Růžena byl(a) sezdán(a) s Vojtěch Kristián BLAHNÍK, - historik 2 Květen 1912, Praha, Czech Rep. - Farní kostel na Smíchově. Vojtěch se narodil(a) 12 Srpen 1888, Dobrovice u Mladé Boleslavi, Czech Rep.; zemřel(a) 11 Červen 1934, Litoměřice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Sňatek / Marriage:
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=C0F717E4BC4145D2A7A8DB1566533DF7&scan=177

1. Eva Marie BLAHNÍKOVÁ-BERGEROVÁ, - TV director/režisérka se narodil(a) 11 Srpen 1921, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 4 Říjen 1986, Praha, Czech Rep..

Jiné události:

• Zaměstnání / Position: 1873-1891, Staňkov, Czech Rep.; řídící učitel

Poznámky:

«b»Josef WENIG«/b» byl v inspekčních zprávách velmi kladně hodnocen, „jako jeden z nejhorlivějších u okresu". Po něm v letech 1891-1905 vedl školu Václav Zahořík.
Další dva roky byla škola v rukou „zatímního správce" a v roce «b»1907«/b» získal místo řídícího učitele «b»Ferdinand WENIG«/b», výrazná osobnost nejen ve školství, ale také zasloužilý organizátor veřejného života. Výrazně se také angažoval v prosazení novostavby školní budovy.
(Zdroj: Literární sborník k 100. výročí vzbudování školy 2014) :
http://www.google.ca/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=33&ved=0ahUKEwiWmOeO5LfNAhUp64MKHbTJAq04HhAWCCowAg&url=http%3A%2F%2Fwww.zsstankov.cz%2Fcs%2F470%2F1002%2Fdownload%2F699.pdf&usg=AFQjCNF0mAb4ZWb-NrHGnfMC_4jes3mNKg&sig2=z6xzV-aXOyFeNyDyN-K75g

«b»«i»Mgr. Jan P. HOLÝ :
«/b»«/i»Řídící učitel «b»Josef WENIG«/b», který byl zároveň ředitelem kůru v chrámu sv. Jakuba, žil mezi 19.11. 1846 a 20.5. 1888. Byl osmý z 10 dětí Františka Weniga a Salomeny Trnkové, z nichž vzešlo 5 učitelů.
Josef WENIG učil už v nové škole (1866), prožil významné změny ve státní i zemské školské soustavě a dočkal se dokonce uznáné ve svém rodišti a okolí. Oženil se v roce 1872 s Marií Aloisií, dcerou sedláře a měšťana ve východočeské Dobrušce, Antonína Šuberta a jeho maželky Anny, rodem Vobořilové z blízkého Opočna.
Manželka Josefa, «b»Marie Aloisie (roz. Šubertová)«/b», byla sestrou vynikajícího českého dramatika, spisovatele a ředitele Národního divadla Frantička Adolfa ŠUBERTA. Měla bratra Antonína Schuberta take v nedalekém Horšovském Týně a pražský slavný bratr za nimi často dojížděl. Našel jsem jej jako kmotra synovců vlastnoručně podepsaného ve staňkovské matrice. Z Národního divadla přicházely do Staňkova tehdy častěji I jiné vzácné návštěvy. Mezi nimi to byl asi nejčastěji slavný komik Jindřich Mošna, který se tu začal učit na dudy, což použil později ne jednou při svých nezapomenutelných vystoupeních "na prknech".


Zaměstnání / Position:
«b»Josef WENIG«/b» byl v inspekčních zprávách velmi kladně hodnocen, „jako jeden z nejhorlivějších u okresu". Po něm v letech 1891-1905 vedl školu Václav Zahořík.
Další dva roky byla škola v rukou „zatímního správce" a v roce «b»1907«/b» získal místo řídícího učitele «b»Ferdinand WENIG«/b», výrazná osobnost nejen ve školství, ale také zasloužilý organizátor veřejného života. Výrazně se také angažoval v prosazení novostavby školní budovy.

Josef, byl(a) sezdán(a) s Marie Aloisie SCHUBERTOVÁ-WENIGOVÁ 1872, Staňkov, Czech Rep.. Marie (dcera od SCHUBERT a SCHUBERTOVÁ) se narodil(a) cca 1846, Dobruška, Czech Rep.; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»Marie Aloisie (roz. Šubertová)«/b» byla dcerou sedláře a měšťana ve východočeské Dobrušce, Antonína Šuberta a jeho maželky Anny, rodem Vobořilové z blízkého Opočna.
Marie Aloisie se provdala za Josefa WENIGA (1846-1888) v r. 1872.
Byla sestrou vynikajícího českého dramatika, spisovatele a ředitele Národního divadla Františka Adolfa ŠUBERTA. Měla ještě bratra Antonína Schuberta také v nedalekém Horšovském Týně a pražský slavný bratr za nimi často dojížděl. Rodopisec Wenigů Mgr Holý našel Františka Adolfa jako kmotra synovců vlastnoručně podepsaného ve staňkovské matrice. Z Národního divadla přicházely do Staňkova tehdy častěji I jiné vzácné návštěvy. Mezi nimi to byl asi nejčastěji slavný komik Jindřich Mošna, který se tu začal učit na dudy, což použil později ne jednou při svých nezapomenutelných vystoupeních "na prknech".

Po předčasné smrti otce Josefa (1888), «b»Matka «/b»Adolfa Weniga «b»Marie Wenigová«/b» (rozená «b»Schubertová«/b», 1846-??), která kromě něj měla ještě další tři děti, se odstěhovala ke svému bratrovi «u»Františku Adolfu Šubertovi «/u» do Prahy.
Od roku 1888 již byla s dětmi policejně hlášena sama.
Proto se Adolf Wenig musel vzdát svého snu - studií na univerzitě. Dostudoval nižší střední školu na Smíchově, následně Pražský učitelský ústav a šel učit - nejprve na «u»Žižkov «/u», poté na «u»Vinohrady «/u».

Poznámky:

«b»František WENIG«/b», sr. (1805-73) byl po otci řídícím učitelem ve Staňkově, ale učil take v Kolovči, Lštění a mezi léty 1824-28 i na domažlitské dívčí škole. Jeho bratr «b»Jan«/b» (1808-73), se také stal řídícím učitelem na jazykové smíšené škole při hornickém kostele sv. Barbory nedaleko Všekar. Oba byli známi jako výborní učitelé, muzikanti a nadčení kulturní pracovníci. Za manželky si vzali sestry TRNKOVY - z vážené staňkovské měšťanské rodiny, dcery tkalce Adama Trnky a Johanny Berkové z Kolovče.
A sice «b»František«/b» měl «b»Salomenu«/b» (21.3. 1812 - 2.11. 1886) a «b»Jan«/b» si vzal «b»Kateřinu«/b» (2.8. 1816 - 21.1. 1891) , takže byli spolu sešvagřeni. Obě neohrožené kantorské ženy a matky vypomáhaly svým manželům na jejich působištích nejen pečlivou školnickou dřinou, ale take při vyučování dívek v domácích i ručních pracích, jako to činila už jejich tchýně Eva.
Oba synové Filipa Weniga založili početné rody učitelů, profesorů, malířů, hudbníků i vědců, kteří ovládli všechny činnosti lidské tvořivosti. Pokračovatelem Františovým na staňkovské "školičce" i kostelním kůru byl syn «b»Josef«/b», sice předčasně zemřelý, ale nadmíru zasloužilý o veřejný a kulturní život celého Staňkovska.

František byl(a) sezdán(a) s Salomena TRNKA-WENIG 4 Červen 1833, Staňkov, Czech Rep.. Salomena (dcera od Adam TRNKA, - soukeník, Staňkov) se narodil(a) 21 Březen 1812, Staňkov, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Listopad 1886. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Manželství / Marriage:
Z manželství «b»Františka WENIGA«/b» a «b»Salomeny«/b», rodem «b»TRNKOVÉ«/b», (uzavřeného dne 4.6.1833) živých se narodilo celkem 9 dětí. Pro úplnost musíme ještě zmínit učitelovo krátké první manželství s krásnou "«b»Mařenkou«/b»"«b» ZIEGLEROVOU«/b» z Městyse Staňkova, uzavřené v létě roku 1829. Ze dvou jejich dcerek zůstala naživu jen starší "Tonička". Dospělosti se dožilo 8 dětí z 10:
Antonie (1830)
Karolina (1834)
Aloisie (1838)
Jan (1840)
Alois (1842)
Julius (1844)
Josef (1846)
Marie (1847)
František (1849)
Františka (1855)

— SCHUBERTOVÁ. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Pense / Pension: 1834, Staňkov, Czech Rep.; Pro vysoký věk pensionován ze Školy ve Staňkově
• Zaměstnání / Position: 1802, Staňkov, Czech Rep.; Převzal vedení školy

Poznámky:

«b»Filip WENIG «/b»(19.3. 1871 - 2.12.1837)«b»
«/b»Nový staňkovský kantor pocházel ze starého a početného rodu "polních mistrů", kteří žili nejméně jedno století v hraničním kraji pod Přimdou ve Svaté Kateřině nedaleko Rozvadova. Snažil jsem se poodhalit jejich dávné kořeny, ale přimdecké matrikz se dochovaly až od roku 1691 a tak jsem našel v seznamu poddaných velkodvoreckého panství z roku 1649 jen jména "Partl WEENIG" (Bartoloměj WENIG) a "Paul WENIG" (Pavel WENIG). Mladší syn Bartolomějův, «b»Pavel«/b», se při samém sklonku XVII. století odstěhoval na Merklínsko. Před 13. zářím 1700, byl už usazen na vlastní chalupě v Soběkurech. Jeho syn «b»Tomáš«/b», narozený tamtéž 30. prosince 1704, se přiženil blíže k Merklínu, do Vojtěšic. Syn Tomášův «b»Jan«/b», který žil mezi 14.5. 1745 - 15.8.1781 se vyučil kolářem a yaložil si samostatnou živnost v Merklíně, kde se stal měšťanem. Oženil se tu s dcerou merklínského měšťana a panského zahradníka - «b»Magdalenou Pivnou«/b», která žila mezi 19.5. 1734 - 1779. Z jejich početné rodiny byl nejmladším právě syn «b»Filip«/b», narozený 9.3. 1771, který se dostal pravděpodobně na doporučení merklínské fary do Klatov na jezuitské gymnasium, kd epobyl však jen krátce. Měl se asi, jako většina venkovských chudých studentů, stát knězem, ale jeho mimořádné hudební vlohy a dobra znalost němčiny jej předurčily k hubenému a nevděčnému učitelskému povolání. Po učitelských zkouškách, složených asi rovněž v Klatovech, se mladý Filip WENIG stal školním pomocníkem v rodmen Merklíně u "školního principála" Ondřeje Amblera (1787), při něm se ještě hodně zdokonalil v hudbě i zpěvu. Přivydělával si někdy též jako pomocný písař (diurnista) u merklínského obecního úřadu.
Po příchodu do Staňkova měl mladý Wenig zajisté mnohem vice příležitostí samostatněji a do větší šíře rozvíjet svou vrozenou inteligenci. V rodmen Merklíně jistě platilo známé stare biblické svědectví, že "doma není nikdo prorokem". Krom toho byl zdejší "pan principal" častěji a častěji nemoce, někdy též na cestách - a tak skoro ve všem spoléhal na svého mladičkého schopného "spomocníka". I církevní hudba a zpěv na staňkovském kůru v kostele sv. jakuba apoštola byly v té době na vyšší úrovni než v Merklově, sidle vrchnosti. Také Staňkovští využili brzy Wenigovy dobré znalosti obou zemských řečí a písařské pohotovosti. Byl po mnoho let, jak dokazují dochované písemnosti, rovněž písařem několika cechovních bratrstev. Nesmíme zapomenout, že tehdejší "pan kantor" býval vždy "pravou rukou" pana faráře, kterému musel vypomáhat v nejednom ohledu, třeba též při vyučování náboženství, ale I při pohřbech, svatbách a křtech na celé rozlehlé farnosti. Kantoři chodili často "s cedulkami", zjišťovat kdo se kde narodil, nebo zemřel a sepisovat různé poplatky k "záduší". Nejednou též vyzváněli proti mračnům, nebo vytrubovali při významnějších příležitostech. (Vyzvánění "proti bouřce" se na venkově příliš neomezilo ani přísným zákazem císaře Josefa II. z roku 1783).
«b»Filip WENIG a jeho rodina
«/b»«tab»A tak mladému Filipu WENIGOVI roky běžely a běžely, v plném učitelském i muzikantském konání a v době častých nemocí "pana principala" byl nejednou přetížen prací a povinnostmi. Dávno už překročil životní třicítku, ale na ženění a založení vlastní rodiny nebylo zatím ani pomyšlení. Ačkoliv byl hezký a pěkně urostlý mladý muž, na kterém nejdno dívčí oko spočinulo s viditelným zalíbením, věděl dobře, že by zatím ženu ani děti neuživil. Byl rovněž vázán na přeskrovné "ubytování" a stravu u Perniklů ve stare dřevěné škole. Náhlou změnu však přinesl rok 1802, kdy nečekaně v létě zemřel "pan principál" ve věku 67 a ˝ roku (27.7. 1802). V těch dobách bylo nepsaným zvykem, že po kantorově smrti si brával jeho nástupce bezprostředně po "šéfově" odchodu na věčnost za ženu pozůstalou vdovu, často o hodně starší a s několika dětmi. Byl zároveň s nimi vázán na nevelký a přeskromný byt ve škole. A tak se Filip žení 18.6. 1803 s "kantorkou" «b»Evou Perniklovou«/b» rozenou Královou, dcerou kantora a měšťana v Berouně «b»Matěje KRÁLE «/b»(8.5. 1769). Byla to prý příjemná a hezká paní s vrozenou inteligencí a pravou kantorskou hudebností. Z prvního manželství jí ze 4 dětí zůstaly 2 dcery na nichž spočívala ta yvláštnost, že se «b»obě«/b» jmenovaly «b»Barbora«/b».
Tak dosáhl Filip postavení "školního principála", poněvadž se tehdy už mohl vykázat I příslušnými zkouškami plzeňské zkušební komise. Ani s pomocí hudby, zpěvu a dlouhodobé písařské činnosti na staňkovské radnici I cechovních bratrstvech, neměli novomanželé Wenigovi čivot lehký ! Tím spíše, že jim "čáp a vrána" přinášeli často dalšího plačícího člena do rozrůstajíci se rodiny. Vedle "zděděných" 2 dcer měl učitel Filip WENIG celkem 6 vlastních dětí.
Tehdy byla po celé Evropě, ale zvláště v Čechách těžká doba: Uprostřed "napoleonských vojen" totiž vypukl hladomor a zároveň s ním řada nakažlivých nemocí, které se jako smrtící vlny šířils I do nejodlehlejších lidských příbytků. Ani Chodsko a na jeho okraji ležící Staňkov jim nebyly ušetřeny. V chudičké rodině kantorově však tehdy nikdo nezemřel. To svědčí zároveň o nejlepší úrovni života na staňkovské škole, dodržování pravidel čistoty, hygieny správné životosprávy. Kantor sám však byl jen málokdy po vyučování doma, poněvadž se musel povinně zúčastnit všech pohřebních obřadů a zádušních mší, kterých bylo den ode dne vice …
Ani po skončení všech válečných a snimi neodlučitelně spojených běd neměli staří Wenigovi vystaráno. Hoši byli na studiích, což take "koštovalo" hodně stříbrňáků. Vedle toho se začalz u obou manželů hlásit obvyklé příznaky stáří, které přicházelz v tehdejších dobách mnohem dříve než dnes a nebylo na ně léku, ani jiné "rehabilitační" pomoci jako dnes. Kantora trápilo již dlouho revma, kterému nepřispíval jistě každodenní pobyt v promrzlém kostele, jeho choť zas časem trápily žaludeční obtíže a žlučníkové záchvaty. Přesto oba dožili poměrně dobrého věku: Školní principál «b»Filip WENIG«/b» zemřel o adventě roku 1837 (2.12) a jeho starší choť «b»Eva«/b» jej předešla na věčnost jen o málo vice než 1 rok (18.8. 1836).
Ještě rok před smrtí si však kantor přivedl do osiřelé "školičky" novou ženu . skoro o 15 let mladší bezdětnou vdovu «b»Majdalenu FLEISCHMANNOVOU«/b». Podle současných svědectví to však nebyl příliš šťastný počin a dle shodného tvrzení členů rodiny uspíšil kantorů konec. Jeho vdova zemřela až roku 1863.

Úmrtí:
Umřel "sešlostí věkem - stářím"

Filip byl(a) sezdán(a) s Eva KRÁLOVÁ-PERNIKLOVÁ-WENIGOVÁ, - žena 1 18 Červen 1803, Staňkov, Czech Rep.. Eva (dcera od Matěj KRÁL, - učitel v Berouně) zemřel(a) 18 Srpen 1836, Staňkov, Czech Rep.. [Schéma rodiny]