Poznámky:

«b»Ferdinand PUJMAN«/b» -
Původně stavební inženýr. Od roku 1921 režisér, 1945 - 50 a 1956 - 59 dramaturg a režisér opery Národního divadla v Praze. 1923 - 46 pedagog na konzervatoři v Praze; profesor na Akademii múzických umění, kde v roce 1946 založil operní studio. Zakladatel moderní české operní režie, spolutvůrce «u»Ostrčilových «/u» cyklů a přední osobnost «u»Talichovy «/u» a «u»Jeremiášovy «/u» éry v Národním divadle. V oblasti scénografické spolupracoval s «u»J. Zrzavým «/u» a «u»J. Čapkem «/u». Vrcholem jeho působení v Národním divadle byla spolupráce s O. Ostrčilem (smetanovský cyklus 1924, inscenace opery «i»Vojcek«/i» «u»A. Berga «/u» 1926, cykly «u»Dvořákových «/u», «u»Fibichových «/u» a «u»Foersterových «/u»oper). Z inscenací v zahraničí byla nejvýznamnější světová premiéra «u»Hábovy «/u» opery «i»Matka«/i» (Mnichov 1931).

Ferdinand — Marie HENNEROVÁ-ZÁTKOVÁ-PUJMANOVÁ. Marie (dcera od JUDr Kamil HENNER, sr., Profesor) se narodil(a) 8 Červen 1893, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 19 Květen 1958, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Marie HENNEROVÁ-ZÁTKOVÁ-PUJMANOVÁ«/b»
Česká spisovatelka a novinářka. Laureátka Státní ceny (1937, 1948, 1951, 1953, 1955). Byl jí udělen titul «u»národní umělkyně«/u» (1953).«u»«sup»
«/u»«/sup»Wikipedia:«tab»«u»«/u»
Její otec «u»Kamil Henner«/u» byl univerzitním «u»profesorem«/u» církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, «u»Kamil Henner«/u» mladší, se stal významným neurologem.
Pujmanová se později myšlenkově rozešla s třídou, ze které pocházela, a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila «u»Sovětský svaz «/u»a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení.
Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a vzala si syna zdejšího zámožného advokáta a politika Vlastislava Zátku. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem.
Podruhé se provdala za «u»Ferdinanda Pujmana«/u». V roce 1932 podporovala stávku horníků v Most.
V letech 1937-1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska.
Přispívala do «u»Rudého práva «/u»(kde se snažila působit na děti), Literárních novin, Lidových novin, «u»Tribuny«/u», Českého slova, Přítomnosti, a jiného extrémně levicového tisku.
V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek komunistických «u»politických procesů «/u». Např. žádala maximální tresty pro „zrádce". Zároveň udělala maximum pro to, aby z vězení dostala svého syna Petra «u»«/u», který chtěl se skupinou lidí utéci přes hranice. Později se stal rovněž novinářem a spisovatelem. Vnučka Alexandra (*1954) pokračuje v rodinné tradici právnické profese.