Jiné události:

• Pense / Pension: Září 1948, Praha, Czech Rep. - Charles' University
• Profesor: 1920, Praha, Czech Rep.; Klasická filologie na filosofické fakultě Karlovy university

Poznámky:

Karel WENIG (1878 Olomouc - 1964 Praha) ???
«b»«i»(Je to on ?«/b»«/i» Ověřit-Check!«b»)«/b» - Citace z Akademického Bulletinu Akademie věd ČR:
http://abicko.avcr.cz/2014/02/09/

Karel Wenig se narodil 5. června 1878 v «b»Olomouci«/b» v rodině filologa a zemského školního inspektora «b»Františka Weniga«/b». V letech 1884-1889 navštěvoval obecné školy ve Slaném a na Smíchově a poté studoval na pražských gymnáziích: I. a III. ročník na Smíchově, IV.-VIII. ročník v Křemencově ulici, kde roku 1897 úspěšně složil maturitní zkoušku.
Po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na níž si, zjevně ovlivněn otcem, zvolil obor klasická filologie. Vysokoškolské studium absolvoval v letech 1897-1900. Ve svém životopise uvádí, že navštěvoval „čtení o filologii klasické, o sanskrtu, češtině i němčině". Mezi jeho učitele patřili mj. významní jazykovědci Josef Král a Jan Kvíčala. V prosinci 1901 K. Wenig vykonal zkoušku z češtiny pro nižší gymnázia, v červnu 1902 složil státní zkoušku z klasické filologie, čímž získal aprobaci z latiny a řečtiny pro střední školy. V prosinci 1902 si mohl na základě rigorózních zkoušek připojit ke svému jménu titul «b»doktora filozofie«/b».
Po vysokoškolských studiích zahájil dráhu středo-školského profesora. Nejprve krátce působil jako suplent na Akademickém gymnáziu v Praze (1902-1903), ale už roku 1903 byl jmenován skutečným učitelem na gymnáziu ve Slaném.
V letech 1904-1905 studoval jako státní stipendista na Filozofické fakultě berlínské univerzity. Po návratu z Německa natrvalo zakotvil v Praze. V roce 1905 byl znovu přidělen na Akademické gymnázium a od roku 1906 byl skutečným učitelem při reálném a vyšším gymnáziu v Křemencově ulici. Zde získal téhož roku titul profesora a byla mu pravidelně udělována vědecká dovolená pro další vzdělávání a bádání.
V lednu 1908 se habilitoval na Filozofické fakultě české univerzity v Praze v oboru klasické filologie na základě habilitační práce «i»Metrické studie «/i»(1906), jejímž podkladem byla studie «i»O pramenech Augustinova spisu De musica«/i» («i»Listy filologické«/i» 33, 1906, s.1-17, 81-95, 161-182). Od roku 1908, kdy se stal soukromým docentem, se tak již mohl plně věnovat badatelské práci. Roku 1910 byl navíc pověřen správou řeckého oddělení prosemináře pro klasickou filologii.
V srpnu 1920 byl jmenován mimořádným a o rok později řádným profesorem Univerzity Karlovy. Po jmenování vedl čtyřletý přednáškový kurz, který zahrnoval dějiny řecké literatury a římské odborné prózy. Přednášel také o řeckých a římských starožitnostech (tj. archeologii), vyučoval úvod do studia klasické filologie a kritiku a hermeneutiku v klasické filologii.
Od prosince 1914 byl dopisujícím členem III. třídy ČAVU, svého členství se však v březnu 1918 vzdal a nepřijal ani zvolení mimořádným členem ČAVU v roce 1916. Od ledna 1915 byl mimořádným členem KČSN. U příležitosti osmdesátých narozenin mu bylo roku 1958 uděleno čestné členství v Jednotě klasických filologů při ČSAV.
První Wenigovy vědecké práce byly uveřejněny v letech 1900 a 1901 («i»Kdy byl napsán Minuciův dialog „Octavius"?«/i», «i»Listy filologické «/i»27, 1900, s. 161'96165; V jaké podobě se nám zachovala «i»Aischylova tragoedie«/i»…, «i»Listy filologické«/i» 28, 1901, s. 161'96173, 321'96342). V popředí jeho vědeckého zájmu byla nejprve antická metrika, jak dokládá i jeho habilitační spis.
Později se zaměřil na literární dějiny; zabýval se především vývojem antického řečnictví. Tato problematika se také stala tématem Wenigova nejvýznamnějšího díla, třísvazkových «i»Dějin řečnictví řeckého«/i» (Praha 1916, 1923 a 1936). V Listech filologických publikoval mnohé obsáhlé studie věnované římskému písemnictví, mj.«i» O Vergiliových Bukolikách a současném směru literatury římské«/i» (1908), «i»Romantická literatura římská doby Augustovy«/i» (1912), «i»Rhetorismus v literatuře římské prvního stol. po Kr. «/i»(1913), «i»Quintilian a římský klasicismus«/i» (1934). Wenig se při badatelské i pedagogické práci zaobíral také metodologickými problémy a kritikou při řešení otázek pravosti a hodnověrnosti starověkých literárních památek.
Do trvalé penze Karel Wenig odešel v září 1948. I nadále se však v soukromí věnoval studiu starověkých literárních textů. Dožil se 86 let, zemřel 12. března 1964 a je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Jiné události:

• Jmenování / Appointment: 1891, Praha, Czech Rep.; Yemský školní inspektor
• Narození / Birth: 9 Září 1849, Staňkov, Czech Rep.; Matrika: http://www.portafontium.eu/iipimage/30068512/stankov-10_1020-n?x=11&y=46&w=387&h=200
• Profesor: 1878, Praha. Czech Rep.; Karlova Universita, obor čeština, latina řečtina

Poznámky:

«i»Karel WENIG«/i» (1878 Olomouc - 1964 Praha) ???
Citace z : Akad. Bulletin CAV: http://abicko.avcr.cz/2014/02/09/
"Karel Wenig se narodil 5. června 1878 v Olomouci v rodině filologa a zemského školního inspektora «b»Františka Weniga«/b»."
Etc.etc. -

«b»František WENIG : «/b»
(http://ipac.svkkl.cz/arl-kl/m-cs/detail-kl_us_auth-0277718-Wenig-Frantisek-18491922/) :
Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a Klatovech, klasickou filologii na pražské univerzitě. Od r. 1873 učil na reálce v Příbrami, o čtyři roky později v Olomouci. V l. 1879-1883 učil v Litomyšli, kde se přátelil s A. Jiráskem. Poté jmenován okresním školním inspektorem ve Slaném, od r. 1887 referentem pro obecné školství při zemské školní radě v Praze. Významně přispíval k reformě školství - prosadil sestavení modernějších čítanek s umělecky cennějšími texty a články o českých dějinách, vymohl ilustrování slabikáře M. Alšem ap.
V r. 1908 jmenován dvorním radou. V důchodu žil v Drachkově u Soběslavi.
- Autor knihy vzpomínek na život vesnické školy, drobných vzpomínek na A. Jiráska a M. Alše.
«u»«b»Působiště«/u»«/b»:
(http://ipac.svkkl.cz/arl-kl/m-cs/detail-kl_us_auth-0277718-Wenig-Frantisek-18491922/) :
České Budějovice, Drachkov (Strakonice), Klatovy, Litomyšl, Olomouc (1878 syn Karel), Praha, Příbram (1885 syn Arnošt),Slaný.

1907 - Zem. škol. «b»inspektor Fr. WENIG«/b» navštívil školu v Trojovicích ("nedostatečná - postavit novou !")
http://www.lsokol.cz/cs/genealogie/kroniky/pameti-trojovic-cast-ii/

Jina zmínka: http://www.veseli.cz/soubory/18068/vesel11-06.pdf
Listina z báně kostela sv. Václava v Drachově (u Veselí nad Lužnicí, z r. 1913):
"Též zde bydlel slovutný a velectěný pan c.k. zemský školní inspektor dvorní rada «b»František WENIG«/b», který pro letní pobyt ve zdejší obci vystavěl si villu - "

Narození / Birth:
Matrika narození:
http://www.portafontium.eu/iipimage/30068512/stankov-10_1020-n?x=11&y=46&w=387&h=200
Kmotr Jan WENIG, podučitel v Staňkov Město (bratr otce Františka = strýc Franti ka ml.)
Kmotra Kateřina WENIG, jeho manželka

František — WENIGOVÁ. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»František WENIG«/b», sr. (1805-73) byl po otci řídícím učitelem ve Staňkově, ale učil take v Kolovči, Lštění a mezi léty 1824-28 i na domažlitské dívčí škole. Jeho bratr «b»Jan«/b» (1808-73), se také stal řídícím učitelem na jazykové smíšené škole při hornickém kostele sv. Barbory nedaleko Všekar. Oba byli známi jako výborní učitelé, muzikanti a nadčení kulturní pracovníci. Za manželky si vzali sestry TRNKOVY - z vážené staňkovské měšťanské rodiny, dcery tkalce Adama Trnky a Johanny Berkové z Kolovče.
A sice «b»František«/b» měl «b»Salomenu«/b» (21.3. 1812 - 2.11. 1886) a «b»Jan«/b» si vzal «b»Kateřinu«/b» (2.8. 1816 - 21.1. 1891) , takže byli spolu sešvagřeni. Obě neohrožené kantorské ženy a matky vypomáhaly svým manželům na jejich působištích nejen pečlivou školnickou dřinou, ale take při vyučování dívek v domácích i ručních pracích, jako to činila už jejich tchýně Eva.
Oba synové Filipa Weniga založili početné rody učitelů, profesorů, malířů, hudbníků i vědců, kteří ovládli všechny činnosti lidské tvořivosti. Pokračovatelem Františovým na staňkovské "školičce" i kostelním kůru byl syn «b»Josef«/b», sice předčasně zemřelý, ale nadmíru zasloužilý o veřejný a kulturní život celého Staňkovska.

František byl(a) sezdán(a) s Salomena TRNKA-WENIG 4 Červen 1833, Staňkov, Czech Rep.. Salomena (dcera od Adam TRNKA, - soukeník, Staňkov) se narodil(a) 21 Březen 1812, Staňkov, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Listopad 1886. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Manželství / Marriage:
Z manželství «b»Františka WENIGA«/b» a «b»Salomeny«/b», rodem «b»TRNKOVÉ«/b», (uzavřeného dne 4.6.1833) živých se narodilo celkem 9 dětí. Pro úplnost musíme ještě zmínit učitelovo krátké první manželství s krásnou "«b»Mařenkou«/b»"«b» ZIEGLEROVOU«/b» z Městyse Staňkova, uzavřené v létě roku 1829. Ze dvou jejich dcerek zůstala naživu jen starší "Tonička". Dospělosti se dožilo 8 dětí z 10:
Antonie (1830)
Karolina (1834)
Aloisie (1838)
Jan (1840)
Alois (1842)
Julius (1844)
Josef (1846)
Marie (1847)
František (1849)
Františka (1855)

Jiné události:

• Pense / Pension: 1834, Staňkov, Czech Rep.; Pro vysoký věk pensionován ze Školy ve Staňkově
• Zaměstnání / Position: 1802, Staňkov, Czech Rep.; Převzal vedení školy

Poznámky:

«b»Filip WENIG «/b»(19.3. 1871 - 2.12.1837)«b»
«/b»Nový staňkovský kantor pocházel ze starého a početného rodu "polních mistrů", kteří žili nejméně jedno století v hraničním kraji pod Přimdou ve Svaté Kateřině nedaleko Rozvadova. Snažil jsem se poodhalit jejich dávné kořeny, ale přimdecké matrikz se dochovaly až od roku 1691 a tak jsem našel v seznamu poddaných velkodvoreckého panství z roku 1649 jen jména "Partl WEENIG" (Bartoloměj WENIG) a "Paul WENIG" (Pavel WENIG). Mladší syn Bartolomějův, «b»Pavel«/b», se při samém sklonku XVII. století odstěhoval na Merklínsko. Před 13. zářím 1700, byl už usazen na vlastní chalupě v Soběkurech. Jeho syn «b»Tomáš«/b», narozený tamtéž 30. prosince 1704, se přiženil blíže k Merklínu, do Vojtěšic. Syn Tomášův «b»Jan«/b», který žil mezi 14.5. 1745 - 15.8.1781 se vyučil kolářem a yaložil si samostatnou živnost v Merklíně, kde se stal měšťanem. Oženil se tu s dcerou merklínského měšťana a panského zahradníka - «b»Magdalenou Pivnou«/b», která žila mezi 19.5. 1734 - 1779. Z jejich početné rodiny byl nejmladším právě syn «b»Filip«/b», narozený 9.3. 1771, který se dostal pravděpodobně na doporučení merklínské fary do Klatov na jezuitské gymnasium, kd epobyl však jen krátce. Měl se asi, jako většina venkovských chudých studentů, stát knězem, ale jeho mimořádné hudební vlohy a dobra znalost němčiny jej předurčily k hubenému a nevděčnému učitelskému povolání. Po učitelských zkouškách, složených asi rovněž v Klatovech, se mladý Filip WENIG stal školním pomocníkem v rodmen Merklíně u "školního principála" Ondřeje Amblera (1787), při něm se ještě hodně zdokonalil v hudbě i zpěvu. Přivydělával si někdy též jako pomocný písař (diurnista) u merklínského obecního úřadu.
Po příchodu do Staňkova měl mladý Wenig zajisté mnohem vice příležitostí samostatněji a do větší šíře rozvíjet svou vrozenou inteligenci. V rodmen Merklíně jistě platilo známé stare biblické svědectví, že "doma není nikdo prorokem". Krom toho byl zdejší "pan principal" častěji a častěji nemoce, někdy též na cestách - a tak skoro ve všem spoléhal na svého mladičkého schopného "spomocníka". I církevní hudba a zpěv na staňkovském kůru v kostele sv. jakuba apoštola byly v té době na vyšší úrovni než v Merklově, sidle vrchnosti. Také Staňkovští využili brzy Wenigovy dobré znalosti obou zemských řečí a písařské pohotovosti. Byl po mnoho let, jak dokazují dochované písemnosti, rovněž písařem několika cechovních bratrstev. Nesmíme zapomenout, že tehdejší "pan kantor" býval vždy "pravou rukou" pana faráře, kterému musel vypomáhat v nejednom ohledu, třeba též při vyučování náboženství, ale I při pohřbech, svatbách a křtech na celé rozlehlé farnosti. Kantoři chodili často "s cedulkami", zjišťovat kdo se kde narodil, nebo zemřel a sepisovat různé poplatky k "záduší". Nejednou též vyzváněli proti mračnům, nebo vytrubovali při významnějších příležitostech. (Vyzvánění "proti bouřce" se na venkově příliš neomezilo ani přísným zákazem císaře Josefa II. z roku 1783).
«b»Filip WENIG a jeho rodina
«/b»«tab»A tak mladému Filipu WENIGOVI roky běžely a běžely, v plném učitelském i muzikantském konání a v době častých nemocí "pana principala" byl nejednou přetížen prací a povinnostmi. Dávno už překročil životní třicítku, ale na ženění a založení vlastní rodiny nebylo zatím ani pomyšlení. Ačkoliv byl hezký a pěkně urostlý mladý muž, na kterém nejdno dívčí oko spočinulo s viditelným zalíbením, věděl dobře, že by zatím ženu ani děti neuživil. Byl rovněž vázán na přeskrovné "ubytování" a stravu u Perniklů ve stare dřevěné škole. Náhlou změnu však přinesl rok 1802, kdy nečekaně v létě zemřel "pan principál" ve věku 67 a ˝ roku (27.7. 1802). V těch dobách bylo nepsaným zvykem, že po kantorově smrti si brával jeho nástupce bezprostředně po "šéfově" odchodu na věčnost za ženu pozůstalou vdovu, často o hodně starší a s několika dětmi. Byl zároveň s nimi vázán na nevelký a přeskromný byt ve škole. A tak se Filip žení 18.6. 1803 s "kantorkou" «b»Evou Perniklovou«/b» rozenou Královou, dcerou kantora a měšťana v Berouně «b»Matěje KRÁLE «/b»(8.5. 1769). Byla to prý příjemná a hezká paní s vrozenou inteligencí a pravou kantorskou hudebností. Z prvního manželství jí ze 4 dětí zůstaly 2 dcery na nichž spočívala ta yvláštnost, že se «b»obě«/b» jmenovaly «b»Barbora«/b».
Tak dosáhl Filip postavení "školního principála", poněvadž se tehdy už mohl vykázat I příslušnými zkouškami plzeňské zkušební komise. Ani s pomocí hudby, zpěvu a dlouhodobé písařské činnosti na staňkovské radnici I cechovních bratrstvech, neměli novomanželé Wenigovi čivot lehký ! Tím spíše, že jim "čáp a vrána" přinášeli často dalšího plačícího člena do rozrůstajíci se rodiny. Vedle "zděděných" 2 dcer měl učitel Filip WENIG celkem 6 vlastních dětí.
Tehdy byla po celé Evropě, ale zvláště v Čechách těžká doba: Uprostřed "napoleonských vojen" totiž vypukl hladomor a zároveň s ním řada nakažlivých nemocí, které se jako smrtící vlny šířils I do nejodlehlejších lidských příbytků. Ani Chodsko a na jeho okraji ležící Staňkov jim nebyly ušetřeny. V chudičké rodině kantorově však tehdy nikdo nezemřel. To svědčí zároveň o nejlepší úrovni života na staňkovské škole, dodržování pravidel čistoty, hygieny správné životosprávy. Kantor sám však byl jen málokdy po vyučování doma, poněvadž se musel povinně zúčastnit všech pohřebních obřadů a zádušních mší, kterých bylo den ode dne vice …
Ani po skončení všech válečných a snimi neodlučitelně spojených běd neměli staří Wenigovi vystaráno. Hoši byli na studiích, což take "koštovalo" hodně stříbrňáků. Vedle toho se začalz u obou manželů hlásit obvyklé příznaky stáří, které přicházelz v tehdejších dobách mnohem dříve než dnes a nebylo na ně léku, ani jiné "rehabilitační" pomoci jako dnes. Kantora trápilo již dlouho revma, kterému nepřispíval jistě každodenní pobyt v promrzlém kostele, jeho choť zas časem trápily žaludeční obtíže a žlučníkové záchvaty. Přesto oba dožili poměrně dobrého věku: Školní principál «b»Filip WENIG«/b» zemřel o adventě roku 1837 (2.12) a jeho starší choť «b»Eva«/b» jej předešla na věčnost jen o málo vice než 1 rok (18.8. 1836).
Ještě rok před smrtí si však kantor přivedl do osiřelé "školičky" novou ženu . skoro o 15 let mladší bezdětnou vdovu «b»Majdalenu FLEISCHMANNOVOU«/b». Podle současných svědectví to však nebyl příliš šťastný počin a dle shodného tvrzení členů rodiny uspíšil kantorů konec. Jeho vdova zemřela až roku 1863.

Úmrtí:
Umřel "sešlostí věkem - stářím"

Filip byl(a) sezdán(a) s Eva KRÁLOVÁ-PERNIKLOVÁ-WENIGOVÁ, - žena 1 18 Červen 1803, Staňkov, Czech Rep.. Eva (dcera od Matěj KRÁL, - učitel v Berouně) zemřel(a) 18 Srpen 1836, Staňkov, Czech Rep.. [Schéma rodiny]