Poznámky:

«b»Jan WENIG, «/b»významný český výtvarník a pedagog , se narodil v Mrákově dne 15.8:1910 a zemřel v Plzni 2.5.1972. Byl po léta vedoucím katedry výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě v Plzni, uplatnil se skoro ve všech malířských a grafických oborech a napsl take řadu odborných prací. (Rovněž monografii Mistra Jaroslava Špillara, vycházející však z pramenů a průzkumů, které nashromáždil zasloužilý plzeňský literát Frantšek X. Bucha).

«i»http://www.artotekaplzen.cz/index.php?list=detail_autor&id=1589289651459b7ebe453a3 :
«/i»Jan Wenig studoval nejprve na fakultě architektury a pozemního inženýrství ČVUT v Praze (1928 '96 1930), odtud přešel na AVU (1930 '96 1936, ateliéry J. Loukoty aj. Obrovského), od r. 1939 pedagogicky působí jako profesor výtvarné výchovy na gymnáziích a učitelském ústavu v Plzni. Spolu s Františkem Kolihou vytvořili na plzeňské reálce prostředí, které bylo „v Plzni k soudobým výtvarným proudům nejvstřícnější ze všech středoškolských působišť. Významně napomáhalo prosazení moderního pohledu na umění i poučení o kubistických přístupech" (B. Losenický). Od r. 1948 byl předsedou Sdružení západočeských výtvarných umělců. V téže a později i jiných funkcích pracoval v nově vzniklém krajském středisku SČVU v Plzni. Od r. 1963 působil jako docent výtvarné výchovy na PF v Plzni, kromě pedagogické práce se věnoval i teoretické činnosti, psal texty do katalogů, spolupracoval s deníky a rozhlasem. V letech 1962 '96 1969 byl členem tvůrčí skupiny Kontakt.
Wenigova tvorba je od počátku založena konstruktivně, v závěru studií se projevuje vliv Cézannova díla, k němuž jej přitahoval důraz na výtvarný řád. V duchu doznívajícího civilismu je mu blízké téma periferie či specifická atmosféra divadelního a cirkusového prostředí ztvárněná (pro české umění charakteristickými) výrazovými prostředky civilistní poetiky a primitivismu, s nimiž souvisí i Wenigovi vnitřně blízká pročištěnost plochy a formy. Od 40. let se prosazuje snaha zpřehlednit obrazový prostor zřetelnější konstruktivní organizací. Wenig se přiklání k tehdy již aktuálně odeznělé, výtvarně a esteticky však dosud přitažlivé a v regionálním prostředí svým způsobem dosud avantgardní morfologii a skladebnosti kubismu. Jan Wenig pracuje s kubistickým tvaroslovím v neoklasicistní formulaci, jeho konstruktivní charakter je mu prostředkem pročištěné, harmonické definice prostoru a tvaru. Nesleduje prostorotvorné principy kubismu, nýbrž spojuje konstruktivní kubistickou morfologii s infinitivním prázdným prostorem a dematerializující, jemně tónovanou monochromní barevností, jež má hluboce harmonický účin. Zůstává přitom věrný osvojené tematice, současně se inspiruje literárním postavami (Rimbaudovi poutníci, 1964), a étosem biblických postav a témat (Biblický jezdec I a II, 1969, Máří Magdaléna, 1969). Obraz Akrobat z Artotéky města Plzně je syntetickým výrazem Wenigova tvůrčího vývoje
Vystavoval samostatně v r. 1960 v Praze, řadu samostatných výstav měl v Plzni a na Plzeňsku, účastnil se kolektivních, zejm. členských výstav SZVU a SČVU, se skupinou Kontakt vystavoval v r. 1963 '96 1969 v Plzni a v r. 1969 v NSR. Jan Wenig byl významným autorem výstavy Ohlasy kubismu v Plzni (GmP, 2001, katalog).

Poznámky:

«b»Julius«/b» «b»WENIG«/b» (7.7.1844 - - 1924). Po studiích v Českých Budějovicích začal působit na národních školách v rodném kraji. Učil v německých obcích ač byl upřímý a činný vlastenec. Pobyl v Holíšově, Blížejově a nejdéle v Meclově.

Poznámky:

«b»František WENIG«/b», sr. (1805-73) byl po otci řídícím učitelem ve Staňkově, ale učil take v Kolovči, Lštění a mezi léty 1824-28 i na domažlitské dívčí škole. Jeho bratr «b»Jan«/b» (1808-73), se také stal řídícím učitelem na jazykové smíšené škole při hornickém kostele sv. Barbory nedaleko Všekar. Oba byli známi jako výborní učitelé, muzikanti a nadčení kulturní pracovníci. Za manželky si vzali sestry TRNKOVY - z vážené staňkovské měšťanské rodiny, dcery tkalce Adama Trnky a Johanny Berkové z Kolovče.
A sice «b»František«/b» měl «b»Salomenu«/b» (21.3. 1812 - 2.11. 1886) a «b»Jan«/b» si vzal «b»Kateřinu«/b» (2.8. 1816 - 21.1. 1891) , takže byli spolu sešvagřeni. Obě neohrožené kantorské ženy a matky vypomáhaly svým manželům na jejich působištích nejen pečlivou školnickou dřinou, ale take při vyučování dívek v domácích i ručních pracích, jako to činila už jejich tchýně Eva.
Oba synové Filipa Weniga založili početné rody učitelů, profesorů, malířů, hudbníků i vědců, kteří ovládli všechny činnosti lidské tvořivosti. Pokračovatelem Františovým na staňkovské "školičce" i kostelním kůru byl syn «b»Josef«/b», sice předčasně zemřelý, ale nadmíru zasloužilý o veřejný a kulturní život celého Staňkovska.

František byl(a) sezdán(a) s Salomena TRNKA-WENIG 4 Červen 1833, Staňkov, Czech Rep.. Salomena (dcera od Adam TRNKA, - soukeník, Staňkov a Joanna BERKA-TRNKA, z Kolovče) se narodil(a) 21 Březen 1812, Staňkov, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Listopad 1886. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Manželství / Marriage:
Z manželství «b»Františka WENIGA«/b» a «b»Salomeny«/b», rodem «b»TRNKOVÉ«/b», (uzavřeného dne 4.6.1833) živých se narodilo celkem 9 dětí. Pro úplnost musíme ještě zmínit učitelovo krátké první manželství s krásnou "«b»Mařenkou«/b»"«b» ZIEGLEROVOU«/b» z Městyse Staňkova, uzavřené v létě roku 1829. Ze dvou jejich dcerek zůstala naživu jen starší "Tonička". Dospělosti se dožilo 8 dětí z 10:
Antonie (1830)
Karolina (1834)
Aloisie (1838)
Jan (1840)
Alois (1842)
Julius (1844)
Josef (1846)
Marie (1847)
František (1849)
Františka (1855)