované zbavování mandátu a opětovné volení. Zátka takto uspěl v doplňovacích volbách v říjnu 1873, v červenci 1874 na jaře 1875, v únoru 1876 a dubnu 1877.
V téže době také zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů. Zánik mandátu pro absenci oznámen na schůzi 14. července 1863. Politicky patřil k Národní straně (staročeské).
Pocházel z rodiny Matouše Zátky a Terezie Marie Zátkové. Bratr «u»Jan Zátka«/u» (1802-1881) byl vlasteneckým knězem. Další bratr «u»Jakub Zátka «/u» (1803-1865) podnikal na Budějovicku a později se usadil na velkostatku v Horních Uhrách. Manželkou Hynka Zátky byla od roku 1843 dcera budějovického krupaře a měšťana Terezie Marie Hansová. Měl s ní devět dětí. V podnikání se angažovali hlavně tři z nich: «u»Ferdinand Zátka«/u», «u»Vlastimil Zátka«/u» a «u»Dobroslav Zátka«/u». První z nich podnikal v Praze, mimo jiné ve výrobě sodových vod, další dva synové zůstali v regionu jižních Čech a roku 1884 založili firmu «u»Bratří Zátkové«/u» zaměřující se na výrobu těstovin. Další syn «u»August Zátka«/u» byl aktivním politikem.«u»

«/u»«b»Hynek Zátka :
«/b»«i»(July 9, 1808 «/i» in Velešín - «i»March 26, 1886 of stroke in České Budějovice).«/i»
He was the grandfather of JUDr Vlastislav Zátka, the author of the «b»«i»Narrative«/b»«/i». He was five when his family moved to České Budějovice, where he received education. The only Secondary School (Gymnasium) was German. Thus he never learned written Czech, and kept all his bookkeeping in German. He entered the State Administration and became a bureaucrat with the Department of Finances.
It is likely that already then he was active in his father's business. He left the State service at 43 (in
«i»1851«/i» ). His grandson discerned two motives behind this important life decision: recognition of the
advantages of a free profession, and a personal moral issue: he refused to take an oath on the
new constitution of the Austro-Hungarian Monarchy, a requirement for a state bureaucrat.
(Source: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" )«/i»

Hynek byl(a) sezdán(a) s Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147 17 Říjen 1843. Theresie (dcera od Antonín Petrus (de Alkantare) HANSA, - měšťan a krupař a Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37) se narodil(a) 28 Září 1819, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 26 Březen 1878, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

(Research):Vošická, Šárka. 2014. Umělecký mecenát jako nástroj reprezentace českobudějovické rodiny Zátků. Diplomová práce, Jihočeská Universita v Českých Budějovicích, Filosofická fakulta, Ústav bohemistiky. Str.14.
https://theses.cz/id/jg8vzx/RKA_VOICK_-_DIPLOMOV_PRCE.pdf

Vzal si Markétu Hlachovou, dceru velešínského "souseda" Víta HLACHA, od kterého zakoupili vlastní usedlost č.p.85, kde společně hospodařili a vedli menší hostinec "Na Hvízdalce " (Matouš si rád hvízdal a hrál na citeru).
Zátka byl povoláním bednář ve velešínském pivovaře, jeho manželka vedla hostinec a prodávala formanům krmení pro koně. Velešínem se tou dobou vozila sůl z Rakouska a koloniální zboží z italského Terstu, tudíž bylo v městečku rušno.
«u»SOURCE«/u»:«i» Vošická, Šárka. 2014. Umělecký mecenát jako nástroj reprezentace českobudějovické rodiny Zátků. Diplomová práce, Jihočeská Universita v Českých Budějovicích, Filosofická fakulta, Ústav bohemistiky. Str.14.
«/i»https://theses.cz/id/jg8vzx/RKA_VOICK_-_DIPLOMOV_PRCE.pdf

«b»Matouš Zátka :
«/b»«i»(August 13, 1778 in Velešín - September 6, 1869 in České Budějovice)
«/i»Married «b»Markéta Hlachová-Zátková «/b»«i» (June 5, 1766 «/i»- «i»June 7, 1849 in České Budějovice) «/i» on «i» October 5, 1799 «/i» in Velešín. She died of stroke at 73, still full 20 years before her husband. Parents of Markéta Hlachová were «b»Vít Hlach «/b»from Velešín and «b»Uršula «/b»(?). Allegedly they
were still illiterate. Matouš was a modest man content with the livelihood of his trade of barrel
making for the local brewery, and his ownership of an inn, provided. In all likelihood he would not
have left his native town on his own accord. However, his wife had an ambition to provide education for their children. She became instrumental in the decision to move the family in «i»1813
«/i»to a bigger and a more important town such as České Budějovice. There Matouš Zátka exhibited
a remarkable, hitherto untapped, talent for enterprise. He became a successful merchant and
businessman, dealing first in salt and later with other goods. He made a small fortune, which
allowed him to successfully invest in the town real estate. In spite of widespread Germanization
of the townsfolk, the family proudly kept their Czech character, though with some effort. They had
five children, all born in Velešín :
«b»1) Jan«/b» ,
«b»2) Jakub«/b» ,
«b»3) Hynek,
4) František«/b» , and
«b»5) Marie (Marianna).«/b»


«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :
«/i»There is an interesting issue concerning nothing less than the very name of the «b»ZÁTKA «/b»family line«b». «/b»
According to the newly uncovered evidence it seems virtually certain that «b»ZÁTKA«/b» family bloodline is in fact a direct continuation of certain «b» Matěj VANĚČEK«/b» 's family«b». «/b» Here is how this happened :
The first documented bearer of «b» Zátka «/b»family name is «b»Matěj Zátka «/b»from Kamenný Újezd, a small town (likely a village at that time) about 10 km south of České Budějovice.
However, in the Land Registry of ČeskÝ Krumlov from «i»1603-1706 «/i» it is recorded that certain
«b»Matěj Vaněček«/b» in «i»1679 «/i» acquired properties #23 and #24 previously owned by certain «b»Zátka«/b», who
became indebted to «b»Vaněček«/b». With the acquisition of the land title this «b» Vaněček «/b»assumed the
name of the previous owner, i.e. «b»Zátka, «/b»which was tied to the title. Thus «b»Matěj Vaněček «/b» and
«b»Matěj Zátka «/b»was the «u»same person«/u». Apparently this was not an uncommon custom at that time.
However, the story is even more convoluted. «b»Matěj Vaněček «/b» was son (or grandson) of
«b»Václav "X"«/b» , whose original surname we do not know. «b» Václav "X" «/b» did exactly the same thing as
his son «b»Matěj «/b»did a generation later. By taking «b» Alžběta Vaněčková, «/b»a widow of certain «b»Štěpán
Vaněček «/b»for wife, «b» Václav «/b»"«b» X" «/b» married into the «b» Vaněček «/b» property and thus assumed in «i»1619 «/i» his wife's name «b»Vaněček «/b»tied to the title. As mentioned above, the family name of the patriarch
«b»Václav "X" «/b» is, and undoubtedly will remain, unknown.
Vlastimil Zátka, the author of the Narrative, concludes that the family name «b»ZÁTKA «/b»is thus the «b»«i»third «/i» name «/b»of the same family line. The «b»«i»first «/b»«/i» name, that of the patriarch «b» Václav "X" «/b» is «b» unknown«/b» , the «b»«i»second «/b»«/i»one is «b»VANĚČEK«/b» , while «b» ZÁTKA «/b» is only the «b»«i»third «/b»«/i» one. Notwithstanding these fascinating facts, will of course continue using the family name «b»Zátka «/b»will be used and followed here.
Another interesting issue is the freeman status of the «b» Vaněček-Zátka«/b» ancestors«i».«b» «/b»«/i» When
writing the main body of the Narrative,«b» Vlastislav Zátka, «/b»believed that «b» Zátkas «/b»were freemen,
allowed to move from one town to another at their will. They were unencumbered by serf duties,
for at least 150 years before the abolishment of servitude in the Austrian Empire in «i»1848«/i». In fact,
this period was shorter. The oldest Record of Serfs at the Český Krumlov fiefdom from «i»1576 to 1702«/i» , for the year «i»1702 «/i» includes the names of «b» Matěj Vaněček«/b», his wife «b»Mariana «/b»and their
children, daughter «b»Juliana «/b» 20 years old, daughter «b» Alžběta «/b»18 years old, son «b» Blažej «/b»16 years old (in fact 19 by dates), and a 14 year old son «b»Pavel«/b», who became a priest. «b» Blažej Vaněček«/b», his 29-year old wife and his son «b»Šimon «/b»are still listed as «u»serfs«/u» in 1712. However, when this «b»Šimon Vaněček«/b», a taylor, married a widow «b»Rosina Zwettler «/b»of Velešín he needed a dispensation to be released from serfdom by the owner of the domain Princess Schwarzenberg, in order to be allowed to move to Velešín. Upon the intercession of the burgomaster of the town of Velešín and his
brother «b»Pavel, «/b»who was a parish priest, the exemption was granted in «b»«i»May 1738. «/b»«/i» From that date
«b»Vaněček-Zátkas «/b» were indeed freemen.

Matouš byl(a) sezdán(a) s Margareta HLACHOVÁ-ZÁTKOVÁ, - Velešín, č.p.85 5 Říjen 1799, Velešín, okr. České Budějovice, Czech Rep.. Margareta (dcera od Vít HLACH, - Velešín č.85 a 57 a Ursula (Voršila) HLACHOVÁ) se narodil(a) 5 Červen 1776, Velešín, okr. České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 7 Červen 1849. [Schéma rodiny]

Antonín — Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37. Kristina (dcera od Vojtěch HANUSCH, měšťan v Lišově a Eva VOJTA-HANUSCHOVÁ, - Líšov) se narodil(a) 25 Červenec 1790, Líšov, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 25 Červenec 1790, Líšov č.37, Czech Rep.; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Ondřej — Žofie KAMARÝTOVÁ-ZÁTKOVÁ, - wife-1. [Schéma rodiny]

Vít — Ursula (Voršila) HLACHOVÁ. [Schéma rodiny]

Martin — Rosalie SABATOVÁ. [Schéma rodiny]

Vojtěch — Eva VOJTA-HANUSCHOVÁ, - Líšov. [Schéma rodiny]