Jiné události:

• Marriage / Sňatek: 2003, Montreal, Quebec - Canada; Married in the Chappel on McGill University campus, downtown Montreal
• Son / Syn: 25 Duben 2008, MONTREAL, Canada; LUKAS PHILIP
• Studia: Červen 1998, McGill University, MONTREAL - Canada; Graduated as Medical Doctor

Poznámky:

(Medical):MONIKA - she was born with a low functioning one of the kidneys due to a reflux into it. At the tender age of ~2 she was operated on (several times) at the Children's Hospital in Montreal in an attempt to fix the ureter tube closing. While not completely, it was successful. Monika grew up very sporty - a gifted swimmer, later she was doing competitive volleyball (McGill university team) and ice hockey (!).
When Lukas was born (2008), she almost died on delivery when the placenta did not detach properly. She lost a lot of blood.and her uterus had to be taken out - that much for more children !
Lukas was born fine - but he cannot have another true brother or sister.

Studia:
Following a Montreal based medical specialty training (5 years) in Orthopedicsl, Monika works (2014) at the Jewish General Hospital in Montreal.

Son / Syn:
Gave birth to Lukas Philip in the Royal Victoria Hospital in Montreal. Almost died during the birth because of profused bleeding from placenta that did not detach. Her whole uterus had to eventually be surgically removed.

Monika byl(a) sezdán(a) s MUDr. Rudolf (II) REINDL, - physician, orthopedic surgeon 6 Září 2003, Montreal, Quebec - Canada. Rudolf (syn od MUDr. Rudolf (i) REINDL, - physician a Jitka PROCHÁZKOVÁ-REINDLOVÁ) se narodil(a) 19 Srpen 1968, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

1. Lukas Philip REINDL se narodil(a) 25 Duben 2008, Montreal, Quebec, Canada.

Jiné události:

• _TAG2:
• Emigrace / Emigration: 4 Září 1967, London, Ontario, Canada; Emigrated to Canada, London, Ontario. Later from 1973 in Montreal
• Povolání / Profession: 1973-2005, MONTREAL, Canada; Professor of Chemical Engineering - McGill University
• Přestěhování / Moved: Srpen 1973, MONTREAL, Canada; Started at McGill University as Assistant Professor
• Studia: 15 Prosinec 1962, Praha, Czech Rep.; Graduated (Ing.): ČVUT - České Vysoké Učení Technické (Inst. of Technology)
• Studia: Červen 1971, London, Ontario, Canada; Graduated (PhD): University of Western (Ontario), London Ontario.

Poznámky:

PROFESSIONAL BRIEF:
Bohumil VOLESKY, Professor Emeritus of Chemical Engineering at McGill University in Montreal, Canada, has been engaged in world-wide consulting activities, lectures and workshops. His areas of expertise are in Biochemical Engineering and Industrial Water Pollution Control. He obtained his basic training at the Czech Technical University in Prague, Czech Republic, receiving the Dipl. Ing. degree in 1962. Following more than four years of industrial research and experience, he earned his Ph.D. in Biochemical Engineering at the University of Western Ontario in London, Ontario, in 1971. He is the founder and a President of BV SORBEX, Inc., a new-technology venture commercializing the biosorption process for removal and recovery of heavy metals from industrial solutions which he has been pioneering in his research.
He held appointments as a Visiting Professor at the Swiss Federal Institute of Technology in Lausanne, Switzerland, at the University of Puerto Rico, and his major collaborative research activities included also China, Brazil, Korea and the Czech Republic.
His research interests and expertise are reflected in a monograph book on "Sorption and Biosorption" (2003), an edited volume "Biosorption of Heavy Metals", and in another monograph on "Modeling and Optimization of Fermentation Processes".


«b»LIFE - Bohumil (iii) VOLESKY
«/b»While I was a war-child, I had a good childhood as there was virtually no war-fighting in German-subdued Czechoslovakia. It was immediately after the end of the 2«sup»nd«/sup» World War that our family lost everything in the 1945 nationalization (expropriation) of industrial enterprises including my father's. All what 2 generations had built through hard work and perseverance - gone. Blessing in disguise - it perhaps made it easier for the family to squeeze through the brutalities that followed the 1948 totalitarian commie takeover.
I never thought that I could 'cohabitate' with the communists - they were just much too wrong to my feeling for justice. So, get away from them - don't be another generation sacrificed, my father just uttered. For 2 decades, the West was the dream for me - that eventually became doable as the commie totalitarian regime was wearing out.
I fondly look back at my time of studies, middle school and the Technical University ( ), that were reasonably easy for me. I managed to squeeze in a lot of sport and outdoor activity with a wonderful secret boy-scout group. Competitively sailing and white-water canoe paddling, with some skiing in wintertime too.
More than 2 decades went by and, in my mid-twenties (1967), I managed to organize a post-graduate study in Canada. That was the only way to fool the hard and suffocating Czechoslovakian communist regime of that time. I am still shaking my head over that Czech officialdom's permission that actually came through for those fully Canadian-sponsored studies - a sign of the tough regime starting to fall apart shortly before the "Prague spring of freedom" ?
Some battle with the Czech officialdom came later, however - as the Russian armies invaded Czechoslovakia and things got tough there. My wife Zuzana was left behind in Praha trying to finish her medical degree. Fortunately, bureaucracies have a way of defeating themselves and this is how she eventually obtained an unusual and silly 14-day permission to "go to Canada and get her husband back". Eventually, both of us together in Canada then, we could thumb our noses at the cruel commie system - to never return back to that "commie paradise".
And Canada is where we have been happily living ever after -
Completion of hard post-graduate engineering studies (1971, London, Ontario) was rewarded by a prestigious professorial job with McGill University in Montreal. That's where we settled down and daughter Monika was born in 1974, followed by son Martin in 1976. As years flew by - they both became successful grown-ups - and we are all still living in Montreal. The now-retired parents follow the sun every year to Florida, escaping infamous Montreal winters.
Life is good in the sunshine of the free world -

«b»«i»ČESKY«/b»«/i» :
Přesto, že jsem " válečné dítě" měl jsem dobré dětství neb v Němci porobeném Československu nebylo velkých válečných bojů. Hned po válce v r. 1945 však naše rodina přišla o všechno při znárodnění podniků "klíčového průmyslu". Vše co pracně vybudovaly 2 generace mého otce a dědečka - vše pryč. V jiném pohledu je však možno i říci, že to mohlo ale být i jakési "skryté požehnání" protože to pomohlo rodině chuději ale bez větších úhon přežít brutalitu po komunistickém puči v r. 1948.
Nikdy jsem se ale nemohl smířit s komunisty - pro můj smysl pro spravedlnost byli prostě úplně "mimo". Pryč od toho - "nebuď další obětovanou generací", utrousil jednou můj otec. Po 2 desetiletí byl demokratický západ ale jenom snem - který však začal být uskutečnitelný jak se totalitární komunistický režim pomalu rozkládal.
V podstatě s dobrým pocitem se dívám na svá studijní leta, střední školu a vysokou školu (Technika - ČVUT) - studium mi šlo dobře a lehce. Věnoval jsem se hodně také sportu a aktivitám báječné (tajné) skupiny vodních skautů. Závodně jsem plachtil a pádloval slalom na divokých vodách (double kanoe) s lyžováním v zimě.
A tak uplynula 2 desetiletí, až se mi kolem mých 27 let podařilo vykorespondovat a zorganizovat kanadské postgradualní (doktorské) stipendium (1967). To byla snad jediná normálnější cesta jak prorazit ten dusivý komunistický sytém. Pořád ještě kroutím hlavou nad tím povolením od českých autorit pro studium v Kanadě - snad to bylo známkou už se rozpadávajícího sytému před pražským jarem 1968 ?
Potom mě však ještě čekala bitva s českými úřady po vpádu sovětských vojsk do republiky kdy opět režim přituhnul. Moje manželka Zuzana byla ještě v Praze, kde se snažila o dokončení svého studia mediciny. Naštěstí, jak se zdá, byrokracie si často najde cestu sebe sama porazit - a tak se stalo, že Zuzana dostala poněkud nesmyslné leč vítané povolení odjet na 14 dní do Kanady a "přivézt manžela zpátky". Takže když jsme byli opět oba pohromadě a v Kanadě, mohli jsme na ten nesmyslný režim už udělat jen dlouhý nos - a vůbec ani nepomyslet na nějaký návrat do toho "komunistického ráje".
A tak v Kanadě spokojeně žijeme až dodnes -
Po úspěšném ukončení obtížného inženýrského doktorátu (1971, London, Ontario) jsem dostal prestižní profesorské místo na Universitě McGill v Montrealu. Tam jsme se usadili a narodila se dcera Monika (1974), následovaná synem Martinem v olympijském roce 1976. A jak čas plyne, tak už z nich teď jsou úspěšní dospěláci - a všichni jsme v Montrealu. My rodiče v penzi teď vycestováváme z montrealského mrazáku za sluníčkem a trávíme většinu zim na Floridě.
Prosluněný život ve svobodném světě je báječný -


«u»«b»«i»Stručný životopis«/u»«/b»«/i»:
1939- narozen: PRAHA-Vinohrady (sanatorium v Londýnské ul.)
1953-1957: PRAHA - studium na střední průmyslové škole strojní (Smíchov)
1957-1962: PRAHA - studium na ČVUT, Fakuta strojní
1963-1966: PRAHA - pracoval jako inženýr v Potravinářském výzkumném ústavu (Strašnice)
1966-1967: PRAHA - začal kandidaturu (CSc=PhD) na ČVUT, Fakulta strojní
1967: KANADA - oženil se a odjel z Prahy pokračovat postgraduální studia v Kanadě
1967-1971: KANADA, London, Ontario - studoval PhD (bio-inženýrství)
1971-1973: London, Ontario - vyučoval na University of Western Ontario
1974- dcera MONIKA (nyní doktorka v Montrealu >> 2008 vnuk LUKÁŠ)
1976- syn MARTIN (nyní software poradce, D-J a majitel tanečního studia v Montrealu)
1981- sabatický rok na Universitě v Puerto Rico (Karibik)
1990- sabatický rok na Universitě v Lausanne IFPL (Švýcarsko)
2003- sabatický rok na universitách v Australii a v Lausanne
1973-2005: MONTREAL - profesoroval na McGill University (bio-Chemické inž.)
2005-dále: MONTREAL, Kanada - do pense,
Mezinárodní konsultant v čistotě vod a prostředí:
www.EvergladesHUB.com
http://biosorption.mcgill.ca/bv/bv.htm

Studia:
Mechanical Engineer

Studia:
Chemical & Biochemical Engineering

Povolání / Profession:
Full Professor of Chemical Engineering in 1992

Bohumil byl(a) sezdán(a) s MUDr. Zuzana HYŠKOVÁ-VOLESKÝ 14 Červenec 1967, Paris, France (Czechoslovak Consulate, registered in Brno)). Zuzana (dcera od František Josef HYŠKA, - účetní a Marta PROROKOVÁ-HYŠKOVÁ) se narodil(a) 12 Březen 1944, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 23 Březen 1974, Montreal, Quebec, Canada; MONIKA
• Marriage / Sňatek: 14 Červenec 1967, Paris, France
• Přestěhování / Moved: Srpen 1973, MONTREAL, Canada
• Son / Syn: 14 Červen 1976, Montreal, Quebec, Canada; MARTIN
• Studia: Červenec 1970, Praha, Czech Rep.; Graduated (MUDr), Medical School, Charles' University

Poznámky:

Marriage / Sňatek:
The couple traveled to marry outside of the Czech Republic, to combine a simple wedding and a honeymoon trip - making it affordable.

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 23 Září 1942, Praha, Czech Rep.; Marie Voleská-BODENLOSOVÁ
• Marriage / Sňatek: 1939, Praha, Czech Rep.; Jarmila BAYEROVÁ-Voleská
• Syn / Son: 29 Říjen 1939, Praha, Czech Rep.; BOHUMIL (III) Voleský
• Visit: Červen 1973, London, Ontario, Canada; Canada

Poznámky:

(Medical):Bohumil (II-ing) - he was sporty but always had a problem with his lower leg that he injured as a young man (late 20s). This injury from a dam at Zatka's factory-mill near České Budějovice never healed and resulted in forever open skin wound around his ankle ("bércový vřed"). This affliction progressed in his advanced age, eventually even weakening his shin bone which buckled quite a bit causing a slight limp (his late 60s and 70s).
In his middle age, he developed a duodenum ulcer that was operated on in early 1950s (Dr Polák, Praha-Vinohrady hospital). That way he lost half of his stomach and was left with a pronounced 20-cm long surgical scar on his upper abdomen.
Later in life, he developed the Parkinson's disease (his 70s of age).
After visiting with his son's family in Canada (Bohumil & Zuzana, London, Ontario) in 1973, he sort of gave up on life and his health generally deteriorated. He was hospitalized in early 1974 and he died in the hospital. There was no definitive cure for the advancing Parkinson's.

Visit:
The only 1 visit to son Bohumil (III) overseas in Canada. Foreign travel was practically impossible during the communist years in Czechoslovakia (1948-1989).

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 12 Březen 1944, Praha, Czech Rep.; Narození jediné dcery
• Marriage / Sňatek: 21 Duben 1943, Praha, Czech Rep.; Oddán u sv. Jakuba v Praze I s Martou Prorokovou
• Sňatek rodičů: 8 Listopad 1902, Bořkov, Semily, Czech Rep.; Potvrzení sňatku rodičů - formálně narozen nemanželský
• Náboženství: 16 Březen 1943, Praha, Czech Rep.; Vrátil se do církve - záznam v matrice narození, Bořkov

Poznámky:

Tragedie a rozkol mezi bratry.
Anna Hyšková těžce nesla smrt svého muže Františka (ii). Svým eratickým chováním začala být nebezpečná sobě i svým blízkým. Když se opakovaně zmíňovala o svém úmyslu "odejít za ním" a ukončit svou životní pouť, její mladší syn Otík rozhodl o nutnosti lékařské péče v psychiatrické léčebně.
To však ona nesla ještě hůře a při návštěvě svého staršího syna Vladíka ho dokázala přemluvit aby ji z léčebny vzal pryč. Stalo se a ona vzápětí neštastně skončila svůj život sebevraždou pod jedoucím vlakem.
Tento čin a okolnosti kolem něj navodily rozkol mezi oběma vlastními bratry s tím, že mnohem starší a jediný přežívající nevlastní bratr František Josef Hyška (od matky Pavlíny) zaujal stanovisko Vladimíra, obviňovaného Ottou, že matku vyjmul z l kařského dohledu. Následně, obě strany bratrů nadále nekomunikovaly a nestýkaly se, prakticky po zbytek života.


Narození:
Záznam v matrice narození Semily («b»Bořkov«/b») kniha XVI, folio 177.
Záznam není přímo online ale je nutno prohlédnout PDF seznam farností, který se ukáže, a dohledat "Semily": Z několika knih pro Semily vybereme příslušný časový interval narození 1894-1900, č. knihy 8373, sign 5676, str. 1772 :
http://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/files/2013/10/8700_Sbírka-matrik-Východoceského-kraje-1587-1949_NAD_190-stav-2016-12-20.pdf

http://195.113.185.42:8083/000-05676.zip (odkaz ke stažení)
Digitalizovaný soubor (matriční kniha) se musí «b»stáhnout «/b»(je to «b»ZIP «/b»soubor !), v počítači «b»rozbalit «/b»a ve výsledných jednotlivých scanech stránek zvolit scan «b»00180«/b».
Záznam František HYŠKA je pak druhý shora:

«b»OTEC: «/b» František HYŠKA, dělník na nádraží v Podmoklicích č.174, narozen tamtéž (jako) syn Františka HYŠKY, hlídače na nádraží semilském v Podmoklicích č.174, a Anny, dcery Frantška FARSKÝHO, učitele v Pří č.105, okres a hejtmanství Semily.
«b»MATKA:«/b» Pavlína KOUSALOVÁ, dělnice v tkalcovně.
Dcera zedníka v Bořkově č.48, nar. tamtéž, a Anežky, dcery Václava BOUZKA, podruha v Benešově č.62, okr.a hejtmanství Semily.
«b»SVĚDKOVÉ«/b»: Frant. KOUSAL, 28 April, 1878, zedník v Bořkově č.48.
Františka HYŠKOVÁ, 7 Jan. 1876, cop.1902-11-08, dcera hlídače na dráze v Podmoklicích č.113.

Oddáni u sv. Jakuba, Praha 1 s Martou Prorokovou, připsáno.
Kdo to bydlel Kr. Vinohrady ?
Možná, že je to její narození co je (chybně) poznamenáno (4.2. 1921, č. 7782) také v matrice narození Bořkov u narození Frant. HYŠKY.

Sňatek rodičů:
Dodatečný zápis v matrice narození, Bořkov, okr. Semily.

Náboženství:
Dodatečný záznam v matrice narození, Bořkov, Semily:
Původně bez vyznání, nemanželský.
Hlavní far. úř. M.B. před Týnem v Praze I oznamuje, že se vrátil do církve řím. katol. 16.3.1943, č. 366/43.

František byl(a) sezdán(a) s Marta PROROKOVÁ-HYŠKOVÁ 21 Duben 1943, Praha, Czech Rep.. Marta (dcera od Antonín PROROK, - Tuněchody č.16, narozen nemanželský a Zdenka HERMANOVÁ-PROROKOVÁ) se narodil(a) 27 Leden 1921, Studénka u Mladé Boleslavi, Czech Republic; zemřel(a) 9 Září 2002, Praha-Motol; byl(a) pohřben(a) 16 Září 2002, Mnichovo Hradiště, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Sňatek:
Oddáni u sv. Jakuba, Praha 1 s Martou Prorokovou,
Kdo to bydlel Kr. Vinohrady ?
Možná, že je to její narození co je (chybně) poznamenáno (4.2. 1921, č. 7782) také v matrice narození Bořkov u narození Frant. HYŠKY.

Jiné události:

• _TAG2:
• Emigrace / Emigration: Červenec 1868 ?, St. Petersburg, Russia; with parents as a child
• Returned / Návrat: 1886 ?, St. Petersburg, Russia - to Praha, Czech Rep.; from Russia to Praha / z Ruska do Prahy
• Sňatek / Marriage-1: 8 Únor 1896, Oddací List: U Prašné brány 2, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Vojtěcha; Růžena Čtrnáctá-Voleská

Poznámky:

«u»«b»«i»Česky«/u»«/b»«/i» z paměti vnuka, Bohumila (iii) Voleského r. 2014:«u»«b»«i»
«/u»«/b»«/i»Dědeček Voleský byl veselá kopa a energická osobička. Nepamatuji se, že by měl v češtině přízvuk ač vlastně vyrostl v Rusku - samozřejmě v carském Rusku, kde žil v Petrohradu od svých několika měsíců až do 18 let. Jeho rodina tam emigrovala když byl ještě nemluvně. Jeho otec, původně řezncký tovaryš ve Voticích (~40 km jižně od Prahy), se propracoval do vyšší pozice (zřejmě, není doloženo) v Petrohradeckých jatkách. Rodina se rozhodla pro návrat z emigrace když bylo Bohumilovi 18 let, zřejmě v souvislosti s jeho rakouskouherským občanstvím a vojenskou povinností. Navrátili se z Ruska jako bohatší rodina a investovali v Praze do koupě činžovního domu na Vinohradech (č.p.130, nyní v ulici Belgické).
Jejich postavení umožnilo také Bohumilovi vystudovat obchodní školu a v roce 1890 založit strojně výrobní firmu se sídlem v Praze-Libni, která nesla jeho jméno. Tento velmi úspěšný a rostoucí podnik byl později hned po druhé světové válce zkonfiskován na základě Benešových (president) dekretů o klíčovém průmyslu protože tam jej zařadila jeho železo-slévárenská činnost pro rámy vyráběných dřevoobráběcích strojů (pily, frézy, soustruhy).
To byl konec vynikajícího podniku jehož zanedbané budovy byly navráceny rodině až po pádu komunismu v r. 1989. JIŘÍ BODENLOS, syn MARIE Voleské-BODENLOSOVÉ (žijí v Praze) použil reality jako kolaterální hodnoty pro podnikatelskou bankovní půjčku na zakoupení zařízení strojní pily, která byla přestěhována k produkci dřeva do Běloruska - kde bylo vše promptně znárodněno = ztraceno. Kolaterální majetek náležel bance a po několikaletých právních tahanicích ho převzaly převládnuvší finanční kruhy - -
My teď ani nevíme kdo je vlastníkem. S jistotou to není nikdo z Voleských.

«b»Prarodiče VOLESKÝCH
«/b»Oblíbený dědeček Bohumil (i) toho za svého života dokázal hodně. Já ho pamatuji už jen jako veselého pensistu - ač pokulhával (první zlomenina kyčle ?), byl vždy s úsměvem a jeho zcela holá hlava jen zářila. Prarodiče kdysi (1896) žili v Praze II. (Nové Město) na adrese Těšnov 1. Stojí tam dům č.p. 1059, tehdy byl přímo proti nádraží a dnes je tam jen spousta kanceláří. Později žili v Praze-Karlíně (ulice 1. pluku 18) kde jsme je navštěvovali.
Dědeček, jehož jméno mám i já, vyrostl v ruském Petrohradu a po návratu jeho rodiny do Prahy (1886?) založil výrobní firmu (1890, viz komerční oznámení). Myslím, že její lokace v Ocelářské ul. č. 9 nebyla ale ta prvo-původní a jak se podnik úspěšně rozrůstal stal se dědeček aktivním a váženým podnikatelem (viz foto s Presidentem T.G. Masarykem z r. 1928).
Firma měla sídlo na Starém Městě v domě č.p. 392-I. (ulice Na Příkopě 392/9) kde byla jen kancelář pro zákazníky a výrobní haly továrny byly u Českomoravské strojírny ve Vysočanech (Ocelářská ul. 9, poblíž současné sportovní haly Sazka).
Konfiskace celoživotního a úspěšného díla firmy musela být pro dědečka Bohumila životním zklamáním. Před námi dětmi se mnoho nemluvilo o podnikatelské minulosti, to bylo v komunistickém systému nebezpečné. Nesmyslnému řádění komunistů však děda "uniknul" když si opět zlomil kyčelní kloub a podlehl zápalu plic z proležení v nemocnici u sv. Ducha. Pamatuji se, že jsem ho tam navštívil když ležel s nohou vysoko ve vzduchu na specielním aparátu - -
Babička «b»«i»Růžena Voleská«/b»«/i» dědečka o mnoho let přežila. Dožila se požehnanáho věku a zemřela u své dcery Věry v Brně v 96 letech na rakovinu tlustého střeva. Prarodiče museli zažít těžké období během 2. světové války kdy ztratili dceru Líbu a málem i jejího manžela Jaroslava Zátku v něměckých koncentračních táborech. V letech 1950-60 jsem trávil několik školních prázdnin u tety Věry na jejím letním sídle v Rájci nad Svitavou kde byla také babička Voleská. Pamatuji ji jako přísnou dámu a jenom později mi docházelo jak velikým dílem ona vlastně musela přispět k znovu-počeštění toho "ruského" dědečka když byli ještě mladí a krásní (viz foto).


«u»«b»«i»English«/u» «/i»2014 narration from memory by Bohumil-III, the grandson:«/b»
Grandpa VOLESKÝ was a gregarious, engaging and energetic person.
I do not remember him having an accent in his Czech language although he grew up in Russia where he lived untill his 18 years of age. His Volesky family emigrated to St Petersburg, Russia, when Bohumil-I was only about 6 months old (?).
His father was a butcher in Votice (~40 km south of Praha) and, apparently growing through the ranks in Russia, he became highly positioned in the St. Petersburg slaughter house (no records).
The family decided to return from the Russian immigration - something to do with Bohumil's 18-th birthday (before that ?) - because of his Austro-Hungarian citizenship and/or army duty or so -
They returned quite wealthy and invested their savings buying apartment building(s) in Praha-Vinohrady.
They also funded BohumiI's start up of a company specializing in design and production of woodworking machinery (saws, lathes, etc.) eventually located in Praha-Liben. I think that the Ocelářská 9 location was not the very first one. He grew the company (Bohumil Voleský, Ltd.) into a good size (100? employees) and became a very active and respected entrepreneur (see photo with President T.G. Masaryk from 1928).
This very successful company was nationalized in 1945 through (President) "Beneš' decrees" right after the end of the WW-2. This happened because it was apparently classified as "key heavy industry" since one of its parts was a (small) foundry - making the machine frames.
The Company, confiscated and under 'national management' from 1945, was formally nationalized in 1948. The record for the Company in the Company Register of the County Business Court in Praha was indexed as «b»«i»Jd. XI 218«/b»«/i». This record was filed before 1906, as indicated by its index number that seized to be used in that year. The business registration duty was determined by the market earnings and Bohumil Voleský Ltd. was already registered in 1896.
That take-over was the end of the enterprise, remnants of which (real estate only) were eventually returned to the family in 1989 (?) when the communist regime fell in Czechoslovakia.
JIŘÍI BODENLOS, the son of MARIE Voleská-BODENLOSOVÁ (they lived in Praha) took over the property. He used it as a collateral for a bank loan for his own newly founded enterprise consisting of purchasing a saw-mill in Sweden, moving it to Belarussia - where it got nationalized = lost !
This loan collateral property belonged to the bank. Following some years of a complex financial "legal limbo", the original factory real estate was unloaded in a complicated transaction and appropriated by a take-over financiers - -
We actually do not know who owns it now. Certainly not anyone of the Voleskys.

«b»The VOLESKÝ grandparents«/b»
Grand-pa BOHUMIL (I) was a 'jolly good fellow', and quite accomplished in his life. I remember him in his retirement age - always joking, totally bald and limping (earlier hip fracture ?). In 1896 the grandparents used to live in Praha II (Nové Město) at the adress Těšnov 1. The building with the original number 1059, was then directly opposite to the now-demolished railway station and nowadays holds mainly offices. Bohumil Volesky, Ltd. had an office close-by in the Old Town in a building #392-I (Na Příkopě 392/9), while the production halls were in Praha-Vysočany (Ocelářská ul. 9, poblíž současné sportovní haly Sazka), opposite to the halls of "Českomoravské strojírny".
Retired grand-parents lived in Praha-Karlín (Prvního pluku 18, by the viaduct) and we visited with them occasionally. While grand-pa actually grew up in St. Petersburg, Russia, I never noticed that he would be speaking the Czech language with an accent. In 1890, he started a machine manufacturing enterprise (see advertizing flyer) which eventually focused on producing woodworking machinery in Praha-Libeň..
The company was later run by my father Bohumil (II) who was not even allowed to come close to the enterprise. A new life under the communist regime started -
However, Grand-pa 'escaped' it by breaking his hip (again) and dying of pneumonia in the St. Spirit (sv. Ducha) hospital in Praha (1949). I remember visiting with him as his leg was propped up sticking high in the air on the bed apparatus -
Grand-ma «b»«i»Růžena Voleská«/b»«/i» outlived grand-pa by many years as she lived with her daughter Vera in Brno. At the blessed age of 96 she yielded to colon cancer. The grand-parents must have lived through terrible times during the 2«sup»nd«/sup» World War when they lost their first daughter Líba and almost her husband Jaroslav Zátka in German concentration camps. Several times during the 1950-60s I spent marvelous summer vacations at aunt Věra's summer cottage in Rajec-upon-Svitava where was also grand-ma Růžena. I remember her as a sharp and stern lady. Only later did I realize how big a heart she must have had turning my "Russian" grand-pa back into a so successful Czech - when they were both young and beautiful (see photos).

(Research):Museum Cenných Papírů", evid. číslo : AA00335
Bohumil VOLESKÝ, strojírna a slévárna - Pracovní list montéra 1911-9-9 (Frant. Hovorka) :


(Medical):2014 narration from memory by Bohumil (iii) VOLESK , the grandson:
Grandpa VOLESKY was a gregarious, engaging and energetic person.
Sometime during his life he had an accident (not known to me) and one of his legs was a few cm shorter. As a result, he wore an orthopaedic shoe and he was LIMPING.
His head was completely bald (don't know if he shaved some residual hair).
BOHUMIL and RŮŽENA lived in Praha-Karlín, Prvního pluku 18), on the corner of the main throughfare (Sokolovska), right by the elevated railway (viaduct) where we visited them after the WW-2. They also had a summer retreat house in Klánovice u Prahy.
As very small children (BV = 3-6 years) we used to go there sometimes. I remember (BV-III) the garden with sandy paths which we raked in the pattern of 'parkettes' (zig-zag) with grandpa.
This is how I remember him -
In 1949 he fell and broke his hip - in his early 80s of age.
Staying in a hospital (Praha, sv. Ducha), he was immobilized in bed with a traction apparatus to fix the hip position. His leg was up in the air with a weight hanging on it - I was almost 10 years old, visited him there and remember -
In this situation he contracted pneumonia and died, rather quickly - a very common misfortune in those days of hardly any antibiotics and bed immobilization..
Also, losing his enterprise in 1945 must have been quite devastating for him.

Sňatek / Marriage-1:
ORIGINÁL :
Království České - Oddacá List - vydaný 8. února 1896 u sv Vojtěcha v Praze:
pan Voleský Bohumil, továrník na kovové stroje v Libni, rodem z Prahy, příslušný do Votic, okresu téhož, mžl. syn + pana Františka Voleskýho, soukromníka na Vinohradech č.p.130, a pí Anny roz. Vykysal z Plískova u Zbírova.
paní Voleský Růžena Marie roz. Čtrnáctý, rodem z Týnce Panenského č.13 okres Louny, mžl. dcera + pana MUDra Čtrnáctýho Antonína obecného lékaře tamtéž a paní Alžběty rodem Jan Chvoj, rolník z Kněževsi.
SVĚDKOVÉ: Čtrnáctý Karel, obchodník, Praha č.2.
Josef Čtrnáctý, ředitel cukrovaru v Kralupech.
DÁNO od duchovního úřadu u sv. Vojtěcha,
v Praze dne 8. února 1896.
Kostel sv. Vojtěcha byl v roce 1902 zbourán a na místě jeho a Králodvorských kasáren vyrostly nové stavby, zejména Obecní dům:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/praha-tam-co-stoji-reprezentak-dz1-/p_kultura.aspx?c=A100629_224634_p_kultura_wag

Bohumil byl(a) sezdán(a) s Růžena Marie ČTRNÁCTÁ-VOLESKÁ, - Panenský Týnec c.13 22 Leden 1896, U Prašné brány 2, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Vojtěcha. Růžena (dcera od MUDr Antonín ČTRNÁCTÝ, - Lékař z Hostouně č.17 a Alžběta CHVOJOVÁ-ČTRNÁCTÁ, - Kněževes č.26) se narodil(a) 14 Květen 1876, Panenský Týnec, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 15 Květen 1876, Panenský Týnec, Czech Rep.; zemřel(a) 14 Říjen 1974, Brno, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Vinohrady, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Dcera-1 / Daughter: 4 Listopad 1896, Praha, Czech Rep.; LIBUŠE
• Dcera-2 / Daughter: 31 Prosinec 1897, Praha, Czech Rep.; VĚRA
• Sňatek / Marriage: 22 Leden 1896, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Vojtěcha; BOHUMIL (I) Felix VOLESKY
• Syn / Son: 12 Březen 1899, Praha, Czech Rep.; BOHUMIL (II)

Poznámky:

«i»Narrated in 2014 by Bohumil (iii) VOLESKÝ :«/i»
Grand-ma «u»«b»RŮŽENA VOLESKÁ«/u»«/b» was a wiry and rather a strict woman. She must have been quite a supportive partner to her husband throughout their life together. They had a summer house in Klánovice u Prahy. I have a vague memory of being there (probably several times, 1943, 1945-48) and learning to rake a pattern on a garden path with grand-pa. With a couple of the Hellers brothers (Zdeněk & Vladík) we roamed a fallow field across the main street playing cowboys and indians.
She eventually left her Karlín apartment (that was swelling with tenants) and came to live with her widowed daughter, aunt «b»VĚRA DOLANSKÁ«/b», in Brno. For summers, they stayed in the Dolanskýs' rural retreat outside of Rájec nad Svitavou where I also spent summers as a boy of around 10.
At her advanced age, Grand-ma Růžena underwent a colo-rectal cancer operation and lived with a fecal side bag until the ripe age of 98 (†1974).
Aunt Věra had to evetually leave her Brno apartment (náměstí Svobody 3) and died at 98 (†1995) living in a retirement institution. I never knew much about just exactly how uncle «b»VLADIMÍR DOLANSKÝ«/b» passed away - he was arrested by the Germans at the very end of the war and died in April 1945 in a prison I dont quite know where. He was a prominent Brno lawyer (JUDr) representing Moravia nobility (the Belcredis, the Coloredo-Mansfelds of Boskovice, the Salms of Rájec, etc.) and so their life was full of a 'high society' earls and dukes who also came to unwind visting at the Dolansky's property in Rájec.
Those summer vacations that I spent as a boy in Rájec around the swimming pool (rare then !) in a private forest were some of the best times of my life. Later, I visited Rájec again several times, only to see the property slowly deteriorate. Following aunt Věra's death, the summer house became totally abandoned. The derelict property was a subject of some inheritance litigation (the Zátkas and some strange Brno family - my sister Marie also involved) and keeps deteriorating further - with the whole 2-hectare (formerly) fenced forest property quite neglected.

(Medical):Narrated from memory by Bohumil(iii) VOLESKY, her grandson, in 2014:
RŮŽENA VOLESKÁ was a wiry woman, quite energetic and fit for most of her life.
Late in her life, she left Praha and moved in with her widowed daughter VĚRA Voleská-DOLANSKÁ who lived in Brno, Czech Rep.
As an old lady (her 80s ?) she developed a colo-rectal cancer and was operated on. She recovered well, however, from then on she was feable and had to live with a fecal bag.
Her son (Bohumil, II) died in Praha before her in June 1974 which was kept secret from her. She followed him shortly thereafter (1974-10-14) - died in a Brno hospital.
Unfortunately, I do not know the details as I was then already living in Canada (BV-III).

Sňatek / Marriage:
Even though BOHUMIL (i) came from a Czech family, he grew up in Russia (until his 18 years) - he must have been speaking Czech with an accent. They fell in love and married - with witnesses from RUŽENA's family: her uncles Josef (obchodník v Praze 2/1) and Karel ČTRNÁCTÝ (řed.cukrovaru v Kralupech), according to the available copy of their Marriage Certificate (Oddací List).

František byl(a) sezdán(a) s Pavlína KOUSALOVÁ-HYŠKOVÁ, - dělnice v tkalcovně, Bořkov č.48 cca 1898. Pavlína (dcera od František KOUSAL, - zedník v Bořkově č.48 a Anežka BOUZKOVÁ-KOUSALOVÁ, - Benešov u Semil č.62) se narodil(a) 17 Leden 1876, Bořkov, Semily, Czech Rep.; zemřel(a) 3 Červenec 1905, Bořkov, Semily, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Death / Úmrtí: 3 Červenec 1905, Bořkov, Semily, Czech Rep.; Tuberkuloza plic

Poznámky:

Záznam v matrice ZEMŘELÝCH - online SOA Východočeský kraj, Semily - Bořkov, kniha č. 6856, scan 234

Death / Úmrtí:
Záznam v matrice ZEMŘELÝCH - online SOA Východočeský kraj, Semily - Bořkov, kniha č. 6856, scan 234

Úmrtí:
Zemřela na tuberkulozu plic.
Záznam v matrice ZEMŘELÝCH - online SOA Východočeský kraj, Semily - Bořkov, kniha č. 6856, scan 234.

Jiné události:

• Narození / Birth: 12 Leden 1883, Tuněchody, Czech Rep.; nemanželský ale otec přiznán. První z 12 dětí, Tuněchody č.51
• Studia: 1898-1902, Chrudim, Czech Rep.; Econom. high-school
• Zaměstnání / Position: 1912, Nové Dvory u Kutné Hory, Czech Rep.; Svatba

Poznámky:

Narození:
Narozen jako «u»nemanželský«/u». Poznámka v matrice narození latinsky:
"Proles hac per subsequens matrimonium die 23. Novembris 1885 - (matr.IX.D. fol.102) contractum legitimatur" -
udává opožděnou legitimaci svazku manželského rodičů (Jana a Alžběty) ke dni 23. listopadu 1885 s odkazem na příslušný zápis v matrice sňatků (matr.IX.D. fol.102).



Narození / Birth:
Rodiče Jan a Alžběta neměli povolení k sňatku, který byl ale později legitimizován (23. listopadu 1885, poznámka v matrice narození).

Zaměstnání / Position:
Became 'adjunkt' in the Nové Dvory farm under Karel Herman (chief manager) and married his daughter Zdenka.

Antonín byl(a) sezdán(a) s Zdenka HERMANOVÁ-PROROKOVÁ 27 Leden 1912, Praha-Vinohrady, Czech Rep. - kostel sv. Ludmily. Zdenka (dcera od Karel HERMAN, - překřtěný katolík, četař (voják) a Františka ŠMEJKALOVÁ-HERMANOVÁ) se narodil(a) 22 Září 1887; zemřel(a) 5 Květen 1945; byl(a) pohřben(a) Mnichovo Hradiště, Czech Rep.. [Schéma rodiny]