Poznámky:

«u»«b»Jaroslav ZÁTKA (1924-2002) - vzpomínání dcery Libuše (2015)
«/u»«/b»
Táta Jára ZÁTKA byl romantik - a mnohostranně nadaný člověk, který spoustu svých talentů plně neuplatnil. Jako teenager u tety v Rájci vyřezal totem indiánské hlavy v nadživotní velikosti, který jsme jako děti obdivovali. A mě k narození vyřezal 15 krásných loutek-marionet. Hrál na kytaru a hezky zpíval (na to zlákal mámu), dobře vařil, uměl upéct dort, velmi krásně maloval, uměl vyrobit pálenku, o likérech ani nemluvím. Když potřeboval na hory bundu, sedl si k šicímu stroji a za odpoledne si ji ušil-z kůže. Hory a závodní lyžování byly vášní jeho mladších let. Napsal dokonce i sci-fi novelu zasazenou do roku 2050, já jsem mu ten rukopis tenkrát ťukala na stroji, protože na to neměl čas.
Příběh jeho novely pojednával mimo jiné o tom, jak jsou děti odebrány z rodin do kolektivů, aby se rodiče mohli dále rozvíjet. Oni byli s mámou oba velmi mladí na tolik dětí - na to nebyli svým dosavadním způsobem života připraveni. A to byl jeho problém: musel pracovat ač byl zvyklý hrát v létě tenis a v zimě jezdit lyžovat. Měl rád ženskou společnost a neuměl a nechtěl se starat o děti. Moc jsme ho jako malí neznali. Protože dětí přibývalo, musel jít pracovat do dolů, aby bylo na chleba. Žili jsme až do narození Vládi v malém bytě s babičkou v Praze-Košířích a táta odešel pracovat do uranových dolů do Jáchymova. Domů jezdil jen na víkend. S babičkou Pospíšilovou, sebevědomou dámou, zvyklou žít v jiných poměrech se příliš nesnášel a tehdy myslím dostalo jejich manželství první trhliny.
Pak se nějak podařilo ten malý byt vyměnit za větší a táta začal pracovat v železnorudných dolech u Prahy, kam denně dojížděl. A opět se probudila jeho tvořivost a vymyslel plno zlepšovacích návrhů na stroje a přistroje, s kterými pracoval. Jenomže když s nimi přišel na patentový úřad a představil se ("Zátka"), neměl v tehdejším systému šanci. Někdo mu doporučil jednoho komunistického soudruha, který by s ním ty patenty mohl podat. Ten pan Weber si však ty patenty podal sám. Ale táta se jen smál a mávl rukou.
Táta byl urostlý a pohledný chlap a ženské mu nedaly pokoj - a muži jsou tak slabá stvoření. Takže samozřejmě nebyl mámě věrný a trhlin v manželství přibývalo. Tennisové rakety a lyže dosloužily a táta začal rybařit. A protože on vždycky když něco dělal, tak s plným nasazením, vyhrával rybářské soutěže a opět byl obdivován.
Ale potom i máma potkala člověka, který ji obdivoval a nevyhnutelně přišel rozvod. Jejich rozvod byl velmi klidný a noblesní a oni zůstali přáteli. Táta už si nedělal násilí a dámy střídal po libosti až jedna z jeho přítelkyň otěhotněla. Ženit se sice nechtěl, ale jako slušně vychovaný člověk si ji vzal a měl s ní celkem tři děti. Jeho druhá žena byla prosté děvče bez vzdělání a první léta spolu žili v jedné místnosti na pavlači v Radlicích. Aby uživil šest, sedm, osm dětí, vrátil se do uranových dolů v Příbrami kde pak pracoval až do penze. Díky jeho "prestižnímu" dělnickému zaměstnání získal i služební byt v Praze.
V pokročilém věku prodělal celkem sedm mozkových mrtvic a rakovinu. Po restitucích (leta devadesátá) se odstěhovali do Hospozína, kde si koupili domek.
Po mnoha letech jsem měla tuto možnost na tátu komplexně a pokud možno objektivně zavzpomínat. S odstupem tolika let to bylo dokonce příjemné si uvědomit, že jsem ho obdivovala a měla ráda.

«u»«b»Narrated in 2014 by BV (iii):
«/u»«/b»Jaroslav ZÁTKA (II) (*1924, my true cousin Jára) was born in their 'wilderness' hunting lodge far east close to Užhorod. The prominent South-Czecho Zatka family was terribly punished during the 2«sup»nd«/sup» World War when the children (Jara aand Vera) lost their mother Libuse who perished in the Auschwitz nazi concentration camp and father Jaroslav (Ferdinand) only narrowly escaped the same fate. As if this was not enough, the family was further persecuted by the communist regime after the war. While Jára apparently was not a studying type, he was a handsome and tall young man who under the communist regime eventually ended up voluntarily as a (uranium!) miner, making good wages - and erasing the communist label of a 'capitalist youth'. He married twice, had many children and, unsurprisingly, his passion was fishing. He had 2 sons named Jaroslav from the 2 different marriages.

Jaroslav byl(a) sezdán(a) s Jaroslava POSPÍŠILOVÁ-ZÁTKOVÁ 1948, Praha, Czech Rep.; rozvod 1963. Jaroslava se narodil(a) 27 Prosinec 1925, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 14 Únor 2005, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

1. Libuše ZÁTKOVÁ-BARTOŠOVÁ se narodil(a) 19 Březen 1949, České Budějovice, Czech Rep..
2. Věra ZÁTKOVÁ-ŠMÍDOVÁ se narodil(a) 29 Červenec 1950, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 8 Listopad 2011, Praha, Czech Rep..
3. Jaroslav ZÁTKA se narodil(a) 13 Červen 1952, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 17 Listopad 2015, Praha, Czech Rep..
4. Naděžda ZÁTKOVÁ-BOUCHNEROVÁ-VOPLAKALOVÁ se narodil(a) 17 Únor 1955, Praha, Czech Rep..
5. VladimÍr Jan ZÁTKA, - žije v USA (2015) se narodil(a) 31 Březen 1957, Praha-Podolí, Czech Rep..

Jaroslav — Božena ŠEDIVÁ-ZÁTKOVÁ. Božena se narodil(a) 24 Květen 1947. [Schéma rodiny]

1. Jaroslav ZÁTKA, - podnikatel v Praze (2015) se narodil(a) 4 Září 1966.
2. Daniela ZÁTKOVÁ se narodil(a) 5 Prosinec 1967, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) Květen 1994, Messkirch, Germany.
3. Ivo ZÁTKA, - podnikatel, Hospozin 161, ČR 273 22 se narodil(a) 4 Srpen 1970.

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 8 Červen 1926, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice; VÉRA Libuše, Rodný List - duplikát: 1930-5-1, Kamenný Újezd
• Death / Úmrtí: 10 Únor 1982, Dallas, Texas, USA
• Sňatek / Marriage: 21 Duben 1923, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice; Libuše Voleská, Oddací List - duplikát: 1935-6-4
• Syn / Son: 1 Listopad 1924, Stavná, okr. Užhorod, Zakarpatská Rus; JAROSLAV (II), Rodný List - ORIG: 1924-11-19, Stavná, okr. Užhorod

Poznámky:

«b»«i»Narrated in 2014 by Bohumil (iii) VOLESKÝ:
«/b»«/i»The ZÁTKA relatives
As it turned out, the Zátkas (the children Jaroslav II and Věra) were our closest relatives (the only first cousins to me). During the war, their parents were both arrested by the Germans in the sweep following the Heydrich's assassination 1941. Grand-pa Bohumil (II) Volesky worked hard on having them released and eventually succeeded in liberating only father Jaroslav (I) ZÁTKA. Sadly, mother LIBUŠE VOLESKÁ-Zátková never returned and perished in Osvětim (Auschwitz) concentration camp. They were not jewish at all - but the ZÁTKAs were targeted as an influential and patriotic south-Bohemian (České Budějovice) family.
While I encountered Jára and Věra on occasions in Praha, I did not quite know their father Jaroslav as he lived 'far away' in České Budějovice, persecuted further and hard by the communist regime that also confiscated all his large flour mill facility in Březí by České Budějovice.
My uncle Jaroslav ZÁTKA came from a well-to-do large and influential south-Bohemian family, owned and operated a large flour mill facility in B?ezi by České Budějovice. He was quite a dashing but quiet character - an avid outdoorsman and hunter, owner of a hunting lodge in the area of Užhorod (Transcarpathian Russia, east of Slovakia). When young, he was visiting Praha once, by chance encountered and totally charmed Libuše who was engaged to be married shortly. They eloped, went hiding for a while, emerging to get married soon in České Budějovice.

«b»Jaroslav Ferdinand ZÁTKA«/b» - narozený 11. srpna 1887 v Českých Budějovicích. Ve svém mládí byl znám jako motocyklový a automobilový závodník a nadaný lovec. Dne 23. dubna 1923 se v Kamenném Újezdě oženil s Libuší, rozenou Voleskou. Společně měli dvě děti \endash Jaroslava a Věru. Manželé byli rovněž zatčeni gestapem. Jaroslav 20. ledna 1942 za držení vojenské munice a z poslechu zahraničního rozhlasu, načež byl odsouzen na 3 roky, které si odseděl v Griebu, Bayreuthu a Creussenu. Jeho žena takové štěstí neměla. V půlce února 1942 byla zatčena gestapem a odvezena do Terezína a následně do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 9. prosince 1942 zahynula. Jejich majetek byl samozřejmě zkonfiskován Němci.
(J. Muk, s. 22 - V. Zátka, Vzestup a pád, ANM, f. Zátkovi, inv. č. 2510, k. 19, s. 17, 19 ).



Sňatek / Marriage:
Náboženství: řím. katol.
Ženich - Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, továrník v Březí c.10, narozen v Českých Budějovicích, Lannova třída.č.7, manželský syn Vlastimila ZÁTKY, továrníka ve Březí č.10 a KAROLINY z rodu HAVLÍČEK z Prahy.
Nevěsta - Libuše Anna VOLESKÁ, narozená v Praze c.1059-II, manž. dcera Bohumila VOLESKÉHO, továrníka v Praze VIII, a Růženy, z rodu ČTRNÁCTÝ z Týnce Panenského č.13.
Svědkové oddavek -
MUDr PÍCHA, oční lékař v Českých Budějovicích, Besední ul.č.26.
O. ZÁTKA, továrník v Březí č.10.

Matrika: Kniha XIV, list 66, num.15

Death / Úmrtí:
Since 1965 in the USA. Lived the rest of his life with his daughter Vera Doubek and died in Dallas, TX (1982-2-10). Death registered in Dallas (public) archives:

https://familysearch.org/search/collection/1375599
https://familysearch.org/pal:/MM9.1.1/JVX1-HMH

Jaroslav byl(a) sezdán(a) s Libuše Anna VOLESKÁ-ZÁTKOVÁ, - holocaust 21 Duben 1923, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice. Libuše (dcera od Bohumil Felix VOLESKÝ, - komerční rada, továrník a Růžena Marie ČTRNÁCTÁ-VOLESKÁ, - Panenský Týnec c.13) se narodil(a) 4 Listopad 1896, Praha, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 19 Listopad 1896, Praha Nové Město, u sv. Petra Na Poříčí; zemřel(a) 9 Prosinec 1942, Osvětim (Auschwitz), Poland; byl(a) pohřben(a) 1942, Osvětim (Auschwitz), Poland. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Daughter / Dcera: 8 Červen 1926, České Budějovice, ulice U tří (3) lvů, num. 550; VERA Libuše, Rodný List - DUPLIKÁT: 1930-5-1, Kamenný Újezd
• Eloped: 1922, Praha, Czech Rep.; with Jaroslav Zátka, just before another planned wedding
• Marriage / Sňatek: 23 Duben 1923, Kamenný Újezd, okr. České Budějovice; ODDACÍ LIST
• Perished in Auschwitz concentration camp: 1942, Osvětim (Auschwitz), Poland
• Syn / Son: 1 Listopad 1924, Stavná, okr. Užhorod, Zakarpatská Rus; JAROSLAV (II), Rodný List - ORIG: 1924-11-19, Stavná, okr. Užhorod

Poznámky:

«b»«i»Narrated in 2014 by Bohumil (iii) VOLESKÝ:
«/b»«/i»The ZÁTKA relatives
As it turned out, the Zátkas (the children Jaroslav II and Věra) were our closest relatives (the only first cousins to me). During the war, their parents were both arrested by the Germans in the sweep following the Heydrich's assassination 1941. Grand-pa Bohumil (II) Volesky worked hard on having them released and eventually succeeded in liberating only father Jaroslav (I) ZÁTKA. Sadly, mother LIBUŠE VOLESKÁ-Zátková never returned and perished in Osvětim (Auschwitz) concentration camp. They were not jewish at all - but the ZÁTKAs were targeted as an influential and patriotic south-Bohemian (České Budějovice) family.
While I encountered Jára and Věra on occasions in Praha, I did not quite know their father Jaroslav as he lived 'far away' in České Budějovice, persecuted further and hard by the communist regime that also confiscated all his large flour mill facility in Březí by České Budějovice.
My uncle Jaroslav ZÁTKA came from a well-to-do large and influential south-Bohemian family, owned and operated a large flour mill facility in B?ezi by České Budějovice. He was quite a dashing but quiet character - an avid outdoorsman and hunter, owner of a hunting lodge in the area of Užhorod (Transcarpathian Russia, east of Slovakia). When young, he was visiting Praha once, by chance encountered and totally charmed Libuše who was engaged to be married shortly. They eloped, went hiding for a while, emerging to get married soon in České Budějovice.

«b»Libuše VOLESKÁ-ZÁTKOVÁ«/b» - v půlce února 1942 byla zatčena gestapem a odvezena do Terezína a následně do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 9. prosince 1942 zahynula. Zátkú majetek byl samozřejmě zkonfiskován Němci.



Marriage / Sňatek:
Quick marriage after eloping.
Náboženství: řím. katol.
Ženich - Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, továrník v Březí c.10, narozen v Ceských Bud?jovicích, Lannova tř. č.7, manželský syn Vlastimila ZÁTKY, továrníka ve Březí c.10 a KAROLINY y rodu HAVLÍCEK z Prahy.
Nevěsta - Libuše Anna VOLESKÁ, narozená v Praze c.1059-II, manž. dcera Bohumila VOLESKÉHO, továrníka v Praze VIII, a Růženy, z rodu ČTRNÁCTÝ z Týnce Panenského č.13.
Svědkové oddavek -
MUDr PÍCHA, oční lékař v Českých Budějovicích, Besední ul. č.26.
O. ZÁTKA, továrník v Březí c.10.

Matrika: Kniha XIV, list 66, num.15


Syn / Son:
3-jazyčný dokument, ohlašující - Jaroslav ZÁTKA (otec)

Daughter / Dcera:
Lože manželské, náboženství římsko-katolické.
OTEC - Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, továrník v Březí č.10, manželský syn Vlastimila ZÁTKY, továrníka v Březí č.10 a Karoliny, roz. HAVLÍČEK-ové z Prahy. Narozen v Č. Budějovicích, Lannova tř. č.7.
MATKA - Libuše Anna, manželská dcera Bohumila VOLESKÉHO, továrníka na kovové stroje v Praze VIII a Růženy, roz. ČTRNÁCTÝ z Týnce Panenského č.7. Narozena v Praze 1059-II.
Kmotrové -
Růžena VOLESKÁ, choť Bohumila, továrníka v Praze VIII.

Matrika: Kniha XV, list 56.


Perished in Auschwitz concentration camp:
As a member of a leading and patriotic South-Bohemia Zatka family member she was arrested early in 1942 in the reprisal sweep (after Heydrich assassination in Praha) by German gestapo. However, she was released - only to get arrested shortly again in Budejovice by German Gestapo.
Following the second arrest she was sent toTerezin and later to Osvecim (Auschwitz) where she was killed by Germans.

Poznámky:

Marriage / Sňatek:
Ženich - Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, továrnik v B?ezí 10
Nevesta - Libuše Anna VOLESKÁ, (1896-11-4)
Svedkové (witnesses) -
MUDr Pícha, o?ní lekar - Ceske Budejovice
O. Zátka, továrník v B?ezí 10, okr. Ces.Budejovice
Ohlášky: v Kam.Ujezde 15.dubna jednou za t?ikrát

Matrika: Kniha XIV, List 66, Num. 15

Syn / Son:
Zakarpatská Rus byla v té dob? sou?ástí Ceskoslovenské republiky. Zátkovi vlastnili "lovecký srub" v oblasti STAVNÁ kamž ob?as zajížd?li.
"Transcarpatian Russia" at that time was a part of the new Czechoslovakia. The Zatka family owned a "hunting lodge" in the region of STAVNA where they used to periodically visit.

Daughter / Dcera:
Lože manželské.
Otec - Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, továrník v B?ezí 10
Matka - Libuše VOLESKÁ-Zátková
Kmotrové -
Ruzena VOLESKÁ (babicka novorozené VERY)

Poznámky:

«b»Vlastimil Rostislav ZATKA«/b» -
Žil v Březí 10 (majitel mlýna) a také v Českých Budějovicích.
«b»1884«/b» - Založení firmy: Vlastimil a Dobroslav Zátkové zahájili u obilného mlýna v Boršově nad Vltavou provoz v tehdy největší těstárně Rakousko-Uherska.
V začátcích bylo nutné přesvědčit hospodyně, zvyklé připravovat si těstoviny po 'domácku', že těstoviny vyráběné průmyslově jsou nejméně stejně kvalitní.
Firma byla v počátcích vystavena kampani ze strany spolků a dalších organizací v alpských zemích, která měla za cíl odradit německé hospodyně od nákupu českých výrobků. Rodina Zátkova se navíc výrazně podílela na rozvoji české kultury a vzdělanosti i na zakládání českého průmyslu, když vedle Zátkovy těstárny a mlýna stála i u zrodu pivovaru Budvar, smaltovny Sfinx nebo závodu na tužky Grafo.
Od roku 1901 rodina přesídlila do Prahy, aby se zde Vlastimil ujal vedení bratrovy firmy, kterou rovněž modernizoval a v roce 1906 z ní udělal rodinnou společnost s ručením omezeným.
«b»1912«/b» - Změna správní formy: Z veřejné na společnost s ručením omezeným.
«b»1914-18«/b» - světová válka 1: Těstoviny nebyly zařazeny do tzv. vyživovacího plánu a tak byla těstárna po celou dobu války mimo provoz.
Po válce nebyla k dispozici surovina a hlavně byly zpřetrhané obchodní vazby s alpskými zeměmi, když mezi jižními Čechami a Rakouskem vznikla státní hranice. Do té doby vzkvétající podnik ztratil plné dvě třetiny svých původních odběratelů.
Za účelem vybudování nové odběratelské sítě v právě založené ČSR byla zorganizována mohutná reklamní kampaň zdůrazňující přetrvávající prvotřídní kvalitu. Zátkovy těstoviny se opět staly pojmem mezi hospodyněmi.
«b»1929-39«/b» - Modernizace firmy: Rozšíření výroby prostřednictvím prvních automatických strojů, do roku 1939 byly postupně nahrazovány staré výrobní haly novými.
Od konce 19.stol do roku 1939 jsou expedovány Zátkovy těstoviny prostřednictvím jisté velkoobchodní firmy v Londýně lodí do Singapuru, protože v konkurzu prokázaly největší odolnost proti snížení jakosti v tropickém malajsijském prostředí.
«b»1939-45«/b» - světová válka 2: Němci zkonfiskovali veškerý majetek rodiny Zátků, potravinářská výroba byla zastavena a nahrazena vojenskou.
Původní majitelé se do zdevastovaného mlýna a těstárny směli vrátit až po roce 1945. I tak jen na krátkou dobu.
«b»1948-1989«/b» - "socialistická výroba": V roce 1948 byl kombinát znovu zkonfiskován, znárodněn a rodina Zátkova musela odejít do emigrace.
Firma je pod názvem "Mlýny a těstárny, s.p., závod 2 Březí" začleněna do státního podniku a stává se střediskem jihočeského mlýnsko-těstárenského průmyslu.
Až do roku 1989 se přes omezený rozvoj technické základny dařilo udržet kvalitu výroby a těstárna dál patřila mezi nejlepší v republice.
«b»1991«/b» - Znovuzaložení firmy: Bývalý státní podnik je přidělen managementu Mlýnů a těstáren Březí a dědicům rodiny Zátků nejprve do ekonomického pronájmu.
Natrvalo jej pak získají formou přímého prodeje k 1. 1.1994.
Prvním předsedou valné hromady se stává dr. ing. Vladimír Zátka.
Do provozu byly uvedeny moderní italské vysokoteplotní linky na výrobu krátkých i dlouhých těstovin řízené počítačem se supervysokoteplotním sušením.
«b»2000«/b» - Změna právní formy firmy: Ze společnosti s ručením omezeným se stává společností akciovou.
«b»2003«/b» - Holding: Firma se stává zakládajícím členem holdingu výrobců těstovin, Europasta B.V. Do něj pak postupně přistupují další významné těstárny z ČR a SR.
«b»2010«/b» - Fúze: Završením změn v celkové struktuře společnosti byla v roce 2010 fúze všech společností skupiny do jedné firmy, současné společnosti «b»Europasta SE«/b».
Bezprostředně po fúzi firem došlo k realizaci vstupu strategických partnerů. Novými akcionáři s 50 % akcií se staly dvě významné evropské těstárenské společnosti «b»Cerealis Produtos Alimentares«/b» (Portugalsko) a «b»Gallo Productos Alimenticios«/b» (Španělsko).
(http://www.zatka.cz/spolecnost_2.htm)

«b»Vlastimil ZÁTKA«/b» zemřel na arteriosklerosu dne 4. června 1907 v Březí, ale pochován byl v Praze na Olšanech.

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Vlastimil Zátka -
«/b»«i»(August 11, 1851 in Č. Budějovice - June 6, 1907 in Březí)
«/i»According to his nephew Vlastislav, author of the «i»Narrative«/i», Vlastimil Zátka did not have
the industrious character of either of his older brothers Ferdinand and August. Apparently he was
rather selfish and favored a comfortable life over life challenges. He was tall and handsome,
endowed with physical grace and charisma, and in his youth he excelled in athletic prowess. His
charm, good-natured disposition and outgoing nature made it easy for him to be successful in the
society. This rather negative character sketch starkly contrasts with that of both Ferdinand and
August, and does not seem to forecast an illustrious future. However, in his later life Vlastimil
showed his mettle while successfully managing the Zátka Enterprises after Ferdinand's death.
Vlastimil thus proved the misgivings about his abilities and character gratuitous and wrong.
Nevertheless, his lack of higher education proved a liability when he was drafted in the Austrian Imperial Army. He had to serve as a mere private and not as an "Intelligenzprugung".
This rank was reserved for individuals with University education, and offered a considerably
lighter service, which lasted only one year. His older brother August had enjoyed this privilege.
After their father Hynek's death, Vlastimil together with his brother Dobroslav took over and
managed the family business in České Budějovice. In «i»1901«/i» , after Ferdinand's death, Vlastimil
moved to Praha and on behalf of all three brothers took over the management of the Zátka
Enterprises. He thus released Dobroslav from direct involvement in the business in Praha. It was
only after Vlastimil's death in «i»1907, «/i» that Dobroslav took over the management of the firm, and
remained its Chairman until Zátka Enterprises were transformed into a public share-holding
company.
Vlastimil married «b»Karla Havlíček «/b»«i»(March 15, 1860 - November 9, 1950)«/i» , a niece of a
great Czech patriot and hero, an intrepid journalist «b»Karel Havlíček Borovský«/b» , who was persecuted for his role in the «i»1848 «/i»revolution against the Austrian Monarchy. The patriotic Zátka family welcomed Karla in the family fold as a sort of a secular saint. Her skills as a pianist were not
insignificant; she played Bedřich Smetana's and Antonín Dvořák's piano compositions at public
gatherings in the presence of the composers. However, according to Vlastislav Zátka his mother
was feeling slighted by the superior attitude of her two sisters-in-law. Both Vlastimil's wife Karla
and Dobroslav's wife R ena came to the provincial town of České Budějovice from a big city
(Praha). Both were notable pianists. Nonetheless, elsewhere in the «i»Narrative «/i»Vlastislav Zátka
eulogizes the remarkable character of his aunt Karla.
Vlastimil's family of six children, four daughters and two sons, was the largest of the
Hynek Zátka's offspring. They were:
«b»1) Zdenka, 2) Miloslava (Sláva), 3) R«/b» , «b»4) Ludmila (Lidu«/b»«i», «b»«/i»5) Jaroslav «/b» and «b»6) Oldřich«/b».
Vlastimil's decision to bequeath shares of the company to his sons and only equivalents in
money to his widow Karla and to his daughters left the women greatly disadvantaged. Due to the
devaluation of the currency after the WW I, and to other fundamental changes in the economy
their inheritance was largely wiped out. Three of his children, Miloslava, Jaroslav and Oldřich«b», «/b» were imprisoned by Nazis during the WW II. A separate section is devoted to the description of the persecution of the members of the Zátka family in the hands of Nazis during the German occupation in the years «i»1939 '96 1945 «/i» at the end of this section.
«b»Vlastimil Zátka«/b» prematurely died at the age of 58 of "arteriosclerosis". A note of medical
interest: in the «i»Narrative «/i»it is stated that "he suffered considerably of the disease for a long time"
and that "the serious disease was quite apparent". However, no further details or explanations of
the symptoms of the disease are given, and there is no mention of specific organs affected. His
wife Karla died in her 90th year on «i»November 9, 1950 «/i» of stroke. After having survived two World
wars, she was not spared in her old age the ignominies and trauma inflicted on her by the
Communist regime in «i»1948. «/i» She witnessed the confiscation of the entire family property including
the watermill in Březí, where she had been living. In the end she was forcibly moved into an
apartment in Březí. Further mention of the watermill in Březí is in the section devoted to
Dobroslav.

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Vlastimil byl(a) sezdán(a) s Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka 5 Listopad 1884, Praha-Karlín, Czech Rep.. Karla (dcera od František Karel HAVLÍČEK a Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3) se narodil(a) 15 Březen 1860, Praha č. 205-II, Czech Republic; zemřel(a) 8 Listopad 1950, Boršov, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Kamenný Újezd, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Vlastimil ZÁTKA se od mládí věnoval otcovu podniku, v roce 1884 se oženil s Karlou Havlíčkovou, neteří «u»Karla Havlíčka Borovského«/u».

Jiné události:

• Emigrace / Emigration: Červenec 1868 ?, St. Petersburg, Russia; with parents as a child
• Returned / Návrat: 1886 ?, St. Petersburg, Russia - to Praha, Czech Rep.; from Russia to Praha / z Ruska do Prahy
• Sňatek / Marriage-1: 8 Únor 1896, Oddací List: U Prašné brány 2, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Vojtěcha; Růžena Čtrnáctá-Voleská

Poznámky:

(Medical):2014 narration from memory by Bohumil (iii) VOLESK , the grandson:
Grandpa VOLESKY was a gregarious, engaging and energetic person.
Sometime during his life he had an accident (not known to me) and one of his legs was a few cm shorter. As a result, he wore an orthopaedic shoe and he was LIMPING.
His head was completely bald (don't know if he shaved some residual hair).
BOHUMIL and RŮŽENA lived in Praha-Karlín, Prvního pluku 18), on the corner of the main throughfare (Sokolovska), right by the elevated railway (viaduct) where we visited them after the WW-2. They also had a summer retreat house in Klánovice u Prahy.
As very small children (BV = 3-6 years) we used to go there sometimes. I remember (BV-III) the garden with sandy paths which we raked in the pattern of 'parkettes' (zig-zag) with grandpa.
This is how I remember him -
In 1949 he fell and broke his hip - in his early 80s of age.
Staying in a hospital (Praha, sv. Ducha), he was immobilized in bed with a traction apparatus to fix the hip position. His leg was up in the air with a weight hanging on it - I was almost 10 years old, visited him there and remember -
In this situation he contracted pneumonia and died, rather quickly - a very common misfortune in those days of hardly any antibiotics and bed immobilization..
Also, losing his enterprise in 1945 must have been quite devastating for him.

(Research):Museum Cenných Papírů", evid. číslo : AA00335
Bohumil VOLESKÝ, strojírna a slévárna - Pracovní list montéra 1911-9-9 (Frant. Hovorka) :


«u»«b»«i»Česky«/u»«/b»«/i» z paměti vnuka, Bohumila (iii) Voleského r. 2014:«u»«b»«i»
«/u»«/b»«/i»Dědeček Voleský byl veselá kopa a energická osobička. Nepamatuji se, že by měl v češtině přízvuk ač vlastně vyrostl v Rusku - samozřejmě v carském Rusku, kde žil v Petrohradu od svých několika měsíců až do 18 let. Jeho rodina tam emigrovala když byl ještě nemluvně. Jeho otec, původně řezncký tovaryš ve Voticích (~40 km jižně od Prahy), se propracoval do vyšší pozice (zřejmě, není doloženo) v Petrohradeckých jatkách. Rodina se rozhodla pro návrat z emigrace když bylo Bohumilovi 18 let, zřejmě v souvislosti s jeho rakouskouherským občanstvím a vojenskou povinností. Navrátili se z Ruska jako bohatší rodina a investovali v Praze do koupě činžovního domu na Vinohradech (č.p.130, nyní v ulici Belgické).
Jejich postavení umožnilo také Bohumilovi vystudovat obchodní školu a v roce 1890 založit strojně výrobní firmu se sídlem v Praze-Libni, která nesla jeho jméno. Tento velmi úspěšný a rostoucí podnik byl později hned po druhé světové válce zkonfiskován na základě Benešových (president) dekretů o klíčovém průmyslu protože tam jej zařadila jeho železo-slévárenská činnost pro rámy vyráběných dřevoobráběcích strojů (pily, frézy, soustruhy).
To byl konec vynikajícího podniku jehož zanedbané budovy byly navráceny rodině až po pádu komunismu v r. 1989. JIŘÍ BODENLOS, syn MARIE Voleské-BODENLOSOVÉ (žijí v Praze) použil reality jako kolaterální hodnoty pro podnikatelskou bankovní půjčku na zakoupení zařízení strojní pily, která byla přestěhována k produkci dřeva do Běloruska - kde bylo vše promptně znárodněno = ztraceno. Kolaterální majetek náležel bance a po několikaletých právních tahanicích ho převzaly převládnuvší finanční kruhy - -
My teď ani nevíme kdo je vlastníkem. S jistotou to není nikdo z Voleských.

«b»Prarodiče VOLESKÝCH
«/b»Oblíbený dědeček Bohumil (i) toho za svého života dokázal hodně. Já ho pamatuji už jen jako veselého pensistu - ač pokulhával (první zlomenina kyčle ?), byl vždy s úsměvem a jeho zcela holá hlava jen zářila. Prarodiče kdysi (1896) žili v Praze II. (Nové Město) na adrese Těšnov 1. Stojí tam dům č.p. 1059, tehdy byl přímo proti nádraží a dnes je tam jen spousta kanceláří. Později žili v Praze-Karlíně (ulice 1. pluku 18) kde jsme je navštěvovali.
Dědeček, jehož jméno mám i já, vyrostl v ruském Petrohradu a po návratu jeho rodiny do Prahy (1886?) založil výrobní firmu (1890, viz komerční oznámení). Myslím, že její lokace v Ocelářské ul. č. 9 nebyla ale ta prvo-původní a jak se podnik úspěšně rozrůstal stal se dědeček aktivním a váženým podnikatelem (viz foto s Presidentem T.G. Masarykem z r. 1928).
Firma měla sídlo na Starém Městě v domě č.p. 392-I. (ulice Na Příkopě 392/9) kde byla jen kancelář pro zákazníky a výrobní haly továrny byly u Českomoravské strojírny ve Vysočanech (Ocelářská ul. 9, poblíž současné sportovní haly Sazka).
Konfiskace celoživotního a úspěšného díla firmy musela být pro dědečka Bohumila životním zklamáním. Před námi dětmi se mnoho nemluvilo o podnikatelské minulosti, to bylo v komunistickém systému nebezpečné. Nesmyslnému řádění komunistů však děda "uniknul" když si opět zlomil kyčelní kloub a podlehl zápalu plic z proležení v nemocnici u sv. Ducha. Pamatuji se, že jsem ho tam navštívil když ležel s nohou vysoko ve vzduchu na specielním aparátu - -
Babička «b»«i»Růžena Voleská«/b»«/i» dědečka o mnoho let přežila. Dožila se požehnanáho věku a zemřela u své dcery Věry v Brně v 96 letech na rakovinu tlustého střeva. Prarodiče museli zažít těžké období během 2. světové války kdy ztratili dceru Líbu a málem i jejího manžela Jaroslava Zátku v něměckých koncentračních táborech. V letech 1950-60 jsem trávil několik školních prázdnin u tety Věry na jejím letním sídle v Rájci nad Svitavou kde byla také babička Voleská. Pamatuji ji jako přísnou dámu a jenom později mi docházelo jak velikým dílem ona vlastně musela přispět k znovu-počeštění toho "ruského" dědečka když byli ještě mladí a krásní (viz foto).


«u»«b»«i»English«/u» «/i»2014 narration from memory by Bohumil-III, the grandson:«/b»
Grandpa VOLESKÝ was a gregarious, engaging and energetic person.
I do not remember him having an accent in his Czech language although he grew up in Russia where he lived untill his 18 years of age. His Volesky family emigrated to St Petersburg, Russia, when Bohumil-I was only about 6 months old (?).
His father was a butcher in Votice (~40 km south of Praha) and, apparently growing through the ranks in Russia, he became highly positioned in the St. Petersburg slaughter house (no records).
The family decided to return from the Russian immigration - something to do with Bohumil's 18-th birthday (before that ?) - because of his Austro-Hungarian citizenship and/or army duty or so -
They returned quite wealthy and invested their savings buying apartment building(s) in Praha-Vinohrady.
They also funded BohumiI's start up of a company specializing in design and production of woodworking machinery (saws, lathes, etc.) eventually located in Praha-Liben. I think that the Ocelářská 9 location was not the very first one. He grew the company (Bohumil Voleský, Ltd.) into a good size (100? employees) and became a very active and respected entrepreneur (see photo with President T.G. Masaryk from 1928).
This very successful company was nationalized in 1945 through (President) "Beneš' decrees" right after the end of the WW-2. This happened because it was apparently classified as "key heavy industry" since one of its parts was a (small) foundry - making the machine frames.
The Company, confiscated and under 'national management' from 1945, was formally nationalized in 1948. The record for the Company in the Company Register of the County Business Court in Praha was indexed as «b»«i»Jd. XI 218«/b»«/i». This record was filed before 1906, as indicated by its index number that seized to be used in that year. The business registration duty was determined by the market earnings and Bohumil Voleský Ltd. was already registered in 1896.
That take-over was the end of the enterprise, remnants of which (real estate only) were eventually returned to the family in 1989 (?) when the communist regime fell in Czechoslovakia.
JIŘÍI BODENLOS, the son of MARIE Voleská-BODENLOSOVÁ (they lived in Praha) took over the property. He used it as a collateral for a bank loan for his own newly founded enterprise consisting of purchasing a saw-mill in Sweden, moving it to Belarussia - where it got nationalized = lost !
This loan collateral property belonged to the bank. Following some years of a complex financial "legal limbo", the original factory real estate was unloaded in a complicated transaction and appropriated by a take-over financiers - -
We actually do not know who owns it now. Certainly not anyone of the Voleskys.

«b»The VOLESKÝ grandparents«/b»
Grand-pa BOHUMIL (I) was a 'jolly good fellow', and quite accomplished in his life. I remember him in his retirement age - always joking, totally bald and limping (earlier hip fracture ?). In 1896 the grandparents used to live in Praha II (Nové Město) at the adress Těšnov 1. The building with the original number 1059, was then directly opposite to the now-demolished railway station and nowadays holds mainly offices. Bohumil Volesky, Ltd. had an office close-by in the Old Town in a building #392-I (Na Příkopě 392/9), while the production halls were in Praha-Vysočany (Ocelářská ul. 9, poblíž současné sportovní haly Sazka), opposite to the halls of "Českomoravské strojírny".
Retired grand-parents lived in Praha-Karlín (Prvního pluku 18, by the viaduct) and we visited with them occasionally. While grand-pa actually grew up in St. Petersburg, Russia, I never noticed that he would be speaking the Czech language with an accent. In 1890, he started a machine manufacturing enterprise (see advertizing flyer) which eventually focused on producing woodworking machinery in Praha-Libeň..
The company was later run by my father Bohumil (II) who was not even allowed to come close to the enterprise. A new life under the communist regime started -
However, Grand-pa 'escaped' it by breaking his hip (again) and dying of pneumonia in the St. Spirit (sv. Ducha) hospital in Praha (1949). I remember visiting with him as his leg was propped up sticking high in the air on the bed apparatus -
Grand-ma «b»«i»Růžena Voleská«/b»«/i» outlived grand-pa by many years as she lived with her daughter Vera in Brno. At the blessed age of 96 she yielded to colon cancer. The grand-parents must have lived through terrible times during the 2«sup»nd«/sup» World War when they lost their first daughter Líba and almost her husband Jaroslav Zátka in German concentration camps. Several times during the 1950-60s I spent marvelous summer vacations at aunt Věra's summer cottage in Rajec-upon-Svitava where was also grand-ma Růžena. I remember her as a sharp and stern lady. Only later did I realize how big a heart she must have had turning my "Russian" grand-pa back into a so successful Czech - when they were both young and beautiful (see photos).

Sňatek / Marriage-1:
ORIGINÁL :
Království České - Oddacá List - vydaný 8. února 1896 u sv Vojtěcha v Praze:
pan Voleský Bohumil, továrník na kovové stroje v Libni, rodem z Prahy, příslušný do Votic, okresu téhož, mžl. syn + pana Františka Voleskýho, soukromníka na Vinohradech č.p.130, a pí Anny roz. Vykysal z Plískova u Zbírova.
paní Voleský Růžena Marie roz. Čtrnáctý, rodem z Týnce Panenského č.13 okres Louny, mžl. dcera + pana MUDra Čtrnáctýho Antonína obecného lékaře tamtéž a paní Alžběty rodem Jan Chvoj, rolník z Kněževsi.
SVĚDKOVÉ: Čtrnáctý Karel, obchodník, Praha č.2.
Josef Čtrnáctý, ředitel cukrovaru v Kralupech.
DÁNO od duchovního úřadu u sv. Vojtěcha,
v Praze dne 8. února 1896.
Kostel sv. Vojtěcha byl v roce 1902 zbourán a na místě jeho a Králodvorských kasáren vyrostly nové stavby, zejména Obecní dům:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/praha-tam-co-stoji-reprezentak-dz1-/p_kultura.aspx?c=A100629_224634_p_kultura_wag

Bohumil byl(a) sezdán(a) s Růžena Marie ČTRNÁCTÁ-VOLESKÁ, - Panenský Týnec c.13 22 Leden 1896, U Prašné brány 2, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Vojtěcha. Růžena (dcera od MUDr Antonín ČTRNÁCTÝ, - Lékař z Hostouně č.17 a Alžběta CHVOJOVÁ-ČTRNÁCTÁ, - Kněževes č.26) se narodil(a) 14 Květen 1876, Panenský Týnec, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 15 Květen 1876, Panenský Týnec, Czech Rep.; zemřel(a) 14 Říjen 1974, Brno, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Vinohrady, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Dcera-1 / Daughter: 4 Listopad 1896, Praha, Czech Rep.; LIBUŠE
• Dcera-2 / Daughter: 31 Prosinec 1897, Praha, Czech Rep.; VĚRA
• Sňatek / Marriage: 22 Leden 1896, Praha, Czech Rep. - kostel sv. Vojtěcha; BOHUMIL (I) Felix VOLESKY
• Syn / Son: 12 Březen 1899, Praha, Czech Rep.; BOHUMIL (II)

Poznámky:

(Medical):Narrated from memory by Bohumil(iii) VOLESKY, her grandson, in 2014:
RŮŽENA VOLESKÁ was a wiry woman, quite energetic and fit for most of her life.
Late in her life, she left Praha and moved in with her widowed daughter VĚRA Voleská-DOLANSKÁ who lived in Brno, Czech Rep.
As an old lady (her 80s ?) she developed a colo-rectal cancer and was operated on. She recovered well, however, from then on she was feable and had to live with a fecal bag.
Her son (Bohumil, II) died in Praha before her in June 1974 which was kept secret from her. She followed him shortly thereafter (1974-10-14) - died in a Brno hospital.
Unfortunately, I do not know the details as I was then already living in Canada (BV-III).

«i»Narrated in 2014 by Bohumil (iii) VOLESKÝ :«/i»
Grand-ma «u»«b»RŮŽENA VOLESKÁ«/u»«/b» was a wiry and rather a strict woman. She must have been quite a supportive partner to her husband throughout their life together. They had a summer house in Klánovice u Prahy. I have a vague memory of being there (probably several times, 1943, 1945-48) and learning to rake a pattern on a garden path with grand-pa. With a couple of the Hellers brothers (Zdeněk & Vladík) we roamed a fallow field across the main street playing cowboys and indians.
She eventually left her Karlín apartment (that was swelling with tenants) and came to live with her widowed daughter, aunt «b»VĚRA DOLANSKÁ«/b», in Brno. For summers, they stayed in the Dolanskýs' rural retreat outside of Rájec nad Svitavou where I also spent summers as a boy of around 10.
At her advanced age, Grand-ma Růžena underwent a colo-rectal cancer operation and lived with a fecal side bag until the ripe age of 98 (†1974).
Aunt Věra had to evetually leave her Brno apartment (náměstí Svobody 3) and died at 98 (†1995) living in a retirement institution. I never knew much about just exactly how uncle «b»VLADIMÍR DOLANSKÝ«/b» passed away - he was arrested by the Germans at the very end of the war and died in April 1945 in a prison I dont quite know where. He was a prominent Brno lawyer (JUDr) representing Moravia nobility (the Belcredis, the Coloredo-Mansfelds of Boskovice, the Salms of Rájec, etc.) and so their life was full of a 'high society' earls and dukes who also came to unwind visting at the Dolansky's property in Rájec.
Those summer vacations that I spent as a boy in Rájec around the swimming pool (rare then !) in a private forest were some of the best times of my life. Later, I visited Rájec again several times, only to see the property slowly deteriorate. Following aunt Věra's death, the summer house became totally abandoned. The derelict property was a subject of some inheritance litigation (the Zátkas and some strange Brno family - my sister Marie also involved) and keeps deteriorating further - with the whole 2-hectare (formerly) fenced forest property quite neglected.

Sňatek / Marriage:
Even though BOHUMIL (i) came from a Czech family, he grew up in Russia (until his 18 years) - he must have been speaking Czech with an accent. They fell in love and married - with witnesses from RUŽENA's family: her uncles Josef (obchodník v Praze 2/1) and Karel ČTRNÁCTÝ (řed.cukrovaru v Kralupech), according to the available copy of their Marriage Certificate (Oddací List).

Poznámky:

Kořeny rodu spadají již do 17. století. Podle rodinné tradice pocházel rod Zátků z Písecka. V roce 1679 v Kamenném Újezdě získal jejich předek «b»Matěj Vaněček«/b» rodinné jméno podle gruntu, který zde koupil a v kterém se usídlil. Od první poloviny 18. století se rodina usadila ve Velešíně. Na podzim roku 1813 si «b»Matouš a Markéta Zátkovi«/b», rodiče Hynka Zátky, koupili dům č. p. 360 v Českých Budějovicích za 5900 zl. a zařídili si tu obchod s obilí.
Dr.«b» August Zátka«/b» napsal o příchodu své rodiny do Českých Budějovic a o jejich národnostním smýšlení:
„«i»V útlém věku dětském roku 1813 přišel Hynek Zátka z Velešína do Budějovic s rodinou, která vlivem svého syna theologa zachovala si vědomí české. I matčin otec, rodák «u»vltavotýnský«/u» byl Čech. Ale stav se již r. 1797 měšťanem českobudějovickým, propadl s většinou své rodiny poněmčení…"«/i»
Rodinný fond českobudějovických Zátků (Hynka, Augusta a Vlastislava) je uložen v Praze v Archivu Národního muzea.

«i»WIKIPEDIE: «/i»
«b»Hynek Zátka«/b», v matrice zapsán jako «b»Ignác Zátka«u»«/b»,«/u» byl «u»český«/u» podnikatel a politik z vlivného českobudějovického rodu Zátkových, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady (Rakousko). Ve věku pěti let se přestěhoval s rodiči z Velešína do Budějovic. Zde vystudoval gymnázium. Jeho spolužákem tu byl pozdější významný českoněmecký politik Franz Schuselka. Roku 1830 dokončil studium filozofie a 1. prosince toho roku nastoupil na praxi do inspekce potravní daně v Budějovicích. 3. března 1831 se stal manipulačním praktikantem a 1. května 1831 nastoupil k pohraniční strážní službě, kterou vykonával patrně v okolí Vimperku a setrval v ní do května 1832, kdy se vrátil do Budějovic. Byl přidělen ke kamerálnímu důchodnímu úřadu. Zde pracoval téměř dvacet let. Roku 1839 dosáhl hodnosti kancelisty.
Profesí byl hlavně obchodníkem a politikem. V roce 1840 začal podnikat poté, co mu byla zamítnuta žádost o studium práv. Nejprve si založil obchod se solí, zemědělskými plodinami a sádrou. Byl aktivní i ve veřejném životě. Během «u»revolučního roku 1848«/u» byl zvolen předsedou budějovické pobočky spolku «u»Slovanská lípa«/u». Protestoval proti jazykové praxi budějovického magistrátu, který byl německo-jazyčný. Po porážce revoluce odešel roku 1851 z kamerálního důchodního úřadu pro své politické názory, odmítl složit služební přísahu. Byl pak v policejních spisech evidován jako politicky nespolehlivý, pročeský, byť ne vyloženě protivládní.
Po odchodu z úřední funkce se soustředil výlučně na své podnikání. Rozšířil obchod se solí a sádrou a od roku 1855 byl již jediným majitelem podniku. Když nashromáždil větší jmění, investoval je. Roku 1869 zrekonstruoval podle amerického vzoru mlýn v «u»Březí«/u» u Budějovic. Později založil velkostatek v «u»Libníči«/u». Dominantním předmětem jeho podnikání byl obchod s moukou a moučnými výrobky.
Od roku 1861 zasedal za starosty «u»Františka Josefa Klavíka«/u» v obecním zastupitelstvu a městské radě v Českých Budějovicích. Na funkce v městské samosprávě ale rezignoval již roku 1862. Nadále byl veřejně aktivní. V listopadu 1864 získal měšťanské právo v Českých Budějovicích. V letech 1862-1872 zasedal v místním výboru «u»České besedy. «/u»Věnoval větší obnos na nadaci, která kupovala knihy pro dívky talentované v českém jazyce. Podílel se na vzniku české záložny a dalších veřejných institucí v Budějovicích. V roce 1863 a opět v období let 1875'961883 zasedal v budějovické obchodní komoře. V 70. letech opět zasedal v budějovickém obecním zastupitelstvu a byl považován za předáka české menšiny v zastupitelstvu.
Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Budějovice, Lišov, Trhové Sviny, Hluboká, Týn n. Vltavou) do Českého zemského sněmu. Zvolen byl jako nezávislý český kandidát. Opětovně byl zvolen do sněmu za týž obvod v zemských volbách v lednu 1867 i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867. Čeští politici tehdy kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním Rakouska-Uherska praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali zemský sněm. Pro absenci byli zbavováni mandátů a opět manifestačně voleni v doplňovacích volbách. Zátka takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[11] a zvolen znovu v září 1869.[12] Mandát zde obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870 a zemských volbách v roce 1872. Vzhledem k pokračujícímu bojkotu sněmu následovalo opět opakované zbavování mandátu a opětovné volení. Zátka takto uspěl v doplňovacích volbách v říjnu 1873, v červenci 1874 na jaře 1875, v únoru 1876 a dubnu 1877.
V téže době také zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů. Zánik mandátu pro absenci oznámen na schůzi 14. července 1863. Politicky patřil k Národní straně (staročeské).
Pocházel z rodiny Matouše Zátky a Terezie Marie Zátkové. Bratr «u»Jan Zátka«/u» (1802-1881) byl vlasteneckým knězem. Další bratr «u»Jakub Zátka «/u» (1803-1865) podnikal na Budějovicku a později se usadil na velkostatku v Horních Uhrách. Manželkou Hynka Zátky byla od roku 1843 dcera budějovického krupaře a měšťana Terezie Marie Hansová. Měl s ní devět dětí. V podnikání se angažovali hlavně tři z nich: «u»Ferdinand Zátka«/u», «u»Vlastimil Zátka«/u» a «u»Dobroslav Zátka«/u». První z nich podnikal v Praze, mimo jiné ve výrobě sodových vod, další dva synové zůstali v regionu jižních Čech a roku 1884 založili firmu «u»Bratří Zátkové«/u» zaměřující se na výrobu těstovin. Další syn «u»August Zátka«/u» byl aktivním politikem.«u»

«/u»«b»Hynek Zátka :
«/b»«i»(July 9, 1808 «/i» in Velešín - «i»March 26, 1886 of stroke in České Budějovice).«/i»
He was the grandfather of JUDr Vlastislav Zátka, the author of the «b»«i»Narrative«/b»«/i». He was five when his family moved to České Budějovice, where he received education. The only Secondary School (Gymnasium) was German. Thus he never learned written Czech, and kept all his bookkeeping in German. He entered the State Administration and became a bureaucrat with the Department of Finances.
It is likely that already then he was active in his father's business. He left the State service at 43 (in
«i»1851«/i» ). His grandson discerned two motives behind this important life decision: recognition of the
advantages of a free profession, and a personal moral issue: he refused to take an oath on the
new constitution of the Austro-Hungarian Monarchy, a requirement for a state bureaucrat.
(Source: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" )«/i»

Hynek byl(a) sezdán(a) s Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147 17 Říjen 1843. Theresie (dcera od Antonín Petrus (de Alkantare) HANSA, - měšťan a krupař a Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37) se narodil(a) 28 Září 1819, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 26 Březen 1878, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»František K. Havlíček«/b» (5.10. 1823 - 4. 11. 1912),
bratr Karla Havlíčka Borovského, byl do března roku 1848 zaměstnán v obchodu ve Vídeňském Novém Městě. Později převzal po své matce na přímluvu Julie Sýkorové, ženy Karla Havlíčka, obchod v Brodě.

František — Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3. Vilhelmína (dcera od Jan TRAUBA, - kočí u barona z Landentalu a Marie PEKÁRKOVÁ-TRAUBOVÁ) se narodil(a) 21 Listopad 1829, Zboží, Habry soud. okres, Čáslav polit. okres, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 22 Listopad 1829; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Emigrace / Emigration: 1868, St. Petersburg, Russia; Young family went searching their fortune abroad
• Marriage / Sňatek: 1867 ?, Votice, Czech Rep.
• Purchase / Koupě: cca 1887, Praha-Vinohrady (č.p.130 - Komenského > Belgická); Bought an apartment building, Praha-Vinohrady (č.p.130 - Komenského > Belgická)
• Return from Emmigration: cca 1886, Praha, Czech Rep.; Returned wealthy from St. Petersburg, Russia, to Praha.
• Syn/Son-1: 17 Únor 1868, Praha, Czech Rep.; BOHUMIL (I)
• Syn/Son-2: 13 Červen 1870, St. Petersburg, Russia; JULIUS

Poznámky:

«u»«b»Emmigration«/u» «/b»- and life in Petersburg, Russia - until return in (1886 ?)
Zjistit něco kolem vystěhování Voleských do Petrohradu - časově to odpovídá celkem masivní soudobé kampani (vedené koncem 60. let 19. století např. i v novinách) za vystěhování Čechů do Ruska místo do Ameriky (slovanská země, blízko a pod.). Půda tam byla přidělována zdarma či za nízké ceny a k tomu ještě další úlevy na daních aj. To se ovšem časem změnilo.
Většina Čechů se usadila na Volyni. Někteří, zejmena řemeslníci, odtud pokračovali dál, do větších měst. S bádánim v Rusku je málo zkušeností (pozor - azbuka), a lze se obávat, že to není asi moc schůdná cesta.
Zkusit se také informovat ve «u»«i»Slovanské knihovně«/u»«/i», vyšla např. kniha "«b»«i»Cechi v Sankt-Peterburge : 1703-2003«/b»«/i»".
Dalo by se snad něco nalézt spíše v českých archivech - třeba seznamy vystěhovalců, pasy, pokud odešli legálně.
Návrat rodiny do Čech může opravdu souviset s vojenskou službou - výzkum ukazuje případ, kdy byli povoláni k odvodu i muži rakouského občanství usazení v syrském Aleppu.
Současně se v Rusku situace vůči pristěhovalcům přitvrzovala, úlevy byly odpírány, tlak k přestupu na pravoslavi, atd. ... Tolik lze vyčíst z dobového zpravodajství.

Marriage / Sňatek:
František VOLESKÝ married a "fatherless" (nemanželskou) and 2 years older him
Anna VYKYSALOVÁ (*1834),
daughter of a single mother also named
Anna VYKYSALOVÁ (*1810)

Emigrace / Emigration:
Probably influenced by a Russian recruitment immigration campaign that was then conducted in Praha.

Return from Emmigration:
The VOLESKYs family (parents and 2 sons) returned from St. Petersburg, Russia. Family legend has it that father VOLESKÝ who was a butcher (in Votice) became some kind of a manager in a St. Petersburg slaughter house (which one ??).
They made good there and returned to Praha relatively rich. They bought some appartment building(s) in Praha-Vinohrady and became an important family there. Father Volesky gave son BOHUMIL (I) money to start a company to manufacture woodworking machinery. It was very successful, but was confiscated (nationalized) by the state in 1945 (see its later fate with BOHUMIL I and II).
The younger son JULIUS died in 1894 when 24 by a SUICIDE (shooting), 8 years after the family reurned from Russia. We don't know why - -

Purchase / Koupě:
Returning with some wealth from St. Petersburg, Russia, the family bought some appartment building(s)(?) in Praha-Vinohrady.
A little later their money enabled son Bohumil (II) to start a machine manufacturing enterprise (founded 1892).

František byl(a) sezdán(a) s Anna VYKYSALOVÁ-VOLESKÁ, - Plískov č.12 1 Září 1867, Praha, Czech Rep. - u sv. Ducha. Anna (dcera od NEZNÁMÝ a Anna VYKYSALOVÁ-HAŠKOVÁ, - UNWED, Cekov č.10) se narodil(a) 8 Červenec 1834, Plískov, Czech Rep.; zemřel(a) 27 Prosinec 1907, Praha, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha-Vinohrady, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Emigrace / Emigration: 1868 ?, St. Petersburg, Russia; to Russia, St. Petersburg
• Marriage / Sňatek: 1867 ?, Votice, Czech Rep.
• Return from Emmigration: 1886 ?, Praha-Vinohrady; Returned wealthy from Petersburg, Russia
• Syn/Son-1: 17 Únor 1868, Votice, Czech Rep.; BOHUMIL (II)
• Syn/Son-2: 13 Červen 1870, St. Petersburg, Russia; JULIUS, born in Russia.

Poznámky:

Marriage / Sňatek:
"Fatherless" (nemanželská)
Anna VYKYSALOVA (*1834),
daughter of a single mother also named
Anna VYKYSALOVA (*1810),
married 2 years younger
František VOLESKY, řeznický tovaryš ve Voticích.

Emigrace / Emigration:
There is no documentation on their emmigration to Russia which took place shortly after Bohumil (II) was born.
The family stayed in St. Petersburg where husband František (řezník) "made good in the slaughter house". They decided to return to Praha before son Bohumil reached 18th birthday - something to do with his conscription army duty in the Austrian army (?).

Return from Emmigration:
Returning with some wealth from Russia, the family bought some appartment building(s) in Praha-Vinohrady.
A little later their money enabled son Bohumil (II) to start a machine manufacturing enterprise.

Syn/Son-2:
Julius was born and grew up in Russia. He committed suicide (how?) several years after the family returned to Praha.
He is burried in the family tomb in Praha-Vinohrady cemetery.

Jiné události:

• Confusion: cca 1845, Hostouň a Panenský Týnec; Bratranec v Hostouni
• Daughter / Dcera: 14 Květen 1876, Kralupy nad Vltavou, Czech. Rep.; RŮŽENA
• Syn/Son-1: 1882, Kralupy nad Vltavou, Czech. Rep.; MILOŠ, žil v Praze - rozhlasový redaktor
• Syn/Son-2: Kralupy nad Vltavou, Czech. Rep.; FELIX Čtrnáctý, (no info)
• Syn/Son-3: 22 Duben 1890, Kralupy, Czech Rep. - lived in Praha; FRANTIŠEK Čtrnáctý, architekt
• Úmrtí / Death: 16 Prosinec 1892, Kralupy nad Vltavou, Czech. Rep.; Obituary in a newspaper (clip). Premature death to do with his medical profession.

Poznámky:

«b»MUDr. Antonín Čtrnáctý«/b», v době sňatku byl městským lékařem v Panenském Týnci.
Stal se také prvním starostou sokolské jednoty v Kralupech nad Vltavou, která byla založena v roce 1884. MUDr. Čtrnáctý stál v jejím čele až do roku 1892. Za jeho působení ve funkci věnoval TJ Sokol svůj pochod "Lví silou, vzletem sokolím" učitel a hudebník František Josef Pelz. Tato píseň se rychle rozšířila do sokolských jednot po celé zemi, a protože ji často hrál kolínský kapelník František Kmoch, bylo autorství dlouho připisováno jemu. Antonín Čtrnáctý je pohřbený v Minicích (?) . «i»
(Městská knihovna Kralupy nad Vltavou - katalogizační lístek)
http://katalog.knihovnakralupy.cz/katalog/slo/l.dll?hal~1000061861

PODŘIPAN«/i» - Demokratický týdenník, orgán ceské národní strany svobodomyslné v Podřipsku
V Roudnici n. L. dne 16. prosince 1892
Domácí kronyka - Úmrtí:
V Kralupech zemřel a za velikého účastenství 11. t.m. pochován byl tamní lékař, p. MUDr. Ant. Čtrnáctý. Zesnulý vynikal nejen ve svém povolání, ale i v životě občanském. Byl zakladatelem a dlouholetým starostou kralupského "Sokola", býval starostou podřipské župy Sokolské , a byl dosud členem výboru obecního, místní rady školské, předsedou spořitelny a j.v. Úmrtím jeho utrpěly Kralupy velikou ztrátu, neboť málo jest mužů takových, aby při namáhavém povolání vlastním měli na zřeteli povinnosti vůči veřejnosti. Česť památce jeho !

Confusion:
Přibližně stejně starý bratranec stejného jména, TAKÉ LÉKAŘ (MUDr Antinín ČTRNÁCTÝ), který také jeden čas žil v Panenském Týnci

Pohřeb:
POD?IPAN, ro?ník XXIII, ?íslo 51,
v Roudnici n.L dne 16. prosince 1892 :
ÚMRTÍ :
V Kralupech zem?el a za velikého ú?astenství 11. t.m. pochován byl tamní léka?, p. MUDr. Ant. ?trnáctý. Zesnulý vynikal nejen ve svém povolání, ale i v život? ob?anském. Byl zakladatelem a dlouholetým starostou kralupského "Sokola", bývalým starostou pod?ípské župy Sokolské, a byl dosud ?lenem výboru obecního, místní školni rady, p?edsedou spo?itelny a j.v. Úmrtím jeho utrp?ly Kralupy velikou ztrátu, nebo? málo jest muž? takových, aby p?i namáhavém povolání vlastním m?li na z?eteli povinnosti v??i ve?ejnosti. ?est památce jeho !

Antonín byl(a) sezdán(a) s Alžběta CHVOJOVÁ-ČTRNÁCTÁ, - Kněževes č.26 10 Červenec 1875, Rabštýn, Czech Rep.. Alžběta (dcera od Jan CHVOJ, - sedlák, Kněževes 26+17 a Marie ŠIMÁČKOVÁ-CHVOJOVÁ, - Tuchoměřice 50) se narodil(a) 2 Červenec 1858, Kněževes, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 3 Červenec 1858, Kněževes, Czech Rep.; zemřel(a) 18 Prosinec 1943, Praha, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha - Vinohrady, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Sňatek:
Digitální záznamy:
Index oddaných Středokluky-10 ( 11827-1877 )
< «u»«i»http://ebadatelna.soapraha.cz/d/12565/61«/u» «/i»>
Matrika: oddaných«i» «/i»Středokluky- 06 ( 1846-1898 ) Fol .160 :
< «u»http://ebadatelna.soapraha.cz/d/12566/163«/u» >
Svědkové:
Antonín z Lažanských, hrabě, excellence pan c.k. skutečný tajný rada a komoří, rytíř železné koruny ct. z Vídně.
Jan z Lažanských hrabě a majitel panství Rabštýnského.