Ivo TONDER

Ivo TONDER

Muž 1913 - 1995  (82 let)

Počet generací:      Standardně    |    Svisle    |    Kompaktně    |    Rámeček    |    Pouze text    |    Ahnentafel    |    Média    |    PDF

Generace: 1

  1. 1.  Ivo TONDER se narodil(a) 16 Duben 1913, Praha, Czech Rep. (syn od JUDr. Ferdinand TONDER a Miloslava ZÁTKOVÁ-TONDEROVÁ, - painter); zemřel(a) 4 Květen 1995, Henley, UK.

    Jiné události:

    • Military service - World War 2: 1940, Duxford, UK; Joined RAF - Fighter pilot, RAF squadron 312

    Poznámky:

    «b»OBITUARY:«tab»Ivo Tonder (1919-1995)
    «/b»by Karel Kyncl
    «u»«/u»

    The life-story of Ivo Tonder is typical of that of thousands of citizens in former Czechoslovakia who were in their twenties just before the outbreak of the Second World War; those who fled their country - betrayed in Munich in 1938 and occupied by the Nazis in 1939 - in order to fight abroad for its freedom. An RAF veteran and a Major- General (retired) of the Czech Air Force, he was born in Prague and died in London. He had been condemned to death by the Germans 50 years ago; he had been imprisoned after the war by his fellow countrymen, but had escaped. He lived the last 45 years of his life in Britain, and was 82 when he died.
    Tonder volunteered first for the Czechoslovak army corps created in the West and in 1940 became a member of RAF 312 (Fighter) Squadron. On 3 June 1942, he was shot down during an operational flight over occupied France, captured and escorted to an "escape-proof" prisoner-of-war camp, Stalag Luft 3, in the heart of a pine forest at Sagan, in German Silesia.
    Two months and one week before the invasion of Normandy, Tonder was among the 76 British prisoners of war who succeeded in a spectacular escape from the camp during one night, via a system of underground tunnels dug secretly over the previous year. This "Operation Escape 200" was in itself a significant military operation: it diverted from the Front an entire German SS Panzer Division, up to 700,000 troops and indirectly some 4 million Germans in the subsequent manhunt.
    Tonder made his way to occupied Czechoslovakia but there he was recaptured by the Gestapo and, on 8 January 1945, sentenced to death. The sentence was not carried out only because of the chaos preceding the imminent Nazi defeat and because the prison he was held in was liberated.
    Flt Lt Tonder rejoined the RAF, and in October 1945 he was able to return home and, at long last, to start to piece together his shattered life. It seemed to be the perfect happy end.
    But it was not to be. In the eyes of the new Communist rulers in post- war Czechoslovakia, Ivo Tonder had fought the Nazis from the wrong geographic direction, i.e. from the capitalist West. This "mistake" was enough to degrade all the veteran members of the Western part of the Czechoslovak armed forces from the rank of freedom fighters to the rank of potential imperialist spies. They were thrown out of the army, unable to find decent jobs, interrogated and persecuted by the secret police, and a number of them imprisoned.
    On 31 May 1948, Tonder attempted to leave the country again, but was arrested on the border and sentenced to eight years' imprisonment. In December 1949, however, he was able to stage a one-man version of the "Operation Escape 200" from Stalag Luft 3. He escaped from a Communist prison and in 1950 arrived in Britain. Odděleně, samostatně a později také jeho manželka Jiřina - bez dětí.
    Jejich neuvěřitelným útrapám nebylo konce při několikaletém čekání na vydání jejich malých dětí, které byly drženy komunisty v Československu. Toto vydání trvalo několit let.
    It took another 39 years and the collapse of the Communist regime in Czechoslovakia before Ivo, the "criminal", was officially rehabilitated and proclaimed a decent Czech citizen. It took the communist regime collaps (1989).
    A long-time president of the Free Czechoslovakia Air Force Association based in London, Ivo Tonder was promoted to the rank of Air Force colonel in 1991 and - only three weeks ago - Major-General (retired).
    He was due to receive his General's decree from the President of the Czech Republic, Vaclav Havel, yesterday, during a solemn ceremony at Prague Castle.
    But in April Tonder became seriously ill and was hospitalised; it was out of the question for him to travel. It seemed improbable at first that the Czech authorities could be persuaded to change the rules and send the decree signed by the President to London "prematurely". However, the Military Attach at the Czech embassy in London fought a brave battle with Prague red tape and won: Ivo Tonder was presented with the document in his hospital room by the Czech ambassador on Saturday 29 April.
    Five days later he was dead.


    «u»«b»LAST FLIGHT«/u»«/b» - Ivo Tonder
    «i»F/Lt Ivo Tonder recalls the day he was shot down and became a prisoner of war :«/i»
    https://fcafa.wordpress.com/2014/06/08/ivo-tonder-last-flight/

    "The 3rd of June 1942 was a beautiful sunny day. The Czech wing was flying from Warmwell to give top cover to several bombers on their way to bomb something in Cherbourg.
    310 Sqn, led by W/Cmdr Vašátko, was leading the formation with 312 Sqn port and 313 Sqn starboard.
    I was leading white section of 312 sq on the port of the leading section and F/Lt Dvořák the green section on starboard. The squadron was led by S/Ldr Cermák.
    When the bombers crossed the French coast, the wing started the turn for the homerun. We were in a very loose formation as top cover always was. Therefore the squadrons on the wings had to change from port to starboard and vice versa. The same had to be done in each squadron, each section and each pair. You can imagine, that there was a lot of action in the air as 36 aircraft were regrouping. All pilots watching out to avoid collisions.
    It was a perfect moment for the Fw-190's to attack there was no warning on R/T and they came from the sun which at that moment was at 50K. We were taken completely by surprise.
    The first 190 I spotted passed me on the starboard coming down from the sun at considerable speed. I just had time to scream my warning "Break away port", turn on my back and went down. As I did that I saw another 190 which overtook me and started to climb. I followed and was on his tail, I fired a short burst without results. Then I got him perfectly in my sights but was losing speed. Never-the-less I gave him a very long burst. Unfortunately the recoil of my canons slowed me down so much that my Spit went into a spin.
    I made a few turns and straightened out into the company of four 190s. They were completely unprepared for my recovery, which ended about 60 yards behind the tail of the leader of the second pair. My first burst sent him down in smoke. His No.2 followed him down. The remaining two started a dog fight which lasted about four to five minutes. By then I was out of ammunition but they must also have exhausted theirs as they turned for home. I was left alone trying to control my nerves, circling and looking for friend or foe. There was nothing around ! I could still see the coast of France and I turned for home, climbing slightly to recover some height. I was checking my plane for damage but could see none.
    I continued on my way home wondering where everybody was. Suddenly, I heard two loud bangs, it sounded very much like my own canons. Thinking that I must have overlooked somebody, I turned to see behind my tail, but there was nothing - when I turned back, my cockpit was full of fire. I always dreaded fire; In a split second I undid my harness, opened the cockpit and the door and was out before I started to think.
    Going down head first I could see my aircraft going straight, no smoke, no fire, the biggest shock in my life. I just could not believe it. Also, there was nobody around as far as I could see. This stayed engraved in my memory day and night for many months. I was trying to figure out what happened. Eventually I came to the conclusion that what happened must have been the explosion of the two wireless sets, which could be destroyed by pressing a button in case of a landing in enemy territory.
    Unfortunately, my theory was shattered only last year by my best friend, the chief engineering officer of our squadron, he said that it was not possible and what must have happened was that I was hit by a high explosive shell directly in the cockpit. He did not explain why I was not touched or at least my uniform pierced by the hundreds of splinters that must have been flying around. So here I am back with the mystery.
    But I had better go on with my journey down on my parachute.
    I landed in the drink, blew up my dinghy without trouble, got out my compass and the paddles and started on my journey home. I was not very worried as I thought I must be close to half way between the Isle of Wight and Normandy and sooner or later some British aircraft will spot me and send rescue.
    It happened almost as I expected, with only a minor variation - it was not a British but a German aircraft. First two FWs 190 and after some time a seaplane. It landed 60 to 80 yards from me, a door opened and down the steps out onto the float came an airman armed with a boathook.
    I was not very keen to becoming a PoW and foolishly decided to capture his plane. I got my gun out of my boots; the canvas paddles strapped to my arms hid them completely and I was slowly approaching my unsuspecting victim. As he started to reach for the dinghy with his boathook another man stepped out of the door, aiming at me with a Tommy gun. I was all the time a little worried whether my gun would fire properly, having been submerged in water, so I decided not to take the risk.
    I opened my hands and my guns went down to the bottom of the channel. So this is how I finished as «u»PoW «/u».
    Dvořák was shot down sometime during the first attack. His tail was shot off and he had a hard time to get out of the uncontrollable aircraft. He eventually succeeded but on opening his parachute he got entangled in the cord and his arm was broken. He was transferred to a hospital and arrived at Sagan much later.
    He did not get out after the communists took over in Czechoslovakia, was very badly treated and died in the seventies."
    «i»Both Tonder and Dvořák participated in 'The Great Escape' from Sagan on the night of 23/24 March 1944 where 76 Allied RAF officers escaped from Stalag Luft III. Of the escapers, Three managed to successfully reach neutral countries; two to Sweden and one to Spain. Of the 73 who were recaptured 50 were murdered by the Gestapo; Tonder and Dvořák were one of the lucky 23. After their recapture, both airmen were sent to Pankrac prison, Prague where they were tried, along with other Czechoslovak RAF PoW's for being traitors to the Third Reich and received death sentences. The intervention of the International Red Cross resulted in the Germans agreeing that the sentences being suspended until after the war.«/i»



    Military service - World War 2:
    "These men went to Britain to fight because they couldn't stomach allowing their country to go to the dogs," said movie director Sverak. He sees his movie creation, "The Dark-Blue World ", as a chance to "celebrate the country's last heroes".
    These include people like «u»«b»Ivo Tonder«/u»«/b». When Germany annexed Czechoslovakia in 1939, Tonder made his way via Hungary and Turkey to Beirut, where he joined the French Foreign Legion. Later, via France and Spain, he arrived in England, joining the second Czech squadron, number 312, based at Duxford, which was equipped with Hurricanes and later Spitfires. He took part in the last days of the Battle of Britain before being shot down in a dogfight over the channel. His capture by a German float plane led to his imprisonment in Silesia. There he became the main tunneller in what was later immortalised as the " Great Escape ". He was soon caught and sent to Colditz, which was liberated before the death sentence against him could be carried out.

    Ivo — Jiřina ASCHEROVÁ-TONDER. Jiřina se narodil(a) 1919; zemřel(a) 2009, Henley, Oxfordshire, UK. [Schéma rodiny]

    Děti:
    1. Ivan Martin TONDER se narodil(a) cca 1946, Czechoslovakia; zemřel(a) 2001, UK.
    2. Petra A. Z. S. TONDER-RONAN se narodil(a) 5 Duben 1948, Praha, Czech Rep..

Generace: 2

  1. 2.  JUDr. Ferdinand TONDER se narodil(a) 26 Říjen 1882, Praha, Czech Rep. (syn od JUDr. Ferdinand TONDER, - advokát); zemřel(a) 2 Říjen 1940, Praha, Czech Rep..

    Poznámky:

    «b»JUDr Ferdinand TONDER«/b» - známý pražský advokát.

    Ferdinand — Miloslava ZÁTKOVÁ-TONDEROVÁ, - painter. Miloslava (dcera od Vlastimil Rostislav ZÁTKA a Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka) se narodil(a) 1 Únor 1884, Březí, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Duben 1969, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]


  2. 3.  Miloslava ZÁTKOVÁ-TONDEROVÁ, - painter se narodil(a) 1 Únor 1884, Březí, Czech Rep. (dcera od Vlastimil Rostislav ZÁTKA a Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka); zemřel(a) 2 Duben 1969, Praha, Czech Rep..

    Poznámky:

    «b»«i»Miloslava (Slávka) ZÁTKOVÁ-Tonderová«/b»«/i» , malířka, se narodila v Českých Budějovicích do rodiny spoluvlastníka firmy na výrobu těstovin a pečiva Vlastimila Zátky. Rok poté se narodila její sestra Růžena, která svůj profesní život zasvětila rovněž umění.
    Miloslava byla uměleckou žačkou akademických malířů Václava Radimského a Antonína Slavíčka v Praze. Uplatnila se jako krajinářka a portrétistka. Podnikla řadu cest do zahraničí, jako na př. k Adrii a do jižní Francie. Měla dvě prestižní samostatné výstavy, roku 1920 v Topičově salonu v Praze a také roku 1926 v Mánesu. Se spolkem Mánes také vystavovala po celé Evropě. její díla jsou k uvidění v pražské Národní galerii.
    Krátce navštěvovala rovněž kurzy v Académie de la Grande Chaumiere. První autorskou výstavu měla v roce 1919 a během meziválečných let následovala další veřejná vystoupení. V roce 1921 vystavovala své práce v Topičově salonu v Praze; Josef Čapek v recenzi v «i»Lidových novinách«/i» její malířskou techniku označil jako „«i»širokou, volnou, jadrnou, přímo mužskou«/i»" a právem poukázal na příbuznost jejího krajinářského díla s Otokarem Nejedlým a Vincencem Benešem. O šest let později následovala zřejmě nejvyrovnanější výstava v pražském Mánesu, jehož byla Tonderová-Zátková členkou. Josef Čapek, který autorčinu práci sledoval po celá dvacátá léta, vyzdvihl její „«i»zralé práce, k nimž dospěla postupným houževnatým vývojem«/i»" («i»Lidové noviny«/i»). Tonderové obrazy se vyznačovaly temperamentem a bezprostředností; od počátečního impresionistického rozvolnění, které hraničilo až s fauvismem, však postupně směřovala k věcnějšímu a také plastičtějšímu a robustnějšímu pojetí tvaru a barvy. Konstruktivní obrazová stavba a skladba a také snaha o syntetickou zkratku akcentované téměř vitalistickou oslavou přírody a země se kolem poloviny dvacátých let staly v malířčině díle klíčové. Své motivy hledala nejen v české krajině, ale také při početných cestách po Evropě. Očaroval ji zvláště jih Evropy '96 jižní Francie, Dalmácie, Korsika, Mallorca, italská Perugie a San Gimignano či Ibiza a Baleáry. Pevné, těžké tvary jejích krajin v sobě skrývají románský temperament a výrazně se tak vymykají středoevropské náladovosti a expresi, kterou lze vysledovat u jejích souputníků z řady „mánesovských" krajinářů.
    Stejně jako její bratři Jaroslav Ferdinand a Oldřich Zátkovi, byla i ona zatčena gestapem a vězněna 13 měsíců na Pankráci až do skončení války.
    Důvodem jejího věznění byl tajný odchod jejího syna «b»Iva«/b», který v roce 1939 opustil Československo a vstoupil do boje proti fašismu v anglickém letectvu (RAF).

    «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
    «b»Miloslava (Sláva) Zátková-Tonderová
    «/b»«i»(*February 2, 1884 in B - «/i»†«i»April 2, 1969 in Praha)«b»«/i»
    «/b»The second-born Miloslava married a well known Prague attorney «b»JUDr Ferdinad
    Tonder. «/b» Dr Tonder happened to be a personal attorney of the Archduke Franz Ferdinand,
    successor to the Austrian Imperial throne, who was murdered with his wife in Sarajevo on «i»June«/i»
    «i»28,1914«/i» .
    A rather amusing story about the strikingly asymmetrical relationship between him and
    his master is recorded in the Narrative. The Archduke made his mark in the history as a man of
    "uninspired energy, dark in appearance and emotion, who radiated an aura of strangeness and
    casted a shadow of violence and recklessness" (a quote from a historical document). From my
    own reading I gathered an even less charitable portrait of the man. He had a violent temper,
    which he was unable or unwilling to control, was cruel, pitiless, selfish and domineering, and on
    the top of it he was very ambitious. The following story illustrates well some of these traits:
    Ferdinad Tonder, already a middle aged gentleman, declined to sit down on the floor in the
    Archduke's children's playing room, which lacked chairs, to discuss some business matters with
    the Archduke. The Archduke flew in rage and chased the unfortunate Dr Tonder with a whip
    through the castle Konopiště .
    Miloslava studied painting with a famous Czech painter Antonín Slavíček. She had two sons with Ferdinad Tonder: «b»Ivo «/b» and «b»Hanno«/b», both with reputation with a lot to be desired. Yet «b»Ivo«/b» refuted this quick judgment by his heroism during the WW II. His remarkable story is recorded in a section devoted to the persecution of the family during the Nazi occupation. At the end of her life Miloslava lived with both her sons and supported herself by her art.

    Děti:
    1. 1. Ivo TONDER se narodil(a) 16 Duben 1913, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 4 Květen 1995, Henley, UK.
    2. JUDr Hanno TONDER se narodil(a) 13 Říjen 1915, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 21 Únor 1955, Praha, Czech Rep..


Generace: 3

  1. 4.  JUDr. Ferdinand TONDER, - advokát se narodil(a) 1852; zemřel(a) 1916.

    Poznámky:

    «b»J«i»UDr. Ferdinand Tonder«/b»«/i» (1852-1916) byl významnou politickou a kulturní osobností. Byl advokátem a zemským zástupcem následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este.

    «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
    «b»Miloslava (Sláva) Zátková-Tonderová «/b»«i»(*February 2, 1884 in B - «/i»†«i»April 2, 1969 in Praha)«b»«/i»
    «/b»The second-born Miloslava married a well known Prague attorney «b»JUDr Ferdinad Tonder, jun. «/b»
    Archduke Franz Ferdinand, successor to the Austrian Imperial throne, was murdered with his wife in Sarajevo on «i»June«/i» «i»28,1914«/i» .
    A rather amusing story about the strikingly asymmetrical relationship between him and
    his master is recorded in the «i»Narrative«/i». The Archduke made his mark in the history as a man of
    "uninspired energy, dark in appearance and emotion, who radiated an aura of strangeness and
    casted a shadow of violence and recklessness" (a quote from a historical document). From my
    own reading I gathered an even less charitable portrait of the man. He had a violent temper,
    which he was unable or unwilling to control, was cruel, pitiless, selfish and domineering, and on
    the top of it he was very ambitious. The following story illustrates well some of these traits:
    Ferdinad Tonder, already a middle aged gentleman, declined to sit down on the floor in the
    Archduke's children's playing room, which lacked chairs, to discuss some business matters with
    the Archduke. The Archduke flew in rage and chased the unfortunate Dr Tonder with a whip
    through the castle Konopiště .

    «b»«i»JUDr. Ferdinand Tonder«/b»«/i» byl i milovníkem a mecenášem umění a proto rozpoznal a ocenil talent mladého architekta Jana Kotěry, kter zadal stavbu své vily v půvabném rakouském městečku St. Gilgenu na břehu jezera Wolfgangsee v regionu Salzkammergut.
    «b»Tonderova vila
    «/b»http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/jan-kotera-sankt-gilgen-a-mezinarodni-skola/
    Co JUDr. Tondera vedlo k volbě místa, kde chtěl trávit letní měsíce ve vlastní vile, nevíme, ale volba městečka na jezeře a umístění vily na samém břehu jezera bylo určitě šťastné. Vila je i dnes v soukromém vlastnictví a proto jsme interiér navštívit nemohli, ale i z vnějšího pohledu je zřejmé, že koncepce domu s mohutnou mansardovou střechou byla inspirována anglickým domem.
    Literatura [2], [3] uvádí, že dům musel být založen na pilotech v podmáčeném podloží a je téměř čtvercového půdorysu. Sestává z centrální patrové schodišťové haly, kolem níž je v přízemí umístěna jídelna, hudební salon a kuchyně a v patře pokoje jednotlivých členů rodiny, malá jídelna a lodžie. V podkroví byly pokoje pro hosty a personál. Vila je umístěna v ulici Lienbachweg č. 2, čp. 146 a v St. Gilgenu ji označují jako „Thondavila".
    Bmst. Ing. Christoph Laimer ze Stavebního úřadu v St. Gilgen potvrdil porovnáním původní fotografie vily («i»obrázek«/i») se současnou fotografií, že se skutečně jedná o dům projektovaný Janem Kotěrou.

    «i»Poznámka od Alexandry TONDEROVÉ-SKLENKOVÉ (pra-vnučka):
    «/i»Nechal postavit vilu v St.Gilgenu architektem Kotěrou, zřejmě proto, že se společensky stýkali, snad i přátelili s rakouským následnickým párem, který byl také ve vile na návštěvě. Oni jezdívali na Konopiště a dědeček TONDER sepisoval svatební smlouvu pro hraběnku Chotkovou. Byly 4 originály, jeden vlastním. Arch Kotěra Tonderům již dříve zařizoval v Praze salon, kde se scházeli umělci. Ferdinand TONDER byl totiž velkým mecenášem kultury - např.České filharmonie, kde byl několik let předsedou spolku. Vyšel o něm též článek v časopise "Právní rádce" (2015 /10 ):

    9. 10. 2015 | poslední aktualizace: 6. 10. 2015 15:17
    «u»«b»Kdo byl Ferdinand Tonder?
    «/b»«/u»«b»
    «/b»Mohou dějiny právnických profesí úzce souviset s genealogií a psaním medailonků? Mohou být bádáním téměř detektivním ? Otázky pro Balíkovu mozaiku, která se věnuje životu a dílu advokáta Ferdinanda Tondra, který žil mezi lety 1852 a 1916.
    [ http://pravniradce.ihned.cz/c1-64710980-kdo-byl-ferdinand-tonder ]

    Děti:
    1. 2. JUDr. Ferdinand TONDER se narodil(a) 26 Říjen 1882, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Říjen 1940, Praha, Czech Rep..

  2. 6.  Vlastimil Rostislav ZÁTKA se narodil(a) 11 Srpen 1851, České Budějovice, Czech Rep. (syn od Hynek Ignatz ZÁTKA, - kamerální úředník, Č. Budějovice a Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147); zemřel(a) 4 Červen 1907, České Budějovice, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha - Olšany.

    Poznámky:

    «b»Vlastimil Rostislav ZATKA«/b» -
    Žil v Březí 10 (majitel mlýna) a také v Českých Budějovicích.
    «b»1884«/b» - Založení firmy: Vlastimil a Dobroslav Zátkové zahájili u obilného mlýna v Boršově nad Vltavou provoz v tehdy největší těstárně Rakousko-Uherska.
    V začátcích bylo nutné přesvědčit hospodyně, zvyklé připravovat si těstoviny po 'domácku', že těstoviny vyráběné průmyslově jsou nejméně stejně kvalitní.
    Firma byla v počátcích vystavena kampani ze strany spolků a dalších organizací v alpských zemích, která měla za cíl odradit německé hospodyně od nákupu českých výrobků. Rodina Zátkova se navíc výrazně podílela na rozvoji české kultury a vzdělanosti i na zakládání českého průmyslu, když vedle Zátkovy těstárny a mlýna stála i u zrodu pivovaru Budvar, smaltovny Sfinx nebo závodu na tužky Grafo.
    Od roku 1901 rodina přesídlila do Prahy, aby se zde Vlastimil ujal vedení bratrovy firmy, kterou rovněž modernizoval a v roce 1906 z ní udělal rodinnou společnost s ručením omezeným.
    «b»1912«/b» - Změna správní formy: Z veřejné na společnost s ručením omezeným.
    «b»1914-18«/b» - světová válka 1: Těstoviny nebyly zařazeny do tzv. vyživovacího plánu a tak byla těstárna po celou dobu války mimo provoz.
    Po válce nebyla k dispozici surovina a hlavně byly zpřetrhané obchodní vazby s alpskými zeměmi, když mezi jižními Čechami a Rakouskem vznikla státní hranice. Do té doby vzkvétající podnik ztratil plné dvě třetiny svých původních odběratelů.
    Za účelem vybudování nové odběratelské sítě v právě založené ČSR byla zorganizována mohutná reklamní kampaň zdůrazňující přetrvávající prvotřídní kvalitu. Zátkovy těstoviny se opět staly pojmem mezi hospodyněmi.
    «b»1929-39«/b» - Modernizace firmy: Rozšíření výroby prostřednictvím prvních automatických strojů, do roku 1939 byly postupně nahrazovány staré výrobní haly novými.
    Od konce 19.stol do roku 1939 jsou expedovány Zátkovy těstoviny prostřednictvím jisté velkoobchodní firmy v Londýně lodí do Singapuru, protože v konkurzu prokázaly největší odolnost proti snížení jakosti v tropickém malajsijském prostředí.
    «b»1939-45«/b» - světová válka 2: Němci zkonfiskovali veškerý majetek rodiny Zátků, potravinářská výroba byla zastavena a nahrazena vojenskou.
    Původní majitelé se do zdevastovaného mlýna a těstárny směli vrátit až po roce 1945. I tak jen na krátkou dobu.
    «b»1948-1989«/b» - "socialistická výroba": V roce 1948 byl kombinát znovu zkonfiskován, znárodněn a rodina Zátkova musela odejít do emigrace.
    Firma je pod názvem "Mlýny a těstárny, s.p., závod 2 Březí" začleněna do státního podniku a stává se střediskem jihočeského mlýnsko-těstárenského průmyslu.
    Až do roku 1989 se přes omezený rozvoj technické základny dařilo udržet kvalitu výroby a těstárna dál patřila mezi nejlepší v republice.
    «b»1991«/b» - Znovuzaložení firmy: Bývalý státní podnik je přidělen managementu Mlýnů a těstáren Březí a dědicům rodiny Zátků nejprve do ekonomického pronájmu.
    Natrvalo jej pak získají formou přímého prodeje k 1. 1.1994.
    Prvním předsedou valné hromady se stává dr. ing. Vladimír Zátka.
    Do provozu byly uvedeny moderní italské vysokoteplotní linky na výrobu krátkých i dlouhých těstovin řízené počítačem se supervysokoteplotním sušením.
    «b»2000«/b» - Změna právní formy firmy: Ze společnosti s ručením omezeným se stává společností akciovou.
    «b»2003«/b» - Holding: Firma se stává zakládajícím členem holdingu výrobců těstovin, Europasta B.V. Do něj pak postupně přistupují další významné těstárny z ČR a SR.
    «b»2010«/b» - Fúze: Završením změn v celkové struktuře společnosti byla v roce 2010 fúze všech společností skupiny do jedné firmy, současné společnosti «b»Europasta SE«/b».
    Bezprostředně po fúzi firem došlo k realizaci vstupu strategických partnerů. Novými akcionáři s 50 % akcií se staly dvě významné evropské těstárenské společnosti «b»Cerealis Produtos Alimentares«/b» (Portugalsko) a «b»Gallo Productos Alimenticios«/b» (Španělsko).
    (http://www.zatka.cz/spolecnost_2.htm)

    «b»Vlastimil ZÁTKA«/b» zemřel na arteriosklerosu dne 4. června 1907 v Březí, ale pochován byl v Praze na Olšanech.

    «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
    «b»Vlastimil Zátka -
    «/b»«i»(August 11, 1851 in Č. Budějovice - June 6, 1907 in Březí)
    «/i»According to his nephew Vlastislav, author of the «i»Narrative«/i», Vlastimil Zátka did not have
    the industrious character of either of his older brothers Ferdinand and August. Apparently he was
    rather selfish and favored a comfortable life over life challenges. He was tall and handsome,
    endowed with physical grace and charisma, and in his youth he excelled in athletic prowess. His
    charm, good-natured disposition and outgoing nature made it easy for him to be successful in the
    society. This rather negative character sketch starkly contrasts with that of both Ferdinand and
    August, and does not seem to forecast an illustrious future. However, in his later life Vlastimil
    showed his mettle while successfully managing the Zátka Enterprises after Ferdinand's death.
    Vlastimil thus proved the misgivings about his abilities and character gratuitous and wrong.
    Nevertheless, his lack of higher education proved a liability when he was drafted in the Austrian Imperial Army. He had to serve as a mere private and not as an "Intelligenzprugung".
    This rank was reserved for individuals with University education, and offered a considerably
    lighter service, which lasted only one year. His older brother August had enjoyed this privilege.
    After their father Hynek's death, Vlastimil together with his brother Dobroslav took over and
    managed the family business in České Budějovice. In «i»1901«/i» , after Ferdinand's death, Vlastimil
    moved to Praha and on behalf of all three brothers took over the management of the Zátka
    Enterprises. He thus released Dobroslav from direct involvement in the business in Praha. It was
    only after Vlastimil's death in «i»1907, «/i» that Dobroslav took over the management of the firm, and
    remained its Chairman until Zátka Enterprises were transformed into a public share-holding
    company.
    Vlastimil married «b»Karla Havlíček «/b»«i»(March 15, 1860 - November 9, 1950)«/i» , a niece of a
    great Czech patriot and hero, an intrepid journalist «b»Karel Havlíček Borovský«/b» , who was persecuted for his role in the «i»1848 «/i»revolution against the Austrian Monarchy. The patriotic Zátka family welcomed Karla in the family fold as a sort of a secular saint. Her skills as a pianist were not
    insignificant; she played Bedřich Smetana's and Antonín Dvořák's piano compositions at public
    gatherings in the presence of the composers. However, according to Vlastislav Zátka his mother
    was feeling slighted by the superior attitude of her two sisters-in-law. Both Vlastimil's wife Karla
    and Dobroslav's wife R ena came to the provincial town of České Budějovice from a big city
    (Praha). Both were notable pianists. Nonetheless, elsewhere in the «i»Narrative «/i»Vlastislav Zátka
    eulogizes the remarkable character of his aunt Karla.
    Vlastimil's family of six children, four daughters and two sons, was the largest of the
    Hynek Zátka's offspring. They were:
    «b»1) Zdenka, 2) Miloslava (Sláva), 3) R«/b» , «b»4) Ludmila (Lidu«/b»«i», «b»«/i»5) Jaroslav «/b» and «b»6) Oldřich«/b».
    Vlastimil's decision to bequeath shares of the company to his sons and only equivalents in
    money to his widow Karla and to his daughters left the women greatly disadvantaged. Due to the
    devaluation of the currency after the WW I, and to other fundamental changes in the economy
    their inheritance was largely wiped out. Three of his children, Miloslava, Jaroslav and Oldřich«b», «/b» were imprisoned by Nazis during the WW II. A separate section is devoted to the description of the persecution of the members of the Zátka family in the hands of Nazis during the German occupation in the years «i»1939 '96 1945 «/i» at the end of this section.
    «b»Vlastimil Zátka«/b» prematurely died at the age of 58 of "arteriosclerosis". A note of medical
    interest: in the «i»Narrative «/i»it is stated that "he suffered considerably of the disease for a long time"
    and that "the serious disease was quite apparent". However, no further details or explanations of
    the symptoms of the disease are given, and there is no mention of specific organs affected. His
    wife Karla died in her 90th year on «i»November 9, 1950 «/i» of stroke. After having survived two World
    wars, she was not spared in her old age the ignominies and trauma inflicted on her by the
    Communist regime in «i»1948. «/i» She witnessed the confiscation of the entire family property including
    the watermill in Březí, where she had been living. In the end she was forcibly moved into an
    apartment in Březí. Further mention of the watermill in Březí is in the section devoted to
    Dobroslav.

    Pohřeb:
    Search "Zatka" :
    http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

    Vlastimil byl(a) sezdán(a) s Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka 5 Listopad 1884, Praha-Karlín, Czech Rep.. Karla (dcera od František Karel HAVLÍČEK a Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3) se narodil(a) 15 Březen 1860, Praha č. 205-II, Czech Republic; zemřel(a) 8 Listopad 1950, Boršov, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Kamenný Újezd, Czech Rep.. [Schéma rodiny]


  3. 7.  Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka se narodil(a) 15 Březen 1860, Praha č. 205-II, Czech Republic (dcera od František Karel HAVLÍČEK a Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3); zemřel(a) 8 Listopad 1950, Boršov, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Kamenný Újezd, Czech Rep..

    Poznámky:

    Vlastimil ZÁTKA se od mládí věnoval otcovu podniku, v roce 1884 se oženil s Karlou Havlíčkovou, neteří «u»Karla Havlíčka Borovského«/u».

    Děti:
    1. Zdenka ZÁTKOVÁ-HAVLÍČKOVÁ se narodil(a) 18 Listopad 1882; zemřel(a) 11 Duben 1922, Kladno, Czech Rep..
    2. 3. Miloslava ZÁTKOVÁ-TONDEROVÁ, - painter se narodil(a) 1 Únor 1884, Březí, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Duben 1969, Praha, Czech Rep..
    3. Růžena ZÁTKOVÁ-CHVOSHCHINSKA-CAPPA, - malířka se narodil(a) 15 Květen 1885, Březí, Czech Rep.; zemřel(a) 29 Říjen 1923, Leysin, Switzerland; byl(a) pohřben(a) Praha - Olšany.
    4. Ludmila (Lída) ZÁTKOVÁ se narodil(a) 20 Červenec 1886, Březí, Czech Rep.; zemřel(a) 14 Březen 1919; byl(a) pohřben(a) Praha - Olšany.
    5. Jaroslav Ferdinand ZÁTKA, - továrník se narodil(a) 11 Srpen 1887, České Budějovice, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 28 Srpen 1887, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 10 Únor 1982, Dallas, Texas 75218, USA; byl(a) pohřben(a) Dallas, Texas, USA.
    6. Oldřich ZÁTKA se narodil(a) 18 Červenec 1890, Březí, Czech Rep.; zemřel(a) 25 Březen 1980, Kašperské Hory, Plzeň Region, Czech Rep..


Generace: 4

  1. 12.  Hynek Ignatz ZÁTKA, - kamerální úředník, Č. Budějovice se narodil(a) 9 Srpen 1808, Velešín, okr. České Budějovice, Czech Rep. (syn od Matouš ZÁTKA, - bednář, Velešín č.p.72 a Margareta HLACHOVÁ-ZÁTKOVÁ, - Velešín, č.p.85); zemřel(a) 23 Červen 1886, České Budějovice, Czech Rep..

    Poznámky:

    Kořeny rodu spadají již do 17. století. Podle rodinné tradice pocházel rod Zátků z Písecka. V roce 1679 v Kamenném Újezdě získal jejich předek «b»Matěj Vaněček«/b» rodinné jméno podle gruntu, který zde koupil a v kterém se usídlil. Od první poloviny 18. století se rodina usadila ve Velešíně. Na podzim roku 1813 si «b»Matouš a Markéta Zátkovi«/b», rodiče Hynka Zátky, koupili dům č. p. 360 v Českých Budějovicích za 5900 zl. a zařídili si tu obchod s obilí.
    Dr.«b» August Zátka«/b» napsal o příchodu své rodiny do Českých Budějovic a o jejich národnostním smýšlení:
    „«i»V útlém věku dětském roku 1813 přišel Hynek Zátka z Velešína do Budějovic s rodinou, která vlivem svého syna theologa zachovala si vědomí české. I matčin otec, rodák «u»vltavotýnský«/u» byl Čech. Ale stav se již r. 1797 měšťanem českobudějovickým, propadl s většinou své rodiny poněmčení…"«/i»
    Rodinný fond českobudějovických Zátků (Hynka, Augusta a Vlastislava) je uložen v Praze v Archivu Národního muzea.

    «i»WIKIPEDIE: «/i»
    «b»Hynek Zátka«/b», v matrice zapsán jako «b»Ignác Zátka«u»«/b»,«/u» byl «u»český«/u» podnikatel a politik z vlivného českobudějovického rodu Zátkových, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady (Rakousko). Ve věku pěti let se přestěhoval s rodiči z Velešína do Budějovic. Zde vystudoval gymnázium. Jeho spolužákem tu byl pozdější významný českoněmecký politik Franz Schuselka. Roku 1830 dokončil studium filozofie a 1. prosince toho roku nastoupil na praxi do inspekce potravní daně v Budějovicích. 3. března 1831 se stal manipulačním praktikantem a 1. května 1831 nastoupil k pohraniční strážní službě, kterou vykonával patrně v okolí Vimperku a setrval v ní do května 1832, kdy se vrátil do Budějovic. Byl přidělen ke kamerálnímu důchodnímu úřadu. Zde pracoval téměř dvacet let. Roku 1839 dosáhl hodnosti kancelisty.
    Profesí byl hlavně obchodníkem a politikem. V roce 1840 začal podnikat poté, co mu byla zamítnuta žádost o studium práv. Nejprve si založil obchod se solí, zemědělskými plodinami a sádrou. Byl aktivní i ve veřejném životě. Během «u»revolučního roku 1848«/u» byl zvolen předsedou budějovické pobočky spolku «u»Slovanská lípa«/u». Protestoval proti jazykové praxi budějovického magistrátu, který byl německo-jazyčný. Po porážce revoluce odešel roku 1851 z kamerálního důchodního úřadu pro své politické názory, odmítl složit služební přísahu. Byl pak v policejních spisech evidován jako politicky nespolehlivý, pročeský, byť ne vyloženě protivládní.
    Po odchodu z úřední funkce se soustředil výlučně na své podnikání. Rozšířil obchod se solí a sádrou a od roku 1855 byl již jediným majitelem podniku. Když nashromáždil větší jmění, investoval je. Roku 1869 zrekonstruoval podle amerického vzoru mlýn v «u»Březí«/u» u Budějovic. Později založil velkostatek v «u»Libníči«/u». Dominantním předmětem jeho podnikání byl obchod s moukou a moučnými výrobky.
    Od roku 1861 zasedal za starosty «u»Františka Josefa Klavíka«/u» v obecním zastupitelstvu a městské radě v Českých Budějovicích. Na funkce v městské samosprávě ale rezignoval již roku 1862. Nadále byl veřejně aktivní. V listopadu 1864 získal měšťanské právo v Českých Budějovicích. V letech 1862-1872 zasedal v místním výboru «u»České besedy. «/u»Věnoval větší obnos na nadaci, která kupovala knihy pro dívky talentované v českém jazyce. Podílel se na vzniku české záložny a dalších veřejných institucí v Budějovicích. V roce 1863 a opět v období let 1875'961883 zasedal v budějovické obchodní komoře. V 70. letech opět zasedal v budějovickém obecním zastupitelstvu a byl považován za předáka české menšiny v zastupitelstvu.
    Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Budějovice, Lišov, Trhové Sviny, Hluboká, Týn n. Vltavou) do Českého zemského sněmu. Zvolen byl jako nezávislý český kandidát. Opětovně byl zvolen do sněmu za týž obvod v zemských volbách v lednu 1867 i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867. Čeští politici tehdy kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním Rakouska-Uherska praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali zemský sněm. Pro absenci byli zbavováni mandátů a opět manifestačně voleni v doplňovacích volbách. Zátka takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[11] a zvolen znovu v září 1869.[12] Mandát zde obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870 a zemských volbách v roce 1872. Vzhledem k pokračujícímu bojkotu sněmu následovalo opět opakované zbavování mandátu a opětovné volení. Zátka takto uspěl v doplňovacích volbách v říjnu 1873, v červenci 1874 na jaře 1875, v únoru 1876 a dubnu 1877.
    V téže době také zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů. Zánik mandátu pro absenci oznámen na schůzi 14. července 1863. Politicky patřil k Národní straně (staročeské).
    Pocházel z rodiny Matouše Zátky a Terezie Marie Zátkové. Bratr «u»Jan Zátka«/u» (1802-1881) byl vlasteneckým knězem. Další bratr «u»Jakub Zátka «/u» (1803-1865) podnikal na Budějovicku a později se usadil na velkostatku v Horních Uhrách. Manželkou Hynka Zátky byla od roku 1843 dcera budějovického krupaře a měšťana Terezie Marie Hansová. Měl s ní devět dětí. V podnikání se angažovali hlavně tři z nich: «u»Ferdinand Zátka«/u», «u»Vlastimil Zátka«/u» a «u»Dobroslav Zátka«/u». První z nich podnikal v Praze, mimo jiné ve výrobě sodových vod, další dva synové zůstali v regionu jižních Čech a roku 1884 založili firmu «u»Bratří Zátkové«/u» zaměřující se na výrobu těstovin. Další syn «u»August Zátka«/u» byl aktivním politikem.«u»

    «/u»«b»Hynek Zátka :
    «/b»«i»(July 9, 1808 «/i» in Velešín - «i»March 26, 1886 of stroke in České Budějovice).«/i»
    He was the grandfather of JUDr Vlastislav Zátka, the author of the «b»«i»Narrative«/b»«/i». He was five when his family moved to České Budějovice, where he received education. The only Secondary School (Gymnasium) was German. Thus he never learned written Czech, and kept all his bookkeeping in German. He entered the State Administration and became a bureaucrat with the Department of Finances.
    It is likely that already then he was active in his father's business. He left the State service at 43 (in
    «i»1851«/i» ). His grandson discerned two motives behind this important life decision: recognition of the
    advantages of a free profession, and a personal moral issue: he refused to take an oath on the
    new constitution of the Austro-Hungarian Monarchy, a requirement for a state bureaucrat.
    (Source: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" )«/i»

    Hynek byl(a) sezdán(a) s Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147 17 Říjen 1843. Theresie (dcera od Antonín Petrus (de Alkantare) HANSA, - měšťan a krupař a Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37) se narodil(a) 28 Září 1819, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 26 Březen 1878, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]


  2. 13.  Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147 se narodil(a) 28 Září 1819, České Budějovice, Czech Rep. (dcera od Antonín Petrus (de Alkantare) HANSA, - měšťan a krupař a Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37); zemřel(a) 26 Březen 1878, České Budějovice, Czech Rep..
    Děti:
    1. JUDr Ferdinand ZÁTKA se narodil(a) 15 Leden 1845, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 27 Únor 1901, Nice, France; byl(a) pohřben(a) Praha - Olšany.
    2. JUDr. August ZÁTKA, - advokát, politik se narodil(a) 17 Červenec 1847, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 31 Leden 1935, České Budějovice, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) 2 Únor 1935, Hřbitov sv. Otylie, České Budějovice, Czech Rep..
    3. 6. Vlastimil Rostislav ZÁTKA se narodil(a) 11 Srpen 1851, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 4 Červen 1907, České Budějovice, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Praha - Olšany.
    4. Miloslava ZÁTKOVÁ-WOTAVOVÁ-TEREBOVÁ se narodil(a) 28 Leden 1855; zemřel(a) 3 Duben 1922; byl(a) pohřben(a) Praha-Vyšehrad, Czech Rep..
    5. Ing. Dobroslav ZÁTKA se narodil(a) 19 Srpen 1859; zemřel(a) 14 Prosinec 1946.

  3. 14.  František Karel HAVLÍČEK se narodil(a) 5 Říjen 1823, Borov, okr. Chotěboř, Czech Rep. (syn od Matěj HAVLÍČEK, - kupec a Josefina DVOŘÁKOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - dcera sládka z Horní Cerekve); zemřel(a) 4 Listopad 1912.

    Poznámky:

    «b»František K. Havlíček«/b» (5.10. 1823 - 4. 11. 1912),
    bratr Karla Havlíčka Borovského, byl do března roku 1848 zaměstnán v obchodu ve Vídeňském Novém Městě. Později převzal po své matce na přímluvu Julie Sýkorové, ženy Karla Havlíčka, obchod v Brodě.

    František — Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3. Vilhelmína (dcera od Jan TRAUBA, - kočí u barona z Landentalu a Marie PEKÁRKOVÁ-TRAUBOVÁ) se narodil(a) 21 Listopad 1829, Zboží, Habry soud. okres, Čáslav polit. okres, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 22 Listopad 1829; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]


  4. 15.  Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3 se narodil(a) 21 Listopad 1829, Zboží, Habry soud. okres, Čáslav polit. okres, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 22 Listopad 1829 (dcera od Jan TRAUBA, - kočí u barona z Landentalu a Marie PEKÁRKOVÁ-TRAUBOVÁ); zemřel(a) Ano, datum neznámé.
    Děti:
    1. Vilemína Aloisie HAVLÍČEK se narodil(a) 1854; zemřel(a) 1941.
    2. 7. Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka se narodil(a) 15 Březen 1860, Praha č. 205-II, Czech Republic; zemřel(a) 8 Listopad 1950, Boršov, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Kamenný Újezd, Czech Rep..
    3. Vojtěška Ludmila HAVLÍČEK se narodil(a) 1869, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) Ano, datum neznámé.