Poznámky:

«b»«i»Miloslava (Slávka) ZÁTKOVÁ-Tonderová«/b»«/i» , malířka, se narodila v Českých Budějovicích do rodiny spoluvlastníka firmy na výrobu těstovin a pečiva Vlastimila Zátky. Rok poté se narodila její sestra Růžena, která svůj profesní život zasvětila rovněž umění.
Miloslava byla uměleckou žačkou akademických malířů Václava Radimského a Antonína Slavíčka v Praze. Uplatnila se jako krajinářka a portrétistka. Podnikla řadu cest do zahraničí, jako na př. k Adrii a do jižní Francie. Měla dvě prestižní samostatné výstavy, roku 1920 v Topičově salonu v Praze a také roku 1926 v Mánesu. Se spolkem Mánes také vystavovala po celé Evropě. její díla jsou k uvidění v pražské Národní galerii.
Krátce navštěvovala rovněž kurzy v Académie de la Grande Chaumiere. První autorskou výstavu měla v roce 1919 a během meziválečných let následovala další veřejná vystoupení. V roce 1921 vystavovala své práce v Topičově salonu v Praze; Josef Čapek v recenzi v «i»Lidových novinách«/i» její malířskou techniku označil jako „«i»širokou, volnou, jadrnou, přímo mužskou«/i»" a právem poukázal na příbuznost jejího krajinářského díla s Otokarem Nejedlým a Vincencem Benešem. O šest let později následovala zřejmě nejvyrovnanější výstava v pražském Mánesu, jehož byla Tonderová-Zátková členkou. Josef Čapek, který autorčinu práci sledoval po celá dvacátá léta, vyzdvihl její „«i»zralé práce, k nimž dospěla postupným houževnatým vývojem«/i»" («i»Lidové noviny«/i»). Tonderové obrazy se vyznačovaly temperamentem a bezprostředností; od počátečního impresionistického rozvolnění, které hraničilo až s fauvismem, však postupně směřovala k věcnějšímu a také plastičtějšímu a robustnějšímu pojetí tvaru a barvy. Konstruktivní obrazová stavba a skladba a také snaha o syntetickou zkratku akcentované téměř vitalistickou oslavou přírody a země se kolem poloviny dvacátých let staly v malířčině díle klíčové. Své motivy hledala nejen v české krajině, ale také při početných cestách po Evropě. Očaroval ji zvláště jih Evropy '96 jižní Francie, Dalmácie, Korsika, Mallorca, italská Perugie a San Gimignano či Ibiza a Baleáry. Pevné, těžké tvary jejích krajin v sobě skrývají románský temperament a výrazně se tak vymykají středoevropské náladovosti a expresi, kterou lze vysledovat u jejích souputníků z řady „mánesovských" krajinářů.
Stejně jako její bratři Jaroslav Ferdinand a Oldřich Zátkovi, byla i ona zatčena gestapem a vězněna 13 měsíců na Pankráci až do skončení války.
Důvodem jejího věznění byl tajný odchod jejího syna «b»Iva«/b», který v roce 1939 opustil Československo a vstoupil do boje proti fašismu v anglickém letectvu (RAF).

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Miloslava (Sláva) Zátková-Tonderová
«/b»«i»(*February 2, 1884 in B - «/i»†«i»April 2, 1969 in Praha)«b»«/i»
«/b»The second-born Miloslava married a well known Prague attorney «b»JUDr Ferdinad
Tonder. «/b» Dr Tonder happened to be a personal attorney of the Archduke Franz Ferdinand,
successor to the Austrian Imperial throne, who was murdered with his wife in Sarajevo on «i»June«/i»
«i»28,1914«/i» .
A rather amusing story about the strikingly asymmetrical relationship between him and
his master is recorded in the Narrative. The Archduke made his mark in the history as a man of
"uninspired energy, dark in appearance and emotion, who radiated an aura of strangeness and
casted a shadow of violence and recklessness" (a quote from a historical document). From my
own reading I gathered an even less charitable portrait of the man. He had a violent temper,
which he was unable or unwilling to control, was cruel, pitiless, selfish and domineering, and on
the top of it he was very ambitious. The following story illustrates well some of these traits:
Ferdinad Tonder, already a middle aged gentleman, declined to sit down on the floor in the
Archduke's children's playing room, which lacked chairs, to discuss some business matters with
the Archduke. The Archduke flew in rage and chased the unfortunate Dr Tonder with a whip
through the castle Konopiště .
Miloslava studied painting with a famous Czech painter Antonín Slavíček. She had two sons with Ferdinad Tonder: «b»Ivo «/b» and «b»Hanno«/b», both with reputation with a lot to be desired. Yet «b»Ivo«/b» refuted this quick judgment by his heroism during the WW II. His remarkable story is recorded in a section devoted to the persecution of the family during the Nazi occupation. At the end of her life Miloslava lived with both her sons and supported herself by her art.

Miloslava — JUDr. Ferdinand TONDER. Ferdinand (syn od JUDr. Ferdinand TONDER, - advokát) se narodil(a) 26 Říjen 1882, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 2 Říjen 1940, Praha, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

1. Ivo TONDER, - textil tisk se narodil(a) 16 Duben 1913, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 4 Květen 1995, Henley, UK.
2. JUDr Hanno TONDER se narodil(a) 13 Říjen 1915, Praha, Czech Rep.; zemřel(a) 21 Únor 1955, Praha, Czech Rep..

Poznámky:

«b»Vlastimil Rostislav ZATKA«/b» -
Žil v Březí 10 (majitel mlýna) a také v Českých Budějovicích.
«b»1884«/b» - Založení firmy: Vlastimil a Dobroslav Zátkové zahájili u obilného mlýna v Boršově nad Vltavou provoz v tehdy největší těstárně Rakousko-Uherska.
V začátcích bylo nutné přesvědčit hospodyně, zvyklé připravovat si těstoviny po 'domácku', že těstoviny vyráběné průmyslově jsou nejméně stejně kvalitní.
Firma byla v počátcích vystavena kampani ze strany spolků a dalších organizací v alpských zemích, která měla za cíl odradit německé hospodyně od nákupu českých výrobků. Rodina Zátkova se navíc výrazně podílela na rozvoji české kultury a vzdělanosti i na zakládání českého průmyslu, když vedle Zátkovy těstárny a mlýna stála i u zrodu pivovaru Budvar, smaltovny Sfinx nebo závodu na tužky Grafo.
Od roku 1901 rodina přesídlila do Prahy, aby se zde Vlastimil ujal vedení bratrovy firmy, kterou rovněž modernizoval a v roce 1906 z ní udělal rodinnou společnost s ručením omezeným.
«b»1912«/b» - Změna správní formy: Z veřejné na společnost s ručením omezeným.
«b»1914-18«/b» - světová válka 1: Těstoviny nebyly zařazeny do tzv. vyživovacího plánu a tak byla těstárna po celou dobu války mimo provoz.
Po válce nebyla k dispozici surovina a hlavně byly zpřetrhané obchodní vazby s alpskými zeměmi, když mezi jižními Čechami a Rakouskem vznikla státní hranice. Do té doby vzkvétající podnik ztratil plné dvě třetiny svých původních odběratelů.
Za účelem vybudování nové odběratelské sítě v právě založené ČSR byla zorganizována mohutná reklamní kampaň zdůrazňující přetrvávající prvotřídní kvalitu. Zátkovy těstoviny se opět staly pojmem mezi hospodyněmi.
«b»1929-39«/b» - Modernizace firmy: Rozšíření výroby prostřednictvím prvních automatických strojů, do roku 1939 byly postupně nahrazovány staré výrobní haly novými.
Od konce 19.stol do roku 1939 jsou expedovány Zátkovy těstoviny prostřednictvím jisté velkoobchodní firmy v Londýně lodí do Singapuru, protože v konkurzu prokázaly největší odolnost proti snížení jakosti v tropickém malajsijském prostředí.
«b»1939-45«/b» - světová válka 2: Němci zkonfiskovali veškerý majetek rodiny Zátků, potravinářská výroba byla zastavena a nahrazena vojenskou.
Původní majitelé se do zdevastovaného mlýna a těstárny směli vrátit až po roce 1945. I tak jen na krátkou dobu.
«b»1948-1989«/b» - "socialistická výroba": V roce 1948 byl kombinát znovu zkonfiskován, znárodněn a rodina Zátkova musela odejít do emigrace.
Firma je pod názvem "Mlýny a těstárny, s.p., závod 2 Březí" začleněna do státního podniku a stává se střediskem jihočeského mlýnsko-těstárenského průmyslu.
Až do roku 1989 se přes omezený rozvoj technické základny dařilo udržet kvalitu výroby a těstárna dál patřila mezi nejlepší v republice.
«b»1991«/b» - Znovuzaložení firmy: Bývalý státní podnik je přidělen managementu Mlýnů a těstáren Březí a dědicům rodiny Zátků nejprve do ekonomického pronájmu.
Natrvalo jej pak získají formou přímého prodeje k 1. 1.1994.
Prvním předsedou valné hromady se stává dr. ing. Vladimír Zátka.
Do provozu byly uvedeny moderní italské vysokoteplotní linky na výrobu krátkých i dlouhých těstovin řízené počítačem se supervysokoteplotním sušením.
«b»2000«/b» - Změna právní formy firmy: Ze společnosti s ručením omezeným se stává společností akciovou.
«b»2003«/b» - Holding: Firma se stává zakládajícím členem holdingu výrobců těstovin, Europasta B.V. Do něj pak postupně přistupují další významné těstárny z ČR a SR.
«b»2010«/b» - Fúze: Završením změn v celkové struktuře společnosti byla v roce 2010 fúze všech společností skupiny do jedné firmy, současné společnosti «b»Europasta SE«/b».
Bezprostředně po fúzi firem došlo k realizaci vstupu strategických partnerů. Novými akcionáři s 50 % akcií se staly dvě významné evropské těstárenské společnosti «b»Cerealis Produtos Alimentares«/b» (Portugalsko) a «b»Gallo Productos Alimenticios«/b» (Španělsko).
(http://www.zatka.cz/spolecnost_2.htm)

«b»Vlastimil ZÁTKA«/b» zemřel na arteriosklerosu dne 4. června 1907 v Březí, ale pochován byl v Praze na Olšanech.

«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i»
«b»Vlastimil Zátka -
«/b»«i»(August 11, 1851 in Č. Budějovice - June 6, 1907 in Březí)
«/i»According to his nephew Vlastislav, author of the «i»Narrative«/i», Vlastimil Zátka did not have
the industrious character of either of his older brothers Ferdinand and August. Apparently he was
rather selfish and favored a comfortable life over life challenges. He was tall and handsome,
endowed with physical grace and charisma, and in his youth he excelled in athletic prowess. His
charm, good-natured disposition and outgoing nature made it easy for him to be successful in the
society. This rather negative character sketch starkly contrasts with that of both Ferdinand and
August, and does not seem to forecast an illustrious future. However, in his later life Vlastimil
showed his mettle while successfully managing the Zátka Enterprises after Ferdinand's death.
Vlastimil thus proved the misgivings about his abilities and character gratuitous and wrong.
Nevertheless, his lack of higher education proved a liability when he was drafted in the Austrian Imperial Army. He had to serve as a mere private and not as an "Intelligenzprugung".
This rank was reserved for individuals with University education, and offered a considerably
lighter service, which lasted only one year. His older brother August had enjoyed this privilege.
After their father Hynek's death, Vlastimil together with his brother Dobroslav took over and
managed the family business in České Budějovice. In «i»1901«/i» , after Ferdinand's death, Vlastimil
moved to Praha and on behalf of all three brothers took over the management of the Zátka
Enterprises. He thus released Dobroslav from direct involvement in the business in Praha. It was
only after Vlastimil's death in «i»1907, «/i» that Dobroslav took over the management of the firm, and
remained its Chairman until Zátka Enterprises were transformed into a public share-holding
company.
Vlastimil married «b»Karla Havlíček «/b»«i»(March 15, 1860 - November 9, 1950)«/i» , a niece of a
great Czech patriot and hero, an intrepid journalist «b»Karel Havlíček Borovský«/b» , who was persecuted for his role in the «i»1848 «/i»revolution against the Austrian Monarchy. The patriotic Zátka family welcomed Karla in the family fold as a sort of a secular saint. Her skills as a pianist were not
insignificant; she played Bedřich Smetana's and Antonín Dvořák's piano compositions at public
gatherings in the presence of the composers. However, according to Vlastislav Zátka his mother
was feeling slighted by the superior attitude of her two sisters-in-law. Both Vlastimil's wife Karla
and Dobroslav's wife R ena came to the provincial town of České Budějovice from a big city
(Praha). Both were notable pianists. Nonetheless, elsewhere in the «i»Narrative «/i»Vlastislav Zátka
eulogizes the remarkable character of his aunt Karla.
Vlastimil's family of six children, four daughters and two sons, was the largest of the
Hynek Zátka's offspring. They were:
«b»1) Zdenka, 2) Miloslava (Sláva), 3) R«/b» , «b»4) Ludmila (Lidu«/b»«i», «b»«/i»5) Jaroslav «/b» and «b»6) Oldřich«/b».
Vlastimil's decision to bequeath shares of the company to his sons and only equivalents in
money to his widow Karla and to his daughters left the women greatly disadvantaged. Due to the
devaluation of the currency after the WW I, and to other fundamental changes in the economy
their inheritance was largely wiped out. Three of his children, Miloslava, Jaroslav and Oldřich«b», «/b» were imprisoned by Nazis during the WW II. A separate section is devoted to the description of the persecution of the members of the Zátka family in the hands of Nazis during the German occupation in the years «i»1939 '96 1945 «/i» at the end of this section.
«b»Vlastimil Zátka«/b» prematurely died at the age of 58 of "arteriosclerosis". A note of medical
interest: in the «i»Narrative «/i»it is stated that "he suffered considerably of the disease for a long time"
and that "the serious disease was quite apparent". However, no further details or explanations of
the symptoms of the disease are given, and there is no mention of specific organs affected. His
wife Karla died in her 90th year on «i»November 9, 1950 «/i» of stroke. After having survived two World
wars, she was not spared in her old age the ignominies and trauma inflicted on her by the
Communist regime in «i»1948. «/i» She witnessed the confiscation of the entire family property including
the watermill in Březí, where she had been living. In the end she was forcibly moved into an
apartment in Březí. Further mention of the watermill in Březí is in the section devoted to
Dobroslav.

Pohřeb:
Search "Zatka" :
http://czech.stonepics.com/czech_cemeteries/search2.htm

Vlastimil byl(a) sezdán(a) s Karla Zdenka Františka HAVLÍČKOVÁ-ZÁTKOVÁ, - pianistka 5 Listopad 1884, Praha-Karlín, Czech Rep.. Karla (dcera od František Karel HAVLÍČEK a Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3) se narodil(a) 15 Březen 1860, Praha č. 205-II, Czech Republic; zemřel(a) 8 Listopad 1950, Boršov, Czech Rep.; byl(a) pohřben(a) Kamenný Újezd, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Vlastimil ZÁTKA se od mládí věnoval otcovu podniku, v roce 1884 se oženil s Karlou Havlíčkovou, neteří «u»Karla Havlíčka Borovského«/u».

Poznámky:

Kořeny rodu spadají již do 17. století. Podle rodinné tradice pocházel rod Zátků z Písecka. V roce 1679 v Kamenném Újezdě získal jejich předek «b»Matěj Vaněček«/b» rodinné jméno podle gruntu, který zde koupil a v kterém se usídlil. Od první poloviny 18. století se rodina usadila ve Velešíně. Na podzim roku 1813 si «b»Matouš a Markéta Zátkovi«/b», rodiče Hynka Zátky, koupili dům č. p. 360 v Českých Budějovicích za 5900 zl. a zařídili si tu obchod s obilí.
Dr.«b» August Zátka«/b» napsal o příchodu své rodiny do Českých Budějovic a o jejich národnostním smýšlení:
„«i»V útlém věku dětském roku 1813 přišel Hynek Zátka z Velešína do Budějovic s rodinou, která vlivem svého syna theologa zachovala si vědomí české. I matčin otec, rodák «u»vltavotýnský«/u» byl Čech. Ale stav se již r. 1797 měšťanem českobudějovickým, propadl s většinou své rodiny poněmčení…"«/i»
Rodinný fond českobudějovických Zátků (Hynka, Augusta a Vlastislava) je uložen v Praze v Archivu Národního muzea.

«i»WIKIPEDIE: «/i»
«b»Hynek Zátka«/b», v matrice zapsán jako «b»Ignác Zátka«u»«/b»,«/u» byl «u»český«/u» podnikatel a politik z vlivného českobudějovického rodu Zátkových, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady (Rakousko). Ve věku pěti let se přestěhoval s rodiči z Velešína do Budějovic. Zde vystudoval gymnázium. Jeho spolužákem tu byl pozdější významný českoněmecký politik Franz Schuselka. Roku 1830 dokončil studium filozofie a 1. prosince toho roku nastoupil na praxi do inspekce potravní daně v Budějovicích. 3. března 1831 se stal manipulačním praktikantem a 1. května 1831 nastoupil k pohraniční strážní službě, kterou vykonával patrně v okolí Vimperku a setrval v ní do května 1832, kdy se vrátil do Budějovic. Byl přidělen ke kamerálnímu důchodnímu úřadu. Zde pracoval téměř dvacet let. Roku 1839 dosáhl hodnosti kancelisty.
Profesí byl hlavně obchodníkem a politikem. V roce 1840 začal podnikat poté, co mu byla zamítnuta žádost o studium práv. Nejprve si založil obchod se solí, zemědělskými plodinami a sádrou. Byl aktivní i ve veřejném životě. Během «u»revolučního roku 1848«/u» byl zvolen předsedou budějovické pobočky spolku «u»Slovanská lípa«/u». Protestoval proti jazykové praxi budějovického magistrátu, který byl německo-jazyčný. Po porážce revoluce odešel roku 1851 z kamerálního důchodního úřadu pro své politické názory, odmítl složit služební přísahu. Byl pak v policejních spisech evidován jako politicky nespolehlivý, pročeský, byť ne vyloženě protivládní.
Po odchodu z úřední funkce se soustředil výlučně na své podnikání. Rozšířil obchod se solí a sádrou a od roku 1855 byl již jediným majitelem podniku. Když nashromáždil větší jmění, investoval je. Roku 1869 zrekonstruoval podle amerického vzoru mlýn v «u»Březí«/u» u Budějovic. Později založil velkostatek v «u»Libníči«/u». Dominantním předmětem jeho podnikání byl obchod s moukou a moučnými výrobky.
Od roku 1861 zasedal za starosty «u»Františka Josefa Klavíka«/u» v obecním zastupitelstvu a městské radě v Českých Budějovicích. Na funkce v městské samosprávě ale rezignoval již roku 1862. Nadále byl veřejně aktivní. V listopadu 1864 získal měšťanské právo v Českých Budějovicích. V letech 1862-1872 zasedal v místním výboru «u»České besedy. «/u»Věnoval větší obnos na nadaci, která kupovala knihy pro dívky talentované v českém jazyce. Podílel se na vzniku české záložny a dalších veřejných institucí v Budějovicích. V roce 1863 a opět v období let 1875'961883 zasedal v budějovické obchodní komoře. V 70. letech opět zasedal v budějovickém obecním zastupitelstvu a byl považován za předáka české menšiny v zastupitelstvu.
Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Budějovice, Lišov, Trhové Sviny, Hluboká, Týn n. Vltavou) do Českého zemského sněmu. Zvolen byl jako nezávislý český kandidát. Opětovně byl zvolen do sněmu za týž obvod v zemských volbách v lednu 1867 i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867. Čeští politici tehdy kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním Rakouska-Uherska praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali zemský sněm. Pro absenci byli zbavováni mandátů a opět manifestačně voleni v doplňovacích volbách. Zátka takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[11] a zvolen znovu v září 1869.[12] Mandát zde obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870 a zemských volbách v roce 1872. Vzhledem k pokračujícímu bojkotu sněmu následovalo opět opakované zbavování mandátu a opětovné volení. Zátka takto uspěl v doplňovacích volbách v říjnu 1873, v červenci 1874 na jaře 1875, v únoru 1876 a dubnu 1877.
V téže době také zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů. Zánik mandátu pro absenci oznámen na schůzi 14. července 1863. Politicky patřil k Národní straně (staročeské).
Pocházel z rodiny Matouše Zátky a Terezie Marie Zátkové. Bratr «u»Jan Zátka«/u» (1802-1881) byl vlasteneckým knězem. Další bratr «u»Jakub Zátka «/u» (1803-1865) podnikal na Budějovicku a později se usadil na velkostatku v Horních Uhrách. Manželkou Hynka Zátky byla od roku 1843 dcera budějovického krupaře a měšťana Terezie Marie Hansová. Měl s ní devět dětí. V podnikání se angažovali hlavně tři z nich: «u»Ferdinand Zátka«/u», «u»Vlastimil Zátka«/u» a «u»Dobroslav Zátka«/u». První z nich podnikal v Praze, mimo jiné ve výrobě sodových vod, další dva synové zůstali v regionu jižních Čech a roku 1884 založili firmu «u»Bratří Zátkové«/u» zaměřující se na výrobu těstovin. Další syn «u»August Zátka«/u» byl aktivním politikem.«u»

«/u»«b»Hynek Zátka :
«/b»«i»(July 9, 1808 «/i» in Velešín - «i»March 26, 1886 of stroke in České Budějovice).«/i»
He was the grandfather of JUDr Vlastislav Zátka, the author of the «b»«i»Narrative«/b»«/i». He was five when his family moved to České Budějovice, where he received education. The only Secondary School (Gymnasium) was German. Thus he never learned written Czech, and kept all his bookkeeping in German. He entered the State Administration and became a bureaucrat with the Department of Finances.
It is likely that already then he was active in his father's business. He left the State service at 43 (in
«i»1851«/i» ). His grandson discerned two motives behind this important life decision: recognition of the
advantages of a free profession, and a personal moral issue: he refused to take an oath on the
new constitution of the Austro-Hungarian Monarchy, a requirement for a state bureaucrat.
(Source: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" )«/i»

Hynek byl(a) sezdán(a) s Theresie Maria HANSA-ZÁTKOVÁ, - Č. Budějovice č.147 17 Říjen 1843. Theresie (dcera od Antonín Petrus (de Alkantare) HANSA, - měšťan a krupař a Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37) se narodil(a) 28 Září 1819, České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 26 Březen 1878, České Budějovice, Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Poznámky:

«b»František K. Havlíček«/b» (5.10. 1823 - 4. 11. 1912),
bratr Karla Havlíčka Borovského, byl do března roku 1848 zaměstnán v obchodu ve Vídeňském Novém Městě. Později převzal po své matce na přímluvu Julie Sýkorové, ženy Karla Havlíčka, obchod v Brodě.

František — Vilhelmína Františka Marie TRAUBOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - ze Zboží č.3. Vilhelmína (dcera od Jan TRAUBA, - kočí u barona z Landentalu a Marie PEKÁRKOVÁ-TRAUBOVÁ) se narodil(a) 21 Listopad 1829, Zboží, Habry soud. okres, Čáslav polit. okres, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 22 Listopad 1829; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

(Research):Vošická, Šárka. 2014. Umělecký mecenát jako nástroj reprezentace českobudějovické rodiny Zátků. Diplomová práce, Jihočeská Universita v Českých Budějovicích, Filosofická fakulta, Ústav bohemistiky. Str.14.
https://theses.cz/id/jg8vzx/RKA_VOICK_-_DIPLOMOV_PRCE.pdf

Vzal si Markétu Hlachovou, dceru velešínského "souseda" Víta HLACHA, od kterého zakoupili vlastní usedlost č.p.85, kde společně hospodařili a vedli menší hostinec "Na Hvízdalce " (Matouš si rád hvízdal a hrál na citeru).
Zátka byl povoláním bednář ve velešínském pivovaře, jeho manželka vedla hostinec a prodávala formanům krmení pro koně. Velešínem se tou dobou vozila sůl z Rakouska a koloniální zboží z italského Terstu, tudíž bylo v městečku rušno.
«u»SOURCE«/u»:«i» Vošická, Šárka. 2014. Umělecký mecenát jako nástroj reprezentace českobudějovické rodiny Zátků. Diplomová práce, Jihočeská Universita v Českých Budějovicích, Filosofická fakulta, Ústav bohemistiky. Str.14.
«/i»https://theses.cz/id/jg8vzx/RKA_VOICK_-_DIPLOMOV_PRCE.pdf

«b»Matouš Zátka :
«/b»«i»(August 13, 1778 in Velešín - September 6, 1869 in České Budějovice)
«/i»Married «b»Markéta Hlachová-Zátková «/b»«i» (June 5, 1766 «/i»- «i»June 7, 1849 in České Budějovice) «/i» on «i» October 5, 1799 «/i» in Velešín. She died of stroke at 73, still full 20 years before her husband. Parents of Markéta Hlachová were «b»Vít Hlach «/b»from Velešín and «b»Uršula «/b»(?). Allegedly they
were still illiterate. Matouš was a modest man content with the livelihood of his trade of barrel
making for the local brewery, and his ownership of an inn, provided. In all likelihood he would not
have left his native town on his own accord. However, his wife had an ambition to provide education for their children. She became instrumental in the decision to move the family in «i»1813
«/i»to a bigger and a more important town such as České Budějovice. There Matouš Zátka exhibited
a remarkable, hitherto untapped, talent for enterprise. He became a successful merchant and
businessman, dealing first in salt and later with other goods. He made a small fortune, which
allowed him to successfully invest in the town real estate. In spite of widespread Germanization
of the townsfolk, the family proudly kept their Czech character, though with some effort. They had
five children, all born in Velešín :
«b»1) Jan«/b» ,
«b»2) Jakub«/b» ,
«b»3) Hynek,
4) František«/b» , and
«b»5) Marie (Marianna).«/b»


«i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :
«/i»There is an interesting issue concerning nothing less than the very name of the «b»ZÁTKA «/b»family line«b». «/b»
According to the newly uncovered evidence it seems virtually certain that «b»ZÁTKA«/b» family bloodline is in fact a direct continuation of certain «b» Matěj VANĚČEK«/b» 's family«b». «/b» Here is how this happened :
The first documented bearer of «b» Zátka «/b»family name is «b»Matěj Zátka «/b»from Kamenný Újezd, a small town (likely a village at that time) about 10 km south of České Budějovice.
However, in the Land Registry of ČeskÝ Krumlov from «i»1603-1706 «/i» it is recorded that certain
«b»Matěj Vaněček«/b» in «i»1679 «/i» acquired properties #23 and #24 previously owned by certain «b»Zátka«/b», who
became indebted to «b»Vaněček«/b». With the acquisition of the land title this «b» Vaněček «/b»assumed the
name of the previous owner, i.e. «b»Zátka, «/b»which was tied to the title. Thus «b»Matěj Vaněček «/b» and
«b»Matěj Zátka «/b»was the «u»same person«/u». Apparently this was not an uncommon custom at that time.
However, the story is even more convoluted. «b»Matěj Vaněček «/b» was son (or grandson) of
«b»Václav "X"«/b» , whose original surname we do not know. «b» Václav "X" «/b» did exactly the same thing as
his son «b»Matěj «/b»did a generation later. By taking «b» Alžběta Vaněčková, «/b»a widow of certain «b»Štěpán
Vaněček «/b»for wife, «b» Václav «/b»"«b» X" «/b» married into the «b» Vaněček «/b» property and thus assumed in «i»1619 «/i» his wife's name «b»Vaněček «/b»tied to the title. As mentioned above, the family name of the patriarch
«b»Václav "X" «/b» is, and undoubtedly will remain, unknown.
Vlastimil Zátka, the author of the Narrative, concludes that the family name «b»ZÁTKA «/b»is thus the «b»«i»third «/i» name «/b»of the same family line. The «b»«i»first «/b»«/i» name, that of the patriarch «b» Václav "X" «/b» is «b» unknown«/b» , the «b»«i»second «/b»«/i»one is «b»VANĚČEK«/b» , while «b» ZÁTKA «/b» is only the «b»«i»third «/b»«/i» one. Notwithstanding these fascinating facts, will of course continue using the family name «b»Zátka «/b»will be used and followed here.
Another interesting issue is the freeman status of the «b» Vaněček-Zátka«/b» ancestors«i».«b» «/b»«/i» When
writing the main body of the Narrative,«b» Vlastislav Zátka, «/b»believed that «b» Zátkas «/b»were freemen,
allowed to move from one town to another at their will. They were unencumbered by serf duties,
for at least 150 years before the abolishment of servitude in the Austrian Empire in «i»1848«/i». In fact,
this period was shorter. The oldest Record of Serfs at the Český Krumlov fiefdom from «i»1576 to 1702«/i» , for the year «i»1702 «/i» includes the names of «b» Matěj Vaněček«/b», his wife «b»Mariana «/b»and their
children, daughter «b»Juliana «/b» 20 years old, daughter «b» Alžběta «/b»18 years old, son «b» Blažej «/b»16 years old (in fact 19 by dates), and a 14 year old son «b»Pavel«/b», who became a priest. «b» Blažej Vaněček«/b», his 29-year old wife and his son «b»Šimon «/b»are still listed as «u»serfs«/u» in 1712. However, when this «b»Šimon Vaněček«/b», a taylor, married a widow «b»Rosina Zwettler «/b»of Velešín he needed a dispensation to be released from serfdom by the owner of the domain Princess Schwarzenberg, in order to be allowed to move to Velešín. Upon the intercession of the burgomaster of the town of Velešín and his
brother «b»Pavel, «/b»who was a parish priest, the exemption was granted in «b»«i»May 1738. «/b»«/i» From that date
«b»Vaněček-Zátkas «/b» were indeed freemen.

Matouš byl(a) sezdán(a) s Margareta HLACHOVÁ-ZÁTKOVÁ, - Velešín, č.p.85 5 Říjen 1799, Velešín, okr. České Budějovice, Czech Rep.. Margareta (dcera od Vít HLACH, - Velešín č.85 a 57 a Ursula (Voršila) HLACHOVÁ) se narodil(a) 5 Červen 1776, Velešín, okr. České Budějovice, Czech Rep.; zemřel(a) 7 Červen 1849. [Schéma rodiny]

Antonín — Kristina (Christine) HANUSCHOVÁ-HANSOVÁ, - Líšov č.37. Kristina (dcera od Vojtěch HANUSCH, měšťan v Lišově a Eva VOJTA-HANUSCHOVÁ, - Líšov) se narodil(a) 25 Červenec 1790, Líšov, Czech Rep.; byl(a) pokřtěn(a) 25 Červenec 1790, Líšov č.37, Czech Rep.; zemřel(a) Ano, datum neznámé. [Schéma rodiny]

Poznámky:

Kupec «b»Matěj Havlíček«/b» byl syn rolníka z Velké Losenice u Borové, který se v šestadvaceti letech oženil s Josefou Dvořákovou z Horní Cerekve na Pelhřimovsku, kam se její otec, sládek, přestěhoval z Archlebovic. Havlíček koupil pozemek v Borové, postavil si tam dům a otevřel obchod se smíšeným zbožím. Ze sedmi dětí Havlíčkových dorostly čtyři, Karel, František, Josef a Johanna.

Matěj byl(a) sezdán(a) s Josefina DVOŘÁKOVÁ-HAVLÍČKOVÁ, - dcera sládka z Horní Cerekve 14 Srpen 1818, Horní Cerekev, Czech Rep.. Josefina (dcera od Jan DVOŘÁK, - sládek v Horní Cerekvi a Rosalie ZWICKEROVÁ-DVOŘÁKOVÁ) se narodil(a) 14 Srpen 1791, Horní Cerekev, Czech Rep.; zemřel(a) 1 Červenec 1884, Havlíčkův Brod (Německý Brod), Czech Rep.. [Schéma rodiny]

Jiné události:

• Povolání: Německý (Havlíčkův) Brod, Czech Rep.; Bona komtesy Filipy z Ugartů

Poznámky:

«b»Josefa Havlíčková«/b» -
zemřela v roce 1884. Měla 7 dětí, jenom 4 odrostly. Pohřbila během života čtyři děti, muže, snachu Julii a vnučku Zdeňku. Nešťastný úraz hlavy jí v posledních čtyřech letech ulehčil tragický úděl matky, která přežila své děti - zapomněla na Karlovu smrt a vrátila se v paměti do minulosti, kdy Karel žil na Rusi. Až do své smrti očekávala jeho návrat.

Jan — Marie PEKÁRKOVÁ-TRAUBOVÁ. [Schéma rodiny]